Problém taky je, že jsme často papežštější než papež a že v České republice si předpisy, ať už to jsou ve stravování, nebo i v maloobchodě, přepisujeme daleko přísnější, než od nás Evropská unie požaduje a místo abysme pak jako přiznali naši chybu, tak ještě zaútočíme zpátky na Evropskou unii.
Poslanec Farský ve výroku popisuje problematiku gold-platingu, která se v České republice objevuje, a to nejen ve stravování či maloobchodě. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Problém, o kterém poslanec Farský hovoří, se nazývá gold-plating a nastává při transpozici směrnic, tj. při převzetí jejich obsahu do právního předpisu. Gold-plating spočívá v tom, že se kromě ustanovení směrnice do předpisu vloží i nadbytečná ustanovení navrch, případně že zákon obsahuje více povinností než samotná směrnice vyžaduje.
Podle článku Euractivu z roku 2012 činí počet předpisů obsahujících povinnosti navrch třetinu až čtvrtinu ze všech transpozičních předpisů, oficiální číslo od Komise či české vlády se nám však najít nepodařilo. Některé konkrétní příklady gold-platingu popisuje článek (.pdf, str. 4–6) Asociace pro mezinárodní vztahy.
Co se týče gold-platingu v oblasti stravování, příkladem budiž povinnost balit koblihy do sáčků, kterou zavedla česká vyhláška ministerstva zdravotnictví provádějící nařízení EU, to však tuto povinnost vůbec neobsahovalo. Dalším překročením povinností vyplývající ze směrnice, které souvisí i s maloobchodem, bylo zavedení povinnosti zřídit bezdotykové baterie v umyvadlech pro zaměstnance ve stravovacích zařízeních, což znovu unijní směrnice nepřikazovala.
Od poloviny příštího roku díky aktivitě Věry Kovářové a i mojí se podaří to, že už nebudete si muset pro řidičák jít s fotkou z fotolabu, ale stát použije fotku, kterou má, kterou vás fotil na občanku.
V květnu 2016 předložila skupina poslanců zastoupena Věrou Kovářovou novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích. Základním principem (.pdf, str. 7) návrhu bylo to, aby člověk, který si žádá o vydání řidičského průkazu, mohl tuto žádost podat v každé obci s rozšířenou působností. Druhým cílem novely pak bylo, že nemusí při žádosti přikládat fotografii, má-li ji již veřejná správa v evidenci (typicky z občanských průkazů).
Tato novela skutečně prošla Poslaneckou sněmovnou a začne platit 1. července 2018. Farský tedy korektně popisuje jak obsah prošlé změny, tak i datum, kdy bude naplněna.
Co se týče role poslankyně Kovářové, tak jak již bylo zmíněno, byla zástupkyní navrhovatelů, což v praxi znamená, že v Poslanecké sněmovně zákon představovala a hájila. Farský byl jedním z dalších poslanců, kteří zákon „připodepsali“. Nicméně lze u něj dohledat i další aktivitu nad rámec „připodepsání návrhu“. Opakovaně před kolegy vystoupil s žádostí, aby byl zákon puštěn k projednávání. Učinil tak například 14. září 2016 a dále 18. října 2016. Byť v těchto případech nebyl úspěšný s návrhem na pevné zařazení bodů, je nepochybné, že byl v dané věci aktivní. Stejně tak totiž vystoupil ve 2. a 3. čtení na podporu předloženého návrhu.
...trvalo tři roky, kdy jsem psal ministerstvu dopravy, aby to udělali a oni tři roky psali, že to fakt nejde a až ve chvíli, kdy už jsem se opravdu rozčílil a řekl jsem, že do konce volebního období to jinak nepůjde a ten zákon jsme podali, tak začali říkat, že by to teda snad šlo, ale tak v roce 2021, 2022.
Ministr dopravy Dan Ťok spolu s ministrem vnitra Milanem Chovancem plánovali zavést sdílení fotografií mezi úřady v roce 2016. Podmínky pro zavedení tohoto opatření nebyly údajně připraveny, a tak sdílení fotografií bylo z připravovaného zákona vyškrtnuto. Farský na svém Facebooku v březnu 2017 popisoval, že chtěli zmíněnou úpravu po ministerstvu dopravy, to však mělo tuto změnu dva roky oddalovat. Zmíněnou komunikaci mezi lídrem STAN a resortem dopravy se nám nicméně nepodařilo dohledat.
Následně skupina poslanců zastoupená Věrou Kovářovou předložila návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích v květnu 2016. Do skupiny poslanců předkládajících tuto novelu patřil i Jan Farský. Návrh novely prošel Poslaneckou sněmovnou, Senátem a byl podepsán prezidentem. Účinnosti má novela nabýt 1. června 2018.
Tato novela zákona o provozu na pozemních komunikacích zavede sdílení fotografií mezi úřady. Bude použita fotografie, kterou už veřejná správa má k dispozici (např. z občanského průkazu). Vlastní fotografii si žadatel bude muset přinést jen při vyřizování mezinárodního řidičského průkazu. Další změnou pro žadatele o řidičský průkaz bude to, že si o něj budou moci požádat v každé obci s rozšířenou působností. Doposud bylo nutné požádat o řidičský průkaz v místě trvalého bydliště (.pdf, str. 1).
Jan Farský několikrát vystoupil v Poslanecké sněmovně, aby podpořil novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích. O postoupení zákona k projednání žádal už 14. září 2016 a znovu 18. října 2016, což se mu však nepodařilo. Později vystoupil během druhého a třetího čtení zákona. Při třetím čtení apeloval na poslance, aby byl podpořen jeho pozměňovací návrh, který by znamenal účinnost novely zákona od 1. července 2018.
Farského tvrzení odpovídá v tom, že ministerstvo dopravy původní avizovaný návrh neuskutečnilo i přes to, že o tom veřejně mluvilo. Ještě v dubnu 2017, kdy byl návrh projednáván, informovalamédia o tom, že se resort pokusí odložit případnou účinnost až o dva roky. Přestože tedy nemáme k dispozici samotnou komunikaci mezi Farským a ministerstvem dopravy, je faktem, že úřad sliboval změnu; reálně ji ovšem předložila skupina poslanců zastoupená Kovářovou a Farským. Ti jej také protlačili legislativním procesem – výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Nebo se podařilo prodloužit potvrzení na, na účast na zotavovacích akcích (...) děcka musely každý rok si dojít, a to je 200 tisíc dětí ročně, k praktickému lékaři pro potvrzení, že jsou schopni účastnit se tábora, zaplatili průměrně 200 korun, musel je doprovodit jejich zákonný zástupce, který si na to musel vzít dovolenou, a přesto to byl jenom v podstatě papír, který fungoval v tu chvíli pro vodácký tábor, pro vysokohorskou turistiku i pro rekreační týden na Mácháči, takže lejstro. A teď se podařilo, že to bude stačit jednou za dva roky a že to bude součást preventivní prohlídky, což šetří 200 tisíc návštěv lékaře ročně a 40 milionů jenom, jenom v hotovosti těm lidem.
Poslanec Farský hovoří o přijetí novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která začne platit 1. listopadu 2017. V původním návrhu novely stať o změně platnosti posudku o zdravotní způsobilosti dítěte chybí, nicméně poslanec Farský přiložil k návrhu zákona pozměňovací návrh s tímto obsahem. Při hlasování o pozměňovacích návrzích byl tento přijat napříč všemi poslaneckými kluby kromě komunistického.
Z dat ministerstva zdravotnictví vyplývá, že počet dětí, které absolvují podobné akce, se skutečně blíží 200 tisícům – konkrétně v roce 2015 to bylo zhruba 193 tisíc dětí. To fakticky odpovídá Farského kvantifikaci, výrok tudíž hodnotíme jako pravdivý.
A ten armádní rozpočet dvě procenta HDP jsou nějakých přes 90 miliard. Aktuálně utrácíme něco kolem 50 miliard.
Vyjdeme-li z dat na webu ministerstva obrany, tak na letošní rok jsou schváleny výdaje pro tento resort ve výši 52,5 miliardy. Vyjádřeno v procentech HDP jde o 1,08 %. Prostým dopočítáním tedy dojdeme k tomu, že 2 % HDP (částka, kterou by měla Česká republika podle svých závazků v NATO vydávat na vlastní obranu) aktuálně vychází přes 90 miliard korun (konkrétně na zhruba 97 miliard).
A já si myslím, že v téhle oblasti je potřeba zmínit i to, že my jsme při vstupu do NATO se zavázali, že dvě procenta budeme dávat na obranu, ale obrana nejde chápat úzce jenom v tom, že, že je to na nákup tanků a střeliva, ale to je i otázka vzdělání, výzkumu i vývoje a jedna z oblastí, která by v tomhle mohla posílit, je právě ten výzkum, který by byl otázkou bezpečnostní, protože, protože to je to, o čem jako budeme se rozhodovat v budoucnosti a kde je obrovský prostor pro investice.
Členské státy opravdu mají povinnost vynakládat 2 % HDP ze svého rozpočtu na obranu. Jak se dočteme na webových stránkách (anglicky, citace – překlad Demagog.cz) NATO, je do této částky zahrnut také výzkum a vývoj: „Národní rozpočet na obranu pokrývá v základu tři kategorie výdajů: náklady na lidi a penze; výzkum, vývoj a zadávání zakázek na obranné vybavení; a, konečně, operace, cvičení a údržba.“ Na vybavení přitom má jít 20 % z armádního rozpočtu.
V rozpočtu (.pdf, str. 10) ministerstva obrany na rok 2017 je na výzkumné účely vyhrazeno pouze 434,7 milionů korun, v přepočtu asi 0,83 % z rozpočtu ministerstva. Resort tuto kapitolu tudíž vskutku značně opomíjí. Náklady na obranu přitom ve výhledu ministerstva financí tvořily pouze 1,08 % (str. 7) českého HDP.
Takže, takže nakonec jsme zatlačili víc a bude to od poloviny příštího roku, což jenom v příštím roce ušetří cestu 400 tisícům lidí, protože za ten rok si má vyměnit necelých 800 tisíc lidí řidičák, tak nějakých 400 tisíc lidí nebude utrácet 120 korun za fotku ve fotolabu a nebude toho úředníka nutit skenovat jejich fotku, když už ji v tom systému stát má.
V květnu 2016 předložila skupina poslanců novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích. Jednou z hlavních změn (.pdf, str. 7) návrhu bylo, že žadatelé o řidičský průkaz nemusí přikládat fotografii, má-li ji veřejná správa již v evidenci (typicky z občanských průkazů). Tuto novelu poslanci nakonec schválili a začne platit 1. července 2018.
Informace k stavu platnosti řidičských průkazů zveřejnilo ministerstvo dopravy naposledy koncem minulého roku. Zpráva se týká řidičských průkazů, které je nutné vyměnit v roce 2017, a dohromady zmiňuje 800 tisíc dokladů.
Ministerstvo dopravy dále průběžně zveřejňuje statistiky konce platnosti pro jednotlivé měsíce roku 2017. Pro následující rok 2018 veřejnosti žádné údaje nenabízí, ale jelikož bylo v roce 2007 vydáno nejvíce řidičských průkazů v historii, bude se jednat o menší počet žádostí; Farský nicméně řádově uvádí korektní počet dokladů.
...je rozmístěno (zdravotnický materiál, pozn. Demagog.cz) hrozně neefektivně. Jsou oblasti, který díky síle politiků je několik rezonancí a gama nožů, a jsou oblasti, kde se na ně čeká hrozně dlouho.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože zejména informace o síle oblastních politiků nejsou dohledatelné a nemůžeme tudíž rozhodnout, jak významný je jejich vliv při lobování za zdravotnické vybavení. Nemáme ani statistiky, které by vypovídaly o čekacích lhůtách v jednotlivých nemocnicích.
Pokud vybereme několik příkladů, ve zlínské nemocnici si na vyšetření magnetickou rezonancí musí pacienti počkat pět týdnů, v Hradci Králové tři až čtyři měsíce a v Plzni jen deset dnů. V Kyjově mluví pacienti o měsíci a ve Vojenské ústřední nemocnici o třech týdnech. Údaje skutečně vypovídají o velkých rozdílech v době, která trvá od objednání k vyšetření, což koreluje s počtem přístrojů v jednotlivých regionech.
V Česku disponuje gama nožem pouze nemocnice Na Homolce, v Ostravě mají navíc modernější kybernetický nůž. O nepravidelném rozmístění zde tedy vůbec nemá cenu hovořit a tento případ proto není ideální.
Nelze však nijak doložit, že aktuální rozložení je zapříčiněno lobbingem regionálních politiků v jednotlivých oblastech. V některých případech (v Liberci nebo Turnově) byla například magnetická rezonance pořízena z evropských peněz. V jiných městech (Náchod) zase plánují do tohoto zdravotnického zařízení investovat z krajského rozpočtu.
Já jsem už prosadil zákon o registru smluv, který donutil ke zveřejňování i zdravotnický zařízení a už dneska šetří desítky milionů právě na tom, že je vidět, jak ty peníze tečou nehospodárně.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože neexistuje žádná analýza, kolik by mělo zavedení zákona o registru smluv uspořit financí. Žádnou částku nezmiňuje ani důvodová zpráva zákona.
Jan Farský stál za návrhem zákona o registru smluv, který do Poslanecké sněmovny předložil v prosinci 2013. Registr smluv prošel dolní komorou v listopadu 2015, kdy pro něj po předchozím vetu senátorů hlasovalo 110 poslanců. Zákon vstoupil v platnost 1. července 2016. Podle § 2 zákona povinnost zveřejňovat smlouvy mají státní příspěvkové organizace (mezi ně patří např. fakultní nemocnice), příspěvkové organizace územního samosprávného celku (např. krajské nemocnice a polikliniky) nebo také zdravotní pojišťovny.
V červnu tohoto roku však poslanci schválilinovelu zákona o registru smluv. Nově by u zdravotnických zařízení nezveřejnění smluv na dodávky léků a zdravotnických prostředků neohrozilo jejich platnost, jak tomu bylo v původně. Proti návrhu se ve Sněmovně postavil prakticky celý klub TOP 09.
Neexistuje analýza, kolik by mělo státu zveřejňování smluv ušetřit finančních prostředků. Sám Farský odhaduje, že úspora by měla být v řádu desítek miliard korun.
Na Slovensku zavedli podobný zákon v roce 2011. O dva roky později popisovala při své návštěvě Prahy bývalá premiérka Iveta Radičová, že zákon přinesl úsporu zhruba 30 % veřejných financí. Za přijetí zákona se postavila například Rekonstrukce státu. Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (. pdf, str. 6) z roku 2015 na adresu zákona poznamenala: „Z ákon je pozitivním krokem v boji proti modernímu organizovanému zločinu.“
Náš lídr Jan Farský dnes dával podnět na Úřad pro ochranu osobních údajů, tak aby byly odstraněny vlastně sběr těchto zbytných dat, protože se tam dává DIČO, což je u FO rodné číslo.
Poslanec Jan Farský (STAN) skutečně podal dne 2. října 2017 na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) podnět ve věci účtenkové loterie – nezákonného nakládání s osobními údaji. O podání podnětu Farský informoval veřejnost například na sociální síti Facebook, kde také zveřejnil fotografii podnětu.
Dne 2. října vydala politická strana Starostové a nezávislí (STAN) tiskovou zprávu, v níž vysvětluje, proč její poslanec podnět podal. Dle STAN porušuje ministerstvo financí (MF) zákon tím, že „kvůli účtenkové loterii zpracovává rodná čísla obchodníků, navíc prostřednictvím soukromé firmy, aniž by k tomu mělo jejich souhlas.“
STAN se domnívá, že k použití DIČ (daňové identifikační číslo, jímž je u fyzických osob rodné číslo) nemá MF (potažmo soukromá firma, která účtenkovou loterii spravuje) zákonné oprávnění. Vzhledem k výše popsaným důvodům navrhl Farský předběžné opatření v podobě zastavení loterie.
Pro úplnost je třeba doplnit stanovisko ÚOOÚ z 1. prosince 2016, v němž se zabývá problematikou použití DIČ u EET. Podle ÚOOÚ dochází se zavedením EET k dalšímu zpřístupňování rodných čísel (tedy DIČ u fyzických osob) podnikatelů.
Úřad se ve svém stanovisku odkazuje na ustanovení § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb. Toto opatření zavádí, že podnikatelé musí uvádět své DIČ na účtence pro každého, od koho plyne evidovaná tržba – tedy pro každého zákazníka.
