Přehled ověřených výroků

Jednalo se o jednu z afér, které jsou s osobou europoslance Ransdorfa spojovány. Nizozemský novinář Tom Staal ho v reportáži obvinil, že se pouze zapsal do prezenční listiny, avšak v budově Evropského parlamentu se zdržel pouhých pět minut, a proto není správné, aby mu bylo za tento den vyplaceno 300 eur, na které má nárok. Miloslav Ransdorf se bránil tím, že se dopoledne téhož dne zúčastnil na půdě konference pořádané europoslankyní Tatjanou Ždanokovou. Ta jeho účast na této konferenci písemně potvrdila. V reportáži skutečně není zachyceno, že by se Tom Staal představil, a proto na základě dostupných zdrojů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jeden z autorů nového občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš, v rozhovoru z roku 2011 uvádí následující: " Je pravda, že od roku 1990 postupně téměř všechny státy bývalého východního bloku přijímaly nové zákoníky. Paradoxně první byla Albánie v roce 1991 a poslední byly Maďarsko a Rumunsko. Takže jen Poláci, Slováci a my nemáme rekodifikované občanské právo."

Bývalý náměstek ministra spravedlnosti (Pospíšila) František Korbel potvrzuje znění výroku v rozhovoru pro únorové vydání časopisu ČSÚ. Konkrétně říká (obdobně se vyjádřil pro server Idnes.cz v srpnu loňského roku):

"Bylo tomu tak i v jiných postkomunistických zemích?

S novým zákoníkem jsme před předposlední. Za námi je Slovensko, které nový občanský zákoník připravuje a inspiruje se tím naším, a Polsko, které má poměrně zdařilý zákoník z minulosti. Všechny ostatní postkomunistické země již nové zákoníky přijaly, s výjimkou těch, které je tradičně nemají a řeší občanské právo systémem dílčích zákonů, jako třeba Chorvatsko."

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, jelikož rozpočet na minulý rok skutečně počítal se zmiňovanou částkou, nicméně díky absenci závěrečného účtu nelze jednoznačně prohlásit, kolik prostředků bylo skutečně utraceno.

Podle státního rozpočtu (.pdf) pro rok 2012 (kapitola 313: Ministerstvo práce a sociálních věcí) byla skutečně v roce 2012 snížena po změnách celková suma přidělená na Aktivní politiku zaměstnanosti z celkové výše 6 098 786 000 Kč na 5 492 941 000 Kč. Částka přiřazena (.pdf) pro tuto Aktivní politiku zaměstnanosti v roce 2011 byla 6 305 337 000 Kč (po změnách 6 196 156 000 Kč). V roce 2013 pak podle státního rozpočtu (.pdf) bylo na Aktivní politiku zaměstnanosti přiděleno 5 435 869 000 Kč, což odpovídá zaokrouhlené částce zmíněné Lenkou Kohoutovou. Vzhledem k chybějícímu závěrečnému účtu za rok 2013 ale dáváme Lence Kohoutové pravdu s výhradou.

Úroková míra České republiky za květen 2014 je 1,73 %. Dle serveru Eurostat jde o sedmou nejnižší, tj. nejlepší úrokovou míru z 26 členských států Evropské unie, pro které jsou data dostupná. Hůře jsou na tom například Švédsko, Velká Británie nebo zmiňované Polsko.

Ačkoliv má Polsko s 3,80 % vyšší úrokovou míru než Česká republika, stále jde o číslo pouze 2,2krát vyšší. Právě kvůli tomuto vylepšování české úrokové míry v porovnání s polskou je výrok hodnocen jako zavádějící.

Tento rozdíl je zároveň zatím nejvyšší mezi zeměmi za rok 2014.

V době, kdy byl Josef Dobeš ministrem, skutečně došlo k pozastavení čerpání dotací z evropských fondů na operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Český rozhlas k tomu uvedl: „Komise odhalila například špatně zadané veřejné zakázky nebo nedostatečnou kontrolu utrácení evropských peněz. Ministerstvo školství v čele s Josefem Dobešem (VV) se hájí tím, že jde o projekty vypsané v letech 2008 až 2009, kdy úřad vedli jiní lidé. Audit ale nalezl největší chyby v kontrole výdajů. A kontrola se dělala především v roce 2011, kdy už úřadu šéfoval ministr Dobeš. Naopak nastavení evropských projektů, které provedlo předcházející vedení ministerstva, bylo správné.“Jednalo se tedy skutečně o pochybení ministra Dobeše. Čerpání dotací pak bylo během ministrování Petra Fialy v listopadu 2012 obnoveno, ale část dotací na vadné projekty nebyla Evropskou unií proplacena. Česká televize však zároveň poznamenala: „Ministerstvo školství ale o 762 milionů nepřijde, v rámci programu je bude moci využít v dalších letech.“ Petr Fiala rovněž uvedl: „Je téměř jisté, že nevyčerpáme celou částku. Bude to zhruba čtyři až pět miliard korun.Toto je odhad, který je docela realistický. Částka může být o něco nižší. Neznamená to ale, že o to přijde státní rozpočet.“

K problémům s čerpáním dotací se 6. května 2014 vyjádřil ministr školství Marcel Chládek: „U operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost pokud všechno dobře půjde, tak tam téměř nebude žádná ztráta.“ Navzdory tomu, že Petr Fiala během svého působení tvrdil, že se program Výzkum a vývoj pro inovace potýká jen se „standardními potížemi a funguje uspokojivě“, hrozí podle nynějšího ministra situace, kdy nebude vyčerpáno až deset miliard korun.

Vzhledem k problémům, které provázejí čerpání dotací v oblastech školství a výzkumu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Přehled, který by mapoval všechny aktuální programy na podporu zaměstnanosti, v současné době neexistuje. Na stránkách Úřadu práce ČR je však možné dohledat přehledy programů v současnosti probíhajících nebo již ukončených v jednotlivých krajích. Zde uvádíme např. informace o programech v Ústeckém kraji, přehled realizovaných projektů z Evropského sociálního fondu (ESF) v Karlovarském kraji nebo příklad projektu z ESF v kraji Jihomoravském.

Česká republika předsedala Radě EU v první polovině roku 2009. U moci byla tehdy Topolánkova vláda, kterou se do té doby snažila opozice čtyřikrát svrhnout. Povedlo se jí to až napopáté, 24. března 2009, kdy se pro nedůvěru vládě vyslovilo 101 poslanců. Topolánkova vláda nakonec vládla v demisi do 8. května, kdy prezident jmenoval vládu novou, úřednickou. Na novou vládu se tedy čekalo asi měsíc a půl a ne většinu předsednictví.

Ačkoliv to není příliš obvyklé, vlády v historii během předsednictví v Radě EU padly. Konkrétně v Itálii (v roce 1996), Francii (v roce 1995) a v Dánsku (v roce 1993). Výrok Andreje Babiše je proto hodnocen jako nepravdivý.

Lenka Kohoutová v článku pro Parlamentní listy dne 6.3.2014 prohlásila:

"Ukazuje se, že bylo chybou sociální práci předávat z obcí směrem k úřadům práce. Nikdy nebudou dělat sociální práci tzv. na ulici, tady bych viděla nutnou diskuzi nad tím, zda sociální práci, včetně šetření a rozhodování nepřenést zpět na obec. Výpočet a výplata dávek může zůstat na úřadech práce."

V tomto její názor koresponduje s názorem generální ředitelky Úřadu práce Marie Bílkové. Marie Bílková jednala s předsedou Svazu měst a obcí ČR Danem Jiránkem o možnosti, že by obce mohly rozhodovat o tom, zda má konkrétní žadatel nárok na dávku. Tím by došlo k Úřadu práce k zjednodušení jejich práce a o výplatu dávek by se mohli starat přímo ti, kteří mají k žadatelům nejblíže.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Švédsko je skutečně jednou ze zemí (údaje Eurostatu z ledna 2014), které minimální mzdu nemají. Mezi členskými zeměmi EU, kde "zákonná" minimální mzda taktéž absentuje, patří také Dánsko, Itálie, Rakousko a Finsko. "V těchto zemích jsou výše minimálních mezd určeny buďto jednáním mezi sociálními partnery na úrovni podniků, popř. na individuální úrovni. Často jsou také užívány tzv. sektorové dohody, které jsou často aplikovány na všechny zaměstnance, což představuje de facto (v praxi) minimální mzdy." (cit. Eurostat 2014)

Pro ilustraci problematiky "minimálních mezd" viz tato mapa vycházející opět z dat Eurostatu:

Z dokumentu Příjmy a výdaje na sociální zabezpečení (.pdf) České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že deficit důchodového účtu, tedy rozdíl příjmů a výdajů, činil v loňském roce 49,7 miliardy Kč. Zprávu potvrzuje i agentura ČTK (cit. patria.cz). Příjem z důchodové pojištění činil 323,7 miliardy. Důchodů vyplacených státem bylo 373,4 miliardy Kč. Příjem z důchodového pojištění tedy skutečně nepokrývá výdaje na důchody. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.