Jan Lipavský

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) reaguje na slova poslance SPD Jiřího Kobzy, který uvedl (video, čas 16:44), že se na Ukrajině vede občanská válka. Lipavský s tímto tvrzením nesouhlasí a odkazuje přitom na protiprávní ruskou anexi Krymu z března 2014 a na zapojení Ruska do bojů na východě Ukrajiny už před rokem 2022, ve kterém Ruská federace proti Ukrajině zahájila otevřenou válku.

Anexe Krymu

Na konci února 2014 začali strategická místa na Krymu včetně krymského parlamentu obsazovat neoznačení ozbrojenci – v médiích přezdívaní „zelení mužíčci“ – spolu s krymskými separatisty. Podle techniky, kterou byli neznámí vojáci vyzbrojeni, je již tehdy odborníci označili za jednotky vyslané přímo ruskou vládou. Že mezi těmito ozbrojenci byli ruští vojáci, nakonec později připustil i sám ruský prezident Vladimir Putin.

Na přelomu února a března 2014 tak Krym obsadilo přibližně 30 tisíc ruských vojáků. Vedení Ukrajiny tehdy rozhodlo, že vojensky nezasáhne. 6. března 2014 následně krymský parlament schválil připojení poloostrova k Rusku, na 16. března 2014 vyhlásil referendum, které mělo toto rozhodnutí potvrdit. Upřesněme, že k vyhlášení tohoto referenda došlo v rozporu s ukrajinskou ústavou a rovněž o jeho průběhu panovaly pochybnosti. Např. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) své volební pozorovatele na Krym vzhledem k protiústavnosti tohoto referenda ani nevyslaly.

Podle oficiálních, Ruskem zveřejněných výsledků, se v referendu, které probíhalo již v době okupace Krymu, vyslovilo pro připojení k Rusku téměř 97 % hlasujících. K dokončení anexe Krymu došlo 21. března 2014, kdy připojení tohoto poloostrova k Rusku definitivně stvrdil svým podpisem ruský prezident Vladimir Putin. Ukrajinské síly následně Krym začaly opouštět.

Doplňme, že anexi řada zemí odsoudila s odkazem na to, že je tento krok v rozporu s mezinárodním právem. Proti Rusku jsou pak dlouhodobě vedeny sankce ze strany Spojených států, Evropské unie a dalších západních zemí.

Zapojení Ruska do bojů na Donbase před rokem 2022

Krátce po ruské anexi Krymu začali proruští radikálové obsazovat na východě Ukrajiny části Doněcké a Luhanské oblasti a vyhlásili zde dvě lidové republiky. Konflikt mezi nimi a ukrajinskou armádou konkrétně vypukl v dubnu 2014.

Moskva dlouhodobě popírala, že na území Donbasu separatistům vojensky pomáhají ruští vojáci. V roce 2015 nicméně Vladimir Putin na tiskové konferenci v reakci na otázku, který zmiňovala zadržení dvou ruských vojáků v Luhanské oblasti, uvedl: „Nikdy jsme neřekli, že tam nejsou lidé, kteří vykonávali určité úkoly i ve vojenské sféře.“ Podle něj to není to samé jako vysílání ruských jednotek.

O zapojení ruských jednotek do bojů na východě Ukrajiny svědčí také výpovědi některých ruských vojáků. Například ruský voják speciálních jednotek Dimitrij Sapožnikov v roce 2015 britské stanci BBC řekl, že všechny operace vedli ruští důstojníci a generálové.

Doplňme, že Rusko proruským separatistům na východě Ukrajiny také poskytovalo (video) těžkou vojenskou techniku. Podle mezinárodních pozorovatelů OBSE tak měli například k dispozici ruský raketomet Buratino.

Jako „klíčovou bitvu“ ministr Lipavský ve výroku zjevně označuje boje o město Debalceve na východě Ukrajiny, které se odehrály na začátku roku 2015. Sapožnikov v rozhovoru pro BBC zmínil, že se do bojů o Debalceve zapojily právě i jednotky z ruské Burjatské republiky. Podle něj tuto bitvu vyhrála samozvaná Doněcká lidová republika díky ruským tankistům, jmenovitě právě díky burjatské tankové jednotce. Město na východě tak musely ukrajinské síly opustit.

Závěr

Na přelomu února a března 2014 obsadili Krym neoznačení ruští vojáci, v polovině března poté došlo k protiprávní anexi Krymu Ruskou federací. Rusko také popíralo, že by do bojů na Donbase byli zapojení ruští vojáci, sám ruský prezident Vladimir Putin ale v roce 2015 tuto možnost připustil. O ruském zapojení do bojů na východě Ukrajiny po roce 2014 svědčí také vyjádření několika ruských vojáků. Podle tvrzení jednoho z nich se do tankové bitvy o Debalceve zapojili také ruští tankisté z ruské Burjatské republiky, a pomohli tak Doněcké lidové republice město vybojovat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Lipavského jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský hovoří o tom, že tento rok, stejně jako již v minulosti, neobdržel pozvánku na předávání státních vyznamenání, které se běžně koná 28. října na Pražském hradě.

K pozvánce na letošní hradní ceremoniál se Jan Lipavský vyjádřil i pro jiná média, například pro web Seznam Zprávy, který s touto informací přišel 24. října. Údajně neobdrženou pozvánku ministr Lipavský zmínil i pro deník Právo, a to v článku, který vyšel 25. října, nebo pro server iDNES.cz, který o dané záležitosti informoval o dva dny později.

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář nicméně 26. října pro internetovou televizi XTV uvedl, že ministra zahraničí Pražský hrad zval (video). „Takže jestli pan Lipavský neobdržel pozvánku na slavnostní ceremoniál, tak to není naší vinou, ale buď pošty, nebo případně ministerstva,“ řekl (video) kancléř. Obrátili jsme se proto na Ministerstvo zahraničí, zda mohou potvrdit, že pozvánka na Pražský hrad Janu Lipavskému skutečně nedorazila. Odpověď jsme ale doposud neobdrželi.

Pozvání podle svých slov neobdržela ani předsedkyně Poslanecké Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) nebo Miloš Vystrčil (ODS), který v uplynulých senátních volbách obhájil senátorské křeslo. Miloš Vystrčil v současnosti není předseda horní komory, očekává se však, že v této roli bude pokračovat.

Jan Lipavský se stal ministrem zahraničí v loňském prosinci, pozvání mohl ale dostat i jako poslanec, kterým byl od roku 2017. V roce 2019 pozvánku na hradní ceremoniál neobdržel nikdo z pirátských poslanců. Uvedla to tehdy mluvčí Pirátů Karolína Sadílková. Pozvání tedy nedostal ani Jan Lipavský, který ale avizoval, že se zúčastní alespoň následné recepce ve Španělském sále. Kromě poslanců za Piráty nepozval Hrad ani další – tehdy opoziční – zákonodárce. Skutečnost, že tehdy Pražský hrad nepozval některé politiky na ceremoniál 28. října, potvrdil i prezident Zeman, ačkoliv nikoho konkrétně nejmenoval.

Pro úplnost uveďme, že v letech 2020 a 2021 byla předávání státních vyznamenání zrušena. V říjnu 2020 se prezident Miloš Zeman rozhodl slavnostní předávání přesunout o rok kvůli pandemii covidu-19. Hrad tehdy seznam vyznamenaných osob pouze zveřejnil na svých webových stránkách.

O rok později se předávání přesunulo kvůli zdravotnímu stavu prezidenta Zemana. který byl hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici. Ceremoniál měl poté proběhnout 1. ledna 2022, Miloš Zeman ho ale kvůli nepříznivé epidemiologické situaci opět odložil a nakonec vyznamenání předal 7. března. Šéf diplomacie Lipavský se z události ovšem omluvil.

Na závěr shrňme, že Jan Lipavský podle mluvčí Pirátů neobdržel pozvánku na slavnostní předávání státních vyznamenání v roce 2019. Prezident Miloš Zeman tehdy potvrdil, že některé politiky skutečně nezval. Ministr zahraničí Lipavský podle svých slov pozvání nedostal ani letos, dle tvrzení hradního kancléře Vratislava Mynáře však Jan Lipavský pozván byl. Z veřejně dostupných zdrojů nelze jednoznačně zjistit, jestli byl ministr zahraničí na letošní ceremoniál zván či nikoliv. S upřesňujícím dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo zahraničních věcí, které nám ovšem doposud neodpovědělo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

První zprávy o tom, že íránská vláda údajně plánuje dodat Rusku drony pro boj na Ukrajině, se v médiích objevily v červenci, kdy informaci zveřejnil americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Írán následně tvrzení americké strany popřel. V srpnu pak Spojené státy uvedly, že dle jejich zpravodajských služeb do Ruska dorazila první dodávka íránských dronů.

Součástí zmíněné srpnové dodávky z Íránu měly být mimo jiné i Janem Lipavským zmiňované sebevražedné drony, tedy poměrně levné bezpilotní letouny nesoucí trhavinu, které v podstatě plní stejnou roli jako raketa s hlavicí nižšího výkonu.

V polovině září ukrajinská armáda informovala o prvním úspěšném sestřelu této zbraně na území Ukrajiny. 25. září Rusko například využilo sebevražedné drony k útoku na ukrajinské přístavní město Oděsa a zasáhlo jimi jednu z tamních administrativních budov. Podle ukrajinské armády šlo o drony íránského původu. Na konci září zástupci ukrajinské armády uváděli, že se ruské útoky prostřednictvím íránských kamikaze dronů stupňují.

Na začátku října zaútočilo Rusko na cíle poblíž Kyjeva, gubernátor Kyjevské oblasti přitom uvedl, že útočily právě íránské drony. 10. října, dva dny po explozi na Kerčském mostě spojujícím okupovaný Krym s Ruskem, následovala série útoků napříč Ukrajinou. I v tomto případě se podle Ukrajiny jednalo o drony íránské výroby. Vlna ostřelování pomocí sebevražedných dronů pokračovala i v následujících dnech.

Rusko v říjnu popřelo, že by k útokům používalo íránské drony, ačkoli ho z využití těchto zbraní obvinily i Spojené státy nebo britské ministerstvo obrany. 18. října zároveň agentura Reuters informovala, že podle vyjádření některých vysokých íránských představitelů a diplomatů Írán Rusku přislíbil poskytnout střely i další drony. 

17. října Evropská unie schválila balíček sankcí proti Íránu ve spojitosti se smrtí Mahsy Amíníové, která zemřela bezprostředně po zatčení zdejší mravnostní policií, a ve spojitosti s brutální reakcí Íránu na následné protesty. Na sankční seznam bylo přidáno jedenáct osob a čtyři subjekty, které se na těchto činech podílely.

Ve stejný den, kdy byl schválen tento sankční balíček, podpořili zástupci České republiky, společně se zástupci dalších zemí včetně Polska a pobaltských států, potrestání Íránu kvůli zásobování Ruska bezpilotními letouny. Doplňme, že Česko v současnosti předsedá Radě EU, která o sankcích rozhoduje. „Írán se spojil s Ruskou federací ve válce proti Ukrajině. Začal dodávat významné množství vojenského materiálu, v současnosti vidíme například útoky dronů,“ řekl tehdy český ministr zahraničí Lipavský.

Sankce vůči Íránu, o kterých mluví Jan Lipavský, byly prosazeny hned 3 dny poté, tj. 20. října. Evropská unie přidala na sankční seznam tři osoby a jeden subjekt. Důvodem bylo jejich zapojení do vývoje a dodávek bezpilotních vzdušných prostředků, „které Rusko používá ve válce proti Ukrajině“.

Poslanecká sněmovna 16. června 2021 schválila návrh zákona o opatřeních k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice, tzv. lex Dukovany. Jeho původní verzi (.pdf) předložila tehdejší Babišova vláda a Jan Lipavský, který byl poslancem za Piráty, k němu spolu s Pavlem Žáčkem (ODS) podal dva pozměňovací návrhy.

První pozměňovací návrh (.pdf) ve výsledném textu zákona rozšířil (.pdf, str. 2) definici nízkouhlíkové výrobny. Takovouto výrobnou se v návrhu rozumí výrobna, „při jejíž výstavbě byly užity pouze technologie od dodavatelů, kteří jsou státními příslušníky státu, který přistoupil k Dohodě o vládních zakázkách a jejichž ovládající osoby jsou státními příslušníky takové země“. Rusko ani Čína tuto dohodu nepodepsaly, proto by podle návrhu neměl stát využít jejich nabídek na výstavbu nového bloku Dukovan. Sněmovna tento pozměňovací návrh schválila.

Dodejme, že důvodová zpráva uváděla (.pdf, str. 3), že „je v ekonomickém zájmu České republiky, aby tato stavba byla realizována s dodavateli ze zemí, které mají ve své legislativě nejvyšší možnou právní ochranu a zároveň umožňují českým společnostem se ucházet o podobné veřejné zakázky a státní podporu v daných státech“.

Druhý pozměňovací návrh (.pdf) měl do zákona doplnit (str. 2): „Ministerstvo návrh na uzavření smlouvy o výkupu nepředloží, pokud by uzavření smlouvy mohlo ohrozit bezpečnost, svrchovanost nebo jiný životně důležitý zájem státu, životy, zdraví, významné majetkové hodnoty, energetickou bezpečnost státu a dlouhodobou stabilitu dodávek energií (…).“

Ustanovení bylo navrženo (.pdf, str. 3) kvůli tomu, že se Rusko a Čína dle Bezpečnostní informační služby (BIS) dlouhodobě snaží ovlivňovat rozhodování Česka v oblasti energetiky a mohou tak ohrozit bezpečnost státu. I tento návrh (.pdf, str. 2) poslanci odsouhlasili.

Zmiňme, že konečnou podobu odstavce, který chtěli Jan Lipavský a Pavel Žáček prosadit ve svém druhém pozměňovacím návrhu, ovlivnil Senát. Ten o zákonu jednal v červenci 2021 a vrátil jej s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny. Dodejme také, že tehdejší poslanec Lipavský se v obou případech, kdy Sněmovna zákon jako celek schvalovala, zdržel hlasování. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský tedy jako poslanec v minulém volebním období skutečně předložil dva pozměňovací návrhy, jejichž cílem bylo zabránit tomu, aby se Rusko a Čína zapojily do výstavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Tento výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský svým výrokem reaguje na otázku týkající se skutečnosti, že Rusko 17. října 2022 odstranilo část plotu, který obklopuje Český dům v Moskvě. 

Český dům je jedním z 26 tzv. Českých center, která jsou zřizována Ministerstvem zahraničních věcí. Jejich hlavním účelem je reprezentace země převážně skrze zprostředkovávání kontaktů, a to obzvláště v oblastech kultury, obchodu a cestovního ruchu. V tomto kontextu můžeme také zmínit, že se Česká centra občas označují (.pdf, str. 1) jako nástroj kulturní diplomacie.

Jak uvádí Strategie Českých center 2020–2023 (.pdf, str. 1): „Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR. Jsou integrální součástí české zahraniční politiky, prosazují hodnotová stanoviska, formulovaná v preambuli Ústavy České republiky, a jsou stěžejním nástrojem kulturní diplomacie v rámci diplomacie veřejné, jejímž posláním je šíření a podpora dobrého jména České republiky ve světě a posilování kulturních vztahů mezi zeměmi.“

Co se týče statusu těchto center, na rozdíl od jiných organizací Ministerstva zahraničních věcí nemají Česká centra diplomatický status. Zmiňme, že se o této možnosti hovořilo, konkrétně v roce 2016 chtělo ministerstvo některá z center zařadit přímo pod ambasády. Z tohoto kroku však nakonec sešlo. 

Uveďme, že Český dům v Moskvě, který je už od března uzavřen, je největším areálem ve vlastnictví České republiky v zahraničí. Samotné pozemky, na nichž stojí, nicméně vlastní ruská strana.

Podle ruského ministerstva zahraničí správa tverské městské části v Moskvě rozhodla o demontáži plotu, protože je podle ní postaven bez povolení, a to na pozemku nelegálně zabraném Českým domem. S odstraněním plotu nicméně české velvyslanectví ani české Ministerstvo zahraničí nesouhlasilo a hovořilo dokonce o porušení mezinárodního práva. Plot je totiž podle českého Ministerstva zahraničí majetkem České republiky. Doplňme, že Ruská strana upozorňovala na to, že Český dům v Moskvě nemá diplomatický status. Ministerstvo následně 19. října reagovalo zasláním diplomatické nóty, ve které požaduje nápravu situace.

Česká centra, včetně Českého domu v Moskvě, tedy skutečně nemají diplomatický status. Pozemky, na kterých budova stojí, sice vlastní Rusko, samotný Český dům je však majetkem České republiky. Podle Ministerstva zahraničních věcí je ve vlastnictví českého státu rovněž plot, který ruská strana 17. října odstranila. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský zde reaguje na otázku týkající se skutečnosti, že Rusko 17. října 2022 odstranilo část plotu, který obklopuje Český dům v Moskvě. Ruské úřady tento krok konkrétně odůvodňovaly tím, že plot na daném místě údajně stojí nelegálně.

Český dům v Moskvě je největším areálem ve vlastnictví České republiky v zahraničí. Postaven byl v roce 1986 a od té doby sloužil pro propagaci obchodu a české kultury v Rusku. V areálu se nachází více než stovka kanceláří a bytů, hotel, konferenční místnosti či restaurace.

Provoz restaurace a hotelu byl přerušen v červnu 2021. Stalo se tak kvůli diplomatické krizi po odhalení zapojení ruských zpravodajských služeb do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 (.pdf, str. 6). V březnu 2022, krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, uvedlo Ministerstvo zahraničí pro Seznam Zprávy, že se rozhodlo uzavřít i zbytek Českého domu.

Správa moskevské městské části, kde se Český dům nachází, v říjnu rozhodla o odstranění devatenácti metrů plotu, který kolem areálu stál. Zda se na jeho místě plot nacházel už v době vzniku areálu, se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.

Ministr Jan Lipavský zmiňuje, že jeho kolegové „oprášili technické plány“ z dob výstavby Českého domu, které dokazují, že kolem něj plot stál od samého začátku jeho provozu (audio, 8:39). S dotazem a žádostí o zaslání těchto dokumentů jsme se proto obrátili na Ministerstvo zahraničí, to nám ale dosud neodpovědělo. Z těchto důvodů tak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský reaguje na otázku moderátorky, která zmiňuje, že ukrajinská vicepremiérka a ministryně pro reintegraci dočasně okupovaných území Iryna Vereščuková vyzvala v úterý 25. října Ukrajince pobývající v cizině, aby se na zimu nevraceli domů. Poškozené energetické sítě by dle jejího vyjádření nevydržely nápor v podobě návratu několika milionů osob.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj o týden dříve, tedy 18. října, informoval o tom, že ruské síly zničily od 10. října 30 % elektráren na území země, což způsobilo výpadky dodávek elektrického proudu. Podle ukrajinských úřadů zůstalo kvůli raketovým útokům na elektrárny bez elektřiny téměř 1,5 milionu domácností.

Zmiňme, že vycházíme z oficiálních vyjádření ukrajinských zdrojů, které je – stejně jako informace z ruské strany – kvůli probíhající válce komplikované ověřit. Údaj zničení 30 % energetické infrastruktury nicméně uvádí např. také nezisková organizace Institut pro studium války (ISW) a stejné informace zveřejnila s odvoláním na ukrajinské činitele rovněž zahraniční média. Ruské Ministerstvo obrany navíc potvrdilo, že jeho vojska podnikla „vysoce přesné útoky na energetickou infrastrukturu na Ukrajině“.

Podle informací dostupných z veřejných zdrojů tedy ruská armáda zničila 30 % ukrajinských elektráren. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský již v květnu tohoto roku vytvořil pracovní skupinu, která se měla zabývat nápravou majetkoprávních vztahů k nemovitostem, které v Česku využívá Ruská federace. Ministerstvo evidovalo zhruba 50 nemovitostí. „U řady z nich máme velké pochybnosti, zda skutečně stále slouží k diplomatické činnosti podle příslušných mezinárodních konvencí,“ uvedla tehdy mluvčí ministerstva Lenka Do. 

V červnu se Ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo, že už nepovažuje většinu budov Ruské federace za místa pod diplomatickou ochranou a požaduje jejich řádné danění. Důvodem je skutečnost, že Rusko budovy pronajímá, což však podle mezinárodního práva není možné. „Je řada objektů, u nichž máme důvodné podezření, že se používají v rozporu s Vídeňskou úmluvou a neslouží pro diplomatické účely,“ uvedl náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák. Patří mezi ně např. dvě vily v ulici Na Zátorce v Bubenči. Právě v Bubenči se nachází většina nemovitostí, které Rusko v ČR vlastní.

Již v červnu prezidentská kancelář Vladimira Putina podala k pražskému katastrálnímu úřadu návrh, aby celkem šestnáct nemovitostí zatížil věcným břemenem. Ztížily by se tak převody objektů, které v Česku využívá (k jiným než diplomatickým účelům). Zmíněné budovy, mezi které se řadí mimo jiné i bytové komplexy v pražské Bubenči, totiž stojí na pozemcích, které vlastní Česká republika. Ruská federace podala návrh na zřízení věcného břemene v reakci na výrok Ministerstva zahraničí, že bude z těchto budov požadovat nájem.

Na začátku srpna poté do řízení vstoupil také Finanční analytický úřad a Ministerstvo zahraničí. „Katastrální úřad v souladu se zákonem požádal o vzájemnou součinnost ministerstvo zahraničních věcí a Finanční analytický úřad,“ uvedla k tomu v srpnu ředitelka pražského katastrálního úřadu Jana Kyrály. Ruská strana ale na konci září svůj návrh stáhla.

Na závěr uveďme, že se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo nalézt informace o tom, zda Ministerstvo zahraničních věcí přímo „vyzvalo příslušné orgány“, aby považovaly ruské nemovitosti v pražské Bubenči za objekty, které nepodléhají diplomatické ochraně. S dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo zahraničních věcí a pražský katastrální úřad, prozatím jsme ale nedostali odpověď. Vzhledem ke skutečnosti, že však v červnu ministerstvo veřejně prohlásilo, že většinu budov Ruské federace za místa pod diplomatickou ochranou nepovažuje, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Ministr zahraničí Jan Lipavský se vyjadřuje k řeči ruského prezidenta Vladimira Putina při příležitosti letošních oslav ruského Dne vítězství. Reaguje na dotaz moderátora, zda můžeme obsah prezidentova proslovu vnímat jako projev slabosti, způsobený absencí výraznějších úspěchů během invaze na Ukrajinu. 

Jan Lipavský v rozhovoru souhlasil s názorem, že Rusku se (ke dni výroku 9. května) nedařilo dosahovat vytyčených vojenských cílů. Dokládal to tím, že i v Mariupolu, který se téměř celý dostal pod kontrolu ruských sil na konci dubna, se k 9. květnu stále bránily poslední zbytky ukrajinských vojáků. Odhady, kolik jich v areálu oceláren Azovstal na okraji města tehdy bylo, se nicméně různí. Britský deník The Guardian například 8. května 2022, tedy den před ověřovaným rozhovorem, psal o dvou tisících ukrajinských vojáků. 10. května pak Česká televize v doprovodném článku k rozhovoru se starostou Mariupolu zmínila „více než tisíc“ vojáků.

Civilisté, kteří se v areálu oceláren Azovstal ukrývali, byli na začátku května všichni evakuováni, a v železárnách tak ke dni výroku zůstali pouze ukrajinští vojáci.

Zaměřme se krátce na to, že ministr Lipavský zvolil jako příklad ruského neúspěchu právě obranu ukrajinských vojáků v Mariupolu. Do povědomí široké veřejnosti se Mariupol dostal především jako cíl dlouhodobého masivního bombardování ze strany ruské armády. Město je podle BBC pro Rusko významné hned z několika důvodů. Z hlediska vojensko-strategického znamená jeho ovládnutí zajištění pozemního koridoru mezi okupovaným Krymem a Donbasem. Významný je Mariupol i z ekonomického hlediska. Zdejší přístav je totiž důležitým dopravním uzlem v Azovském moři, sloužícím k exportu ukrajinské oceli, uhlí a dalších surovin. Doplňme, že ocelárny Azovstal patří mezi největší v Evropě.

Mnichovská bezpečnostní konference je předním světovým fórem pro debatu o mezinárodní bezpečnostní politice a je pořádána každoročně. Ruský prezident Vladimir Putin se jí zúčastnil jen jednou, a to v únoru roku 2007. Dalšími hosty konference tehdy byli například i německá kancléřka Angela Merkelová nebo prezident Ukrajiny Viktor Juščenko, Českou republiku tehdy zastupoval někdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Vladimir Putin ve svém projevu (video) vyjádřil znepokojení nad rozšiřováním východní hranice NATO. Zmínil (video, čas 18:39) například, že v Bulharsku a Rumunsku existují lehké předsunuté americké základny. „Jinými slovy, NATO posouvá svoji přední linii k našim státním hranicím," řekl.

Dále uvedl (video, čas 19:04), „že proces rozšiřování NATO nijak nesouvisí s modernizací samotné aliance, ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak je to podstatný provokační faktor snižující úroveň vzájemné důvěry. Máme právo (tj. Rusko, pozn. Demagog.cz) položit otevřenou otázku: Proti komu je namířeno toto rozšiřování?“

Pro kontext doplňme, že v roce 2004 se NATO rozšířilo o sedm států ve východní Evropě. Kromě Bulharska a Rumunska se členy Aliance staly ještě Slovinsko, Slovensko a především Litva, Lotyšsko a Estonsko, tedy státy přímo sousedící s Ruskou federací.

Vladimir Putin ve svém projevu dále zmínil, že NATO ve spojení s rozšiřováním na východ nedodrželo bezpečnostní záruky, které podle něj v minulosti Rusku přislíbilo (video, čas 19:25, 46:44). Uveďme nicméně, že se nejednalo o záruky, k nimž by se Severoatlantická aliance zavázala právně. Šlo pouze o ústní vyjádření zástupců USA a Německa a později generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera z roku 1990 v souvislosti s vyjednáváním o statusu sjednoceného Německa.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský nepřesně uvedl rok Mnichovské bezpečnostní konference, na které Vladimir Putin vystoupil. Nicméně měl pravdu, že zde ruský prezident projevil obavy o bezpečnost Ruska kvůli rozšiřující se hranici Severoatlantické aliance, na což Vladimir Putin právě od té doby výrazně upozorňuje. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.