Charta OSN

Charta Spojených národů je zakládajícím dokumentem, kterým vznikla Organizace spojených národů (OSN). Tento dokument stanovuje práva a povinnosti členských států a upřesňuje postupy fungování celé organizace. Charta byla podepsána v červnu 1945 a vešla v platnost o čtyři měsíce později (.pdf, str. 5).

Respektování práva národů na sebeurčení Charta uvádí jako jednu ze svých zásad. Konkrétně říká, že cílem je „rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru“ (.pdf, str. 8). Sebeurčení je v dokumentu zmíněné ještě jednou, kdy popisuje, že pro zajištění výše zmíněných principů bude OSN podporovat zvyšování životní úrovně a úctu k lidským právům a základním svobodám (str. 32).

Další dokumenty

Právo na sebeurčení národa poté zdůraznila rezoluce Valného shromáždění z roku 1952 (.pdf, str. 1). Vztahuje se k němu také Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (.pdf) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (.pdf), oba z roku 1966. Tyto dokumenty OSN shodně popisují, že „všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj“ (.pdf, str. 1; .pdf, str. 1). V těchto textech také stojí, že státy, včetně těch, které jsou odpovědné za nesamosprávná či poručenská území, budou podporovat právo na sebeurčení v souladu s Chartou OSN.

Závěr

Charta OSN z roku 1945 opravdu ukotvuje právo na sebeurčení národů. K tomuto právu se vztahují i některé další dokumenty, které OSN později přijala. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.