Přehled ověřených výroků

Hazardní hry, mezi které patří právě i loterie, se definují jako „sázení peněz na nejisté výsledky určitých událostí, které se do jisté míry odvíjejí od náhody“ (.pdf, str. 7). Zákon o hazardních hrách mezi loterijní hry řadí číselné loterie (typicky Sportka apod.), okamžité loterie (typicky stírací losy) a peněžité/věcné loterie (při nichž je výhra podmíněná vylosováním určitého losu).

Ke změně daňových sazeb u hazardních her naposledy došlo v lednu 2020. Sazba u loterií se tehdy zvýšila z 23 % na 35 %, tedy na stejnou úroveň daňové sazby, která platí pro tzv. technické hry (hrací automaty). Na ostatní hazardní hry, např. na kursové sázky, tombolu, ruletu, karetní hry atd., se stále vztahuje nižší sazba 23 %.

Letos v říjnu pak při projednávání novely zákona o dani z přidané hodnoty poslanec Marek Benda (ODS) předložil pozměňovací návrh, jehož přijetím by u loterií došlo ke snížení sazby daně zpět na 23 % (.docx, str. 1). Nejvyšší sazba daně (35 %) by zůstala zachována jen u daně z technických her. Benda konkrétně argumentoval tím, že „loterie představují v rámci hazardních her společensky nejméně škodlivou formu“. Danění výnosů z loterií nejvyšší sazbou je proto podle něj v rozporu s principem diferencování sazby daně „podle škodlivosti jednotlivého druhu hazardních her“ (.docx, str. 3). V rozhovoru pro Seznam Zprávy Benda 27. října dodal, že se nesnaží snížit zdanění hazardu, ale „srovnat loterie s ostatním hazardem“.

Co se týče vyjádření odborníků, podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (NMS) byla v Česku v roce 2021 loterie nejčastěji uváděnou hazardní hrou v obecné populaci. Největší podíl lidí, u nichž existuje riziko rozvoje problémů s hraním hazardních her je podle NMS „mezi hráči technických her a on-line kurzového sázení“.

Stanovisko českého think-tanku Racionální politiky a závislosti (.pdf, str. 2) pak ke zmiňovanému návrhu Marka Bendy uvádí, že „dosavadní odborné studie dlouhodobě ukazují, že nejvyšší počet rizikových hráčů je zastoupen mezi hráči živých her a hráči kurzových sázek. (…) Oproti tomu číselné loterie vykazují nejmenší rizikovost“. Zmíněný think-tank, který založil národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS), tak Bendův návrh podpořil (.pdf, str. 2) s odkazem na to, že při řešení problematiky závislostí prosazuje princip minimalizace škod a rizik. „Jedním z nástrojů této politiky je i daňová politika, kdy jsou škodlivější produkty zatíženy vyšší daní a jsou tak méně přístupné. Proto prosazujeme nižší zdanění (…) u hazardních her, které mají nižší závislostní potenciál,“ stojí ve zveřejněném stanovisku.

Jednou z odborných prací, které se tomuto tématu věnovaly, je např. analýza (.pdf) švédského Centra pro výzkum veřejného sektoru, která shrnovala výsledky 18 studií z let 1999 až 2007 (str. 5). Ta uvádí, že se většina odborníků na hazardní hry shoduje, že některé formy hraní jsou škodlivější než jiné (.pdf, str. 4). Dále švédský dokument říká, že „loterie a okamžité loterie se zdají být relativně neškodné“ (str. 1) a data z většiny dřívějších studií ukazují, že z hazardních her mají právě loterie nejmenší spojitost s problémovým hraním (str. 18).

Dodejme, že Marek Benda svůj návrh 4. listopadu ze Sněmovny stáhl, přestože ho podpořilo Ministerstvo financí. Odmítl ho ale sněmovní rozpočtový výbor, kritizovala ho i opozice a nepanovala na něm shoda ani uvnitř vládní koalice. Benda podle svých slov návrh dál pokládá za správný a věří, že se diskuze znovu otevře příští rok.

Skupina 41 poslanců v čele s Markem Bendou (ODS) podala v červenci 2020 k Ústavnímu soudu (ÚS) návrh na zrušení novely, kterou od ledna 2020 došlo ke změně zákona o dani z hazardních her. Sazba daně se tehdy zvýšila u loterií, a to z dosavadních 23 % na 35 %, tedy na stejnou úroveň daňové sazby, která platí pro tzv. technické hry (hrací automaty). V případě ostatních hazardních her se výše daně nezměnila. Na kurzové sázky, rulety, karetní hry atd. se stále vztahuje nižší sazba 23 %.

Poslanci, kteří předložili návrh k Ústavnímu soudu, kritizovali například proceduru přijetí novely, protože třetí čtení ve Sněmovně bylo předčasně ukončeno. To podle nich vedlo k tomu, že jako tehdejší opozice neměli dostatek prostoru pro diskuzi. Dále také poukazovali na nerovnost ve zdanění výher, které dle nich neopodstatněně znevýhodňuje provozovatele loterií. 

Ústavní soud jejich návrh v květnu 2021 zamítl. V nálezu sice uznal, že došlo k porušení jednacího řádu Sněmovny, když bylo 3. čtení předčasně ukončeno, tato formální vada legislativního procesu nicméně podle ÚS nezpůsobila omezení práv opozice. 

Co se týče zdanění výher, Ústavní soud uvedl, že „konkrétní výše sazby pro jednotlivé daně je výsledkem politického rozhodnutí“. Toto rozhodnutí přitom podle ÚS zohledňuje odlišnou škodlivost jednotlivých hazardních her tak, aby daň plnila svou ochrannou a regulační funkci (ve vztahu ke gamblerství) a zároveň fiskální funkci (tj. zajištění dostatečných příjmů státního rozpočtu).

V rozhodnutí Ústavní soud popisuje, že nemůže posuzovat optimálnost nastavení daňového systému z pohledu naplnění základních funkcí daní – tedy funkce alokační (v tomto případě odejmutí prostředků z oblasti, kde je jich příliš), distribuční (přerozdělovací) a stabilizační (.pdf, str. 19). Náleží mu posuzovat jen to, zda se daň bezdůvodně příčí principu rovnosti. Zaujetí zdrženlivého postoje, Ústavního soudu vůči daňové politice státu je dle něj v zájmu zachování dělby moci.

Skupina poslanců tedy skutečně podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení novely zákona o dani z hazardních her. Tento návrh byl zamítnut, jelikož posuzování konkrétního nastavení daňové politiky není v kompetenci Ústavního soudu. Pokud tedy nejde o porušení ústavních principů, je daňová politika v rukou volených zákonodárců – politiků. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Petra Fialy jako pravdivý.

Pavel Fischer v rozhovoru zmiňuje, že ohlásil kandidaturu na prezidenta ještě před senátními volbami v říjnu 2018, kterými následně úspěšně prošel. Poukazuje přitom na to, že „není lepší test pro politika, než jsou volby“.

Ve volbách do Senátu v roce 2018 kandidoval jako nestraník za obvod Praha 12. V prvním kole, které probíhalo 5. a 6. října, se tehdy umístil na 1. místě. Ve druhém kole o týden později následně s přehledem porazil Evu Tylovou kandidující za Piráty. Jeho vítězství bylo oznámeno 13. října 2018.

Fischer o svém záměru kandidovat na prezidenta republiky mluvil například právě 13. října. Po získání mandátu senátora uvedl: „Počítám s tím, že za čtyři roky bude ČR v jiném světle a bude mít možná úplně jinou agendu než dnes. Sám za sebe se ale chci připravit, aby voliči se mnou mohli počítat.“

Podobně se vyjadřoval už i v únoru 2018, tedy krátce po lednových prezidentských volbách, kterých se také účastnil a v nichž skončil na třetím místě. Na otázku, zda uvažuje o kandidatuře v prezidentských volbách v roce 2023, tehdy uvedl (video, 9:40): „Já mám pocit, že se nám podařilo něco nebývalého, během tří měsíců jsme získali obrovskou podporu a fantastický výsledek. Zároveň mám ale pocit, že nám chyběl čas, že jsme něco nedokončili, že tady zůstala nedodělaná práce. Proto jsem připraven, budou-li k tomu podmínky příhodné, znovu kandidovat a ucházet se o přízeň a o důvěru občanů.“

Pavel Fischer tedy mluvil o svém úmyslu kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách skutečně i v době před svým zvolením na post senátora. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost však doplňme, že oficiálně kandidaturu na Hrad oznámil letos 18. října.

Pavel Fischer v kontextu výroku uvádí, že si váží práce analytiků, kteří zpracovávají předvolební průzkumy, a že těmto průzkumům důvěřuje. Své tvrzení podtrhuje vlastní profesní zkušeností v této oblasti.

Senátor a kandidát na prezidenta Fischer byl ředitelem organizace STEM, která provádí veřejné průzkumy. Na pozici ředitele této společnosti působil od 4. listopadu 2015 do 20. října 2017. Na tento post rezignoval kvůli své kandidatuře v prezidentských volbách 2018. Novým ředitelem STEM se stal v dubnu 2018 sociolog Martin Buchtík. 

Doplňme, že historie tohoto výzkumného střediska sahá do roku 1990. V roce 1994 se pak z organizace vyčlenila sesterská společnost STEM/MARK, která se zaměřuje na výzkum trhu, spotřebního chování a médií.

Senátor Pavel Fischer ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách 2018 později než většina jeho soupeřů, přesněji až na začátku října 2017. První kolo voleb se tehdy konalo 12. a 13. ledna 2018 a tento termín byl vypsán již v srpnu 2017.

V prvních průzkumech v listopadu, přesněji zmiňme ten od agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi, byl Pavlu Fischerovi ve volbách připisován zisk pouze 2,5 % hlasů. Výrazně tedy zaostával za první trojicí kandidátů: Milošem Zemanem s 42 %, Jiřím Drahošem se 30 % a Michalem Horáčkem se 16,5 %. V průzkumu se umístil také za bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, který by podle tohoto volebního modelu získal 4,5 % hlasů.

Tentýž volební průzkum Fischerovi zároveň připisoval volební potenciál (tedy podíl respondentů, kteří jeho volbu zvažovali) ve výši 11,5 %. To nakonec nebylo daleko od reálného zisku v prvním kole prezidentských voleb, ve kterém se umístil na celkovém třetím místě s 10,23 % hlasů. Jiří Drahoš, který se umístil o jednu příčku výše a postoupil tak do druhého kola, tehdy obdržel 26,6 % hlasů. Podpořilo jej o zhruba 840 tisíc voličů více než Pavla Fischera.

V průběhu předvolební kampaně Fischerův zisk ve volebních průzkumech stoupal. Průzkum agentur Kantar TNS a Median, který Česká televize zveřejnila 17. prosince 2017, například přisuzoval Pavlu Fischerovi zisk 5 % hlasů a celkové 5. místo. Jeho volební potenciál dokonce přesáhl hranici 20 %. Podle posledního průzkumu těchto agentur před prvním kolem prezidentských voleb, který vyšel 8. ledna 2018, by Pavla Fischera volilo 7 % respondentů, a podle volebního modelu by tak skončil na 4. místě.

Jak hodnotí sociolog Daniel Prokop, za velmi výrazným nárůstem Fischerova zisku mohla stát například jeho kampaň na sociálních sítích: „Byl relativně vidět na sociálních sítích, dostal podporu některých osobností. Možná mu také pomáhalo, že se začal umisťovat v průzkumech v první pětici.“

Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer tvrdí, že Petr Pavel a Andrej Babiš byli členové Komunistické strany Československa (KSČ), a zároveň zmiňuje, že se zapojili do represivních složek tehdejšího režimu. V první části odůvodnění se zaměříme na členství obou politiků v KSČ.

Členství v KSČ

Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980. V roce 2013 to označil za chybu a prohlásil, že byl ke vstupu do strany donucen svou matkou, která mu chtěla zajistit karierní postup. Údajně mělo jít o kariéru v podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, kam bývalý premiér nastoupil v roce 1978. Členem strany byl Andrej Babiš až do roku 1989 (.doc, str. 1).

Petr Pavel o vstup do KSČ požádal v únoru roku 1983, plnohodnotným členem strany byl poté od roku 1985. Během jeho studia jej spolužáci zvolili předsedou základní organizace KSČ. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989. Rovněž Petr Pavel své členství v KSČ považuje (video, čas 7:36) za chybu.

Represivní složky státu

Represivní složky v Československé socialistické republice (ČSSR) tvořily především policejní sbory a armáda, nad nimiž měla kontrolu Komunistická strana Československa. Hlavním nástrojem upevňování moci komunistů v ČSSR byla – spolu s Lidovými milicemi – zejména Státní bezpečnost (StB), tj. tajná policie.

Cílem StB bylo bojovat proti „vnitřnímu“ i „vnějšímu" nepříteli, k čemuž sloužily její složky – civilní kontrarozvědka, rozvědka a vojenská kontrarozvědka. Budovala navíc i rozsáhlou síť „agentů“, kterou tvořili jak dobrovolní, tak přinucení spolupracovníci.

Komunistická strana ihned po uchopení moci v únoru 1948 provedla rozsáhlé čistky mj. i v armádních strukturách, následkem čehož si zajistila úplnou kontrolu nad armádou, která od 50. let (.pdf, str. 17) nesla název Československá lidová armáda (ČSLA). Zejména v důstojnickém sboru našli své místo lidé oddaní režimu a součástí vojenské služby nebyl jen fyzický výcvik, ale také systematická politická výchova ve prospěch KSČ.

Armáda nesloužila jen pro obranu proti „vnějšímu“ nepříteli, ale i k případnému potlačení nepokojů na území Československa. ČSLA byla např. v roce 1953 nasazena proti demonstrantům, kteří vyšli do ulic vyjádřit nesouhlas s měnovou reformou. Armáda vůči občanům zasahovala i během prvního výročí Pražského jara v roce 1969. Dodejme, že o ozbrojenou vojenskou výpomoc mohlo požádat mj. Ministerstvo vnitra nebo krajské správy StB (.pdf, str. 118).

Spojitost Petra Pavla a Andreje Babiše s represivními složkami

Andrej Babiš se v roce 1980 podle dokumentů slovenského Ústavu paměti národa stal důvěrníkem Stb a později také agentem pod krycím jménem „Bureš“. Předseda hnutí ANO kvůli archivním svazkům, podle kterých s StB jako agent spolupracoval, na zmíněný slovenský ústav 17. ledna 2012 podal žalobu.

Okresní soud a následně i vyšší soudy rozhodly, že je Andrej Babiš jako agent ve svazcích Stb veden neoprávněně. Ústav paměti národa se poté odvolal až k Ústavnímu soudu, který rozhodl o zrušení předchozích rozsudků. Bratislavský krajský soud v červnu 2022 v obnoveném líčení nakonec zamítl žalobu Andreje Babiše, že je neoprávněně veden jako agent StB. Dle dostupných zdrojů tedy bývalý premiér skutečně agentem byl.

Co se týče Petra Pavla, ten podle zveřejněného lustračního osvědčení z roku 1992 v StB nebyl, byl ovšem příslušníkem Československé lidové armády. V armádě působil (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu (.pdf, str. 37). Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Upřesněme, že se formálně jednalo o vojenskou rozvědku (.pdf, str. 9), která podléhala Federálnímu ministerstvu národní obrany. Nešlo tedy např. o vojenskou kontrarozvědku, jež se věnovala např. odhalování aktivit západních tajných služeb na našem území a spadala pod tehdejší ministerstvo vnitra (.pdf, str. 9), či civilní kontrarozvědku, patřící ke Státní bezpečnosti (.pdf, str. 9).

Závěr

Závěrem shrňme, že oba zmiňovaní kandidáti na prezidenta, tedy jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel, byli členy Komunistické strany Československa. Předseda hnutí ANO Babiš podle dostupných informací zahájil spolupráci s StB a později se stal také agentem. Petr Pavel pak byl příslušníkem zpravodajských služeb a působil v Československé lidové armádě. Lze tedy říci, že se oba kandidáti zapojili do represivních složek komunistického režimu, a výrok Pavla Fischera tak hodnotíme jako pravdivý.

Na začátek uveďme, že současný kandidát na post hlavy státu Pavel Fischer se prezidentského klání účastnil i před pěti lety. V tomto výroku bývalý diplomat Fischer tvrdí, že před koncem minulých prezidentských voleb existovaly předpovědi o tom, že kdyby volební kampaň pokračovala ještě dva týdny, mohl se dostat druhého kola voleb na post hlavy státu.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by takové odhady či volební průzkumy existovaly. Obrátili jsme se proto na tiskovou mluvčí Fischerovy nynější prezidentské kampaně s dotazem, z jakých predikcí bývalý diplomat Fischer vychází. Doposud jsme odpověď neobdrželi.

Predikce, ze kterých Pavel Fischer mohl ve svém výroku vycházet, nemusí být nutně veřejné. Mohou jimi disponovat například pouze týmy ve volební kampani. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext dodejme, že Pavel Fischer vstoupil před pěti lety do boje o Hrad začátkem října 2017. Oznámil tedy svou kandidaturu později než většina ostatních kandidátů a zpočátku byl i relativně neznámou postavou. Listopadový průzkum agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi mu tehdy ve volbách přisuzoval zisk 2,5 % hlasů. Začátkem ledna 2018 by pak podle volebního modelu stejných agentur obdržel 7 % hlasů. Fischer nakonec skončil ve volbách na třetím místě, a to se ziskem více než 10 % hlasů. Druhý v pořadí Jiří Drahoš obdržel v prvním kole 26,6 % hlasů a získal o zhruba 840 tisíc hlasů více než Pavel Fischer.

To, že Pavel Fischer vstoupil do kampaně poměrně pozdě, komentoval například tehdejší senátor Zdeněk Papoušek, který Fischerovu kandidaturu také sám podepsal: „Bohužel začal s kampaní pozdě, ale myslím, že při té dynamice se to může ještě za týden zvednout tak, že se možná budeme divit,“ uvedl v lednu 2018 před prvním kolem voleb.

Andrej Babiš tuto možnost zmiňuje v souvislosti s tím, že by se dle svých slov sám chtěl účastnit jednání vlády v případě, že by se stal prezidentem.  

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí vlády i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí Sněmovny i Senátu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu pak vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022.

Andrej Babiš zde reaguje na otázku, zda by jako prezident jmenoval Michala Koudelku generálem, což současný prezident Miloš Zeman odmítal udělat. Babiš ve své odpovědi zmiňuje, že by bylo logické, aby Koudelku do této hodnosti jmenoval, protože to jeho kabinet v minulosti několikrát navrhoval.

Michal Koudelka (.pdf) je ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), tj. české kontrarozvědné zpravodajské služby s působností na území ČR, od roku 2016. Jeho pětiletý mandát skončil v srpnu 2021 a poté civilní kontrarozvědku vedl jen z pověření vlády Andreje Babiše. Doposud nejdelší období, ve kterém byla BIS bez stálého ředitele, skončilo v únoru 2022, kdy Koudelku na tento post jednomyslně vrátila vláda Petra Fialy.

BIS pod Koudelkovým vedením hodnotí jako velmi úspěšnou kontrarozvědku nejen např. někteří čeští politici, ale také zahraniční partneři. Proti Koudelkovi jako řediteli BIS se dlouhodobě výrazně vymezuje prezident Miloš Zeman, který službu opakovaně kritizoval a její příslušníky označil za „čučkaře“. Sám prohlásil, že by Michal Koudelka v čele BIS neměl stát.

Kromě toho prezident Zeman také opakovaně odmítl návrhy vlády, aby byl Koudelka povýšen na brigádního generála. Podle zákona č. 361/2003 Sb. sice může vláda prezidentovi jmenování ředitele BIS do této hodnosti navrhnout, prezident, do jehož pravomocí dle Ústavy jmenování generálů spadá, jí nicméně nemusí vyhovět.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení poprvé navrhla v květnu 2018. Podruhé Koudelku prezident nepovýšil v říjnu 2018 a své rozhodnutí nijak nekomentoval. V prosinci téhož roku prezident Zeman označil výroční zprávu BIS (.pdf), ve které varovala například před působením ruských a čínských zpravodajců na našem území (.pdf, str. 6–8), za „plácání“. Tuto kritiku tehdejší premiér Babiš odmítl.

Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala vláda Andreje Babiše v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf). Celkem jich tedy předložila šest, všechny byly neúspěšné.

Zatím poslední – sedmou – nominaci plukovníka Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy v květnu 2022. I tento pokus byl neúspěšný a Fialův kabinet uvedl, že podobný návrh předloží až v květnu 2023, tedy až o něm bude rozhodovat nová hlava státu.

Předseda hnutí ANO a kandidát na prezidenta České republiky Andrej Babiš v kontextu rozhovoru uvádí, že přestože Senát Parlamentu České republiky v minulosti kritizoval, v případě jeho zvolení prezidentem by k horní komoře přistupoval korektně a standardně. Současně zmiňuje, že v ústavním pořádku České republiky má Senát nezastupitelné místo.

Andrej Babiš se od roku 2016 ve svých výrocích skutečně stavěl k Senátu ČR negativně. Po druhém kole senátních voleb v říjnu 2016 Babiš například na otázku, proč lidé podle něj Senát nepovažují za důležitý, odpověděl: „To je otázka existence Senátu. Na Slovensku žádný nemají, legislativní proces je rychlejší. U nás role Senátu ještě klesla poté, co ztratil vliv na volbu prezidenta, který se volí přímo. Kdybychom ho neměli, tak ušetříme 600 milionů a myslím, že by se nic moc nestalo.“

V říjnu 2016 kritizoval předseda hnutí ANO horní komoru rovněž ve svém tvrzení pro deník Právo. „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není,“ řekl tehdy a dodal, že by se zrušení Senátu nebránil.

Bývalý premiér svůj názor na Senát vyjádřil také ve své knize O čem sním, když náhodou spím. V kapitole Sen o poctivé politice Andrej Babiš píše (.pdf, str. 131): „Co Senát? Údajná pojistka demokracie. Myslím, že voliči několikrát za sebou odpověděli dost srozumitelně. Na rozdíl od voleb do sněmovny, voleb krajských nebo obecních, o volby do Senátu zájem není. (…) Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment. Jednokomorové parlamenty má většina evropských zemí, například celá Skandinávie.“ 

K působení Senátu se šéf hnutí ANO vyjádřil také po letošních komunálních volbách a po prvním kole senátních voleb. Redaktorka CNN Prima News na tiskové konferenci konfrontovala Andreje Babiše (video: Brífink z volebního štábu ANO k výsledkům voleb, čas 22:17) s otázkou, zda je podle něj Senát stále zbytečný. Andrej Babiš na otázku jednoznačně neodpověděl, nicméně opět odkazoval na absenci horních komor v některých evropských zemích a na zrušení senátu ve Švédsku.

Z výše zmíněných příkladů je tedy zřejmé, že Andrej Babiš Senát skutečně veřejně kritizoval, jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost doplňme, že expremiér Babiš i přes svůj negativní postoj k horní komoře od roku 2016 několikrát vystoupil na schůzích Senátu.