Přehled ověřených výroků

Superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Tento způsob zdanění byl zaveden (.doc, str. 180) v roce 2008 vládou Mirka Topolánka v rámci reformy veřejných financí. V roce 2011 došlo ke schválení daňové reformy, kterou se měla rušit superhrubá mzda (.pdf, str. 163), ale s odkladem účinnosti do roku 2015. Tehdejší vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL však tuto reformu zrušila a superhrubá mzda tak zůstala zachována.

Na konci srpna 2020 oznámila vláda Andreje Babiše, že se kabinet shodl na zrušení superhrubé mzdy. K tomu nakonec došlo skrz pozměňovací návrh (.pdf) Andreje Babiše, protože vládní ČSSD přišla s jinou verzí úpravy daní. Poslanecká sněmovna schválila zrušení konceptu superhrubé mzdy definitivně 22. prosince 2020, a to zejména hlasy ANO, ODS a SPD. Nový zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2021. Základem daně je od té doby pouze hrubá mzda, která podléhá dani 15%, případně 23%, která se uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.

Vyjádření ekonomů o důsledcích zrušení superhrubé mzdy zazněla například pro server Peníze.cz: Jak předseda Národohospodářské komise ČSSD Michal Pícl, tak ekonomka, nynější kandidátka na prezidentku a tehdejší rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, hovořili v srpnu 2020 o částce přibližně 90 miliard korun, která, podle nich, bude ve státním rozpočtu chybět právě kvůli zrušení superhrubé mzdy.

Rovněž hlavní ekonom ING Jakub Seidler mluvil o dopadech této změny: „Výpadky v příjmech v řádech vyšších desítek miliard korun nebude jednoduché najít a vysoké deficity se tak patrně stanou v příštích letech běžnou praxí.“ Stejně kriticky hodnotila pro Český rozhlas Dvojka situaci i ekonomka Ilona Švihlíková, která považovala výpadek 100 miliard korun za velice významný pro státní rozpočet. Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská pro Hospodářské noviny upozorňovala na to, že pro takovou změnu je nejhorší doba, a že tento krok významně přispěje ke schodku státního rozpočtu. Zrušení superhrubé mzdy podle ní znamená výpadek v rozpočtu ve výši 80 až 90 miliard korun.

Mezi ekonomy se nicméně objevovaly i názory, které byly vůči zrušení superhrubé mzdy méně kritické. Např. ekonom z finanční skupiny Roklen Dominik Stroukal komentoval zrušení superhrubé mzdy jako „učebnicový krok v recesi“ a věří, že se část peněz, která lidem zůstane, vrátí do ekonomiky zpět. Dle jeho vyjádření pro Echo24.cz však také vnímá silný zásah do státního rozpočtu: „Pro státní rozpočet je to samozřejmě obrovský výpadek, ale pokud by si měla vláda vybrat, kde investovat v době recese 90 miliard, není lepší způsob, než snížení daní zaměstnancům.“ Stejně tak i David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte, si v Hospodářských novinách snížení daní z příjmu pochvaloval. Doporučil jej však kompenzovat jiným opatřením, které by minimalizovalo dopady zrušení superhrubé mzdy.

Dodejme, že dopady na rozpočet zmiňuje také pozměňovací návrh (.pdf) Andreje Babiše, který superhrubou mzdu zrušil. V něm se uvádí (.pdf, str. 8), že na dani z příjmu fyzických osob přijdou veřejné rozpočty o zhruba 85 miliard Kč, na DPH se naopak dle návrhu má vybrat o 6 miliard korun více.

Jak kritika zrušení superhrubé mzdy ze strany ekonomů, tak i odhad dopadu na státní rozpočet tedy odpovídají slovům Marka Hilšera. Ačkoli Hilšerem uvedená částka 100 miliard je horní hranicí těchto odhadů, jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že tzv. superhrubá mzda, zavedená v roce 2008, představovala základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Základ v tomto případě tvořil součet hrubé mzdy, odvodu zaměstnavatele na zdravotní pojištění (9 % z hrubé mzdy) a odvodu zaměstnavatele na sociální pojištění (25 % z hrubé mzdy). Daň z příjmu pak činila 15 % ze superhrubé mzdy. To poté odpovídalo (tzv. efektivnímu) zdanění ve výši 20,1 %.

Bývalá vláda Andreje Babiše oznámila konkrétní plán na zrušení superhrubé mzdy v srpnu 2020. Zároveň zástupci tehdejšího vládního hnutí ANO a ČSSD informovali, že počítají se zavedením dvou sazeb daně z příjmu – ve výši 15 % z hrubé mzdy v případě příjmů nepřevyšujících čtyřnásobek průměrné mzdy a ve výši 23 % v případě příjmů vyšších.

Záměr vlády následně kvůli obavám z velkého zásahu do státního rozpočtu kritizoval Miloš Zeman. Někdejší ministryně financí Alena Schillerová po schůzce s expertním týmem prezidenta 20. září 2020 uvedla, že prezident podpořil zrušení superhrubé mzdy a s ním související zavedení 15 % daně z příjmů, ale jen na dobu dvou let. 

Andrej Babiš poté oznámil, že vláda navrhne zrušení superhrubé mzdy skutečně jen na dočasnou dobu. „Myslíme si, že je to potřeba na dva roky, protože samozřejmě rozpočet na rok 2022 bude ještě připravovat naše vláda, ale po volbách potom ten, kdo vyhraje, takže myslím, že je to dobře,“ řekl k tomu Babiš 26. září 2020. Proti tomu se nicméně o den později vymezil někdejší předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček. Konkrétně požadoval zrušení superhrubé mzdy trvale, zároveň také zmiňoval, že by podpořil zákon, který by na dva roky zavedl daň z příjmu ve výši 15 % a poté by tuto daň zvýšil na přibližně 19 % (video, čas 14:00 – 15:45). Pro doplnění – nahrazení superhrubé mzdy sazbami ve výši 19 % a 23 % bylo součástí programového prohlášení vlády Andreje Babiše z roku 2018 (.pdf, str. 5).

V rozhovoru pro rádio Frekvence 1 o tomto tématu 27. září 2020 také mluvil prezident Zeman. „Jan Hamáček nepochopil, o čem v tom společném návrhu premiéra Babiše a mě jde. To je totiž přesně to, co navrhuje i on. Nemluvme teď vůbec o termínu superhrubá mzda, to je jenom způsob, jak vypočítat základ daně z příjmu. To, co je rozhodující, je daňový výnos. A jak jistě víte, daňový výnos je součin základu daně a daňové sazby. My navrhujeme, aby to teď kleslo na těch 15 % z dnešních 19 %, a za dva roky, stejně tak, jak to navrhuje pan předseda Hamáček, se to zase vrátilo.” (audio, 1:52)

V reakci na to poté Andrej Babiš ve stejný den prohlásil, že chce „zrušit superhrubou mzdu navždy“, a předchozí mediální zmínky o omezení na dva roky označil za „chybné interpretace“ jeho vyjádření (video, 7:03). Dále uvedl, že se s prezidentem Zemanem dohodl (video, čas 8:15), že superhrubá mzda bude zrušena natrvalo a dva roky bude doba, po kterou bude snížené pouze efektivní zdanění.

26. října 2020 pak k daňovému balíčku, který v té době projednávala Poslanecká sněmovna, předložil Andrej Babiš pozměňovací návrh (.pdf), jímž mělo dojít právě ke zrušení superhrubé mzdy (.pdf, str. 2, § 6 odst. 12). V důvodové zprávě k návrhu Babiš argumentoval tím, že její zrušení s sebou přinese „snížení daňového zatížení zaměstnanců” (str. 7). Zároveň také Babiš navrhl nastavit sazby daně z příjmu na 15 % a 23 % (str. 3).

Zakotvení omezení platnosti na dva roky přímo do zákona Andrej Babiš nenavrhnul. Důvodová zpráva jen obecně uvádí, že snížení daňového zatížení „je zamýšleno pouze jako dočasné, a to na 2 roky s tím, že o definitivním daňovém režimu a výši sazeb bude rozhodnuto dle aktuálního ekonomického a fiskálního vývoje” (.pdf, str. 7). Alena Schillerová tehdy ve Sněmovně vysvětlovala, že omezení doby na dva roky podle ní není legislativně možné: „Takže to je napsané pouze v důvodové zprávě. Prostě legislativně technicky to jinak nešlo.“ 

Pozměňovací návrh Sněmovna přijala. Prezidentův mluvčí následně uvedl, že Miloš Zeman bude celý daňový balíček vetovat. Jedním z důvodů byla právě skutečnost, že v něm nebylo explicitně uvedeno, že zrušení superhrubé mzdy a zavedení sazeb daně z příjmu ve výši 15 % (a 23 %) bude platit jen dva roky. Prezident Zeman nakonec daňový balíček nevetoval, ale jen nepodepsal, a zákon tak nakonec i bez jeho podpisu vstoupil v účinnost začátkem roku 2021.

Na závěr shrňme, že se zrušení superhrubé mzdy jen na dva roky do výsledné podoby daňového balíčku nedostalo. Časové omezení obecně pro „snížení daňového zatížení práce“ zmiňuje důvodová zpráva (.pdf, str. 7) k návrhu, díky němuž ke zrušení superhrubé mzdy došlo. Z některých mediálních vyjádření Andreje Babiše ze září 2020 vyplývá, že dříve skutečně hovořil o zavedení dvouleté doby platnosti zrušení superhrubé mzdy, později nicméně mluvil o časovém omezení jen v případě nastavení sazeb daně z příjmu na 15 % a 23 %. Výrok Marka Hilšera tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předně uveďme, že zde Petr Pavel reaguje na otázku, která se týkala jeho studia ve zpravodajském kurzu v době minulého režimu. Na to, jak podle dostupných informací tento kurz probíhal, se zaměříme v následujících odstavcích.

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek, které Petr Pavel zveřejnil na svém webu, se během postgraduálního studia (PGS) věnoval studijnímu oboru velitelsko-štábnímu zpravodajskému (zkráceně se o něm hovoří jako o zpravodajském kurzu), jehož studenti spadali pod Zpravodajskou správu Generálního štábu armády (ZS/GŠ ČSLA) (video, 3:45). Tato správa byla pověřena organizací a zabezpečováním vojenského výzvědného zpravodajství (.pdf, str. 3), plnila tedy roli vojenské rozvědky v komunistickém Československu.

ZS/GŠ ČSLA spadala pod Ministerstvo národní obrany, zatímco vojenská kontrarozvědka (VKR) byla v gesci tehdejšího Ministerstva vnitra. Na rozdíl od ZS/GŠ (.pdf, str. 9) bylo úkolem VKR odhalovat aktivity nejen „vnějších“ nepřátel a západních zpravodajců, ale také případy velezrady, teroru, zběhnutí aj.

Studium výše zmiňovaného kurzu bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31), z nichž první probíhal na Vojenské akademii v Brně a další dva pak v ústředí Zpravodajského institutu v Praze. Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu ZS/GŠ (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Proces „základního výběru“ do zpravodajského kurzu ZS/GŠ byl s Petrem Pavlem zahájen v roce 1987. Do té doby působil jako výsadkář v Prostějově. V Pavlově posudku ke přijetí k postgraduálnímu studiu výběrová komise uvedla, že motivem Pavla k přechodu pod ZS/GŠ „není útěk z dosavadní funkce“, ale možnost uplatnit se v „pro něj zajímavější práci“. Pavel ve svém životopise ze stejného roku zmiňuje, že u výsadkářů není spokojen a dosavadní činnost považuje za přípravu na práci, kterou by jednou rád dělal. Popisuje v něm také, že po dokončení studia angličtiny a složení zkoušky 3. stupně chce zahájit studium dalšího jazyka.

Zkoušku pro anglické překladatele skutečně úspěšně vykonal v květnu 1988 a o pár měsíců později – na konci srpna téhož roku – poslal žádost o vyslání k tříletému postgraduálnímu studiu. Svůj nástup ke zpravodajskému kurzu nahlásil do centrální evidence na začátku září 1988.

První ročník studia ukončil v červnu 1989, kdy mu bylo vystaveno hodnocení za uplynulý rok. V rozhovoru pro DVTV uvedl, že první rok postgraduálního studia „byl zaměřen především na jazykovou přípravu“ (video, 2:30), na kterou dle svých slov docházel na Vojenskou akademii v Brně (video, 6:31), dnešní Univerzitu obrany, což potvrzuje (.pdf, str. 31) také jeden z výše uvedených veřejně dostupných zdrojů.

V červenci 1989 pak složil odbornou vojenskou jazykovou zkoušku z francouzštiny. Mezi dalšími předměty v prvním ročníku zpravodajského kurzu patřily kromě francouzštiny například i ruština, marxisticko-leninská filozofie (MLF) či velení vojskům.

Třetí semestr, který začal v září 1989 (video, 6:19), tedy ještě před změnou režimu, se podle Pavla věnoval nejen přípravě studentů na práci zpravodajců, ale i dalším možným zaměřením budoucích absolventů. Hodnocení za tento semestr mu bylo vystaveno v únoru 1990 a je v něm uvedeno, že Pavel stále spadal do francouzské jazykové skupiny. „Při praktických cvičeních potvrdil adaptabilnost, dokázal vhodným způsobem využívat legend při plnění cílů i při vytěžování informátorů a schopnost úsporně, ale reálně a logicky vybírat a získávat podstatné údaje. (…) Výsledky praktické přípravy potvrdily, že dokázal aplikovat teoretické zásady do agenturní praxe na velmi dobré úrovni,” stojí na první straně hodnocení. Postgraduální studium Pavel ukončil 26. července 1991. 

Závěrem je vhodné uvést shrnutí informací o Pavlově studiu zpravodajského kurzu. Do prvního ročníku, který skutečně absolvoval na Vojenské akademii v Brně, nastoupil 1. září 1988 a podle dostupných dokumentů během něj opravdu studoval francouzštinu, ale i další předměty. První ročník dokončil v červnu 1989. Druhý ročník (tj. třetí semestr/pololetí), který absolvoval na Zpravodajském institutu, a za nějž dostal hodnocení v únoru 1990, nicméně začal již v září 1989, tedy ještě před 17. listopadem 1989 a následnou změnou režimu. Petr Pavel tak opomíjí fakt, že přinejmenším část z jím zmiňovaných posledních dvou let zpravodajského kurzu, probíhala ještě v době komunistického Československa. Z tohoto důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Dokumenty zveřejněné v roce 2020

Kandidát na prezidenta Petr Pavel bývá kritizován (video) za své spojení s komunistickým režimem, protože byl jako voják členem KSČ a působil ve vojenské rozvědce. Hájí se však tím, že jeho role nebyla spojována s kontrarozvědkou, jež spadala pod Státní bezpečnost (StB), ale soustředila se na vnější vojenské ohrožení. Necelé dva roky před kandidaturou, kterou oznámil 6. září 2022, zveřejnil spisy, které měly dokázat, že se nepodílel na práci mířené proti odpůrcům režimu. 

„V Archivu bezpečnostních složek (ABS – součást Ústavu pro studium totalitních režimů, pečuje o archiválie bezpečnostních složek z období komunistické moci) jsou uloženy 3 soubory dokumentů, které se týkají tehdejší vojenské služby Petra Pavla,” uvádí Pavlův web Spolu silnější ke zveřejnění dokumentace spojené s jeho vojenskou a komunistickou minulostí.

Informaci o zveřejnění dokumentů na konci roku 2020 přinesl např. Deník N. Web Petra Pavla publikované spisy řadí do tří kategorií: standardní osobní spis vojáka z povolání; osobní svazek vedený Zpravodajskou správou Generálního štábu a záznamní list k prověřované osobě pro styk se státním tajemstvím. 

Součástí dokumentů jsou i záznamy o Pavlově členství v KSČ, o kterém veřejně mluvil například už v roce 2019. Ze zveřejněných spisů vyplývá, že Pavel o vstup do KSČ požádal v únoru roku 1983, plnohodnotným členem strany se stal roku 1985. Během jeho studia jej spolužáci zvolili předsedou základní organizace KSČ. Ze strany vystoupil v listopadu 1989. 

Kritika ze strany Petra Blažka

Pavlovu minulost a to, jak o ní Petr Pavel sám informuje, kritizuje například historik a člen Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Petr Blažek. Ve zveřejněných spisech vidí souvislosti, které nutně nevyvrací Pavlovu možnou spolupráci na špionáži lidí. 

V červnu Petr Blažek pro Seznam Zprávy uvedl, že by měl Pavel více objasnit „své pravé aktivity u vojenské tajné služby a přestat ‚relativizovat’ minulost”. Proti tomu se následně Petr Pavel ohradil slovy, že o něm Blažek šíří zkreslená fakta a že „ve vojenské tajné službě“ nikdy nebyl. S tímto tvrzením nicméně Petr Blažek následně nesouhlasil. Celou vojenskou rozvědku (přesněji Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády; .pdf, str. 9), jejímž členem Pavel podle dokumentů byl, totiž Blažek za vojenskou tajnou službu označuje. Ve svém facebookovém statusu v srpnu kandidátovi na prezidenta například vyčetl, že i vojenská rozvědka se podílela na boji proti oponentům režimu. 

Blažek Pavla kritizuje i za jeho účast na rozvědném kurzu D‑2 na Vojenské akademii v Brně, o čemž lze také nalézt záznamy mezi publikovanými dokumenty. Pavel o kurzu nicméně říká, že nebyl špionážní, ale byl zaměřený „téměř převážně“ na jazykovou přípravu (video, 5:49). 

Později zveřejněné dokumenty

Právě v souvislosti s nejasnostmi, které se objevily kolem kurzu D‑2, server Seznam Zprávy 1. září zveřejnil další dokumenty z Archivu bezpečnostních složek. Ty se konkrétně týkaly hodnocení, jak si Pavel ve zpravodajském kurzu vedl. 

Petr Pavel tyto materiály do té doby na svém webu nepublikoval a na web je zařadil až v průběhu téhož dne. Sám Pavel tuto skutečnost vysvětloval tím, že v lednu 2020, kdy požádal Archiv bezpečnostních složek o přístup k dokumentům o své osobě, ještě tento materiál nebyl přístupný a o jeho existenci nevěděl. To pro Seznam Zprávy následně potvrdila i ředitelka Archivu Světlana Ptáčníková, podle které Petru Pavlovi nebyly dané dokumenty zpřístupněny proto, že v době jeho žádosti ještě neuplynula zákonem daná třicetiletá lhůta, po které mohou být dokumenty žadateli předloženy. K poskytnutí materiálů o zpravodajském kurzu, které pocházející z února 1990, tak mohlo dojít až v případě žádostí podaných po únoru 2020.

Závěr

Petr Pavel ve veřejném prostoru hovořil otevřeně o svém členství v KSČ a v prosinci 2020 zveřejnil řadu dokumentů, které s jeho působením za minulého režimu souvisejí. Dokumenty o kurzu D‑2, o kterých Seznam Zprávy informovaly 1. září, následně ve stejný den na svůj web také zařadil. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

V části rozhovoru, ze které výrok Petra Pavla pochází (video, čas 4:40–7:02), moderátorka Veronika Sedláčková otevřela téma Pavlova studia vojenského zpravodajství na Vojenské akademii v Brně a na Zpravodajském institutu (.pdf, str. 16, 31). Toho se Pavel účastnil mezi lety 1988 a 1991, tedy částečně ještě za komunistického režimu. Sedláčková přitom zmiňovala dřívější kritiku ze strany historika Petra Blažka, podle kterého Pavel svou minulost v Komunistické straně Československa a především ve zpravodajském kurzu „relativizuje“.

Sedláčková dále poukazovala na to, že Pavel budoval kariéru v armádě, která byla „socialistická a komunistická”, a zůstal na Zpravodajském institutu. Její následující otázka na Petra Pavla konkrétně zněla: „Když říkáte, že třeba toho litujete, nebo, když čtu vaše webové stránky či poslouchám některé z rozhovorů, tak jestli se vám to třeba naopak nevyplatilo, že jste tam byl od roku 1985 v komunistické straně a poté i v té škole pro rozvědčíky.” Na to pak Pavel reaguje právě slovy, že dříve řekl, že to považuje za chybu.

Co se týče KSČ, Pavel skutečně označil své členství ve této straně za chybu, což uvádí také na svých webových stránkách. Stejně se vyjadřoval i pro média. Otázka moderátorky nicméně nesměřovala jen na jeho členství v KSČ, ale i na studium vojenského zpravodajství. To ale Pavel za chybu veřejně neoznačil. V červnu 2022 např. uvedl (audio, čas 12:12), že na tomto studiu nebylo nic, za co by „se dnes musel stydět“.

V rozhovoru pro DVTV z 8. září 2022 také na dotaz, zda komunistickou minulost včetně studia vojenského zpravodajství považuje za morální problém, odpověděl (video, čas 7:45): „Zpravodajský kurz v žádném případě.“ V následujících větách tehdy znovu zopakoval, že členství v KSČ považuje za chybu. Studium v rámci zpravodajského kurzu obhajoval tvrzením (video, čas 2:45), že se v předlistopadové době orientovalo primárně na výuku jazyků.

Petr Pavel má tedy pravdu v tom, že v minulosti označil za chybu své členství v KSČ. Jeho vyjádření však vytváří zavádějící dojem, že takto dříve klasifikoval i své studium v rámci zpravodajského kurzu.

Petr Pavel v rozhovoru odpovídá na otázku, ve které moderátorka zmiňovala, že Pavel během období komunistické totality absolvoval zpravodajský kurz, který studenty připravoval na pozici tzv. nelegála či někoho, kdo má „sbírat informace na nepřátele režimu“. Petr Pavel oponuje, že dané studium připravovalo absolventy na více specializací ve vojenském zpravodajství.

Tzv. nelegál, o němž byla v rozhovoru řeč, je pod falešnou identitou vysazen do jiného státu, aby zde pro rozvědku sbíral informace. Kromě toho existují i zpravodajci, kteří v dané zemi pobývají legálně, často jsou součástí diplomatického sboru.

Zpravodajský kurz

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek, které Petr Pavel zveřejnil na svém webu, nastoupil v roce 1988 na tříleté postgraduální studium (PGS), kde se věnoval studijnímu oboru velitelsko-štábnímu zpravodajskému. Zkráceně se o něm hovoří jako o zpravodajském kurzu. 

Jeho studenti spadali (.pdf, str. 15–16, 31) pod Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády (ZS/GŠ ČSLA) (video, čas 3:45). Tato správa byla pověřena organizací a zabezpečováním vojenského výzvědného zpravodajství (.pdf, str. 3), plnila tedy roli vojenské rozvědky v komunistickém Československu. Na rozdíl od vojenské kontrarozvědky, která se zaměřovala i na odhalování nepřátel uvnitř státu, ZS/GŠ ČSLA patřila pod Ministerstvo národní obrany.

Studium výše zmiňovaného kurzu bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31). První probíhal na Vojenské akademii v Brně a podle dostupných dokumentů se skládal ze studia jazyků, marxisticko-leninské filozofie či předmětů zaměřujících se na cizí armády a velení vojskům. Další dva ročníky už probíhaly v ústředí Zpravodajského institutu v Praze (.pdf, str. 31). Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu ZS/GŠ (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Bývalí spolužáci o specializacích

Slova Petra Pavla o specializacích potvrzuje spolužák ze stejného zpravodajského kurzu Pavel Zůna. Řekl k tomu: „Pravdou je, že jsme věděli, do jakého kurzu nastupujeme a na co se připravujeme, ale nikdo z nás nevěděl, zda budeme zpravodajskou práci ‚v poli‘ vykonávat, nebo ne. Většina z nás by s největší pravděpodobností skončila někde u nějakého technického nebo analytického oddělení.“

Určité specializace v rámci zpravodajského kurzu částečně potvrdil i Pavel Beneš, další z Pavlových spolužáků. V rozhovoru pro server Echo24.cz uvedl, že příslušník ZS/GŠ, který verboval Beneše do kurzu, mu řekl, že v rámci studia probíhá „příprava na práci v zahraničí, podmíněná zvládnutím cizího jazyka“ a během studia „by následovala další specializace“.

Pavel Beneš je nicméně kritický vůči tomu, jak se Petr Pavel v médiích vyjadřuje o svém studiu ve zpravodajském kurzu. Dřívější slova Petra Pavla o tom, že se chtěl stát vojenským diplomatem, nikoli rozvědčíkem, zpochybňuje. „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy.“ Vojenským přidělencem se rozumí diplomatická pozice na některém ze zastupitelských úřadů.

Vyjádření historiků Blažka a Tomka

Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů a Muzea paměti XX. století Petr Blažek, který se k minulosti generála Pavla staví kriticky, o Zpravodajskému institutu uvedl, že „byl založen na začátku sedmdesátých let pro přípravu vojenských rozvědčíků. A to jak tzv. nelegálů, tak pracovníků rezidentur ZS GŠ po celém světě“. Studenti jako Petr Pavel se podle (video, čas 9:00) něj „připravovali na dráhu zpravodajců (…), i vojenských přidělenců, ovšem kteří vykonávali zpravodajskou činnost“.

Prokop Tomek, rovněž historik z Ústavu pro studium totalitních režimů, pro Lidové noviny v říjnu řekl, že absolvent daného zpravodajského kurzu mohl být analytikem, vojenským přidělencem nebo „mohl být také vyslán jako důstojník ZS GŠ pod jménem jiné organizace do zahraničí“.

Porevoluční kariéra

Armáda České republiky na svých internetových stránkách uvádí, že po postgraduálním studiu, které dokončil v roce 1991, nastoupil Petr Pavel na Generální štáb. Zde vykonával funkci vedoucího staršího důstojníka „odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí“.

Poté mezi lety 1993 a 1994 působil jako zástupce vojenského a leteckého přidělence při Velvyslanectví ČR v Belgii, což můžeme označit jako funkci vojenského diplomata, jak uvádí ve svém výroku Petr Pavel.

Závěrečné hodnocení

Závěrem shrňme, že podle vyjádření bývalých spolužáků Petra Pavla ze zpravodajského kurzu, který Pavel v letech 1988 až 1991 absolvoval, se studenti připravovali na více druhů kariérních pozic, nikoli jen na pozici tzv. nelegála, o níž v dotazu mluvila moderátorka Veronika Sedláčková. Totéž o kurzu uvádí i historikové Petr Blažek a Prokop Tomek. Po studiu nastoupil Petr Pavel v roce 1991 na místo na Generálním štábu a o dva roky později na pozici zástupce vojenského a leteckého přidělence na velvyslanectví v Belgii. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Pro úplnost však doplňme, že to, do jaké míry zpravodajský kurz připravoval studenty na posty, ve kterých pak měli „sbírat informace na nepřátele režimu“ (podobně jako vojenská kontrarozvědka či přímo StB), nelze z dostupných zdrojů jasně určit.

Vladimir Putin již od roku 2005 upozorňuje na to, že podle něj byl rozpad Sovětského svazu největší geopolitickou katastrofou 20. století. O zániku SSSR jako o katastrofě mluvil například i v roce 2015 či v prosinci 2021, kdy ve vysílání ruské státní televize Rossija 1 mj. označil rozpad Sovětského svazu za „rozpad historického Ruska“.

Upřesněme, že Putin ve svých projevech přímo nezmiňoval, že by Rusko mělo Sovětský svaz obnovit. „Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce. A kdo jej chce vrátit do původní podoby, nemá mozek,“ řekl například v roce 2010. V červnu 2021 mluvil o obnově Sovětského svazu jako o „nesmyslné“, „nemožné“ a „nepraktické“.

Zároveň ale v minulosti často uváděl, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. V červenci 2021 pak oficiální web Kremlu zveřejnil Putinovu esej s názvem „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“, v níž ruský prezident moderní Ukrajinu popisoval jako „produkt sovětské éry“. V textu tehdy zmiňoval, že „skutečná suverenita Ukrajiny je možná jen prostřednictvím partnerství s Ruskem“. Podobnou rétoriku použil i ve svém projevu 21. února 2022 (tj. jen několik dní před zahájením invaze na Ukrajinu), kdy o Ukrajině mluvil jako o historické součásti Ruska. 

Mezi požadavky Ruska před vpádem na Ukrajinu také patřilo navrácení hranic NATO do stavu před rokem 1997. Tj. do stavu, než do Severoatlantické aliance vstoupila většina států východní Evropy, které v minulosti spadaly do sféry vlivu Sovětského svazu. „Jde o stažení zahraničních vojáků, techniky a výzbroje a dalších kroků s cílem vrátit konfiguraci z roku 1997 v zemích, které k tomuto datu nebyly členy NATO,“ uvedl k tomu v lednu 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Doplňme, že ruská strana Alianci dlouhodobě kritizuje za to, že porušuje svůj údajný slib z roku 1990, že se NATO již nebude dále rozšiřovat. Písemná smlouva, která by NATO k takovému slibu zavázala, však neexistuje.

Podle informací České televize měly v březnu 2018 ruská ambasáda a její konzuláty v České republice 140 zaměstnanců, z toho 53 diplomatů.

Na tiskové konferenci v dubnu 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili, že podle zjištění českých bezpečnostních složek byli do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 zapleteni agenti ruské tajné služby. Z toho důvodu se rozhodli pro vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády, které české tajné služby identifikovaly jako důstojníky ruských tajných služeb. Na opuštění České republiky dostali 48 hodin.

Na tento počin zareagovala Ruská federace vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. České Ministerstvo zahraničí požadovalo návrat těchto zaměstnanců zpět na velvyslanectví, na tuto výzvu nicméně ruská vláda nereagovala. Česko se proto rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze. Jak následně oznámil tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek: „Česká republika 22. dubna 2021 podle článku 11 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích upravila počet pracovníků Velvyslanectví Ruské federace v ČR na paritní princip a stanovila tento počet na stejné úrovni, jaký byl k 22. dubnu na české ambasádě v Moskvě, tj. na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu.“

Po mimořádném jednání Bezpečnostní rady státu 24. února 2022, která se sešla kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, kabinet Petra Fialy informoval, že došlo k odvolání souhlasu s provozem obou dvou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). Vláda později upřesnila, že „tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky“. Pro ruskou stranu to znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí v současné době působí na ruském velvyslanectví (.pdf, str. 167-168) šest diplomatů. Dalších přibližně dvacet zaměstnanců, jak v říjnu uvedl ředitel BIS Michal Koudelka, pracuje na administrativních pozicích.

K výraznému ochlazení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskem došlo již v loňském roce. Kvůli zjištění českých bezpečnostních složek, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích byli zapojeni ruští agenti, Česká republika v polovině dubna 2021 vyhostila 18 pracovníků ruské ambasády, kteří podle Ministerstva zahraničních věcí prokazatelně pracovali pro ruské tajné služby. Jednalo se o nejvyšší počet vykázaných ruských diplomatů z ČR od roku 2003, kdy byli z Česka najednou vykázáni čtyři. 

Rusko v dubnu 2021 odpovědělo vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. Česká republika požadovala návrat zaměstnanců na české velvyslanectví, na což ale Ruská federace nereagovala. Česko se tedy rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze „na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu“. Republiku tak muselo opustit dalších 63 diplomatů a zaměstnanců ruského velvyslanectví.

Nadprůměrný počet je to i ve srovnání s jinými zeměmi, což lze demonstrovat na reakci jednotlivých států na případ otravy Julije a Sergeje Skripalových ve Velké Británii v březnu 2018. Země Evropské unie a některé další státy tehdy vyhostily celkem více než 100 ruských diplomatů, naprostá většina z nich nicméně vyhostila nejvýše čtyři pracovníky. Výjimek bylo jen několik, mezi nimi i Velká Británie, které se kauza bezprostředně týkala a která jich vyhostila 23. Spojené státy tehdy vyhostily 60 lidí.

Dodejme, že ruská vláda v květnu 2021 schválila seznam nepřátelských zemí, na který zařadila pouze Českou republiku a Spojené státy. 

Velký počet ruských diplomatů a pracovníků ruského velvyslanectví Česká republika vyhostila i poté, co Rusko 24. února 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu. Kabinet Petra Fialy ještě v první den invaze informoval, že stát rozhodl o ukončení provozu obou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). „Tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky,“ uvedl tehdy web vlády. Pro ruskou stranu to v důsledku znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Česko také zároveň pozastavilo provoz svých konzulátů v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Na protest proti krokům Ruska Ministerstvo zahraničí rozhodlo také o povolání českých velvyslanců v Rusku „na konzultace do vlasti“, což například podle České televize představuje„jednu z nejráznějších reakcí při zhoršení bilaterálních styků“.

Web americké zpravodajské stanice ABC News 26. února o českém uzavření ruských konzulátů a vyhoštění diplomatů napsal, že Česká republika v tomto ohledu „vytvořila precedent“. 

Ještě 24. února vyhostily Spojené státy jednoho diplomata, dalších dvanáct pak o čtyři dny později. Na začátku března rozhodlo o vyhoštění dvou diplomatů kvůli podezření ze špionáže Bulharsko. Postupně začaly ze stejných důvodů vyhošťovat diplomaty i další státy. Například Slovensko rozhodlo o odchodu tří ruských diplomatů 15. března, Polsko 23. března informovalo dokonce o vyhoštění 45 lidí. České Ministerstvo zahraničí prohlásilo dalšího diplomata za nežádoucí osobu 29. března. Stejného dne vyhostilo 17 zaměstnanců ruské ambasády Nizozemsko a 21 Belgie.

Shrňme, že Česká republika tedy vysoký počet pracovníků ruské ambasády vyhostila již v dubnu 2021 kvůli zjištění, že za výbuchem ve Vrběticích stáli ruští agenti. V kontextu invaze na Ukrajinu pak Česko skutečně bylo jednou z prvních zemí, která přistoupila k vyhoštění ruských diplomatů a k uzavření konzulátů na svém území. Výrok premiéra Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala v souvislosti s prezidentskou kandidaturou Andreje Babiše označuje výjezdy v „obytňáku“ bývalého premiéra do regionů jako hybridní, tedy nepřiznanou prezidentskou kampaň. Současně tvrdí, že tuto hybridní prezidentskou kampaň vydával Babiš na podporu politiků ANO v zářijových komunálních volbách.

Andrej Babiš skutečně označoval své turné po ČR jako kampaň na podporu komunálních politiků. O tom, že mohlo jít o skrytou prezidentskou kampaň, pak hovoří například data Deníku N. Podle jeho přehledu z 11. srpna 2022 totiž Andrej Babiš v létě vyjel i do řady obcí, kde hnutí ANO nesestavilo kandidátku. Mezi města, která Babiš se svým karavanem navštívil, ale lidé v nich neměli možnost hnutí ANO volit, patří mimo jiné jihočeský Vimperk či Zlaté hory v Olomouckém kraji. Lidé z těchto zmíněných měst nemohli zástupce hnutí ANO volit například ani v senátních volbách, protože v příslušných obvodech letos volby do horní komory neprobíhaly.

Dva měsíce před komunálními volbami, v červenci 2022, Andrej Babiš přelepil nápis na kapotě svého obytného vozu ze „Zase bude líp“ na „Ať je zase líp. Volte naše. Komunální volby.“ Na jeho karavanu stále zůstal slogan„Za Babiše bylo líp“, který se objevuje také na billboardech po celé České republice.

Babišův mluvčí Vladimír Vořechovský v červenci uvedl, že „hnutí ANO aktuálně vede kampaň do podzimních voleb a cesty pana předsedy a jeho místopředsedů po Česku jsou její součástí.“ Zároveň popřel, že by se tím Andrej Babiš chtěl vyhnout započítání turné do nákladů na prezidentskou kampaň. „Na prezidenta pan Babiš nekandiduje, kdyby se tak rozhodl a oznámil to, vše zpětně doúčtujeme podle všech zákonných požadavků.“ 

Doplňme, že Vořechovský svým vyjádřením reagoval také na skutečnost, že Babišovy výjezdy do regionů začal sledovat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, a to v souvislosti s Babišovou možnou (tehdy ještě neohlášenou) prezidentskou kandidaturou. Termín voleb hlavy státu byl totiž vyhlášen na začátku července, kdy také oficiálně začalo období, od něhož politici podle zákona musí započítávat prostředky na prezidentskou kampaň do výdajů. Ty nesmí u žádného z kandidátů (v případě prvního kola volby) přesáhnout 40 milionů Kč. U kandidátů, kteří se dostanou do druhého kola, je limit o 10 milionů vyšší.

Člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH) František Sivera, který má na starosti volbu prezidenta, pro názorový deník Echo24 uvedl: „Od chvíle vyhlášení volební kampaně se do výdajového limitu kandidáta na kampaň započítávají veškeré výdaje, které uhradil za propagací, či volební agitací. Pokud takové výdaje učinili podporovatelé kandidáta, musí je kandidát rovněž zahrnout do svého přehledu výdajů.“ Sám Andrej Babiš serveru Seznam Zprávy řekl, že „vedení hnutí (ANO, pozn. Demagog.cz) musí vyhodnotit, jaká částka z té komunální kampaně a kampaně do senátních voleb připadne na teď už prezidentskou kampaň.“