Přehled ověřených výroků

Jan Bartošek, předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL, mluvil (video, čas 8:36) o výdajích státu na 75% slevu na jízdné pro děti, studenty a seniory. Z výroku však není zcela zřejmé, jakou částku měl přesně na mysli. Výrok mohl být myšlen jako 6–8 miliard, 6,8 nebo také 6 miliard s následnou opravou na 8 miliard.

Na čtvrtinu zlevněné jízdné užívají od září roku 2018 děti a mladiství ve věku od 6 do 18 let, studenti do 26 let a lidé starší 65 let. Od začátku roku 2020 jsou slevy zastropovány, respektive je limitována cena jízdného, ze které se slevy počítají, dle počtu ujetých kilometrů.

Tyto slevy platí pouze na vnitrostátních dálkových a regionálních linkách a v prostředcích městské hromadné dopravy, které zajíždějí až za hranice měst. Podle Ministerstva dopravy měla tato sleva pomoci sociálně slabším skupinám lidí, které mají omezenou možnost využívat hromadnou dopravu, a tím pádem jim umožnit častější cestování vlaky a autobusy.

V roce 2019 vyšlo stát proplacení slev na jízdné na 5,78 miliardy korun. V roce 2020 stát k jízdnému doplatil 3,47 miliardy korun. Více než dvoumiliardové snížení oproti roku 2019 má na svědomí omezení pohybu v důsledku pandemie covidu-19.

Pokud bychom vzali v potaz standardní výdaje v nepandemickém roce, je vhodné vyjít z údajů týkajících se roku 2019. Za tento rok stát na jízdném zaplatil 5,78 miliardy korun. Jelikož není jasné, jaké přesně číslo měl poslanec Bartošek na mysli, volíme nejširší interpretaci, tedy 6–8 miliard korun. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož se daný interval vejde do naší stanovené odchylky 10 %.

Ministerstvo obrany uzavřelo v roce 2019 smlouvu na nákup armádních vrtulníků s americkou společností Bell. Konkurenční italský výrobce Leonardo, který se tendru také účastnil, však následně podal žádost, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydal zákaz plnění této smlouvy. Ministerstvo obrany totiž uvedenou smlouvu uzavřelo ještě dříve, než rozhodlo o námitkách, které předtím podala tato italská firma.

Žádost společnosti Leonardo však byla antimonopolním úřadem zamítnuta, jelikož „(…) uložení zákazu plnění smlouvy by znamenalo ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů státu“. Ministerstvo obrany tedy od ÚOHS dostalo povolení k nákupu amerických vrtulníků za 17 miliard, a to navzdory přiznaným chybám.

Zakázkou na vrtulníky se začala v listopadu 2020 zaobírat také Evropská komise. 5. února 2021 ÚOHS za chyby při zakázce nepravomocně uložil Ministerstvu pokutu ve výši 550 milionů korun. Ministerstvo obrany s rozhodnutím nesouhlasilo a podalo proti němu rozklad (.docx, str. 2).

Dne 7. dubna 2021 byl tento rozklad předsedou ÚOHS v plné míře zamítnut a potvrzeno bylo prvoinstanční rozhodnutí o uložení sankce. Ministerstvo obrany podle jeho mluvčího Jana Pejška tuto pokutu již zaplatilo, 3. června 2021 však proti ní podalo správní žalobu.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 (.pdf, str. 157) předpokládal výdaje na obranu v roce 2022 v hodnotě 95,2 miliard, v roce 2023 pak 101,7 miliard korun. Ministerstvo obrany počítalo (.pdf, str. 4) pro rok 2022 s částkou přibližně 95 miliard korun již v průběhu roku 2020. Nicméně vláda 7. června 2021 schválila základní parametry rozpočtu na rok 2022, dle kterého mělo Ministerstvo obrany dostat pouze 90,7 miliard korun.

Mluvčí Ministerstva obrany Jan Pejšek uvedl: „Oproti výhledu, na který jsou vázané naše plány, je aktuální návrh ministerstva financí nižší o téměř 4,5 miliardy. Doufáme, že i přes složitou ekonomickou situaci bude ještě prostor pro jednání o navýšení." 

Dle údajů Ministerstva financí bude rozpočet na obranu navýšen oproti letošnímu roku o 15,4 miliard. Nicméně do rozpočtu pro rok 2021 Ministerstvo financí nezapočítává 10 miliard korun, které byly v prosinci 2020 při schvalování státního rozpočtu odebrány z armádního rozpočtu. Stalo se tak na nátlak poslanců za KSČM, kteří tímto požadavkem podmínili hlasování o podpoře státního rozpočtu. Tyto peníze nicméně vláda lednu a březnu 2021 postupně do rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany vrátila.

Následující tabulka zachycuje pokles výdajů na obranu oproti původnímu vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2021 (.pdf). Ačkoliv tento návrh nehovoří o plánech na rok 2024, vzhledem k závazku, který dala Česká republika NATO, tedy dát v roce 2024 na obranu 2 % HDP, počítáme právě s tímto podílem. Ministerstvo financí ve své makroekonomické predikci z dubna 2021 pro rok 2024 počítá s HDP ve výši 5 530 miliard korun (.pdf, str. 26). Z toho vyplývá, že rozpočet na obranu by měl v roce 2024 dosáhnout v souladu se spojeneckými závazky přibližně 110,6 miliard korun.

Návrh rozpočtu na příští rok však pro rok 2024 počítá s částkou o 11,1 mld. nižší. Ministerstvo snížilo plánované výdaje i pro rok 2023, a to o 6,7 miliard korun.

Ministr obrany Lubomír Metnar nesplnění spojeneckého závazku omlouval koronavirovou krizí a zavázal se k tomu, že rozpočet na obranu poroste co nejrychleji, aby byly závazky brzy naplněny. Ačkoliv tomuto úsilí odpovídal původní plán, vládou schválená příprava státního rozpočtu pro rok 2022 výrazný nárůst podílu financí pro obranu nenaznačuje.

Vzhledem k tomu, že plán výdajů pro rok 2025 doposud neexistuje, předpokládáme, že Jan Bartošek měl na mysli horizont dalších dvou let, tedy roků 2023 a 2024. Oproti původnímu plánu pokles za rok 2023 činí 6,7 miliard a za rok 2024 dokonce 11,1 miliard korun. Dohromady se tedy jedná o pokles rozpočtu Ministerstva obrany zhruba 17,8 miliard. Jelikož Jan Bartošek mluví o částce převyšující 15 miliard korun, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Výše výdajů na obranu v jednotlivých zemích Severoatlantické aliance je uvedena mimo jiné ve výroční zprávě (.pdf, str. 48) NATO za rok 2020. Ta poukazuje na šest let trvající nárůst obranných rozpočtů aliance: „Rok 2020 byl šestým rokem v řadě, kdy rostly výdaje na obranu ze strany evropských spojenců a Kanady, přičemž mezi lety 2019 a 2020 došlo k nárůstu o 3,9 %. Kromě toho splnilo v roce 2020 11 spojenců hranici 2 % hrubého domácího produktu na výdaje na obranu. V roce 2014 se jednalo jen o tři státy (překlad Demagog.cz).“ 

Na celkových výdajích se výrazným způsobem podílejí USA, jejichž obranný rozpočet podle výroční zprávy tvoří (.pdf, str. 49) 71 % celkových vojenských výdajů aliančních zemí. V roce 2020 se hranici 2 % podařilo splnit (.pdf, str. 50) také Řecku, Estonsku, Velké Británii, Polsku, Lotyšsku, Litvě, Rumunsku, Francii, Norsku a Slovensku. Jedná se tedy přibližně o třetinu z celkových 30 spojeneckých zemí.

Graf níže zachycuje plánované výdaje na rok 2021 v poměru ku HDP a porovnává je s výdaji v roce 2014. V letošním roce by podle tiskové zprávy (.pdf) NATO mělo 2% hranici překonat 10 států, tedy právě třetina všech členů aliance. Pod 2 % HDP by se mělo propadnout Slovensko a Norsko, opačným směrem se pak posune Chorvatsko.

Výdaje na obranu jednotlivých členských států NATO v % HDP. Data za rok 2014 i 2021 jsou založena na cenách z roku 2015. Není vyobrazen Island, jelikož nedisponuje obrannými silami. Údaje pro rok 2021 jsou odhady. Zdroj: Tisková zpráva NATO pro rok 2020 (.pdf, str. 3).

Česká republika dle údajů NATO vydala na obranu v roce 2020 1,34 % HDP (.pdf, str. 50), v letošním roce by to mělo být 1,42 %. Ani v následujících letech by se Česko k 2% hranici nemělo přiblížit, a to i navzdory předchozím slibům.

Celé řízení zkoumající potenciální střet zájmů Andreje Babiše probíhá už od roku 2018, kdy organizace Transparency International na možný střet zájmů poukazovala a podala také podnět k Evropské komisi. První předběžná auditní zpráva dorazila do České republiky v červnu 2019.

Auditní šetření, které zprávě předcházelo, se mimo jiné dotýkalo také Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), respektive Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož roli (.doc, str. 1) vykonává právě MMR. Již tehdy měli odpověď české strany na starosti úředníci, ministryně by tedy na ni neměla mít vliv, alespoň ne přímý. Sama ovšem uvedla: „Nyní ale rozporujeme každou větu na každé stránce. Cítíme se velmi dotčeni, protože spousta věcí není pravda.“ Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by se ministryně Dostálová v průběhu auditu nebo někdy později setkala s unijními auditory, nebo že by s nimi byla ohledně zprávy o střetu zájmů Andreje Babiše v přímém kontaktu.

V případě odpovědi na druhou auditní zprávu, která byla do ČR doručena v prosinci 2019 a měla obsahovat konečné závěry prověrky a zmiňovala i střet zájmů, trvalo sepsání reakce déle. Ministryně Dostálová v té době sama uváděla, že odpovědi na auditní zprávy jsou zpracovávány úředníky. Přesněji jmenovala právě úředníky Národního orgánu pro koordinaci a také jejich „kolegy z dotčených resortů“. Jak se můžeme dozvědět z informací serveru iROZHLAS, jednat se mělo hlavně o Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jejichž kompetencí spadá právě čerpání dotací ze zmíněných strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

Ministryně pro místní rozvoj obzvláště v době krátce po příchodu této druhé auditní zprávy zdůrazňovala (video, 0:48), že jsou dokumenty tzv. confidential, tedy v důvěrném režimu, a že k nim tak nemají přístup ani ministři a jedná se čistě o záležitost úředníků. Sama tedy údajně zprávu nečetla a ani ji „nezajímá“. Dříve však také dodávala: „Určitě budeme chtít o některých věcech hovořit tváří v tvář.“

Jediný dokument, který je v současnosti zveřejněn, je závěrečná auditní zpráva (.pdf) Evropské komise. Zpráva například uvádí, že dalšími subjekty podrobenými auditu (.pdf, str. 1–2) jsou ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a práce a sociálních věcí. Kromě zmíněných ministerstev byly kontrolovány také agentury a fondy, například Agentura pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agentura pro podporu a podnikání a investic CzechInvest, Rada pro ESI fondy, Rada pro fondy Společného strategického rámce, Národní orgán pro koordinaci, Řídící a kontrolní výbor nebo hlavní město Praha.

V reakci na tuto závěrečnou zprávu ministryně konstatovala, že české orgány „zastávají právní názor opřený o argumenty zaslané Evropské komisi, že k porušení předpisů nedošlo“. Trvala také na existenci dvou právních výkladů, mezi kterými může rozhodnout teprve soud. Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě uvádí, že české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Na závěr tedy shrňme, že se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, jestli Klára Dostálová zasahovala úředníkům Národního orgánu pro koordinaci do formulace odpovědí Evropské komisi, případně do jaké míry se tak dělo. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V souvislosti s formulováním odpovědi na předběžný audit Evropské komise, který oznamoval existenci střetu zájmů premiéra Babiše, i na jeho konečnou verzi z prosince 2019, hovořila ministryně Dostálová vždy o tom, že dokument zpracovávají úředníci. Konkrétně uvádí úředníky Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož funkci (.doc, str. 1) plní Ministerstvo pro místní rozvoj, a jejich „kolegy z dotčených resortů“.

V tomto ohledu zmiňuje server iRozhlas součást předběžné auditní zprávy z června 2019, kdy uvádí, že se jedná o „čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Jde tedy o peníze, které přerozděluje především ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo práce a sociálních věcí.“

V závěrečné verzi auditní zprávy, kterou Evropská komise zveřejnila (.pdf, str. 1–2) letos v dubnu, si však můžeme přečíst i seznam institucí „zapojených do procesu řízení a rozdělování dotací“, které byly předmětem auditu, a které jsou tedy výše jmenovanými „dotčenými resorty“. Právě tyto instituce tedy komunikovaly s Evropskou komisí.

Kromě nadresortní Rady pro fondy Společného strategického rámce, Rady pro ESI fondy a Řídícího a koordinačního výboru se jedná o již zmíněný Národní orgán pro koordinaci. Jsou zde také uvedena tři ministerstva: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí. Mimo ně zpráva uvádí také Agenturu pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest a hlavní město Prahu. 

Celkem auditní zpráva vyjmenovává (.pdf, str. 1–2) 7 „řídících a zprostředkujících institucí“, mezi něž spadají právě uvedená ministerstva a agentury, a 4 „horizontální instituce“, kam patří Národní orgán pro koordinaci a další nadresortní instituce.

Ministryně Dostálová má pravdu také v tom, že se nejedná pouze o ministerstva pod vedením ministrů za hnutí ANO. Ministerstvo práce a sociálních věcí vede Jana Maláčová z ČSSD a primátorem Prahy je Zdeněk Hřib z Pirátské strany.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) zaslalo Evropské komisi odpověď na auditní zprávu (.pdf) ke střetu zájmů Andreje Babiše naposledy v březnu 2021. Dle závěrů tohoto auditu, které Komise následně zveřejnila na konci dubna, premiér Babiš stále ovládá skupinu Agrofert, ačkoliv své podniky vložil do svěřenských fondů. Podle auditní zprávy se Andrej Babiš z výkonu své vládní funkce nadále podílí na rozhodování o rozdělování finančních prostředků z Evropské unie, a tím je ohrožena jeho nestrannost. Podle auditu také v některých případech nefungují správně řídící a kontrolní systémy (.pdf, str. 231).

Ve své odpovědi se české úřady proti tomuto rozhodnutí Evropské komise ohradily. „V rámci celého auditního procesu ČR zastávala pozici, že s hodnocením auditorů Evropské komise ve věci střetu zájmu nesouhlasí, přičemž tuto pozici ČR zastává nadále,“ vysvětluje Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě. Podle něj také české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Doplňme, že Česká republika své nesouhlasné stanovisko v reakci na audit Komisi zaslalo například také v květnu minulého roku. Ministryně Klára Dostálová tehdy uvedla, že odpověď „připravili úředníci Národního orgánu pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj společně s kolegy z dotčených resortů“. Podobně se dříve vyjádřila i ministryně financí Alena Schillerová.

Ministryně Dostálová svým výrokem poukazuje na to, že členové vlády nemají a ani nemůžou mít vliv na rozdělování evropských peněz, jelikož nejsou členy monitorovacích výborů operačních programů v rámci fondů EU. Uvádí také, že „úředníci jsou pod státní službou a jsou mimo politiku. A pokud jsou tito úředníci přesvědčeni o své pravdě, tak ji asi budou říkat, i kdyby tady seděl třeba papež. Politici do toho nemají co mluvit. Znovu zdůrazňuji, že to není o politické reprezentaci.“

Monitorovacím výborem se rozumí výbor, jehož úkolem je posuzovat provádění dotačního programu. Monitorovací výbor plní funkce v souladu s článkem 49 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013, který upravuje společná ustanovení různých fondů EU. Členy monitorovacího výboru jsou zástupci příslušných řídicích a koordinačních subjektů a partnerů (např. odbory ministerstev, partnerská ministerstva, kraje, obce, nestátní neziskové organizace apod.).

V rámci těchto fondů fungují jednotlivé operační programy, ze kterých se čerpají dotace. Operační programy mají své vlastní monitorovací výbory. Nenašli jsme žádný monitorovací výbor, jehož členem by byl ministr nebo premiér.

Žádosti o podporu posuzují řídicí orgány či zprostředkující subjekty podle hodnoticích kritérií, která jsou součástí každé výzvy. Ačkoliv samotní ministři nejsou členy řídicích orgánů či zprostředkujících subjektů, a nepřísluší jim tedy vybírat nebo hodnotit jednotlivé projekty, jsou nadřízenými některých úředníků, kteří tuto činnost vykonávají. Většina pracovníků ministerstev je nicméně v režimu zákona o státní službě, a potenciální politický vliv na jejich rozhodování je tak omezený.

Členy monitorovacích výborů jsou nicméně i lidé, kteří jsou přímými podřízenými ministrů mimo státní službu, a vliv ministra je tak přímější. Pro příklad uveďme náměstka ministryně pro místní rozvoj Zdeňka Semoráda, který je předsedou (.xlsx) monitorovacího výboru Integrovaného regionálního operačního programu. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Marian Piecha je zase předsedou (.pdf, str. 3) monitorovacího výboru Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Stejná situace je u Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, kde je předsedou (.pdf) monitorovacího výboru náměstek ministra školství Václav Velčovský, či u Operačního programu Životní prostředí, jehož monitorovacímu výboru předsedá (.pdf,str. 1) Jan Kříž, náměstek na Ministerstvu životního prostředí.

Ministři tedy můžou uplatňovat určitý nepřímý vliv na fungování monitorovacího výboru prostřednictvím svých náměstků, jelikož však valná většina členů buď spadá pod státní službu, nebo nejsou pracovníky daného ministerstva, hodnotíme výrok ministryně Dostálové jako pravdivý – ministři ani premiér skutečně nejsou členy monitorovacích výborů ani řídících orgánů a jejich vliv je pouze nepřímý.

Ministryně Dostálová pronesla výrok v rámci svého hodnocení obecnosti pravidel Evropské unie ve vztahu ke střetu zájmů Andreje Babiše. Doslova uvedla: „Premiér Babiš postupuje přesně podle zákonů. Dal svůj majetek do svěřenských fondů, udělal vše podle zákona. Problém je, že předpisy Evropské unie jsou formulovány velmi obecně. (…) Je to strašně vágní, opravdu. Je to fakt hrozně obecné. Pod to se vejde úplně všechno.“ Celé hodnocení obecnosti ze strany ministryně je tedy nutné vnímat v kontextu použitelnosti občanskoprávního institutu svěřenských fondů na vyhnutí se střetu zájmů.

Zda je právní úprava „obecná“ (v právní teorii abstraktní nebo konkrétní), je samozřejmě do značné míry subjektivní soud, který nehodnotíme. Hodnotíme pouze to, zdali formulace, kterou používá ministryně, je součástí práva Evropské unie.

Samotný výrok je téměř doslovnou citací ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1046 (.pdf, str. 57, čl. 61). V článku 61 odstavci (1) doslova stojí, že:

„Účastníci finančních operací ve smyslu kapitoly 4 této hlavy a jiné osoby, včetně vnitrostátních orgánů na všech úrovních, podílející se na plnění rozpočtu v přímém, nepřímém a sdíleném řízení, včetně přípravy na tuto činnost, na auditu nebo na kontrole, se zdrží jakéhokoli jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie. Přijmou rovněž vhodná opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů.“

Střet zájmů podle odstavce (1) však dále lehce konkretizuje odstavec (3) stejného článku, ve kterém stojí, že: „(…) ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací nebo jiné osoby podle odstavce 1.“

Zda je však možné se pomocí institutu svěřenských fondů „vyhnout“ střetu zájmů (tedy zda je možné považovat svěřenské fondy za „vhodná opatření“ ve smyslu výše citovaného článku) již evropská právní úprava neuvádí.

Právní základ celého auditu Evropské komise a další předpisy jsme již popsali v našem jiném odůvodnění.

Ministryně pro místní rozvoj Dostálová poukazuje na novelu zákona o střetu zájmů, tzv. lex Babiš, a uvádí, že ji připravila opozice, nikoli vládní hnutí ANO. Opozice ji podle Kláry Dostálové měla připravit „proti konkrétnímu člověku, proto se tomu říká lex Babiš“. Zaměříme se proto také na ta ustanovení, která se nejvíce týkají Andreje Babiše a jeho majetku.

K úpravě zákona o střetu zájmů se vláda Bohuslava Sobotky složená z hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL vyslovila ve vládním Akčním plánu boje s korupcí na rok 2015. (pdf, str. 11). Plán zadal vytvoření novely ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, jimž byl v té době Jiří Dienstbier za ČSSD. Vládě pak zákon předložil spolu s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem za ANO.

Návrh zákona (sněmovní tisk č. 564), kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, byl vládou Bohuslava Sobotky předložen Poslanecké sněmovně 31. července 2015. Členem této vlády byl i Andrej Babiš, jenž v ní zastával funkci ministra financí. Babiš v minulosti tuto změnu opakovaně kritizoval s tím, že mu „upírá základní práva vlastnit a účastnit se věcí veřejných“. Kvůli důsledkům na jeho podnikání získala novela neoficiální přízvisko lex Babiš a Andrej Babiš byl přinucen převést své podnikatelské impérium do svěřenských fondů AB private trust I (.pdf) a II (.pdf).

Původní návrh (.pdf) novely neobsahoval některé paragrafy konečné verze zákona. Paragrafy 4a, 4b a 4c, které zakazují veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace, byly do konečného znění zákona navrženy (.pdf, str. 1–3, 9–10) pozměňovacími návrhy Ústavně právního výboru a poslance Plíška (TOP 09).

Pro oba tyto pozměňovací návrhy hlasovali poslanci všech klubů kromě hnutí ANO. Novela byla nakonec po vrácení Senátem a prezidentem republiky schválena 129 hlasy ze 185 přítomných poslanců a vešla v platnost 25. ledna 2017 jako zákon č. 14/2017 Sb. Proti bylo pouze hnutí ANO a někteří nezařazení poslanci. Poslanci vládní ČSSD a KDU-ČSL hlasovali pro návrh.

Výrok ministryně Dostálové hodnotíme jako nepravdivý, protože novelu zákona o střetu zájmů předložila parlamentu vláda a ustanovení vztahující se k majetku Andreje Babiše navrhl Ústavně právní výbor, kde měly vládní strany většinu členů. Doplňme, že jak pro lex Babiš jako celek, tak pro jednotlivá ustanovení vztahující se na majetek Andreje Babiše, hlasovali opoziční i vládní poslanci.