Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek v kontextu výroku mluví o Zelené dohodě pro Evropu, jejímž cílem je mimo jiné vybudování klimaticky neutrálního průmyslu. Evropská unie chce například do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Kromě toho se Rada EU shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. EU tak zakázala prodej nových aut se spalovacími motory právě od tohoto roku.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílejí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Kanp nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilové průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí, a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, reagoval v debatě na otázku týkající se budoucnosti Zelené dohody pro Evropu, jejímž cílem je mimo jiné vybudování klimaticky neutrálního průmyslu. Ve své odpovědi dohodu označil mj. za „útok na automobilový průmysl“, na kterém je dle jeho slov v Evropě závislých 13 milionů rodin. Následně uváděl, že by se podle něj Green Deal měl zrušit, a v této souvislosti zdůraznil, že „z automobilového průmyslu má Evropa skoro 7 %“. Z kontextu přitom výroku vyplývá, že je řeč o zaměstnanosti (video, čas: 9:50–11:30). Je vhodné doplnit, že uváděná čísla neodpovídají např. podílu autoprůmyslu na celkovém HDP.

Evropská unie

Evropská komise na svém webu uvádí, že automobilový průmysl v EU dohromady zaměstnává 13,8 milionu lidí. Část z tohoto počtu tvoří pracovní místa přímo ve výrobě automobilů, další část představují místa v související výrobě a napojených odvětvích. Celkově je automobilový průmysl v EU podle Komise zodpovědný za 6,1 % zaměstnanosti.

Výše popisovaná čísla jsou nicméně zjevně už několik let stará, citace z webu Evropské komise se stejnými daty se objevuje už v některých unijních dokumentech z roku 2019 (.pdf, str. 44). Jeden z nich zmiňuje (.pdf, str. 9), že se jedná o čísla zveřejněná Evropskou asociací výrobců automobilů (ACEA) za rok 2017 (.pdf, str. 11, 13). Nejnovější data ACEA ukazují, že je v automobilovém průmyslu zaměstnaných necelých 13 milionů lidí, což odpovídá 6,8 % veškeré zaměstnanosti v EU (.pdf, str. 9, 13). Podle těchto dat se tak skutečně jedná o téměř 7 %, jak uvádí Filip Turek.

Situace v Česku

Data o tom, jaký podíl tvoří automobilový průmysl na celkové zaměstnanosti v jednotlivých státech, ACEA na svém webu nezveřejňuje. K dispozici je jen statistika, která se týká pracovních míst přímo ve výrobě a nepopisuje zaměstnanost v celém hospodářství.

Přesná data pro Českou republiku se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Podle odhadů Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2022 nicméně toto odvětví „zaměstnává 180 000 lidí přímo a 500 000 nepřímo“, dohromady tedy přibližně 680 tisíc lidí. Pokud bychom vycházeli z těchto informací, tvoří automobilový průmysl v Česku zhruba 13 % zaměstnanosti.

Slovensko

Podle Slovenské agentury pro rozvoj investic a obchodu (SARIO) zaměstnává celý automobilový průmysl na Slovensku dohromady zhruba 260 tisíc lidí (.pdf, str. 2). Stejný počet v lednu 2024 zmiňovalo i slovenské ministerstvo hospodářství. Okolo 250–270 tisíc se toto číslo dle slovenských zdrojů pohybuje už několik let (.pdf, str. 8), a z celkové zaměstnanosti na Slovensku tak podle uvedených odhadů tvoří přibližně 10 %.

Pro úplnost je nutné dodat, že české Sdružení automobilového průmyslu (SAP) v roce 2022 napsalo, že „automobilový průmysl zaměstnává na Slovensku 140 tisíc lidí přímo a 250 tisíc nepřímo“ (.pdf, str. 13). V takovém případě by odvětví bylo odpovědné za 16 % slovenské zaměstnanosti. Z dostupných informací, zveřejněných mj. slovenským ministerstvem, ale vyplývá, že SAP zjevně zaměňuje počet lidí „nepřímo“ zaměstnaných v automobilovém průmyslu a celkový součet pracovních míst v tomto sektoru.

Německo

Německý statistický úřad v roce 2019 uvedl, že „přímo i nepřímo, tedy včetně dodavatelských odvětví, je v Německu podle modelových výpočtů (…) napojeno na automobilový průmysl okolo 1,75 milionu zaměstnanců“. To podle něj přitom odpovídá „asi 4 % pracovní síly“. Spolkové ministerstvo hospodářství v současnosti na svém webu píše, že automobilový průmysl zajišťuje v Německu celkem 2,2 milionu pracovních míst. Z celkové zaměstnanosti tak tvoří necelých 5 %.

Závěr

Filip Turek tedy uvádí přesné číslo pouze u EU, ve které automobilový průmysl podle dat ACEA tvoří 6,8 % zaměstnanosti. Ve zbylých třech případech už hodnoty neodpovídají oficiálním odhadům. V případě ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že celkový počet zaměstnaných lidí v automobilovém průmyslu dosahuje až 680 tisíc, což v přepočtu odpovídá 13 % zaměstnanosti. Podle vyjádření slovenského resortu hospodářství zaměstnává automobilový průmysl dohromady 260 tisíc lidí, a tvoří tedy přibližně 10 % slovenské zaměstnanosti.

Stejně tak Turek nadhodnocuje hodnotu u Německa. Tamní autoprůmysl podle spolkového ministerstva tvoří pouze necelých 5 % zaměstnanosti, hodnota zmiňovaná ve výroku je přitom dvakrát vyšší. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Green Deal

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii (EU) na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Evropská komise chce do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 chce EU dosáhnout klimatické neutrality.

V Evropském parlamentu se dohoda začala projednávat v prosinci 2019, přičemž hlasováním na plenárním zasedání si Green Deal prošel v lednu 2020. Pro jeho přijetí hlasovalo 482 europoslanců, 136 bylo proti a 95 se zdrželo (.pdf, str. 218–219).

Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Zástupci všech členských států s výjimkou Bulharska v Radě EU tento rámec schválili v červnu 2021.

Vyjádření ministra Kupky

Ministr dopravy Martin Kupka se k Zelené dohodě vyjadřoval na Radiožurnálu v dubnu 2024. Označil ji za v mnoha směrech realistickou a vyzdvihl hlavně změny, které se mu dle jeho tvrzení podařilo prosadit v oblasti energetiky. Pochvaloval si také zmírnění emisní normy Euro 7. Upozornil ale, že v zájmu ideologie nelze snižovat českou konkurenceschopnost ve světě.

Mluvil i o konci prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035, který je součástí Zelené dohody. O něm uvedl: „S tím závazkem jsem nikdy nesouhlasil, pokládám ho totiž za zbytečný.“ Svůj nesouhlas s koncem prodeje vyjádřil už v roce 2021, kdy zákaz označil za „drsnou restrikci“. Na Kupkových sociálních sítích ani v záznamech jeho proslovů na půdě Poslanecké sněmovny jsme nenašli vyjádření, ve kterém by se k přijetí Green Dealu stavěl pozitivně.

Green Deal a Petr Fiala

Petr Fiala o Green Dealu psal v květnu 2021 na svém Facebooku, kde uvedl, že „Green Deal je realita“ a že o změnách, které mohly nastat, se už nemá spekulovat. Podle jeho vyjádření se musí využít příležitosti, jak investicemi do udržitelného rozvoje a obnovitelných zdrojů modernizovat českou ekonomiku.

Na toto téma došlo i při debatě před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021, kdy Fiala uvedl, že „vláda musí dělat všechno pro to, aby to na lidi nedopadlo.“ Kritizoval zákaz prodeje aut se spalovacími motory, který už jako předseda vlády znovu odmítl v prosinci 2021. Zároveň také dodal, že Green Deal nesmí znamenat zchudnutí obyvatel, proto by se podle něj mělo využít nástrojů EU tak, aby dohoda byla pro Česko výhodná.

Petr Fiala v září 2023 vystoupil na konferenci Green Deal Summit v Praze, kde řekl, že dohoda svých ambicí z hlediska odpovědného života i životního prostředí naplňuje. Nedostatky ale viděl v příležitostech – Green Deal nás dle něj nedokázala nasměrovat k pokroku v oblasti inovací a v proměně evropské ekonomiky. Připustil také, že se svými výhradami ke Green Dealu nikdy netajil.

Stejně jako v případě ministra dopravy Kupky jsme na sociálních sítích Petra Fialy ani ve stenozáznamech Poslanecké sněmovny nedohledali tvrzení, kde by přijetí Green Dealu pozitivně komentoval.

Závěr

Premiér Petr Fiala i ministr dopravy Martin Kupka se v minulosti sice ke Green Dealu vyjadřovali, ani jeden z nich ale o jeho přijetí ve veřejně dostupných zdrojích nemluvil pozitivně. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako nepravdivý.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie (EU) každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika jej povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc a povolenky si také musí dokoupit.

Výnosy z emisních povolenek putují do státních rozpočtů členských zemí EU a také do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je podpořit státy při přechodu na klimatickou neutralitu a s tím spojené nízkouhlíkové hospodářství. Jednotlivé státy v minulosti musely použít polovinu výnosů na ochranu klimatu, od letošního roku už ale na tuto činnost musí odvádět veškeré příjmy z povolenek. Ke dni vysílání námi ověřované debaty se Fialův kabinet o novém rozdělení výnosů zatím nerozhodl.

Peníze, které elektrárny v aukcích za povolenky utratí, zvyšují výrobní cenu elektřiny, což se promítá i do koncové ceny pro zákazníky – čím dražší povolenky jsou, tím logicky vyšší je i cena elektřiny.

Ačkoliv bezemisní elektrárny tuto cenu nemusí platit, v České republice se většina elektřiny vyrábí z fosilních zdrojů. Emisní povolenky se tak podle ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera do ceny elektřiny vždy propisují.

Je vhodné uvést, že v letošním březnu emisní povolenky cenu elektřiny naopak snížily, ovšem pouze dočasně. Dlouhodobě ale její cenu skutečně zvyšují, a výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidátka do europarlamentu za STAN Danuše Nerudová v kontextu výroku mluví o nedořešeném financování Green Dealu. Podle ní se Evropská unie musí připravit na rozsáhlé investice, které z části budou muset pokrýt nové eurobondy, tedy dluhopisy vydané jménem EU.

Financování Green Dealu

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Evropská komise chce (.pdf, str. 4) do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality. Tyto cíle, které v roce 2020 odsouhlasila Evropská rada, byly později zakomponovány i do evropského právního rámce pro klima. 

Co se týče financování, počítá Evropská komise s několika zdroji. Zaprvé se na investice do klimaticky prospěšných opatření použije nejméně 30 % plánovaného dlouhodobého rozpočtu EU na roky 2021 až 2027. Dalším zdrojem financí dle plánu bude 30 % prostředků z nástroje NextGenerationEU (NGEU), v rámci kterého si členské státy prodejem dluhopisů půjčily na hospodářské oživení po pandemii covidu-19. 

Z dlouhodobého rozpočtu a nástroje NGEU, které dohromady tvoří 1,8 bilionu eur (v cenách roku 2018; .pdf, str. 6), tedy EU na financování zelených investic poskytne jednu třetinu. To je přibližně 540 miliard eur.

Dalším zdrojem příjmů jsou podle unijního plánu výnosy z prodeje emisních povolenek. Finance získané dražbou emisních povolenek v současnosti putují z velké části do rozpočtů členských států, které je od roku 2024 mohou využívat jen pro účely spojené s ochranou klimatu. Menší část nyní směřuje i do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je urychlit přechod k nízkoemisnímu hospodářství. Od roku 2026 část výnosů z povolenek poputuje do nově vytvořeného Sociálního klimatického fondu. 

Pro období let 2024 až 2030 Evropská komise počítá s tím, že obchodování s emisními povolenkami „může přinést přibližně 220 miliard eur“ (.pdf, str. 10). Dalších 113 miliard eur by podle Komise mohlo v letech 2027–2030 přinést zpoplatnění emisí z vytápění budov a silniční dopravy, které státy EU schválily loni na jaře. 

Splnění klimatických cílů mají podle unijního záměru financovat také přímo jednotlivé členské země a soukromý sektor. EU počítá s prosazením opatření, která firmy, banky a další subjekty motivují k investicím do ekologických a udržitelných projektů. Směrnice Rady EU týkající se daně z přidané hodnoty například umožňuje členským státům uplatňovat snížené sazby na aktivity, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Zároveň státy zavazuje k postupnému ukončení daňového zvýhodnění činností, které na přírodu mají negativní dopad.

Kritika unijního plánu

I přes tyto finanční zdroje zaznívá kritika, že členské státy na financování projektů, které by vedly ke splnění klimatických cílů, nebudou mít peníze. Někteří europoslanci proto navrhují další zadlužení EU formou dluhopisů, přičemž by se tyto peníze podle nizozemského europoslance Base Eickhouta následně investovaly především do energetické infrastruktury. Na chybějící investice upozorňují i čeští politici, např. Piráti chtějí snížit daňovou zátěž pro firmy, které budou investovat do udržitelných odvětví.

Plán financování Zelené dohody ovšem nekritizují jen politici. Evropský účetní dvůr (EÚD) loni v červnu upozorňoval, že dle odhadů je ke splnění unijních klimatických cílů nutné investovat „jeden bilion eur ročně“. Prostředky, které EU plánuje vynaložit z unijních zdrojů, tak dle EÚD zjevně nebudou stačit a většina investic bude muset pocházet ze soukromých zdrojů nebo státních rozpočtů členských zemí. 

EÚD v této spojitosti zmiňoval, že státy EU ve svých národních energetických a klimatických plánech popisují financování příliš vágně a „neposkytují mnoho informací o tom, jak mezeru ve financování zaplnit“. Zástupci Evropského účetního dvora také uvedli, že soukromé investování zpomalují změny v unijních regulacích a prozatím existuje jen málo náznaků, že soukromé investice dosáhnou potřebné výše.

Samotná Evropská komise na začátku letošního dubna napsala, že soukromé investice „dosud nejsou dostatečně mobilizovány“. Právě soukromý sektor má přitom podle ní hrát vedoucí úlohu v investicích, které zajistí uvedení Green Dealu do praxe. 

Závěr

Evropská unie počítá s tím, že splnění unijních klimatických cílů bude vyžadovat financování z několika zdrojů. Část financí podle evropského plánu pokryje víceletý rozpočet EU, prostředky z nástroje NextGenerationEU a také příjmy z prodeje emisních povolenek. Jak ovšem upozorňuje např. Evropský účetní dvůr, tyto zdroje zjevně nebudou stačit, a EU z velké části spoléhá na investice soukromého sektoru. Soukromé investice přitom zatím zajištěny v potřebné výši nejsou, jak uvedla i samotná Evropská komise. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Nejprve uveďme, že Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency – EEA) je agentura EU, která má za úkol připravovat analýzy týkající se životního prostředí a klimatu a podporovat tvorbu unijních politik v této oblasti.

EEA v pondělí 11. března skutečně zveřejnila zprávu (.pdf), ve které hodnotila připravenost Evropské unie na změnu klimatu. Ve zprávě je pak konkrétně napsáno, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem (.pdf, str. 3), z čehož plyne například nebezpečí extrémního sucha, katastrofálních požárů či povodní. EEA následně zmiňuje, že několik z těchto rizik již dosáhlo kritické úrovně a společenská připravenost na tato rizika je v Evropě „stále nízká“ (.pdf, str. 3–4). Agentura nakonec vyzývá státy Evropské unie ke koordinovanému a urgentnímu řešení problému (.pdf, str. 4).

Evropská agentura pro životní prostředí tedy skutečně vydala zprávu, ve které mapuje pro Evropu plynoucí rizika z klimatické změny, a tvrdí, že Evropa na tato rizika není dostatečně připravena. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Marcel Kolaja mluví o nutnosti aktivní ochrany životního prostředí a odkazuje se při tom na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), podle které Evropa není připravena na rostoucí klimatická rizika jako jsou požáry nebo sucho. Kolaja dále dodává, že klimatická změna podle něj postupuje rychleji, než se očekávalo, a Evropská unie (EU) si tedy nemůže dovolit zpomalit ochranná opatření.

Nejprve je vhodné uvést, že EEA je agentura Evropské unie, která poskytuje informace a data subjektům podílejícím se na tvorbě politiky v oblasti životního prostředí. Zpráva, kterou zmiňuje Marcel Kolaja, byla publikována 11. března 2024 a zabývá se připraveností EU na klimatické hrozby. Podle této zprávy je Evropa skutečně nejrychleji se oteplujícím světadílem, přičemž zde také stoupl počet extrémních veder (.pdf, str. 3). Např. Jižní Evropa je zároveň podle zprávy ohrožena suchem (str. 3).

Dle dokumentu se Evropa od roku 1980 otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa (.pdf, str. 5). Stejný závěr v roce 2022 přinesla i Světová meteorologická organizace, podle které několik evropských států právě v tomto roce zaznamenalo svůj dosud nejteplejší rok. Podle EEA již EU udělala výrazný pokrok v uvědomění si klimatické hrozby, nicméně implementace opatření je v porovnání s riziky příliš pomalá (.pdf, str. 4).

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí tedy skutečně uvádí, že se Evropa otepluje rychleji než zbytek světa. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyen podle slov českého europoslance Ondřeje Knotka připustila, že se vedení Evropské unie v posledních letech málo bavilo se zástupci průmyslu. Knotek to řekl v kontextu debaty o náročnosti ekologických opatření a jejich dopadů na průmysl i zemědělce. Zdůrazňuje tak, že by se EU a Evropská komise dle jeho názoru měly více věnovat zlepšení podmínek pro průmysl, aby toto odvětví bylo konkurenceschopné na světovém trhu.

Vyjádření Ursuly von der Leyen

O komunikaci s průmyslem mluvila von der Leyen v srpnu 2023, kdy se rozhodla jmenovat slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče místopředsedou Komise pro oblast Zelené dohody. Tehdy řekla, že realizace Green Dealu, jehož cílem je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, „vyžaduje ještě intenzivnější dialog s průmyslem, klíčovými zúčastněnými stranami, jako jsou vlastníci lesů, zemědělci, a také s občany“. Podobně se von der Leyen vyjádřila i v září 2023, kdy zopakovala, že jedním z úkolů Šefčoviče v nové funkci bude „posílit dialog“ EU se zástupci průmyslu (.pdf, str. 5).

V září 2023 také v Evropském parlamentu von der Leyen při svém projevu o stavu EU uvedla, že Komise chce sbírat podněty od malých a středních podniků ohledně překážek v jejich fungování (video, čas 3:35) a jmenovat jejich speciálního vyslance, který nově podává zprávy přímo šéfce EK. 

Ve spojitosti s průmyslem von der Leyen tehdy také mluvila o tom, že EU vstupuje do nové fáze plnění evropské Zelené dohody. Zmiňovala, že Unie bude průmysl podporovat po celou dobu jeho transformace a že už Komise předložila návrhy Aktu o klimaticky neutrálním průmyslu a Aktu o kritických surovinách. Následně von der Leyen dodala, že právě od září 2023 Komise se zástupci průmyslu odstartuje řadu „dialogů o čisté transformaci“.

První z těchto dialogů se nakonec konal 10. října 2023. V úvodním proslovu tehdy von der Leyen zopakovala, že se Zelená dohoda nově posouvá na další úroveň. K tomu podle ní dochází pomocí opatření, která jsou průmyslu „šitá na míru – prostřednictvím posíleného dialogu“ se zástupci tohoto odvětví.

V letošním únoru poté von der Leyen řekla, že Komise pracuje „na zintenzivnění dialogu“ se soukromým sektorem ohledně investic do zelené energie.

Doplňme, že média také mluví o roli průmyslu v případném příštím mandátu Ursuly von der Leyen, která opětovnou kandidaturu ohlásila 19. února. Ve stejné době se šéfka EK na pozvání belgického premiéra zúčastnila jednání se zástupci zejména chemického průmyslu, které probíhalo za zavřenými dveřmi. Z celého summitu nakonec vzešla Antverpská deklarace, kterou podpořili zástupci několika průmyslových odvětví. Hlavním cílem této deklarace je, aby v příštím unijním volebním období došlo k vytvoření Evropské průmyslové dohody, která by doplnila současnou Zelenou dohodu a zajistila tak lepší podporu průmyslu v EU.

Závěr

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v poslední době klade větší důraz na podporu průmyslu, s jehož zástupci v poslední době i jednala. V srpnu 2023 zmiňovala, že realizace Zelené dohody „vyžaduje intenzivnější dialog s průmyslem“, později také několikrát zopakovala, že Komise „pracuje na posílení dialogu“ se zástupci průmyslu a soukromého sektoru. Ve svých vyjádřeních tak sice explicitně neřekla, že se vedení EU s průmyslem „bavilo málo“, z jejích slov ale skutečně vyplývá, že dřívější komunikaci nepovažovala za dostatečnou. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Europoslanec Marcel Kolaja v kontextu výroku mluví o tom, že i jiné části světa mají v boji s klimatickou změnou podobné cíle jako Evropská unie (EU). Podle něj v Číně také funguje systém emisních povolenek a cílem Pekingu je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060.

Uhlíková neutralita

Nejprve přibližme, že uhlíková neutralita je stav, kdy emise oxidu uhličitého vypouštěné do ovzduší jsou na stejné úrovni jako ty, které stát nebo firma z atmosféry odstraňuje. Kdyby se EU podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050,  splnila by cíl, který byl sjednán v rámci Pařížské dohody. V té vlády deklarovaly, že udrží oteplování maximálně na 1,5 °C nad úrovní před průmyslovou revolucí, aby bylo možno mít dopady klimatické změny pod kontrolou. Tuto dohodu přijalo 195 států, včetně členských zemí EU a Číny. 

EU v roce 2019 v rámci boje proti klimatické změně představila Zelenou dohodu pro Evropu (tzv. Green Deal). Na základě tohoto plánu chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 je pak cílem dosáhnout klimatické neutrality, tedy rovnováhy mezi vypouštěním emisí skleníkových plynů a jejich pohlcováním z atmosféry.

K boji za záchranu klimatu se nedlouho poté přidala i Čína. Prezident Si Ťin-pching ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v září 2020 oznámil, že se Čína do roku 2060 stane uhlíkově neutrální zemí. Emise oxidu uhličitého by podle tamního příslibu měly dosáhnout maxima v roce 2030 a od tohoto roku by již měly pouze klesat. Dodejme, že v současné době je Čína zemí, která do atmosféry vypouští nejvíce emisí ze všech, na celosvětové produkci emisí se podílí z necelých 30 %.

Emisní povolenky

Přístup Číny ke klimatické změně se opravdu v mnohém podobá přístupu Evropské unie. Roste například produkce energie z větrných a solárních elektráren a zároveň se v zemi klade velký důraz na elektromobilitu. Čína také po vzoru EU v roce 2021 zavedla systém emisních povolenek, jejichž cílem je snížit emise skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. 

Čínský systém emisních povolenek reguluje více než dva tisíce společností zodpovědných za vypouštění pěti miliard tun emisí oxidu uhličitého ročně. Systém funguje na podobném principu jako ten evropský, kdy firmy na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Dodejme, že čínské společnosti si mohou, stejně jako ty evropské, povolenky kupovat od jiných společností, kterým se produkci emisí podařilo snížit.

Závěr

Čínský prezident Si Ťin-pching uvedl, že se Čína chce stát uhlíkově neutrální zemí do roku 2060. V roce 2021 zavedla systém emisních povolenek, který v EU funguje už od roku 2005. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanci v debatě zmiňují americký Inflation Reduction Act (česky Zákon o snížení inflace) jako alternativní přístup k dosažení uhlíkové neutrality oproti evropské Zelené dohodě pro Evropu. Podle nich v USA zákon funguje jako pobídka pro podnikatele, aby více dbali na ochranu životního prostředí. Europoslanec Marcel Kolaja uvádí, že Evropská unie (EU) podle něj nemá k dispozici mechanismy k zavedení obdobného nástroje, kterým by za určitých podmínek docházelo k odpouštění daní podnikatelům v členských zemích EU.

Inflation Reduction Act

Inflation Reduction Act (IRA), byl přijat v srpnu roku 2022. Na jeho základě chce americká vláda do obnovitelných zdrojů a na snížení emisí investovat dohromady zhruba 369 miliard dolarů (cca 8,9 bilionu korun v tehdejších cenách). Jedním z cílů balíčku je snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 až o 44 % oproti roku 2005. Kromě klimatických opatření se zákon také zaměřuje na zdravotní péči, především na omezení cen léků.

Zákon zahrnuje několik dotací a daňových úlev na ekologické technologie. IRA úlevu na dani poskytuje například při produkci nebo investování do elektřiny z obnovitelných zdrojů (.pdf, str. 13–20), při tuzemské výrobě součástek pro solární a větrnou energii, střídačů, baterií a kritických minerálů (str. 30), při nákupu ekologických vozidel, elektromobilů (str. 49–53), při využití bionafty, obnovitelné nafty nebo alternativních paliv (str. 58–59).

Spotřebitelé např. mohou získat daňové zvýhodnění až ve výši 7 500 dolarů při koupi elektromobilů. Výsledná částka se liší v závislosti na tom, kolik součástek bylo vyrobeno v USA, Kanadě nebo Mexiku. Úlevy na daních pak při splnění podmínek platí pro firmy i spotřebitele.

V praxi to podle bývalého ministra zahraničních věcí (2018–2021) Tomáše Petříčka (ČSSD) znamená, že se americká Demokratická strana „prostřednictvím daňových úlev, dotací či půjček (…) snaží podpořit rozsáhlejší a rychlejší uplatnění čistých technologií, zvýšit po nich poptávku a zároveň výrobní schopnosti v USA, což má do budoucna také přispět k snížení ceny těchto technologií.“

Výdaje na dotace a daňové úlevy má naopak pomoci pokrýt zavedení minimální 15% daně pro firmy s ročními zisky přes jednu miliardu dolarů. Vedle daňových úlev tak IRA obsahuje i mimořádnou daň pro korporace s vysokými zisky.

Zákulisí přijetí zákona

Přijetí zákona v roce 2022 předcházely téměř roční debaty a neshody. Zákon ve Sněmovně reprezentantů původně navrhl zástupce Demokratické strany John A. Yarmuth jako tzv. Build Better Act. Původní balíček byl ve výši kolem 2 bilionů amerických dolarů o dost ambicióznější než následná IRA.

I z důvodu vysokých finančních nákladů senátor Joe Manchin v prosinci 2021 odmítl zákon podpořit, čímž znemožnil celkové odsouhlasení zákona. Jako další důvod uvedl zejména pochybnosti o rychlém přechodu na čistou energii, na který USA podle něj ještě nejsou technologicky připravené. Legislativa se tak na několik měsíců zasekla.

Nakonec sám Joe Manchin spolu s lídrem demokratické senátní většiny Chuckem Shumerem později představil právě Inflation Reduction Act. Návrh tehdy přišel jako překvapení, jelikož finální debaty ohledně klimatického a daňového zákona tito dva politici řešili v téměř naprostém utajení. Zákon poté senátem prošel většinou jednoho hlasu díky viceprezidentce Kamale Harrisové, která je zároveň z titulu své funkce předsedkyní Senátu, kde hlasuje v případě rovnosti hlasů.

Nejen Evropská unie, ale také Japonsko a Jižní Korea se proti přijatému zákonu ohradily. Podle nich může poškodit zahraniční firmy, které na americkém trhu působí. Kritici např. zákonu vyčítali, že dotace pro výrobce automobilů, kteří nakupují americké součástky, sníží evropskou konkurenceschopnost.

Závěrečné hodnocení

Inflation Reduction Act je americký federální zákon, který opravdu poskytuje firmám i spotřebitelům úlevy na daních například při nákupu elektromobilu vyrobeným na americkém kontinentu nebo při produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.