Přehled ověřených výroků

Chceme třídit víc kovových odpadů, proto EKO-KOM po dohodě s MŽP bude platit obcím až 120 korun ročně za každý přistavený kontejner na kov. Výrazně vyšší příspěvky dostanou třídící linky, a když budou obce chtít, mohou sbírat plechovky třeba spolu s plastem ve žlutém kontejneru.

— Richard Brabec (@RibraRichard) May 27, 2020

Společnost EKO-KOM v České republice zajišťuje systém sběru a recyklace obalových odpadů.

Podle tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí bude od 1. července EKO-KOM vyplácet obcím za každou nádobu, do které lze třídit kovové obaly (ať už výlučně, nebo v kombinaci s dalším druhem odpadu) čtvrtletně 30 korun. Za rok mají tak obce skutečně šanci získat příspěvek až 120 korun za každý veřejně přístupný kovový kontejner.

Třídicí linky také od 1. července budou dostávat vyšší příspěvek, 420 korun, za každou tunu vytříděných kovových obalů. Dříve za stejné množství vytříděného kovu získávaly 30 korun. Tento příspěvek má linky motivovat k ochotě přijímat tříděné materiály, jako například plast, se složkou kovů, kterou je následně třeba vyselektovat.

To má podpořit rozšíření kombinovaných třídicích kontejnerů, které po případné dohodě se svozovou firmou a třídicí linkou budou obce moci zavádět. Do těch bude možné třídit kov právě například právě s plasty či případně s nápojovými kartony.

Spolupráci s Ministerstvem životního prostředí v podpoře třídění kovů potvrdil i generální ředitel EKO-KOM Zbyněk Kozel: „Tato podpora bude zahájena od 1. července 2020, aby co nejdříve podpořila i již stávající systémy kombinovaného sběru a umožnila jejich zavedení tam, kde třídění kovů v blízkosti domácností dosud neprobíhá.“

Ministerstvo životního prostředí se těmito kroky snaží motivovat k většímu třídění kovových odpadních materiálů a tím i směřovat k dosažení recyklačních cílů, které vyplývají z evropské směrnice (.pdf) o oběhovém hospodářství z května 2018. Podlé té by se do roku 2025 mělo recyklovat mimo jiné 50 % hliníku, do roku 2030 pak 60 % hliníku (.pdf, str. 7). V současné době se v ČR daří recyklovat jen okolo 30 % hliníkového odpadu, jeho množství ale v posledních letech strmě roste.

Vít Rakušan zde hovoří o pozvání vedoucího Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Vratislava Mynáře na jednání zahraničního výboru kvůli čínskému dopisu (.pdf), který byl adresován právě KPR a který se týkal tehdy plánované cesty Jaroslava Kubery na Tchaj-wan.

V zápisech z jednání zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, jehož členem je i Vít Rakušan, lze nalézt pouze jeden záznam (.pdf, str. 10) o žádosti, aby se Vratislav Mynář na jednání osobně dostavil. Jedná se konkrétně o bod V. v usnesení č. 132 (.pdf, str. 1), které bylo zahraničním výborem přijato 2. dubna.

Hradní kancléř na tuto výzvu skutečně zareagoval odmítavě, jak dokládá dopis (video, čas 33:00), který zaslal 8. dubna předsedovi zahraničního výboru Ondřeji Veselému. V odpovědi Vratislav Mynář například uvádí:

„(…) postup zahraničního výboru je natolik nekorektní, že mě vede k závěru neakceptovat žádost, abych se spolu s ředitelem Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky schůze zahraničního výboru dne 30. dubna 2020 zúčastnil.“ 

Část výroku Víta Rakušana o „arogantním způsobu“ odpovědi Vratislava Mynáře zde pak nehodnotíme, jelikož ji považujeme za hodnotící soud, a nikoliv za faktické tvrzení.

Ze zápisu (.pdf, str. 2) schůze konané 4. března pak vyplývá, že byl na toto jednání pozván ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR Rudolf Jindrák. V usnesení č. 124 (.pdf, str. 2) se nicméně lze dočíst, že Rudolf Jindrák na schůzi přítomný nebyl. Zahraniční výbor také vyjádřil „politování nad neúčastí zástupce zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR (…), a to i s ohledem na akceptaci omluvy ředitele jmenovaného odboru, a to zejména z důvodu vysvětlení cesty kancléře a poradců prezidenta ČR do Čínské lidové republiky v rozhodném období“.

Připomeňme, že tato cesta (.pdf, str. 2) proběhla v termínu od 25. do 28. února 2020 a z řad pracovníků Kanceláře prezidenta republiky se jí zúčastnil pouze Vratislav Mynář. Ten se tak v době konání schůze dne 4. března nacházel v dvoutýdenní karanténě. Je tedy možné, že se slova Víta Rakušana o „úřednících v karanténě“, vztahují právě k pozvání zástupců KPR na jednání zahraničního výboru na začátku března. Poslanec Rakušan tak v tomto případě možná mylně zaměňuje Rudolfa Jindráka za Vratislava Mynáře.

Před datem rozhovoru, tedy 19. května, se v letošním roce konalo pouze šest schůzí zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. První zasedání proběhlo 6. února a věnovalo se např. situaci ve Venezuele, vystoupil (.pdf) zde také nově jmenovaný velvyslanec v Íránu. Žádné usnesení obsahující pozvánku pro kancléře Mynáře zde nebylo přijato. Druhé zasedání proběhlo 20. února, tedy přesně měsíc po úmrtí Jaroslava Kubery, a věnovalo se „působení cizích mocností na našem území“ (.pdf, str. 2). Protože však bylo toto jednání uzavřené, nebyl z něj pořízen písemný ani zvukový záznam. Nelze tedy dohledat, na čem se zde členové výboru dohodli, koho přesně požádali o účast následujícího jednání dne 4. března a zda například kromě Rudolfa Jindráka nepozvali také Vratislava Mynáře. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Poslanec Rakušan naráží na vyjádření předsedy Senátu Vystrčila vůči tzv. čínskému dopisu. Jedná se o dokument, který byl objeven mezi jinými dokumenty po smrti předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Kubera plánoval zahraniční návštěvu Tchaj-wanu a tento dokument, který má pouze jednu stranu a je na něm razítko čínské ambasády a razítko podatelny Hradu, před touto návštěvou varuje a zejména varuje před ekonomickými důsledky pro Českou republiku. 

Současný předseda Senátu Vystrčil (ve funkci od 19. února 2020) se vůči tzv. čínskému dopisu pravidelně vyjadřuje a apeluje na to, aby se okolnosti jeho vzniku vysvětlily. Zároveň požaduje výměnu čínského velvyslance.

Pro Interview ČT24 (video, čas 5:35–6:14) 4. května např. předseda Senátu Vystrčil řekl:

„Já ho považuju za nestandardní dopis, který je výhrůžný, nebo zavání vměšováním do vnitřních záležitostí České republiky a říkal jsem jak panu ministrovi Petříčkovi, tak potom na schůzce nejvyšších ústavních činitelů, že si myslím, že bychom na něj měli adekvátně reagovat i v tom smyslu, že jsem říkal, že by bylo asi vhodné, nebo že by bylo vhodné, abychom Čínské lidové republice sdělili, že pokud takovéto dopisy například připravuje čínské velvyslanectví, že není úplně vhodně personálně obsazené.“

O nejasnosti, jak skutečně dlouhý je onen dopis/dokument, na což naráží poslanec Rakušan ve svém výroku, se předseda Vystrčil vyjádřil např. v rozhovoru pro CNN Prima News 19. května:

„Kancelář by také měla říct, jak je dopis dlouhý, zda je to jen ta jedna stránka. Jak s ním bylo nakládáno, proč, kdy a kým byla kopie předána předsedovi Senátu. Kdo a zda se dopisem zabýval a proč na něj nereagoval. Pokud se jím nikdo nezabýval, a tedy neznal jeho obsah, proč byl předán jako podkladový materiál předsedovi Senátu. Byl bych rád, kdybychom se dostali k nějakému rozumnému vysvětlení stavu, ve kterém dnes jsme. Je v zájmu nás obou vysvětlit a odstranit protimluvy okolo čínského dokumentu.“

Další vyjádření v podobném duchu poskytl předseda Vystrčil DVTV (čas 7:15–7:30): „(…) nemožnost získat takové jednoduché informace jako to, jak někam došel někam nějaký dopis a potom následně komu byl předán a jak vlastně vypadal v celku ten originál (…)“

V uvedených citacích není výrok předsedy Vystrčila obsažen v přesně takové podobě, jak jej cituje poslanec Rakušan. Zároveň však je zřejmé, že předseda Senátu má pochybnosti o tom, zda je zveřejněná strana jedinou stranou dokumentu, resp. zda jedna či dvě stránky nechybí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pochybnosti o délce dopisu v minulosti vyjádřil mimo jiné i vedoucí sekretariátu předsedy Senátu Petr Kostka v rozhovoru pro DVTV (čas 8:40–8:52) 30. dubna:

„Já to teda nenazývám dopisem, protože parametry dopisu to úplně nesplňuje nebo my máme možná jen nějaký fragment nějakého dopisu, todleto samotné, co se dostalo k předsedovi Senátu, není dopis (…)“

Pro kontext dodejme, že okolnosti vzniku tohoto dopisu jsou dodnes (28. května 2020) nejasné. Do médií nedávno unikla zpráva o tom, že Bezpečnostní informační služba senátorům potvrdila, že vznik tohoto dopisu byl iniciován Hradem. Hrad se však od jakéhokoliv iniciování distancuje.

Čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu dopis, v němž hrozilo trestem tehdejšímu předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a českým firmám v Číně, pokud se uskuteční jeho plánovaná cesta na Tchaj-wan. Podle informací Deníku N požádal o vypracování dopisu čínské velvyslanectví kancléř prezidenta Vratislav Mynář s cílem zjistit, jak bude Čína na Kuberovu cestu reagovat. Toto tvrzení následně potvrdilo i několik senátorů s odkazem na zjištění BIS. Vratislav Mynář však tato tvrzení popřel. 

Tento výhrůžný dopis, který byl doplněný přípisem Pražského hradu, byl nalezen mezi věcmi Jaroslava Kubery po jeho smrti.

O tom, že dopis vlastním přípisem podpořila Kancelář prezidenta republiky, informoval také web Aktuálně.cz, který má celý dokument k dispozici. Samotný dokument vytvořený čínskou ambasádou v Praze má jednu stranu. V hlavičce dopisu se nachází logo ambasády a jako adresát je uvedena Kancelář prezidenta republiky. Navíc razítko z podatelny Hradu potvrzuje jeho převzetí. Následně byl tento dopis předán Jaroslavu Kuberovi spolu s přípisem, který předložil šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolf Jindrák. V tomto přípisu je podpořen názor o nevhodnosti návštěvy Tchaj-wanu předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou: „Cesta předsedy Senátu J. Kubery je v současné době krajně nevhodná. Lze předpokládat, že v důsledku cesty dojde ke zmražení česko-čínské relace na dlouhou dobu, a to jak na úrovni politické, tak na úrovni ekonomické, jak tomu bylo v roce 2009.“

K dopisu se vyjádřil i vedoucí kanceláře předsedy Senátu Petr Kostka: „Na tom dopise je zvláštní, že šel přes hradní podatelnu, protože takové dokumenty přes podatelnu nechodí. Dikce toho dopisu je neobvyklá – diplomatický jazyk vypadá jinak. Věta ‚návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou‘ by vypadala v diplomatickém oficiálním dopise jinak. Bylo by v něm napsáno ‚předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou‘. Celý ten dokument má nekulturní dikci.“ Dále pak mimo jiné dodává, že dopis psala čínská strana, protože má jejich razítko.

V loňském roce tehdejší předseda Senátu Jaroslav Kubera plánoval zahraniční cestu na Tchaj-wan. Cestu kritizovala samotná Čína, nesouhlasil s ní ani Miloš Zeman, Andrej Babiš uvedl, že by to mohlo ohrozit naše obchody s Čínou a i působení našich firem tam.

Poté, co v lednu Jaroslav Kubera zemřel a novým předsedou Senátu se stal Miloš Vystrčil, se začaly objevovat informace o okolnostech Kuberovy smrti související s touto plánovanou cestou. Varující dopis, který měl Jaroslav Kubera obdržet na novoročním obědě s prezidentem republiky a předsedou Poslanecké sněmovny, měl podle vedoucího kanceláře předsedy Senátu Petra Kostky Kuberu od cesty odradit a byl pokusem o zastrašení a vyhrožování. Server Aktuálně.cz uvedl, že tento dopis Hrad obdržel od čínské ambasády. Dokument obsahoval logo čínské ambasády a „z údaje na spodním okraji listu vyplývá, komu byl dopis adresován – Kanceláři prezidenta České republiky. Razítko z podatelny Hradu je zároveň důkazem, že do sídla prezidenta papír dorazil. Není známo, že by se Hrad proti obsaženým výhrůžkám oficiálně ohradil“.

Deník N poté přišel s informací, že o tento dopis požádal čínské velvyslanectví vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář. Ten ale vše popřel a v tiskové zprávě 2. dubna uvedl, že „žádný výhružný dopis Jaroslavu Kuberovi ve skutečnosti ani neexistuje. Dokument, který média takto prezentují, není ani oficiálním dopisem, není podepsán a rozhodně není adresován panu Jaroslavu Kuberovi“.

Okolnosti vzniku dopisu projednával 30. dubna i zahraniční výbor Poslanecké sněmovny. Na jednání výboru byl pozván i Vratislav Mynář, ale ten pozvání písemně odmítl. Téhož dne na stránkách Hradu zveřejnil prohlášení, ve kterém tvrzení o objednání dopisu z jeho strany znovu popřel. Uvedl také, že ze schůzek mezi Jaroslavem Kuberou a prezidentem Zemanem existují zápisy a „že k žádnému vyhrožování či vydírání na nich nedošlo“. Přesto však následně několik senátorů potvrdilo tvrzení Deníku N, že si dopis objednala právě Kancelář prezidenta republiky, a to s odkazem na zjištění BIS.

Schůze zahraničního výboru Poslanecké sněmovny 30. dubna byla neveřejná a vzhledem k uzavření projednávaného bodu (.pdf, str. 4) „Informace k výhružnému dopisu velvyslanectví ČLR adresovanému Kanceláři prezidenta republiky ČR ve věci plánované cesty někdejšího předsedy Senátu J. Kubery na Tchaj-wan“ nebyl pořizován zvukový, ani písemný záznam. Zahraniční výbor konstatoval, „že vedoucí Kanceláře prezidenta ČR opakovaně znevažuje okolnosti tlaku na bývalého předsedu Senátu Parlamentu ČR a zamlčuje důležité informace týkající se jeho komunikace s velvyslanectvím Čínské lidové republiky v Praze“.

Na Twitteru se k tomuto jednání kromě Víta Rakušana vyjádřili i další členové výboru Jan Lipavský a František Navrkal (oba Česká pirátská strana):

1/5 Aktuálně ze Zahraničního výboru ke kauze okolností výhrůžného dopisu adresovaného zesnulému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.
Výbor dal jasně najevo, a díky za to, že se velmi jasně vymezuje vůči stylu komunikace Kanceláře prezidenta se zástupci parlamentu.

— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) April 30, 2020

Kancléř Mynář na jednání zahraničního výboru podle očekávání nepřišel. Výbor přístup Hradu opětovně odsoudil. Bohužel nezbývá nic jiného, než začít požadovat, aby se kauzou výhružného dopisu a Mynářovou rolí v něm, zabývala celá @snemovna.

— Jan Lipavský (@JanLipavsky) April 30, 2020

Kancléř Mynář má spoustu času na zabijačky, na zahraniční výbor a vysvětlení ostudného čínského dopisu si ho ale nenašel. 
Na Hradě by měli konečně posbírat poslední zbytky slušnosti a začít odpovídat na otázky. Vysvětlení dluží nám všem a hlavně rodině pana Kubery.

— František Navrkal (@NavrkalF) April 30, 2020

Jan Lipavský pak přidal i komentář na webových stránkách České pirátské strany. V něm Lipavský uvádí, že po Vratislavu Mynářovi žádali objasnění otázek s kauzou spojených.

O tom, že na jednání zahraničního výboru žádali „vysvětlit okolnosti, za kterých dokument vznikl,“ informoval i Deník N.

Vratislav Mynář nereagoval ani na dopisy od nynějšího předsedy Senátu Miloše Vystrčila ohledně dokumentu, který Jaroslav Kubera obdržel.

Svou reakci hradní kancléř shrnul v dokumentu ve formě videa. Zde znovu opakuje, že odmítá jakékoliv spekulace o tom, že si výhružný dopis měla objednat Kancelář prezidenta republiky. Také předkládá argumenty k tomu, že se jednalo pouze o jednostránkový dokument bez adresáta, tedy nejednalo se o dopis určený Kuberovi, ale o politické stanovisko Číny. Podle Mynáře neměl zahraniční výbor jakékoliv právo zvát ho na jednání, zároveň také své stanovisko objasňující celou záležitost Mynář výboru odeslal.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť hned několik dalších poslanců i Deník N potvrzují, že cílem zahraničního výboru bylo skutečně získat od kancléře Mynáře vysvětlení.

Předseda KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny ČR Vojtěch Filip poskytl rozhovor ruskému listu Krasnaja zvezda, v němž se například vyjadřoval k odstranění sochy Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6:

„Celkově mohu jménem KSČM poznamenat, že demontáž sochy maršála Koněva, osvoboditele koncentračního tábora v Osvětimi a osvoboditele Československa včetně Prahy, vnímáme jako obrovskou neúctu, znesvěcení a velmi zákeřný a barbarský čin, který svědčí o tom, že někteří fašizující politici Prahy pod negativním vlivem EU a USA hodlají narušit doposud dobré vzájemné vztahy dvou slovanských národů a nestydí se urážet osvoboditele z Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. 

KSČM se oprávněně obává, že některé opoziční pravicové politické strany v České republice, jmenovitě TOP 09, KDU-ČSL, STAN, ‚Piráti‘ a ODS, mohou začít vychvalovat neonacistickou politiku.“

Vojtěch Filip tedy skutečně v ruském mediálním prostoru označil některé politiky českého politického spektra za „fašizující“, a výrok Víta Rakušana proto hodnotíme jako pravdivý.

Za čtyři nejvyšší ústavní činitele jsou považováni prezident, předseda Senátu ČR, předseda Poslanecké sněmovny ČR a premiér.

Další pořadí nejvyšších ústavních činitelů není jednoznačně stanoveno. V zásadě lze ale říci, že po výše uvedené čtveřici může následovat pět místopředsedů horní komory Parlamentu a za nimi (tedy na 10. místě) první místopředseda Poslanecké sněmovny. Případně po zmíněné nejvyšší čtveřici může následovat toto pořadí:

• 5. místo: 1. místopředseda Senátu PČR
• 6. místo: 1. místopředseda Poslanecké sněmovny PČR
• 7. místo: 2. místopředseda Senátu PČR
• 8. místo: 2. místopředseda Poslanecké sněmovny PČR
• 9. místo: 3. místopředseda Senátu PČR
• 10. místo: 3. místopředseda Poslanecké sněmovny PČR

V obou verzích interpretace se Vojtěch Filip, první místopředseda Poslanecké sněmovny PČR, nachází ve zmíněné první desítce. Výrok proto považujeme za pravdivý.

Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.

Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavní příčinou a důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.

Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p67">§ 67 (současný zákon),který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.

§ 67 (novela):

      (3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.

Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním“ a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.

Tato novela je tedy v souladu s výrokem a vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.

Výrok týkající se srovnání evropské směrnice a příslušného zákona, který říká, že výše řešená problematika je „jediným rozdílem“ mezi směrnicí a naším zákonem, musí být chápán jen v mezích kontextu výroku, neboť je zřejmé, že při pouhém mechanickém porovnávání nalezneme mnoho rozdílů, ať už v rozdílné formě předkládaného práva či samotném adresátovi normy. 

Zde se tedy budeme zabývat pouze úzce vymezeným porovnáním, zda je ve zde probírané směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a výše zmíněném zákoně explicitní povinnost ověřovat kvalifikaci dodavatele zadavatelem.

Příslušné ustanovení směrnice 2014/24/EU:

Článek 58

Kvalifikační kritéria pro výběr

1.   Kvalifikační kritéria pro výběr se mohou týkat:

a) vhodnosti pro výkon odborné činnosti;

b) ekonomické a finanční situace;

c) technické a odborné způsobilosti.

Veřejní zadavatelé mohou kritéria uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 hospodářským subjektům uložit pouze jako požadavky pro účast. ….

V souladu s výrokem je ve směrnici 2014/24/EU pouze uvedena možnost, že zadavatel může požadovat potvrzení kvalifikace, na rozdíl od zákona o zadávání veřejných zakázek, ve kterém je uvedeno, že „zadavatel stanoví kritéria, která vyjadřují objektivní a ověřitelné skutečnosti související s kvalifikací dodavatele“.  

Výrok poslance Rakušana se vztahuje k usnesení č. 132 zahraničního výboru Poslanecké sněmovny z 2. dubna 2020 „k novým informacím týkajících se výhružného dopisu velvyslanectví Čínské lidové republiky adresovanému Kanceláři prezidenta České republiky ve věci plánované cesty někdejšího předsedy Senátu J. Kubery na Tchaj-wan“.

V samotném obsahu (.pdf, str. 1) usnesení se nachází celkem 7 bodů:

„Zahraniční výbor 

I. konstatuje, že neobdržel v souladu s usnesením výboru č. 124 od Kanceláře prezidenta ČR oficiálně celé znění dopisu velvyslanectví Čínské lidové republiky adresované Kanceláři prezidenta ČR; 

II. vyjadřuje politování nad nerespektováním usnesení výboru Kanceláří prezidenta ČR;

III. vyzývá znovu v souladu s usnesením výboru č. 124 Kancelář prezidenta ČR, aby předala zahraničnímu výboru Poslanecké sněmovny celý originál dokumentu, který obdržela od velvyslanectví Čínské lidové republiky; 

IV. vyzývá Kancelář prezidenta ČR, aby předala výboru veškeré další písemné záznamy o komunikaci s velvyslanectvím Čínské lidové republiky v této věci; 

V. žádá o osobní účast na dalším jednání výboru vedoucího Kanceláře prezidenta ČR pana Vratislava Mynáře a ředitele Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta ČR pana Rudolfa Jindráka; 

VI. zve na další jednání výboru J. E. velvyslance Čínské lidové republiky v Praze Zhang Jianmina; 

VII. zve na další jednání výboru předsedu Senátu Parlamentu ČR pana Miloše Vystrčila.“

Dle zápisu (.pdf, str. 11) jednání výboru se o jednotlivých bodech usnesení hlasovalo samostatně a všechny body byly většinou hlasů schváleny. Přičemž v případě prvních dvou bodů se zdrželi poslanci SPD Holík a Kobza a poslanec KSČM Pawlas. Při hlasování o třetím a čtvrtém bodě usnesení se zdržel pouze komunistický poslanec Daniel Pawlas. Páty až sedmý bod byl schválen hlasy všech 17 poslanců zahraničního výboru.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že pro diskutované usnesení se vyslovili poslanci ANO, sociální demokracie, SPD, KDU-ČSL a TOP 09, ale pro poslední tři body jednání se kladně vyslovil rovněž i komunistický poslanec Daniel Pawlas. Vít Rakušan dále svým výrokem vytváří dojem, že poslanci za SPD hlasovali bezvýhradně pro návrh usnesení stejně jako poslanci ostatních stran, poslanci Kobza a Holík však první dva body usnesení nepodpořili.

Vít Rakušan mluví o videu, které bylo uveřejněno 18. května 2020 na stránkách Pražského hradu a ve kterém kancléř Mynář vysvětluje kauzu tzv. čínského dopisu, který byl nalezen v pozůstalosti bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Na samotné stránce Hradu je uveřejněn pouze odkaz na video na serveru Youtube. Video je rovněž nahrané na Facebookovou stránku Kanceláře prezidenta republiky. Na Twitterovém účtu se stejným jménem je nahraná pouze upoutávka s odkazem na celé video na Facebooku či Youtube.

Co se týče komentáře samotné Kanceláře prezidenta republiky, tak na svých stránkách a na účtech na zmíněných sociálních sítích je uvedeno pouze následující:

„Přinášíme vám v krátkém dokumentu příběh jednoho listu papíru formátu A4, o kterém média informují jako o ‚dopisu z čínské ambasády'. Jak se ocitl na Pražském hradě? Jak se celý příběh odehrál od začátku do konce?“

Ani ve videu samotném a ani v doprovodných komentářích okolo videa není uvedeno, kdo produkci celého videa platil. Video samotné má přesně 11 minut a 14 vteřin. Hlavním aktérem je prezidentův kancléř Vratislav Mynář. Ten je buď natáčen při sezení za stolem, či je například snímán při procházce před Katedrálou sv. Víta. Dokonce ze tří pohledů. Zepředu, shora a zezadu. Dalším aktérem, kterého ve videu můžeme vidět, je ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák. V samotném videu se rovněž setkáme se dvěma dabéry, jejichž jména jsou nám ale zatajena. Prvního můžeme slyšet v devatenácté sekundě a druhého v sekundě pětapadesáté. Prvního dabéra slyšíme ve videu vícekrát. Je zjevné z poslechu, že se nejedná o hlas Vratislava Mynáře nebo Rudolfa Jindráka. Samotné video rovněž obsahuje mnoho prostřihů a různé animace.

Co se dotazů na financování videa týče, tak v komentářích na sociálních sítích se jich objevilo několik. Na Twitteru a pod videem na Facebooku jsme se setkali s minimálně šesti narážkami na financování videa z veřejných zdrojů. Oficiálně však tyto dotazy nikdo nezodpověděl. Pouze na svém soukromém profilu kancléřova žena Alexandra Mynářová uvedla, že video platil její manžel „tzv. ze svého“.

Video je, co se týče zpracování, poměrně složité. Ať už podle účinkujících, animací, střihů či práce s kamerou. Protože ale oficiálně nikdo nepotvrdil, kdo vytvoření daného videa financoval, hodnotíme výrok jako neověřitelný.