Ale jednu z chyb, kterou dělala Nečasova vláda, ona ji vlastně dělala i Topolánkova vláda, byla, že její takzvané reformy se chystaly jenom v úzkém kruhu expertů vládní koalice a nehledala se širší shoda.
Topolánek i Nečas každý v minimálně jednom případě jednal o reformách i s opozicí, a i když to třeba nebylo stoprocentní pravidlo, je od Bohuslava Sobotky zavádějící to paušalizovat.
Topolánkova vláda při přípravě některých svých reforem širší shodu hledala. Tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek založil expertní komisi, která se měla podílet na přípravě reformy zdravotnictví. Julínek konkrétně uvedl, že "plán o financování je možný jenom po široké politické shodě," v komisi tedy měli být přítomni vedle odborníků i zástupci parlamentních stran. ČSSD sice nakonec žádné zástupce nedelegovala, v komisi ale zasedli vedle vládních stran zástupci komunistů.
Zástupci opozice byli součásti i tzv. druhé Bezděkovy komise (např. Jiří Rusnok), která sice byla ustanovena až za vlády premiéra Fischera, vláda Petra Nečase z ní ale měla vycházet (nakonec z ní ale čerpala pouze částečně). Nečas pak na začátku svého funkčního období diskusi s ČSSD ohledně reformy penzí deklaroval a se zástupci opozice se pak skutečně sešel.
Na základě uvedených informací hodnotíme výrok jako zavádějící.
Tak nakonec důvěru ve Víta Bártu vrací soud, který vynesl sice nepravomocný rozsudek, ale osvobozující. Takže se ukázalo, že to všechno, co bylo naneseno na Věci veřejné, tak že bylo naneseno účelně a se zcela jiným úmyslem.
Soud vynesl osvobozující rozsudek, ale nijak nezpochybnil, "co bylo naneseno na Věci veřejné" v rozsudku předchozím.
Obvodní soud pro Prahu 5 v dubnu 2012 odsoudil (.pdf) Víta Bártu za podplácení v podobě poskytnutí bezúročné půjčky a Jaroslava Škárku za podvod na Vítu Bártovi. Po vrácení případu odovlacím soudem však obvodní soud vynesl rozsudek osvobozující (Deník, ČT). Tento rozsudek nemáme k dispozici, vycházíme-li ovšem z textu zpráv o něm uveřejněných a nakonec i z jeho popisu na VítBárta.cz (odvolací soud "skutková zjištění nijak nezpochybnil"), je zřejmé, že nový rozsudek pouze konstatoval, že nedošlo k trestnému činu, mimoto však dřívější rozsudek a jeho odůvodnění nezpochybnil.
Původní rozsudek (,pdf) přitom hovořil (s. 22) mj. o motivaci posl. Škárky, Kočí a Maršálkové rozštěpit poslanecký klub, která " jednoznačně z provedeného dokazování vyplývá ". Poslaci Škárka a Kočí měli u soudu lhát, když jejich výpovědi byly " v podstatných částech prokazatelně lživé nebo alespoň mimořádně nevěrohodné a naprosto nelogické " (s. 22). O Kristýně Kočí (s. 19) a jejím popisu sestavování kandidátek VV soudce říká, že " je zcela zjevné, že i ona buď lže a snaží se svou bývalou politickou stranu poškodit, nebo se podílela minimálně na zcela cynickém podvádění voličů při volbách do poslanecké sněmovny ".
Oba poslanci jsou tedy (zatím nepravomocně) zproštěni obžaloby. Ke zpochybnění obsahu odůvodnění původního rozsudku, které pro dřívější poslanecký klub VV nevyznívá dobře, však nedošlo.
Tady bych Vám citoval nedávnou knihu Pavla Rychetského, který v ní konstatuje, že pokud jsem byl na vládě přehlasován, tak jsem se nikdy nemstil a vždy jsem respektoval výsledek hlasování.
Zmiňovanou knihu bohužel nemáme v době hodnocení výroku k dispozici, musíme tedy výrok hodnotit jako neověřitelný. Uvítáme, pokud citací knihy Pavla Rychetského disponujete a mohli byste nám ji poskytnout.
I prezident republiky psal řeckému prezidentovi. Bohužel ten dopis byl uveřejněn zde, než byl předán v Aténách. (v kauze 2 zadržených českých občanů v Řecku - pozn. Demagog.cz)
Prezident Klaus skutečné řeckému prezidentovi dopis zaslal, jeho znění můžete nalézt zde. O dopisu informovala např. Česká televize již 21. listopadu minulého roku, podle jejích informací byl pak dopis doručen do kanceláře prezidenta "v ranních hodinách" o den později. Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.
Máme, když porovnám podobné teritoria v Evropě, příliš malé kraje.
Za "podobná teritoria" považujeme evropské země s podobnou územní rozlohou a Slovensko (vycházíme z údajů europa.eu a pro Srbsko worldstat). Pokud budeme za správní dělení ekvivalentní krajům považovat nejvyšší úroveň dělení v dané zemi, které má vlastní samosprávu (pro zjednodušení souhrnné údaje o správním dělení z Wikimedia), získáme následující přehled:
Země
Rozloha (čtver. km)
Počet obyvatel (mil.)
Počet regionů
Průměrná rozloha regionu (čtver. km)
Průměrný počet obyvatel regionu (tis.)
Irsko
70 000
4,5
34
2058
132
Lotyšsko
65 000
2,3
26
2500
88
Srbsko
88 361
7,3
29
3046
251
Maďarsko
93 000
10
20
4650
500
Portugalsko
92 072
10,6
18
5115
588
ČR
78 866
10,5
14
5633
750
Slovensko
48 845
5,4
8
6105
675
Litva
3,3
6500
330
Rakousko
83 870
8,3
9
9318
922
Kraje ČR tedy svou průměrnou rozlohou i průměrným počtem obyvatel patří spíše mezi rozsáhlejší území této úrovně.
Pokud bychom vzali v potaz evropskou úroveň správního dělení NUTS 3, ke které české kraje patří, stačí zběžný pohled na mapu regionů NUTS 3 v Evropě, kde se naše kraje rozhodně nejeví neúměrně malé (k zalidnění NUTS 3 nemáme veškreré údaje, ovšem hustota zalidnění českých krajů se nejeví nižší, nežli u stejně velkých jednotek NUTS 3 jinde). Podobně je tomu u dělení NUTS 2.
My jsme výrazně změnili pravidla pro poskytování zdravotních služeb a zvýšili jsme bezpečnost pacientů, práva pacientů.
Ke změnám došlo např. schválením novely zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona o zdravotních službách.
Novela zákona o veř. zdr. pojištění změnila ministrem zmíněná pravidla např. tím, že úhrady za péči nově se poskytují (§ 15) dle "ceny zdravotnického prostředku v ekonomicky nejméně náročném provedení". Jak uvádí Oborová zdr. pojišťovna, "Dosud zdravotní pojišťovna hradila 75 % z ceny jakéhokoliv prostředku, který lékař předepsal". Dochází tedy ke standardizaci péče a změně pravidel, jak tvrdí ministr.
Oproti původnímu zákonu o péči o zdraví lidu nese zákon o zdravotních službách řadu ustanovení o právech pacienta (§28-40). Prezentace ministra Hegera, která přibližně odpovídá zákonné úpravě, stručně shrnuje legislativní změny. Pro zákon s účinností od 1.dubna 2012 zatím nelze hodnotit faktické dopady na práva pacientů, v legislativě ale k jejich posílení došlo.
Současná hlava státu často jedná tak, že zákon ani nevetuje - ani nevrátí Parlamentu, ale ani nepodepíše. Na to nemá právo, protože Ústava vysloveně říká, že schválené zákony podepisuje prezident, předseda vlády a předseda poslanecké sněmovny.
Uvedená citace pochází z Článku 51 Ústavy ČR.
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.
Zároveň Článek 50, odst 1 říká
Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
Nikde však není jasně definováno co se stane, když prezident nechá tuto patnáctidenní lhůtu marně uplynout.
Současný prezident Klaus se již několikrát zachoval tak, že zákon sice nevetoval, ale ani nepodepsal, čímž vyjádřil symbolický nesouhlas s normou, naposled například s tzv. zákonem o církevních restitucích. V článku České televize se k tomu vyjadřují ústavní experti a jeich názory na ústavnost tohoto počínání nejsou úplně jednotné. Ve své práci (.pdf) jej schvaluje například Zdeněk Koudelka, jeden z neúspěšných nominantů prezidenta Klause na pozici ústavního soudce.
Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý, připouštíme však, že opačný právnický názor je možný.
"Tak zaprvé, pane ministře, to setkání (Šlouf- Weigl - pozn. Demagog.cz) bylo zcela veřejné, kdyby mělo být utajeno, tak by se patrně setkali někde v podzemí a ne ve veřejné restauraci."
Jak informoval server Aktuálně.cz, několik dní před prezidentskou volbou v roce 2008 se sešel Jiří Weigl, kancléř tehdejšího prezidenta Václava Klause, usilujícího o znovuzvolení, s Miroslavem Šloufem, blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana. Údajně došlo minimálně ke dvěma krátkým schůzkám v salonku hotelu Savoy nedaleko Pražského hradu. Oba muži setkání potvrdili, kancléř Weigl později přiznal, že skutečně hovořili o volbě prezidenta. Salonek hotelu však není zcela veřejné místo, výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.
Obchodní radové se právě teď omezují, jejich kompetence, jejich rozsah se právě teď omezují.
Ministerstvo zahraničí rušilo jednotlivá obchodní oddělení na ambasádách, což postihlo zvláště obchodní rady a jejich úřednický aparát. Zároveň je však nutné dodat, že se minimálně část poptávky společností (dříve obsluhované ambasádami) po pomoci při exportu přesunula směrem k agentuře Czech Trade.
Pro doplnění uvádíme informaci agentur Mediafax, která informovala o záměru ministra Kuby na navrácení obchodních radů na jednotlivé ambasády. Tento koncept je ovšem ve stadiu příprav.
Když se podíváte, pane ministře, na Státní fond dopravní infrastruktury, kdy při nástupu Nečasovy vlády jste slibovali zachování rozsahu toho Státního fondu dopravní infrastruktury, podívejte se, jak tam ty peníze klesají a ve výhledu 2015 máte polovinu částky, která byla slíbena.
Vláda při svém nástupu slíbila, že: Vláda zachová výši investic do dopravní infrastruktury.
Výdajové rámce (str. 3) Státního fondu dopravní infrastruktury byly stanoveny v roce 2011 na 33miliard korun, výhled na rok 2013 byl pak47 miliard národních fondů. V letošním výhledu financování (str.12 tabulka č.6) dopravního fondu se pak počítá s výdaji ve výši 37miliard korun pro rok 2013, 2014 a 2015. Částka na investice tedy klesla o 21% a ne o 50% jak uvadí Milan Chovanec.
Analýza Demagog.cz nebilancuje zdroje z úvěrů Evropské investiční banky a z evropských fondů (Operační program Doprava), které jsou součastí výdajových rámců SFDI. V době vzniku plánů na roky 2014 a 2015 ještě nebyl schválen rozpočet Evrospké unie, tedy ani Ministerstvo dopravy nemohlo do svých výdajů započítat peníze o kterých ještě neví, zda je vůbec bude mít k dispozici. Srovnáváme tedy položky, které se objektivně srovnat dají - a to jsou právě národní výdaji SFDI.
