Přehled ověřených výroků

Zavádějící
Před zahájením konfliktu jel do Moskvy Viktor Orbán, Emmanuel Macron, Olaf Scholz a v den Vondrova výroku i Karl Nehammer. Orbán však do Moskvy jel konzultovat primárně zvýšení dodávek ruského plynu, zatímco ostatní lídři jednali o deeskalaci napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.

Předně uveďme výrok do kontextu. Alexandr Vondra zde odpovídal na otázku moderátorky, která mluvila (audio, 7:40) o tom, že Viktor Orbán na začátku dubna vyhrál v maďarských parlamentních volbách a voličům jeho strany Fidesz tak například „nevadilo“, že dříve jednal s Vladimirem Putinem. Alexandr Vondra poté ve své odpovědi poukazoval na skutečnost, že Moskvu navštívili i lídři Francie, Německa a Rakouska.

Maďarský premiér Viktor Orbán, francouzský prezident Emmanuel Macron i německý kancléř Olaf Scholz skutečně Moskvu navštívili, a to v první polovině února 2022. Tedy v době před zahájením ruské invaze na Ukrajinu, kdy Rusko u ukrajinských hranic soustřeďovalo vojenské síly a média i světoví státníci otevřeně varovali před možnou ruskou agresí. Rakouský kancléř Karl Nehammer poté navštívil prezidenta Putina v den Vondrova výroku, 11. dubna 2022. 

Viktor Orbán konkrétně návštěvu Moskvy podnikl 1. února 2022, důležitou součástí schůzky přitom bylo jednání o zvýšení dodávek ruského plynu do Maďarska. Udržení nižších cen energií mělo pro maďarského lídra podstatný význam v kontextu předvolebního období. Mezi další témata jednání patřila například spolupráce Ruska a Maďarska v oblasti ekonomiky nebo při výstavbě maďarské jaderné elektrárny Paks II. Dále maďarský premiér a ruský prezident probírali také otázku Ukrajiny a vztahy Ruska se západními zeměmi. V této souvislosti Orbán označil návštěvu za „mírovou misi“ a zároveň uvedl, že si žádný lídr v Evropské unii nepřeje válku nebo konflikt. Zdůraznil také nutnost dalších jednání, „aby se zabránilo návratu ke studené válce“.

Emmanuel Macron poté jel 10. února 2022 do Moskvy za účelem zmírnění tenzí mezi Ruskem a západními státy vzhledem k eskalujícímu napětí na Ukrajině.

Olaf Scholz přijel do Moskvy 15. února 2022 s podobným cílem jako Emmanuel Macron, tedy zabránit válce. Rusko tehdy varoval, že je Německo připraveno v případě ruské agrese na Ukrajině zavést tvrdé sankce.

Rakouský kancléř Karl Nehammer o svém plánu navštívit Moskvu informoval 10. dubna. S Vladimirem Putinem se poté setkal 11. dubna 2022, tedy v den Vondrova výroku. Při jednání vyjádřil solidaritu s Ukrajinou a výrazně odsoudil ruské válečné zločiny. Zároveň Putina varoval před dalším zesílením západních sankcí. Po schůzce Nehammer rozhovor s ruským prezidentem označil za „velmi přímý, otevřený a tvrdý“. Dodal také, že to „nebyla žádná přátelská návštěva“. Pro úplnost dodejme, že Putin údajně Nehammerovi při jednání řekl, že Rakousko může počítat s dodávkami ruského plynu a i nadále za ně platit v eurech. Zda s tématem dodávek plynu přišel jako první Karl Nehammer, ale není jasné.

Na závěr tedy shrňme, že mezi hlavní body Orbánovy návštěvy Moskvy patřilo jednání o zvýšení dodávek ruského plynu do Maďarska a jednání o ekonomické spolupráci či o výstavbě jaderné elektrárny. Ostatní evropští lídři však s Putinem jednali, alespoň dle jimi zveřejněných informací, primárně o deeskalaci napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Výrok Alexandra Vondry z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Pravda
Koalice Fidesz a Křesťanskodemokratické lidové strany v čele s Viktorem Orbánem zaznamenala ve volbách do maďarského parlamentu v roce 2022 mírný procentuální nárůst hlasů oproti volbám v roce 2018, získala také o 2 mandáty více.

Ve volbách do maďarského parlamentu (Országgyűlés) v roce 2018 zvítězila strana Fidesz v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou, když celkově získala 49,3 % hlasů a obsadila tak 133 mandátů. 

V posledních volbách, které se v Maďarsku konaly 3. dubna 2022, obhájila tato koalice vítězství se ziskem 54,1 % hlasů a 135 mandátů. 

Koalice v čele s Viktorem Orbánem tedy skutečně obhájila své vítězství, přičemž získala téměř 5 procentních bodů navíc a o 2 mandáty více než před čtyřmi lety. Výrok Alexandra Vondry tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zavádějící
Opoziční koalici tvořilo 6 stran vč. socialistické MSZP a konzervativního Jobbiku. MSZP je však již desítky let označována za středolevou stranu a Jobbik se v posledních letech profiluje jako středopravý. Nejde tedy o tak ideově širokou koalici, jak naznačuje Alexandr Vondra.

Alexandr Vondra v diskuzi prohlásil, že maďarská opozice, která se postavila v letošních parlamentních volbách Viktoru Orbánovi a jeho straně Fidesz, vytvořila jakýsi „megakonglomerát“. Jeho slova si vykládáme jako tvrzení, že opoziční koalice Společně pro Maďarsko je spojením mnoha nesourodých stran s odlišným zaměřením v rámci politického spektra.

„Většina stran může být označena za středo-levicové. Ale je tam Jobbik, který býval extrémní pravicí. A lídr celé aliance Péter Márki-Zay se považuje za křesťanského konzervativce. Jsou tam nějaké liberální strany, jako je Momentum. Máme tam socialistickou stranu, což je nástupce komunistické strany, která existovala před rokem 1990. Máme tam Demokratickou koalici, což je odštěpek od socialistů. A jsou tam zelení, takže je to skutečně různobarevná aliance“, uvedl pro ČRo Plus k maďarské opoziční koalici politolog Zsolt Enyedi.

Vondra označuje stranu Jobbik za extrémně pravicovou. Je pravda, že Jobbik, neboli Hnutí za lepší Maďarsko, byl v minulosti za krajní pravici označován. V posledních několika letech se však strana začala posouvat do středu politického spektra, zmírnila rétoriku a nyní se definuje jako středopravicová.

Co se týče Vondrou zmiňované krajní levice, je třeba říct, že jednou ze stran koalice Společně pro Maďarsko je Maďarská socialistická strana (MSZP). Předchůdcem této strany, která vznikla (.pdf, str. 1) v říjnu 1989, byla Maďarská socialistická dělnická strana. Ta se ideologicky (.pdf, str. 188–189) hlásila ke komunismu a marxismu-leninismu. Za krajně levicovou (str. 417–418) MSZP v minulosti označovaly některé z ostatních politických stran Maďarska. Dnes je ale politické zaměření strany spíš sociálnědemokratické a proevropské a je popisována jako středolevicová. V Evropském parlamentu například patří do frakce evropských sociálních demokratů, stejně jako v minulosti ČSSD

Koalice Společně pro Maďarsko je tedy skutečně seskupením různorodých politických stran. Kromě středové liberální strany Momentum, zelených stran Dialog pro Maďarsko a LMP a středolevicové Demokratické koalice zahrnuje i Maďarskou socialistickou stranu a Jobbik. Je pravda, že v minulosti MSZP byla označována za krajně levicovou a Jobbik za stranu krajně pravicovou, v současnosti se ale obě strany posunuly směrem ke středu politického spektra. Vzhledem k této časové nesrovnalosti hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako zavádějící.

Pravda
Maďarský parlament přijal v roce 2011 nový volební zákon, který nahrává velkým stranám. Za tímto efektem stojí mj. i tzv. gerrymandering, účelové překreslení hranic volebních obvodů. Premiér Orbán se zároveň skutečně vymezuje vůči uvedeným skupinám.

Strana Fidesz v čele s Viktorem Orbánem letos vyhrála maďarské parlamentní volby již po čtvrté za sebou, poprvé to bylo v roce 2010. O rok později maďarský parlament schválil nový volební zákon, který upravil některé aspekty (.pdf, str. 3) maďarského smíšeného volebního systému, v jehož rámci se část poslanců volí většinovým principem a část poměrným.

Změny spočívaly například ve snížení počtu poslanců z 386 na 199. Uveďme, že voliči v maďarských parlamentních volbách disponují 2 hlasy: jedním pro volbu kandidáta v jednomandátových obvodech a jedním pro kandidátní listinu strany na celostátní úrovni (výjimku mají voliči v zahraničí, kteří disponují pouze 1 hlasem pro celostátní kandidátku). 

Ze zmíněných 199 poslanců je nyní 106 voleno v jednomandátových obvodech jednokolově, kdy mandát získává kandidát s největším počtem hlasů (tedy „první na pásce“) (.pdf, str. 3). Upřesněme, že před rokem 2011 byl tento systém dvoukolový (.pdf, str. 86-87).

Zbylých 93 poslanců poté voliči volí z celostátních kandidátních listin. Tyto mandáty se rozdělují poměrně složitým způsobem, při němž se používá metoda D'Hondtova dělitele (.pdf, str. 86-87). Započítávají se přitom hlasy pro stranické kandidátní listiny, ale i hlasy pro nevítězné kandidáty z jednomandátových obvodů a nově také tzv. kompenzační hlasy pro vítěze. Pokud tedy v jednomandátovém obvodu kandidát zvítězil, hlasy, které získal navíc oproti druhému kandidátovi v pořadí, se převedou na celostátní úroveň a přičtou se jeho straně. Právě tyto kompenzace pro vítěze jsou podle politologa Jakuba Charváta (.pdf, str. 91, 83-84) hodnoceny jako kontroverzní, zejména co se týče znevýhodňování malých stran.

Volební reforma se týkala taktéž rozdělení volebních obvodů. Tyto změny pak byly podle Charváta (str. 90) často prováděny v souladu s politickými zájmy pravicového Fideszu. Obvody, kde vyhrávaly levicové strany, byly přeskupeny dvojím způsobem: buď obvod zůstal levicovou baštou, ale s výrazným nadprůměrem celkového počtu voličů, nebo byly spojeny s rurálními oblastmi, kde dominuje Fidesz, čímž se obvod stal vyrovnaným. Vyrovnané obvody byly zase rozděleny nebo spojeny tak, aby zvýhodňovaly kandidáty Fidesz.

Tento případ lze označit za tzv. gerrymandering (.pdf, str. 142), což je záměrná manipulace s hranicemi obvodů tak, aby zvýhodňovaly určité politické kandidáty nebo politické strany. Pojem pochází z voleb v americkém státě Massachusetts. Tamní guvernér Elbridge Gerry nechal za účelem volebního zisku před volbami v roce 1812 překreslit hranice volebních obvodů tak komplikovaným způsobem, že obvody na mapě připomínaly mloka. Označení této manipulace vzniklo spojením jména guvernéra a anglického slova salamander, tedy mlok.

Poprvé se vliv maďarské volební reformy projevil ve volbách v roce 2014, kdy strana Fidesz získala 44,9 % hlasů a 133 mandátů, druhá skončila Maďarská socialistická strana, která získala 25,6 % hlasů a 38 mandátů. Na těchto ale i následujících výsledcích maďarských voleb lze vidět efekt volební reformy.

Premiér Viktor Orbán a jeho vláda je dlouhodobě ve sporu s Evropskou unií, podle které omezuje principy demokracie a právního státu i svobodu médií. Orbán v minulém roce zahájil celoevropskou reklamní kampaň, kde se vymezuje proti současné podobě EU, konkrétně hovoří o evropském „superstátu“ nebo „evropském impériu“. Ve svých reklamách také obvinil maďarského finančníka židovského původu George Sorose, že spolu s americkou Demokratickou stranou udávají agendu EU prostřednictvím mezinárodních nevládních organizací. Kritiku vůči EU zopakoval i ve svém vítězném projevu při letošních parlamentních volbách.

Orbánova vláda v minulém roce odsouhlasila zákon zakazující šíření materiálů zobrazujících homosexualitu či změnu pohlaví mezi osobami mladšími 18 let. Zákon vzbudil kontroverzi mezi evropskými lídry, lidskoprávními organizacemi, LGBT+ aktivisty, ale i maďarskými občany, podle kterých zákon omezuje svobodu projevu a práva dětí. Zákon navazuje na dvě předešlá rozhodnutí Orbánovy vlády omezit práva LGBT+ osob: zabránit transsexuálům ve změně jména v úředních dokumentech a rozsáhle omezit právo adopce pro samostatně žijící osoby (a páry stejného pohlaví). 

Viktor Orbán se tedy nejen ve své předvolební kampani vymezuje vůči Evropské unii, Georgi Sorosovi i LGBT+ komunitě. Je také pravdou, že upravil volební zákon takovým způsobem, že více vyhovuje jeho straně Fidesz a úpravu volebních obvodů lze skutečně označit za garrymandering. Výrok europoslankyně Gregorové proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Maďarský premiér navzdory svému opatrnému vyjadřování o ruské invazi na Ukrajinu nakonec masakr v Buče ve svém prohlášení skutečně odsoudil a uvedl, že v této otázce Maďarsko sdílí postoj EU.

Jako masakr v Buče je označováno vraždění ukrajinských civilistů ve zmíněném městě ruskými vojáky. Jedny z prvních snímků následků tohoto masakru se objevily 1. dubna 2022 na oficiálních komunikačních kanálech Ukrajinské vlády. Kromě oficiálních ukrajinských zdrojů o zabíjení civilistů ruskými vojáky přinesly svědectví přímo z Buče také mezinárodní organizace Human Rights Watch, agentura AP či americká CNN. Podle ukrajinských úřadů v Buče zemřelo více než 300 lidí.

Maďarský staronový premiér Viktor Orbán zprvu sice odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu, avšak nekritizoval konkrétně ruského prezidenta Vladimira Putina. Na rozdíl od ostatních států EU také maďarská vláda odmítla poskytnout Kyjevu vojenskou pomoc či povolit transport zbraní přes maďarské území.

Po kritice od polského vicepremiéra Jaroslawa Kaczyńského se však Orbán odhodlal k veřejnému odsouzení masakru v Buče. Novináře serveru Hungary Today o tomto stanovisku maďarského premiéra informoval šéf jeho tiskového úřadu Bertalan Havasi. Orbán údajně uvedl, že „tuto válku začalo Rusko napadením Ukrajiny“, což označil za agresi. Dodal, že Maďarsko v tomto sdílí postoj EU. Vyzval také k nezávislému vyšetřování zločinů na Ukrajině a uvedl, že civilisté musí být chránění a násilí vůči nim musí být jasně odsouzeno.

Navzdory opatrnému vyjadřování Viktora Orbána ohledně ruské invaze na Ukrajinu je tedy možné označit výrok Alexandra Vondry jako pravdivý. Viktor Orbán skutečně masakr v Buče odsoudil.

Pravda
Maďarský kabinet odmítl na Ukrajinu dodávat zbraně a neumožnil ani jejich transport přes maďarské území.

Maďarský premiér Orbán dne 15. března řekl ve svém projevu k příležitosti výročí Maďarské revoluce 1848–49, že by země měla za každou cenu zůstat vůči konfliktu Ruska a Ukrajiny nestranná. Viktor Orbán se vyslovil, že Maďarsko nepošle do konfliktu žádné své vojáky, ani zbraně a vojenské prostředky.

Jako hlavní důvod uvedl obavu, že by se Maďarsko mohlo v budoucnu samo stát vojenským terčem, a proto se tímto rozhodnutím chce distancovat od války, zachovat mír a soustředit se na blahobyt vlastních občanů. Za opačné, podle jeho slov „proválečné“, postoje kritizoval opoziční levicové strany. 

Co se týče logistické pomoci (tj. umožnění dovozu pomocného vojenského materiálu na Ukrajinu přes území státu), mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovács na svém Twitterovém účtu uvedl, že takovou pomoc maďarská vláda odmítá a ani v budoucnu ji nepovolí.

Tlumočil tak slova maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa, který se takto vyslovil 28. února během jednání se svým protějškem, kosovskou ministryní zahraničí Donikou Gërvalla-Schwarzovou. Zdůvodnil to obavou, že by se takové dodávky mohly stát terčem nepřátelských vojenských akcí. 

Záměr nedovážet na Ukrajinu zbraně a nepovolit ani jejich přepravu přes území Maďarska pak 1. března také odsouhlasil maďarský kabinet. Podle premiéra Viktora Orbána se tak stalo především kvůli ochraně maďarské menšiny žijící na Ukrajině. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako pravdivý. 

Pravda
Rada EU musí hlasovat jednomyslně o záležitostech, které členské státy považují za citlivé. Mezi ně patří i společná zahraniční a bezpečností politika.

Předně uveďme, že Rada EU je spolu s Evropským parlamentem jedním z hlavních aktérů v evropském legislativním procesu. Každý členský stát má v Radě EU jednoho zástupce – většinou se jedná o ministra, jenž má ve své zemi na starosti oblast, kterou Rada zrovna projednává. Z tohoto důvodu se Rada EU označuje také jako Rada ministrů.

Rada Evropské unie přijímá rozhodnutí dle smlouvy o Evropské unii vždy jedním ze tří způsobů. Prvním z nich je přijetí rozhodnutí prostou většinou, kdy pro návrh hlasuje 14 členských států. Druhá možnost je přijetí kvalifikovanou většinou, kdy musí pro návrh hlasovat 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % obyvatelstva EU. Třetím způsobem je jednomyslné rozhodnutí. Který z těchto tří způsobů musí Rada EU použít, je přitom dáno druhem projednávané otázky.

Rada musí hlasovat jednomyslně v záležitostech, které členské státy považují za citlivé. Jedná se například o otázky financí EU, členství v EU nebo právě o otázky společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a to „s výjimkou některých jasně vymezených případů, jež vyžadují kvalifikovanou většinu, například jmenování zvláštních zástupců“. (.pdf, str. 3–4) Výrok Markéty Gregorové proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Emmanuel Macron skutečně po celé své funkční období podporoval vznik společné evropské armády.

O společné obranné politice zemí Evropské unie hovořil francouzský prezident Emmanuel Macron už v roce 2017, kdy stanul v čele své země. V září 2017 v projevu na Sorbonnské univerzitě řekl, že by chtěl, aby v oblasti bezpečnosti Evropská unie měla „schopnost samostatně jednat“, a to prostřednictvím společných vojenských sil. Zároveň dodal, že tyto vojenské síly by měly doplňovat Severoatlantickou alianci, nikoliv ji nahradit. Evropa by podle francouzského prezidenta měla mít zároveň společnou obrannou politiku a sdílený evropský rozpočet na obranu.

Společnou evropskou armádu zmínil Emmanuel Macron například také v listopadu roku 2018. „Musíme být schopni bránit se proti případné agresi Číny, Ruska, ale také USA,“ řekl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Europe 1, „toho nemůžeme dosáhnout, dokud nebudeme mít jednotnou evropskou armádu“. Zpravodajský web Euractiv.cz k tomu ale zároveň uvedl, že „dle jednoho francouzského zdroje Macronova výzva souvisí spíše s intenzivnější a koordinovanější spoluprací v obraně nežli se skutečnou nadnárodní evropskou armádou.“ Aktuálně.cz zase na konci roku 2018 uvedlo, že zatím neexistuje ani na papíře návrh, jak by měla evropská armáda vypadat.

Dodejme, že nedlouho poté, co Emmanuel Macron poskytl rozhovor pro Europe 1, podpořila myšlenku společné evropské armády i tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Evropa by dle jejích slov měla „pracovat na vizi, že jednoho dne budeme mít společnou evropskou armádu“. Klasické spojenectví v rámci Severoatlantické aliance by ale bourat nechtěla, evropský projekt označila pouze za „dobré doplnění NATO“.

Před volbami do Evropského parlamentu v květnu roku 2019 představilo Macronovo hnutí Republiko vpřed! volební program v podobě devíti bodů. Jedním z nich je i postupování směrem ke společné evropské armádě. Program dále zmiňoval, že „každá země si musí ponechat svou vlastní armádu“. Dva dny před evropskými volbami prezident Macron uvedl, že větší evropská vojenská spolupráce by NATO neuškodila. 

V listopadu 2019 pak například francouzský prezident kritizoval stav Severoatlantické aliance. Emmanuel Macron tehdy prohlásil, že „NATO momentálně zažívá mozkovou smrt“, a zároveň varoval evropské státy, že se už po nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta nemohou spoléhat na obrannou pomoc ze strany USA.

Na začátku letošního roku, kdy Francie převzala předsednictví Rady EU, přednesl Emmanuel Macron na půdě Evropského parlamentu projev, ve kterém neopomenul zmínit problematiku evropské vojenské bezpečnosti. „Evropa musí na našem kontinentu vybudovat společný bezpečnostní řád,“ řekl tehdy francouzský prezident.

Nepravda
Ivan Bartoš se před sněmovními volbami 2021 několikrát pozitivně vyjadřoval o možnosti stát se českým premiérem. V koaliční smlouvě Pirátů a Starostů je také uvedeno, že "kandidátem koalice na předsedu vlády je celostátní lídr Pirátů."

Na úvod zmiňme, že ověřujeme především to, zda o sobě Ivan Bartoš před sněmovními volbami v roce 2021 mluvil jako o možném budoucím premiérovi, případně zda uváděl, že by se jím stát chtěl. 

Česká pirátská strana a hnutí Starostové a nezávislí tvořily ve sněmovních volbách 2021 koalici. Jejich koaliční smlouva, která byla podepsána v lednu 2021, ve své příloze deklaruje (.pdf, str. 22), že „volebními lídry koalice jsou celostátní lídři obou koaličních stran a kandidátem na předsedu vlády České republiky je celostátní lídr Pirátů.“ Za kandidáta na pozici premiéra byl tedy označován celostátní lídr pirátské kandidátky, Ivan Bartoš.

Již dříve se předseda Pirátů vyjadřoval kladně k možnosti stát se premiérem. Například v říjnu 2020 pro deník Právo uvedl, že pokud bude lídrem kandidátky, přijme výzvu stát se premiérem. V rozhovoru pro iDnes.cz také přijal (video, čas 2:20) moderátorem nastíněnou možnost, že by do volebního boje rád šel jako kandidát na premiéra.

V Prostoru X pak v červnu 2021 Ivan Bartoš na otázku, zda chce být premiérem odpověděl (video, čas 1:29): „Pokud to chcete takto natvrdo a chcete odpověď ano, ne, tak je ta odpověď ano.“ Pro deník Blesk uvedl, že se připravoval na možnost být premiérem. Dále pro deník.cz potvrdil, že podle koaliční smlouvy je skutečně jediným kandidátem koalice PirSTAN na předsedu vlády.

O pirátském předsedovi mluvili jako o kandidátovi na předsedu vlády i koaliční partneři. Vít Rakušan v lednu 2021 například řekl, že Ivan Bartoš je „inteligencí, kompetencemi i pracovním nasazením vybaven k tomu zastávat nejvyšší exekutivní funkci.“ „Jsme připraveni je (Pirátskou stranu, pozn. Demagog.cz) podpořit na pozici premiéra. Pokud to bude Ivan Bartoš, budeme za ním stát.“ uvedl Jan Farský v listopadu 2020.

Vzhledem ke koaliční smlouvě Pirátů a STAN, která jako kandidáta na premiéra uvádí celostátního lídra Pirátů Ivana Bartoše, a především kvůli několika pozitivním vyjádřením k možnosti stát se předsedou vlády přímo z úst pirátského předsedy, hodnotíme výrok Ivana Bartoše jako nepravdivý.

Pravda
Celostranického referenda České pirátské strany o schválení koaliční smlouvy a vstupu do vlády se zúčastnilo 90,7 procenta členů. Pro vstup do vlády se vyjádřilo 82 % všech hlasujících.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 získala koalice Pirátů a Starostů 15,62 % z celkového počtu odevzdaných hlasů. Po přepočtu na mandáty ovšem Pirátská strana obsadila – hlavně vlivem preferenčních hlasů (tzv. kroužkováním) – pouze 4 poslanecká křesla, oproti 33 poslancům, které získalo hnutí STAN. Tento volební výsledek Pirátů vedl k nespokojenosti některých členů strany.

Ihned po vyhlášení výsledků voleb poté zástupci koalice Pirátů a Starostů a koalice SPOLU uzavřeli memorandum o spolupráci, kterým deklarovali vůli společně vytvořit vládu České republiky. 7. listopadu 2021 republikové předsednictvo Pirátů pověřilo předsedu Ivana Bartoše podepsáním koaliční smlouvy. 8. listopadu pak předsedkyně a předsedové jednotlivých stran těchto koalic koaliční smlouvu skutečně uzavřeli

Tento akt byl následně ještě předložen k odsouhlasení členské základně Pirátů. Pro schválení koaliční smlouvy byl zapotřebí souhlas (video, čas 0:24) alespoň 60 % hlasujících. Po vnitrostranické rozpravě koaliční smlouvu a vznik nové vlády skutečně v tomto internetovém hlasování podpořilo více než osmdesát procent členů strany, přesně 82,1 % zúčastněných. Doplňme, že referenda se zúčastnilo 90,7 % členské základy, tedy 1082 členů.