Jiří Kobza ve svém výroku naráží na nedávná prohlášení bývalé německé kancléřky Angely Merkelové a bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda o zásluze minských dohod na získání času pro vyzbrojení Ukrajiny. V následujících odstavcích vysvětlíme význam minských dohod a následně shrneme vyjadřování obou politiků, kteří se na vypracování Druhé minské dohody přímo podíleli.

Minské dohody

Minské dohody byly podepsány po vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 poté, co došlo k protiprávní ruské anexi Krymu na jaře 2014, kdy vedení Ukrajiny utužovalo vztahy s Evropskou unií a na východě země vypukly násilné nepokoje. Následně proruští separatisté v Doněcku a Luhansku vyhlásili dvě samozvané lidové republiky, proti čemuž zasáhy ukrajinské jednotky a situace vyeskalovala v ozbrojený konflikt.

Krizi měla zklidnit první minská dohoda (.pdf) podepsaná v září 2014. Dialog mezi Ukrajinou a Ruskem zprostředkovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) (.pdf, str. 2–3).

Protokol (.pdf) měl svými dvanácti body primárně docílit oboustranného ukončení používání zbraní, decentralizace moci a udělení speciálního statusu Doněcké a Luhanské oblasti a také zajistit stálé monitorování ukrajinsko-ruské hranice (.pdf, str. 1). Tato dohoda byla však často porušována a v lednu 2015 (.pdf, str. 3) kompletně padla, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů.

Mírového vyjednávání se následně ujali tehdejší francouzský prezident Francois Hollande a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Jejich návrh mírového řešení konfliktu měl být podle slov tehdejšího francouzského prezidenta „přijatelný pro všechny“.

V únoru 2015 poté zástupci Ukrajiny, Ruska i ukrajinských separatistů podepsali druhou minskou dohodu, která byla podepsána po celonočním jednáním mezi Merkelovou, Hollandem, tehdejším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.

Podepsaná dohoda stavěla na obdobných bodech jako první minský protokol, který se skládá ze 13 bodů. Mezi ně patří například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací, techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí. Podle minských dohod také mělo například dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla také ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region. Zmiňme, že minské dohody před vypuknutím války na Ukrajině v únoru 2022 byly porušovány jak z ruské, tak ukrajinské strany.

Vyjádření Merkelové a Hollanda ohledně minských dohod

Angela Merkelová již v únoru 2015 před uzavřením druhé minské dohody uvedla: „Problém je v tom, že si neumím představit žádnou situaci, v níž by lepší vyzbrojení ukrajinské armády natolik ovlivnilo prezidenta Putina, že by dospěl k dojmu, že může vojensky prohrát (…) Je to realita a je třeba se s ní nějak vypořádat. Vojensky se tu vyhrát nedá.“ Tehdy německá kancléřka zdůrazňovala především důležitost zabránění dalšímu krveprolití a potřebu budování bezpečnosti společně s Ruskem.

Během rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel Merkelová v listopadu 2022 prohlásila, že svým postojem při mírových jednáních v Minsku chtěla dát Kyjevu čas na přípravu k obraně proti Rusku. V rozhovoru z loňského prosince pro Die Zeit svůj postoj zopakovala, když o minských dohodách mluvila jako o pokusu „dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“.

V letošním roce se bývalá německá kancléřka stala terčem proruských komiků, kteří se během telefonního hovoru vydávali za bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka. Během telefonátu se Angely Merkelové muži zeptali na názor na minské dohody. Ona opět zopakovala, že podepsaná dohoda Ukrajině získala drahocenný čas.

Francois Hollande již v prosinci 2022 poskytl rozhovor deníku The Kyiv Independent, ve kterém mu mj. byla položena otázka, zdali souhlasí s Angelou Merkelovou, že „jednání v Minsku měla oddálit ruský postup na Ukrajině“. Bývalý francouzský prezident s tímto tvrzením souhlasil a uvedl, že „minské dohody ruskou ofenzívu na čas zastavily.“ Dále Hollande dodal: „Od roku 2014, Ukrajina posílila svoje vojenské postavení (…) Je zásluhou minských dohod, že ukrajinská armáda dostala takovou příležitost.“

Bývalý francouzský prezident se rovněž stal obětí zinscenovaného telefonátu, ve kterém se prokremelští youtubeři vydávali za Petra Porošenka. Během hovoru se jej mj. ptali na účel minských dohod. Hollande v rozhovoru odpověděl, že Francie a Německo chtěly pro Ukrajinu získat čas, aby se mohla zotavit. Pro deník Liberation nicméně upřesnil, že tímto zotavením myslel obnovu po ruských útocích na Donbase. Rovněž zdůraznil, že „v žádných mých komentářích (…) jsem nenavrhoval, abychom podepsali minské dohody kvůli tomu, abychom Ukrajincům umožnili připravit se na válku.“

Závěr

V předchozích odstavcích jsme shrnuli vyjadřování bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové k minským dohodám. Výroky obou politiků se dají interpretovat tak, že minské dohody sloužily k získání času ke zlepšení kapacit ukrajinské armády a na zotavení po ruských útocích na východě země. Hollande navíc upřesnil, že nikdy neřekl, že by dohody měly sloužit k tomu, aby se Kyjev mohl připravit na válku. Oba zmínění státníci se tedy v žádném ze svých vyjádření nepřibližovali interpretaci, že mírová jednání byla „bouda na Rusko“, jak tvrdí Jiří Kobza. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.