Silvestrovský speciál 2023

To, že je Karel Diviš viníkem prohry českých reprezentantů ve finále juniorského hokejového mistrovství světa, uvedl v lednu během předvolební debaty prezidentských kandidátů (video, čas 52:24). 

V zemi plné expertů, kde se každý Čech občas promění v hokejového trenéra (celý přehled oborů, ve kterém jsme jako národ naprosté jedničky, najdete na obrázku níže) a chybu vidí vždy jen u vedení hokejového nároďáku, nás Divišovo vyjádření překvapilo. Přiznání bývalého sportovního redaktora České televize nicméně působilo důvěryhodně a byli jsme nalomeni brát jeho slova jako pravdu pravdoucí. V prvoplánových a zdánlivě jednoduchých řešeních si ale jako fact-checkeři nelibujeme, a tak jsme se výroku podívali detailněji na zoubek. Díky tomu jsme si dali dvě a dvě dohromady, a nyní tak přicházíme s unikátním odhalením.

Za všechno může známá firma

Každému, kdo politiku dopodrobna sleduje, by měl být skutečně viník jasný. Ano, dámy a pánové, za neúspěch našich mladých hokejistů nemohl nikdo jiný než Miroslav Kalousek!

Jak je všeobecně známo a jak potvrzují bezpočetní svědci, Miroslav Kalousek totiž může za všechno. O hokej i jeho představitele se navíc čile zajímá – vždyť výsledky důležitých zápasů v minulosti s potěšením na dálku sdílel i s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem. Pro ty, kteří nevěří, že by byl spoluzakladatel a bývalý předseda TOP 09 něčeho podobného schopen, přikládáme jeho přiznání.

Důvody pro zavinění prohry našich hokejistů lze poměrně jednoduše vytušit. Muž, který mohl mimo jiné za špatná vysvědčení dětí a za to, že komunistické poslance strašila Milada Horáková, už v roce 2020 plánoval, jak se bude po svém konci ve Sněmovně věnovat jen běžnému zlu. Upřít titul českým juniorům byl tak zjevně jeho mistrovský kousek, kterým doháněl to, co v předchozích letech zameškal.

Jakou motivaci měl ale Karel Diviš k tomu, aby se hlásil k něčemu, co neudělal? V Demagogu pevně věříme, že v něm na začátku ledna stále ještě přetrvával duch skončivších Vánoc a chtěl tak napodobit Spasitele beroucího na sebe cizí hříchy. Zlé jazyky by mohly tvrdit, že chtěl tímto činem získat voliče dalšího prezidentského kandidáta Pavla Fischera, my jsme ale přesvědčení, že jej hnala čistá láska k národu a snaha zachránit před peklem každého občana této krásné země.

Závěr 

V době vánoční nejde neocenit, že se Karel Diviš během prezidentské kampaně vydal ve stopách Ježíše Krista a rozhodl se vzít vinu na sebe. V politice, kde spíše každý viní ostatní, je podobných kroků navíc jako šafránu. Důkazy nicméně hovoří jasně, viníkem byl jako vždy Miroslav Kalousek. I přes nepochybně bohulibé pohnutky tak Divišův výrok musíme hodnotit jako nepravdivý.

Bývalý dvojministr Babišovy vlády Karel Havlíček je proslulý svou schopností téměř nespat. Už v roce 2020 o sobě tvrdil, že vstává v půl páté ráno a celkově nespí více než pět hodin denně. Mezi veřejností se tak začaly objevovat obavy o jeho zdraví. Před lety byla dokonce složena píseň Spi, Havlíčku!, ve které její autor Havlíčka několikrát vyzývá, aby „odpočíval“ v některém ze svých pokojů (.pdf, str. 2–3).

Ve spojitosti s Havlíčkovými spánkovými návyky se později na sociálních sítích objevila fotomontáž, ve které jeho pes prosí o pomoc, protože ho jeho pán „venčí ve 3 ráno“. Ačkoliv se proti tomuto tvrzení Karel Havlíček vymezoval na plénu Poslanecké sněmovny, našemu investigativnímu týmu se nepodařilo pravdivost této informace potvrdit ani vyvrátit. Je ovšem pravda, že na některých fotografiích Havlíčkův erdelteriér zívá, vypadá nevyspale a sklesle, a neudržuje s Havlíčkem oční kontakt.

Jak je vidět na mnohých snímcích, Havlíček svého vysíleného psa dokonce musel nesčetněkrát podpírat.

Některé fotografie tedy naznačují, že Havlíčkův erdelteriér má nedostatek spánku. Zda je příčinou Havlíčkův přísný psí režim, nebo úzkosti kvůli koláži, která se na internetu šíří, nemůžeme posoudit. Podle odborné literatury totiž teoreticky může hrát roli i řada dalších faktorů.

Předně uveďme, že jsme se rozhodli „ověřovat“ část výroku týkající se kurzu sázkové kanceláře a potenciální výhry sázejících. Ačkoliv naši fact-checkingovou tvorbu neskromně považujeme za přinejmenším kvalitní a nadmíru důkladnou, ověřování toho, zda „Babiš vždycky pomáhá“, a zda za něj „bude líp“, jsme vyhodnotili jako úkol nad naše síly.

Kurz na Babišovo vítězství

Andrej Babiš zveřejnil výrok na svých sociálních sítích den před druhým kolem prezidentských voleb, do kterého se dostal spolu s Petrem Pavlem. Jelikož se jednalo o událost s celospolečenským přesahem, logicky se do ní zapojily i sázkové kanceláře. Vzhledem k objemu peněz, který byl na sázkařské příležitosti v souvislosti s volbami vsazen, se dokonce jednalo o dosud nejsázenější politickou událost.

Kurz sázkové kanceláře Fortuna na volební vítězství Andreje Babiše se v lednu 2023 skutečně pohyboval kolem hodnoty 12. Jak všichni správní gambleři dobře vědí, Babiš byl tedy tzv. sázkařským outsiderem, zatímco jeho protikandidát Pavel zastával s kurzem okolo 1,05 roli favorita.

Volební tým Andreje Babiše dokázal v této nezáviděníhodné situaci přijít s geniální strategií. Zjistil, že kdyby si na něj všichni oprávnění voliči vsadili a následně by pro něj i hlasovali, volby by drtivě vyhrál s bezprecedentním ziskem 100 % všech hlasů. Voliči by navíc na jeho vítězství příjemně zbohatli, při vsazení obnosu 1 000 Kč by každý z nich dosáhl čisté výhry 11 tisíc korun.

Problémy Babišovy strategie

V tomto na první pohled neprůstřelném plánu jsme ovšem nalezli drobné trhliny. Je sice pravda, že podle uvedeného scénáře by Babiš volby jasně vyhrál, není ovšem jisté, že by voličům byly nakonec jejich výhry vyplaceny. V posledních prezidentských volbách totiž mohlo volit až 8,3 milionu oprávněných voličů. Pokud by tedy všichni z nich uzavřeli sázku ve výši tisícikoruny v kurzu 12, sázková kancelář by musela po volbách vyplatit výhry v naprosto neuvěřitelné výši 99,6 miliard Kč.

Nelze také vyloučit, že by někteří sázkaři v zápalu emocí vsadili větší částku, a sázková kancelář by tak musela vyplácet výhry ještě vyšší. To by ale mohl být pro sázkovou kancelář nesplnitelný úkol. Podle slov bývalého spolumajitele Fortuny (a shodou okolností také bývalého prezidentského kandidáta) Michala Horáčka byla v roce 2004 firma prodána za přibližně 2,4 mld. Kč. Ačkoliv se tuzemským sázkovým kancelářím v posledních letech daří a jejich hodnota se tak zvyšuje, je velice pravděpodobné, že by pro ně byl avizovaný scénář likvidační.

Situace by nejspíš skončila bankrotem společnosti a sázkaři by se svých výher nikdy nedočkali. I pokud by sázkovky byly schopny jednorázově vyplatit sto miliard korun, v Demagogu stále věříme v dobro celé společnosti a jsme tak přesvědčeni o tom, že by je po dohodě se sázkaři spíše poskytli státu na zachránění deficitního rozpočtu. Pokud by nějací nevěřící Tomášové měli námitky vůči tomuto tvrzení, dovolujeme si poradit, aby se drželi známého a prověřeného hesla „není to pravda, ale mohla by být“.

Zkušení sázkaři by navíc podotkli, že počet a nominální hodnota vkladů na určitou sázkovou příležitost ovlivňují vývoj výše kurzu této příležitosti. Pokud by tedy sázková kancelář zaznamenala neobvyklý nárůst objemu peněz vsazeného na vítězství Andreje Babiše v těchto volbách, kurz by se snížil. Z původně avizovaného kurzu by se tak radovalo pouze pár šťastlivců, kteří by si stihli vsadit včas.

Závěr

Jakkoliv důmyslně Babišova strategie na první pohled působí, je docela možné, že by její chyby vedly k nespokojenosti sázkařů. Pokud by totiž všichni voliči jeho zprávu skutečně vyslyšeli a na vítězství si vsadili, sázková kancelář by jim s vysokou pravděpodobností buď nebyla schopná výhru v celkové výši vyplatit, nebo by nemohla zajistit Babišem slibovaný výhodný kurz.

Již tradičně jsme se do ověřování výroku vrhli po hlavě. Pokusili jsme se zjistit cenu oblíbené stálice českých jídelníčků, na nichž se bezpochyby řadí mezi takové hvězdy, jako jsou katův šleh nebo kuřecí plátek s broskví a sýrem.

Při našem pátrání jsme narazili na to, že Český statistický úřad sleduje cenu vybraných potravin, a to včetně ingrediencí nutných pro přípravu leča. S politováním však musíme oznámit, že kategorii „ceny jídel připravených politiky“ databáze neobsahuje.

Přijít na to, zda Petr Fiala někdy lečo vařil, je navíc nadlidský úkol. Běžná veřejnost ho v kuchyni vidí jen ve výjimečných případech, kdy urputně porovnává cenu českých a německých potravin, včetně pochoutek jako Nutella.

Není ale divu, že Fiala přípravami jídel tolik času netráví. Poeticky zahleděn do očí skotu se totiž dříve přiznal, že není žádný velký kuchař. Důvodem jeho absence na takto důležitém místě je zřejmě manželka Jana. Kuchyň je jejím výsostným královstvím, kam pouští jen málokoho.

Andrej Babiš je naopak zběhlým kuchtíkem, který se nebojí své gastronomické výrobky prezentovat. V napínavé a strhující fotoreportáži dokázal umně zachytit dramatické chvíle při přípravě sekané. S úlevou dodáváme, že toto počínání naštěstí dospělo do zdárného konce:

Jako muž mnoha talentů se Babiš neštítil ani předvánočního pečení a přípravy dalších pochutin, například bublaniny nebo třeba smaženice z vlastnoručně nasbíraných hub. Jsme rádi, že bývalý premiér na svůj koníček nezanevřel a pouští se do nových výzev v podobě vaření podle francouzské kuchařky. Se smutným povzdechem ale musíme konstatovat, že se nám nepodařilo rozlousknout, jakou dobrotu Babiš vlastně připravoval.

Sociální sítě vyvolávají dojem, že je Andrej Babiš v kuchyni jako doma, zatímco Petr Fiala se v ní vyskytuje spíše sporadicky. My si každopádně oba politiky dovolujeme vyzvat, aby své kuchařské dovednosti poměřili napřímo a dali tak českému národu šanci zjistit, který z nich se umí vařečkou lépe ohánět. A kde jinde podobný souboj učinit než ve stálici českých obrazovek, televizní soutěži Masterchef?

Nejbližší švédská policejní stanice je od Osla vzdálená zhruba 90 kilometrů vzdušnou čarou a nachází se v příhraničním městečku Charlottenberg. Do Osla z ní nevede žádná příjemná pěší trasa a daný policista by tedy z větší části musel kráčet po silnici pro motorová vozidla. Tím se navíc celková vzdálenost natáhne na 110 kilometrů, což odpovídá asi 25 hodinám svižné chůze. Ani kdyby si strážníci pospíšili, nestihli by v rámci pracovní doby do Osla dojít. Doplňme, že úřední hodiny charlottenberské policie jsou pouze každý čtvrtek od 15 do 18 hodin.

Policisté by teoreticky mohli přistoupit k alternativnímu řešení a využít služební vozidlo, kterým by se do Osla dostali zhruba za dvě hodiny. Po příjezdu by ale zjistili, že Oslo, jakožto součást Norska, naposledy spadalo pod švédskou jurisdikci krátce na začátku roku 1814. Švédsko tehdy vyhrálo válku s Dánskem a norské území získalo jako válečnou kořist.

Ani v tomto krátkém časovém úseku nemohla švédská policie v Oslu pravidelně hlídkovat. První auto bylo vynalezeno až roku 1885 a Norové se tedy v roce 1814 zatím nemuseli obávat přijíždějících švédských policistů. Ukolébáni falešným pocitem bezpečí si tak pár měsíců po vynuceném připojení k sousední mocnosti schválili ústavu a se Švédskem vstoupili do personální unie.

S rostoucím rozvojem automobility na konci 19. století však rostla i norská nervozita. Posledním hřebíčkem do rakve byl rok 1904, kdy se větších městech poprvé objevily hlídkové vozy. Norsko na nic nečekalo, hned následující rok vystoupilo z personální unie a vyhlásilo nezávislost dřív, než si charlottenberská policie stihla opatřit vlastní vozidla.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se snažil vysvětlit jak je možné, že během léta zavítal do restaurace, kde se vyskytoval i poradce bývalého prezidenta Zemana Martin Nejedlý. Blažek se hájil tím, že kvůli nevídané bouřce nešlo zařízení opustit. My se tak, jako již tradičně, podíváme na zoubek tomu, jak se věci mají.

Počasí v Praze

Zmiňovaný incident se stal během večerních hodin v srpnu v Praze. Počasí v hlavním městě je známé svou nepředvídatelností a krutostí – vždyť nejednoho Pražana zaskočily např. povodně v roce 2002 nebo četné sněhové kalamity. Za onoho osudného srpnového večera se Prahou prohnala zcela jistě bezprecedentní bouřka. Nedivili bychom se tedy, kdyby Pavel Blažek vběhnul do prvního úkrytu, který se mu naskytl.

Jak naznačuje obrázek zachycující počasí během letního večera, bouře byla mimořádně krutá. Vše jistojistě nasvědčuje tomu, že ministru spravedlnosti nezbývalo nic jiného, než v restauraci strávit pět hodin.

Po důkladné analýze mapy jsme došli k závěru, že Praha v onu osudnou noc unikla téměř jistému zničení. V bydlišti Pavla Blažka (pravá část mapy) se proháněly takové hromy a blesky doprovázené tak hustým deštěm, že smyl všechnu barvu z budov na chodník. Povětrná situace byla dokonce natolik kritická, že i Slunce bylo odfouknuto, což vyústilo v jeho zářivé svícení i přes celou noc.

Interiér restaurace

Po důkladné analýze počasí nyní vyvstává otázka, proč si Blažek ze všech stolů v restauraci vybral zrovna stůl, u kterého seděl i Martin Nejedlý. Náš investigativní tým po návštěvě podniku zjistil, že restaurace navazuje na artušovskou tradici a uvnitř se tak nachází pouze jeden velký, kulatý stůl. Pokud tedy Pavel Blažek nechtěl sedět na zemi (což je pro ministra spravedlnosti jistě nedůstojné), byl nucen si přisednout právě k Nejedlému.

Shrnutí

Na závěr tedy konstatujme, že Pavel Blažek mluví naprostou pravdu. V osudný večer se v Praze odehrávala nevídaná bouře, kvůli které nebylo možné restauraci opustit ani v řádu hodin. Aby toho nebylo málo, v restauraci byl pouze jediný stůl, ke kterému si Pavel Blažek mohl přisednout. A právě u něj čirou náhodou seděl Martin Nejedlý, s čímž ministr spravedlnosti prostě nemohl nic dělat.

Poslanec Heller se zde snaží poukázat na dlouholetou tradici Jihočeského kraje, kde, dle jeho slov, je hovězí stále ještě hovězí a kuřecí stále ještě kuřecí.

Invaze alternativních masných restaurací do ČR

Nejdříve uveďme kontext výroku. Od pádu komunismu došlo v Českých zemích k radikální proměně masné stránky našeho jídelníčku. Například v liberálním a progresivistickém řetězci Forky's, který má pobočku například v Praze či Liberci a několik také v Brně, místo kuřecích nugetek prodávají rostlinnou alternativu – „kuřecí“ nugetky (slova v uvozovkách se čtou výhradně pohrdavě, se znatelným odporem v hlase, pozn. Demagog.cz). Podobným způsobem se českým zákazníkům snaží tento řetězec vnutit „přírodní řízek“ místo tradičního českého řízku vídeňského.

Abychom nezůstali pouze u jednoho řetězce, mezi lidmi je obecně známo, že řetězec McDonald’s přidává do svého hovězího burgeru červy a kravské oční bulvy. Tyto informace byly sice vyvráceny, jak ovšem řekl před pár lety poslanec za ODS Ivan Adamec: „To jsou informace, které nemusí být úplně reálně pravdivé, ale prostě jsou tam.“

Maso je na jihu Čech maso… Pokud se pod masem myslí voda, antibiotika a salmonela

Když jsme tedy uvedli kontext, podívejme se nyní blíže na kvalitu tradičního českého masa. Když vynecháme tajnou ingredienci jihočeských kuřat, tedy salmonelu a antibiotika, zjistíme, že v českých kuřatech je nadměrný poměr vody. Pokud je pro poslance Hellera 80 % kuřecího masa pořád dostatek k tomu, aby tyto výrobky nazýval kuřecím, budiž. Pro nás to bohužel bude splňovat definici „spíše kuřecího“. Nezbývá nám tak než uznat pravdivost starého českého rčení: „Vodňanské kuře je kuře z vody.“

Podobná situace je i u hovězího masa, které také poslanec Heller zmiňoval. I to je pak dle expertů na hovězí maso, takzvaných volů, spíše cokoliv než maso. Převážně se v Česku pod názvem hovězí prodávají šlachy rozpuštěné v tuku. I zde se tedy dá říci, že na jihu Čech se pod slovem hovězí rozumí „spíše hovězí“.

Shrnutí

Celkově se tedy dá říci, že oproti progresivně-šíleným velkým městům, ve kterých se pod pojem maso vejde téměř vše, na jihu Čech je svět ještě v pořádku. Tam se masem totiž již tradičně myslí voda, bakterie, šlachy a tuk.

Europoslanec Alexandr Vondra tímto erudovaným výrokem přispěl do debaty o snižování emisí v automobilové dopravě, kdy Mikulášovi Peksovi (Piráti) vyčetl, že se v Europarlamentu v jedné frakci paktují s komunisty. Nutno dodat, že pirátští europoslanci jsou členy jiné skupiny než jediná zástupkyně KSČM, Kateřina Konečná.

Komunisté jsou v Česku bezpochyby rudí – vzpomeňme např. na Martu Semelovou a její neochvějnou podporu Klementa Gottwalda nebo tvrzení, že invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla „internacionální pomoc“. Někdejší místopředseda strany Josef Skála pak popíral, že viníkem katyňského masakru byl Sovětský svaz.

I přes vzdálenost rudé a zelené barvy (viz obrázek níže) se ale komunistům cestou do Bruselu daří mírně zelenat. Přeci jen je Konečná členkou frakce Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Vypadá to tak, že jméno skupiny hovoří za vše. Barevná transformace ale zjevně není dokonalá, jelikož prim v zelené barvě nedrží nikdo jiný než Skupina zelených.

Sami si netroufáme definitivně určit, jakého přesného odstínu zelené komunisté v Evropském parlamentu dosahují. Pro radu jsme se tedy vydali za mlhu hustou tak, že by se dala krájet (a dost možná ještě dál), k rybníčku Brčálník. Tam nám Rákosníček, odborník a nezpochybnitelná kapacita v oboru, potvrdil, že se komunisté o barevnou transformaci sice pokouší, jejich snahy ale nepadají na úrodnou půdu a odstínu brčálově zelené zdaleka nedosahují.

Zároveň nás tento expert upozornil na to, že brčál (jinak také zvaný barvínek) může mít i barvu fialovou. My mu touto cestou za jeho cennou pomoc ještě jednou moc děkujeme a do nového roku mu přejeme vše dobré.