...i Evropského parlamentu – byť ten o této otázce rozhodovat nebude… (míněno je, že EP nebude rozhodovat o rozšíření eurozóny, pozn.)
Zavedení eura se řídí čl. 140 a 141 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde je uvedena procedura vstupu a vymezena maastrichtská konvergenční kritéria.
Dle článku 141 odst. 2) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63) se „Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka (tzn. že ještě neplní kritéria), splňují podmínky nezbytné na základě konvergenčních kritérií. Rada poté rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise“.
Dle odst. 3) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63–64) „bude-li rozhodnuto o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím přepočítá koeficient, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě“.
V celém procesu je role Evropského parlamentu pouze konzultativní, Parlament tedy nerozhoduje o přijetí člena do eurozóny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Vymahatelnost práva není záležitostí evropských orgánů. Vymahatelnost práva je záležitostí domácích národních orgánů, národní justice, to nemá s EU vůbec nic společného.
Vymáhání národního práva je zcela v kompetenci národních justicí, které v tomto mají naprostou autonomii. Míru supranacionalizace v rámci politiky Justice a vnitro shrnuje článek na serveru Euroskop, kde o vymáhání práva není žádná zmínka.
Pokud bychom však mluvili o vymahatelnosti evropského práva, nebyla by pravda, že instituce Evropské unie s ní nemají nic společného.
Evropské právo je ve většině případů začleněno do národního právního řádu, nad jehož dodržováním bdí národní justice. Subjekty evropského práva jsou však i jednotlivé členské státy, které pokud platné evropské předpisy nedodržují, mohou být žalovány u Soudního dvora EU.
Soudní dvůr se také angažuje v aplikování evropského práva národními soudy v rámci procesu tzv. předběžné otázky – národní soudy mohou vznést otázku spojenou s výkladem evropského práva ve spojení s konkrétním případem, Soudní dvůr EU pak rozhoduje o aplikační praxi evropského práva, a tím pádem pomáhá nastavovat i meze, v rámci kterých je evropské právo vymáháno.
Vymahatelnost práva obecně je skutečně ve výlučné kompetenci národních států, u práva evropského se sice mohou najít příklady, kdy instituce EU mají určitou roli, Jan Zahradil však mluví o vymahatelnosti práva v rámci národních států. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Šéf Bezpečnostní informační služby je jmenován, odvoláván vládou České republiky bez udání důvodu. Čili teoreticky si vláda může sednout a říct, že toho pána odvolává, on je na dobu neurčitou, a že tam jmenuje někoho jiného.
Dle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje a odvolává vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušném ve věcech bezpečnosti. Ředitel BIS je ze své funkce odpovědný vládě, která jej rovněž odvolává. Zákon neurčuje žádné lhůty; z logiky služebního poměru je ovšem zřejmé, že do funkcí jsou jmenování a z nich zase odvoláváni funkcionáři s okamžitou platností a bez udání důvodu.
Ale zkuste se na to také podívat chvilku z pozice Ruska. Přece ta Evropská unie se snažila podepsat asociační dohodu (s Ukrajinou – pozn. Demagog.cz), aniž proběhlo nějaké jednání.
Asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou měla skutečně být dohodnuta a podepsána bez přítomnosti ruských zástupců. Jedná se však o bilaterální dohodu mezi EU a Ukrajinou, nikoliv Ruskem, Ukrajinou a EU, jak podotýká vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton, resp. její mluvčí. Trilaterální komise výše zmíněného složení byla jedním z návrhů Ukrajiny na řešení kompenzace možného propadu obchodu s Ruskem, protože prezident Vladimir Putin se nechal slyšet:
" Nestavíme se proti svrchovanému rozhodnutí Ukrajiny, a to bez ohledu na to, jaké bude. Kdyby nám ale řekli, že Ukrajina vstupuje do NATO, byli bychom skutečně proti. Pokud ale Ukrajina úplně otevře své dveře do Evropské unie, pak my nemůžeme naše dveře na Ukrajinu ponechat tak otevřené, jak jsou nyní."
Já jsem byl na tom ministerstvu osm měsíců a za tu dobu jsem stihnul jednat s Kapschem s tím, že jsem požadoval zásadní slevu na té další výstavbě.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.
Ačkoli Vít Bárta zastával post ministra dopravy od 13. července 2010 do 21. dubna 2011, což je sice více jak devět měsíců, jednal v této době skutečně s firmou Kapsch ohledně rozšíření mýtného systému a zásadní slevě na tuto výstavbu.
Sleva měla být dokonce tak zásadní, že představovala 100% ceny výstavby. Náklady měla dle bývalého ministra pokrýt přímo firma Kapsch nebo měly být zaplaceny z vybraného mýtného.
Dle tehdejšího mluvčího ministerstva dopravy Karla Hanzelky Kapsch s tímto návrhem souhlasil, ačkoli podrobnosti nebyly uvedeny.
„Ta společnost byla privatizována ve 2 vlnách (MUS — pozn. Demagog.cz), rozhodně to nebyl nápad tady toho muže (Žák mluví o Miloši Zemanovi).“
Je pravdou, že Mostecká uhelná byla privatizována ve dvou vlnách. Server E15 uvedl 12.10. 2013 následující: “ Část akcií MUS byla privatizována v rámci druhé vlny kuponové privatizace, další část akcií stát rozdal městům a obcím. Státu zůstal zhruba 46% podíl. (…) ”
Privatizace Mostecké uhelné tedy započala již v době kupónové privatizace, kdy stát převedl 46 % akcií firmy na Fond národního majetku a zhruba 5 % bylo potom převedeno na města. Server iDnes potom 21. 1. 2013 uvedl následující: “ Zemanova vláda šest dní po svém vzniku rozhodla, že (…) prodá zbylých 46 procent dolů. A to za směšnou cenu 650 milionů. Vláda přitom dostávala varování, aby to nedělala."
Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že Miloš Zeman nepodal podnět k zahájení privatizace Mostecké uhelné (byť ji jeho vláda dokončila), a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Obdobné informace uvádí také např.servery: iDnes, Novinky a Český rozhlas.
Jinými slovy, jestliže mě premiér není schopen navrhnout alternativu (...) no tak jsou v podstatě dvě možnosti. Buď odmítnout toho ministra jmenovat. V takovém případě premiér Sobotka veřejně řekl, že by dočasně převzali jeho úřad, ale v tom případě bych zkomplikoval situaci vládě, protože premiér, který se současně věnuje jednomu nebo dvěma dalším resortům, nemůže plnohodnotně vykonávat svoji funkci.
Bohuslav Sobotka skutečně nabídl Miloši Zemanovi jedinou alternativu, pokud odmítne některého kandidáta na ministra. Sobotka veřejně řekl, že on sám by potom dočasně vedl ministerský úřad.
Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Tak my jsme byli přizváni zatím od jedné jediné strany, a to bylo ANO Andreje Babiše. Ten výsledek byl prezentován i v médiích. ANO řeklo ústy paní Jourové, že jsme se, že tam nebyly v těch zásadních věcech nějaké rozdíly.
Místopředsedkyně ANO Věra Jourová prohlásila po společné schůzce s Tomiem Okamurou: "Nenarazili jsme na zásadní neshodu v našich programech."
Sám Tomio Okamura řekl Parlamentním listům 29. října, že má naplánovanou schůzku s ANO a že Bohuslav Sobotka slíbil, že sociální demokraté se mu ozvou. Podle serveru novinky.cz proběhla neformální schůzka "s někým z vedení ČSSD", není však jasné s kým, předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který je momentálně jediným členem vyjednávacího týmu, trvdí, že se s Tomiem Okamurou nesešel.
Média prozatím nepřinesla zprávy o jiných vyjednáváních mezi Úsvitem a dalšími stranami.
Evropská unie má také precedens, jak se chová k palestinským okupovaným územím, kde je a tak dále, kde je jaksi omezen vývoz některých firem.
Evropská unie udělila v roce 2011 Palestinské národní radě " Status partnera v demokracii ", který Palestincům umožní zúčastnit se jednání EU jako pozorovatelé, avšak který jim také ukládá povinnost boje proti terorismu či uznání Izraele na existenci. Evropská komise také zahrnuje Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci, tzv. EuropeAid (.pdf), který pokrývá i spolupráci mezi EU a palestinskými představiteli. Ten byl signován již v roce 1997.
V roce 2004 bylo palestinské vedení jedním z prvních zahrnutých do Evropské sousedské politiky. V roce 2005 byl také odsouhlasen Akční plán (.pdf), jenž se zabývá rozvojem vztahů mezi představiteli EU a Palestinci, postihuje rovněž oblasti obchodu atd. Spolupráce mezi EU a palestinským vedením zahrnuje několik programů z různých oblastí v pravidelných sedmiletých programových obdobích.
EU a území Palestiny mají tedy své vztahy definované, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.
My (Česká republika pozn.) jsme zavázáni mezinárodními smlouvami k tomu, že neumístíme své úřady v Jeruzalémě. Tak jako všechny země Evropské unie.
Miroslav Kalousek pronesl (2:33) tento výrok v pořadu Události, komentáře 4. 10. 2013.
Na základě rezoluce a Charty OSN hodnotíme výrok jako pravdivý.
Rezoluce Rady Bezpečnosti OSN č. 478 z roku 1980 (písm. 5, odst. b) vyzvala státy, aby stáhly své diplomatické mise z Jeruzaléma. Rezolucemi Rady bezpečnosti jsou podle Charty Spojených národů vázány všechny členské státy OSN, tedy i všechny země Evropské unie.
Žádný stát v Jeruzalémě skutečně velvyslanectví nemá. Pouze Itálie a USA zde mají, kromě svých ambasád v Tel Avivu, konzuláty. Jako poslední státy stáhly svá velvyslanectví z Jeruzaléma Kostarika a Salvador v roce 2006 (str. 305).
