Jan Lipavský

Jan Lipavský

Ministr zahraničních věcí
Neověřitelné
Z veřejně dostupných zdrojů nelze jednoznačně prokázat, kdo byl viníkem výbuchu nemocnice v Pásmu Gazy. Média ani nezávislé organizace se ke dni námi ověřovaného rozhovoru nepřiklonily k definitivnímu závěru a jednoznačně nepotvrdily, kdo za výbuchem stojí.

Ministr zahraničí Jan Lipavský odkazuje na výbuch v nemocnici al-Ahlí v Pásmu Gazy, který se odehrál v úterý 17. října. Obě hlavní strany konfliktu – palestinské hnutí Hamás a izraelská armáda – se z tohoto činu vzájemně obviňovaly. Mluvčí palestinského ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem uvedl, že kvůli výbuchu údajně zahynulo více než 500 lidí. Zároveň Hamás bezprostředně po útoku před budovou zasažené nemocnice uspořádal tiskovou konferenci, na které náměstek ministerstva zdravotnictví prohlásil, že izraelští zástupci do nemocnice před útokem volali a vyzývali k evakuaci (video, čas 33:47). 

Izraelská armáda ale svou vinu popřela a za viníka označila uskupení Islámský džihád, které působí na území Pásma Gazy (video, čas 34:04). Podle ní měla být nemocnice poškozena v důsledku selhání rakety, kterou vypálili tito palestinští radikálové.

Investigace médií

Vyšetřování příčiny výbuchu ke dni vydání rozhovoru stále probíhalo – souhrnné informace a vlastní analýzy přinášela např. média jako BBC, CNN, Al Jazeera nebo agentura AP. CNN a AP uvedly, že za výbuchem patrně stojí vadná raketa vypálená z Pásma Gazy. Zároveň však upozornily, že bez přesnějších důkazů jejich závěry nejsou definitivní. BBC a Al Jazeera se shodly na tom, že není možné s jistotou potvrdit, jaká strana konfliktu za útokem stojí. 

Vlastní investigace zahájila i nezávislá uskupení. Příkladem je skupina Geoconfirmed, která se zaměřuje na určování zeměpisné polohy míst, v nichž se odehrály různé události související s válečnými konflikty. Tato platforma na sociální síti X (dříve Twitter) zveřejnila předběžnou analýzu, ve které uvádí, že je nepravděpodobné, že by za útokem byla izraelská bomba. Zároveň vyjádřila pochybnosti ohledně uvedeného počtu obětí, ačkoli upozornila, že se v budoucnu mohou objevit nové, detailnější záběry.

Další vyšetřování provedla i skupina Bellingcat, která spojuje nezávislé investigativní výzkumníky, vyšetřovatele a občanské novináře, kteří se věnují zpravodajství z otevřených zdrojů. Ta potvrdila přítomnost kráteru po výbuchu nacházejícího se uprostřed travnaté oblasti u parkoviště před nemocnicí. Dodává, že travnatá plocha nejspíš sloužila jako místo pro přespání, jelikož na ní bylo množství přikrývek a osobních věcí, což mohlo navýšit počet obětí výbuchu.

Analytička skupiny Bellingcat po vydání námi ověřovaného rozhovoru uvedla, že nelze s jistotou říci, zda výbuch způsobilo selhání rakety Islámského džihádu. Prozatím byl dle ní Bellingcat schopen potvrdit pouze to, že došlo k explozi, která vytvořila kráter. Zda šlo o raketu, střelu, nebo něco jiného, nebylo jasné, protože nebyly k dispozici důkazy, které by zřetelně potvrzovaly, o jaký druh munice šlo.

Je důležité zmínit, že po vydání rozhovoru s Janem Lipavským americký deník The New York Times zveřejnil svou analýzu. Z té vyplývá, že jedno z videí, kterým Izrael podporoval tvrzení o své nevině, ve skutečnosti ukazuje raketu vypálenou z Izraele a s výbuchem nemocnice navíc nejspíš nesouvisí.

Závěr

Světová média i nezávislé organizace ke dni vydání rozhovoru s ministrem Lipavským stále polemizovaly o tom, kdo za explozí nemocnice v Pásmu Gazy skutečně stojí. Ačkoli některé analýzy uváděly, že výbuch zapříčinila vadná raketa odpálená z Pásma Gazy, k jasnému a definitivnímu závěru se žádná z nich nepřiklonila.

Skupina Geoconfirmed pouze ve svém vyjádření připustila, že je nepravděpodobné, že by za výbuchem stála izraelská raketa svržená ze vzduchu. Dále však dodala, že tato informace je pouze výsledkem předběžné analýzy a po zveřejnění dalších důkazů se může stát neplatnou. Jelikož tedy z veřejně dostupných zdrojů ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru ani později nešlo jednoznačně prokázat, kdo byl viníkem exploze, hodnotíme výrok Jana Lipavského jako neověřitelný.

Jan Lipavský

Bylo obnoveno letecké spojení mezi Prahou a Tel Avivem.
Právo, 21. října 2023
Konflikt Izrael – Hamás
Zavádějící
Na lince Praha – Tel Aviv se skutečně létá. Toto spojení ovšem nebylo vůbec přerušeno, některé lety byly pouze vyprodané a jiné zrušené. Mezi Českem a Izraelem v době rozhovoru létala pouze společnost El Al, jiní dopravci své lety stále nevypravovali.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na otázku, kolik Čechů se nachází v Izraeli, na který 7. října zaútočilo palestinské teroristické hnutí Hamás. Lipavský uvádí, že v židovském státě, kde stále probíhá válečný konflikt, zůstávají „vyšší desítky“ českých občanů. Právě v této souvislosti dodává, že kdo chce, zpět do Česka se dostat může, protože došlo k obnovení leteckého spojení mezi Prahou a Tel Avivem. V našem odůvodnění se zaměříme na to, jestli bylo toto spojení ke dni vydání rozhovoru skutečně obnoveno.

Letecké spojení po útoku Hamásu

Po vypuknutí konfliktu aerolinky některé komerční lety do Izraele zrušily, případně docházelo z jejich strany k opoždění. K 8. říjnu to například oficiálně uvedlo i pražské letiště na sociální síti X.

Podle informací z 9. října ale spousta Čechů své zakoupené lety z Izraele stále využila. Mluvčí Ministerstva zahraničí Daniel Drake řekl, že pokles počtu českých občanů v systému DROZD svědčí o tom, „že se Čechům daří odlétat zpět do vlasti komerčními lety“. Server iRozhlas ve stejný den napsal, že letecké spojení s Tel Avivem stále funguje, a potvrdil, že se někteří Češi vracejí do vlasti komerčními aerolinkami. Černínský palác ujistil, že ačkoliv některé lety zrušeny byly, návrat do Česka nebyl problém.

O dva dny později, 11. října, Seznam Zprávy informovaly, že komerční lety z této blízkovýchodní země jsou vyprodané. Česká velvyslankyně Veronika Kuchyňová-Šmigolová následně pro Radiožurnál uvedla, že „komerční lety stále existují, stále fungují. Létá zejména společnost El Al, ale protože teď chtělo odletět opravdu hodně lidí, tak lety jsou poměrně dost plné“. Právě kvůli vyprodaným letům měli někteří Češi potíže s návratem domů.

Tisková mluvčí letiště Václava Havla v Praze Klára Divíšková nám na náš dotaz odpověděla, že „v průběhu října došlo z důvodu útoku v Izraeli k redukci letů mezi Prahou a Izraelem, nedošlo ale k zastavení provozu“. Upřesnila, že letiště před útokem evidovalo přibližně 18 až 20 odletů do Izraele, v poslední době se jejich počet snížil na více než polovinu. Dodala také, že v současnosti (údaj k 8. listopadu) létá pouze aerolinka El Al Israel, jiní dopravci lety nevypravují. Např. společnost Smartwings vyslala poslední let do Tel Avivu 9. října.

Repatriační lety

Ještě 9. října Česko neuvažovalo o tom, že by zorganizovalo repatriační lety, kterými by se mohli Češi z Izraele vrátit. Hned následující den však Ministerstvo zahraničí o takovém letu začalo vyjednávat se společností Smartwings. Prvních 34 českých občanů se mezitím vrátilo do vlasti ministerským speciálem spolu s šéfem resortu Lipavským, který Izrael po říjnovém útoku Hamásu navštívil. Celkem se do ČR šesti repatriačními lety dostalo 228 lidí.

Závěr

V návaznosti na říjnový útok Hamásu tedy byly některé lety z Izraele zrušené či vyprodané. I přes rušení letů nicméně spojení mezi Prahou a Tel Avivem stále fungovalo, což nám potvrdila mluvčí letiště Václava Havla Klára Divíšková. O tom, že komerční aerolinky své lety vypravovaly, mluvila dříve také česká velvyslankyně v Izraeli. Mezi Prahou a Izraelem nyní létá pouze společnost El Al, jiní dopravci své lety nevypravují. Jelikož ministr zahraničí Lipavský naznačuje, že komerční lety na trase Tel Aviv – Praha byly zcela zrušeny a poté znovu obnoveny, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Pravda
Evropská unie se rozhodla přezkoumat finanční pomoc, kterou poskytuje palestinské samosprávě. Rozhodnutí zdůvodnila potřebou zajistit, aby finance „nepřímo neumožňovaly teroristickým organizacím provádět útoky na Izrael“.

Ministr zahraničí Jan Lipavský odpovídá na otázku, zda je správné, aby Evropská unie nadále finančně podporovala Palestinu. Redaktor se ptal i na to, jestli je možné zabránit tomu, aby tyto peníze skončily v rukou Hamásu. Lipavský v kontextu výroku zmiňuje, že „Česko trvá na pozastavení unijní rozvojové pomoci pro palestinská území, dokud nedojde k jasné identifikaci toků unijních peněz“. Dále uvádí, že humanitární pomoc považuje za nezbytnou, ovšem i v tomto případě je dle něj nutné vědět, kam přesně peníze směřují.

Přezkoumání finanční pomoci

Evropská komise (EK) v návaznosti na útok palestinského teroristického hnutí Hamás na Izrael oznámila, že dojde k urychlenému přezkoumání finanční pomoci, kterou EU posílá Palestině. EK revizi zdůvodnila nutností „zajistit, aby žádné finanční prostředky EU nepřímo neumožňovaly teroristickým organizacím provádět útoky na Izrael“.

Oficiální tiskové zprávě předcházelo vyjádření evropského komisaře pro rozšíření a sousedskou politiku Olivéra Várhelyiho na sociální síti Twitter (nově X). Ve svém příspěvku tento komisař, který mimo jiné zastupuje Evropskou komisi v Radě pro zahraniční věci EU, napsal, že EU „okamžitě pozastavuje všechny platby“ směřující Palestině.

 

Várhelyi svým samostatným výstupem vzbudil pozornost médiíněkterých členských států, které se proti takovému kroku vymezily. Ještě téhož dne nicméně Evropská komise Várhelyiho tvrzení upřesnila ve výše zmiňované tiskové zprávě. V ní mj. stojí, že „vzhledem k tomu, že nyní nebyly naplánovány žádné platby, nedojde v mezidobí k jejich pozastavení“.

Evropská pomoc Palestině

Dodejme, že po mimořádném neformálním jednání ministrů zahraničí členských států EU 10. října šéf unijní diplomacie Josep Borrell řekl, že „ne všichni Palestinci jsou teroristi, kolektivní trest pro všechny Palestince by byl nespravedlivý a nevede k dosažení míru“. Borrell mimo jiné uvedl, že většina členských států souhlasí s pokračováním spolupráce s palestinskou samosprávou.

16. října 2023 Evropská komise oznámila, že ztrojnásobí humanitární pomoc, kterou poskytuje Palestině. Upřesněme, že před navýšením pomoci poslala EU k 7. říjnu 2023 (kdy Hamás zaútočil na Izrael) Palestině v letošním roce téměř 28 milionů eur. Po navýšení má částka na humanitární pomoc dosáhnout 78 milionů eur.

Doplňme také, že EU je dle svých slov největším poskytovatelem pomoci Palestině. Vedle zmíněné finanční pomoci zajišťuje také rozvojové programy a poskytuje podporu palestinským uprchlíkům.

Závěr

Evropská unie se rozhodla přezkoumat finanční pomoc, kterou posílá Palestině. Jako hlavní důvod uvedla potřebu zajistit, aby finanční prostředky nebyly zneužity teroristickými organizacemi. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
K protiprávní anexi Krymu Ruskem došlo v roce 2014 po obsazení poloostrova neoznačenými ruskými vojáky a následném referendu. Zapojení ruských vojáků do bojů na Donbase v roce 2015 připustil sám Putin, dle jednoho z ruských vojáků se do bojů zapojili i ruští burjatští tankisté.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) reaguje na slova poslance SPD Jiřího Kobzy, který uvedl (video, čas 16:44), že se na Ukrajině vede občanská válka. Lipavský s tímto tvrzením nesouhlasí a odkazuje přitom na protiprávní ruskou anexi Krymu z března 2014 a na zapojení Ruska do bojů na východě Ukrajiny už před rokem 2022, ve kterém Ruská federace proti Ukrajině zahájila otevřenou válku.

Anexe Krymu

Na konci února 2014 začali strategická místa na Krymu včetně krymského parlamentu obsazovat neoznačení ozbrojenci – v médiích přezdívaní „zelení mužíčci“ – spolu s krymskými separatisty. Podle techniky, kterou byli neznámí vojáci vyzbrojeni, je již tehdy odborníci označili za jednotky vyslané přímo ruskou vládou. Že mezi těmito ozbrojenci byli ruští vojáci, nakonec později připustil i sám ruský prezident Vladimir Putin.

Na přelomu února a března 2014 tak Krym obsadilo přibližně 30 tisíc ruských vojáků. Vedení Ukrajiny tehdy rozhodlo, že vojensky nezasáhne. 6. března 2014 následně krymský parlament schválil připojení poloostrova k Rusku, na 16. března 2014 vyhlásil referendum, které mělo toto rozhodnutí potvrdit. Upřesněme, že k vyhlášení tohoto referenda došlo v rozporu s ukrajinskou ústavou a rovněž o jeho průběhu panovaly pochybnosti. Např. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) své volební pozorovatele na Krym vzhledem k protiústavnosti tohoto referenda ani nevyslaly.

Podle oficiálních, Ruskem zveřejněných výsledků, se v referendu, které probíhalo již v době okupace Krymu, vyslovilo pro připojení k Rusku téměř 97 % hlasujících. K dokončení anexe Krymu došlo 21. března 2014, kdy připojení tohoto poloostrova k Rusku definitivně stvrdil svým podpisem ruský prezident Vladimir Putin. Ukrajinské síly následně Krym začaly opouštět.

Doplňme, že anexi řada zemí odsoudila s odkazem na to, že je tento krok v rozporumezinárodním právem. Proti Rusku jsou pak dlouhodobě vedeny sankce ze strany Spojených států, Evropské unie a dalších západních zemí.

Zapojení Ruska do bojů na Donbase před rokem 2022

Krátce po ruské anexi Krymu začali proruští radikálové obsazovat na východě Ukrajiny části Doněcké a Luhanské oblasti a vyhlásili zde dvě lidové republiky. Konflikt mezi nimi a ukrajinskou armádou konkrétně vypukl v dubnu 2014.

Moskva dlouhodobě popírala, že na území Donbasu separatistům vojensky pomáhají ruští vojáci. V roce 2015 nicméně Vladimir Putin na tiskové konferenci v reakci na otázku, který zmiňovala zadržení dvou ruských vojáků v Luhanské oblasti, uvedl: „Nikdy jsme neřekli, že tam nejsou lidé, kteří vykonávali určité úkoly i ve vojenské sféře.“ Podle něj to není to samé jako vysílání ruských jednotek.

O zapojení ruských jednotek do bojů na východě Ukrajiny svědčí také výpovědi některých ruských vojáků. Například ruský voják speciálních jednotek Dimitrij Sapožnikov v roce 2015 britské stanci BBC řekl, že všechny operace vedli ruští důstojníci a generálové.

Doplňme, že Rusko proruským separatistům na východě Ukrajiny také poskytovalo (video) těžkou vojenskou techniku. Podle mezinárodních pozorovatelů OBSE tak měli například k dispozici ruský raketomet Buratino.

Jako „klíčovou bitvu“ ministr Lipavský ve výroku zjevně označuje boje o město Debalceve na východě Ukrajiny, které se odehrály na začátku roku 2015. Sapožnikov v rozhovoru pro BBC zmínil, že se do bojů o Debalceve zapojily právě i jednotky z ruské Burjatské republiky. Podle něj tuto bitvu vyhrála samozvaná Doněcká lidová republika díky ruským tankistům, jmenovitě právě díky burjatské tankové jednotce. Město na východě tak musely ukrajinské síly opustit.

Závěr

Na přelomu února a března 2014 obsadili Krym neoznačení ruští vojáci, v polovině března poté došlo k protiprávní anexi Krymu Ruskou federací. Rusko také popíralo, že by do bojů na Donbase byli zapojení ruští vojáci, sám ruský prezident Vladimir Putin ale v roce 2015 tuto možnost připustil. O ruském zapojení do bojů na východě Ukrajiny po roce 2014 svědčí také vyjádření několika ruských vojáků. Podle tvrzení jednoho z nich se do tankové bitvy o Debalceve zapojili také ruští tankisté z ruské Burjatské republiky, a pomohli tak Doněcké lidové republice město vybojovat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Lipavského jako pravdivý.

Pravda
Za více než rok války na Ukrajině již byly zdokumentovány všechny body, které Jan Lipavský zmiňuje. Na Ruskem okupovaných územích docházelo k čistkám civilního obyvatelstva včetně mučení, zabíjení a únosů. Do Ruska či na okupovaná území byly uneseny tisíce ukrajinských dětí.

Ministr zahraničí Jan Lipavský popisuje chování ruských vojáků na Ukrajině, kteří se podle něj dopustili celé řady zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. Všechny skutky, které Jan Lipavský zmiňuje, skutečně byly zdokumentovány – ať už mezinárodními organizacemi, nebo zpravodajskými agenturami.

Pokud mluvíme o seznamech „nepohodlných“ osob, můžeme zmínit články, které vznikly ve spolupráci amerických tiskových agentur Associated Press (AP) a Public Broadcasting Service (PBS). Obsahují informace o vlivných postavách ukrajinského veřejného života, například politicích, novinářích, aktivistech, právnících nebo duchovních, na které se ruské síly zaměřovaly. Jedná se muže i ženy, z nich někteří už prožili únosy, výslechy včetně násilí nebo výhružky. AP takto shromáždila informace o 61 jednotlivcích, kteří se na ruských seznamech objevili. Na sestavování těchto seznamů se měly podílet také ruské zpravodajské služby.

Únosy se však netýkaly jen osob na výše uvedeném seznamu. Na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny dochází také k únosům ukrajinských dětí do Ruska. To bylo také důvodem, proč Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni pro práva dětí z ruské prezidentské kanceláře Marii Lvovou‑Bělovou. Ukrajinská vláda kvůli únosům dětí spustila také webovou stránku, na které mohou rodiče pohřešované děti nahlásit. Ke 4. květnu 2023 stránka uvádí celkový počet 19 393 deportovaných dětí. Zmiňuje také počty zemřelých, zmizelých nebo z Ruska navrácených dětí. Přesnost dat je však nemožné ověřit.

Agentura AP zveřejnila své vyšetřování také v rámci tohoto tématu. Ačkoliv ruská strana uváděla, že ukrajinské děti umístěné v institucích na ruském území či v separatistických republikách již nemají rodiče či zástupce, AP se podařilo zjistit jiné detaily. Agentura uvedla, že ukrajinské děti byly deportovány do Ruska či na Ruskem ovládané území bez jejich souhlasu. Děti byly také přesvědčovány o tom, že o ně jejich rodiče už nemají zájem, nebo byly využívány pro propagandu. Většinou pak byly umisťovány do ruských rodin a získaly ruské občanství.

Co se týče útoků na civilisty a jejich zabíjení, OSN k 9. dubnu 2023 uvedla, že kvůli útokům přišlo o život 8 490 civilistů, 14 244 dalších bylo zraněno. Jasnou ukázkou ruských útoků na civilisty může být také masakr v Buči. Ten vyšel na povrch na konci března loňského roku, kdy ruská armáda opustila město. Ukrajinský prezident Zelenský uvedl, že v Buči zemřelo více než 1 400 lidí, včetně 37 dětí. Kancelář Vysokého komisaře OSN pro lidská práva v prosinci 2022 potvrdila zabití 73 civilistů, smrt 105 dalších ještě vyšetřovala. Nalezena byla také těla na ulicích, v domech nebo masové hroby a mučírny. Masakr v Buči je také občas označován jako čistka. Stejné slovo podle zjištění agentur AP a PBS používali také ruští vojáci, kteří vyhledávali, mučili a zabíjeli civilisty podle předem připravených seznamů.

Jan Lipavský

Podařilo se nám čtyři občany ze Súdánu evakuovat.
Partie Terezie Tománkové, 30. dubna 2023
Zahraniční politika
Pravda
Ke dni vysílání námi ověřované debaty byli ze Súdánu evakuováni tři čeští občané. Čtvrtý občan z afrického státu odjel po vlastní ose a během své cesty byl v kontaktu se zastupitelským úřadem, který mu poskytoval podporu a informace.

V kontextu výroku ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) říká, že dle něj české občany nejvíce ohrožuje válka na Ukrajině. Poslanec Jiří Kobza (SPD) poté odvětil, že momentálně české občany nejvíce ohrožuje situace v Súdánu. Ministr Lipavský výrok následně uvádí jako argument, že občanům v africkém státu již vysoké nebezpečí nehrozí, jelikož se čtyři podařilo evakuovat. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, kolik Čechů se ze země podařilo dostat.

Situace v Súdánu

Polovojenské uskupení Jednotky rychlé podpory (RSF) se 15. dubna v Súdánu pokusilo o puč a převzalo kontrolu nad prezidentským palácem a mezinárodním letištěm v Chartúmu. Armáda však tvrzení, že se povstalecké jednotky zmocnily letiště, označila za lživá. Obě strany od zmíněného data bojují o moc v zemi, přičemž ke 29. dubnu kvůli bojům zemřelo přibližně 500 lidí a tisíce jich bylo zraněno.

Letecké spojení se Súdánem bylo kvůli probíhajícím bojům problematické, evakuaci pak umožnilo třídenní příměří. 24. dubna v Německu přistálo evakuační letadlo, ve kterém byli i dva Češi z celkového počtu pěti občanů, kteří se v zemi nacházeli a projevili zájem o evakuaci. Třetí Čech byl poté evakuován 27. dubna. Další dva čeští občané, kteří se nacházejí v Nyale, čekali na pokyn od Turecka. Podle informací CNN Prima News tito dva Češi ke 3. květnu ve městě i nadále zůstali, jelikož na turecký evakuační speciál stále čekali.

Vzhledem k tomu, že jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli informace o čtvrtém Čechovi již evakuovaném ze Súdánu, obrátili jsme se na odbor komunikace Ministerstva zahraničí. Zástupkyně tiskového mluvčí Mariana Wernerová nám sdělila, že ke 30. dubnu (tedy ke dni odvysílání námi ověřované debaty) resort pomohl „3 českým občanům skrze německé evakuační lety a čtvrtý český občan odjel ze země sám, a to do Káhiry, po celou dobu s ním byl v kontaktu náš zastupitelský úřad, od kterého měl podporu a aktuální informace.“

Dodejme, že jeden Čech se pak v africkém státě rozhodl zůstat – již 24. dubna ředitelka sekce mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí Veronika Kuchyňová Šmigolová uvedla, že v Súdánu je i šestý Čech, který ale o evakuaci zájem neprojevil. Resort zahraničí dle ní pouze kontaktovali jeho rodinní příslušníci, kteří by jej rádi do Česka dostali.

Závěr

Ke 30. dubnu byli tedy ze Súdánu evakuováni tři čeští občané. Podle informací Ministerstva zahraničí odjel čtvrtý Čech ze země po vlastní ose do Káhiry, avšak po dobu své cesty měl podporu a informace od zastupitelského úřadu. Lze tedy říci, že se resortu podařilo ze Súdánu dostat čtyři české občany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Hnutí SPD Tomia Okamury podalo žalobu na týdeník Respekt za označení „parlamentní fašistické hnutí“. Soud nicméně žalobě nevyhověl a týdeník za použití tohoto výrazu nepotrestal. Dané označení se tedy v médiích může používat.

Pro kontext uveďme, že poslanec Jiří Kobza (SPD) v debatě kritizoval zařazení ruského patriarchy Kirilla na český vnitrostátní sankční seznam kvůli jeho podpoře ruské invaze na Ukrajině. Uvedl, že „dělat nějaký sankční seznam na lidi, kteří se znelíbí, (…) tak to pak je otázka, jak dlouho bude trvat, než se tam objevím já“. Ministr zahraničí Jan Lipavský na to odpověděl, že Kobza na seznamu být nemůže, jelikož je český občan.

Poslanec Kobza následně zareagoval, že se může objevit např. ve zprávách o extremismu. Ministr Lipavský poté zmínil, že by ho to nepřekvapilo, protože podle něj soud rozhodl, že se SPD může označovat jako fašistické hnutí. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda se takto soud skutečně vyjádřil.

Hnutí SPD během roku 2022 zažalovalo týdeník Respekt kvůli článku z prosince 2021, který se objevil v názorové rubrice, a ve kterém týdeník hnutí označil za fašistické. Konkrétně v textu stálo: „Přesvědčivých 100 procent hlasů dostal při volbě nového předsedy parlamentního fašistického hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury dosavadní držitel této funkce a jediný kandidát Tomio Okamura.“ Hnutí Tomia Okamuru do svého čela znovuzvolilo 84 hlasy z 85 možných, sám Okamura se tehdy podle SPD hlasování zdržel.

Respekt označení „fašistické hnutí“ dle vlastních slov použil, aby upozornil na rizika hnutí, které „šíří nenávist, strach z odlišnosti, vyvolávají neustálý pocit ohrožení“. Samotný soudní rozsudek není veřejně dostupný. Týdeník v polovině dubna letošního roku nicméně zveřejnil závěr soudu: „Soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“ Princip proporcionality „spočívá v nalezení přiměřené rovnováhy“ mezi dvěma základními právy, které v praxi mohou stát ve vzájemné kolizi (.pdf, str. 6) – tedy rovnováhy mezi zásahem do jednoho z nich a „intenzitou důležitosti svědčící ve prospěch“ druhého z těchto práv. Hnutí SPD se již neodvolalo a rozsudek je tak pravomocný.

Dodejme, že v minulosti se Tomio Okamura soudil s týdeníkem Reflex, který ho v roce 2012 označil výrazem „Pitomio“. Na jaře 2021 vrchní soud v Praze pravomocně rozhodl, že se tento týdeník musí omluvit a tento výraz již dále nesmí používat, jelikož jde o vulgární zkomoleninou politikova jména, která může zasáhnout do jeho osobnostních práv“.

Soud tedy skutečně rozhodl, že hnutí SPD může být v médiích označováno jako „parlamentní fašistické hnutí“, jelikož je tento výraz v souladu s požadavkem proporcionality. Výrok ministra Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že se hnutí proti rozsudku neodvolalo, a verdikt je tedy pravomocný.

Pravda
Ruský patriarcha Kirill je pro svou podporu ruské invaze na Ukrajinu veden na sankčním seznamu Spojeného království, Litvy či Kanady, nově navíc i na seznamu České republiky.

Předně uveďme, že patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill se 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR zařadilo na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Vláda Petra Fialy tak učinila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu. 25. září 2022 například při mši uvedl, že z Rusů, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“.

Doplňme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Česká republika se tak zařadila se mezi další státy, které moskevského patriarchu vedou na sankčním seznamu již delší dobu.

Spojené království na patriarchu Kirilla uvalilo sankce už 16. června loňského roku, tedy jen několik měsíců po vypuknutí války na Ukrajině. 23. června 2022 se pro stejný krok rozhodla Litva, která dříve tlačila i na ostatní členské státy EU, aby schválily přidání patriarchy Kirilla na sankční seznam Unie. Právě zařazení jména ruského patriarchy na sankční seznam EU navrhovala Evropská komise už v květnu 2022, na popud Maďarska ale ke schválení nakonec nedošlo. Mimo země, které uvádí ministr Lipavský, pak patriarchu Kirilla na sankčním seznamu vede například také Kanada.

Shrňme, že země, které ministr zahraničí Jan Lipavský zmiňuje, skutečně vedou patriarchu Kirilla na vlastním sankčním seznamu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Ruský patriarcha Kirill skutečně prohlásil, že se ruští vojáci při plnění své vojenské povinnosti na Ukrajině očišťují od hříchů. Toto tvrzení pronesl během svého nedělního kázání, které se odehrálo 25. září loňského roku.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) odkazuje na výrok ruského patriarchy Kirilla, který opravdu během nedělního kázání uskutečněného 25. září 2022 řekl, že z těch, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“. Patriarcha o tomto vystoupení informoval také na svém webu.

Patriarcha Kirill tato slova uvedl na mši poté, co ruský prezident Vladimir Putin v září 2022 vyhlásil částečnou mobilizaci. Kirillův projev je spojován se snahou motivovat Rusy k zapojení do bojů na Ukrajině. Po vyhlášení částečné mobilizace se v Rusku totiž zvedla vlna nevole ve formě protestů, někteří Rusové kvůli mobilizaci také prchali ze země.

Patriarcha Kirill (.xlsx), vlastním jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, který od roku 2009 stojí v čele ruské pravoslavné církve, ruskou invazi na Ukrajinu hájilminulosti již několikrát. Letos během velikonočního projevu například prohlásil, že Rusko „v nynější válce proti Ukrajině bojuje proti zlu“.

Doplňme také, že česká vláda 26. dubna moskevského patriarchu Kirilla zařadila na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Zařazení osob na tento seznam vládě umožňuje tzv. Magnitského zákon, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí došlo k zařazení patriarchy Kirilla na sankční seznam z důvodu jeho dlouholetého spojenectví s Vladimirem Putinem a kvůli jeho aktivní podpoře ruské agrese na Ukrajině (.xlsx). Na základě Magnitského zákona je podle ministerstva patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení případného majetku v zemi.

Ruský patriarcha Kirill tedy skutečně prohlásil, že se ruští vojáci při plnění své vojenské povinnosti na Ukrajině očišťují od hříchů. Tuto větu pronesl během svého nedělního kázání, které se odehrálo 25. září loňského roku. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Ruský patriarcha Kirill není zařazený na sankčním seznamu EU. Přidání jeho jména v červnu loňského roku zablokovalo Maďarsko, které akt považovalo za zasahování do náboženské svobody.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) v kontextu výroku zmiňuje, že patriarcha Kirill není uvedený na evropském sankčním seznamu, a proto Česko přistoupilo k zařazení patriarchy na vlastní vnitrostátní seznam (.xlsx). Patriarcha se tak 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR na tento seznam zařadilo. Vláda Petra Fialy k tomuto kroku přistoupila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu.

Uveďme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Zařazení jména ruského patriarchy Kirilla na sankční seznam Evropské unie navrhovala Evropská komise již v květnu 2022. Na začátku června 2022 pak EU přijala šestý sankční balíček vůči Rusku, ve kterém patriarcha nakonec není uvedený. Proti jeho přidání se vymezilo Maďarsko, které na tento krok nahlíželo jako na zásah do náboženské svobody. Doplňme, že zařazení Kirilla na sankční seznam EU dříve prosazovala např. Litva.

Dodejme také, že patriarcha Kirill (.xlsx), vlastním jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, stojí od roku 2009 v čele ruské pravoslavné církve a ruskou invazi na Ukrajinu hájilminulosti již několikrát. Během svého pobytu ve Švýcarsku v 70. letech spolupracoval s KGB, kdy byl během svého působení ve Světové radě církví jejím špionem.

Patriarcha Kirill tedy skutečně není uvedený (.pdf, str. 21–466) na sankčním seznamu EU, jak zmiňuje ministr Lipavský. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.