Přehled ověřených výroků

Posilování Severoatlantické aliance na východním křídle započalo po anexi Krymu v roce 2014. Nato tehdy vytvořilo 4 mezinárodní bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku. Tyto jednotky jsou vedeny Spojeným královstvím, Kanadou, Německem a Spojenými státy. Podle oficiální zprávy NATO nebyly před rokem 2014 ve východním bloku přítomné žádné vojenské složky Aliance.

Východoevropská část NATO, kterou zobrazuje mapa níže, se výraznějšího posílení dočkala v lednu tohoto roku, kdy již Ruská federace soustřeďovala své vojenské síly v blízkosti hranic s Ukrajinou. Některé státy Aliance se tehdy rozhodly poslat na východ Evropy zejména vzdušné a námořní síly. 

V reakci na stupňující se ruský tlak se 2. února Spojené státy rozhodly vyslat zhruba 3 000 vojáků do Rumunska, Polska a Německa. Zároveň již o 9 dnů dříve připravily USA 8 500 vojáků pro případnou okamžitou podporu východního křídla.

10. února během své návštěvy velitelství NATO v Bruselu britský premiér Boris Johnson prohlásil, že Spojené království zdvojnásobí svou vojenskou přítomnost v Estonsku. Zároveň zde zmiňoval také vyslání válečných lodí do Středozemního moře nebo 350 vojáků do Polska.

Souhrnnější informace o posílení východního křídla NATO přinesl český informační server Natoaktual.cz. Ten 2. března uvedl, že NATO na východním křídle v reakci na ruskou invazi na Ukrajině, která začala 24. února, zdvojnásobilo svou vojenskou přítomnost. Dohromady se tak podle něj v oblasti nachází „takřka 20 tisíc vojáků“.

Už 16. února se ministři obrany zemí NATO shodli na „zvážení vytvoření nových bojových skupin NATO ve střední, východní a jihovýchodní Evropě“. Počítalo se s tím, že by vojenské skupiny mohly vzniknout v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. 24. března, tedy 2 dny po vydání námi kontrolovaného rozhovoru s Petrem Fialou, se na summitu NATO tento plán potvrdil.

Dodejme, že mezinárodní jednotka na Slovensku má mít až 2 100 zahraničních vojáků, kterým budou velet čeští vojáci. Ministerstvo obrany počítá, že jich zde bude působit zhruba 400. Jednotka se na Slovensku začala formovat již na konci února. 20. března pak na Slovensko dorazily první jednotky Aliance, aby zde rozmístily systém protivzdušné obrany Patriot. Ten slouží k ochraně před taktickými balistickými střelami, raketami s plochou dráhou letu i letouny a „využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 60 kilometrů a dosahem radaru až 160 kilometrů“. Uveďme, že tento systém věnovalo Slovensku Nizozemsko a Německo.

Americký prezident Joe Biden 24. února, kdy Rusko zahájilo útok na Ukrajinu, prohlásil (video, čas 0:45), že „Spojené státy budou bránit každý centimetr území NATO plnou americkou silou“. Podobně se vyjadřoval i těsně před vypuknutím ruské invaze 22. února a v této rétorice pokračuje i nyní.

O tom, že Severoatlantická aliance bude bránit „každý centimetr“ svého území, mluvil také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na tiskové konferenci 25. února a 1. března. Podobně se již v lednu vyjádřil i estonský prezident Alar Karis a v březnu také kanadská ministryně (video, čas 2:45) obrany Anita Anandová. Po mimořádném summitu Aliance 25. února, tedy den po začátku invaze na Ukrajinu, vydali prezidenti a předsedové vlád NATO společné prohlášení. V něm na konci stojí: „Jsme jednotní v tom, abychom chránili a bránili všechny spojence.“

Britský premiér Boris Johnson například zdůrazňuje nutnost posílit východní křídlo NATO. 10. února během své návštěvy velitelství Aliance prohlásil, že Velká Británie zdvojnásobí svoji vojenskou přítomnost v Estonsku. Zároveň zde zmiňoval vyslání válečných lodí do Středozemního moře nebo 350 vojáků do Polska. Nepodařilo se nám dohledat, že by Boris Johnson někdy mluvil přímo o obraně „každého centimetru NATO“, několikrát nicméně uvedl: „Odhodlání Spojeného království bránit naše spojence v NATO je absolutní a neotřesitelné.“

Německo dlouhodobě dováží velkou část primárních energetických surovin z Ruska. Jedná se především o zemní plyn, ale také např. ropu a uhlí. Tuto energetickou politiku Německo ještě podpořilo, když v reakci na havárii ve Fukušimské jaderné elektrárně v roce 2011 Spolkový sněm schválil vládní návrh na úplně opuštění jaderné energetiky v Německu. Současně s utlumováním jaderných elektráren v Německu probíhala výstavba plynovodů vedoucích z Ruska.

Pravděpodobně nejvýraznějším symbolem německé energetické závislosti na Rusku se stal plynovod Nord Stream 2. Projekt kritizovaly například Ukrajina, Polsko nebo Spojené státy americké. Uveďme, že v roce 2021 v Německu pocházelo z Ruska 55 % spotřebovaného plynu, u uhlí to bylo 50 % a u ropy 35 %.

K vybudování plynovodu Nord Stream a později i ramene Nord Stream 2 přispěla plynová krize v roce 2009, kdy po rozepřích mezi Ukrajinou a Ruskem ruský Gazprom zastavil dodávky plynu přes ukrajinské území. Na přelomu let 2011 a 2012 tak nejdříve došlo k dokončení plynovodu Nord Stream, který vede z Ruska po dně Baltského moře přímo do Německa a který vybudovala ruská státní plynárenská společnost Gazprom spolu s německými, nizozemskými a francouzskými firmami.

Na novém projektu Nord Stream 2, který kopíruje trasu plynového potrubí Nord Stream, se poté Gazprom dohodl v roce 2015 s firmami z Německa, Rakouska, Francie, Velké Británie a Nizozemska. V roce 2018 následně Německo „schválilo výstavbu a provoz plynovodu Nord Stream 2 ve svých vodách“. Nord Stream 2, jehož zprovoznění mělo zdvojnásobit vývoz ruského plynu přes Baltské moře do Evropy, byl dostavěn v září 2021 a na konci roku 2021 i naplněn plynem. 

Na přelomu let 2021 a 2022, kdy Rusko začalo u ukrajinských hranic soustřeďovat vojenské síly, Německo čelilo kritice kvůli neochotě spuštění plynovodu Nord Stream 2 obětovat. Projekt totiž stále od německých regulačních úřadů nezískal povolení k provozu, zároveň ale německý kancléř Olaf Scholz uváděl, že rozhodnutí je pouze záležitostí úřadů a nebude odrážet politickou stránku věci. Zástupci německé vlády nicméně přes toto počáteční váhání nakonec v lednu potvrdili, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací plynovodu Nord Stream 2. Poté, co Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, kancléř Scholz oznámil, že Nord Stream 2 povolení nedostane.

V případě dovozu ruského uhlí a ropy Spolková republika sice například nepřistoupila k okamžitému zastavení dodávek, v březnu si nicméně vytyčila za cíl tento import do konce roku 2022 prakticky zastavit. Německý ministr hospodářství Robert Habeck ovšem vidí problém ve stejně rychlém ukončení ruských dodávek plynu. Podle něj totiž Německo nedisponuje terminálem na dovoz zkapalněného plynu, díky kterému by země mohla získávat zemní plyn z jiných částí světa. Německá vláda má také obavy z těžkých dopadů na hospodářství a z vyšší inflace, které by přerušení dodávek plynu z Ruska mohlo způsobit, a tak v této otázce zůstává opatrná. Podle Habecka by k ukončení německé závislosti na ruském plynu mohlo dojít až v létě roku 2024. Zmiňme, že v současnosti již u našich západních sousedů klesl podíl dovozu plynu z Ruska zhruba na 40 %.

Shrňme tedy, že Německo skutečně je a bylo z velké míry závislé na Rusku, co se týče dodávek ropy, uhlí i plynu. V minulosti proto realizovalo např. projekt Nord Stream 2 přivádějící plyn přímo z Ruska. V současnosti německá vláda svůj postoj přehodnotila a plánuje závislost na ruském dovozu uhlí, ropy i plynu snížit. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

V pořadu Ptám se já premiér Petr Fiala (ODS) hovořil mimo jiné také o přístupu Česka, Polska, Slovenska a pobaltských států k ruské agresi na Ukrajině a jejich ochotě přijmout Ukrajinu do Evropské unie. V následujících odstavcích popíšeme postoje jednotlivých zemí k ekonomickým sankcím vůči Rusku, dodávkám vojenského materiálu na Ukrajinu, ale také to, zda podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie.

Česká republika

Co se týče ekonomických sankcí, patří ČR ke státům, které od začátku ruské invaze na Ukrajinu požadují ta nejtvrdší opatření. Razantní opatření tehdy ostatně požadoval také prezident Miloš Zeman, který zejména vyzýval k úplnému odstřižení Ruské federace od bankovního systému SWIFT. Premiér Fiala ještě 24. února, tedy první den ruské invaze, na svém twitterovém účtu informoval, že na zasedání Evropské rady hodlá prosazovat „co nejtvrdší sankce a jednotný postoj“.

První český vlak se zbraněmi dorazil na Ukrajinu již 27. února. Náklad v hodnotě zhruba 188 milionů korun obsahoval kulomety, útočné pušky, pistole či náboje. Tentýž den vláda na mimořádném jednání schválila další dodávku zbraní a vojenské techniky pro Ukrajinu, a to v hodnotě 400 milionů korun. 4. března vládní kabinet schválil dar v hodnotě 17 milionů korun od zbrojařských firem. Dle informací ze 13. března již Česká republika Ukrajině věnovala munici, ruční zbraně či protiletadlové střely a zdravotnický materiál v celkové hodnotě přibližně 725 milionů korun. 

Prezident i premiér České republiky již na konci února podpořili také snahu Ukrajiny vstoupit do EU. Dosvědčuje to mimo jiné fakt, že Česká republika byla jedním z 8 států, jejichž prezidenti na konci února v otevřeném dopise vyzvali EU, aby Ukrajině udělila status kandidátské země. Ukrajinu v této otázce podpořil i ministr zahraničí Jan Lipavský. Pro kontext dodejme, že status kandidátské země je první ze tří fází k přijetí země do Evropské unie. Jednání o přijetí pak mohou začít, pokud se na něm shodnou všechny vlády EU formou jednomyslného rozhodnutí Rady EU.

Doplňme, že tento postoj zastává Česko i v současnosti. Premiér Fiala například ve čtvrtek 24. března před konáním summitu EU v Bruselu vyzval k jednoznačné podpoře Ukrajiny. „Ukrajinci bojují za naše evropské hodnoty. Bojují za nás a my bychom jim měli kromě slov a pomoci v oblasti vojenské a humanitární dát ještě jednu podporu: naději. Naděje znamená říct: My vás chceme. Dveře do EU jsou otevřeny a ukazujeme to tím, že jste kandidátskou zemí a teď už je na vás, abyste naplnili všechny podmínky, které jsou potřeba."

Polsko

Polsko společně s ČR od začátku ruské invaze na Ukrajinu prosazovalo odstřižení Ruska od platebního systému SWIFT. 19. března pak polský premiér Mateusz Morawiecki oznámil, že navrhuje úplný zákaz obchodu mezi Ruskem a Evropskou unií. „Musíme Rusku ukázat svou sílu a odhodlání, jinak budeme muset v blízké budoucnosti zaplatit vyšší cenu,“ dodal k plánu na obchodní blokádu Ruska.

Co se týče dodávky zbraní z Polska, 25. února dorazil na území Ukrajiny polská kolona kamionů naložených vojenským materiálem. Polský premiéra pak 7. března řekl, že na Ukrajinu míří především dodávky obranného materiálu - přileb, neprůstřelných vest a zbraní určených k obraně měst, ulic a domů.

V úterý 8. března Polsko uvedlo, že je připraveno poskytnout své letouny MiG-29 americkým jednotkám, které by je poté předaly ukrajinské armádě, a vyzvalo další členy NATO ke stejnému kroku. K předávce letounů však nakonec nedošlo, neboť se americká strana odmítla projektu zúčastnit. Dodejme, že Rusko by podporu vzdušných sil třetí stranou považovalo za zapojení do konfliktu.

Polsko podporovalo vstup Ukrajiny do EU a NATO již před invazí, což potvrzují slova polského prezidenta Andrzeje Dudy z května minulého roku. Postoj Polska k této otázce se nezměnil ani po vypuknutí ruské invaze. Polský prezident patřil mezi osm vrcholných státníků, kteří se prostřednictvím otevřeného dopisu vyslovili pro udělení statusu kandidátské země. 15. března při návštěvě Kyjeva polský premiér Morawiecki uvedl, že EU by měla Ukrajinu pozvat mezi sebe co nejdříve. 

Pobaltské státy

Pobaltské státy, tedy Lotyšsko, Litva a Estonsko, dlouhodobě upozorňovaly na možnost agrese ze strany Ruska a usilovaly o posílení východního křídla NATO. Již první den ruské invaze pobaltské státy spolu s Českem a Ukrajinou volaly po okamžitém odstřihnutí Ruska od platebního systému SWIFT.

Tento postoj představitelé pobaltských států prosazují i v současné době. Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis 3. března uvedl, že EU by měla od SWIFTu odpojit veškeré ruské banky a usilovat o přerušení odběru energií z Ruska. Evropská unie se totiž po ruské agresi shodla na odstřižení pouze některých ruských bank od platebního systému SWIFT. Stejné požadavky jako ministr zahraničí Litvy vznesl (.pdf, str. 2) také lotyšský předseda vlády Krišjánis Kariňš. I estonská premiérka Kaja Kallas požadovala ještě v březnu tvrdší sankce vůči Rusku.

Co se týče dodávky zbraní na Ukrajinu, pobaltské státy dodaly společně s dalšími státy NATO například protiletadlové střely Stinger. Vláda Estonska pak na Ukrajinu poslala protitankové střely Javelin. Estonsko, Lotyšsko i Litva, stejně jako velká část východoevropských států, podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie. Jejich představitelé své postoje deklarovali v otevřeném dopise prezidentů.

Slovensko

Slovenský premiér Eduard Heger se již na samém počátku ruské invaze 24. února vyjádřil, že bude prosazovat ty nejtvrdší sankce vůči Rusku. 25. února pak Slovensko podpořilo odstřižení Ruska od systému SWIFT. Dle jeho pozdějších vyjádření se v průběhu invaze slovenský postoj nezměnil. Heger mimo jiné požaduje, aby se Evropa stala na Rusku energeticky nezávislou. 

Slovenská vláda již 26. února schválila dodávky zbraní a vojenského materiálu na Ukrajinu. Dodávka by měla obsahovat také materiál ze státních hmotných rezerv. Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď tehdy oznámil, že Bratislava Ukrajině pošle 12 000 kusů munice, 10 milionů litrů nafty a 2,4 milionu litrů leteckého benzínu v hodnotě zhruba 11 milionů eur, tedy více než 272 milionů korun.

Slovenský premiér, ale také prezidentka Zuzana Čaputová, podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie. Prezidentka stvrdila tento postoj, společně s dalšími sedmi státníky, svým podpisem v otevřeném dopise. Podle premiéra Hegera potřebuje ukrajinský lid jasnou evropskou perspektivu. 

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém vyjádření odkazuje na neformální zasedání Evropské rady, které proběhlo ve Versailles ve dnech 10. až 11. března 2022 (.pdf). 

Vrcholní zástupci států Evropské unie se zde dohodli mimo jiné na snížení energetické závislosti na Rusku. Jednali například o tom, jak zajistit bezpečnost dodávek energie s ohledem na současnou situaci na Ukrajině a také s ohledem na cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu, podle níž by měla Unie do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. 

Evropští představitelé se ve Versailles dohodli (.pdf, str. 5–6) na „co nejrychlejším postupném ukončení“ závislosti EU na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí. Podle závěrů zasedání by k tomu mělo dojít prostřednictvím:  

• rychlejšího snižování celkové závislosti na fosilních palivech při zohlednění vnitrostátních podmínek,
• diverzifikace dodávek a tras, mimo jiné prostřednictvím zkapalněného zemního plynu a bioplynu,
• dalšího rozvoje trhu EU s vodíkem,
• urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie,
• zlepšení propojení evropských elektroenergetických a plynárenských sítí,
• posílení nouzového plánování EU v oblasti bezpečnosti dodávek,
• zlepšení energetické účinnosti a podpory oběhovosti.

Doplňme, že tyto cíle byly podpořeny (.pdf, str. 5) také na formálním zasedání Evropské rady z 24. a 25. března. „Evropská unie co nejdříve postupně ukončí závislost na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí, jak je uvedeno ve Versailleském prohlášení,“ stojí v závěrech. 

Evropští představitelé ve Versailles také vyzvali Evropskou komisi, aby do konce května 2022 navrhla podrobnou podobu plánu REPowerEU, jehož cílem je „učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech v dostatečném předstihu před rokem 2030“. Doplňme, že nástin tohoto plánu Komise představila už 8. března, neobsahuje nicméně například podrobnější časový harmonogram.

Už v srpnu 2014 Petr Fiala kritizoval „slabost Západu" ve spojitosti s děním na Ukrajině. Připomeňme, že na jaře 2014 Ruská federace anektovala Krym a na konci léta na východě Ukrajiny stále probíhaly boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Že jsou na Ukrajině přítomní i ruští vojáci „dobrovolníci“ potvrdila ruská strana právě v srpnu 2014, ve stejné době se také Vladimir Putin vyjádřil, že by na východní Ukrajině měl vzniknout nový stát. V reakci na tyto skutečnosti Petr Fiala ve svém vyjádření uvedl, že Evropa situaci jen „přihlíží“ a kritizoval tehdejší českou vládu v čele s Bohuslavem Sobotkou, který v té době váhal podpořit protiruské sankce. „Když se česká vláda bude chovat tak, jako by žádné nebezpečí nebylo, svět se nestane bezpečnější,“ zmiňoval tehdy Petr Fiala.

Již v březnu 2014 také Petr Fiala prohlásil, že „chceme-li si uchovat naši bezpečnost, musí demokratické země ukázat mnohem větší odhodlání bránit mezinárodní právo a svobodu". Zároveň uvedl, že tehdejší krize odhalila i to, že Evropská unie v posledních letech podcenila otázky energetické bezpečnosti.

V pořadu Interview ČT24 (video, 5:05–7:37) 5. března 2015 Petr Fiala dále kritizoval, že Česká republika a „evropské země obecně“ nedávají dost prostředků na obranu. Upozorňoval i na to, že český obranný rozpočet nedosahoval výše 2 % HDP, k čemuž se ČR zavázala již v době svého vstupu do NATO (.pdf, str. 9). Dodal, že k zabezpečení obrany Evropy je proto nutné spolupracovat se Spojenými státy. 

V roce 2016 poté ve spojitosti s rolí USA v NATO zdůraznil nutnost vzájemné spolupráce Evropy v otázce bezpečnosti a nutnost dávat více peněz na modernizaci armády a budování aktivních záloh. „Nestarejme se tolik o to, koho si zvolí Američané, ale o to, že se nebudou tolik starat o nás. Nebudeme-li nic dělat, v nebezpečném světě na to doplatíme," doplnil tehdy Fiala.

V roce 2017, kdy ODS představila novelu zákona, podle níž by každý rok povinně stoupal rozpočet na obranu, představitelé ODS uvedli, že návrh reaguje na to, že Česko dlouhodobě neplní své rozpočtové závazky vůči NATO. Předseda ODS Petr Fiala tehdy řekl: „Nemůžeme podléhat iluzi, že mír je samozřejmý a že se nám nic nemůže stát. Roste množství bezpečnostních hrozeb a na to je třeba reagovat."

Petr Fiala tedy v minulých letech několikrát upozorňoval na to, že evropské státy podceňují bezpečnostní otázky, i co se týče například energetické bezpečnosti. Z těchto důvodů hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Předně uveďme, že Dita Charanzová (ANO) v rozhovoru zmiňuje (video, 3:54), že Evropa v reakci na aktuální dění na Ukrajině musí „dělat víc“. V této souvislosti pak poukazuje právě na postoj Německa k některým sankčním opatřením.

Připomeňme nejdříve, jak se Německo stavělo k sankcím vůči Rusku v minulosti. Ještě na konci roku 2021, kdy Ruská federace začala u hranic s Ukrajinou soustřeďovat vojenské síly a kdy Spojené státy varovaly před možnou ruskou invazí, Německo váhalo například obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Ten měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska přímo do Německa, k uvedení do provozu však musel ještě získat od německých regulačních úřadů povolení. 

Německý kancléř Olaf Scholz nejdříve v prosinci uváděl, že je Nord Stream 2 soukromý projekt a o povolení k provozu rozhodnou německé úřady bez ohledu na politické hledisko. Kvůli tomuto postoji následně německá vláda čelila značné kritice. Plán, aby nedošlo k otevření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny Ruskem, prosazovaly především Spojené státy americké. Přes počáteční váhání pak nakonec zástupci německé vlády v lednu potvrdili, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací plynovodu Nord Stream 2. Poté, co Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že Nord Stream 2 povolení nedostane.

24. února 2022 následně Rusko napadlo Ukrajinu, čímž začal otevřený konflikt. Evropská unie začala téměř okamžitě jednat o uvalení dalších sankcí na Rusko, některé státy přitom navrhovaly odpojení Ruska od mezinárodního platebního systému SWIFT. I v tomto případě Německo nejdříve drželo spíše nesouhlasný postoj a váhalo, i když už většina evropských států s tímto krokem souhlasila. Jedním z důvodů bylo i to, že by odpojením Ruska od SWIFTu byly ohroženy ruské dodávky zemního plynu, na nichž je Německo z velké části závislé. Už 25. února odpoledne nicméně Německo oznámilo, že je připraveno Rusko od SWIFTu odstřihnout. Doplňme, že Česká republika podporovala vyřazení Ruska ze systému SWIFT od začátku.

O tom, že se Německo stále potýká s energetickou závislostí na Rusku, poté v březnu mluvila například i německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock. Dle jejího vyjádření by zákaz dovozu ruské ropy, ke kterému přistoupily Spojené státy, Kanada nebo Austrálie, v Německu způsobil chaos. 

K okamžitému zastavení dodávek ropy, ale i plynu z Ruska pak státy EU vyzývá i otevřený dopis, ke kterému podpis připojila řada europoslanců (.pdf). Mezi nimi například právě i Dita Charanzová (.pdf, str. 4) a další čeští europoslanci, včetně zástupců vládní ODS či KDU-ČSL.

Uveďme, že dle zpráv z 12. března si německá vláda vytyčila cíl, aby import ropy a uhlí z Ruska klesl téměř na nulu už do konce roku 2022. Zakázat dovoz plynu, jak vyzývají poslanci Evropského parlamentu, však Německo neplánuje. Ve svém vyjádření to uvedl německý ministr hospodářství Robert Habeck, podle něhož by takový krok způsobil nedostatek plynu „příští zimu, což by vedlo k propadu hospodářství, vyšší inflaci i stovkám tisíc nezaměstnaných“.

Na závěr tedy shrňme, že Německo v několika případech váhalo se zavedením sankčních opatření vůči Rusku, byť s nimi v některých případech posléze souhlasilo. Která opatření jsou „razantnější“, je do značné míry na subjektivním posouzení. V poslední době však Německo například odmítlo přistoupit k zákazu dovozu ruského plynu. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na mimořádném zasedání Evropského parlamentu, které se konalo 1. března 2022, přednesl svůj projev ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ve své téměř osmiminutové řeči se vyjadřoval k ruské invazi na Ukrajinu a ke konci apeloval na Evropskou unii, aby přijala Ukrajinu mezi své členy: „Bojujeme za to, abychom se stali rovnoprávnými členy Evropy. Věřím, že dnes celému světu ukazujeme, co v nás je. Evropská unie bude mnohem silnější s námi – to je jisté. Bez vás bude Ukrajina osamocená. Dokázali jsme naši sílu. Dokázali jsme, že jsme přinejmenším stejní jako vy. Tak dokažte vy, že stojíte s námi. Dokažte, že nás nenecháte na holičkách. Dokažte, že jste skutečně Evropané.“

Několik hodin poté, co prezident Zelenskyj pronesl svou řeč, schválili europoslanci usnesení. V něm vyzývali orgány Evropské unie, aby pracovaly na tom, že Ukrajině bude udělen status kandidátské země EU. Pro usnesení hlasovalo 637 europoslanců ze 676 hlasujících, a to včetně (.pdf, str. 157) europoslankyně za hnutí ANO Dity Charanzové. Status kandidátské země je první ze tří fází k přijetí země do Evropské unie. Jednání o přijetí pak mohou začít, pokud se na něm shodnou všechny vlády EU formou jednomyslného rozhodnutí Rady EU.

Pro kontext ještě doplňme, že Volodymyr Zelenskyj již 28. února podepsal žádost o přijetí Ukrajiny do Evropské unie, a to společně s premiérem Denysem Šmyhalem a předsedou ukrajinské Nejvyšší rady Ruslanem Stefančukem. „Jsem přesvědčen, že jsme si to zasloužili. Jsem přesvědčen, že vše je možné,“ uvedl k věci prezident Zelenskyj.

Ve výroku Dity Charanzové se objevují dvě nepřesnosti. Prezident Zelenskyj totiž Evropskou unii kritizoval pouze nepřímo a výslovně se nezmínil o kandidátském statusu. S jistou mírou zjednodušení tak ale lze jeho apel na europoslance chápat, především ve spojitosti s dříve podanou žádostí o přijetí do EU. Druhá nepřesnost se týká samotného usnesení. Dita Charanzová říká, že je namířeno na premiéry zemí Evropské unie. To není úplně přesné, protože výzva europarlamentu zmiňuje pouze obecně orgány EU. Nicméně vzhledem k tomu, že se mezi tyto orgány řadí i Evropská rada, která je tvořena předsedy vlád nebo prezidenty, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Pro kontext nejdříve uveďme, že Marek Ženíšek (TOP 09) tu mluví o změně postoje Německa v reakci na ruskou agresi na Ukrajině.

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu 24. února Německo nejdříve postupovalo zdrženlivě co se týče schvalování nových, tvrdších sankcí proti agresorovi. Odmítalo například odpojit Rusko od mezibankovního platebního systému SWIFT. Nakonec nicméně německá vláda 25. února odpoledneotočila a oznámila, že sice posuzuje důsledky odstřižení Ruské federace od SWIFTu, ale není proti.

Na konci roku 2021, kdy Rusko začalo u ukrajinských hranic soustřeďovat vojenské síly, čelilo Německo kritice pro neochotu obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Ten měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska přímo do Německa. Uveďme, že v současnosti je již dostavěný a podle vyjádření provozovatele z konce roku 2021 také naplněný plynem. 

Plynovod ale dosud nezískal od německých regulačních úřadů povolení k provozu. Jedním z důvodů bylo také to, že ostatní evropské státy poukazovaly na nebezpečí, které může zvýšená závislost na ruském plynu představovat. Plán, aby nedošlo k otevření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny, prosazovaly především Spojené státy americké. Na konci ledna 2022 vyjádřil mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price postoj USA: „Chci to říct úplně jasně: pokud Rusko jakýmkoli způsobem napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se nespustí.”

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock následně ve čtvrtek 27. ledna na půdě německého parlamentu potvrdila, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací Nord Stream 2. Když Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že plynovod povolení nedostane. 

„Dnes jsem požádal spolkové ministerstvo hospodářství, aby stáhlo stávající zprávu k analýze zásobovací bezpečnosti u Spolkové agentury pro sítě. Zní to možná technicky, ale je to nezbytný správně-právní krok, aby nyní produktovod nemohl získat certifikaci,“ uvedl tehdy Scholz s tím, že bez certifikace nemůže být Nord Stream 2 zprovozněn. V této fázi se tedy skutečně jedná o „konec Nord Stream 2“, jak ve výroku zmiňuje Marek Ženíšek.

Dále uveďme, že na Německo před vypuknutím invaze směřovala kritika také za to, že Ukrajině v době stupňujícího se napětí mezí ní a Ruskem nechtělo poslat pomoc v podobě zbraní. Nad rozhodnutím Německa poslat Ukrajině vojenské přilby místo zbraní či munice se na konci ledna pozastavoval například starosta Kyjeva Vitalij Kličko: „Pro chování německé vlády nemám slov. Ministryně obrany patrně nepochopila, že máme co do činění s perfektně vyzbrojenou ruskou armádou, která může každou chvílí začít s další invazí.“

Ačkoli ještě na začátku února Olaf Scholz uváděl, že je striktně proti dodávkám smrtících zbraní na Ukrajinu, po zahájení ruského útoku na Ukrajinu Německo svůj postoj v otázce dodávek zbraní kompletně přehodnotilo. 26. února tak kancléř Scholz oznámil, že Německo dodá Ukrajincům protitankové střely a rakety.

Místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (nestr. za ANO) se v pořadu ČT24 Události, komentáře vyjadřovala ke slovům ministryně obrany Jany Černochové. Ta dříve mluvila o tom, že by OSN měla vyslat na Ukrajinu mírové síly, známé jako modré přilby či modré barety. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jakou funkci plní mírové síly OSN a zda je k jejich vyslání skutečně potřeba rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

Mírové mise jsou dle Organizace spojených národů „zásadním nástrojem mezinárodního společenství k prosazování míru a bezpečnosti“. Již v roce 1948 Spojené národy vytvořily první takovou misi – Organizaci OSN pro dohled nad dodržováním příměří na Blízkém východě. Za první mírovou operaci, na níž vojáci OSN použili později typické modré přilby, lze označit misi do Suezského průplavu, která se uskutečnila (.pdf, str. 3) roku 1956. Zde mírové jednotky dohlížely (.pdf, str. 3) na dodržování dohod mezi válčícími stranami na konci druhé arabsko-izraelské války. V současnosti probíhá celkem 12 mírových operací OSN na třech kontinentech.

Tzv. peacekeeping, neboli udržování míru, se řídí třemi základními pravidly – mírové síly jsou vyslány v případě souhlasu hlavních účastníků konfliktu, mírové jednotky jsou nestranné a používají sílu pouze v případě sebeobrany či obrany mandátu. Upřesněme, že obrana mandátu je chápána jako zajištění bezpečnosti a svobody pohybu účastníků mise, případně ochrana civilního obyvatelstva před bezprostřední hrozbou fyzického násilí.

Co se týče vyslání mírových sil OSN, je skutečně nutné, aby takový krok schválila Rada bezpečnosti OSN (RB). Ta má pravomoc rozhodnout, zda „došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo agresi a jakými prostředky mají být světový mír a stabilita případně obnoveny“. Následně pak Rada bezpečnosti oficiálně schválí mírovou operaci prostřednictvím přijetí rezoluce. 

Uveďme, že Rada bezpečnosti se skládá z celkem 15 států OSN, z toho pět jsou stálí členové – Francie, Rusko, Čína, Velká Británie a USA. Tito členové přitom mají v Radě právo veta. Rozhodnutí Rady o podstatných záležitostech vyžaduje devět hlasů včetně hlasů všech stálých členů. „Práva veta již v minulosti využil každý z pěti stálých členů. Postupně se vyvinula praxe umožňující zdržení se hlasování některého ze stálých členů Rady bezpečnosti, aniž by to znemožnilo přijetí rezoluce,“ uvádí k tomu české Ministerstvo zahraničí. V posledních letech se nicméně ozývají četné hlasy pro reformu fungování Rady bezpečnosti, výtky směřují především k rozhodovacímu mechanismu včetně práva veta.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem hodnotíme výrok Dity Charanzové jako pravdivý. Pro úplnost doplňme, že v pořadu Interview uvedl bezpečnostní analytik a poradce premiéra Petra Fialy Tomáš Pojar, že obecně je mírová mise „možná i bez mandátu Rady bezpečnosti OSN“. Dále také dodal, že v minulosti již do míst konfliktu vyslaly mírové jednotky ty země, které k tomu byly ochotné, a to i bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Upřesněme však, že by se v tomto případě nejednalo o misi OSN, ale o misi jednotlivých států či jiné organizace, např. NATO.