Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš těsně před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2017, které se konaly 20.–21. října, rozeslal občanům letáček v podobě smlouvy. Ta obsahovala 22 bodů, které chtěl Andrej Babiš plnit, pokud se stane premiérem České republiky. Body ve formě závazků a slibů se dotýkaly např. rozvíjení demokracie v ČR, pomoci mladým s dostupností bydlení nebo nepřijetí eura.

Pro úplnost doplňme, že ne všechny body v tomto letáku lze objektivně zhodnotit, protože se v některých případech jedná o poměrně obecné a přesně nedefinované závazky. Zda Andrej Babiš všechny body své „smlouvy s občany“ splnil, jak dále v debatě zmiňuje, tedy v rámci našeho odůvodnění nehodnotíme.

Andrej Babiš v roce 2017 jako tehdejší vicepremiér a ministr financí zveřejnil závěry zpráv mezinárodních auditorských firem EY a PWC o svých příjmech. Z těch vyplynulo, že měl od roku 1996 do roku 2015 celkové příjmy 2,4 miliardy korun.

Nicméně dle analytiků nejsou zprávy auditem v pravém slova smyslu. Nemají tak vypovídající hodnotu, která je auditům přisuzována. Jak uvádí Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT: „(…) předložený audit tak minimálně v oblasti dosažených osvobozených příjmů neosvědčuje, že tento osvobozený příjem byl fakticky realizován.“ Sám Babiš nedávno řekl, že ve zmíněném auditu nejsou zohledněny všechny zdaněné finance. Ostatně sami auditoři ve zprávě uvedli, že provedli kontrolu „vybraných položek zdanitelných příjmů, vybraných osvobozených příjmů a úroků z dluhopisů uvedených,“ tedy ne kompletní zdanitelné příjmy Andreje Babiše.

O svém majetku však informují i další politici, např. bývalý kandidát na prezidenta v roce 2018 Michal Horáček uveřejnil na svém webu majetkové přiznání (.pdf). Babiš tak není jediným politikem, který uveřejnil své příjmy a majetek, ovšem ani Horáček nepublikoval údaje od roku 1996.

Další majetková přiznání všech veřejných funkcionářů včetně politiků jsou zveřejňována v centrálním registru ministerstva spravedlnosti, přičemž informace jsou veřejnosti přístupné pouze na základě žádosti. 

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, poněvadž Andrej Babiš sice zveřejnil závěry auditů, z kterých vyplývají jeho příjmy v období 1996–2015, nejedná se ale o všechny jeho zdanitelné příjmy.

Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bylo založeno 2. června 2015. Ve svém dlouhodobém programu uvádí: „Chceme přísné podmínky imigrační politiky České republiky. Nechceme zde nepřizpůsobivé imigranty (…).“

Kvůli otázce kvót na rozdělení uprchlíků v roce 2015, kdy byla Česká republika (spolu se Slovenskem, Rumunskem a Maďarskem) přehlasována v Radě Evropské unie, se snažil předseda SPD Tomio Okamura vyvolat hlasování o nedůvěře vlády, pro které však nezískal podporu. 

Čelní členové hnutí včetně Tomia Okamury se od počátku existence SPD účastnili mnoha protiimigračních demonstrací (např. 1. července, 12. září, 28. září, 17. listopadu 2015). SPD také vytvořila petici proti přijímání nelegálních imigrantů. 

Téma nelegální migrace bylo také jedním z hlavních bodů hnutí SPD v kampani ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Tomio Okamura často spojuje migraci s islamizací Evropy. Na toto téma se často vyjadřuje na svém Facebooku. Za SPD se vyjádřil obdobně i místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral, který na webu SPD v srpnu 2021 uvedl: „Nekompromisně odmítáme přijímání nelegálních imigrantů na území ČR!“

Na závěr dodejme, že ačkoliv se představitelé SPD k tématu nelegální migrace opakovaně vyjadřují, ve stanovách (.pdf) z roku 2016 zmínka o imigraci mezi hlavními programovými body chybí.

Český velvyslanec v íránském Teheránu Svatopluk Čumba v srpnu 2019 po třech letech předčasně skončil na svém postu. Důvodem bylo nadměrné vydávání víz právě oním velvyslancem. Čumba měl přednostně udělovat víza lidem, které mu doporučovala Česko-slovensko-íránská obchodní komora pod vedením Jana Kavana a Zdeňka Zbytka. Tímto způsobem mělo být ve zrychleném režimu vydáno kolem 400 víz. Reklamy na udělování českých víz se objevily dokonce i na Instagramu.

Bývalý velvyslanec však nařčení i předčasné stažení odmítl a uvedl: „Skončil jsem po třech letech standardního vyslání.“ Generální inspekce ministerstva zahraničí však měla několik měsíců před jeho stažením dorazit na ambasádu v Teheránu a udělování víz prověřovat. Na základě jejich šetření byl poté velvyslanec předčasně povolán zpět do ČR. 

K tomuto případu se vyjadřoval také ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který potvrdil, že: „skutečně docházelo k nadměrnému využívání výjimky, která je umožněna pro zvláštní případy, ne k tomu, aby se vydávala víza v takovémto množství.“ Odmítl však , že by se jednalo „kupčení s vízy."

Ministerstvo zahraniční poté s bývalým velvyslancem zahájilo kárné řízení. Kárná komise podle Deníku N navrhla potrestat Čumbu kvůli zneužívání pravomoci při udělování víz. Zda však skutečně v této kauze docházelo k uplácení není jasné. Čumba i zástupci Česko-slovensko-íránské obchodní komory to popírají. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

První český evakuační let z hlavního města Kábul vyrazil 15. srpna 2021, kdy na palubě bylo 46 Čechů a místních spolupracovníků s rodinami. 

17. srpna na letišti v pražských Kbelích přistál druhý evakuační speciál s 87 lidmi včetně velvyslance Jiřího Balouna. 

Poslední let z Afghánistánu dosedl na pražské letiště následující večer, 18. srpna. Na palubě letadla bylo 62 lidí, z nichž 4 byli Afghánci, o jejichž přepravu požádalo Slovensko, dále pak afghánští tlumočníci s dětmi a držitelé trvalého pobytu v České republice. 

Třemi speciálními lety bylo během 4 dní evakuováno celkem 195 lidí, z nichž 170 byli Afghánci, kteří spolupracovali s Ministerstvem zahraničí a českou armádou.

Po prvním letu informovalo Ministerstvo obrany o plánované evakuaci 20 tlumočníků s jejich rodinnými příslušníky, nicméně jak uvedla mluvčí ministerstva: „Samozřejmě je otázka, jak se situace bude dál vyvíjet a zda někdo z české vlády nerozhodne, že se budou brát další.“ Spolek Vlčí Máky upozornil, že na kábulském letišti po třetím evakuačním letu zůstalo několik rodin tlumočníků, avšak podle vyjádření vlády byli evakuováni všichni, kteří byli určeni. 

Zmiňme, že program pomoci afghánským tlumočníkům pracujícím pod českou armádou a jejich rodinám schválila česká vláda již na konci července 2021. Pomoc měla podobu finančních prostředků, či nabídnutého azylu. 

Přesný počet celkově evakuovaných tlumočníků se nám nepodařilo dohledat, nicméně výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť dle oficiálních informací Ministerstva obrany se předpokládalo s evakuací 20 tlumočníků. Protože tato informace pochází z 16. srpna, tedy z období kdy již byla zahájena evakuace a jeden z letů již v česku dokonce přistál, lze předpokládat, že se výsledné číslo příliš nezměnilo.

Islamistické hnutí Tálibán ovládlo afghánské hlavní město Kábul 15. srpna 2021. Od té doby byly zrušeny všechny civilní spoje a odbavit šlo pouze vojenské lety. Jednotlivé země se pak snažily z Afghánistánu evakuovat své občany a spolupracovníky. Česká republika v srpnu zorganizovala tři evakuační lety, během kterých se do ČR dostalo celkem 195 lidí včetně 170 afghánských spolupracovníků a jejich rodin.

První český letoun byl na cestě do Afghánistánu již v neděli ráno 15. srpna. Se 46 lidmi na palubě pak z Kábulu odletěl zpátky do Česka kolem 23:00 SELČ. Ten den byly na cestě do nebo z Kábulu mimo letadel Spojených států také letadla britská a kanadská. Například kanadské letectvo přímo z Kábulu evakuovalo své občany a afghánské spolupracovníky již 12., 13., 14. a 15. srpna.

Vzhledem k nedostupnosti ucelených dat o příletech a odletech z Kábulského letiště v neděli 15. srpna, kdy byla situace na letišti velmi chaotická, nedokážeme přesně určit, která letadla do Kábulu přilétala v jaké časy. Můžeme však říct, že minimálně kanadské letectvo evakuovalo své spolupracovníky již několik dní před příletem prvního českého letadla.

Česká evakuace z hlavního města Afghánistánu započala v neděli 15. srpna 2021 hodinu před půlnocí SELČ, kdy první evakuační let odstartoval z kábulského letiště. Stroj i s 46 českými občany, jejich spolupracovníky a rodinami přistál na pražském letišti v Kbelích následující den ráno, tedy v pondělí 16. srpna.

Další armádní speciál, tentokrát s 87 lidmi na palubě, přistál na tomtéž letišti 17. srpna. V armádním letadle byl například také velvyslanec v Kábulu Jiří Baloun.

Třetí a poslední let z Kábulu přistál v Praze hned další večer, tedy 18. srpna, na palubě bylo 62 osob. Čtyři z nich byli Afgánci, o jejichž přepravu požádalo Slovensko. Mezi dalšími pak letoun převezl například české vojáky, kteří se na organizaci podíleli, afgánské tlumočníky s rodinami a další spolupracovníky.

Evakuační lety tedy v rozmezí 4 dní přepravily z Afganistánu do České republiky 195 osob, z nich 170 Afgánců, kteří byli armádními spolupracovníky, tlumočníky či jejich rodinnými příslušníky. Často zmiňovanými byly v tomto kontextu seznamy Ministerstva obrany, které obsahovaly jména těch, kteří měli být v případě nouze evakuováni. Spolek Vlčí máky zmiňoval, že v Afganistánu údajně zůstali další spolupracovníci i s rodinami. Volání po dalším evakuačním letu již však nebylo vyslyšeno. Podle vládních vyjádření byli evakuováni všichni, kdo evakuováni být měli.

K 19. srpnu se z Afganistánu evakuačními lety dohromady dostalo (video, čas 7:09) přes 8 000 osob, nejvíce na palubách letů armády USA. Americké lety převezly 5 200 lidí.

Česká republika je členem Evropské unie od 1. května 2004. O členství zažádala prostřednictvím tehdejšího premiéra Václava Klause v roce 1996 a o dva roky později začala přístupová jednání. 

Bývalý předseda KSČM Miroslav Grebeníček se ve svém projevu 1. května 2000 obrátil na Václava Havla, aby odmítl vstup České republiky do stávající Evropské unie.

V červnu 2003 se v Česku uskutečnilo referendum, které mělo rozhodnout o přistoupení do EU. Přes 77 % občanů se v něm vyslovilo pro vstup a kolem 23 % proti vstupu. Přestože ve straně panovaly na otázku možného přistoupení různé názory, vedení KSČM doporučilo svým voličům v referendu členství v EU odmítnout.

Jedním ze základních principů Evropské unie je princip přednosti unijního práva před vnitrostátním právem. Tento princip je formulován v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 18). Podle tohoto ustanovení „členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie (…) a usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie“. Princip přednosti unijního práva před vnitrostátním je podle jednoho z prohlášení připojeného k Lisabonské smlouvě dovozován i na základě ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.

Tento unijní princip se odráží i v některých konkrétních ustanoveních vnitrostátního práva České republiky. Na ústavní úrovni je v čl. 1 odst. 2 Ústavy řečeno, že „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva“, v článku 10 je pak uvedeno, že „stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“. Bezrozpornost vnitrostátního a mezinárodního práva, mezi které řadíme i unijní, má zajišťovat rovněž § 86 odst. 3 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který stanovuje, že důvodová zpráva návrhu zákona obsahuje „zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy“. Nejkonkrétněji je tento požadavek artikulován v čl. 2 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády, podle kterého „při přípravě právního předpisu je třeba dbát, aby právní předpisy byl v souladu s právem Evropské unie“.

Činnost exekutorů a insolvenčních správců spadá pod základní sazbu Daně z přidané hodnoty (DPH), která v České republice činí 21 %. V Česku máme i první sníženou sazbu 15 % a druhou sníženou sazbu 10 %. Dle Jakuba Vintrlíka z Ministerstva financí nemůže Česká republika činnost exekutorů přiřadit pod některou ze snížených sazeb z důvodu harmonizace daně v rámci Evropské unie.

„Uplatnění snížené sazby na činnost exekutorů a advokátních kanceláří by bylo v rozporu se směrnicí o společném systému DPH, která tuto problematiku na úrovni EU upravuje,“ upřesňuje Vintrlík.

Dle evropské směrnice, která harmonizuje DPH v celé Unii, je pak skutečně možné (čl. 98) určit sníženou sazbu DPH jen pro zboží a služby uvedené v příloze III směrnice, mezi kterými insolvenční řízení, výkon rozhodnutí ani exekuce nejsou. Zároveň pak směrnice neumožňuje tyto „služby“ od DPH zcela oprostit. Řešením situace by pak mohlo být zařazení služeb exekutorů a insolvenčních správců do přílohy III směrnice, nebo vyjednání výjimky pro Česko se stejným efektem.

Pro kontext uveďme, že DPH navyšuje částku, kterou je dlužník nucen v exekučním či insolvenčním řízení zaplatit. Tato daň se totiž připočítává k nákladům řízení, které ze zákona hradí dlužník. To je však do určité míry nevýhodné i pro stranu věřitelů, jelikož poté musejí déle čekat na splacení dluhu. Státní rozpočet poté na DPH v souvislosti s exekučními a insolvenčními řízeními podle odhadů portálu Češi v právu ročně inkasuje zhruba 650 milionů korun.