SOCDEM

Do Maďarska se momentálně přes hranice dostane pouze maďarský občan, diplomat a občan státu Evropského hospodářského prostoru s trvalým pobytem či bydlištěm v Maďarsku. Maďarskem je dovolen průjezd nákladní dopravě po vytyčených koridorech a cestujícím z humanitárních důvodů s povolením.

Podobně jako v Maďarsku i v Česku platí restriktivní opatření pro cizince. Podle usnesení vlády č. 203 platí od půlnoci 16. března 2020 zákaz vstupu pro všechny cizince s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území České republiky. Tento zákaz byl následně opakovaně prodlužován.

Ministr Petříček v tomto rozhovoru mluví o návratu pracovní síly z Ukrajiny do České republiky. V případě ukrajinských občanů vracejících se do své vlasti skutečně funguje jistý pozemní koridor z Rakouska a Maďarska. Uvedl to pro ČRo velvyslanec Ukrajiny v Česku Jevhen Perebyjnis. Využití této možnosti však dle jeho slov v poslední době klesá. Na začátku druhé poloviny března bylo Ukrajincům cestujícím zpět do země povoleno překročit maďarsko-ukrajinskou hranici díky speciálním transitům, které ujednaly vlády obou stran.

Informace o ujednáních, která by umožnila pohyb občanů Ukrajiny opačným směrem do České republiky v souvislosti s poptávkou českých firem po pracovní síle, se nám nepodařilo dohledat.

V souvislosti s šířením koronavirové nákazy byl na území České republiky v souladu s Ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky vyhlášen nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Později byl prodloužen do 30. dubna a aktuálně (ke dni 29. dubna) poslanci schválili prodloužení do 17. května.

Čl. 6 odst. 1 zákona o bezpečnosti ČR stanoví:

(1) Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon.

Vyhlášením nouzového stavu tak získává vláda pravomoc, stanovenou krizovým zákonem, na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit práva či nařídit určitou povinnost.

Ve stejný den jako vyhlášení nouzového stavu proto vydala vláda usnesení o přijetí krizového opatření na základě § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, které se týkalo omezení vstupu cizinců na území České republiky s účinností od 14. března, např. zákaz vstupu pro všechny cizince přicházející z rizikových oblastí, zastavení přijímání žádostí o víza nebo zastavení řízení v případě žádostí o krátkodobá víza, o kterých dosud nebylo rozhodnuto.

Aktuálně (ke dni 29. dubna) platí, že po dobu trvání nouzového stavu s účinností od 27. dubna je zakázán vstup na území České republiky pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt. Zákaz neplatí pro několik výjimek.

Městský soud v Praze dne 23. dubna s účinností od 27. dubna zrušil některá mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR. Konkrétně se jednalo o „mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 o omezení maloobchodního prodeje a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 23. 3. 2020 omezující volný pohyb osob.“

V tiskové zprávě k rozhodnutí Městského soudu stojí: „Soud shledal, že vydáním těchto opatření Ministerstvo zdravotnictví překročilo meze svojí působnosti. (…) Soud plně respektuje, že byl vládou vyhlášen nouzový stav, jakož i důvody, pro které byl vyhlášen. Soud však nemohl pominout, že napadená opatření představují svým rozsahem dosud bezprecedentní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání. (…) Omezení základních práv tedy musí být při mimořádných stavech přijímána právem předvídaným způsobem a zároveň musí šíře jejich omezení odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv a svobod. (…) možností omezení základních práv a svobod za trvání nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu disponuje především vláda. A zákon nepřipouští delegování této pravomoci na kohokoliv jiného, tj. ani na člena vlády.“

Tato opatření nebyla vydána dle krizového zákona, tedy nebyla vydána vládou, ale vydalo je Ministerstvo zdravotnictví dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Soud také uvedl, že nastalá situace byla pro vládu „výjimečnou, a to též z hlediska práva, neboť v minulosti nečelila takovému nebezpečí ohrožujícímu zdraví obyvatel“ a že „nemíní nikterak rozporovat, že jím uplatněný postup se jevil (a jeví) z hlediska zvládnutí nastalé hrozby efektivní. Efektivita však není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky.“ 

V rozsudku Městského soudu v Praze (.pdf, str. 34) také stojí, že při soudním řízení nebyl nalezen důvod, proč by vláda neměla jednat podle zavedeného postupu, tedy schvalovat mimořádná opatření podle krizového zákona. „Zákon sice ustupuje do pozadí a na relevanci nabývají jednotlivá opatření orgánů výkonné moci, nelze však tvrdit, že by zákony nadobro přestaly platit. Naopak je nezbytné lpět na jejich striktním dodržování, neboť poskytují ústavněprávní záruky a jasné mantinely, ve kterých se výkonná moc smí pohybovat, a kam již zajít nesmí.“

K rozhodnutí Městského soudu v Praze se na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády 23. dubna vyjádřil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Soud podle jeho slov „nikterak nezpochybňuje ten záměr Ministerstva zdravotnictví z hlediska obsahu. To znamená, soud nikterak nezpochybňuje ta opatření jako taková, pokud jde o obsah, ale zpochybňuje to, že jsme je vydali podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a nikoliv podle krizového zákona. (…) ale jsem rád, že ten rozsudek v zásadě konstatuje, že skutečně ta naše opatření jsou efektivní, že cílí na omezení šíření pandemie na území České republiky.“ Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo podat proti rozsudku kasační stížnost.

Ministr Petříček zde hovoří o zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve kterém skutečně v § 69 odst. 1 psím. b) stojí, že je možným mimořádným opatřením v době epidemie „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi“. Městský soud v Praze 23. dubna 2020 ale zrušil část vládních opatření, která v souvislosti s pandemií koronaviru omezila volný pohyb, maloobchod a služby, jelikož dle něj nebyly přijaty v souladu s krizovým zákonem č. 240/2000 Sb. Tato opatření zavádělo samo Ministerstvo zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví a nikoliv celá vláda podle krizového zákona. Pouze vláda totiž může vymezit, která práva a v jakém rozsahu se při vyhlášení nouzového stavu v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají (str. 27).

Městský soud sám v rozsudku uznává (.pdf, str. 26), že je možné do jisté míry omezit volný pohyb osob zákonem o ochraně veřejného zdraví. Domnívá se ale, že v takovém rozsahu, v jakém byl volný pohyb omezen, je toto pravomoc pouze vlády, nikoliv jednotlivých ministerstev. Zdůrazňuje také, že při nouzovém stavu má krizový zákon před obecnými zákony, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví, přednost. A to zejména v případech, kdy dochází k takto masivním zásahům do základních práv a svobod občanů.

Na problematičnost přijatých opatření bez krizového zákona upozorňovalo například i Ministerstvo vnitra na svém twitterovém účtu. Na celkovou problematičnost opatření omezující volný pohyb osob poukazovali i někteří právníci a experti. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda podobná varování přicházela i od právníků Ministerstva zdravotnictví.

Dlouhodobě upozorňujeme, že v době nouzového stavu se má postupovat podle krizového zákona.
Reakce @vnitro a @jhamacek na rozhodnutí Městského soudu v Praze: https://t.co/URBTQSkJd3

— Ministerstvo vnitra (@vnitro) April 23, 2020

Velká recese, jak se též nazývá hospodářská a finanční krize z podzimu roku 2008, měla dopad i na Českou republiku. Její dopady využilo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pro analýzu dopadů současné pandemie koronaviru, konkrétně pro vytvoření programu na podporu zaměstnanosti Antivirus. Podle MPSV dosavadní vývoj naznačuje, že koronavirová krize bude mít na ekonomiku přinejmenším stejné dopady jako minulá krize z let 2008 a 2009. „Příčiny jsou prudší a přicházejí rychleji, zároveň by měly být pouze krátkodobé a zasaženy budou jiné sektory,“ uvedlo ministerstvo práce.

Pokud se podíváme na data o průběhu krize roku 2008, tak nezaměstnanost, která ještě v říjnu 2008 byla na 5,2 %, vzrostla o 4,7 p. b. na své maximum v únoru 2010, kdy dosáhla 9,9 %. Na předkrizovou hodnotu 5,2 % se nezaměstnanost dostala až v červnu 2016 (str. 3), tedy za 7 let a 8 měsíců. Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 2008–2010 podle dat Úřadu práce nastiňuje následující graf:

Podobně negativní dopad měla krize i na HDP České republiky, jehož největší propad proběhl ve 2. čtvrtletí roku 2009, kdy pokleslo o 4,9 %. Celoroční pokles v roce 2009 činil 4,1 %. Vývoj znázorňuje následující graf:

Rakousko patří mezi evropské státy s vyšším podílem cestovního ruchu na HDP. Podle institutu WIFO se cestovní ruch za rok 2018 v Rakousku podílel 8,4 % na celkovém HDP státu. V České republice v roce 2018 dle ČSÚ tvořil cestovní ruch 2,9 % HDP a zaměstnával více než 240 tisíc osob. Oproti tomu v Rakousku už v roce 2015 bylo v cestovním ruchu dle OECD zaměstnáno více než 290 tisíc osob, tehdy cestovní ruch v ČR zaměstnával necelých 230 tisíc osob (.xlsx, přehled počtu osob zaměstnaných v cestovním ruchu ve všech zemích do roku 2018 vypracovaný organizací UNWTO).

Pokud budeme mluvit o cestování za památkami, mají země srovnatelnou nabídku kulturního a přírodního bohatství. O podstatný rozdíl se však v zimě postarají Alpy, které v Rakousku zaujímají více než polovinu povrchu. Právě v Alpách jsou lidé zaměstnáni převážně jako sezónní pracovníci přes zimu, kdy se do Alp jezdí lyžovat.

I když je v Rakousku obvyklou formou práce na plný úvazek, v případě cestovního ruchu, při práci v hotelech a restauracích ve městech a turistických oblastech je běžná tzv. sezónní práce. Na sezónní pracovníky v oblasti hotelů a restaurací se pak vztahují zvláštní ustanovení.

V České republice tyto sezónní práce nejsou obvyklé, nejběžnějším druhem pracovního poměru v ČR je poměr na tzv. plný úvazek a částečný úvazek. Na dobu určitou je pak v cestovním ruchu v ČR zaměstnána méně než desetina (.xls) z celkového počtu zaměstnanců. Tento poměr se přitom nijak zásadně neliší od celkových statistik zaměstnanosti.

Na úvod je nutné zdůraznit, že slovo „firma“ může mít hned několik významů. V kontextu tohoto výroku tedy můžeme za firmy počítat obecně zaměstnavatele.

Program Antivirus zahrnuje všechny zaměstnavatele v ČR, u kterých byla v důsledku šíření nákazy COVID-19 prokazatelně negativně ovlivněna hospodářská činnost. Žádosti se mohou podávat od 6. dubna 2020. „Cílený program podpory zaměstnanosti“ neboli Program Antivirus byl schválený vládou (.pdf)  dne 31. března 2020. Náklady na Program Antivirus budou dle odhadu přesahovat desítky miliard za jedno kvartální období.

Žádostí o ošetřovné z důvodu uzavření škol v období 12. března až 14. dubna bylo celkově evidováno 71 951. Případů nových karantén v období od 1. března až 16. dubna bylo celkově evidováno 44 738. 

Celkový počet zaměstnanců v ČR v roce 2019, kteří pobírali mzdu, byl 3 045 900. Právě jich se může týkat Program Antivirus. Rozdíl mezi platem a mzdou je v tom, že plat pobírají jen lidé zaměstnaní ve státní sféře. Všichni ostatní zaměstnanci pobírají mzdu. Je tedy pravdou, že pokud by všichni tito zaměstnanci pobírali od zaměstnavatele náhradu mzdy v důsledku placeného volna, mohl by se Program Antivirus dotknout až cca 3,1 milionu zaměstnanců.

Počet zaměstnavatelů v ČR v roce 2019 byl 283 025, dle dat Českého statistického úřadu je 154 400 z nich OSVČ. Na obchodní korporace pak připadá 128 625. Jak uvádí zákoník práce: „Zaměstnavatel je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.“ Všichni zaměstnavatelé však nemusí mít na podporu Programu Antivirus nárok. A to z toho důvodu, že nedodržují zákoník práce a nemají zaměstnance, který by byl v pracovním poměru a účastnil by se nemocenského a důchodového pojištění.

Ministryně Maláčová hovoří o programu ochrany zaměstnanosti Antivirus, který byl vytvořen v době současné koronavirové krize. Stát bude prostřednictvím Úřadu práce ČR firmám částečně kompenzovat vyplácené náhrady mzdy a platy zaměstnancům. Žádosti o kompenzace mohou zaměstnavatelé podávat od 6. dubna 2020, výše kompenzací se odvozuje od průměrné superhrubé mzdy včetně povinných odvodů (48 400 Kč) a závisí na důvodech znemožňujících vyplácení mzdy či platu zaměstnancům. To, že bude vše probíhat elektronicky, je zmíněno v manuálu (.pdf, str. 7–8) z 1. dubna zveřejněném na webu MPSV. Avizovala to také ministryně Maláčová například na svém facebookovém profilu. Již v tomto manuálu je odkaz na stánky Úřadu práce, přes které se živnostníci dostanou přímo aplikaci pro podání žádosti.

O přípravě programu Antivirus se ministryně Maláčová poprvé zmínila na svém facebookovém profilu 18. března 2020. 

O den později byl vládou schválen první návrh (.pdf) podoby programu. Ten počítal se dvěma režimy, které popisovaly výši vyplácené náhrady výdělku a výši poskytnutí příspěvku od státu na vyplácení daného výdělku.

• Režim A se týkal nařízení karantény zaměstnancům. Zaměstnanci v tomto režimu bylo stanoveno 60 % náhrady výdělku. Zaměstnavatel měl od státu dostat příspěvek v plné výši vyplácené náhrady výdělku.
• Režim B popisoval situaci, kdy zaměstnavatel není schopen zaměstnancům přidělovat práci z důvodu vládních opatření (např. uzavření provozu). Zaměstnanec měl v takovém případě nárok na 100 % náhrady výdělku, zaměstnavateli by bylo poskytnuto 80 % vyplácené náhrady.

23. března 2020 vláda schválila úpravy (.pdf) tohoto programu. K režimu A a režimu B byly připojeny režimy C, D, a E.

• Režim C souvisel s nemožností přidělovat práci zaměstnancům z důvodu nařízení karantény či péči o dítě u významné části zaměstnanců. Zaměstnanci náleželo 100 % náhrady výdělku, zaměstnavatel by obdržel příspěvek ve výši 80 % této náhrady.
• Režim D se týkal zaměstnavatelů, kterým byly omezeny suroviny, výrobky či služby nezbytné k činnosti. Zaměstnanec by v takovém případě obdržel 80 % náhrady mzdy, zaměstnavatel by od státu obdržel příspěvek pokrývající 50 % této náhrady.
• Režim E popisoval omezení poptávky po službách, výrobcích a jiných produktech zaměstnavatele. Zaměstnanec by obdržel 60 % náhrady výdělku, zaměstnavateli by byl poskytnut příspěvek ve výši 50 %.

Finální úprava programu byla vládou schválena (.pdf) 31. března 2020. Režimy pro kompenzaci náhrady mzdy či platu byly tentokrát rozděleny na režim A a režim B.

Režim A

• V případě nařízení karantény zaměstnanci náleží 60 % náhrady výdělku. Zaměstnavatel od státu obdrží 80 % vyplácené náhrady.
• V případě omezení či uzavření provozu v důsledku vládních opatření má zaměstnanec nárok na 100 % náhrady výdělku, přičemž zaměstnavateli bude poskytnut příspěvek pokrývající 80 % náhrady.
• V obou případech ale platí, že maximální částka poskytnutá zaměstnavateli je 39 000 Kč.

Režim B

• V případě překážky v práci na straně zaměstnavatele z důvodu nařízení karantény či péče o dítě u významné části zaměstnanců dostane zaměstnanec 100 % náhrady výdělku, zaměstnavatel obdrží od státu 60 % vyplácené náhrady.
• V případě omezení dostupnosti surovin, výrobků a služeb bude zaměstnanci vypláceno 80 % náhrady výdělku, zaměstnavatel dostane příspěvek ve výši 60 % náhrady.
• V případě omezení poptávky po službách, výrobcích a jiných produktech firmy náleží zaměstnanci 60 % náhrady výdělku, přičemž zaměstnavatel obdrží od státu 60 % náhrady.
• Pro příspěvky v režimu B platí, že maximální částka poskytnutá zaměstnavateli je 29 000 Kč.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť celý program Antivirus byl skutečně připraven za přibližně 2 týdny. Je sice pravdou, že období od 18. března, kdy byl program představen, do pondělí 6. dubna, kdy byl spuštěn, je období delší; avšak je více než pravděpodobné, že program byl hotov již dříve, přičemž s jeho spuštěním se čekalo na začátek týdne. Tvrzení, že tento čas je skutečně rekordní, je pak značně subjektivní (záleží např. na tom, s čím budeme přípravu Antiviru srovnávat), a proto jej nehodnotíme.

Vláda ČR dne 31. března 2020 na základě https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-435#p120">§ 120 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti schválila usnesením č. 353 (.pdf) Cílený program k podpoře zaměstnanosti s názvem Antivirus. 

Vládou přijímaná mimořádná opatření vytvářejí překážky v práci omezující činnost zaměstnavatelů, kteří jsou v takové situaci povinni postupovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, převážně podle části osmé - § 191-210. V případech, které v této části zákoník práce předpokládá, je zaměstnavatel povinen po dobu trvání překážek v práci poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy.

Principem programu Antivirus (.pdf, str. 2) je částečná kompenzace celkových mzdových nákladů v podobě náhrad mezd (včetně povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění) za dobu překážek v práci vyvolaných karanténou, mimořádnými a krizovými opatřeními souvisejícími s šířením nákazy COVID-19 jak v České republice, tak v zahraničí, spolu s doprovodnými hospodářskými problémy zaměstnavatelů.

Program Antivirus je určen (.pdf, str. 2–4) pro všechny zaměstnavatele, jejichž prostředky nejsou kryty z veřejných rozpočtů, a týká se pouze zaměstnanců v pracovním poměru. Aby zaměstnavateli vznikl nárok na kompenzace na základě programu Antivirus, musí mimo jiné (.pdf, str. 3–4) striktně dodržovat zákoník práce, jeho zaměstnancům nesmí být dána výpověď (zároveň nesmí být ve výpovědní době), nesmí mít dluh vůči veřejným rozpočtům a musí svým zaměstnancům vyplatit náhradu mzdy a odvést odvody. 

Období (.pdf, str. 2) uznatelnosti nákladů je stanoveno od 12. března 2020 do 30. dubna 2020, zároveň se předpokládá jeho prodloužení i na květen 2020. Datum zahájení přijímání žádostí bylo stanoveno na 6. dubna 2020 a veškerá komunikace s Úřadem práce má probíhat elektronicky prostřednictvím webové aplikace (str. 7).

Ministerstvo práce a sociálních věcí v Manuálu pro zaměstnavatele (.pdf, str. 10) rozlišuje 3 fáze: podání žádosti a uzavření dohody, vyúčtování a následnou kontrolu.

Aby zaměstnavateli vznikl nárok na úhradu příspěvku z programu Antivirus, musí ze všeho nejdříve podat žádost (.pdf, str. 7-8) o jeho poskytnutí prostřednictvím webové aplikace. Povinnou součástí žádosti je doklad o zřízení účtu žadatele, na který bude ÚP ČR zasílat finanční prostředky a doklad o zastupování zaměstnavatele – plnou moc (pokud je vyřizováním žádosti pověřena jiná osoba než sám zaměstnavatel). Po vyplnění těchto údajů se automaticky vygeneruje Dohoda (.pdf, str. 8) o poskytnutí příspěvku z cíleného programu Antivirus. 

V druhé fází (.pdf, str. 8) provede zaměstnavatel uzávěrku, v řádném termínu vyplatí zaměstnancům náhrady mezd a odvede povinné odvody (sociální a zdravotní pojištění). Poté předloží ÚP prostřednictvím webové aplikace vyúčtování takto vyplacených náhrad (včetně odvodů), které bude obsahovat seznam zaměstnanců a jejich rodných čísel (nebo evidenčních čísel), na které požaduje příspěvek.

Po obdržení vyúčtování (.pdf, str. 8–9) zašle ÚP ČR elektronický dotaz na ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení), zda zaměstnanci, na které si zaměstnavatel nárokuje příspěvek, jsou skutečně jeho zaměstnanci v pracovním poměru. Pokud tomu tak je, vyplatí ÚP příspěvek na účet zaměstnavatele, který uvedl v žádosti.

Třetí fáze (.pdf, str. 9) je fází kontrolní. Úřad práce ve spolupráci se Státním úřadem inspekce práce bude podle Ministerstva práce a sociálních věcí provádět zejména následnou kontrolu, ale kontrolní činnost může být prováděna v rámci celého průběhu realizace programu Antivirus. Přehled dokladů (.pdf, str. 10), které musí být zaměstnavatel připraven doložit v jednotlivých fázích, je uveden v tabulce Manuálu pro zaměstnavatele.

Ministryně výrokem reaguje na případné varianty zajištění dostatku pracovních sil v oblastech, kde chybí (moderátor uvedl možné rozšíření rozsahu práce na dohodu o provedení práce), a poukazuje na možnost vzájemného „vypůjčení si“ zaměstnanců zaměstnavateli, kterou dle ní navrhla Hospodářská komora ČR. 

Hospodářská komora ve své tiskové zprávě ze dne 31. března 2020 vyzývá zaměstnavatele k zapojení se do projektu „Zachraň práci!":

„Hospodářská komora vyzývá zaměstnavatele, aby se zapojili do celostátního projektu Zachraň práci! Umožní jim místo propouštění zaměstnanců je dočasně přidělit jinému zaměstnavateli.“

Na samotné úvodní stránce projektu se pak uvádí, že se tato iniciativa opírá o § 43a zákoníku práce:

§ 43a

Dočasné přidělení

(1) Dohodu o dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli smí zaměstnavatel s tímto zaměstnancem uzavřít nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru.

(2) Za dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být poskytována úplata; to neplatí, pokud jde o úhradu nákladů, které byly vynaloženy podle odstavce 5.

(3) V dohodě musí být uveden název zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou, k níž se zaměstnanec dočasně přiděluje, den, kdy dočasné přidělení vznikne, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává. V dohodě může být sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad; ustanovení § 34a tím není dotčeno. Dohoda musí být uzavřena písemně.

(4) Po dobu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli ukládá zaměstnanci jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu závazné pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnavatel, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělen. Tento zaměstnavatel nesmí vůči dočasně přidělenému zaměstnanci právně jednat jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělí.

(5) Po dobu dočasného přidělení poskytuje zaměstnanci mzdu nebo plat, popřípadě též cestovní náhrady zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil.

(6) Pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen.

(7) Dočasné přidělení podle odstavců 1 až 5 končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou smluvních stran pracovní smlouvy nebo výpovědí dohody o dočasném přidělení z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dohoda o ukončení dočasného přidělení nebo výpověď této dohody musí být písemná.

(8) Úpravu dočasného přidělení je zakázáno použít na agenturní zaměstnávání.

(9) Úprava dočasného přidělení se nepoužije v případech prohlubování nebo zvyšování kvalifikace

Ministryně pak dále ve svém výroku komentuje právě první odstavec § 43a, ve kterém se skutečně nachází podmínka doby pracovního poměru alespoň 6 měsíců.