Válka a její diplomatické dopady

Tématem nedělní debaty na CNN Prima NEWS byla ruská agrese na Ukrajině a její diplomatické souvislosti. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Jiří Kobza (SPD) proto diskutovali o roli Číny v urovnání konfliktu, ale také postoji západních zemí či vlivu ropných velmocí. Faktické výroky z první části debaty najdete v naší analýze jako obvykle i s detailním odůvodněním 

Ověřili jsme

Partie Terezie Tománkové ze dne 30. dubna 2023 (moderátor Terezie Tománková, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Jiří Kobza

Poslanec

0
0

Jan Lipavský

Ministr zahraničních věcí

0
0
0

Výroky

Jiří Kobza SPD
Jan Lipavský Piráti
Ekonomika 1 výrok
Energetika 1 výrok
Invaze na Ukrajinu 11 výroků
Poslanecká sněmovna 1 výrok
Zahraniční politika 4 výroky
Pravda 10 výroků
Nepravda 5 výroků
Zavádějící 0 výroků
Neověřitelné 0 výroků

Jiří Kobza

To (že i špatný mír je lepší než válka, pozn. Demagog.cz) jsem neřekl já, řekla to, tuším, Marie Terezie.
Invaze na Ukrajinu
Nepravda
Marie Terezie v roce 1778 uvedla, že je „lepší průměrný mír než slavná válka“, výslovně k tomu ovšem napsala, že nemá na mysli „potupný mír“, tedy mír, který by byl pro zemi špatný.

Jiří Kobza zde reaguje na poznámku moderátorky, která upozorňuje, že tento poslanec za SPD na svém facebookovém profilu v kontextu probíhající války na Ukrajině používá motto: „I špatný mír je lepší než válka.“ Jiří Kobza v debatě upozorňuje, že tento citát není jeho výtvorem a že podle něj pochází od Marie Terezie.

Marii Terezii je připisován citát: „Lepší průměrný mír než slavná válka.“ („Besser ein mittelmäßiger Frieden, als ein glorreicher Krieg.“) Konkrétně se tato věta objevuje ve spise, který zachycuje korespondenci Marie Terezie s jejím synem Josefem II. mezi lety 1773 a 1778. Spis vydal v roce 1867 vídeňský historik a archivář Alfred von Arneth, který pracoval s rakouskými státními archivy.

Ačkoli se tento citát, který pochází z 8. června 1778, zdá na první pohled do značné míry podobný tomu, který používá Jiří Kobza, důležitá je zde celá citace. V daném dopise (.pdf, str. 277) totiž Marie Terezie Josefu II. píše: „Pokud najdete prostředky, jak se vyhnout válce, nebo jak zařídit, aby veřejné neštěstí skončilo o měsíc dříve, neupínejte se na nic více ani méně, velkoryse pomíjejte vlastní ambice ve prospěch veřejného klidu; (…). Nemluvím o potupném míru: jsem daleka toho, abych si ho přála, ale nikdy neztrácejte ze zřetele: Lepší průměrný mír než slavná válka.“

Z této citace tak vyplývá, že Marie Terezie uvedla, že lepší než válka je „průměrný mír“, výslovně však v této spojitosti napsala, že nemá na mysli „potupný“, tedy pro zemi špatný mír. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že dopis pochází z doby těsně před počátkem války o bavorské dědictví, která začala 3. července 1778. Podle historika Pavla Běliny byl zdrženlivější postoj Marie Terezie k válce (a upřednostňování „průměrného míru“) způsoben jejími dřívějšími zkušenostmi s neúspěšnou snahou o znovudobytí Slezska.

Na závěr pro úplnost dodejme, že citát podobný tomu, který zmiňuje Jiří Kobza, pronesl např. římský spisovatel a filosof Marcus Tullius Cicero, který v roce 49 v jednom z dopisů napsal (str. 69): „Pokud jde o mě, nepřestanu prosazovat mír. Může být za nespravedlivých podmínek, ale i tak je lepší než nejspravedlivější občanská válka.“

Jan Lipavský

Tam, kam přišli (na Ukrajině, pozn. Demagog.cz) ruští vojáci, tak začaly čistky. Přicházely tajné služby se seznamy, unášení, zabíjení, zabíjení civilistů, rodin, žen, únosy dětí.
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Za více než rok války na Ukrajině již byly zdokumentovány všechny body, které Jan Lipavský zmiňuje. Na Ruskem okupovaných územích docházelo k čistkám civilního obyvatelstva včetně mučení, zabíjení a únosů. Do Ruska či na okupovaná území byly uneseny tisíce ukrajinských dětí.

Ministr zahraničí Jan Lipavský popisuje chování ruských vojáků na Ukrajině, kteří se podle něj dopustili celé řady zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. Všechny skutky, které Jan Lipavský zmiňuje, skutečně byly zdokumentovány – ať už mezinárodními organizacemi, nebo zpravodajskými agenturami.

Pokud mluvíme o seznamech „nepohodlných“ osob, můžeme zmínit články, které vznikly ve spolupráci amerických tiskových agentur Associated Press (AP) a Public Broadcasting Service (PBS). Obsahují informace o vlivných postavách ukrajinského veřejného života, například politicích, novinářích, aktivistech, právnících nebo duchovních, na které se ruské síly zaměřovaly. Jedná se muže i ženy, z nich někteří už prožili únosy, výslechy včetně násilí nebo výhružky. AP takto shromáždila informace o 61 jednotlivcích, kteří se na ruských seznamech objevili. Na sestavování těchto seznamů se měly podílet také ruské zpravodajské služby.

Únosy se však netýkaly jen osob na výše uvedeném seznamu. Na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny dochází také k únosům ukrajinských dětí do Ruska. To bylo také důvodem, proč Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni pro práva dětí z ruské prezidentské kanceláře Marii Lvovou‑Bělovou. Ukrajinská vláda kvůli únosům dětí spustila také webovou stránku, na které mohou rodiče pohřešované děti nahlásit. Ke 4. květnu 2023 stránka uvádí celkový počet 19 393 deportovaných dětí. Zmiňuje také počty zemřelých, zmizelých nebo z Ruska navrácených dětí. Přesnost dat je však nemožné ověřit.

Agentura AP zveřejnila své vyšetřování také v rámci tohoto tématu. Ačkoliv ruská strana uváděla, že ukrajinské děti umístěné v institucích na ruském území či v separatistických republikách již nemají rodiče či zástupce, AP se podařilo zjistit jiné detaily. Agentura uvedla, že ukrajinské děti byly deportovány do Ruska či na Ruskem ovládané území bez jejich souhlasu. Děti byly také přesvědčovány o tom, že o ně jejich rodiče už nemají zájem, nebo byly využívány pro propagandu. Většinou pak byly umisťovány do ruských rodin a získaly ruské občanství.

Co se týče útoků na civilisty a jejich zabíjení, OSN k 9. dubnu 2023 uvedla, že kvůli útokům přišlo o život 8 490 civilistů, 14 244 dalších bylo zraněno. Jasnou ukázkou ruských útoků na civilisty může být také masakr v Buči. Ten vyšel na povrch na konci března loňského roku, kdy ruská armáda opustila město. Ukrajinský prezident Zelenský uvedl, že v Buči zemřelo více než 1 400 lidí, včetně 37 dětí. Kancelář Vysokého komisaře OSN pro lidská práva v prosinci 2022 potvrdila zabití 73 civilistů, smrt 105 dalších ještě vyšetřovala. Nalezena byla také těla na ulicích, v domech nebo masové hroby a mučírny. Masakr v Buči je také občas označován jako čistka. Stejné slovo podle zjištění agentur AP a PBS používali také ruští vojáci, kteří vyhledávali, mučili a zabíjeli civilisty podle předem připravených seznamů.

Jiří Kobza

Terezie TOMÁNKOVÁ, moderátorka: Vůbec poprvé zatelefonoval čínský prezident Si s prezidentem Zelenským. (...)

Jiří KOBZA: Obráceně. Pan Zelenskyj volal panu Si.
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj telefonoval 26. dubna se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Tento rozhovor, který inicioval ukrajinský prezident, byl prvním oficiálním dialogem těchto dvou státníků od počátku ruské invaze na Ukrajinu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 26. dubna 2023 po telefonu mluvil s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jednalo se o první kontakt těchto dvou prezidentů od počátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru loňského roku. Zelenskyj čínského prezidenta přitom již dříve žádal o jednání a zval ho na návštěvu Ukrajiny.

Ukrajinský prezident Zelenskyj, který dle čínských médií a čínského ministerstva zahraničí tento telefonát inicioval, jej označil za dlouhý a smysluplný. Čínský prezident během hovoru vyzval Ukrajinu k vyjednávání s Ruskem, což označil za jediné východisko z celého konfliktu.

Jan Lipavský

Bohužel toho svědky nejsme (odsouzení války na Ukrajině zástupci Číny v orgánech OSN, pozn. Demagog.cz).
Invaze na Ukrajinu
Zahraniční politika
Pravda
Jak v Radě bezpečnosti, tak na Valném shromáždění OSN se Čína zdržela hlasování o rezoluci, která odsoudila ruskou invazi na Ukrajině. Většina západních států přijetí těchto rezolucí přitom podpořila.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) ve svém výroku hodnotí hlasování Číny v orgánech Organizace spojených národů (OSN), a to konkrétně v Radě bezpečnosti a Valném shromáždění. Zmiňuje, že pokud by Čína měla reálný zájem na ukončení války na Ukrajině, v orgánech OSN by hlasovala spolu se západními státy.

Na úvod je důležité poznamenat, že ač je Valné shromáždění OSN vrcholným orgánem této organizace, jeho usnesení plní pouze funkci doporučení členům OSN nebo Radě bezpečnosti (.pdf, str. 14). Základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru, a tedy i možnost vydávat právně závazná usnesení, přísluší dle Charty OSN Radě bezpečnosti (.pdf, str. 20).

Rada bezpečnosti

Oba výše zmíněné orgány se v minulosti zabývaly situací spojenou s ruskou invazí na Ukrajině. Rada bezpečnosti OSN se poprvé zabývala návrhem usnesení, který byl předložen 25. února 2022 (tedy den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu) Albánií, USA a dalšími 81 zeměmi, a který odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině jako porušení článku 2, paragrafu 4 Charty OSN (.pdf, str. 9). Návrh rezoluce (.pdf) mj. požaduje okamžité stažení všech ruských vojenských jednotek z Ukrajiny.

Pro kontext dodejme, že Rada bezpečnosti má 15 členů, z toho 5 stálých (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA), kteří mohou využít tzv. pravidlo jednomyslnosti velmocí, tedy právo veta. Pro návrh výše uvedeného usnesení hlasovalo 11 členů Rady bezpečnosti, 3 členové (Čína, Indie a Spojené arabské emiráty) se zdržely hlasování a Rusko hlasovalo proti. Návrh rezoluce tedy nebyl přijat z důvodu veta Ruska jako stálého člena Rady.

Zástupce Číny ke svému postoji uvedl, že se zdržel hlasování, protože „odpověď Rady by měla být přijímána s velkou opatrností, a měla by přispět ke zklidnění situace, a ne přilévat olej do ohně. Ukrajina by měla být mostem mezi Východem a Západem, nikoli základnou pro velké mocnosti.“

Valné shromáždění

Následně byla tato situace probírána také na plénu Valného shromáždění v rámci 11. mimořádného zasedání, které se konalo 2. března 2022. Výsledkem tohoto jednání byla rezoluce (.pdf), která odsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu a požaduje úplné stažení ruských sil z území Ukrajiny.

Rezoluce mj. dále odsuzuje ruské uznání samozvané Doněcké a Luhanské republiky a označilo jej za porušení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny (.pdf, str. 3). Dokument také odsoudil zapojení Běloruska do invaze na Ukrajinu a vyzvalo ho k dodržování svých mezinárodních závazků (.pdf, str. 3).

Toto usnesení podpořilo 141 států, 5 zemí (včetně Ruska a Běloruska) hlasovalo proti a 35 zemí se hlasování zdrželo. Většina západních států činy Ruska (a Běloruska) na Ukrajině odsoudila hlasováním ve prospěch uvedené rezoluce, avšak Čína patřila do skupiny států, které se hlasování zdržely.

Další hlasování

Valné shromáždění se ruské agresi na Ukrajině věnovalo např. také v únoru 2023, kdy schválilo další rezoluci, ve které odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, zejména s odkazem na neustálé porušování lidských práv (.pdf). Ve prospěch rezoluce hlasovalo 141 zemí, proti bylo 7 (včetně Ruska i Běloruska) a 32 zemí včetně Číny se hlasování zdrželo.

Za zmínku dále stojí, že spolu s většinou západních států Čína v dubnu letošního roku podpořila rezoluci, která podporuje spolupráci mezi OSN a Radou Evropy. OSN v dokumentu mimo jiné vzala na vědomí, že Evropa po agresi Ruské federace vůči Ukrajině čelí bezprecedentním výzvám (.pdf, str. 2). Je nicméně nutné dodat, že se rezoluce netýká přímo Ruska, ruskou agresi jako takovou neodsuzuje a dále se o ní nezmiňuje (.pdf).

Závěr

Jak v Radě bezpečnosti, tak na plénu Valného shromáždění, se Čína zdržovala hlasování o rezolucích, ve kterých OSN odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu. Skutečně tedy nehlasovala spolu s blokem západních států, jak uvádí ministr Lipavský. Čína pouze hlasovala pro rezoluci, která uvádí, že na Ukrajině došlo k ruské agresi. Samotného Ruska se však tento dokument netýká. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Jiří Kobza

(...) prohlášení Angely Merkelové a Hollanda o tom, že minské dohody vlastně byly bouda na Rusy.
Zahraniční politika
Invaze na Ukrajinu
Nepravda
Angela Merkelová a Francois Hollande v minulosti uvedli, že minské dohody sloužily Ukrajině mj. k získání času na zotavení a posílení armády po ruských útocích. Nikdy však neřekli, že zároveň nešlo o upřímnou snahu ukončit konflikt s Ruskem.

Jiří Kobza ve svém výroku naráží na nedávná prohlášení bývalé německé kancléřky Angely Merkelové a bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda o zásluze minských dohod na získání času pro vyzbrojení Ukrajiny. V následujících odstavcích vysvětlíme význam minských dohod a následně shrneme vyjadřování obou politiků, kteří se na vypracování Druhé minské dohody přímo podíleli.

Minské dohody

Minské dohody byly podepsány po vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 poté, co došlo k protiprávní ruské anexi Krymu na jaře 2014, kdy vedení Ukrajiny utužovalo vztahy s Evropskou unií a na východě země vypukly násilné nepokoje. Následně proruští separatisté v Doněcku a Luhansku vyhlásili dvě samozvané lidové republiky, proti čemuž zasáhy ukrajinské jednotky a situace vyeskalovala v ozbrojený konflikt.

Krizi měla zklidnit první minská dohoda (.pdf) podepsaná v září 2014. Dialog mezi Ukrajinou a Ruskem zprostředkovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) (.pdf, str. 2–3).

Protokol (.pdf) měl svými dvanácti body primárně docílit oboustranného ukončení používání zbraní, decentralizace moci a udělení speciálního statusu Doněcké a Luhanské oblasti a také zajistit stálé monitorování ukrajinsko-ruské hranice (.pdf, str. 1). Tato dohoda byla však často porušována a v lednu 2015 (.pdf, str. 3) kompletně padla, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů.

Mírového vyjednávání se následně ujali tehdejší francouzský prezident Francois Hollande a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Jejich návrh mírového řešení konfliktu měl být podle slov tehdejšího francouzského prezidenta „přijatelný pro všechny“.

únoru 2015 poté zástupci Ukrajiny, Ruska i ukrajinských separatistů podepsali druhou minskou dohodu, která byla podepsána po celonočním jednáním mezi Merkelovou, Hollandem, tehdejším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.

Podepsaná dohoda stavěla na obdobných bodech jako první minský protokol, který se skládá ze 13 bodů. Mezi ně patří například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací, techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí. Podle minských dohod také mělo například dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla také ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region. Zmiňme, že minské dohody před vypuknutím války na Ukrajině v únoru 2022 byly porušovány jak z ruské, tak ukrajinské strany.

Vyjádření Merkelové a Hollanda ohledně minských dohod

Angela Merkelová již v únoru 2015 před uzavřením druhé minské dohody uvedla: „Problém je v tom, že si neumím představit žádnou situaci, v níž by lepší vyzbrojení ukrajinské armády natolik ovlivnilo prezidenta Putina, že by dospěl k dojmu, že může vojensky prohrát (…) Je to realita a je třeba se s ní nějak vypořádat. Vojensky se tu vyhrát nedá.“ Tehdy německá kancléřka zdůrazňovala především důležitost zabránění dalšímu krveprolití a potřebu budování bezpečnosti společně s Ruskem.

Během rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel Merkelová v listopadu 2022 prohlásila, že svým postojem při mírových jednáních v Minsku chtěla dát Kyjevu čas na přípravu k obraně proti Rusku. V rozhovoru z loňského prosince pro Die Zeit svůj postoj zopakovala, když o minských dohodách mluvila jako o pokusu „dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“.

V letošním roce se bývalá německá kancléřka stala terčem proruských komiků, kteří se během telefonního hovoru vydávali za bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka. Během telefonátu se Angely Merkelové muži zeptali na názor na minské dohody. Ona opět zopakovala, že podepsaná dohoda Ukrajině získala drahocenný čas.

Francois Hollande již v prosinci 2022 poskytl rozhovor deníku The Kyiv Independent, ve kterém mu mj. byla položena otázka, zdali souhlasí s Angelou Merkelovou, že „jednání v Minsku měla oddálit ruský postup na Ukrajině“. Bývalý francouzský prezident s tímto tvrzením souhlasil a uvedl, že „minské dohody ruskou ofenzívu na čas zastavily.“ Dále Hollande dodal: „Od roku 2014, Ukrajina posílila svoje vojenské postavení (…) Je zásluhou minských dohod, že ukrajinská armáda dostala takovou příležitost.“

Bývalý francouzský prezident se rovněž stal obětí zinscenovaného telefonátu, ve kterém se prokremelští youtubeři vydávali za Petra Porošenka. Během hovoru se jej mj. ptali na účel minských dohod. Hollande v rozhovoru odpověděl, že Francie a Německo chtěly pro Ukrajinu získat čas, aby se mohla zotavit. Pro deník Liberation nicméně upřesnil, že tímto zotavením myslel obnovu po ruských útocích na Donbase. Rovněž zdůraznil, že „v žádných mých komentářích (…) jsem nenavrhoval, abychom podepsali minské dohody kvůli tomu, abychom Ukrajincům umožnili připravit se na válku.“

Závěr

V předchozích odstavcích jsme shrnuli vyjadřování bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové k minským dohodám. Výroky obou politiků se dají interpretovat tak, že minské dohody sloužily k získání času ke zlepšení kapacit ukrajinské armády a na zotavení po ruských útocích na východě země. Hollande navíc upřesnil, že nikdy neřekl, že by dohody měly sloužit k tomu, aby se Kyjev mohl připravit na válku. Oba zmínění státníci se tedy v žádném ze svých vyjádření nepřibližovali interpretaci, že mírová jednání byla „bouda na Rusko“, jak tvrdí Jiří Kobza. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Kobza

Se jí (Číně, pozn. Demagog.cz) podařilo dosáhnout míru mezi Saúdskou Arábií a Hútíema v Jemenu.
Nepravda
Hútíové se se Saúdskou Arábií v dubnu sešli na mírových jednáních, k dohodě mezi oběma stranami nicméně zatím nedošlo. Jako prostředník jednání figuroval Omán, Čína k nim přispěla nepřímo, a to tím, že zprostředkovala obnovení diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) svůj výrok používá jako argument, že má Čína se zprostředkováním míru mezi dvěma znepřátelenými stranami zkušenosti, a proto by dle něj dokázala zajistit mír mezi Ukrajinou a Ruskem.

Válka v Jemenu začala v roce 2014, kdy se šíitští povstalci Hútíové (někdy psáno i jako Húsíovézmocnili hlavního města Saná. V následujícím roce se do konfliktu na straně jemenské vlády zapojila koalice vedená Saúdskou Arábií, Hútíové jsou přitom podporováni především Íránem – válka je proto považována za zástupný konflikt těchto dvou států.

Ke složitosti situace přispívá i fakt, že se kromě zmíněných stran do konfliktu zapojilo i hnutí jižních separatistů Hirak, jemenská Al-Káida a Islámský stát v Jemenu. Dodejme také, že válka v Jemenu vedla k jedné z největších humanitárních krizí na světě.

V roce 2022 se situace v Jemenu výrazně zklidnila – od dubna do října 2022 totiž platilo příměří vyjednané OSN. Na jeho dalším prodloužení se nicméně znesvářené strany již nedohodly. Naději na možné vyřešení konfliktu vzbudilo v březnu 2023 Čínou zprostředkované jednání mezi Saúdskou Arábií a Íránem, v rámci kterého se obě země dohodly na obnově diplomatických styků.

V dubnu 2023 pak mezi Hútíi a Saúdskou Arábií došlo k výměně zajatců a obě strany zahájily mírová vyjednávání, k definitivnímu ukončení konfliktu však ke dni vysílání námi ověřované debaty nedošlo. Čína do těchto jednání aktivně nevstoupila, funkci mediátora v tomto případě zaujal Omán. Doplňme, že se očekává, že v blízké budoucnosti budou obě strany v jednáních pokračovat.

Na závěr shrňme, že Čína zprostředkovala jednání mezi Saúdskou Arábií a Íránem, a přispěla tak k vytvoření podmínek pro jednání mezi Saúdskou Arábií a jemenskými Hútíi. K uzavření míru mezi těmito dvěma znepřátelenými stranami však oficiálně nedošlo. Prostředníkem při mírových jednáních je navíc Omán. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Kobza

Je to asi tak tři měsíce, tady u vás jsem mluvil o tom, že vlastně sankcemi dušené státy BRICSu jsou nucené se sbližovat, a že je jenom otázka času, než Čína a Rusko podepíšou dohodu nejenom o hospodářské spolupráci, ale také o vojenské. A už se to stalo.
Invaze na Ukrajinu
Nepravda
Kobza o sbližování států hospodářského uskupení BRICS v Partii Terezie Tománkové v letošním roce nehovořil, ani se tam nevyjádřil v tom smyslu, že Rusko a Čína brzy podepíšou vojenskou dohodu. K podpisu takové dohody navíc nedošlo.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) mluví o hospodářském společenství BRICS, které sdružuje Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku. Uskupení vzniklo v roce 2006, kdy se političtí lídři zmíněných států (kromě Jihoafrické republiky) poprvé setkaly. Formální summity pak začaly v roce 2009, o rok později se k uskupení přidala i africká země.

Vyjádření Jiřího Kobzy ohledně BRICS

Poslanec Kobza Partii Terezie Tománkové naposledy navštívil 16. října 2022, z čehož vyplývá, že v pořadu v posledních třech měsících o sbližování států BRICS, potažmo Ruska a Číny, nemluvil. Ani v říjnu ovšem obdobné tvrzení nevyřkl. Jiřího Kobzu jsme proto kontaktovali s prosbou, zdali by nám poskytl informaci, na který svůj televizní výstup odkazuje. Odpověď jsme však neobdrželi.

Během letošního března byl Kobza hostem pořadu 360° na CNN Prima News, ani tehdy však o sbližování Ruska a Číny a o podpisu vojenské dohody mezi nimi nehovořil (video). Ve stejném měsíci byl ve zmíněné televizní stanici debatovat ještě jednou (video), ani při této příležitosti se nicméně obdobně nevyjádřil.

Na konci března pak Jiří Kobza v internetovém pořadu hnutí Trikolora řekl (video, čas 5:32), že nyní „dochází k posilování vazeb organizace BRICS“, což je dle poslance výsledkem západního tlaku na Čínu a Rusko. O hospodářské ani vojenské dohodě však nehovořil.

O některých státech uskupení BRICS Jiří Kobza mluvil i v dubnu v České televizi, kde uvedl (video, čas 40:32), že Čína z dolarového systému přechází na juanový, ve kterém obchoduje s Ruskem a Brazílií. Ke změně systému se pak podle tehdejšího Kobzova vyjádření chystají i „další státy, které jsou nějakým způsobem pod sankcemi a mají vyvolanou velkou inflaci.“

Poslanec Kobza svou zmíněnou předpověď uvedl v komentáři, který v dubnu publikovaly Parlamentní listy. Tehdy se vyjádřil tak, že Rusko a Brazílie uzavřely smlouvy s Čínou a „je otázkou času (…) kdy ekonomická spolupráce zemí BRICS přejde plynule (…) do systematické vojenské spolupráce.“

Vojenská dohoda mezi Ruskem a Čínou

V druhé části ověřovaného výroku Jiří Kobza uvádí, že Čína s Ruskem v posledních třech měsících podepsala vojenskou dohodu. K takové smlouvě nicméně nedošlo. V březnu tohoto roku pouze prezident Ruské federace Vladimir Putin a prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching podepsali rámcové dohody o rozšíření strategického partnerství a o strategické spolupráci.

Lídři obou zemí se dohodli např. na tom, že Rusko bude dodávat do Číny více ropy a plynu, zatímco Čína do Ruska více elektroniky. Rusko se zároveň zavázalo umožnit čínským firmám snadné nahrazení západních firem na ruském trhu. Nejedná se tedy o vojenskou smlouvu. Oba státníci později navíc popřeli, že by utvářeli vojenské spojenectví.

V dubnu letošního roku pak čínský ministr obrany Li Šang-fu jednal s Vladimirem Putinem. Li po schůzce uvedl, že je Čína ochotna spolupracovat s Ruskem na úzké strategické komunikaci mezi armádami obou států. Rusko a Čína také oznámily, že prohloubí svou vojenskou spolupráci, k podpisu vojenské smlouvy však nedošlo.

Závěr

Shrňme, že Jiří Kobza o sbližování států hospodářského uskupení BRICS v Partii Terezie Tománkové v letošním roce nehovořil, jelikož byl v pořadu hostem naposledy v říjnu 2022. Ani v ostatních debatách na televizní stanici CNN Prima News poslanec Kobza nemluvil o organizaci BRICS, a ani nepředvídal, že Rusko a Čína podepíšou vojenskou dohodu. Tématu se v posledních týdnech dotkl v jiných médiích. K podpisu vojenské smlouvy mezi zmíněnými státy také nedošlo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Kobza

(...) se OPEC dohodl na snížení těžby.
Ekonomika
Energetika
Pravda
Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC) se skutečně v říjnu roku 2022 dohodla na snížení denní produkce ropy o 2 miliony barelů.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) uvádí dohodu v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) jako jeden z důvodů snížení těžby ruské ropy. Reagoval tak na slova ministra zahraničích věcí Jana Lipavského (Piráti), který mezi důvody, proč v Rusku dochází ke snížení produkce ropy, řadil sankce a nedostatek západních technologií.

Státy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a další země, které s ní spolupracují, se v říjnu minulého roku dohodly na snížení denní produkce ropy o dva miliony barelů. Rusko sice není přímo členem OPEC, je ale součástí skupiny spolupracujících zemí, která spolu s OPEC tvoří tzv. skupinu OPEC+. Doplňme, že reálné snížení produkce ropy OPEC+ jako celku bylo nakonec nižší, protože země jako Libye a Nigérie souhlasily se snížením na úroveň, které by stejně nemohly dosáhnout.

V únoru tohoto roku pak Rusko oznámilo další dobrovolné snížení těžby ropy o 500 000 barelů denně, tj. o 5 % své dosavadní produkce. Rozhodnutí Ruska snížit těžbu ropy bylo oznámeno devět dní poté, co OPEC+ schválilo současnou politiku skupiny producentů ropy a ponechalo v platnosti snížení těžby dohodnuté v loňském roce. Rusko by mělo podle posledních zpráv ze začátku dubna pokračovat ve snižování těžby ropy o 500 000 barelů denně až do konce tohoto roku.

Dohoda členských zemí organizace OPEC, s níž souhlasily i další země OPEC+, kam patří i Rusko, tedy byla skutečně jedním z faktorů, který ovlivnil snížení těžby ruské ropy. Výrok poslance Kobzy hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že dalším z faktorů ovlivňujících těžbu ropy jsou sankce uvalené na Rusko.

Jan Lipavský

Již tehdy (v roce 2014, pozn. Demagog.cz) jim Putin ukradl Krym a pak tam začal posílat zbraně a nakonec klíčovou bitvu rozhodli tankisté, burjatští tankisté.
Invaze na Ukrajinu
Pravda
K protiprávní anexi Krymu Ruskem došlo v roce 2014 po obsazení poloostrova neoznačenými ruskými vojáky a následném referendu. Zapojení ruských vojáků do bojů na Donbase v roce 2015 připustil sám Putin, dle jednoho z ruských vojáků se do bojů zapojili i ruští burjatští tankisté.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) reaguje na slova poslance SPD Jiřího Kobzy, který uvedl (video, čas 16:44), že se na Ukrajině vede občanská válka. Lipavský s tímto tvrzením nesouhlasí a odkazuje přitom na protiprávní ruskou anexi Krymu z března 2014 a na zapojení Ruska do bojů na východě Ukrajiny už před rokem 2022, ve kterém Ruská federace proti Ukrajině zahájila otevřenou válku.

Anexe Krymu

Na konci února 2014 začali strategická místa na Krymu včetně krymského parlamentu obsazovat neoznačení ozbrojenci – v médiích přezdívaní „zelení mužíčci“ – spolu s krymskými separatisty. Podle techniky, kterou byli neznámí vojáci vyzbrojeni, je již tehdy odborníci označili za jednotky vyslané přímo ruskou vládou. Že mezi těmito ozbrojenci byli ruští vojáci, nakonec později připustil i sám ruský prezident Vladimir Putin.

Na přelomu února a března 2014 tak Krym obsadilo přibližně 30 tisíc ruských vojáků. Vedení Ukrajiny tehdy rozhodlo, že vojensky nezasáhne. 6. března 2014 následně krymský parlament schválil připojení poloostrova k Rusku, na 16. března 2014 vyhlásil referendum, které mělo toto rozhodnutí potvrdit. Upřesněme, že k vyhlášení tohoto referenda došlo v rozporu s ukrajinskou ústavou a rovněž o jeho průběhu panovaly pochybnosti. Např. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) své volební pozorovatele na Krym vzhledem k protiústavnosti tohoto referenda ani nevyslaly.

Podle oficiálních, Ruskem zveřejněných výsledků, se v referendu, které probíhalo již v době okupace Krymu, vyslovilo pro připojení k Rusku téměř 97 % hlasujících. K dokončení anexe Krymu došlo 21. března 2014, kdy připojení tohoto poloostrova k Rusku definitivně stvrdil svým podpisem ruský prezident Vladimir Putin. Ukrajinské síly následně Krym začaly opouštět.

Doplňme, že anexi řada zemí odsoudila s odkazem na to, že je tento krok v rozporumezinárodním právem. Proti Rusku jsou pak dlouhodobě vedeny sankce ze strany Spojených států, Evropské unie a dalších západních zemí.

Zapojení Ruska do bojů na Donbase před rokem 2022

Krátce po ruské anexi Krymu začali proruští radikálové obsazovat na východě Ukrajiny části Doněcké a Luhanské oblasti a vyhlásili zde dvě lidové republiky. Konflikt mezi nimi a ukrajinskou armádou konkrétně vypukl v dubnu 2014.

Moskva dlouhodobě popírala, že na území Donbasu separatistům vojensky pomáhají ruští vojáci. V roce 2015 nicméně Vladimir Putin na tiskové konferenci v reakci na otázku, který zmiňovala zadržení dvou ruských vojáků v Luhanské oblasti, uvedl: „Nikdy jsme neřekli, že tam nejsou lidé, kteří vykonávali určité úkoly i ve vojenské sféře.“ Podle něj to není to samé jako vysílání ruských jednotek.

O zapojení ruských jednotek do bojů na východě Ukrajiny svědčí také výpovědi některých ruských vojáků. Například ruský voják speciálních jednotek Dimitrij Sapožnikov v roce 2015 britské stanci BBC řekl, že všechny operace vedli ruští důstojníci a generálové.

Doplňme, že Rusko proruským separatistům na východě Ukrajiny také poskytovalo (video) těžkou vojenskou techniku. Podle mezinárodních pozorovatelů OBSE tak měli například k dispozici ruský raketomet Buratino.

Jako „klíčovou bitvu“ ministr Lipavský ve výroku zjevně označuje boje o město Debalceve na východě Ukrajiny, které se odehrály na začátku roku 2015. Sapožnikov v rozhovoru pro BBC zmínil, že se do bojů o Debalceve zapojily právě i jednotky z ruské Burjatské republiky. Podle něj tuto bitvu vyhrála samozvaná Doněcká lidová republika díky ruským tankistům, jmenovitě právě díky burjatské tankové jednotce. Město na východě tak musely ukrajinské síly opustit.

Závěr

Na přelomu února a března 2014 obsadili Krym neoznačení ruští vojáci, v polovině března poté došlo k protiprávní anexi Krymu Ruskou federací. Rusko také popíralo, že by do bojů na Donbase byli zapojení ruští vojáci, sám ruský prezident Vladimir Putin ale v roce 2015 tuto možnost připustil. O ruském zapojení do bojů na východě Ukrajiny po roce 2014 svědčí také vyjádření několika ruských vojáků. Podle tvrzení jednoho z nich se do tankové bitvy o Debalceve zapojili také ruští tankisté z ruské Burjatské republiky, a pomohli tak Doněcké lidové republice město vybojovat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Lipavského jako pravdivý.

Jan Lipavský

Je to osoba (ruský patriarcha Kirill, pozn. Demagog.cz), která není zařazena na evropském sankčním seznamu.
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Ruský patriarcha Kirill není zařazený na sankčním seznamu EU. Přidání jeho jména v červnu loňského roku zablokovalo Maďarsko, které akt považovalo za zasahování do náboženské svobody.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) v kontextu výroku zmiňuje, že patriarcha Kirill není uvedený na evropském sankčním seznamu, a proto Česko přistoupilo k zařazení patriarchy na vlastní vnitrostátní seznam (.xlsx). Patriarcha se tak 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR na tento seznam zařadilo. Vláda Petra Fialy k tomuto kroku přistoupila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu.

Uveďme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Zařazení jména ruského patriarchy Kirilla na sankční seznam Evropské unie navrhovala Evropská komise již v květnu 2022. Na začátku června 2022 pak EU přijala šestý sankční balíček vůči Rusku, ve kterém patriarcha nakonec není uvedený. Proti jeho přidání se vymezilo Maďarsko, které na tento krok nahlíželo jako na zásah do náboženské svobody. Doplňme, že zařazení Kirilla na sankční seznam EU dříve prosazovala např. Litva.

Dodejme také, že patriarcha Kirill (.xlsx), vlastním jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, stojí od roku 2009 v čele ruské pravoslavné církve a ruskou invazi na Ukrajinu hájilminulosti již několikrát. Během svého pobytu ve Švýcarsku v 70. letech spolupracoval s KGB, kdy byl během svého působení ve Světové radě církví jejím špionem.

Patriarcha Kirill tedy skutečně není uvedený (.pdf, str. 21–466) na sankčním seznamu EU, jak zmiňuje ministr Lipavský. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský

On (ruský patriarcha Kirill, pozn. Demagog.cz) vykládá takové bludy, že je očistou od hříchu pokud padnete na Donbasu za Rusko.
Invaze na Ukrajinu
Zahraniční politika
Pravda
Ruský patriarcha Kirill skutečně prohlásil, že se ruští vojáci při plnění své vojenské povinnosti na Ukrajině očišťují od hříchů. Toto tvrzení pronesl během svého nedělního kázání, které se odehrálo 25. září loňského roku.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) odkazuje na výrok ruského patriarchy Kirilla, který opravdu během nedělního kázání uskutečněného 25. září 2022 řekl, že z těch, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“. Patriarcha o tomto vystoupení informoval také na svém webu.

Patriarcha Kirill tato slova uvedl na mši poté, co ruský prezident Vladimir Putin v září 2022 vyhlásil částečnou mobilizaci. Kirillův projev je spojován se snahou motivovat Rusy k zapojení do bojů na Ukrajině. Po vyhlášení částečné mobilizace se v Rusku totiž zvedla vlna nevole ve formě protestů, někteří Rusové kvůli mobilizaci také prchali ze země.

Patriarcha Kirill (.xlsx), vlastním jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, který od roku 2009 stojí v čele ruské pravoslavné církve, ruskou invazi na Ukrajinu hájilminulosti již několikrát. Letos během velikonočního projevu například prohlásil, že Rusko „v nynější válce proti Ukrajině bojuje proti zlu“.

Doplňme také, že česká vláda 26. dubna moskevského patriarchu Kirilla zařadila na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Zařazení osob na tento seznam vládě umožňuje tzv. Magnitského zákon, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí došlo k zařazení patriarchy Kirilla na sankční seznam z důvodu jeho dlouholetého spojenectví s Vladimirem Putinem a kvůli jeho aktivní podpoře ruské agrese na Ukrajině (.xlsx). Na základě Magnitského zákona je podle ministerstva patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení případného majetku v zemi.

Ruský patriarcha Kirill tedy skutečně prohlásil, že se ruští vojáci při plnění své vojenské povinnosti na Ukrajině očišťují od hříchů. Tuto větu pronesl během svého nedělního kázání, které se odehrálo 25. září loňského roku. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský

Tuto osobu (ruského patriarchu Kirilla, pozn. Demagog.cz) má na svém seznamu Velká Británie, Litva a podobně.
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Ruský patriarcha Kirill je pro svou podporu ruské invaze na Ukrajinu veden na sankčním seznamu Spojeného království, Litvy či Kanady, nově navíc i na seznamu České republiky.

Předně uveďme, že patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill se 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR zařadilo na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Vláda Petra Fialy tak učinila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu. 25. září 2022 například při mši uvedl, že z Rusů, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“.

Doplňme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Česká republika se tak zařadila se mezi další státy, které moskevského patriarchu vedou na sankčním seznamu již delší dobu.

Spojené království na patriarchu Kirilla uvalilo sankce už 16. června loňského roku, tedy jen několik měsíců po vypuknutí války na Ukrajině. 23. června 2022 se pro stejný krok rozhodla Litva, která dříve tlačila i na ostatní členské státy EU, aby schválily přidání patriarchy Kirilla na sankční seznam Unie. Právě zařazení jména ruského patriarchy na sankční seznam EU navrhovala Evropská komise už v květnu 2022, na popud Maďarska ale ke schválení nakonec nedošlo. Mimo země, které uvádí ministr Lipavský, pak patriarchu Kirilla na sankčním seznamu vede například také Kanada.

Shrňme, že země, které ministr zahraničí Jan Lipavský zmiňuje, skutečně vedou patriarchu Kirilla na vlastním sankčním seznamu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský

Je pravda, že soud nedávno rozhodl, že SPD je parlamentní fašistická strana nebo, (...) že se to může psát v novinách.
Poslanecká sněmovna
Pravda
Hnutí SPD Tomia Okamury podalo žalobu na týdeník Respekt za označení „parlamentní fašistické hnutí“. Soud nicméně žalobě nevyhověl a týdeník za použití tohoto výrazu nepotrestal. Dané označení se tedy v médiích může používat.

Pro kontext uveďme, že poslanec Jiří Kobza (SPD) v debatě kritizoval zařazení ruského patriarchy Kirilla na český vnitrostátní sankční seznam kvůli jeho podpoře ruské invaze na Ukrajině. Uvedl, že „dělat nějaký sankční seznam na lidi, kteří se znelíbí, (…) tak to pak je otázka, jak dlouho bude trvat, než se tam objevím já“. Ministr zahraničí Jan Lipavský na to odpověděl, že Kobza na seznamu být nemůže, jelikož je český občan.

Poslanec Kobza následně zareagoval, že se může objevit např. ve zprávách o extremismu. Ministr Lipavský poté zmínil, že by ho to nepřekvapilo, protože podle něj soud rozhodl, že se SPD může označovat jako fašistické hnutí. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda se takto soud skutečně vyjádřil.

Hnutí SPD během roku 2022 zažalovalo týdeník Respekt kvůli článku z prosince 2021, který se objevil v názorové rubrice, a ve kterém týdeník hnutí označil za fašistické. Konkrétně v textu stálo: „Přesvědčivých 100 procent hlasů dostal při volbě nového předsedy parlamentního fašistického hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury dosavadní držitel této funkce a jediný kandidát Tomio Okamura.“ Hnutí Tomia Okamuru do svého čela znovuzvolilo 84 hlasy z 85 možných, sám Okamura se tehdy podle SPD hlasování zdržel.

Respekt označení „fašistické hnutí“ dle vlastních slov použil, aby upozornil na rizika hnutí, které „šíří nenávist, strach z odlišnosti, vyvolávají neustálý pocit ohrožení“. Samotný soudní rozsudek není veřejně dostupný. Týdeník v polovině dubna letošního roku nicméně zveřejnil závěr soudu: „Soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“ Princip proporcionality „spočívá v nalezení přiměřené rovnováhy“ mezi dvěma základními právy, které v praxi mohou stát ve vzájemné kolizi (.pdf, str. 6) – tedy rovnováhy mezi zásahem do jednoho z nich a „intenzitou důležitosti svědčící ve prospěch“ druhého z těchto práv. Hnutí SPD se již neodvolalo a rozsudek je tak pravomocný.

Dodejme, že v minulosti se Tomio Okamura soudil s týdeníkem Reflex, který ho v roce 2012 označil výrazem „Pitomio“. Na jaře 2021 vrchní soud v Praze pravomocně rozhodl, že se tento týdeník musí omluvit a tento výraz již dále nesmí používat, jelikož jde o vulgární zkomoleninou politikova jména, která může zasáhnout do jeho osobnostních práv“.

Soud tedy skutečně rozhodl, že hnutí SPD může být v médiích označováno jako „parlamentní fašistické hnutí“, jelikož je tento výraz v souladu s požadavkem proporcionality. Výrok ministra Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že se hnutí proti rozsudku neodvolalo, a verdikt je tedy pravomocný.

Jiří Kobza

Odsoudili tu učitelku, že řekla něco, co se nelíbilo.
Invaze na Ukrajinu
Nepravda
Bývalá učitelka pražské základní školy Martina Bednářová byla obžalována z popírání genocidy, o její případné vině ale teprve rozhodne Obvodní soud pro Prahu 6. Učitelka tedy nebyla odsouzena.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) zjevně mluví o učitelce Martině Bednářové, která pracovala na pražské škole Na Dlouhém lánu. Ta loni na jaře podle státního zastupitelství během vyučovací hodiny před žáky popírala, zpochybňovala a ospravedlňovala ruskou agresi na Ukrajině. Údajně 5. dubna 2022 např. tvrdila, že „v Kyjevě se nic neděje“.

Připomeňme, že jen pár dní předtím média informovala o tom, že ruské jednotky za sebou v Buči na předměstí Kyjeva zanechaly několik stovek těl ukrajinských civilistů. Oběti byly nalezeny poté, co se na začátku dubna 2022 Ukrajině podařilo vybojovat kontrolu nad územím, na kterém do té doby operovaly ruské vojenské síly.

Na základě nahrávky, kterou ve třídě pořídili žáci a jež zachycuje její slova, dostala učitelka ve škole později výpověď. Proti oprávněnosti výpovědi následně podala žalobu k obvodnímu soudu, ten ji ale zamítl. Policie poté učitelku letos v lednu obvinila z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

V březnu pak policie vyšetřování ukončila a navrhla učitelku obžalovat. Dozorový státní zástupce měl rozhodnout, zda na Martinu Bednářovou podá obžalobu nebo záležitost vyřídí jiným způsobem. Na konci dubna ji pak skutečně obžaloval. Mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Aleš Cimbala pro ČTK uvedl: „Obžalovaná se nedopustila pouze obecných projevů podpory, ale proaktivně předkládala taková tvrzení, kterými válečnou agresi ospravedlňovala ve smyslu toho, že se jedná o ospravedlnitelný nástroj či omluvitelný způsob řešení v té době panující situace.“

Učitelce podle trestního zákoníku za přečin hrozí půl roku až tři roky vězení. O její případné vině bude ale teprve rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 6, Martina Bednářová tedy nebyla odsouzena, pouze obžalována. Tvrzení poslance Kobzy, že již byla za své výroky o ruské agresi na Ukrajině odsouzena, je tedy mylné. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jan Lipavský

Podařilo se nám čtyři občany ze Súdánu evakuovat.
Zahraniční politika
Pravda
Ke dni vysílání námi ověřované debaty byli ze Súdánu evakuováni tři čeští občané. Čtvrtý občan z afrického státu odjel po vlastní ose a během své cesty byl v kontaktu se zastupitelským úřadem, který mu poskytoval podporu a informace.

V kontextu výroku ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) říká, že dle něj české občany nejvíce ohrožuje válka na Ukrajině. Poslanec Jiří Kobza (SPD) poté odvětil, že momentálně české občany nejvíce ohrožuje situace v Súdánu. Ministr Lipavský výrok následně uvádí jako argument, že občanům v africkém státu již vysoké nebezpečí nehrozí, jelikož se čtyři podařilo evakuovat. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, kolik Čechů se ze země podařilo dostat.

Situace v Súdánu

Polovojenské uskupení Jednotky rychlé podpory (RSF) se 15. dubna v Súdánu pokusilo o puč a převzalo kontrolu nad prezidentským palácem a mezinárodním letištěm v Chartúmu. Armáda však tvrzení, že se povstalecké jednotky zmocnily letiště, označila za lživá. Obě strany od zmíněného data bojují o moc v zemi, přičemž ke 29. dubnu kvůli bojům zemřelo přibližně 500 lidí a tisíce jich bylo zraněno.

Letecké spojení se Súdánem bylo kvůli probíhajícím bojům problematické, evakuaci pak umožnilo třídenní příměří. 24. dubna v Německu přistálo evakuační letadlo, ve kterém byli i dva Češi z celkového počtu pěti občanů, kteří se v zemi nacházeli a projevili zájem o evakuaci. Třetí Čech byl poté evakuován 27. dubna. Další dva čeští občané, kteří se nacházejí v Nyale, čekali na pokyn od Turecka. Podle informací CNN Prima News tito dva Češi ke 3. květnu ve městě i nadále zůstali, jelikož na turecký evakuační speciál stále čekali.

Vzhledem k tomu, že jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli informace o čtvrtém Čechovi již evakuovaném ze Súdánu, obrátili jsme se na odbor komunikace Ministerstva zahraničí. Zástupkyně tiskového mluvčí Mariana Wernerová nám sdělila, že ke 30. dubnu (tedy ke dni odvysílání námi ověřované debaty) resort pomohl „3 českým občanům skrze německé evakuační lety a čtvrtý český občan odjel ze země sám, a to do Káhiry, po celou dobu s ním byl v kontaktu náš zastupitelský úřad, od kterého měl podporu a aktuální informace.“

Dodejme, že jeden Čech se pak v africkém státě rozhodl zůstat – již 24. dubna ředitelka sekce mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí Veronika Kuchyňová Šmigolová uvedla, že v Súdánu je i šestý Čech, který ale o evakuaci zájem neprojevil. Resort zahraničí dle ní pouze kontaktovali jeho rodinní příslušníci, kteří by jej rádi do Česka dostali.

Závěr

Ke 30. dubnu byli tedy ze Súdánu evakuováni tři čeští občané. Podle informací Ministerstva zahraničí odjel čtvrtý Čech ze země po vlastní ose do Káhiry, avšak po dobu své cesty měl podporu a informace od zastupitelského úřadu. Lze tedy říci, že se resortu podařilo ze Súdánu dostat čtyři české občany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů