Nejbližší švédská policejní stanice je od Osla vzdálená zhruba 90 kilometrů vzdušnou čarou a nachází se v příhraničním městečku Charlottenberg. Do Osla z ní nevede žádná příjemná pěší trasa a daný policista by tedy z větší části musel kráčet po silnici pro motorová vozidla. Tím se navíc celková vzdálenost natáhne na 110 kilometrů, což odpovídá asi 25 hodinám svižné chůze. Ani kdyby si strážníci pospíšili, nestihli by v rámci pracovní doby do Osla dojít. Doplňme, že úřední hodiny charlottenberské policie jsou pouze každý čtvrtek od 15 do 18 hodin.

Policisté by teoreticky mohli přistoupit k alternativnímu řešení a využít služební vozidlo, kterým by se do Osla dostali zhruba za dvě hodiny. Po příjezdu by ale zjistili, že Oslo, jakožto součást Norska, naposledy spadalo pod švédskou jurisdikci krátce na začátku roku 1814. Švédsko tehdy vyhrálo válku s Dánskem a norské území získalo jako válečnou kořist.

Ani v tomto krátkém časovém úseku nemohla švédská policie v Oslu pravidelně hlídkovat. První auto bylo vynalezeno až roku 1885 a Norové se tedy v roce 1814 zatím nemuseli obávat přijíždějících švédských policistů. Ukolébáni falešným pocitem bezpečí si tak pár měsíců po vynuceném připojení k sousední mocnosti schválili ústavu a se Švédskem vstoupili do personální unie.

S rostoucím rozvojem automobility na konci 19. století však rostla i norská nervozita. Posledním hřebíčkem do rakve byl rok 1904, kdy se větších městech poprvé objevily hlídkové vozy. Norsko na nic nečekalo, hned následující rok vystoupilo z personální unie a vyhlásilo nezávislost dřív, než si charlottenberská policie stihla opatřit vlastní vozidla.