Přehled ověřených výroků

Předsednictví v Radě Evropské unie funguje tzv. rotačním způsobem, kdy se na tomto postu každých 6 měsíců střídají všechny členské státy EU. Během tohoto šestiměsíčního období předsednictvo především řídí zasedání všech orgánů Rady, koordinuje mezinárodní spolupráci, a zajišťuje tak kontinuitu činnosti EU v rámci Rady. Před zahájením každého předsednictví obvykle vlády zveřejňují své priority pro předsednictví.

Co se týče doby, kdy státy oficiálně zveřejňují své priority, panují zde značné rozdíly. Příkladem zveřejnění „několik dní před předsednictvím“, jak uvádí Petr Fiala, mohou být v posledních letech například Finsko, Slovinsko, Estonsko, Rakousko nebo Německo. Ty soubor svých priorit skutečně zveřejnily v řádu několika dní před zahájením předsednictví.

Jinou praxi nicméně dokládá například Francie, Bulharsko, Rumunsko nebo Portugalsko, které priority pro svá poslední předsednictví zveřejnily více něž tři týdny před jeho zahájením. Chorvatsko pak v roce 2020 zveřejnilo své priority dokonce více než dva měsíce předem.

Pokud se ohlédneme za českým předsednictvím v první polovině roku 2009, ani tehdejší postup české vlády nekoresponduje se slovy Petra Fialy. Priority tehdejší premiér Mirek Topolánek zveřejnil, společně s logem předsednictví, už 12. listopadu 2008, tedy 50 dní před nástupem do vedení Rady Evropské unie.

Nicméně je podstatné doplnit, že ve všech uvedených případech, kdy byly priority zveřejněny více než tři týdny před zahájením předsednictví, se ale jednalo o „zimní termín“ předsednictví, tedy o předsednictví zahájené v lednu. Naopak v případě předsednictví v „letním termínu“ jsou priority obvykle zveřejňovány skutečně až několik dní před zahájením. Vzhledem k tomu, že Petr Fiala hovoří v kontextu nadcházejícího českého předsednictví, které začíná v červenci 2022, bereme v potaz především tato „letní“ předsednictví, a jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

9. března vláda Petra Fialy představila balíček opatření na snížení cen pohonných hmot. Reagovala tak na prudké zvýšení cen pohonných hmot v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Tento balíček se skládá ze tří konkrétních kroků. Prvním z nich je zrušení povinného přimíchávání biosložky do pohonných hmot, které je v současnosti dané zákonem o ochraně ovzduší. Druhým krokem je zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun, čímž by vláda chtěla snížit náklady především pro podnikatele. Třetím opatřením je poté kontrola marží na čerpacích stanicích.

Zrušení přimíchávání biosložky do paliv by dle vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury mělo vést ke snížení ceny paliv o zhruba dvě koruny na litr. Toto opatření se nicméně u odborníků neshledalo s pochopením. Například ekonom Lukáš Kovanda uvedl, že podíl biosložky na ceně nafty je přibližně jen 1,20 Kč a u benzínu cca 1 Kč, tedy nižší částky, než uvádí vláda. Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely by byl bezprostřední vliv na cenu nulový.

Zástupci petrolejářského průmyslu také upozorňují na to, že navzdory rozhodnutí vlády budou muset distributoři pohonných hmot s přimícháváním biosložek do paliv dále pokračovat. A to především kvůli nasmlouvaným kontraktům a legislativě, která jim nařizuje snižovat emise z prodaných paliv. Zároveň uvedli, že v případě nuceného ukončení přimíchávání biosložky budou muset použít dražší alternativy, které jim pomohou k povinnému snižování emisí. 

Doplňme, že vládou oznámené zrušení povinnosti přimíchávat do paliv biosložky zatím ještě nezačalo efektivně platit. Kabinet Petra Fialy totiž nejdříve musí předložit novelu, kterou by došlo ke změně příslušné části zákona o ochraně ovzduší. Mezi vládními dokumenty zveřejňovanými v aplikaci ODok se k 28. březnu tento návrh prozatím neobjevil.

Dalším představeným řešením vysokých cen pohonných hmot by dle vlády mělo být zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun. Podnikatelé by tak měli za rok ušetřit přibližně 4,2 miliardy korun.

K tomuto kroku se opět vyjádřil ekonom Lukáš Kovanda, podle něhož sice zrušení přimíchávání biosložek dopravcům ani motoristům příliš nepomůže, nicméně „ve spojení se zrušením silniční daně jde již o výraznější úlevu na celkových nákladech“. Stále však dodává, že dopravcům náklady stouply zhruba o čtyři koruny na litr, takže ani toto opatření nebude stačit na jejich pokrytí.

I v tomto případě bude muset vláda nejdříve ve Sněmovně předložit novelu stávající legislativy, konkrétně zákona o silniční dani. Ministr financí Zbyněk Stanjura zároveň 9. března uvedl, že u silniční daně dojde také ke zrušení povinnosti platit čtvrtletní zálohy, a to rozhodnutím ministra, ne přímo změnou zákona. Prominutí záloh následně Ministerstvo financí (.pdf) vyhlásilo 24. března, a to až do konce roku 2022 (.pdf, str. 2). Upřesněme tedy, že toto opatření nemíří přímo na snížení cen pohonných hmot u distributorů, ale na snížení dopadů těchto cen na podnikatele.

Posledním opatřením, které vláda představila, je kontrola marží prodejců pohonných hmot. Ještě před rozhodnutím vlády prodejce vyzval předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, aby si zbytečně marže nenavyšovaly. Podle ekonoma Štěpána Křečka rychlé zdražování pohonných hmot také souvisí s umělým navyšováním marže distributorů. Dále například zmínil, že český trh s benzínem a naftou běžně na zdražování ropy reaguje zhruba během 2–3 týdnů, avšak nyní na čerpacích stanicích došlo ke zdražení okamžitě po skokovém růstu světových cen ropy. 

Ministerstvo financí také v reakci na toto vyhlášené opatření informovalo, že bude od provozovatelů čerpacích stanic od 14. března vyžadovat každodenní hlášení cen pohonných hmot, a to také zpětně do 15. února, tedy před ruskou invazí na Ukrajinu. Následně ministerstvo ceny porovná s cenou pohonných hmot na komoditní rotterdamské burze a v případě zjištění skokového navyšování marží přistoupí k dalším krokům, například zastropování výše marže.

Uveďme, že poté, co vláda kontroly ohlásila a začala je provádět, ceny pohonných hmot opravdu klesly. Je ovšem složité určit, zda-li k tomu došlo pouze díky zlevnění ropy na světových trzích, nebo také právě na základě kontroly marží. Ministerstvo financí 22. března v tiskové zprávě uvedlo, že prvotní kontrola marží prozatím neukázala potřebu jejich výši zastropovat. Podle předběžných výsledků, které zahrnují více než 90 % trhu, také čerpací stanice na růst světových cen nereagovaly nepřiměřeně: „Kontrolou cenové politiky čerpacích stanic se ukázalo, že situace nemá jednoznačného viníka. Marže pumpařů byly ve sledovaném období velmi rozkolísané, někde vyšší, jinde i záporné. Dosavadní analýza zatím ale neprokázala plošně nepřiměřené marže, prodejní ceny zcela ustřelené od velkoobchodních cen na burze, ani podezření na kartelovou dohodu na úkor motoristů,“ uvedl ministr financí a dodal, že s kontrolou bude ministerstvo i nadále pokračovat.

Z výše uvedených informací a vyjádření odborníků vyplývá, že se zatím zrušení přimíchávání biosložky na cenách pohonných hmot nemohlo výrazněji projevit, protože nejdříve bude muset dojít ke změně příslušných zákonů. Podobná je situace i v případě zrušení silniční daně, které cílí na zmírnění dopadů vysokých cen benzínu a nafty na podnikatele. Díky prominutí záloh na silniční daň budou mít podnikatelé do konce roku 2022 k dispozici určité finanční prostředky, které by jinak vynaložili na platbu záloh. Stále se však nejedná o prominutí samotné daně, což podle dopravců problém pouze oddaluje.

Kontroly marží distributorů pohonných hmot naopak již probíhají. Byť podle Ministerstva financí marže prodejců pohonných hmot nebyly plošně nepřiměřené, a kontroly tedy nevedly přímo k plošnému snížení cen pohonných hmot, nemůžeme vyloučit, že provedené kontroly určitý vliv na chování distributorů mít mohly. Především to, že ministerstvo hodlá v kontrolách pokračovat, může motivovat prodejce k tomu, aby své marže nepřiměřeně nenavyšovali.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý, jelikož správně popisuje, že některá opatření směřující ke snížení cen pohonných hmot teprve musí vláda uvést v život. Správně také uvádí, že kontroly marží prodejců již probíhají. Pokles cen pohonných hmot v nedávné době je způsoben především jinými faktory (mj. zlevněním ropy na světových trzích), nemůžeme ale vyloučit, že i kontroly ministerstva financí mají určitý, byť omezený, efekt.

Petr Fiala zde poukazuje na to, že inflace je v současné době v Česku vyšší než v jiných státech. V prvních měsících roku 2022 totiž skutečně rostou ceny v Česku výrazněji než ve většině ostatních států Evropské unie. Únorová inflace v Česku činila podle Eurostatu 10 %, průměr všech zemí Evropské unie byl jen 6,2 %. Detailněji se vývoji české a evropské inflace věnujeme v odůvodnění jiného výroku, zde se ale zaměřme na podstatu Fialových slov. Premiér totiž z toho, že je tuzemská inflace vyšší než v zahraničí, viní vládu Andreje Babiše a její údajně neodpovědné hospodaření. V následujících odstavcích se proto podíváme na to, čím je způsobena relativně vyšší míra české inflace a zda ji má na svědomí Babišova vláda. Nutno zdůraznit, že Petr Fiala v tomto případě neobviňuje Babišův kabinet z vysoké inflace jako takové, ale pouze z toho, že je tuzemská inflace vyšší než v ostatních zemích.

Důvody vyšší inflace

Rozdíl mezi únorovou inflací v Česku a v celé EU okomentoval pro ČTK analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil: „Česká republika má proti zbytku Evropy v rámci boje s inflací pozici ztíženou tím, že na rozdíl od ostatních zemí byla v tuzemsku znatelně zvýšená již před příchodem pandemie. Dalším nepříjemným faktorem je, že právě Česka se nadprůměrně dotýkají i výpadky v dodavatelských řetězcích. I v nejbližší budoucnosti tak patrně Česko bude v rámci EU patřit mezi ‚inflační premianty‘.“ Pro Lidovky.cz na konci března Hradil uvedl ještě další příčiny relativně vyšší inflace v Česku: „(…) máme prakticky nulovou nezaměstnanost, což s sebou nese tlak na růst mezd. Firmy, co chtějí vyrábět, musejí přeplácet lidi. A když mzdy rostou rychle, zaměstnanci je utrácejí, čímž tlačí na růst cen. Dalším českým specifikem je trh s nemovitostmi: nabídka nestačí poptávce, což se v oddíle bydlení promítá do rychlého růstu nájmů a cen nemovitostí. Obecně táhnou inflaci nahoru i prudce rostoucí ceny energií. To není jen české specifikum, byť na dovozu plynu, teď navíc z válkou zasaženého východu, jsme závislejší než ostatní, tudíž nás to poznamenává více než ostatní.“

O ceně energií v souvislosti s vyšší českou inflací mluvil také předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček: „Situace v cenách energií v Česku se začíná dramaticky měnit od ledna 2022, a to je i jedním z důvodů návratu české inflace na historicky obvyklejší přední místa v evropském žebříčku.“ Podobné důvody jako Hradil a Rojíček vidí také ekonom České spořitelny Michal Skořepa: „Vedle vyšších vah energií a potravin v českém spotřebním koši a vedle větší role teď velmi drahého plynu ve zdejší výrobě elektřiny je důvodem inflace větší oslabení české měny a také dlouhodobě napjatější trh práce a z toho plynoucí silnější domácí poptávka.“ 

„Česká republika je zasažena více, protože se tu sčítá mnoho vlivů. Jednak jsou to ceny energií, ale také je to rychlý růst výdělku v době před pandemií i v ní. Také vzrostly velice rychle ceny nemovitostí. To všechno se podepsalo na inflaci,“ řekl pro web TN.cz ekonom Lukáš Kovanda.

Čeští ekonomové tedy vidí příčinu vyšší inflace především v cenách energií a v situaci na trhu práce před pandemií i během ní. Vyjádření, kde by odborníci přímo spojovali relativně vyšší míru inflace v Česku s hospodařením minulé vlády, se nám nicméně nepodařilo najít. Nicméně je pravda, že obecně hospodářská politika vlády vliv na míru inflace může mít.

Důvody vysoké inflace

O důvodech vysoké inflace obecně existuje nespočet odborných vyjádření. Již na podzim minulého roku jsme se věnovali tomu, zda hospodaření Babišova kabinetu může za rostoucí inflaci. Ačkoliv tehdy někteří ekonomové tvrdili, že vláda přispívá k vyšší inflaci, pokládali za hlavní příčinu jiné vlivy. Tehdy však byla míra růstu spotřebitelských cen na srovnatelné úrovni s průměrem Evropské unie. Podívali jsme se proto na další vyjádření, která pochází již z letošního roku.

V únoru vyjádřila kritiku vůči fiskální politice minulé vlády Národní rozpočtová rada, a to v rámci svého krátkého vyjádření k připravovanému státnímu rozpočtu pro letošní rok. „V předchozích letech fiskální politika neplnila svou stabilizační funkci a do ekonomiky přišlo prostřednictvím procyklického růstu veřejných výdajů a snižování daní nadměrné množství peněz. V posledních dvou letech navíc vláda v rámci stabilizačních programů posílala do ekonomiky peníze za nevyrobené zboží, neprovedené služby a neodvedenou práci, a to vše při vysokých deficitech. Inflační potenciál takto vydávaných peněz je jednoznačný,“ uvádí ve svém vyjádření. Dodejme, že Národní rozpočtová rada je nezávislý odborný orgán, který je upraven zákonem a zabývá se rozpočtovou odpovědností.

Kriticky se k chování minulého kabinetu vyjádřil i Mojmír Hampl, člen Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér České národní banky. Ten v únoru letošního roku uvedl pro Seznam zprávy o Babišově vládě: „Takže když se podíváte jenom na ten velký obrázek, tak ve špatných časech jsme si za větší nárůst dluhu koupili menší hospodářský růst a víc mrtvých a také vyšší inflaci. A je to proto, že jsme prostě část těch peněz utráceli opravdu ne tak, že by pomáhaly zasaženým, ale prostě jsme je rozhazovali, protože to bylo politicky výhodné a protože to přinášelo nějaké body.“

Svou kritiku pak zopakoval i v rozhovoru pro Reflex 23. března, tedy den poté, co vyšel námi ověřovaný rozhovor s Petrem Fialou: „Nakonec jsme inkasovali skoro to nejhorší – za relativní větší nárůst dluhu oproti jiným zemím jsme si koupili menší růst, zároveň trochu vyšší inflaci a zároveň víc mrtvých. V zásadě horší kombinace už téměř nebyla možná,“ řekl o Babišově vládě.

K minulé vládě se v půlce ledna vyjádřil i samotný guvernér České národní banky Jiří Rusnok pro týdeník Ekonom: „(…) a to veliké zrychlení tempa, jímž se vláda (Andreje Babiše, pozn. Demagog.cz) zadlužovala, k tomu tlaku na růst cen bezpochyby přispělo. Na druhou stranu bych podíl předchozí vlády na rostoucí inflaci nechtěl démonizovat, je tu řada dalších mimo jiné i vnějších tlaků, jako je růst cen energií, nabourání dodavatelských řetězců a tak dále.“

Ekonom Jan Švejnar již v září loňského roku nepokládal (video, čas 0:46) vládu za viníka inflace. Své stanovisko zopakoval i letos v únoru, kdy řekl, že je zejména dovezená ze zahraničí. I Česká národní banka uvádí, že v současnosti nemalou část inflačních tlaků dovážíme. Ekonom Jiří Schwarz zase na konci ledna do Hospodářských novin napsal, že domácí vlivy tvořily za loňský rok polovinu inflace.

Někteří (ale ne všichni) ekonomové tedy skutečně považují hospodaření minulé vlády za jeden z důvodů nynější vysoké inflace. Protože se nám však nepodařilo dohledat obdobná vyjádření, která by se týkala podílu minulé vlády na nynějším rozdílu míry inflace mezi Českem a Evropskou unií, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Česká národní banka zveřejnila nejaktuálnější prognózu růstu hrubého domácího produktu 3. února 2022, tedy ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Tato prognóza pro rok 2022 počítá s růstem ekonomiky o 3 %, pro rok 2023 pak dokonce o 3,4 %.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v Otázkách Václava Moravce vysílaných 20. března 2022 uvedl (čas 38:02), že právě také válka na Ukrajině se výrazně promítne do míry inflace. Vysoká inflace se pak podle něj negativně odrazí (čas 39:41) i na růstu hrubého domácího produktu, který by mohl upadnout až do recese. 

„Já si nedokážu představit, že by se to odehrálo, jak zatím všichni předpovídají, že mírně se sníží růst. Já se obávám, že se sníží dramaticky, že budeme rádi za černou nulu už na konci tohoto roku a bohužel se to promítne zejména do toho roku 2023“. Vzápětí nicméně dodal (čas 40:18), že se jedná o jeho názor, nikoliv prognózu ČNB: „To nejsou naše prognózy, my novou prognózu nemáme. To jsou moje soukromé Rusnokovy řeči, ale bohužel tak to cítím."

Jiří Rusnok tedy označil svá slova o poklesu hospodářství pouze za osobní názor, nikoliv oficiální prognózu České národní banky. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministerstvo vnitra každý den zveřejňuje počty vydaných speciálních dlouhodobých víz a registrací u cizinecké policie. Než se však podíváme na konkrétní čísla, je nutné se zaměřit na to, jaké úřední úkony musí přicházející Ukrajinci v Česku udělat.

Speciální víza

Pro vstup do země v současné chvíli není vstupní vízum nutností. Ukrajinci ovšem po vstupu do Česka musí získat speciální dlouhodobé vízum, a to do 90 dnů po příjezdu. O něj si mohou zažádat na pracovištích Ministerstva vnitra. 

K 22. březnu, tedy datu rozhovoru, bylo prchajícím Ukrajincům celkem vydáno 212 672 speciálních dlouhodobých víz.

Doplňme, že od 22. března se začal vydávat nový typ víz, tzv. víza dočasné ochrany. Ti, kteří mají vystaven starší typ, budou do nového systému převedeni automaticky. Vízum držitelům umožňuje na území České republiky pobývat po dobu jednoho roku, z důvodu platnosti příslušného zákona však maximálně do 31. března 2023. Umožňují také pobyt v dalších členských státech Evropské unie.

Registrace pobytu

Pro každého cizince vstupujícího do země je pak nutností se do 30 dnů po příjezdu zaregistrovat u cizinecké policie. Pokud je však člověk ubytován v některém z ubytovacích zařízení, tato povinnost přechází na provozovatele. Uveďme také, že většinou je v jednom asistenčním uprchlickém centru možno vyřídit všechny tyto náležitosti. Důležité je například uvést, že pobyt nemusí nahlašovat děti mladší 15 let, kterých by mezi uprchlíky mělo být až 35 %.

K 22. březnu, tedy datu rozhovoru, se u cizinecké policie zaregistrovalo 113 625 osob. Pokud bychom k těmto zaregistrovaným osobám starším 15 let připočetli skutečnost, že 35 % uprchlíků jsou děti, dostaneme se na přibližně 175 tisíc lidí. Tento počet ale nemůžeme sečíst s počtem vydaných víz, jelikož tyto ukazatele mohou obsahovat některé lidi dvakrát. Z veřejných statistik Ministerstva vnitra se tak skutečný počet Ukrajinských uprchlíků, kteří přišli do Česka, nedozvíme. Pro informace o přesném počtu lidí, kteří provedli pouze jeden ze dvou úkonů, jsme se obrátili na Ministerstvo vnitra. Dosud jsme však neobdrželi odpověď.

Využít můžeme také data mobilních operátorů. Podle slov ministra vnitra Víta Rakušana z 22. března bylo v Česku dle dat operátorů přes 270 tisíc lidí z Ukrajiny. O stejném čísle mluvil již 16. března také ministr školství Petr Gazdík a psala o tom ČTK. Bližší informace k těmto údajům mobilních operátorů se nám bohužel nepodařilo dohledat. Není tak jasné, jestli tento počet zahrnuje také lidi, kteří např. nemají telefon. ČTK i ministři Gazdík a Rakušan nicméně mluví obecně o počtu příchozích z Ukrajiny, a tak lze předpokládat, že tato statistika zahrnuje skutečně všechny příchozí. 

Petr Fiala tedy správně popisuje počet lidí, kteří do Česka přišli z Ukrajiny. Uvádí „skoro 300 tisíc," přičemž dle mobilních operátorů je to „přes 270 tisíc“.

Premiér Fiala v rozhovoru pro Seznam zprávy nikterak nekonkretizoval, oproti jakým zemím má být česká inflace vyšší. Vzhledem k tomu, že je Česko členem Evropské unie, budeme se zabývat srovnáním České republiky a ostatních zemí EU. Statistický úřad Evropské unie Eurostat uvádí, že mezi lety 2017 a 2021 se roční míra inflace v Česku pohybovala od 2 do 3,3 %. Jak nám ukazuje následující tabulka, spotřebitelské ceny rostly v celoevropském průměru o trochu méně.

Doplňme, že pro lepší mezinárodní srovnání používáme pro zachycení míry inflace tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který se používá při měření inflace v eurozóně a zajišťuje „skutečnost, že všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“.

Z dalších údajů vyčteme, že na podzim roku 2021 nabrala inflace vyšší tempo, a to na evropské i české úrovni. Mezi zářím a prosincem se průměrná měsíční inflace pohybovala v rámci Česka a Evropské unie na podobné úrovni. Listopadová inflace byla v tuzemsku dokonce nižší než v celé Evropské unii. V lednu a únoru letošního roku ale růst cen v Česku výrazně zrychlil, konkrétně na 8,8 % a 10 %, a značně odskočil od celoevropského průměru. Právě měsíce leden a únor jsou pro naše hodnocení podstatné, protože premiér Fiala hovoří o současné míře inflace. 

Při bližším pohledu na jednotlivé měsíce zjistíme, že během ledna a února se pouze v Estonsku a Litvě pohybovala inflace na vyšší úrovní než v tuzemsku. 

Pro úplnost dodejme, že Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí trochu jiné údaje než Eurostat. Podle ČSÚ činila průměrná míra inflace v Česku za rok 2021 3,8 % a v únoru pak 11,1 %. Tento rozdíl je způsobený použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). Vzhledem k tomu, že porovnáváme Českou republiku s ostatními státy Evropské unie, vycházeli jsme pouze ze statistik Eurostatu.

Předseda vlády Petr Fiala tedy říká pravdu, česká inflace je skutečně oproti jiným zemím vyšší.

Ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu Ministerstvo obrany oznámilo, že Česká republika podepsala s Ukrajinou smlouvu o případné zdravotní pomoci ukrajinským vojákům na území ČR a také o darování 4 tisíců dělostřeleckých granátů ukrajinské armádě. 

Dodávka této munice se nicméně zpozdila kvůli nejasnostem o způsobu dopravení. Podle ředitele odboru komunikace Ministerstva obrany Davida Jareše však byla Ukrajině munice k dispozici již po podepsání smlouvy, ke kterému došlo 1. února.

České vlaky nakonec dopravily tento náklad na Ukrajinu až po zahájení ruské invaze, konkrétně 27. února, společně s další vojenskou pomocí v hodnotě 188 milionů korun. V rámci tohoto druhého daru, který vláda schválila 26. února, ukrajinská armáda obdržela přibližně 30 tisíc pistolí, 5 tisíc útočných pušek, 2 tisíce samopalů, 3 tisíce kulometů a 31 odstřelovacích pušek (12 Dragunovů a 19 Falconů). Dále Ukrajina dostala přes 3,5 milionu nábojů a prostředky potřebné k přepravě tohoto materiálu.

Pro další vojenskou pomoc se česká vláda rozhodla na mimořádném zasedání 27. února. Šlo o výzbroj v celkové hodnotě 400 milionů korun sestavenou podle ukrajinských požadavků. Z bezpečnostních důvodů nicméně nebyl obsah blíže specifikován, ministryně obrany Černochová pouze uvedla, že se nejednalo o lehké zbraně.

O další dodávce vojenského materiálu se ministryně Černochová zmínila například 13. března. Uvedla, že Česká republika doposud Ukrajině poskytla vojenský materiál v celkové hodnotě 725 milionů korun a momentálně je v plánu další dodávka vybavení za podobnou částku. Blíže materiál s ohledem na bezpečnost nespecifikovala. Tuto dodávku 16. března schválila vláda. Doplňme, že vláda na svém jednání 23. března poté odsouhlasila i poskytnutí balistické obrany či dalšího vojenského materiálu.

Česká republika je tedy skutečně velmi aktivní v dodávání vojenského materiálu na Ukrajinu. O první pomoci rozhodla již před začátkem invaze a další následovaly již během konfliktu. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pro srovnání doplňme, že například Německo ke konci ledna 2022 zaslalo na pomoc Ukrajině 5 tisíc vojenských přileb a přislíbilo finanční podporu pro stavbu polní nemocnice. Za tento zdrženlivý přístup bylo Německo ostře kritizováno. Ve stejnou dobu podpořila Ukrajinu Kanada vysláním menší vojenské jednotky a Velká Británie doručením protitankových zbraní a vysláním skupiny 30 vojáků, která má ukrajinské vojáky vycvičit v jejich používání.

Zástupci Ukrajiny v polovině března například uvedli, že podpora od Spojených států, která zahrnuje munici, protitankové střely Javelin a protiletadlové střely Stinger, „je zásadní“ a že Ukrajina dále potřebuje také letadla a pozemní protiletadlovou obranu. Ukrajinská velvyslankyně v USA 15. března také požádala o zbraně jakéhokoliv typu s důrazem na protivzdušnou obranu. „Protivzdušná obrana je něco, s čím potřebujeme naléhavě pomoci, abychom Ukrajinu ochránili před tímto brutálním útokem, který páchají ze vzduchu. Toto je priorita číslo 1.“

Podobné požadavky přednesl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před americkým Kongresem 16. března. „Vy víte, jaký druh obranných systémů potřebujeme: S-300 a další podobné systémy,“ prohlásil tehdy ve svém projevu. Upřesněme, že pod označením S-300 se skrývají mobilní raketové systémy protivzdušné obrany, které jsou určené k obraně před letadly i před řízenými střelami.

Agentura AP na konci února informovala, že prezident Zelenskyj v reakci na nabídku Spojených států k evakuaci z Kyjeva uvedl, že potřebuje „protitankové zbraně, ne odvoz“. Volodymyr Zelenskyj tehdy také na svém twitterovém účtu například poděkoval Německu za příslib dodání protitankových zbraní a protiletadlových střel Stinger.

Ukrajinský premiér Denys Šmyhal rovněž vyzýval ostatní státy, aby Ukrajině poslaly obranný vojenský materiál. Na začátku března například poděkoval Španělsku za jejich „dodávku útočných zbraní a další klíčové kroky“. Součástí této dodávky bylo více než tisíc protitankových granátometů.

Dále uveďme například Lucembursko, kterému premiér Šmyhal na konci února vyjádřil poděkování mimo jiné za protitankové střely, které „znamenají pro Ukrajinu mnoho“. Za pomoc poděkoval třeba i Nizozemsku, které poskytlo protitankové a protiletadlové zbraně. Dne 10. února, tedy ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, označil premiér Šmyhal dodávku protileteckých zbraní Stinger z Litvy za „včasnou a důležitou“.

Prosby o protiletadlové a protitankové zbraně přednesl také ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov ve svém videu pro americký Kongres na začátku ruské invaze. Ukrajina tehdy požádala západní státy o zbraně a vybavení. Diplomatům předala detailní dopis s požadavky. Podle tohoto dokumentu Ukrajina naléhavě potřebovala „přenosné protiletadlové raketové systémy a střely pro přenosné protitankové systémy, stejně jako neprůstřelné přilby a bojová obrněná vozidla“.

Důležitost protitankových a protiraketových střel zmiňovali prezident Zelenskyj a premiér Šmyhal už delší dobu. Stejný názor potvrzují i výroky dalších představitelů Ukrajiny, proto hodnotíme výrok jako pravdivý. Nutno podotknout, že Ukrajina i nadále potřebuje a shání protitankové a protiledlové střely a další vojenský materiál.

Polský premiér Mateusz Morawiecki v polovině března 2022 oznámil, že na mimořádném summitu NATO formálně předloží návrh k mírové misi na Ukrajině. Tento mimořádný summit NATO se poté uskutečnil 24. března v Bruselu. O myšlence mírové mise mluvil polský vicepremiér Jarosław Kaczyński už během cesty do Kyjeva 15. března. "Myslím si, že je nutné mít mírovou misi - NATO, možná nějakou širší mezinárodní strukturu - ale misi, která se bude schopna bránit, která bude působit na ukrajinském území," řekl Kaczynski. Bližší obrysy návrhu jsou ale zatím nejasné, a proto i Petr Fiala v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o různých možnostech případné mírové mise.

Premiér Fiala odlišuje mírové mise Organizace spojených národů a Severoatlantické aliance. OSN od roku 1948 (.pdf) podnikla celkem 71 mírových misí, z nichž je v současnosti aktivních 12. Mírové mise OSN probíhaly na všech osídlených kontinentech mimo Jižní Ameriky a Austrálie. Nejvíce jich pak proběhlo v Africe.

Bosna a Hercegovina

NATO se účastnilo mírových operací pod záštitou OSN, pouze z vlastní iniciativy mírové mise nepodnikalo. V letech 1995 až 2004 například na území Bosny a Hercegoviny probíhaly operace IFOR, SFOR a SFOR II, které měly i několik desítek tisíc vojáků. Operace IFOR měla za úkol mír v Bosně a Hercegovině vojensky ustanovit, operace SFOR měly následně zajistit jeho udržení. Jednotky IFOR (.pdf, str. 3), SFOR (.pdf, str. 5) a SFOR II (.pdf, str. 3) přitom působily na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Dodejme, že Armáda České republiky označuje všechny tyto tři mise za mírové, stejně jako NATO (.pdf, str. 2-3). 

Afganistán

NATO vedlo v Afganistánu mezi lety 2003 až 2014 vojenskou operaci ISAF, která měla mandát OSN. Mise měla za cíl pomoci afgánské vládě udržovat bezpečnost a vytvořit nové afgánské bezpečnostní jednotky. V Afganistánu působilo v jednu chvíli více než 130 000 vojáků NATO, kteří se zapojovali i do bojů. Jako mírovou operaci ji označuje zpravodajský server Natoaktual nebo Armáda České republiky. ISAF následně nahradila menší nebojová mise Resolute Support (.pdf), která spočívala „výhradně ve výcviku, pomoci a poradenství afghánským národním bezpečnostním silám a bezpečnostním institucím tak, aby co nejdříve mohly plně zajistit bezpečnost země.“ Nejednalo se tedy o klasickou mírovou misi, jejímž úkolem by bylo na místě zajišťovat udržování míru vlastními silami.

Makedonie

Mise NATO Essential Harvest proběhla v Makedonii v roce 2001. Jejím účelem byl výběr zbraní a munice od povstalců, jejich následná doprava a zničení. Trvala 30 dní a účastnilo se jí 3 500 vojáků. O pomoc tehdy NATO požádal prezident Makedonie. Armáda České republiky opět označuje tuto misi za mírovou. Mezi další operace v Makedonii patří Amber Fox, která měla zajistit ochranu mezinárodních pozorovatelů. Účastnilo se jí 700 vojáků, kteří se v Makedonii připojili k dalším 300 vojáků.

Na Amber Fox navázala mise Allied Harmony, která počítala se 450 vojáky. NATO na svých webových stránkách píše, že mise kromě ochrany mezinárodních pozorovatelů radila makedonské vládě ohledně převzetí odpovědnosti za bezpečnost v zemi. Dodejme, že operaci Allied Harmony označuje za mírovou samotné NATO. Žádná z těchto tří makedonských misí neměla mandát OSN. Jak jsme si však ukázali na počtech vojáků, nejednalo se o velké operace. Rada bezpečnosti OSN ale vydala (.pdf, str. 2) souhlasné stanovisko se zajištěním ochrany mezinárodních pozorovatelů.

Kosovo

Dalším příkladem mírové mise je KFOR, která od roku 1999 probíhá na území Kosova. Mezi její cíle patří především udržovat bezpečné prostředí v Kosovu, včetně veřejného pořádku, „a v případě potřeby vynucovat dodržování dohod, které vedly k ukončení konfliktu“. Operace je pod velením NATO a probíhá na základě mandátu OSN (.pdf, str. 5-6). Účastnilo se jí ze začátku 50 000 vojáků, včetně nealiančních států. I tuto misi lze označit za mírovou, uvádí to totiž NATO i česká armáda.

Zmínit můžeme také první humanitární operaci NATO Allied Harbour z roku 1999, která měla pomoci albánské vládě a OSN „při zajištění základních potřeb obrovského množství uprchlíků, kteří ze dne na den prchli z Kosova do Albánie".

Závěr

Na závěr si vše shrňme. Je poněkud obtížné přesně určit, které operace NATO lze považovat za mírové. Určitě mezi ně můžeme zařadit IFOR, SFOR a SFOR II v Bosně a Hercegovině, protože ji tak označuje samotné NATO a Armáda ČR. Totéž platí i u operace s označením KFOR, která působí dodnes v Kosovu. Operaci na území Afghánistánu ISAF pak považuje za mírovou česká armáda, stejně tak i zpravodajský web Natoaktual. Důležité nicméně je, že všechny tyto vznikly s mandátem OSN. 

Poněkud složitější je případ tří malých misí v Makedonii. Operaci Essential Harvest označuje za mírovou česká armáda. U mise Amber Fox jsme nenašli, že by ji někdo označil za mírovou. Nicméně z této operace vychází mise Allied Harmony, kterou už jako mírovou pojmenovalo samotné NATO. Tyto operace nedisponovaly mandátem OSN, nicméně z hlediska počtu vojáků byly podstatně menší.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Mírových misí OSN se uskutečnilo již 71, a jsou tedy historicky běžné. Všechny větší mírové mise NATO probíhaly na základě mandátu OSN. Pouze 3 malé mise v Makedonii, které teoreticky také můžeme označit za mírové, žádný mandát OSN neměly.

Doplňme, že o možnosti mírové mise zástupci členských států NATO jednali na zmíněném summitu v Bruselu. Polský návrh zde nezískal podporu, a NATO bude Ukrajinu dále podporovat především dodávkami zbraní.

K možnosti se dříve vyjádřili také světoví i domácí politici. Velvyslankyně USA při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová řekla v rozhovoru pro CNN, že Joe Biden nemá v plánu, aby se vojáci Spojených států účastnili případné mise na Ukrajině. Německý kancléř Olaf Scholz zapojení NATO do konfliktu odmítá. 

„Mírová mise by měla mít mandát Rady bezpečnosti a pokud ne, musíme se ohlížet na vyjádření Valného shromáždění, které by se vyjádřilo většinově. Bylo by potřeba asi 130 hlasů, a to by, myslím, bylo možné,“ řekla k věci ministryně obrany Jana Černochová s tím, že o podobě mírové mise je připravena jednat. Premiér Fiala, jak už dříve avizoval, o možném zapojení NATO jednal s prezidentem Zemanem.

Značná krize uvnitř Severoatlantické aliance se objevila s vládou bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, který stál v čele USA mezi lety 2017 až 2021. Ten Alianci často kritizoval a podle deníku The New York Times měl v roce 2018 přemýšlet o odchodu USA z NATO. Trump pravidelně kritizoval fakt, že evropské alianční státy nedávají na obranu 2 % HDP ze svých rozpočtů, k čemuž se zavázaly v roce 2006. 

Postoj USA k Severoatlantické alianci eskaloval ve slavná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který listopadu 2019 prohlásil, že „NATO momentálně zažívá mozkovou smrt“. Tato slova následně Donald Trump důrazně odsoudil. Macron zároveň varoval evropské státy, že se už nemohou spoléhat na obrannou pomoc ze strany USA.

Doplňme, že vnitřním i vnějším problémům NATO se věnovala analýza „70 let NATO: Aliance v krizi“, kterou v roce 2019 vypracovalo americké Belferovo centrum pro vědu a mezinárodní záležitosti univerzity Harvard Kennedy School. Zpráva například uvádí, že krizi v NATO způsobily mimo jiné právě postoje Donalda Trumpa. Za výzvy označila i snahu Aliance o odvrácení ruské agrese ve východní Evropě, ukončování války v Afganistánu nebo soupeření s Čínou. Zpráva dokonce zmiňuje, že Trumpova politika uvrhla NATO do nejvíce znepokojující krize její v historii.

Ze strany Petra Fialy jsme nedohledali žádné podobně kritické vyjádření vůči NATO. Jeho výroky směrem k alianci jsou naopak zpravidla velmi pozitivní. Příkladem budiž jeho tweet z roku 2020. 

Podle jiného vyjádření Petra Fialy neexistuje pro Česko jiná varianta než NATO. „Česká republika se bez spojenců neobejde. Jsem přesvědčen, že alternativa k našemu členství v NATO neexistuje a hledání takové alternativy například v podobě evropské armády by bylo jen plýtvání silami a penězi, kterých v obraně už tak nemáme dostatek,“ prohlásil Fiala v rozhovoru v roce 2020.  

Doplňme, že negativní hlasy vůči Severoatlantické alianci se dlouhodobě ozývají z některých českých politických stran. Bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip v roce 2017 uvedl (video, čas 33:25 a dále), že NATO nefunguje a lepším řešením by bylo, kdyby Evropě bezpečnost garantovaly Čína, Rusko a USA. V září 2021 poté zmiňoval, že Severoatlantická aliance by měla být „po debaklu v Afghánistánu“ rozpuštěna. SPD zase NATO v roce 2019 či 2021 několikrát označila za „mrtvou organizaci“. 

Ačkoliv se tolik neobjevovala přímo slova o „rozpuštění“ Aliance, četná kritika a krize uvnitř NATO byly často zmiňovány, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.