Přehled ověřených výroků

Stavba nové jaderné elektrárny Dukovany II je dlouhodobý projekt. Podle harmonogramu Ministerstva průmyslu a obchodu by se nový jaderný zdroj měl začít stavět nejpozději v roce 2029 a v roce 2036 by dle předsedy vlády Babiše mělo dojít k jeho dokončení. Životnost provozu jaderné elektrárny se pohybuje mezi 60 až 80 lety. Tato data potvrzují Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (.pdf, str. 9) i Zadávací bezpečnostní zpráva pro Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany (.pdf, str. 24, 47). Jednoznačně se tedy jedná o investiční akci, která má dlouhodobý dopad.

Při Ministerstvu vnitra vznikla pracovní skupina složená ze zástupců tajných služeb, ministerstev zahraničí i vnitra a také Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, která posuzovala bezpečnostní otázky zadávací dokumentace k výstavbě. Tato pracovní skupina přímo ve svém stanovisku (.pdf, str. 1) operuje s předpokladem 80 let: „V první řadě je třeba uvést, že si je pracovní skupina plně vědoma závažnosti výběru dodavatele nového bloku jaderné elektrárny, protože půjde o strategického partnera v oblasti energetické bezpečnosti. U jaderného zdroje je třeba vycházet a pracovní skupina vychází z faktu, že tímto projektem si ČR vybírá partnera na cca 80 let, a proto je třeba být při volbě uchazeče velmi opatrný a zohlednit ji z řady hledisek. Mimo jiné z toho hlediska, na které obchodní společnosti a státu může ČR v následujících desítkách let být závislá v oblasti dodávek elektrické energie a na kom závislá z různých důvodů být nesmí.“

Slova pracovní skupiny tedy potvrzují tvrzení, že výběr strategického partnera pro výstavbu jaderné elektrárny je záležitostí, která ovlivní na následující desetiletí oblast energetické bezpečnosti České republiky. 

Pro kontext uvádíme, že s předpokladem 80 let operují i ostatní političtí reprezentanti, například Pirátská strana a hnutí Starostové a nezávislí.

Předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Ondřej Veselý (ČSSD) zde ruské zpravodajské služby zmiňuje (video, čas 25:22) ve spojitosti s údajným zapojením GRU do výbuchu muničního areálu ve Vrběticích v roce 2014 a s diskutovaným vyloučením ruského Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan. Poslanec Veselý poukazuje na to, že na rozdíl od informací o aktivitách ruských agentů ve Vrběticích, které jsou tajné, jsou informace o napojení ruských rozvědek na ruského prezidenta veřejně známé.

Služba vnější rozvědky Ruské federace (SVR), nástupkyně sovětské První hlavní správy KGB, je civilní rozvědka zaměřená především na zahraničí. Její činnost řídí podle článku 12 ruského zákona o zahraničních zpravodajských službách prezident Ruské federace (.pdf, str. 3).

GRU, celým názvem Hlavní správa rozvědky generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace, je na rozdíl od ostatních ruských bezpečnostních a zpravodajských agentur (SVR, FSB, FSO) vojenská rozvědka. Dle ČT24 „informace o svých aktivitách GRU nezveřejňuje, rovněž její struktura, počet členů a financování jsou ruským státním tajemstvím“. Podle zprávy, na kterou se odvolává zpravodajská agentura Reuters, se „jedná o agresivní a dobře financovanou organizaci, která má přímou podporu (ruského prezidenta Vladimira) Putina“.

Podle veřejně dostupných informací GRU řídí náčelník Igor Kosťukov, zástupce náčelníka generálního štábu ruské armády, jež spadá pod ruské ministerstvo obrany (.pdf, str. 2, 7). Prezidentovi tak GRU podle dostupných zdrojů přímo nepodléhá, zejména však informace o potenciálním napojení GRU na prezidenta nejsou veřejně známé. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Nový ministr zdravotnictví Petr Arenberger (za ANO) na otázku redaktorů serveru iDNES.cz, zda se děti ze tříd druhého stupně základních škol vrátí do lavic do konce školního roku, odpověděl slovy britského premiéra Borise Johnsona – „data, not dates“ (tedy „číselná data, nikoli data kalendářní“). Odkazoval tak na přístup britské vlády k zvládání epidemie a k rozvolňování protiepidemických opatření.

Zmiňovaná slova Boris Johnson uvedl například 17. února 2021 při návštěvě očkovacího centra v jižním Walesu. Tehdy slíbil, že se při rozvolňování protiepidemických opatření bude řídit daty, nikoli datumy a dodal, že je nutné postupovat opatrně. O pět dní později britský premiér představil harmonogram, podle kterého by se ve Velké Británii restrikce měly zmírňovat. 

V pondělí 12. dubna 2021 proběhl návrat některých žáků do lavic základních škol. S tím souviselo i testování dětí na covid-19. Je to jedna ze zásadních podmínek Ministerstva zdravotnictví pro to, aby mohly být školy alespoň pro část žáků otevřené. Testování antigenními testy se rozběhlo (.pdf, str. 3) poprvé v pondělí 12. dubna a probíhá dvakrát týdně. Tento režim by pak měl pokračovat i nadále každý týden.

Během prvního dne bylo otestováno celkem 354 648 žáků a 138 766 zaměstnanců školských zařízení. Ministerstvo zdravotnictví ve své tiskové zprávě uvádí, že „z testování vyšly nižší stovky pozitivních případů“. O den později podstoupilo antigenní test 17 519 žáků a 10 727 zaměstnanců školských zařízení.

Konkrétně v pražských školách bylo jen za první den (pondělí 12. dubna 2021) otestováno 35 729 žáků a z toho vyšlo 15 pozitivních výsledků. Otestovaných zaměstnanců pak bylo 13 264 a jen pět z nich bylo pozitivních. Podle Víta Šimrala, radního hlavního města Prahy pro oblast školství, bylo z 15 pozitivních žáků potvrzeno metodou PCR 14 případů a z pěti pozitivních zaměstnanců byl potvrzen jen jeden případ. Míra konfirmace tedy byla u žáků 93 %, u zaměstnanců 20 %, celkem 75 %.

Druhé testování minulého týdne proběhlo na pražských školách ve čtvrtek 15. dubna 2021, kdy bylo otestováno 37 892 žáků, z čehož pozitivní výsledek byl potvrzen u 18. Testovaných zaměstnanců ve školách pak bylo 9 979 a pozitivní výsledek mělo pět z nich. Podle Víta Šimrala bylo v ten den u žáků z 18 pozitivních antigenních testů potvrzeno metodou PCR jen 6 případů, tedy 33 %.

Rovněž doplňme, že PCR testy detekují přítomnost virové RNA. Jsou tedy přesné a účinné. Tento druh testů je citlivější než antigenní testování a je schopný odhalit nakažené covidem-19 i předtím, než jsou infekční. Umožňuje tak včasnou izolaci nakaženého. Antigenní testy naopak detekují virové bílkoviny. Odhalují tedy především nemocné na vrcholu infekce, kdy je v těle nejvyšší koncentrace těchto bílkovin. Z tohoto důvodu nejsou tak citlivé jako standardní PCR testy a mohou vykazovat falešnou negativitu.

Na závěr shrňme výsledky testování v pražských školách v týdnu od 12. dubna 2021. Hygienická stanice hlavního města Prahy zveřejnila data pouze za pondělí a čtvrtek, kdy probíhala největší část testování. V pondělí bylo metodou PCR potvrzeno 75 % pozitivních antigenních testů žáků a zaměstnanců škol. Ve čtvrtek pak bylo potvrzeno jen 33 % antigenních testů žáků.

Doplňme, že rozhovor s ministrem zdravotnictví byl na iDNES.cz publikován v sobotu před šestou hodinou ranní, a tak lze předpokládat, že byl pořízen již v pátek 16. dubna. Zároveň data za čtvrtek 15. dubna pražská hygienická stanice zveřejnila až po půl dvanácté pátečního dopledne. Ministr Arenberger tak pravděpodobně v době konání interview neměl k dispozici data za čtvrtek 15. dubna, jak vyplývá i z jeho dalších vyjádření v rozhovoru.

Předpokládáme tedy, že čtvrteční data ještě ministr neměl k dispozici, a vycházel tudíž z posledních dostupných dat z pondělního testování. Petrem Arenbergerem uvedená „souvztažnost“ 80 % se od 75% míry konfirmace testů z pražských škol liší jen nepatrně, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na jednání, které se uskutečnilo v pondělí 12. dubna 2021, vláda schválila usnesení č. 372 (.pdf) o návrhu na vytvoření dotačního programu „na úhradu nákladů na sekvenování vzorků na SARS-CoV-2“. Právě detailní rozbor pomocí sekvenace vzorků, tedy čtením genetické informace viru, podle Ministerstva zdravotnictví „pomáhá odhalovat výskyt nových nebezpečných mutací koronaviru v české populaci“.

Na uskutečnění tohoto záměru vyčlenila vláda finanční prostředky ve výši 161 280 000 Kč (.pdf). Finance budou rozděleny mezi jednotlivá sekvenační centra uvedená v Národní strategii molekulárně-biologické surveillance SARS-CoV-2, tedy ve strategii, která se zaměřuje na sledování změn viru. Uvedená částka by měla laboratořím a dalším pracovištím pokrýt předpokládané výdaje za sekvenace do konce roku 2021.

Návrh na vytvoření dotačního programu pak skutečně předložilo (.doc, str. 5) Ministerstvo zdravotnictví.

Doplňme, že moderní a rychlá metoda tzv. sekvenování nové generace (next generation sequencing), která pomáhá identifikovat jednotlivé mutace viru SARS-CoV-2, umožňuje sekvenovat tisíce až miliony sekvencí současně.

V původním rozhovoru pro iDNES, ze kterého je výrok vybrán, je uvedeno, že „rada jejich pacientů odmítá některé vektorové vakcíny (…)“. Při hodnocení i vzhledem k nalezeným vyjádřením však vycházíme z toho, že se jedná o chybu a mělo být uvedeno „řada jejich pacientů (…)“. To nám na náš dotaz potvrdila také spoluautorka rozhovoru Eva Zahradnická.

Premiér Slovenské republiky Eduard Heger se k vakcíně Sputnik V a důvodům její akvizice vyjádřil během své oficiální návštěvy České republiky. Během tiskové konference dne 15. dubna 2021 pronesl (čas 8:54) toto: „Vakcínu Sputnik V jsme vlastně přinesli na slovenský trh právě proto, že máme v populaci občany, kteří by jinou vakcínu nechtěli, a z důvodu dosažení kolektivní imunity je důležité, abychom měli proočkovaný co největší počet občanů.“

Výrok ministra Arenbergera je tak správnou parafrází jiného výroku premiéra Hegera. Doplňme, že rozhovor s ministrem zdravotnictví byl na iDNES.cz publikován v sobotu před šestou hodinou ranní, a tak lze předpokládat, že byl pořízen již v pátek 16. dubna. Proto je i první část výroku („jak říkal včera slovenský premiér“) pravdivá.

Pro kontext uveďme, že z březnového výzkumu, který na Slovensku iniciovala Slovenská akademie věd, vyplývá, že až 30,6 % z těch, kteří se neplánují nechat očkovat proti covidu-19, by se naočkovat nechalo, pokud by měli k dispozici vakcínu Sputnik V.

Čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky pouze stanovuje, že: „Prezident republiky pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.“ Vláda v demisi by tak podle Ústavy měla vykonávat tuto funkci pouze prozatímně, než bude jmenována nová vláda. Ústava však výslovně nespecifikuje žádnou lhůtu, která by vymezovala, jak dlouho může tato „prozatímnost“ trvat.

Nicméně podle ústavních zvyklostí je povinností prezidenta jmenovat novou vládu bez zbytečného odkladu. Vyplývá to i z nálezu Pl. ÚS 29/09 (body 116–119), který se zabýval (nevyřčenou) lhůtou pro podepsání („ratifikaci“) mezinárodní smlouvy prezidentem republiky. Ústavní soud v tomto svém nálezu řekl, že při absenci přesně vymezených lhůt v Ústavě se má postupovat bez zbytečného odkladu, což lze obdobně použít i v případě, kdy Ústava výslovně neupravuje žádnou lhůtu pro vládnutí vlády v demisi.

Ústavní právník Jana Kysela k této problematice pro ČT24 řekl, že „z hlediska správnosti, legitimity, korektnosti vláda, která nemá důvěru, má vládnout pouze po krátkou dobu“. Obdobně i ústavní právník Aleš Gerloch ve stejném článku tvrdí, že „není-li stanovena lhůta, postupuje se bez zbytečného odkladu“. Dodává ovšem, že mohou existovat důvody, proč prezident nemusí novou vládu ihned jmenovat. Oba tito právníci se však shodují, že pokud by „situace přesáhla únosnou mez, a zejména pokud by tu nebyly žádné racionální důvody", pak by se jednalo o hrubé porušení ústavního pořádku prezidentem. To by pak mohlo vést k ústavní žalobě prezidenta republiky podle čl. 65 Ústavy.

Pro kontext uveďme, že nejdéle vládla v demisi úřednická vláda Jiřího Rusnoka, jejíž demisi přijal prezident Miloš Zeman. Rusnokova vláda setrvávala v tomto stavu od 13. srpna 2013 do 29. ledna 2014, dohromady tedy 169 dnů. Toto jednání prezidenta Zemana bylo předmětem Ústavní žaloby Senátu ČR, podle kterého se tímto jednáním prezident dopustil hrubého porušení ústavního pořádku. Poslanecká sněmovna však nevyslovila souhlas s podáním ústavní žaloby proti prezidentu Zemanovi k Ústavnímu soudu, a tak k rozhodnutí ve věci nedošlo.

Výrok prezidenta Zemana hodnotíme jako zavádějící, jelikož má pravdu v tom, že Ústava přímo nestanovuje lhůtu omezující dobu vládnutí v demisi. Nicméně absence této lhůty dle Ústavního soudu i ústavních právníků neznamená, že prezident není povinen konat. Zeman přitom vyvolává dojem, jako by zde taková povinnost nebyla.

Evropský soud pro lidská práva v uvedeném rozsudku (celé znění), uvádí, že novela volebního zákona upravující registraci stran do voleb byla přijata příliš pozdě. Stěžovatelka, strana Ekoglasnost, měla pouhý měsíc na splnění podmínek pro registraci, které nemohla předpokládat. Tuto skutečnost ESLP považuje za porušení práva stran na svobodné volby chráněné Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (konkrétně čl. 3 Protokolu č. 1). Přímo volební kampaně se ale rozsudek netýká.

ESLP odkazuje stejně jako prezident Zeman na Benátskou komisi Rady Evropy, která přijala kodex volební praxe. V něm konstatuje (str. 24), že změna volebního systému méně než rok před volbami může být účelovým zásahem a jedná se o zásah do stability volebního práva, což je prvek, který by volební právo mělo mít. Dále je v kodexu uvedeno, že případné změny by měly začít platit až po volbách, které by do jednoho roku proběhly. Probíhající volební kampaň ale zmíněna není.

Miloš Zeman mluví v kontextu aktuálního procesu přijímání nového volebního zákona, který vzniká na základě nálezu Ústavního soudu ČR, označujícího některé prvky předešlého volebního zákona za protiústavní. Konkrétně za takové označil v souvislosti s různě velkými volebními kraji d’Hondtovu metodu přepočtu hlasů a aditivní klauzuli, která zvyšovala hranici pro vstup do Sněmovny koalicím.

Norbert Wiener byl matematikem, který je zároveň považován za zakladatele kybernetiky, a to díky své knize vydané v polovině 20. stolení pod názvem Kybernetika aneb řízení a sdělování u organismů a strojů. Citát uvedený Milošem Zemanem lze najít v jeho knize The Human Use of Human Beings z roku 1950, která vyšla v českém překladu v roce 1963, a to pod názvem Kybernetika a společnost. Co se týče anglického originálu zmíněné knihy, uvedený citát se nachází na straně 18, kde stojí: „to live effectively is to live with adequate information", což skutečně můžeme hrubě přeložit jako prezident Zeman ve svém výroku.

Prezident Miloš Zeman v kontextu odvolání bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného tvrdí, že v rámci Ústavy může i nemusí odvolat na návrh předsedy vlády jiného člena vlády.

Čl. 74 Ústavy České republiky stanovuje, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“. Z toho tedy vyplývá, že prezident má pravomoc svým podpisem stvrdit odvolání ministra, pokud mu tak navrhne předseda vlády. 

Vyvstává však otázka, jestli je možné, aby prezident odmítl odvolání ministra podepsat. Ústavní právníci se shodují, že to možné není. Podle nich plyne prezidentu republiky z čl. 74 povinnost odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, přičemž prezident nemá v tomhle ohledu žádný prostor pro uvážení. To je dovozováno ze silného postavení předsedy vlády v českém ústavním systému, které je zakotveno například v čl. 77 Ústavy.

V tomto smyslu se vyjádřil například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, podle kterého tato prezidentova nečinnost není v souladu s ústavním pořádkem. Podle Pavla Rychetského je absolutním pánem vlády premiér „a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní“.

Stejně vykládá tento článek Ústavy i ústavní právník Jan Kysela, podle kterého nemůže prezident ministra neodvolat. Jan Kysela se dále vyslovil, že by toto jednání prezidenta vedlo k obsahovému vyprázdnění funkce předsedy vlády, protože „co je to za pána nad vládou, když mu tam sedí někdo, koho tam nechce". S prezidentovou povinností odvolat ministra na návrh premiéra souhlasí i ústavní právník Aleš Gerloch. „Zde je jednomyslná shoda, že prezident má bez zbytečného odkladu povinnost návrhu vyhovět," dodává k tomu ústavní právník Jan Wintr.

Vedle odvolání upravuje dále Ústava v čl. 73 situaci, kdy se člen vlády vzdá své funkce podáním demise prezidentu republiky prostřednictvím předsedy vlády. Na rozdíl od institutu odvolání však prezidentovi z tohoto článku Ústavy neplyne povinnost, aby demisi podepsal, jak uvádí Jan Wintr. Dle něj má prezident povinnost přijmout demisi vlády jen za určitých podmínek. V ostatních případech podání demise (včetně podání demise ministrem) je podle Jana Wintra prezidentovi ponechána možnost pro uvážení.