STAN

Tlak státních a polostátních společností na orgány státní moci nelze z veřejných zdrojů nijak doložit, výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Proces přijímání zákonů souvisejících s registrem smluv stručně popsala organizace Rekonstrukce státu. Po přijetí koaličního zákona s výjimkami pro malé obce, Sněmovnu a Senát prosadili poslanci další výjimky pro státní a městské firmy, proti čemuž se však postavil Senát. Na aktuálním znění zákona se kromě poslanců TOP 09 podíleli zástupci všech stran a s ohledem na navrhované výjimky jde střední cestou (§ 3). Jak však správně informuje volební lídr Starostů, smlouvy stále nemusí zveřejňovat ČEZ ani Budějovický Budvar.

Jan Farský na konci července 2017 na tiskové konferenci, kde jej předseda hnutí Petr Gazdík představil jako nového celostátního lídra, skutečně uvedl, že sedm procent pro Starosty bere jako povinnost a deset procent jako úspěch.

Od roku 2016 se volby konají každý rok, a to až do roku 2026, resp. rok 2027 bude prvním rokem volebního klidu, na kdy žádné volby naplánované nejsou. Posledním rokem, kdy se nekonaly žádné volby, byl rok 2015.

Tento maraton je způsoben zejména tím, že zde máme mnoho typů voleb (prezidentské, parlamentní, senátní, krajské, komunální, evropské). Předpokládaný volební klid v roce 2027 ale může být samozřejmě narušen například kvůli konání předčasných voleb.

A jaké volby nás v následujících letech čekají?

• 2016: Zastupitelstva krajů, Senát
• 2017: Poslanecká sněmovna, Senát (opakované volby)
• 2018: Prezident, Senát, Zastupitelstva obcí
• 2019: Evropský parlament
• 2020: Zastupitelstva krajů, Senát
• 2021: Poslanecká sněmovna
• 2022: Zastupitelstva obcí, Senát
• 2023: Prezident
• 2024: Zastupitelstva krajů, Senát, Evropský parlament
• 2025: Poslanecká sněmovna
• 2026: Senát, Zastupitelstva obcí

Nutno podotknout, že senátní volby se konají každé dva roky, ale pouze ve třetině z 81 volebních obvodů, nevolí tak najednou celá Česká republika. Počet voleb se ale do jisté míry ještě navyšuje tím, že právě senátní volby a volby prezidenta republiky jsou dvoukolové.

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) zprostředkovává finanční podporu z EU i národních zdrojů. Podle výroční zprávy (.pdf, str. 5) měl SZIF na konci roku 2016 celkem 1198 zaměstnanců. Na správní výdaje bylo vynaloženo 1,5 mld. Kč, přičemž zhruba třetina této částky byla použita na platy zaměstnanců.

Zdroje určené k financování společné zemědělské politiky dosáhly v roce 2016 výše 38,7 mld. Kč, vyplaceno pak bylo 34,5 mld. Kč (z toho 30 mld. Kč z rozpočtu EU).

Poslanci v prosinci 2016 rovněž projednali návrh rozpočtu fondu na letošní rok. V něm se počítá s celkovými výdaji ve výši 37,6 miliard. Neinvestiční výdaje tvoří zhruba 1,5 miliardy, personální výdaje jsou pak rozpočtovány ve výši cca 785 milionů korun.

Čísla, která zde Farský uvádí, jsou tedy mylná. Fond nerozděluje 50 miliard, jeho rozpočet je o více než 12 miliard nižší. Tedy i zmíněných 15 miliard, které se údajně nedostanou k zemědělcům, je hrubě nadsazených. Dodejme pro úplnost, že Farský použil podobný výrok asi před týdnem na svém Facebooku, zde byl ovšem fakticky přesný:

„Vždyť SZIF, úřad k tomu určený, rozděluje ročně 38 miliard a celá administrace, měření atd. vyjde na 1,8 miliard. To přece není možné. Úřad zaměstnává přes 1200 lidí.“

Takto formulované prohlášení odpovídá realitě a je pravdivé. To, které lídr hnutí STAN učinil v diskuzi Seznam Zprávy, kterou ověřujeme, ovšem přesné není, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok pochází z úst představitelů Estonska, potvrzuje jej OECD i týdeník The Economist.

O úspěchu digitalizace v nejmenší pobaltské zemi referoval bývalý předseda estonské vlády Taavi Rõivas 3. května 2016 během vystoupení na půdě Mezinárodního mírového institutu.

Informaci zopakoval v říjnu téhož roku také estonský poslanec Kalle Palling na berlínském summitu digitálních technologií pořádaném organizací Readie.

@KallePalling: „Estonia saves 2% GDP with#egovernmentevery year#readie4digital@ReadieEU“
— DELab UW (@DELabUW) 11. října 2016

Stejný údaj zmiňuje i týdeník The Economist a článek na blogu OECD.

Dodejme, že úspora 2 % HDP by v Česku znamenala skutečně asi 94 miliard korun.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, v žádném z posledních roků výše dividend do zahraničí nepřekročila 290 miliard, Farského číslo je tak výrazně nadsazené.

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Výrok Jana Farského je nutno rozdělit na dvě části. První se týká volebního programu STAN a druhá přístupových jednání pro zavedení eura.

V rámci volebního programu má strana Starostů a nezávislých k přijetí eura následující bod: „Stanovíme podmínky, za kterých ČR vydá definitivní politické rozhodnutí o konkrétním termínu vstupu do ERM II a následně do eurozóny. Naše mezinárodní závazky nezpochybňujeme.“ Tuto část tedy hodnotíme jako pravdivou.

Co se týče přístupových jednání do eurozóny a přijetí eura, Česká republika se v rámci vstupu do EU zavázala (.pdf, str. 2), že zavede euro. Termín, kdy k tomu dojde, ale určí vláda a v současné době datum není stanoveno. Hlavní podmínkou je splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií.

Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika aktuálně plní (.pdf, str. 7–8) všechna z nich, kromě účasti v mechanismu směnných kurzů, tzv. ERM II, do kterých se musí zapojit po dobu minimálně dvou let.

Dosavadní pozice české vlády k zapojení do tohoto kurzového uspořádání vychází z názoru, že na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na optimální formu kurzového režimu pro českou korunu. Zapojení do ERM II lze proto očekávat až v okamžiku, kdy si vláda vyjasní vhodné načasování vstupu do eurozóny.

Podle vyhodnocení jak Evropské komise (.pdf, str. 7), tak i ministerstva financí (.pdf, str. 8) ale Česká republika aktuálně není připravena vstoupit jak do ERM II, tak do eurozóny. Pokud by se tak ale rozhodla, ovlivňuje ji jen periodicita vyhodnocování konvergenčních kritérií Evropskou komisí, která zpracovává zprávy co dva roky. Jinak je proces naplánován tak, aby stát mohl přijmout euro 1. ledna následujícího roku od data, kdy o to požádá.

I s přihlédnutím na nutnou změnu legislativy a jednání nové vlády, které by následovalo, než by podobné rozhodnutí bylo přijato, hodnotíme odhad Jana Farského v horizontu tří až čtyř let jako reálný.

Situaci týkající se insolvenčních problémů v ČR popsal Farský poměrně přesně. Jedním z příkladů je Zbyněk Frolík a jeho podnik Linet, zabývající se výrobou nemocničních lůžek. Tato firma se přesunula do Nizozemska, Frolík jako důvod uvedl nestabilitu českého právního prostředí. Dalším podnikatelem, který svůj byznys přesunul do Nizozemí, je Pavel Juříček a Brano Group. Ten koupil firmu Mora Top a kvůli problémům s insolvenčním správcem přišel vlastník o desítky milionů korun. Firma byla vytunelována offshorovou společností se sídlem na Gibraltaru, ovládanou menšinovým společníkem Mora Top.

Jedním z novějších případů může být podnikatel Petr Sisák a jeho chemička Via Chem. V souvislosti s touto kauzou bylo obviněno 14 lidí včetně insolvenčního správce Ivana Haly.

Praktiky konkurzní mafie potvrzuje i zpráva ministerstva vnitra. Na základě falešné pohledávky je na firmu uvalen konkurz, soudce nebo insolvenční správce potom ze společnosti vyvádí peníze.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože zejména informace o síle oblastních politiků nejsou dohledatelné a nemůžeme tudíž rozhodnout, jak významný je jejich vliv při lobování za zdravotnické vybavení. Nemáme ani statistiky, které by vypovídaly o čekacích lhůtách v jednotlivých nemocnicích.

Pokud vybereme několik příkladů, ve zlínské nemocnici si na vyšetření magnetickou rezonancí musí pacienti počkat pět týdnů, v Hradci Králové tři až čtyři měsíce a v Plzni jen deset dnů. V Kyjově mluví pacienti o měsíci a ve Vojenské ústřední nemocnici o třech týdnech. Údaje skutečně vypovídají o velkých rozdílech v době, která trvá od objednání k vyšetření, což koreluje s počtem přístrojů v jednotlivých regionech.

V Česku disponuje gama nožem pouze nemocnice Na Homolce, v Ostravě mají navíc modernější kybernetický nůž. O nepravidelném rozmístění zde tedy vůbec nemá cenu hovořit a tento případ proto není ideální.

Nelze však nijak doložit, že aktuální rozložení je zapříčiněno lobbingem regionálních politiků v jednotlivých oblastech. V některých případech (v Liberci nebo Turnově) byla například magnetická rezonance pořízena z evropských peněz. V jiných městech (Náchod) zase plánují do tohoto zdravotnického zařízení investovat z krajského rozpočtu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože neexistuje žádná analýza, kolik by mělo zavedení zákona o registru smluv uspořit financí. Žádnou částku nezmiňuje ani důvodová zpráva zákona.

Jan Farský stál za návrhem zákona o registru smluv, který do Poslanecké sněmovny předložil v prosinci 2013. Registr smluv prošel dolní komorou v listopadu 2015, kdy pro něj po předchozím vetu senátorů hlasovalo 110 poslanců. Zákon vstoupil v platnost 1. července 2016. Podle § 2 zákona povinnost zveřejňovat smlouvy mají státní příspěvkové organizace (mezi ně patří např. fakultní nemocnice), příspěvkové organizace územního samosprávného celku (např. krajské nemocnice a polikliniky) nebo také zdravotní pojišťovny.

V červnu tohoto roku však poslanci schválilinovelu zákona o registru smluv. Nově by u zdravotnických zařízení nezveřejnění smluv na dodávky léků a zdravotnických prostředků neohrozilo jejich platnost, jak tomu bylo v původně. Proti návrhu se ve Sněmovně postavil prakticky celý klub TOP 09.

Neexistuje analýza, kolik by mělo státu zveřejňování smluv ušetřit finančních prostředků. Sám Farský odhaduje, že úspora by měla být v řádu desítek miliard korun.

Na Slovensku zavedli podobný zákon v roce 2011. O dva roky později popisovala při své návštěvě Prahy bývalá premiérka Iveta Radičová, že zákon přinesl úsporu zhruba 30 % veřejných financí. Za přijetí zákona se postavila například Rekonstrukce státu. Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (. pdf, str. 6) z roku 2015 na adresu zákona poznamenala: „Z ákon je pozitivním krokem v boji proti modernímu organizovanému zločinu.“