Jiří Pospíšil
Nebo když jsem řešil známou kauzu, jestli si pamatujete, Portugalec a čeští hráči, únos dítěte, kdy jako on odletěl s dítětem do Portugalska, říkal jsem, tohle je téma, o které má řeč Evropská unie, nikoho to moc nezajímalo...
Tématem se zabýval jak premiér, tak další poslanci z řad ODS i opoziční ČSSD. Celá kauza navíc vyústila v novelizaci občanského soudního řádu, Pospíšil tedy zavádí v tvrzení, že věc nikoho nezajímala.
Jiří Pospíšil hovoří o sporu rodičů o opatrovnictví dcery, v němž nejprve český soud přikázal poslat šestiletou dceru k jejímu otci do Portugalska (matka přitom tvrdila, že se jednalo o únos), nakonec pak portugalský soud přiřkl dceru zpět matce do Česka.
Jiří Pospíšil se v této době skutečně kauzou zabýval. Nepodařilo se nám sice dohledat, že by hovořil přímo o spojitosti tématu s Evropskou unií, nicméně vyjádřil se v podobném duchu, jak informovala ČTK a portál Novinky: "Jde o velmi složitou právní oblast, kde se střetáváme s mezinárodním prvkem, a ne každý soudce může být specialista na tuto oblast," uvedl ministr. Kontakt se soudem v zahraničí, který řeší stejný případ, bude zajišťovat styčný soudce." Změnu v této oblasti prosazoval i tehdejší ministr Nečas, změnu v rozhodování soudů prosazovaly např. i poslankyně Dundáčková a Čurdová.
K tomu, co Jiří Pospíšil v kauze "řešil", uvádí server E15, že bývalý ministr spravedlnosti zřídil pracovní skupinu, která měla problematiku mezinárodních únosů zhodnotit a navrhnout řešení. Členy byli dva soudci, právnička z Nadace Naše dítě a zástupce MPSV. Podle portálu Eprávo také v reakci na kauzu došlo z iniciativy Ministerstva spravedlnosti rovněž ke zřízení institutu styčného soudce pro haagskou Úmluvu o únosech dětí.
Pospíšil (resp. vláda) pak následně navrhl i novelu občanského soudního řádu, která.mj. řešila i zrychlení práce soudů v případech mezinárodních únosů dětí. Zákon byl pak Sněmovnou jednohlasně schválen (Jiří Pospíšil na hlasování přítomen nebyl) a následně vyhlášen jako zákon 218/2009 Sb. Není tedy pravdou, že by celá věc "nikoho moc nezajímala", výrok je proto zavádějící.
To je, vidíte, že český zákoník, ale stejně ty cizí mají několik tisíc paragrafů. Na tom se neshodneme, protože jako, uvedu vám příklad. V České republice máte už spoluvlastníka nemovitosti, upraveno předkupní právo. Němci to mají také, Francouzi to, myslím, nemají, jiné státy to taky nemají. Už vidím tu politickou debatu kolem jedné drobné věci, který jako jeden paragraf z 3 tisíců.
V první části výroku se exministr Pospíšil nemýlí. Například německý občanský kodex BGB (anglická verze,) ze kterého český občanský zákoník vychází, či například španělský kodex (.pfd) čítají rovněž přes dva tisíce paragrafů.
V české právní úpravě je od 1. 1. 2014 aplikován institut zákonného předkupního práva u spoluvlastníků nemovitosti zejména u rodinných závodů (§ 70 4) či spoluvlastnictví pořízených pro případ smrti (§ 1124). Obdobně je tomu podle důvodové zprávy (.pdf, str. 256) k § 1125 nového občanského zákoníku v Rakousku či Německu. Oproti váhavé domněnce Jiřího Pospíšila, i francouzský Code civil (.pdf, str. 117, článek 815-14) zná zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitostí. Důvodová zpráva však také popisuje nejednotnost evropských států v úpravě předkupního práva. Jak zdůrazňují například advokáti z renomované kanceláře bvp Braun Partners, v některých evropských státech ani zákonné předkupní právo neexistuje.
Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
...občanský zákoník se připravoval 12 let. Je to opravdu bedlivě připravovaná nová právní úprava, kterou psaly desítky předních právníků profesorů, nepsal to žádnej Pospíšil, já jsem dal prostor pro ty, kteří fakt jsou, řekněme, špičkami české civilistiky.
Je pravdou, že se nový občanský zákoník připravoval 12 let - v roce 2000 byl přijat věcný záměr rekodifikovat občanské právo a v roce 2012 nabyl nový zákoník platnost. Účinnosti nabyl nový občanský zákoník 1. ledna 2014.
Na přípravě zákoníku se podílel početný autorský tým. Hlavním zpracovatelem návrhu nového občanského zákoníku byl profesor Karel Eliáš, který patří mezi nejuznávanější české právníky a je odborníkem na soukromé právo. Mezi další autory patřili například docentka Michaela Zuklínová z Univerzity Karlovy či Miloš Tomsa, který působil mj. na Vrchním soudě v Praze.
Jsem rád, že to říkáte, právě tito odpůrci občanského zákoníku říkají, že náš Nový občanský zákoník je příliš archaický a příliš inspirovaný rakouským zákonem. Víte, jaký platí v Rakousku zákoník z roku 1811, 1811, tento zákon na našem území platil téměř 150 let a byl inspiračním zdrojem a i jistým návratem k tomu, co v této zemi desítky let platilo a komunisté to zrušili.
Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako pravdivý, neboť v Rakousku skutečně stále platí zákon z roku 1811, který na českém území platil 150 let.
V roce 1811 byl v rakouské části Rakouska-Uherska (včetně českých zemí) vyhlášen tzv. Všeobecný zákoník občanský, který v Rakousku platí dodnes a z většiny nebyl ani novelizován. Na českém území platil od jeho počátku, po celou dobu první republiky, během války i po ní. Jeho platnost byla ukončena na konci roku 1950, kdy byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem.
Od 1. června 1811, kdy vyšel rakouský zákoník v platnost na českém území, až po jeho zrušení na konci roku 1950 uběhlo bez šesti měsíců celých 150 let. V Rakousku dokonce platí dodnes. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Podívejte se, ten zákon byl mimo jiné dva roky na webu. Desítky občanů k němu psaly připomínky, byl mnohokrát upravován...
První připomínkové řízení probíhalo v květnu 2008, kdy "se k návrhu mohla mimo povinných připomínkových míst vyjádřit i nejširší veřejnost, a to prostřednictvím elektronické pošty. Za tímto účelem byla zřízena a fungovala elektronická adresa obcanskyzakonik@msp.justice.cz" Připomínek se sešlo (.pdf) celkem 520.
V prosinci 2010 pak proběhlo druhé připomínkové řízení, kdy "Ministerstvo návrh rozeslalo nejen celé řadě povinných připomínkových míst, ale i dalším resortním organizacím a subjektům, včetně územních i profesních samospráv, nestátních neziskových organizací, zájmových spolků apod. K návrhu se mohla vyjádřit také odborná i laická veřejnost (skrze opětovně spuštěnou elektronickou adresu obcanskyzakonik@msp.justice.cz." Tentokrát na Ministerstvo dorazilo (.pdf) dalších 241 připomínek.
Co se týče úprav, tak "v rámci meziresortního připomínkového řízení bylo k návrhu nového občanského zákoníku uplatněno zhruba 2500 připomínek. Z toho 1300 připomínek bylo označeno připomínkovými místy jako zásadní. Vypořádání připomínek proběhlo na dvou úrovních – nejprve na úrovni ředitelů odborů, případně jimi pověřených zaměstnanců, a následně na úrovni náměstků příslušných ministrů, kde byly projednány zásadní rozpory." Jednalo se konkrétně například o zahrnutí úpravy (.pdf) bytového spoluvlastnictví.
Nepodařilo se nám zjistit, po jakou dobu byl skutečně návrh normy na webu, nicméně skutečně byl ve velké míře připomínkován a upravován, výrok je proto pravdivý.
A ještě jednu poznámku, všechny postkomunistické země mimo Slovenska a Polska už nové občanské zákoníky přijaly.
Jeden z autorů nového občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš, v rozhovoru z roku 2011 uvádí následující: " Je pravda, že od roku 1990 postupně téměř všechny státy bývalého východního bloku přijímaly nové zákoníky. Paradoxně první byla Albánie v roce 1991 a poslední byly Maďarsko a Rumunsko. Takže jen Poláci, Slováci a my nemáme rekodifikované občanské právo."
Bývalý náměstek ministra spravedlnosti (Pospíšila) František Korbel potvrzuje znění výroku v rozhovoru pro únorové vydání časopisu ČSÚ. Konkrétně říká (obdobně se vyjádřil pro server Idnes.cz v srpnu loňského roku):
"Bylo tomu tak i v jiných postkomunistických zemích? S novým zákoníkem jsme před předposlední. Za námi je Slovensko, které nový občanský zákoník připravuje a inspiruje se tím naším, a Polsko, které má poměrně zdařilý zákoník z minulosti. Všechny ostatní postkomunistické země již nové zákoníky přijaly, s výjimkou těch, které je tradičně nemají a řeší občanské právo systémem dílčích zákonů, jako třeba Chorvatsko."
Já znám lépe paní Marvanovou, s kterou jsem spolupracoval při různých kauzách. Ona mně pomáhala jako ministrovi spravedlnosti při odvolávání pana Rampuly...
Hana Marvanová skutečně externě zastupovala Ministerstvo spravedlnosti při snaze odvolat vrchního státního zástupce Rampulu.
Kromě této kauzy zastupovala Marvanová přímo Pospíšila při kauze nákupu objektu ve Vidnavě. V neposlední řadě můžeme jmenovat nabídku, kterou měl Pospíšil dostat po svém odchodu z ODS (ČTK/Deník):
" Exministr, který se angažuje ve správní radě Nadace Jana a Medy Mládkových, prý má nabídku externí bezplatné spolupráce od Hany Marvanové, která se má stát náměstkyní nové ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO 2011). 'Rád bych s ní konzultoval změny, které budou nutné v občanském zákoníku, a rád bych se podílel, pokud bude zájem, na přípravě nového zákona o státním zastupitelství a tak dále.' uvedl Pospíšil."
Luděk Niedermayer
VM: Luďku Niedermayere, kam patří ta sociální politika zaměstnanosti (myšleno do kterého druhu dělby pravomocí)? Niedermayer: Je tam koordinační funkce, ale ta pravomoc je fakticky rozdělená mezi Unii, ale je to poměrně málo věcí, které se týkají zejména pohybu pracovních sil, protože to vytváří celou řadu logistických probémů, ale drtivá většina té pravomoce je na národní úrovni.
Do tzv. zvláštních pravomocí spadá též oblast koordinace hospodářských politik a politiky zaměstnanosti, konkrétně se jedná o Článek 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU):
Článek 5
1. Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada opatření, zejména hlavní směry těchto politik.
Zvláštní ustanovení se vztahují na ty členské státy, jejichž měnou je euro.
2. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezováním směrů těchto politik.
3. Unie může dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.
Jak je zřejmé zvláště z odstavce 2, EU má v oblasti politik zaměstnanosti koordinační roli a zaměřuje se spíše na směřování těchto politik obecně, což značí, že většina pravomocí zůstává na národní úrovni. Konkrétně je koordinační funkce prováděna zvláště ve spojení s Hlavou IV (Volný pohyb osob, služeb a kapitálu), Kapitolou 1 (Pracovníci), která je tvořena Články 45 - 48 SFEU. Ve zmíněné části SFEU je řešeno např. ucházení se o práci v jiném členském státě (Článek 45), spolupráce úřadů práce, omezování administrativních bariér přístupu k volným pracovním místům (Článek 46), podpora výměny mladých pracovníků (Článek 47) a započítávání dob pro nárok na dávky a vyplácení dávek (Článek 48).
Na základě výše zmíněného hodnotíme výrok jako pravdivý.
Vy jste mluvil (k Moravcovi) o těch specifických doporučeních pro Českou republiku, dělené úvazky, možnost matek od malých dětí, resp. rodičů od malých dětí se zapojit v přijatelné míře do pracovního procesu, to jsou všechno věci, které vám podepíše každý ekonom. VM: Promiňte, ale škoda, že strana, kterou vy reprezentujete v letošních volbách do EP, když byla ve vládě, tak se těmi doporučeními ze strategie Evropa 2020 nezabývala a nebyla schopna je (...) dát do Národního programu reforem ČR... Niedermayer: Já jakožto odborník jsem byl zván na tyto jednání. Já jsem to tam masivně kritizoval v těch minulých letech, kritizoval jsem to letos.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dokumentů souvisejících se strategií Evropa 2020, informací ze serveru EurActiv a vystoupení Luďka Niedermayera. Dokumenty, o nichž se hovoří v tomto výroku, jsou doporučení Evropské komise pro jednotlivé členské státy v rámci strategie Evropa 2020. Ty mají pomoci státům dosáhnout požadovaných výsledků v oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti, což povede k zotavení jejich ekonomik (např. doporučení z roku 2011). Dalším dokumentem, který s předchozím souvisí, je Národní program reforem ČR (opět příklad pro rok 2011). Doporučení se kontinuálně věnují například tématům veřejných financí, důchodům, trhu práce, veřejných služeb, vzdělávání či veřejné správy (srovnej např. doporučení 2011 (.pdf) a 2013). Co se týče účasti Luďka Niedermayera na různých diskusích ohledně strategie Evropa 2020 a působení České republiky, zmínit můžeme diskusi o strategii z dubna 2010, konferenci ze dne 6. května 2010 či debatu na téma "Evropský semestr: Doporučení pro ČR" z 26. června 2012. K problematice implementace a podoby vládních reforem se Luděk Niedermayer vyjadřoval kriticky například ve svých vystoupeních při prezentaci (video, např. od 25. minuty) nazvané "Globální ekonomika, Evropa, Česká republika" nebo v prezentaci (video) pro Unii vydavatelů ze dne 17. října 2012.
Některé ty věci se začaly dávat do pohybu, např. dětské skupiny, které se snaží alespoň částečně řešit ten problém péče o malé děti, a je pravda, že některé ty omezení narážejí na finanční možnosti.
Nedostatek míst v mateřských školách Nečasova vláda skutečně chtěla řešit uzákoněním dětských skupin.
Několik týdnů po vládním schválení návrhu však kabinet padl a změna legislativy se už nestihla projednat před rozpuštěním Sněmovny. Nyní návrh o dětských skupinách opět předložila ministryně práce a sociálních věcí Marksová-Tominová a zákon je ve stádiu projednávání výbory Poslanecké sněmovny.
Důvodová zpráva (.pdf, str. 69–72) uvádí, že dětské skupiny si ze státního rozpočtu vynutí dodatečné náklady (evidence poskytovatelů, daňové úlevy…). Přinést však zároveň mají i příjmy díky návratu rodičů na pracovní trh. Předpokládaný rozpočtový dopad pro rok 2015 je cca 175 mil. Kč (str. 80).
