Přehled ověřených výroků

Nejprve zasaďme výrok Jaroslava Komínka do kontextu jeho dalších slov. Jaroslav Komínek konkrétně říká: „Tak my jsme v době pandemie se chovali jako státotvorná strana. My jsme podpořili v Poslanecké jsme nouzový stav a dali jsme možnost vládě, aby předložila nějaká opatření, myslím si, že některé ty opatření nezabrala (…)“. Výrok se tedy týká začátku druhé vlny epidemie covidu-19, během níž docházelo opakovaně k prodlužování nouzového stavu. Komínek tvrdí, že komunisté na začátku dali svým hlasem pro prodloužení nouzového stavu vládě možnost udělat taková protiepidemická opatření, která by bez vyhlášeného nouzového stavu jinak udělat nemohla.

Nouzový stav v České republice platil nepřetržitě od podzimní, tzv. druhé vlny epidemie covidu-19, kdy byl vyhlášen vládou od 5. října. Od té doby se osmkrát hlasovalo o jeho prodloužení.

Poprvé poslanci hlasovali o prodloužení nouzového stavu 30. října, ten měl trvat do 20. listopadu. Pro hlasovali, kromě vládního hnutí ANO, ČSSD a vládu tolerující KSČM, i přítomní poslanci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP09 a STAN. Proti hlasovali pouze zástupci SPD a nezařazení poslanci.

Podruhé členové dolní komory Parlamentu ČR hlasovali o návrhu na vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu 19. listopadu. Návrh prošel a nouzový stav se prodloužil do 12. prosince. Pro prodloužení hlasovali pouze strany vládní koalice podpořené komunisty.

Třetí hlasování se konalo 9. prosince. Ani v tomto hlasování se žádný opoziční poslanec nevyjádřil pro návrh, a prodloužení tak prošlo díky hlasům poslanců z klubů ANO, ČSSD a KSČM. Nouzový stav byl prodloužen do 23. prosince.

Před vánočními svátky se o nouzovém stavu počtvrté hlasovalo 22. prosince. Nouzový stav byl prodloužen o 30 dnů do 22. ledna, opět zásluhou ANO, ČSSD a KSČM.

V pořadí páté hlasování se uskutečnilo 21. ledna. Souhlas s prodloužením vyslovili pouze poslanci ANO, ČSSD a KSČM. Nouzový stav byl prodloužen do 14. února.

Následující, v pořadí šesté, hlasování měla Sněmovna na programu 11. února. Jelikož ale vedení Komunistické strany Čech a Moravy svým poslancům 5. února doporučilo pro prodloužení nehlasovat, pro hlasovali pouze poslanci menšinové vládní koalice (viz hlasování č. 25 a 26). Tentokrát nouzový stav prodloužen nebyl, vláda nicméně na žádost hejtmanů obratem vyhlásila nouzový stav nový, platný do konce února.

Posedmé poslanci o prodloužení nouzového stavu hlasovali 26. února. Pro ale hlasovali pouze přítomní poslanci ANO a ČSSD. Nouzový stav prodloužen nebyl. Po nevyslovení souhlasu Sněmovny s prodloužením vláda vyhlásila nový nouzový stav do 28. března.

Osmé hlasování měla Sněmovna na pořadu 26. března. Pro návrh se vyslovili poslanci ANO, ČSSD a znovu také KSČM a nouzový stav byl prodloužen do 11. dubna. Vláda poté už nežádala o jeho prodloužení.

Komunistická strana Čech a Moravy tedy opakovaně hlasovala pro prodloužení nouzového stavu, kromě hlasování z 11. února a 26. února, 26. března pak už poslanci KSČM opět hlasovali pro prodloužení. 

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož komunisté opakovanou podporou prodlužováním nouzového stavu vládě skutečně dali možnost opatření předložit.

Pro lepší pochopení kontextu výroku Ivana Bartoše jej nejprve zasaďme do kontextu debaty. V rámci debaty o podobě kampaně na podporu očkování Jaroslav Foldyna (SPD) uvedl: „Víme všichni, že to bylo velmi rychle jaksi vynalezeno nebo odzkoušeno, nikoliv nikdy tak, jako to bylo vminulosti. A takto musíme s tím také zacházet.“ Později Ivan Bartoš na Foldynova slova reaguje: „Já bych ještě zareagoval, pan Foldyna tady jenom řekl, že ta vakcína byla vyvinutá narychlo. To není pravda, výzkum vakcíny na tyhlety SARS-CoV-2 probíhá desítky let, jenom na jiné varianty. Tady se řešilo fungování na ty mutace, které se objevily a zachvátily tu Evropu a celý svět, takže jenom bych řekl, že to není tak, že se tady někde ukutila vakcína, investovaly do toho státy obrovské množství peněz. Ten vývoj byl rychlý, ale jenom tohoto specifického typu viru a těchto mutací, takže ten výzkum je zde poměrně dlouhý.“

Ivan Bartoš tedy uvádí, že Jaroslav Foldyna neříká pravdu, když uvádí, že vakcíny proti covidu-19 byly vyvinuty a odzkoušeny velmi rychle. Podle Bartoše totiž již desítky let probíhal výzkum jiných variant (korona)viru, a vývoj nové vakcíny tak mohl navázat na obsáhlé vědecké poznání v oblasti koronavirů a vakcinace proti jimi způsobovaným nemocem.

Pro hodnocení výroku je důležité zaměřit se také na formulaci, kterou Ivan Bartoš použil: „výzkum vakcíny na tyhlety SARS-CoV-2 probíhá desítky let, jenom na jiné varianty“. Jelikož virus SARS-CoV-2 je jen jeden, označením „tyhlety SARS-CoV-2“ má zjevně na mysli skupinu koronavirů podobných viru SARS-CoV-2. S touto interpretací budeme pracovat v následujících odstavcích i při hodnocení výroku.

Onemocnění covid-19 způsobuje virus SARS-CoV-2 (.pdf, str. 3), který byl poprvé izolován (.pdf, str. 2) na konci roku 2019 v Číně, kde nemoc covid-19 propukla nejdříve. 7. ledna 2020 byl dočasně pojmenován 2019-nCoV. Genetický materiál viru byl posléze sekvenován (byla „přečtena“ jeho DNA), díky čemuž mohl začít vývoj vakcíny.

Virus SARS-CoV-2 je nový typ koronaviru, avšak koronaviry byly objeveny již v 60. letech 20. století (.pdf, str. 3). Šířily se nejčastěji mezi zvířaty a již v roce 2003 byly běžně používány vakcíny proti zvířecím chorobám způsobovaným právě koronaviry, např. proti infekční bronchitidě u drůbeže (.pdf). Nicméně vakcína pro prevenci infekce koronaviry u lidí neexistovala.

Momentálně se v České republice používají 4 očkovací látky proti nemoci covid-19: 

• Vaxzevria (AstraZeneca) – dvoudávková adenovirová vakcína
• Janssen (Johnson & Johnson) – jednodávková adenovirová vakcína
• Comirnaty (Pfizer/BioNTech) – dvoudávková mRNA vakcína
• Spikevax (Moderna) – dvoudávková mRNA vakcína

V následujících odstavcích se proto postupně zaměříme na vývoj technologie adenovirových vakcín a vakcín na bázi mRNA.

Výzkum vakcín na lidské koronaviry způsobující onemocnění SARS (těžký akutní respirační syndrom) nebo MERS (respirační syndrom středního východu) probíhá již nějakou dobu. Např. výzkum publikovaný v roce 2003 v lékařském odborném časopise The Lancet přišel s výsledky týkajícími se adenovirové (vektorové) vakcíny. Ta u opic vyvolala imunitní reakci specifickou pro SARS-CoV „a je příslibem vývoje ochranné vakcíny proti původci SARS“. Co se týče onemocnění MERS, výzkum z roku 2014 ukázal, že adenovirové vakcíny mohou u myší vyvolat imunitní reakci protilátek typických pro MERS-CoV. Přes všechny fáze klinických studií až ke schválení vakcíny pro použití u lidí se však žádná z vakcín proti SARS (.pdf) ani MERS (.pdf) nikdy nedostala.

Státní zdravotní ústav popisuje mRNA jako „nosič informace s pokynem pro diferencované buňky svalové, kožní a specializované imunitní buňky (dendritické), aby vyrobily kousek ‚spike proteinu’, který je jedinečný pro SARS-CoV-2“ (.pdf, str. 1). Ohledně vakcín na bázi mRNA dodejme, že se jim vědci věnují přes 30 let (.pdf, str. 1). V roce 1990 (.pdf, str. 261) byla podána mRNA do svalu myší, u kterých pak byla detekována (.pdf) produkce proteinů. Technologie mRNA u vakcín proti koronavirům nicméně až do roku 2020 nebyla příliš prozkoumaná, jako výjimku zmiňme jedinou vakcínu (.pdf, str. 3) proti onemocnění MERS, která se nikdy nedostala do klinické fáze výzkumu. mRNA vakcíny však byly testovány například u viru Zika, HIV nebo chřipky.

Světová zdravotnická organizace, prostřednictvím generálního ředitele, v únoru 2020 uvedla, že první vakcína proti onemocnění covid-19 by mohla být hotova za 18 měsíců. Avšak již 2. prosince 2020 se vakcína společnosti Pfizer/BioNTech stala první autorizovanou očkovací látkou pro nouzové použití. V České republice pak bylo zahájeno očkování 27. prosince. Nicméně i při tak zrychleném vývoji musely vakcíny projít klinickým hodnocením (.pdf, str. 4).

Koronaviry způsobující podobná onemocnění jako covid-19 (SARS, MERS) tedy skutečně byly zkoumány řadu let, včetně vývoje vakcín. Již několik desítek let také trvá výzkum technologie mRNA, která se u vakcín proti covidu-19 používá. Ivan Bartoš nicméně ve výroku, kterým reaguje na Jaroslava Foldynu, také naznačuje, že vývoj vakcín proti covidu-19 nebyl nijak neobvykle rychlý, protože jiné varianty koronavirů, respektive vakcíny proti nim, již byly dostatečně prozkoumány. To je zavádějící z několika důvodů. 

Vakcíny proti SARS a MERS před příchodem covidu-19 neprošly všemi fázemi klinických studií a nikdy nebyly autorizovány pro plošné použití na lidech. V rámci vývoje vakcín proti covidu-19 tak nešlo jen o modifikaci stávající vakcíny na jiný, podobný virus, ale také o dokončení vývoje vakcín. Vzhledem k rychlosti předcházejícího vývoje je tak tempo vývoje nových vakcín bezprecedentní.

Druhým důvodem pro naše hodnocení je to, že technologie mRNA vakcín, jimiž je naočkována v Česku většina lidí, byla až do roku 2020, co se týče koronavirů, takzvaně „v plenkách“. Již desítky let byla tato technologie zkoumána a na jiných virech v pre-klinické fázi testována, v roce 2020 ale v souvislosti s vývojem vakcíny proti covidu-19 zaznamenala zásadní posun, který lze bez přehánění označit jako „velmi rychlý“.

Pro hodnocení výroku, který se týká povinné vakcinace proti covidu-19, je nutné uvést kontext celé debaty. Ivan Bartoš uvádí, že v otázce vakcín proti covidu-19 vždy podporoval dobrovolnost. Následně kritizuje (video, čas 36:13) přístup Francie, když doslova říká: „(…) nejsem moc přítel toho postupu Francie, ta dokonce jako začala, že povinné očkování.“

Moderátor následně upozorňuje Ivana Bartoše na to, že očkování ve Francii je povinné pouze pro určité segmenty společnosti – například zdravotníky. Tuto výtku Ivan Bartoš přijímá.

Ve Francii bylo skutečně zavedeno povinné očkování proti covidu-19 pro určité části společnosti – jedná se o všechny osoby působící ve zdravotnictví, sociálních zařízeních atd. O celé problematice informoval například iRozhlas nebo Lidovky.cz. Podobné kroky zavádí i další evropské země – například Itálie, Řecko a Maďarsko.

Také v Belgii se vede debata o možnosti zavedení povinnosti očkování zdravotníků proti covidu-19, dosud však nebylo (.pdf, str. 17) takové rozhodnutí přijato.

V kontextu hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož Ivan Bartoš následně svou formulaci týkající se Francie poupravil, respektive s výtkou moderátora souhlasil. Jeho výrok v kontextu nenaznačuje, že by ve Francii mělo být očkování povinné plošně.

Kandidát na ministra zdravotnictví za Piráty Ondřej Dostál se na svém Twitteru vyjádřil, že podle jeho názoru není vhodné, aby se ho média dotazovala na to, zda absolvoval očkování. Na Twitter napsal: 

Právě na tento tweet nejspíš Andrej Babiš reaguje. K tweetu byla také přiložena anketa, kde uživatelé mohli hlasovat, zda s Ondřejem Dostálem souhlasí, nebo je zajímá, zda očkování sám absolvoval, případně proč.

K výsledkům ankety napsal: 

V přiloženém článku následně dodává, že sám prodělal onemocnění covid-19 v prosinci, dále také absolvoval dvakrát test na protilátky, konkrétně v lednu a v srpnu. Oba testy prokázaly přítomnost protilátek v organismu. Zároveň se údajně pravidelně testuje, a to zejména kvůli účasti na nejrůznějších akcích.

Článek Ondřeje Dostála byl zveřejněn 24. září na webu Aktuálně.cz ve 20:52, tedy 6 minut poté, co Andrej Babiš v Předvolební debatě z Ústeckého kraje uvedl (video, čas 39:13) ověřovaný výrok.

Nicméně Ondřej Dostál o tom, zda je či není naočkovaný proti covidu-19, mluvil již dříve – v rozhovoru pro Prostor X zveřejněném 20. září 2021. Dostál v rámci odpovědi na otázku, zda by pro něj bylo přijatelné povinné očkování, rozdělil neočkované osoby do dvou skupin (video, čas 10:18–11:33): „Máme zde z neočkovaných jednak seniory, ke kterým se ta vakcína dosud nedostala (…). Pak máme druhou skupinu a do té se řadím. To jsou osoby, které prodělaly, které se nechávají pravidelně testovat – negativní – a nechávají si pravidelně testovat protilátky – vysoce pozitivní – a dle dostupných poznatků vědy se nejeví jako důvodné nebo potřebné, aby se nechávali očkovat.“

To, že Ondřej Dostál není naočkovaný, tak bylo veřejně známé již před jeho tweetem z 24. září. To však nic nemění na tom, že právě 24. září odmítal veřejně uvést, zda je naočkovaný. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle výsledků průzkumu, který v prosinci 2020 pro Ministerstvo zdravotnictví zpracovala agentura STEM, by se za předpokladu, že očkování proti covidu-19 bude bezplatné a dobrovolné, nechalo očkovat 39 % respondentů. Naopak 45 % se očkovat nechtělo a 16 % nevědělo. Doplňme, že v průzkumu bylo mezi 30. listopadem a 3. prosincem telefonicky osloveno 1004 dospělých.

Zmiňme, že společnost MEDIAN v prosinci 2020 provedla průzkum pro server iRozhlas. Podle tohoto průzkumu by se k prosinci 2020 proti nemoci covid-19 nechalo naočkovat 40 % lidí. 47 % respondentů pak vakcinaci podstoupit nechtělo.

Pro kontext uveďme, že v této době ještě nebylo v České republice očkování spuštěno. Očkovat se v Česku začalo 27. prosince 2020. V prvních měsících roku 2020 zájem o očkování vzrostl (.pdf, str. 2). Ke konci loňského března bylo 69 % osob přesvědčeno o důležitosti očkování, z nichž 12,5 % (.pdf, str. 2) bylo již naočkováno.

Tzv. španělská chřipka přibližně před sto lety zasáhla většinu poválečného světa pandemií, které během několika málo měsíců padlo za oběť více lidí než ve všech bitvách první světové války dohromady (.pdf, str. 4). Jednalo se o epidemii viru chřipky typu A (H1N1), která se v několika vlnách prohnala také Evropou, nevyjímajíc rodící se Československo. Přesný počet obětí pandemie není znám, dnes ho různé prameny udávájí (.pdf, str. 4) mezi 20 a 50 miliony.

Při porovnání grafického znázornění vývoje počtu úmrtí jsou křivky v případě španělské chřipky a covidu-19 skutečně v určitých ohledech podobné. Následující graf například zachycuje vývoj zaznamenaných úmrtí na chřipku a zápal plic při epidemii španělské chřipky v letech 1918–1919 ve Velké Británii, přesněji zobrazuje počet úmrtí za týden v přepočtu na tisíc obyvatel. 

Uveďme, že v době této epidemie neměli lékaři k dispozici diagnostické prostředky jako dnes, a možnosti, jak určit přesný typ chřipky, na který člověk zemřel, tak byly omezené. Doplňme také, že z podobných důvodů jsou k dispozici pouze data o počtech úmrtí, nikoli o počtech případů.

Podobný graf, který v tomto případě zaznamenává počet úmrtí při epidemii španělské chřipky v New Yorku, Londýně, Paříži a Berlíně, poté nabízí i server Plos Medicine.

Dle historiků španělská chřipka probíhala ve třech hlavních vlnách. První vlna na jaře a v létě roku 1918 byla v porovnání s následující podzimní vlnou poměrně mírná (.pdf, str. 96). Podobně, jako je tomu v případě covidu-19, totiž virus španělské chřipky po určité době zmutoval. V tomto případě se stal smrtelnějším. Třetí vlna následně přišla v zimě na začátku roku 1919. Některé zdroje hovoří také o čtvrté, méně nakažlivé vlně (.pdf, str. 141) španělské chřipky, která probíhala i v roce 1920.

Graf níže poté zobrazuje vývoj počtu úmrtí v případě epidemie covidu-19 ve vybraných státech v přepočtu na milion obyvatel za týden. Jak lze vidět, průběh epidemie je v různých státech mírně odlišný. Pokud se však podíváme například na vývoj počtu zemřelých osob v Německu či Rakousku, jsou tyto křivky do jisté míry podobné jako v případě španělské chřipky. Celkově proto výrok Karla Krejzy hodnotíme jako pravdivý.

28. dubna 2020 představila Pirátská strana plán s názvem „Budoucnost řešíme teď“. Cílem tohoto plánu je podle slov Pirátů „nejenom zvládnutí současného krizového stavu, ale také nastartování České republiky k budoucímu ekonomickému růstu a strukturálním změnám.“ 

„Budoucnost řešíme teď“ je rozděleno do tří časových horizontů: krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý. Krátkodobý horizont představuje cíle, kterých chtěli Piráti dosáhnout do začátku prázdnin 2020. Střednědobý horizont představuje vhodná opatření, která dle Pirátů měla být přijata do konce roku 2020. Dlouhodobý horizont je oproti předchozím vymezen časově neurčitě. Je nazván jako „Budoucnost“, přičemž se v jeho úvodu praví, že „prognózy na dobu delší než cca 2 roky jsou velmi nejisté“.

Každý z výše vymezených časových okruhů řeší otázky spadající do pěti tematických okruhů: zdraví a bezpečnost, ekonomika, soudržná společnost, vzdělávání, modernizace země.

Například krátkodobé plány prezentovala poslankyně Olga Richterová takto: „Potřebujeme nástroje pro možné návraty infekce. K tomu je třeba propojit fungování chytré karantény s komplexním projektovým řízením a zároveň mít národní testovací strategii a přesně rozdělené kompetence jednotlivých složek od hygienických stanic přes nemocnice, laboratoře až po obce.“

Počátkem roku 2020 došlo k rozšíření onemocnění covid-19 způsobovaného RNA virem SARS-CoV-2 (.pdf, str. 3). V březnu loňského roku byl Světovou zdravotnickou organizací (WHO) vyhlášen stav pandemie.

První mutace koronaviru (alfa, beta) byly objeveny v září 2020. Mutace delta (B1.617.2), která je k 21. září 2021 rozšířena ve 185 zemích světa (.pdf, str. 13), se poprvé objevila v Indii v říjnu 2020.

Lékařský časopis BMC Medicine vydal v září 2020 studii zabývající se délkou nemocničního pobytu s onemocněním covid-19. Tato studie zkoumala odborné články publikované od 1. ledna do 12. dubna 2020, tedy před vznikem prvních mutací koronaviru. Studie odhalila mediánový pobyt v nemocnici v délce 5 dnů a na jednotce intenzivní péče 7 dnů. Jedná se o hodnoty ze 6 studií na základě dat z nemocnic nacházejících se mimo Čínu. Mediánové hodnoty v čínských nemocnicích jsou pak zejména u hospitalizací na běžných odděleních vyšší.

Studie zveřejněná v International Journal of Environmental Research and Public Health (Mezinárodní časopis enviromentálního výzkumu a veřejného zdraví) pracovala s belgickou databází pacientů hospitalizovaných v období 1. března – 12. června 2020 (.pdf, str. 2). Studie určila průměrnou dobu pobytu v nemocnici na jednotce intenzivní péče přibližně na 12 dnů (.pdf, str. 13).

Novější studie časopisu BMC Medicine z července 2021 použila britská nemocniční data z období od 26. května 2020 do 21. ledna 2021, tedy po několika měsících, kdy již ve Velké Británii převládaly nové mutace. Studie přišla s výsledky kolem 8–9 dnů v nemocnici s onemocněním covid-19, pokud pacient není na JIP. Při hospitalizaci na JIP se doba pobytu zvýšila na 12–19 dnů.

Irský výzkum (.pdf) zkoumal případy hospitalizací pacientů s onemocněním covid-19 od března 2020 do dubna 2021 (str. 11), tedy před mutacemi a během jejich rozšíření. Vyplývá z něj, že průměrná doba pobytu jak na JIP („critical care"), tak při běžné hospitalizaci („general hospital") se od začátku března 2021 zvýšila (.pdf, str. 8). Během období od března do listopadu 2020 se průměrná doba standardní hospitalizace pohybovala kolem 10–12 dnů, na JIP 12–16 dnů (.pdf, graf, str. 9). Při rozšíření mutace alfa v Irsku od prosince 2020 do dubna 2021 se průměrný pobyt v nemocnici prodloužil na 12–16 dnů, při hospitalizaci na JIP zůstal na hodnotě 12–16 dnů (.pdf, tabulka, str. 9).

Ve svém tvrzení Ivan Bartoš odkazuje na výstup Andreje Babiše ze 17. září 2020, kdy během interpelací odpovídal poslankyni Monice Jarošové. V části, kde premiér Babiš zmiňuje zahrádkářský zákon a covid-19, zaznělo:

„Já vám rozumím. Doporučil bych vlastně velice jednoduchou věc. Víte, my důchodci jsme kdysi chodili do zahrad, a ne do řetězců o víkendu. Tak zkuste už konečně tady schválit ten zahrádkářský zákon. Neřešte stále COVID-19. Už jste na tom strávili asi 15 hodin. Jo? Dneska i mladí lidé mají zájem o zahrady. Je plno lidí, kteří si pěstují zeleninu, ovoce, takže to by bylo super, kdybyste to tady konečně schválili. Máte asi 300 zákonů v řadě, tak místo toho, že tady je plno epidemiologů, zkuste tohle. To by byl určitě velký krok ve prospěch soběstačnosti. Kdysi to tak bylo.“

V další své odpovědi na interpelaci poslankyně Kovářové premiér Babiš řekl: „Teď křičíte všichni: Ústřední krizový štáb! To je zajímavé. Kvůli čemu teď? (…) Už minule Piráti tady šest a půl hodiny, tady byla hlavní epidemioložka, tady seděly ty dvě dámy, ty skutečné, a nestačily se divit, jak všichni vy tady rozumíte tý epidemiologii. A tomu viru rozumíte, všemu rozumíte. Jako takže já nevím, místo toho, abyste lidi uklidňovali, ano, tak bohužel se covid zneužívá na krajské volby. A to mi je velice líto. Protože ano, může někdo říkat: Proč jste neudělali tohle? Proč jste neudělali tohle?“

V odpovědi na dotaz pirátského poslance Michálka, který mluvil o druhé vlně pandemie a interpeloval „ve věci, která je teď samozřejmě nejdůležitější, a to explodující počet případů koronaviru“, však premiér Babiš zároveň dodává: „A to, že to teď roste, no tak ano, můžeme si říct proč, proč Techtle Mechtle, proč jsme, proč tedy, když všichni říkali, že roušky dolů, teď říkáte, že to byla chyba. (…). A my samozřejmě teď, ano, ty nákazy jsou vysoké, velice vysoké. Ministerstvo zdravotnictví dělá opatření.“

13. září 2020, tedy ještě před vystoupením na interpelacích, přitom Babiš ve svém nedělním Čau lidi (video, čas od 1:20) řekl, že smrtnost klesá a počet zemřelých na 1 milion obyvatel činí 42. Dále pak zmiňuje vysoké kapacity lůžek pro pacienty s covid-19 a jejich nízkou zaplněnost a také fakt, že vyšší počet nakažených je dán rekordním počtem provedených testů. Z toho tedy lze vyvodit tvrzení, že v tomto okamžiku podle názoru premiéra Babiše situace ještě vážná nebyla.

Již den poté ale na tiskové konferenci uvedl: „A samozřejmě ten vývoj situace, nárůst není dobrý, takže bylo by dobré, aby to (nošení roušek, pozn. Demagog.cz) všichni respektovali.“

Premiérův postoj k pandemii se ale během týdne, ve kterém proběhly i zmíněné interpelace, změnil. 21. září 2020 totiž Česká televize odvysílala Mimořádný projev předsedy vlády České republiky. V tomto vystoupení Andrej Babiš hned v úvodu řekl, že „epidemie je zpět“. Ve stejný den zároveň rozhodl o aktivaci Ústředního krizového štábu.

V polovině září 2020 se tedy premiérův názor na epidemii covidu-19 poměrně rychle vyvíjel. V souvislosti s debatou ve sněmovně, kdy mimo jiné vyzval k projednání zahrádkářského zákona, však již netvrdil, že další vlna covidu-19 nepřijde. Naopak uznal, že čísla nakažených rostou a že se na tento problém zaměřilo Ministerstvo zdravotnictví. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Premiér Babiš uvádí částku 52 miliard v kontextu odměn a platů zdravotníků. Pro lepší pochopení kontextu výroku je nejprve nutné se stručně seznámit s tím, jak funguje financování českého zdravotnictví, kdo zdravotníkům vyplácí platy a mzdy a odkud tyto peníze přitékají.

Na financování zdravotnictví se podílejí (.pdf, str. 8) tři sektory. Jasně nejsilnějším je sektor veřejný, tedy zdravotní pojišťovny a státní, krajské i obecní rozpočty. Z veřejných peněz jde do zdravotnictví zhruba 83 %. Soukromý sektor, tedy například soukromé pojištění, závodní preventivní péče a neziskové organizace, pak tvoří jen 3,8 %. Posledním přispěvatelem jsou domácnosti, které do rozpočtu přinášejí cca 13,3 %. Zmiňme, že tato procenta vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, přesněji z dokumentu Výsledky (.pdf) zdravotnických účtů ČR 2010–2019.

Klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění peníze, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony. Platy a mzdy zdravotníků jsou tedy tvořeny především penězi od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání, důchodce apod.

Stát tedy výši platů zdravotníků v nemocnicích, které přímo nezřizuje, může ovlivnit především nastavením výše plateb za státní pojištěnce. V současné době pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc odpovídá 1 767 Kč. Celková částka, se kterou státní rozpočet na tento rok počítá, dosáhla výše 127,3 mld. Kč. Jedná se však jen o odhad. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této celkové částky od roku 1993. Na příští rok byl schválen další nárůst, konkrétně o 200 Kč na osobu měsíčně, celkově pak o 14,35 mld. Kč.

Zdroj: 1993–2014 (.xlsx), 2015–2021.

Andrej Babiš zastává post premiéra ČR od prosince 2017. Jeho vláda tedy mohla ovlivnit až výši státních plateb za rok 2019, výši plateb v roce 2018 určila ještě vláda Bohuslava Sobotky. Mezi lety 2018 a 2021 došlo k celkovému zvýšení plateb za státní pojištěnce o 58,9 mld. Kč. Celkové výdaje systému veřejného zdravotního pojištění činí v roce 2021 zhruba 404 mld. Kč (.pdf, str 50). V roce 2018 tyto výdaje dosahovaly částky 298 mld. Kč (str. 50). Přibližně za polovinou z nárůstu výdajů tak stojí právě navýšení plateb státu. Kolik z celkových 58,9 mld. Kč ale šlo na navýšení platů a mezd zdravotníků a kolik na jiné výdaje, se nám bohužel nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, a proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

Zmiňme, že vláda v roce 2021 vyhradila také 12,2 mld. Kč na odměny zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách. Obdobnou částku odměn vláda poskytla zdravotníkům také v minulém roce, tehdy šlo na odměny 11,5 mld. Kč.

Co se týče druhé části výroku, kde premiér Babiš tvrdí, že zdravotnictví nikdy nemělo tolik peněz jako za jeho vlády, jsou klíčové dva ukazatele. Prvním je výše zobrazený vývoj celkové výše plateb za státní zaměstnance, který skutečně dlouhodobě roste a v době současné vlády je nejvyšší v historii. Vláda Andreje Babiše také tuto částku navýšila relativně více než kterákoliv předchozí vláda.

Druhým ukazatelem jsou pak celkové výdaje na zdravotní péči, tedy celkový objem peněz, který různé subjekty (zejména ale zdravotní pojišťovny z peněz pojištěnců) vynaloží na zdravotní péči.

Český statistický úřad zveřejňuje výsledky zdravotnických účtů, jejich nejnovější analýza pochází z rozmezí roků 2010 až 2019 (.pdf) a vyplývá z ní stálý růst výdajů ve zdravotnictví, který je zachycen na grafu výše. V roce 2019 činila celková částka výdajů ve zdravotnictví 477 724 mil. Kč (.pdf, str. 8). Pro porovnání, v roce 2000 se jednalo o 146 835 mil. Kč (.pdf, str. 9). Z grafu je pak jasně vidět, že celkové výdaje na zdravotnictví byly v roce 2019 skutečně nejvyšší, a zjednodušeně řečeno tak bylo ve zdravotnictví nejvíce peněz. Vzhledem k navyšování plateb státu za státní pojištěnce lze předpokládat, že celkové výdaje jsou v současnosti ještě vyšší.