Ministr zahraničí Jan Lipavský v rozhovoru odpovídal na dotaz, zda není v současné době důležitější jednat se slovenskou vládou než s ukrajinskou. Uvedl, že záleží na premiérovi Petru Fialovi. Dodal také, že s ukrajinskou vládou již proběhla řada jednání, která podle něj přinesla řešení několika otázek a měla konkrétní výsledky.

První zasedání v Kyjevě

První mezivládní zasedání mezi českou a ukrajinskou vládou se uskutečnilo 31. října 2022 v Kyjevě. Spolu s premiérem Petrem Fialou dorazilo i sedm dalších členů kabinetu. Došlo k podepsání společného prohlášení (.pdf), ve kterém česká vláda potvrdila podporu vstupu Ukrajiny do Evropské Unie a do NATO a vyslovila se pro prohlubování sankcí vůči Rusku (str. 1–2).

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) se svým ukrajinským protějškem Denysem Monastyrskim projednával možnost spolupráce ohledně udělování víz určitým skupinám ukrajinských občanů a také možnou budoucí smlouvu o policejní spolupráci (.pdf, str. 28). Kromě toho ministři řešili např. také poválečnou obnovu Ukrajiny nebo uprchlíky na českém území.

Druhé zasedání v Praze

K druhému mezivládnímu zasedání došlo 16. července 2024 v Praze. Na české straně se jej účastnilo deset ministrů, kteří s ukrajinskými zástupci jednali např. o spolupráci v obraně a energetice. Obě vlády podepsaly Smlouvu o spolupráci v boji proti trestné činnosti (.pdf), kterou 20. listopadu 2024 schválil Senát k ratifikaci. Dokument však ještě ke dni vysílání rozhovoru neschválila Poslanecká sněmovna – blíže se této záležitosti věnujeme zde.

Celkem byla během jednání podepsána čtyři memoranda, tři smlouvy a jedno společné prohlášení. Ukrajinský předseda vlády Denys Šmyhal po skončení zasedání oznámil, že na Ukrajině vznikne nový závod na výrobu munice ve spolupráci s českou zbrojařskou společností Sellier & Bellot.

Setkání česko-ukrajinských mezivládních komisí

Dle společného prohlášení z prvního mezivládního zasedání v říjnu 2022 v Kyjevě (.pdf, str. 6) mělo ještě na začátku roku 2023 dojít k setkání mezivládní komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci. Komise se však v dohodnutém termínu nesetkala, takže první setkání od počátku ruské invaze na Ukrajině proběhlo až v rámci druhého mezivládního zasedání v Praze v letošním roce.

Kromě mezivládních jednání se v červenci 2023 uskutečnilo ještě třetí setkání česko-ukrajinské mezivládní komise v oblasti obranného průmyslu, kde obě strany podepsaly dvě memoranda o vzájemné obranné spolupráci. Česká strana navrhla šest bodů spolupráce, mezi kterými bylo např. dodávání českých obranných výrobků na Ukrajinu nebo odstraňování min na ukrajinském území.

Závěr

Během vlády Petra Fialy došlo celkem ke dvěma zasedáním mezi ukrajinskou a českou vládou. První z nich se konalo v říjnu 2022 v Kyjevě a druhé v červenci 2024 v Praze. Během války na Ukrajině se odehrálo také setkání česko-ukrajinské mezivládní komise v oblasti obranného průmyslu. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v rozhovoru zmiňuje, že jedním z témat návštěvy ministra zahraničí Jana Lipavského na Ukrajině bylo i společné zasedání české a ukrajinské vlády. Následně se ptá, jestli je takové jednání v současné době důležitější než jednání se slovenskou vládou. Na to Lipavský reaguje slovy, že dosavadní mezivládní konzultace mezi českou a ukrajinskou vládou podle něj přinášely konkrétní výsledky, jako je např. úprava smlouvy o policejní spolupráci.

Schvalování smlouvy

Smlouvu o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při udržování veřejného pořádku a bezpečnosti (.pdf) předložil Poslanecké sněmovně ministr vnitra Vít Rakušan 31.  července 2024. Jelikož se jedná o smlouvu prezidentské kategorie (.pdf, str. 7 z 28), musí ji schválit obě komory Parlamentu a poté ratifikovat prezident. 20. listopadu smlouvu schválil Senát, k datu vysílání rozhovoru ale ještě neprošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Celý Parlament ji tudíž nepřijal.

Obsah smlouvy

Na potřebu spolupráce s ukrajinskými bezpečnostními složkami upozorňovala Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve výroční zprávě za rok 2023 (.pdf, str. 25). V současné době policejní spolupráci mezi Českem a Ukrajinou upravuje dohoda z roku 1997. Prováděcí protokol k této smlouvě byl naposledy novelizován v roce 2006 (.pdf, str. 4 z 28).

Nová smlouva o policejní spolupráci (.pdf) by podle vlády měla umožnit lepší boj proti trestné činnosti. Obě strany budou moci např. vzájemně vysílat styčné důstojníky a zakládat společné týmy, vyjma vyšetřovacích (.pdf, str. 4–5). Orgány obou zemí si také budou moct vyměňovat informace bez žádosti (str. 2). Česká a ukrajinská vláda tuto smlouvu podepsaly během mezivládního zasedání v Praze v červenci 2024 poté, co Fialův kabinet odsouhlasil její sjednání (.pdf).

Závěr

Ministr zahraničí Jan Lipavský správně popisuje cíl nové česko-ukrajinské smlouvy o policejní spolupráci. Nesprávně ale uvádí, že ji týden před odvysíláním rozhovoru schválil Parlament – doposud ji odsouhlasil pouze Senát a stále čeká na přijetí Poslaneckou sněmovnou. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský komentuje potenciální mírové jednání s Moskvou. Uvádí, že k mírovým rozhovorům nedochází, protože podle něj Rusko jednat nechce. Zároveň upozorňuje, že Ruská federace navíc vyhrožuje využitím jaderných zbraní, a dle jeho názoru za takové situace jednání možná nejsou.

Jaderné velmoci

Kromě Ruska má status jaderné velmoci ještě osm států: USA, Francie, Čína, Spojené království, Pákistán, Indie, Izrael a Severní Korea. Podle dat Mezinárodní kampaně za zrušení jaderných zbraní (ICAN) má ze všech těchto států nejvíc jaderných hlavic právě Ruská federace. Spolu se Spojenými státy vlastní téměř 90 % jaderných zbraní vůbec.

Ruské vyhrožovaní jadernými zbraněmi

Po zahájení ruského vpádu na Ukrajinu Vladimir Putin ve svém projevu poslal „vzkaz“ všem, kteří by do nastalého konfliktu „chtěli zasahovat“ zvenčí. „Kdokoli se nám pokusí postavit do cesty (…), musí vědět, že reakce Ruska bude okamžitá a bude mít důsledky, s jakými jste se v historii ještě nesetkali,“ řekl 24. února 2022. Pouze o tři dny později nařídil uvést ruské jaderné síly do vysokého stupně bojové pohotovosti.

V dubnu 2022 se k vyhrůžkám připojil i bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv, který je v současnosti místopředsedou ruské bezpečnostní rady. Varoval NATO, že pokud Švédsko a Finsko vstoupí do Aliance, Rusko v Kaliningradské oblasti rozmístí jaderné zbraně a hypersonické rakety. Litevská vláda k tomu tehdy dodala, že Rusko má v oblasti jaderné zbraně dlouhodobě. Konkrétnější výhrůžky od Medveděva zazněly například v červenci 2023. Tehdy uvedl, že pokud uspěje ukrajinská protiofenziva, bude Rusko nuceno použít jaderné zbraně. „Jiná možnost by jednoduše nebyla,“ dodal.

Nestáhnete se? Válka bude pokračovat

V červnu 2024 Vladimir Putin představil svůj „mírový plán“. Podle něj by Rusko přistoupilo na klid zbraní, pokud by se ukrajinská armáda stáhla ze všech regionů, na které si Rusko dělá nárok. Až poté by dle ruského prezidenta mohlo začít vyjednávání o míru. Přijetí takových podmínek by tedy pro Ukrajinu znamenalo, že by se de facto vzdala celé Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti – včetně těch částí, které Rusko pod kontrolou nemá a ovládá je ukrajinská armáda. Ukrajina tento návrh odmítla, Ruská federace tak i v současnosti pokračuje v dalších útocích.

Závěr

Rusko dlouhodobě hrozí použitím jaderných zbraní, např. ve snaze odradit Západ od pomoci Ukrajině nebo rozšiřování Severoatlantické aliance. Místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv přímo uvedl, že pokud by uspěla ukrajinská protiofenziva, bude podle něj Rusko nuceno jaderné zbraně použít. Ruská federace také deklarovala, že bude pokračovat v bojích, dokud se ukrajinská armáda nevzdá území na východě a jihu Ukrajiny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka se v rozhovoru ministra zahraničí Jana Lipavského ptá, zda ho někdo během jeho cesty na Ukrajinu konfrontoval s výrokem poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara. Ten se podle moderátorky vyjádřil tak, že nemá problém s vyřešením války na Ukrajině, kdy by Ukrajina uznala dočasnou okupaci části svého území. Lipavský odpovídá, že otázku na tento výrok nedostal. Dodává, že Pojar v minulosti mluvil pouze o tom, že jakýkoli scénář řešení ruské agrese musí odsouhlasit ukrajinská vláda.

Vyjádření Tomáše Pojara 

Moderátorka zjevně mluví o rozhovoru, který Tomáš Pojar poskytl Deníku N. V něm reagoval na otázku, jestli bude Trump tlačit na Ukrajinu, aby se vzdala části svého území. Pojar odpověděl, že vidí rozdíl v tom, jestli Ukrajina uzná okupovaná území jako součást Ruska, nebo jestli uzná realitu okupace části území. Druhou variantu přitom označil za přijatelnou.

Rozdělení Ukrajiny Pojar v minulosti rozebíral například v podcastu Paměti národa. Argumentoval tím, že západní svobodná část Ukrajiny by mohla být dočasně samostatná, což by umožnilo její integraci do NATO a evropských struktur. Zdůraznil však, že takové rozhodnutí se nesmí stát bez souhlasu Ukrajiny nebo proti její vůli.

V rozhovoru pro CZ DIALOGY řekl, že Česko by mělo Ukrajinu podpořit v momentě, kdy sama dojde k přesvědčení, že nastal čas jednat s Ruskem o míru nebo alespoň o příměří (video, čas 5:02). Podle něj by však k takovému rozhodnutí neměla být dotlačena zvenčí.

Závěr

Tomáš Pojar ve svých minulých vyjádřeních zdůrazňoval, že vhodný moment pro mírové jednání s Ruskem si musí Ukrajina určit sama. Také se vyjadřoval v tom smyslu, že případné rozdělení země na okupovanou a svobodnou část musí být jejím vlastním rozhodnutím. Výrok Jana Lipavského tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský odpovídá na dotaz, co očekává od opětovného nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA v souvislosti s vývojem války na Ukrajině. Uvádí, že Trump v kampani vícekrát mluvil o tom, že USA vystoupí z některých konfliktů. Dodává ale, že Trump byl první, kdo na Ukrajinu začal dodávat americké zbraně, a nebude podle Lipavského chtít, aby Washington „prohrál“, a bude proto hledat řešení k ukončení války.

První dodávka amerických zbraní na Ukrajinu

Po ruské anexi Krymu a vypuknutí konfliktu na Donbasu tehdejší ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal USA o poskytnutí vojenské pomoci. Administrativa Baracka Obamy od roku 2014 schválila dodávky vojenské pomoci Ukrajině v hodnotě 600 milionů dolarů (.pdf, str. 38). To obnášelo například průzkumná bezpilotní letadla, vybavení pro noční vidění nebo terénní vozidla.

Pomoc přislíbená a schválená během vlády Baracka Obamy ovšem nezahrnovala smrtící zbraně (.pdf), přestože o ně Ukrajina žádala a na poskytnutí zbraní tlačily obě politické strany v americkém Kongresu. I přes neochotu Obamovy administrativy dodat Ukrajině zbraně k tomuto kroku přistoupily některé americké soukromé společnosti. Smrtící neboli letální zbraně z principu mohou zabít ostatní lidi. Neletální zbraně jsou takové zbraně, které mají vyřadit z činnosti vybranou skupinu osob, aniž by přímo ohrozily jejich životy, nebo mají za cíl vyřadit vojenskou výzbroj z provozu (.pdf, str. 78; .pdf, str. 11).

Postoj americké vlády k poslání smrtících zbraní se změnil po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta. Jeho administrativa v roce 2018 oznámila poskytnutí dodávky zbraní Ukrajině v hodnotě 47 milionů dolarů, která obsahovala i 210 protitankových střel Javelin a 37 odpalovacích zařízení. Tato dodávka zbraní byla podmíněna slibem, že protitankové střely Javelin budou skladované na západní Ukrajině, kde by plnily primárně odstrašovací funkci.

Další vojenská pomoc Ukrajině

V roce 2019 Donald Trump pozastavil dodávky americké vojenské pomoci na Ukrajinu v hodnotě 391 milionu dolarů (.pdf). Podle výpovědi svědků v případu ústavní žaloby na prezidenta se Donald Trump snažil vyvinout nátlak na nově zvoleného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a donutit ho k tomu, aby Ukrajina prošetřila působení Joea Bidena a jeho syna Huntera na Ukrajině. Trumpova administrativa nicméně vojenskou podporu nakonec odeslala.

Objem dodávek zbraní z USA se zvýšil po zahájení ruské invaze na Ukrajině v únoru 2022, tedy v době, kdy už Bílému domu šéfoval Joe Biden. Od vypuknutí nového konfliktu do prosince 2024 poskytly USA vojenskou pomoc v hodnotě desítek miliard dolarů. Tyto dodávky zahrnovaly např. zbraně dlouhého doletu, které Ukrajina se souhlasem Washingtonu použila i na cíle na ruském území.

Závěr

Dodání zbraní na Ukrajinu odmítal někdejší americký prezident Barack Obama, který zemi sice poskytl vojenské vybavení, ale ne přímo smrtící zbraně. Administrativa Donalda Trumpa v roce 2018 jako první schválila poslání amerických zbraní, kdy USA na Ukrajinu dopravila i 210 protitankových střel Javelin. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský v rozhovoru argumentuje, že Rusko s Ukrajinou jednat nechce, a to i proto, že neuznává Ukrajince jako samostatný národ a Volodymyra Zelenského jako ukrajinského prezidenta. Lipavský v kontextu výroku poté uvádí, že návštěvy zahraničních státníků na Ukrajině jsou podle něj důležité, protože mimo jiné zdůrazňují suverenitu Ukrajiny a legitimitu prezidenta Zelenského.

Suverenita Ukrajiny

Ukrajina vznikla jako samostatný stát v roce 1991 – v srpnu oficiálně vyhlásila nezávislost, kterou následně potvrdilo prosincové referendum, kde se pro samostatnost vyslovilo 92 % voličů. Krátce poté došlo k definitivnímu rozpadu celého Sovětského svazu. Ruská vláda uznala ukrajinskou nezávislost už v srpnu 1991 a ještě v prosinci ji pak uznal i tehdejší prezident Ruské sovětské federativní socialistické republiky Boris Jelcin.

V prosinci 1994 v Budapešti podepsali (.pdf) ukrajinský prezident Leonid Kučma, ruský prezident Boris Jelcin, americký prezident Bill Clinton a britský premiér John Major memorandum o bezpečnostních zárukách, neboli Budapešťské memorandum. V něm se Ukrajina zřekla jaderných zbraní a ostatní podepisující státy se zavázaly k respektování nezávislosti a suverenity Ukrajiny a jejího území v rozsahu hranic uznaných v roce 1991 (.pdf, str. 169–170).

Tuto dohodu Rusko porušilo anexí Krymu v roce 2014. Rusko pak znovu porušilo Budapešťské memorandum v únoru 2022, když zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.

Rusko a ukrajinský národ

Ještě před anexí Krymu v roce 2014 se ruský prezident Vladimir Putin vyjádřil, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ. Na svá slova také později navázal vydáním eseje „O jednotě Rusů a Ukrajinců“, kde tuto myšlenku také prezentuje. Putin navíc v průběhu let slova o jednom národě opakuje.

Rusko tuto myšlenku šíří např. ve své státní televizi, kde vystoupila poslankyně Státní dumy Marina Kimová s tvrzením, že Ukrajinci jsou historicky Rusové a někdo jim jejich národní identitu pouze vnutil (video, čas 0:29). V jiném pořadu ruské státní televize se dohadovali hosté s moderátory, zdali existuje ukrajinský národ a jazyk, nebo jestli se jedná pouze o nářečí ruštiny.

Legitimita prezidentské funkce Zelenského

V letošním květnu se ruský prezident Putin vyjádřil, že neuznává ukrajinského prezidenta Zelenského jako legitimního lídra Ukrajiny, a proto s ním nechce jednat ohledně možného míru. Dle slov Vladimira Putina není Volodymyr Zelenskyj právoplatným prezidentem Ukrajiny, protože mu koncem května vypršel původní mandát vzešlý z prezidentských voleb v roce 2019. Ten byl však prodloužen kvůli stannému právu vyhlášenému v počátku války a Zelenskyj je tak stále právoplatnou hlavou státu. S kým by místo prezidenta Zelenského jednal, Putin neuvedl.

Závěr

Rusko vícekrát porušilo Budapešťské memorandum, kde se zavázalo respektovat ukrajinskou samostatnost. Vladimir Putin se opakovaně vyjádřil, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. Obdobné tvrzení zopakovala i poslankyně Státní dumy Marina Kimová. Putin navíc neuznává Zelenského jako legitimního prezidenta Ukrajiny. Výrok Jana Lipavského z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) v rozhovoru reaguje na otázku moderátora, jestli podpoří návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, kterým by platy politiků vzrostly o 7 %. Odpovídá, že Jurečkův návrh je pro něj přijatelnější než předchozí návrh novely zákona o platech politiků, který počítal s nárůstem o 14 %. Takto vysoké číslo podle něj vzniklo zastropováním platů, na které reagoval automatický valorizační mechanismus. 

Zmrazení platů politiků

Zmrazení platů představitelů státní moci pro rok 2021 schválila Poslanecká sněmovna za vlády Andreje Babiše kvůli ekonomické situaci, kterou způsobila pandemie covidu-19. Platy politiků tak zůstaly stejné jako v roce 2020 (.pdf, str. 5–6). Nezvedly se ani následující rok, kdy vládu převzal kabinet Petra Fialy. Sněmovna totiž zmrazení platů schválila v lednu 2022 v rámci úsporných opatření (.pdf, str. 5). 

Platy soudců a představitelů státní moci

Podle zákona o platech představitelů státní moci a některých státních orgánů, soudců a poslanců Evropského parlamentu se výše platu vypočítá jako součin platové základny a platového koeficientu, který se odvíjí od náročnosti vykonávané funkce. Platová základna se v daném kalendářním roce určuje podle průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců v národním hospodářství v předminulém roce. Platová základna představitelů státní moci se od roku 2024 odvíjí od výše platů soudců na základě novely z pera vlády Petra Fialy. Příslušný návrh (.pdf) prošel legislativním procesem v roce 2023.

Rozhodnutí Ústavního soudu 

Od roku 2021 se platová základna pro soudce počítala jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy. Vláda Petra Fialy ale v rámci konsolidačního balíčku pro rok 2024 snížila platy soudců, a platová základna tak klesla na 2,822násobek. Toto rozhodnutí však zneplatnil Ústavní soud a snížení koeficientu k 31. prosinci 2024 zrušil. Podle návrhu Ministerstva práce a sociálních věci (MPSV) by tak od roku 2025 měl zákon znovu obsahovat 3násobek (.docx, str. 1).

Jak jsme již zmínili, od výše platu soudců se odvíjí i platová základna představitelů státní moci, která dle platné úpravy činí 83,3 % platové základny soudců. Zásah Ústavního soudu tak způsobil, že by platy státních představitelů vzrostly o 13,7 % (.pdf, str. 1). MPSV však předložilo nový návrh, podle kterého by mohly platy stoupnout jen o necelých 7 %. 

Ústavní soud posuzoval také zmrazení platů v letech 2021 a 2022. V prvním případě rozhodl, že k omezením platů v covidovém období došlo řádnou legislativní cestou (.pdf, str. 1). Zmrazení platů v roce 2022 bylo podle soudu v rozporu s ústavou, protože vláda svůj krok nepodložila ekonomickým rozborem (.pdf, str. 1–3). Ústavní soud však přihlédl k energetické a humanitární krizi, kterou způsobila ruská invaze na Ukrajinu, a rozhodl, že nebude vyžadovat zpětné dorovnání platů (.pdf, str. 38–39).

Závěr

Ke zmrazení platů soudců a představitelů státní moci došlo v letech 2021 a 2022 kvůli ekonomické situaci způsobené pandemií covidu-19. Další zpomalení růstu platů plánovala vláda pro rok 2024 v rámci konsolidace veřejných financí. Ústavní soud však zrušil snížení koeficientu pro výpočet platové základny soudců, od které se odvíjí i výše platu politiků. Podle MPSV by to znamenalo růst platů o téměř 14 %. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš (ANO) se vyjadřuje ke svému přesvědčení, že je potřeba „zastavit boje na Ukrajině a začít jednat“. Odkazuje na jedna z prvních setkání mezi ruskou a ukrajinskou stranou.

Jednání zprostředkovaná Tureckem

Brzy po vypuknutí ruské agrese v únoru 2022 se odehrála řada rozhovorů mezi zástupci Kyjeva a Moskvy v Bělorusku. Tato jednání významný posun nepřinesla. Ve stejné době nabídlo možnost zprostředkovat mír i několik dalších států včetně Izraele, Indie, Spojených arabských emirátů nebo Turecka.

Hostitelem prvních jednání vysoce postavených představitelů Ukrajiny a Ruska se 10. března 2022 stalo právě Turecko v čele s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Turecko předtím vyjádřilo naději, že jednání na úrovni ministrů – tedy mezi ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem – otevře dveře k trvalému příměří.

Průběh jednání

První třístranné setkání šéfů diplomacie Ruska, Ukrajiny a Turecka podle ukrajinského serveru Ukrajinska pravda nepřineslo velké úspěchy. V polovině března 2022 následovala další ukrajinsko-ruská jednání prostřednictvím videokonferencí. Tehdy byl představen návrh plánu o patnácti bodech, podle kterého by se Ukrajina stala neutrální, například by se vzdala snahy přidat se k NATO a zavázala by se k odmítnutí zahraničních vojenských základen i zbraní na svém území. Výměnou by Rusko souhlasilo s tím, že by Ukrajině ochranu zaručovali někteří spojenci, např. Spojené státy, Velká Británie či Turecko.

Následně 17. března 2022 proběhl telefonát mezi tureckým a ruským prezidentem. Během něj si Erdogan od Vladimira Putina vyslechl šest základních ruských požadavků. 25. března 2022 Erdogan dle serveru Ukrajinska pravda oznámil, že jsou obě strany připravené se dohodnout na čtyřech z uváděných šesti ruských podmínek.

Podle Erdogana existovala shoda na tom, že se Ukrajina vzdá členství v NATO, uzná ruštinu jako druhý oficiální jazyk a provede ústupky v oblasti demilitarizace. Čtvrtý bod se týkal „kolektivní bezpečnosti“. Zároveň Ukrajinska pravda zmiňovala, že dle Erdoganových slov Ukrajina odmítla ruský požadavek na uznání anexe Krymu a uznání statusu separatistických republik na Donbasu.

Stejný server 29. března 2022 zveřejnil informaci, že ukrajinská delegace na dalším jednání v Istanbulu, kterého se účastnil i turecký prezident Erdogan, představila „systém bezpečnostních záruk“. Jejich splnění ze strany Ruska by podle ukrajinských vyjednavačů mohlo vést k vyhlášení neutrálního statusu Ukrajiny.

Následující vývoj

Rusko 7. dubna 2022 uvedlo, že jednání postupují pomalu. Moskva kritizovala západní země za to, že se podle ní snaží mírová jednání sabotovat tím, že ruské vojáky obviňují z válečných zločinů. O několik dní později Vladimir Putin řekl, že mírová jednání jsou ve slepé uličce, protože se podle něj Ukrajina údajně odchýlila od dohod z Istanbulu. Na konci dubna stejného roku prohlásil, že dříve zahájená jednání zmařilo obvinění Ruska z masakru civilistů v ukrajinském městě Buča.

Prezident Erdogan v březnu letošního roku oznámil, že Turecko je znovu připraveno mírová jednání zprostředkovat. Moskva na jaře uvedla, že jednání v Istanbulu z roku 2022 by se mohla stát základem pro další vyjednávání o míru v letošním roce.

Závěr

Andrej Babiš správně uvádí, že brzy po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se vyjednavači obou zemí několikrát setkali na mírových jednáních zprostředkovaných tureckým prezidentem Erdoganem. Server Ukrajinska pravda v březnu 2022 zveřejnil článek s Erdoganovým vyjádřením, dle kterého se tehdy Ukrajina a Rusko shodovaly na čtyřech z celkem šesti požadavků, jimiž Rusko podmiňovalo konec bojů. Lze tedy říci, že podle informací portálu Ukrajinska pravda byla Ukrajina s Ruskem „blízko dohody“. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku, jestli je rychlé nastolení příměří ve válce na Ukrajině bez přímé účasti Ukrajiny reálné. Podle Babiše mírové rozhovory probíhaly už dříve a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj představil desetibodový mírový plán. Na tom ilustruje, že se obě strany konfliktu mohou dohodnout, a kritizuje premiéra Petra Fialu, že se dle jeho názoru nedostatečně angažuje ve snahách nastolit mír.

Mírový plán

Volodymyr Zelenskyj o plánu na obnovení míru na Ukrajině mluvil již v listopadu 2022 na summitu států G20. Tehdy ve svém projevu řekl, že pokud nedojde ke konkrétním činům vedoucím k obnovení míru, Rusko během vyčkávání nahromadí své síly a zahájí nové útoky.

V prosinci 2022 deník The Wall Street Journal informoval, že na mírovém plánu Zelenského tým pracuje. O pár dní později agentura Reuters zveřejnila konkrétní přehled, který desetibodový plán rozebíral. Ten obsahoval následující požadavky:

1. radiační a jaderná bezpečnost – obnovení bezpečnosti v Záporožské jaderné elektrárně,
2. potravinová bezpečnost s důrazem na zajištění vývozu obilí do nejchudších států světa,
3. energetická bezpečnost – pomoc Ukrajině při obnově energetické infrastruktury a zavedení cenových omezení ruských energetických zdrojů,
4. propuštění vězňů a deportovaných osob do Ruska,
5. obnovení územní celistvosti Ukrajiny a následné uznání ze strany Ruska,
6. stažení ruských vojsk a obnovení ukrajinsko-ruských hranic,
7. zřízení zvláštního tribunálu pro potrestání ruských válečných zločinců,
8. zabránění ničení ekosystémů a ochrana životního prostředí, včetně obnovy a odminování zařízení určených k úpravě vody,
9. prevence eskalace konfliktu a vytvoření bezpečnostních záruk pro Ukrajinu,
10. potvrzení konce války, včetně podepsání příslušného dokumentu zapojenými stranami.

Rusko na tento plán ihned reagovalo odmítavě, když mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že musí zohledňovat i ruské územní zisky. V únoru 2023 mírový návrh podpořila Evropská unie. Ukrajina poté obdobný plán představila Organizaci spojených národů, která jej naprostou většinou podpořila.

Už v prosinci 2022 Zelenskyj navrhl uspořádání mírového summitu, který byl nakonec naplánován až na polovinu letošního června. Ukrajinská strana předem avizovala, že se summit zaměří především na tři části ze zmiňovaného desetibodového plánu (.pdf) – na potravinovou bezpečnost, jadernou bezpečnost a propuštění vězňů a deportovaných osob.

Závěr

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ke konci roku 2022 opravdu představil desetibodový mírový plán, který obsahoval např. zajištění potravinové, energetické či jaderné bezpečnosti. Zelenskyj také navrhl uspořádání mírového summitu, na jehož programu bylo právě jednání o zmiňovaném mírovém plánu. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se v debatě vyjadřuje k otázce nastolení míru na Ukrajině. Říká, že kdyby byl prezidentem nebo premiérem, převzal by iniciativu k ukončení konfliktu. Premiéra Petra Fialu kritizuje za to, že podle něj „nikdy nemluvil o míru“ a že místo mírového řešení podporuje zasílání vojenského materiálu. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli Petr Fiala skutečně nikdy nevolal po diplomatickém řešení rusko-ukrajinského konfliktu.

Petr Fiala a mír na Ukrajině

Premiér Fiala se o míru v souvislosti s Ukrajinou vyjadřoval od vypuknutí konfliktu v únoru 2022 hned několikrát. Poprvé o něm mluvil už v březnu 2022 poté, co se vrátil z cesty do Kyjeva. Uvedl, že pokud Evropa a NATO budou pokračovat v podporování Ukrajiny a sankcích proti Rusku, je šance dospět k diplomatickému mírovému řešení.

V dubnu 2023 pak Petr Fiala společně s tehdejším slovenským a polským premiérem publikovali článek, který se konfliktu týkal. V případě pádu Ukrajiny by podle nich střední Evropa mohla být „další na řadě“. V článku napsali, že mír může nastat jen za podmínek Ukrajiny a že si Rusko zamrzlým konfliktem kupuje čas.

V červnu 2023 se Fiala na summitu Evropského politického společenství k podmínkám míru vyjádřil obdobně. „Mír lze přinést jedině tehdy, když Ukrajina obhájí své území a uspěje, jinak není možné přimět Rusko, aby respektovalo nezávislost Ukrajiny a světový řád a světový mír,“ řekl.

Dva roky od vypuknutí konfliktu, tedy v únoru 2024, Petr Fiala uvedl, že složení zbraní a ustoupení agresorům nikdy k míru nevedlo. V březnu následně řekl, že boje pravděpodobně budou pokračovat, a odmítl, že by pomoc Ukrajině její šance na mír ničila. Rusko by se podle něj nezastavilo ani v případě, že by ostatní země Ukrajinu obětovaly, a pasivita by dle jeho slov znamenala „čekat, až Rusko přijde k nám domů“. V jiném rozhovoru zase uvedl, že každý, kdo vyzývá Ukrajinu k vyhlášení příměří, když je část jejího území okupována Ruskem, napomáhá cílům Ruska (video, čas 2:46)

V dubnu se k volání po míru na Ukrajině vyjádřil v souvislosti se setkáním slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Předseda vlády Fiala řekl, že taková schůzka a snaha o mír za každou cenu ohrožuje bezpečnost Evropy. Zároveň ale zopakoval, že po míru touží, ale že dosáhnout ho lze jen tak, že se Ukrajina ruské agresi ubrání (video, čas 22:00).

Závěr

Premiér Petr Fiala o míru v souvislosti s konfliktem na Ukrajině mluvil opakovaně. Za přijatelnou podobu míru považoval takovou variantu, při které se Ukrajina ruské agresi ubrání a zachová si územní celistvost. Ve svých komentářích byl sice skeptický k volání po mírovém řešení za každou cenu, už v roce 2022 se ale pozitivně vyjadřoval o možnosti ukončení konfliktu diplomatickou cestou. Výrok Andrej Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.