Jan Lipavský

Ministr zahraničí Jan Lipavský popisuje chování ruských vojáků na Ukrajině, kteří se podle něj dopustili celé řady zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. Všechny skutky, které Jan Lipavský zmiňuje, skutečně byly zdokumentovány – ať už mezinárodními organizacemi, nebo zpravodajskými agenturami.

Pokud mluvíme o seznamech „nepohodlných“ osob, můžeme zmínit články, které vznikly ve spolupráci amerických tiskových agentur Associated Press (AP) a Public Broadcasting Service (PBS). Obsahují informace o vlivných postavách ukrajinského veřejného života, například politicích, novinářích, aktivistech, právnících nebo duchovních, na které se ruské síly zaměřovaly. Jedná se muže i ženy, z nich někteří už prožili únosy, výslechy včetně násilí nebo výhružky. AP takto shromáždila informace o 61 jednotlivcích, kteří se na ruských seznamech objevili. Na sestavování těchto seznamů se měly podílet také ruské zpravodajské služby.

Únosy se však netýkaly jen osob na výše uvedeném seznamu. Na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny dochází také k únosům ukrajinských dětí do Ruska. To bylo také důvodem, proč Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni pro práva dětí z ruské prezidentské kanceláře Marii Lvovou‑Bělovou. Ukrajinská vláda kvůli únosům dětí spustila také webovou stránku, na které mohou rodiče pohřešované děti nahlásit. Ke 4. květnu 2023 stránka uvádí celkový počet 19 393 deportovaných dětí. Zmiňuje také počty zemřelých, zmizelých nebo z Ruska navrácených dětí. Přesnost dat je však nemožné ověřit.

Agentura AP zveřejnila své vyšetřování také v rámci tohoto tématu. Ačkoliv ruská strana uváděla, že ukrajinské děti umístěné v institucích na ruském území či v separatistických republikách již nemají rodiče či zástupce, AP se podařilo zjistit jiné detaily. Agentura uvedla, že ukrajinské děti byly deportovány do Ruska či na Ruskem ovládané území bez jejich souhlasu. Děti byly také přesvědčovány o tom, že o ně jejich rodiče už nemají zájem, nebo byly využívány pro propagandu. Většinou pak byly umisťovány do ruských rodin a získaly ruské občanství.

Co se týče útoků na civilisty a jejich zabíjení, OSN k 9. dubnu 2023 uvedla, že kvůli útokům přišlo o život 8 490 civilistů, 14 244 dalších bylo zraněno. Jasnou ukázkou ruských útoků na civilisty může být také masakr v Buči. Ten vyšel na povrch na konci března loňského roku, kdy ruská armáda opustila město. Ukrajinský prezident Zelenský uvedl, že v Buči zemřelo více než 1 400 lidí, včetně 37 dětí. Kancelář Vysokého komisaře OSN pro lidská práva v prosinci 2022 potvrdila zabití 73 civilistů, smrt 105 dalších ještě vyšetřovala. Nalezena byla také těla na ulicích, v domech nebo masové hroby a mučírny. Masakr v Buči je také občas označován jako čistka. Stejné slovo podle zjištění agentur AP a PBS používali také ruští vojáci, kteří vyhledávali, mučili a zabíjeli civilisty podle předem připravených seznamů.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) reaguje na slova poslance SPD Jiřího Kobzy, který uvedl (video, čas 16:44), že se na Ukrajině vede občanská válka. Lipavský s tímto tvrzením nesouhlasí a odkazuje přitom na protiprávní ruskou anexi Krymu z března 2014 a na zapojení Ruska do bojů na východě Ukrajiny už před rokem 2022, ve kterém Ruská federace proti Ukrajině zahájila otevřenou válku.

Anexe Krymu

Na konci února 2014 začali strategická místa na Krymu včetně krymského parlamentu obsazovat neoznačení ozbrojenci – v médiích přezdívaní „zelení mužíčci“ – spolu s krymskými separatisty. Podle techniky, kterou byli neznámí vojáci vyzbrojeni, je již tehdy odborníci označili za jednotky vyslané přímo ruskou vládou. Že mezi těmito ozbrojenci byli ruští vojáci, nakonec později připustil i sám ruský prezident Vladimir Putin.

Na přelomu února a března 2014 tak Krym obsadilo přibližně 30 tisíc ruských vojáků. Vedení Ukrajiny tehdy rozhodlo, že vojensky nezasáhne. 6. března 2014 následně krymský parlament schválil připojení poloostrova k Rusku, na 16. března 2014 vyhlásil referendum, které mělo toto rozhodnutí potvrdit. Upřesněme, že k vyhlášení tohoto referenda došlo v rozporu s ukrajinskou ústavou a rovněž o jeho průběhu panovaly pochybnosti. Např. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) své volební pozorovatele na Krym vzhledem k protiústavnosti tohoto referenda ani nevyslaly.

Podle oficiálních, Ruskem zveřejněných výsledků, se v referendu, které probíhalo již v době okupace Krymu, vyslovilo pro připojení k Rusku téměř 97 % hlasujících. K dokončení anexe Krymu došlo 21. března 2014, kdy připojení tohoto poloostrova k Rusku definitivně stvrdil svým podpisem ruský prezident Vladimir Putin. Ukrajinské síly následně Krym začaly opouštět.

Doplňme, že anexi řada zemí odsoudila s odkazem na to, že je tento krok v rozporu s mezinárodním právem. Proti Rusku jsou pak dlouhodobě vedeny sankce ze strany Spojených států, Evropské unie a dalších západních zemí.

Zapojení Ruska do bojů na Donbase před rokem 2022

Krátce po ruské anexi Krymu začali proruští radikálové obsazovat na východě Ukrajiny části Doněcké a Luhanské oblasti a vyhlásili zde dvě lidové republiky. Konflikt mezi nimi a ukrajinskou armádou konkrétně vypukl v dubnu 2014.

Moskva dlouhodobě popírala, že na území Donbasu separatistům vojensky pomáhají ruští vojáci. V roce 2015 nicméně Vladimir Putin na tiskové konferenci v reakci na otázku, který zmiňovala zadržení dvou ruských vojáků v Luhanské oblasti, uvedl: „Nikdy jsme neřekli, že tam nejsou lidé, kteří vykonávali určité úkoly i ve vojenské sféře.“ Podle něj to není to samé jako vysílání ruských jednotek.

O zapojení ruských jednotek do bojů na východě Ukrajiny svědčí také výpovědi některých ruských vojáků. Například ruský voják speciálních jednotek Dimitrij Sapožnikov v roce 2015 britské stanci BBC řekl, že všechny operace vedli ruští důstojníci a generálové.

Doplňme, že Rusko proruským separatistům na východě Ukrajiny také poskytovalo (video) těžkou vojenskou techniku. Podle mezinárodních pozorovatelů OBSE tak měli například k dispozici ruský raketomet Buratino.

Jako „klíčovou bitvu“ ministr Lipavský ve výroku zjevně označuje boje o město Debalceve na východě Ukrajiny, které se odehrály na začátku roku 2015. Sapožnikov v rozhovoru pro BBC zmínil, že se do bojů o Debalceve zapojily právě i jednotky z ruské Burjatské republiky. Podle něj tuto bitvu vyhrála samozvaná Doněcká lidová republika díky ruským tankistům, jmenovitě právě díky burjatské tankové jednotce. Město na východě tak musely ukrajinské síly opustit.

Závěr

Na přelomu února a března 2014 obsadili Krym neoznačení ruští vojáci, v polovině března poté došlo k protiprávní anexi Krymu Ruskou federací. Rusko také popíralo, že by do bojů na Donbase byli zapojení ruští vojáci, sám ruský prezident Vladimir Putin ale v roce 2015 tuto možnost připustil. O ruském zapojení do bojů na východě Ukrajiny po roce 2014 svědčí také vyjádření několika ruských vojáků. Podle tvrzení jednoho z nich se do tankové bitvy o Debalceve zapojili také ruští tankisté z ruské Burjatské republiky, a pomohli tak Doněcké lidové republice město vybojovat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Lipavského jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) ve svém výroku hodnotí hlasování Číny v orgánech Organizace spojených národů (OSN), a to konkrétně v Radě bezpečnosti a Valném shromáždění. Zmiňuje, že pokud by Čína měla reálný zájem na ukončení války na Ukrajině, v orgánech OSN by hlasovala spolu se západními státy.

Na úvod je důležité poznamenat, že ač je Valné shromáždění OSN vrcholným orgánem této organizace, jeho usnesení plní pouze funkci doporučení členům OSN nebo Radě bezpečnosti (.pdf, str. 14). Základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru, a tedy i možnost vydávat právně závazná usnesení, přísluší dle Charty OSN Radě bezpečnosti (.pdf, str. 20).

Rada bezpečnosti

Oba výše zmíněné orgány se v minulosti zabývaly situací spojenou s ruskou invazí na Ukrajině. Rada bezpečnosti OSN se poprvé zabývala návrhem usnesení, který byl předložen 25. února 2022 (tedy den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu) Albánií, USA a dalšími 81 zeměmi, a který odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině jako porušení článku 2, paragrafu 4 Charty OSN (.pdf, str. 9). Návrh rezoluce (.pdf) mj. požaduje okamžité stažení všech ruských vojenských jednotek z Ukrajiny.

Pro kontext dodejme, že Rada bezpečnosti má 15 členů, z toho 5 stálých (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA), kteří mohou využít tzv. pravidlo jednomyslnosti velmocí, tedy právo veta. Pro návrh výše uvedeného usnesení hlasovalo 11 členů Rady bezpečnosti, 3 členové (Čína, Indie a Spojené arabské emiráty) se zdržely hlasování a Rusko hlasovalo proti. Návrh rezoluce tedy nebyl přijat z důvodu veta Ruska jako stálého člena Rady.

Zástupce Číny ke svému postoji uvedl, že se zdržel hlasování, protože „odpověď Rady by měla být přijímána s velkou opatrností, a měla by přispět ke zklidnění situace, a ne přilévat olej do ohně. Ukrajina by měla být mostem mezi Východem a Západem, nikoli základnou pro velké mocnosti.“

Valné shromáždění

Následně byla tato situace probírána také na plénu Valného shromáždění v rámci 11. mimořádného zasedání, které se konalo 2. března 2022. Výsledkem tohoto jednání byla rezoluce (.pdf), která odsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu a požaduje úplné stažení ruských sil z území Ukrajiny.

Rezoluce mj. dále odsuzuje ruské uznání samozvané Doněcké a Luhanské republiky a označilo jej za porušení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny (.pdf, str. 3). Dokument také odsoudil zapojení Běloruska do invaze na Ukrajinu a vyzvalo ho k dodržování svých mezinárodních závazků (.pdf, str. 3).

Toto usnesení podpořilo 141 států, 5 zemí (včetně Ruska a Běloruska) hlasovalo proti a 35 zemí se hlasování zdrželo. Většina západních států činy Ruska (a Běloruska) na Ukrajině odsoudila hlasováním ve prospěch uvedené rezoluce, avšak Čína patřila do skupiny států, které se hlasování zdržely.

Další hlasování

Valné shromáždění se ruské agresi na Ukrajině věnovalo např. také v únoru 2023, kdy schválilo další rezoluci, ve které odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, zejména s odkazem na neustálé porušování lidských práv (.pdf). Ve prospěch rezoluce hlasovalo 141 zemí, proti bylo 7 (včetně Ruska i Běloruska) a 32 zemí včetně Číny se hlasování zdrželo.

Za zmínku dále stojí, že spolu s většinou západních států Čína v dubnu letošního roku podpořila rezoluci, která podporuje spolupráci mezi OSN a Radou Evropy. OSN v dokumentu mimo jiné vzala na vědomí, že Evropa po agresi Ruské federace vůči Ukrajině čelí bezprecedentním výzvám (.pdf, str. 2). Je nicméně nutné dodat, že se rezoluce netýká přímo Ruska, ruskou agresi jako takovou neodsuzuje a dále se o ní nezmiňuje (.pdf).

Závěr

Jak v Radě bezpečnosti, tak na plénu Valného shromáždění, se Čína zdržovala hlasování o rezolucích, ve kterých OSN odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu. Skutečně tedy nehlasovala spolu s blokem západních států, jak uvádí ministr Lipavský. Čína pouze hlasovala pro rezoluci, která uvádí, že na Ukrajině došlo k ruské agresi. Samotného Ruska se však tento dokument netýká. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) v kontextu výroku zmiňuje, že patriarcha Kirill není uvedený na evropském sankčním seznamu, a proto Česko přistoupilo k zařazení patriarchy na vlastní vnitrostátní seznam (.xlsx). Patriarcha se tak 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR na tento seznam zařadilo. Vláda Petra Fialy k tomuto kroku přistoupila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu.

Uveďme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Zařazení jména ruského patriarchy Kirilla na sankční seznam Evropské unie navrhovala Evropská komise již v květnu 2022. Na začátku června 2022 pak EU přijala šestý sankční balíček vůči Rusku, ve kterém patriarcha nakonec není uvedený. Proti jeho přidání se vymezilo Maďarsko, které na tento krok nahlíželo jako na zásah do náboženské svobody. Doplňme, že zařazení Kirilla na sankční seznam EU dříve prosazovala např. Litva.

Dodejme také, že patriarcha Kirill (.xlsx), vlastním jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, stojí od roku 2009 v čele ruské pravoslavné církve a ruskou invazi na Ukrajinu hájil v minulosti již několikrát. Během svého pobytu ve Švýcarsku v 70. letech spolupracoval s KGB, kdy byl během svého působení ve Světové radě církví jejím špionem.

Patriarcha Kirill tedy skutečně není uvedený (.pdf, str. 21–466) na sankčním seznamu EU, jak zmiňuje ministr Lipavský. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) odkazuje na výrok ruského patriarchy Kirilla, který opravdu během nedělního kázání uskutečněného 25. září 2022 řekl, že z těch, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“. Patriarcha o tomto vystoupení informoval také na svém webu.

Patriarcha Kirill tato slova uvedl na mši poté, co ruský prezident Vladimir Putin v září 2022 vyhlásil částečnou mobilizaci. Kirillův projev je spojován se snahou motivovat Rusy k zapojení do bojů na Ukrajině. Po vyhlášení částečné mobilizace se v Rusku totiž zvedla vlna nevole ve formě protestů, někteří Rusové kvůli mobilizaci také prchali ze země.

Patriarcha Kirill (.xlsx), vlastním jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, který od roku 2009 stojí v čele ruské pravoslavné církve, ruskou invazi na Ukrajinu hájil v minulosti již několikrát. Letos během velikonočního projevu například prohlásil, že Rusko „v nynější válce proti Ukrajině bojuje proti zlu“.

Doplňme také, že česká vláda 26. dubna moskevského patriarchu Kirilla zařadila na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Zařazení osob na tento seznam vládě umožňuje tzv. Magnitského zákon, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí došlo k zařazení patriarchy Kirilla na sankční seznam z důvodu jeho dlouholetého spojenectví s Vladimirem Putinem a kvůli jeho aktivní podpoře ruské agrese na Ukrajině (.xlsx). Na základě Magnitského zákona je podle ministerstva patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení případného majetku v zemi.

Ruský patriarcha Kirill tedy skutečně prohlásil, že se ruští vojáci při plnění své vojenské povinnosti na Ukrajině očišťují od hříchů. Tuto větu pronesl během svého nedělního kázání, které se odehrálo 25. září loňského roku. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill se 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR zařadilo na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Vláda Petra Fialy tak učinila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu. 25. září 2022 například při mši uvedl, že z Rusů, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“.

Doplňme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Česká republika se tak zařadila se mezi další státy, které moskevského patriarchu vedou na sankčním seznamu již delší dobu.

Spojené království na patriarchu Kirilla uvalilo sankce už 16. června loňského roku, tedy jen několik měsíců po vypuknutí války na Ukrajině. 23. června 2022 se pro stejný krok rozhodla Litva, která dříve tlačila i na ostatní členské státy EU, aby schválily přidání patriarchy Kirilla na sankční seznam Unie. Právě zařazení jména ruského patriarchy na sankční seznam EU navrhovala Evropská komise už v květnu 2022, na popud Maďarska ale ke schválení nakonec nedošlo. Mimo země, které uvádí ministr Lipavský, pak patriarchu Kirilla na sankčním seznamu vede například také Kanada.

Shrňme, že země, které ministr zahraničí Jan Lipavský zmiňuje, skutečně vedou patriarchu Kirilla na vlastním sankčním seznamu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že poslanec Jiří Kobza (SPD) v debatě kritizoval zařazení ruského patriarchy Kirilla na český vnitrostátní sankční seznam kvůli jeho podpoře ruské invaze na Ukrajině. Uvedl, že „dělat nějaký sankční seznam na lidi, kteří se znelíbí, (…) tak to pak je otázka, jak dlouho bude trvat, než se tam objevím já“. Ministr zahraničí Jan Lipavský na to odpověděl, že Kobza na seznamu být nemůže, jelikož je český občan.

Poslanec Kobza následně zareagoval, že se může objevit např. ve zprávách o extremismu. Ministr Lipavský poté zmínil, že by ho to nepřekvapilo, protože podle něj soud rozhodl, že se SPD může označovat jako fašistické hnutí. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda se takto soud skutečně vyjádřil.

Hnutí SPD během roku 2022 zažalovalo týdeník Respekt kvůli článku z prosince 2021, který se objevil v názorové rubrice, a ve kterém týdeník hnutí označil za fašistické. Konkrétně v textu stálo: „Přesvědčivých 100 procent hlasů dostal při volbě nového předsedy parlamentního fašistického hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury dosavadní držitel této funkce a jediný kandidát Tomio Okamura.“ Hnutí Tomia Okamuru do svého čela znovuzvolilo 84 hlasy z 85 možných, sám Okamura se tehdy podle SPD hlasování zdržel.

Respekt označení „fašistické hnutí“ dle vlastních slov použil, aby upozornil na rizika hnutí, které „šíří nenávist, strach z odlišnosti, vyvolávají neustálý pocit ohrožení“. Samotný soudní rozsudek není veřejně dostupný. Týdeník v polovině dubna letošního roku nicméně zveřejnil závěr soudu: „Soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“ Princip proporcionality „spočívá v nalezení přiměřené rovnováhy“ mezi dvěma základními právy, které v praxi mohou stát ve vzájemné kolizi (.pdf, str. 6) – tedy rovnováhy mezi zásahem do jednoho z nich a „intenzitou důležitosti svědčící ve prospěch“ druhého z těchto práv. Hnutí SPD se již neodvolalo a rozsudek je tak pravomocný.

Dodejme, že v minulosti se Tomio Okamura soudil s týdeníkem Reflex, který ho v roce 2012 označil výrazem „Pitomio“. Na jaře 2021 vrchní soud v Praze pravomocně rozhodl, že se tento týdeník musí omluvit a tento výraz již dále nesmí používat, jelikož jde o „vulgární zkomoleninou politikova jména, která může zasáhnout do jeho osobnostních práv“.

Soud tedy skutečně rozhodl, že hnutí SPD může být v médiích označováno jako „parlamentní fašistické hnutí“, jelikož je tento výraz v souladu s požadavkem proporcionality. Výrok ministra Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že se hnutí proti rozsudku neodvolalo, a verdikt je tedy pravomocný.

V kontextu výroku ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) říká, že dle něj české občany nejvíce ohrožuje válka na Ukrajině. Poslanec Jiří Kobza (SPD) poté odvětil, že momentálně české občany nejvíce ohrožuje situace v Súdánu. Ministr Lipavský výrok následně uvádí jako argument, že občanům v africkém státu již vysoké nebezpečí nehrozí, jelikož se čtyři podařilo evakuovat. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, kolik Čechů se ze země podařilo dostat.

Situace v Súdánu

Polovojenské uskupení Jednotky rychlé podpory (RSF) se 15. dubna v Súdánu pokusilo o puč a převzalo kontrolu nad prezidentským palácem a mezinárodním letištěm v Chartúmu. Armáda však tvrzení, že se povstalecké jednotky zmocnily letiště, označila za lživá. Obě strany od zmíněného data bojují o moc v zemi, přičemž ke 29. dubnu kvůli bojům zemřelo přibližně 500 lidí a tisíce jich bylo zraněno.

Letecké spojení se Súdánem bylo kvůli probíhajícím bojům problematické, evakuaci pak umožnilo třídenní příměří. 24. dubna v Německu přistálo evakuační letadlo, ve kterém byli i dva Češi z celkového počtu pěti občanů, kteří se v zemi nacházeli a projevili zájem o evakuaci. Třetí Čech byl poté evakuován 27. dubna. Další dva čeští občané, kteří se nacházejí v Nyale, čekali na pokyn od Turecka. Podle informací CNN Prima News tito dva Češi ke 3. květnu ve městě i nadále zůstali, jelikož na turecký evakuační speciál stále čekali.

Vzhledem k tomu, že jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli informace o čtvrtém Čechovi již evakuovaném ze Súdánu, obrátili jsme se na odbor komunikace Ministerstva zahraničí. Zástupkyně tiskového mluvčí Mariana Wernerová nám sdělila, že ke 30. dubnu (tedy ke dni odvysílání námi ověřované debaty) resort pomohl „3 českým občanům skrze německé evakuační lety a čtvrtý český občan odjel ze země sám, a to do Káhiry, po celou dobu s ním byl v kontaktu náš zastupitelský úřad, od kterého měl podporu a aktuální informace.“

Dodejme, že jeden Čech se pak v africkém státě rozhodl zůstat – již 24. dubna ředitelka sekce mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí Veronika Kuchyňová Šmigolová uvedla, že v Súdánu je i šestý Čech, který ale o evakuaci zájem neprojevil. Resort zahraničí dle ní pouze kontaktovali jeho rodinní příslušníci, kteří by jej rádi do Česka dostali.

Závěr

Ke 30. dubnu byli tedy ze Súdánu evakuováni tři čeští občané. Podle informací Ministerstva zahraničí odjel čtvrtý Čech ze země po vlastní ose do Káhiry, avšak po dobu své cesty měl podporu a informace od zastupitelského úřadu. Lze tedy říci, že se resortu podařilo ze Súdánu dostat čtyři české občany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský hovoří o tom, že tento rok, stejně jako již v minulosti, neobdržel pozvánku na předávání státních vyznamenání, které se běžně koná 28. října na Pražském hradě.

K pozvánce na letošní hradní ceremoniál se Jan Lipavský vyjádřil i pro jiná média, například pro web Seznam Zprávy, který s touto informací přišel 24. října. Údajně neobdrženou pozvánku ministr Lipavský zmínil i pro deník Právo, a to v článku, který vyšel 25. října, nebo pro server iDNES.cz, který o dané záležitosti informoval o dva dny později.

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář nicméně 26. října pro internetovou televizi XTV uvedl, že ministra zahraničí Pražský hrad zval (video). „Takže jestli pan Lipavský neobdržel pozvánku na slavnostní ceremoniál, tak to není naší vinou, ale buď pošty, nebo případně ministerstva,“ řekl (video) kancléř. Obrátili jsme se proto na Ministerstvo zahraničí, zda mohou potvrdit, že pozvánka na Pražský hrad Janu Lipavskému skutečně nedorazila. Odpověď jsme ale doposud neobdrželi.

Pozvání podle svých slov neobdržela ani předsedkyně Poslanecké Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) nebo Miloš Vystrčil (ODS), který v uplynulých senátních volbách obhájil senátorské křeslo. Miloš Vystrčil v současnosti není předseda horní komory, očekává se však, že v této roli bude pokračovat.

Jan Lipavský se stal ministrem zahraničí v loňském prosinci, pozvání mohl ale dostat i jako poslanec, kterým byl od roku 2017. V roce 2019 pozvánku na hradní ceremoniál neobdržel nikdo z pirátských poslanců. Uvedla to tehdy mluvčí Pirátů Karolína Sadílková. Pozvání tedy nedostal ani Jan Lipavský, který ale avizoval, že se zúčastní alespoň následné recepce ve Španělském sále. Kromě poslanců za Piráty nepozval Hrad ani další – tehdy opoziční – zákonodárce. Skutečnost, že tehdy Pražský hrad nepozval některé politiky na ceremoniál 28. října, potvrdil i prezident Zeman, ačkoliv nikoho konkrétně nejmenoval.

Pro úplnost uveďme, že v letech 2020 a 2021 byla předávání státních vyznamenání zrušena. V říjnu 2020 se prezident Miloš Zeman rozhodl slavnostní předávání přesunout o rok kvůli pandemii covidu-19. Hrad tehdy seznam vyznamenaných osob pouze zveřejnil na svých webových stránkách.

O rok později se předávání přesunulo kvůli zdravotnímu stavu prezidenta Zemana. který byl hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici. Ceremoniál měl poté proběhnout 1. ledna 2022, Miloš Zeman ho ale kvůli nepříznivé epidemiologické situaci opět odložil a nakonec vyznamenání předal 7. března. Šéf diplomacie Lipavský se z události ovšem omluvil.

Na závěr shrňme, že Jan Lipavský podle mluvčí Pirátů neobdržel pozvánku na slavnostní předávání státních vyznamenání v roce 2019. Prezident Miloš Zeman tehdy potvrdil, že některé politiky skutečně nezval. Ministr zahraničí Lipavský podle svých slov pozvání nedostal ani letos, dle tvrzení hradního kancléře Vratislava Mynáře však Jan Lipavský pozván byl. Z veřejně dostupných zdrojů nelze jednoznačně zjistit, jestli byl ministr zahraničí na letošní ceremoniál zván či nikoliv. S upřesňujícím dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo zahraničních věcí, které nám ovšem doposud neodpovědělo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

První zprávy o tom, že íránská vláda údajně plánuje dodat Rusku drony pro boj na Ukrajině, se v médiích objevily v červenci, kdy informaci zveřejnil americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Írán následně tvrzení americké strany popřel. V srpnu pak Spojené státy uvedly, že dle jejich zpravodajských služeb do Ruska dorazila první dodávka íránských dronů.

Součástí zmíněné srpnové dodávky z Íránu měly být mimo jiné i Janem Lipavským zmiňované sebevražedné drony, tedy poměrně levné bezpilotní letouny nesoucí trhavinu, které v podstatě plní stejnou roli jako raketa s hlavicí nižšího výkonu.

V polovině září ukrajinská armáda informovala o prvním úspěšném sestřelu této zbraně na území Ukrajiny. 25. září Rusko například využilo sebevražedné drony k útoku na ukrajinské přístavní město Oděsa a zasáhlo jimi jednu z tamních administrativních budov. Podle ukrajinské armády šlo o drony íránského původu. Na konci září zástupci ukrajinské armády uváděli, že se ruské útoky prostřednictvím íránských kamikaze dronů stupňují.

Na začátku října zaútočilo Rusko na cíle poblíž Kyjeva, gubernátor Kyjevské oblasti přitom uvedl, že útočily právě íránské drony. 10. října, dva dny po explozi na Kerčském mostě spojujícím okupovaný Krym s Ruskem, následovala série útoků napříč Ukrajinou. I v tomto případě se podle Ukrajiny jednalo o drony íránské výroby. Vlna ostřelování pomocí sebevražedných dronů pokračovala i v následujících dnech.

Rusko v říjnu popřelo, že by k útokům používalo íránské drony, ačkoli ho z využití těchto zbraní obvinily i Spojené státy nebo britské ministerstvo obrany. 18. října zároveň agentura Reuters informovala, že podle vyjádření některých vysokých íránských představitelů a diplomatů Írán Rusku přislíbil poskytnout střely i další drony. 

17. října Evropská unie schválila balíček sankcí proti Íránu ve spojitosti se smrtí Mahsy Amíníové, která zemřela bezprostředně po zatčení zdejší mravnostní policií, a ve spojitosti s brutální reakcí Íránu na následné protesty. Na sankční seznam bylo přidáno jedenáct osob a čtyři subjekty, které se na těchto činech podílely.

Ve stejný den, kdy byl schválen tento sankční balíček, podpořili zástupci České republiky, společně se zástupci dalších zemí včetně Polska a pobaltských států, potrestání Íránu kvůli zásobování Ruska bezpilotními letouny. Doplňme, že Česko v současnosti předsedá Radě EU, která o sankcích rozhoduje. „Írán se spojil s Ruskou federací ve válce proti Ukrajině. Začal dodávat významné množství vojenského materiálu, v současnosti vidíme například útoky dronů,“ řekl tehdy český ministr zahraničí Lipavský.

Sankce vůči Íránu, o kterých mluví Jan Lipavský, byly prosazeny hned 3 dny poté, tj. 20. října. Evropská unie přidala na sankční seznam tři osoby a jeden subjekt. Důvodem bylo jejich zapojení do vývoje a dodávek bezpilotních vzdušných prostředků, „které Rusko používá ve válce proti Ukrajině“.