Přehled ověřených výroků

Návrh novely zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, byl schválen (.pdf) vládou na schůzi 16. března. V legislativním procesu tak byl návrh postoupen do Poslanecké sněmovny.

„Vojenské zpravodajství za podmínek stanovených tímto zákonem provádí cílenou detekci kybernetických útoků a hrozeb majících původ v zahraničí a směřujících proti důležitým zájmům státu, jejichž zajišťování je předmětem obrany České republiky podle zákona o zajišťování obrany České republiky (dále jen „detekce“)“ (.docx, str. 2). Tak zní § 16a novely zákona o Vojenském zpravodajství. Bližší definice kybernetických útoků a hrozeb v této novele ani v současném znění zákona však není uvedena, stejně tak není v novele ani zákoně upravena otázka dezinformací.

Na oficiálních stránkách Ministerstva vnitra se uvádí: „Kybernetické útoky (…) jsou prostředkem špionáže, dezinformační kampaně atd.“ Z toho lze usuzovat, že právě dezinformace mohou být považovány za jednu z kybernetických hrozeb. Zároveň jsou však dezinformační kampaně uváděny jako hybridní hrozby, kterými se zabývá především Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám spadající pod Ministerstvo vnitra.

I v jiných zdrojích se o zmíněné novele hovoří především v souvislosti se snahou odhalit a případně zastavit kybernetické útoky jiných druhů nežli dezinformační kampaně.

V minulosti se Armáda České republiky účastnila hned několika zahraničních misí. Jejich kompletní přehled je dostupný na stránkách Ministerstva obrany České republiky.

Na Balkánském poloostrově to byly například tyto mise:

• Mírová mise UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie v letech 1992–1995
• Mírová operace IFOR v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku v letech 1995–1996
• Mírová operace SFOR (SFOR, SFOR II) v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku v letech 1996–2004
• Humanitární mise AFOR v Albánii a Turecku po zemětřesení v roce 1999
• Mírová operace KFOR (KFOR, KFOR II) v Kosovu od roku 1999 až dodnes
• Mírová operace ESSENTIAL HARVEST (TFH) v Makedonii v roce 2001
• Nadnárodní vojenská mírová operace EU CONCORDIA v Makedonii v roce 2003

V současné době Armáda ČR působí na Balkánském poloostrově například v misi KFOR v Kosovu a v mírové operaci EUFOR-ALTHEA v Bosně a Hercegovině, jejímž cílem „je poskytovat pomoc ozbrojeným silám Bosny a Hercegoviny s budováním schopností, výcvikem jednotek a podporovat udržování bezpečného a stabilního prostředí v zemi.“

V Pobaltí působí Armáda ČR v Lotyšsku a v Litvě. V současné době je v Litvě jejím hlavním úkolem „podpora v budování schopností litevské armády a společné výcvikové aktivity v rámci tohoto uskupení.“ V Lotyšsku pak naši vojáci působí „v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP společně se zástupci dalších osmi států pod vedením Kanady.“ Dříve pak proběhla například v letech 2009 a 2012–2013 operace BALTIC AIR POLICING v Litvě.

Na území Afghánistánu působila Armáda ČR například v těchto misích:

• Mírová operace ISAF v letech 2002–2014
• ISAF EOD + meteo (ISAF KAIA) v letech 2004–2007
• Operace ENDURING FREEDOM (TRVALÁ SVOBODA) v letech 2004, 2006 a 2008–2009

Poslanecká sněmovna i Senát odsouhlasily působení až 390 vojáků na misi RESOLUTE SUPPORT v Afghánistánu, ve které působí naši vojáci od roku 2015. Podle natoaktual.cz chce Ministerstvo obrany ČR jejich počet snížit pro další dva roky na maximálně 205 lidí.

V Iráku se Armáda ČR zúčastnila například:

• Humanitární operace UNGCI v letech 1991–2003
• Mírové operace IZ SFOR v letech 2003–2006
• Operace NTM-I v letech 2003–2009
• Operace INHERENT RESOLVE od roku 2016 až doposud

Aktuální situace: „Velení armády 24. března 2020 dočasně stáhlo třicet příslušníků 4. úkolového uskupení AČR v Iráku. Stalo se tak kvůli výraznému omezení plnění operačních úkolů. Důvodem jsou bezpečnostní hrozby, aktuální epidemie koronaviru a také plánovaná restrukturalizace obou misí.“

V Africe působila a působí Armáda ČR například v Somálsku, konkrétně v unijní operaci ATALANTA, která „byla zahájena v prosinci 2008 a je první operací námořních sil členských států Evropské unie (EU NAVFOR) v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU (…) jako odpověď na narůstající případy pirátství vůči plavidlům plujícím v Adenském zálivu, Arabském moři a západní části Indického oceánu“. Armáda ČR působí také v Mali, kde je od roku 2013 součástí výcvikové mise EUTM, ke které se připojila „s cílem podpořit místní vládě oddané síly ve vedení ozbrojeného boje, zlepšit jejich taktiku i dovybavit je zbraněmi v jejich boji proti povstalcům.“ Dále pak vojenští pozorovatelé Armády ČR působili například ve Středoafrické republice a Demokratické republice Kongo.

Téma působení českých vojáků v  zahraničí je i součástí Programového prohlášení vlády České republiky z června 2018. O plnění tohoto vládního slibu se můžete dočíst v naší analýze Slibů vlády Andreje Babiše.

Lubomír Metnar sice hovoří o tom, že Ministerstvo obrany v letech 2018 a 2019 „nakoupilo“ výzbroj a výstroj za 70 miliard, toto číslo však vyjadřuje celkovou hodnotu objednaného zboží, nikoliv výši finančních prostředků skutečně vynaložených na tyto nákupy ve zmíněných letech. V některých případech totiž resort obrany projekty několik let splácí nebo na ně platí zálohované platby (.pdf, str. 206 a 207). To vyplývá také z rozpočtů Ministerstva obrany z let 2018 a 2019 (.pdf, str. 11), podle nichž mělo ministerstvo na nákup k dispozici celkem 19 miliard, nikoliv 70 miliard korun.

Ve veřejně dostupných dokumentech nicméně informace o celkové hodnotě smluv uzavřených Ministerstvem obrany v jednotlivých letech nelze nalézt. Dohledat jde pouze to, jaké částky resort obrany v daném roce utratil. S žádostí o informace o nákupu armádní výstroje a výzbroje jsme se proto obrátili na samotné Ministerstvo obrany, zatím se nám však nedostalo odpovědi. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Co se týče plánovaných podpisů smluv v roce 2020, o podobné částce, kterou zmiňuje ve výroku Lubomír Metnar, se lze dočíst také v tiskové zprávě Ministerstva obrany z 3. února 2020: „V roce 2020 resort obrany plánuje podpisem smluv završit několik významných projektů (…) namátkou můžeme zmínit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč, přes třicet tisíc českých nových ručních zbraní za 2,4 mld. Kč, rámcovou dohodu na pořízení až 31 tisíc balistických vest za 1,6 mld. Kč, modernizaci 33 ks tanků T-72 za 1,8 mld. Kč či protiletadlový raketový komplet SHORAD (4 baterie) za 10 mld. Kč.“

Lubomír Metnar ve výroku zmiňuje také tempo nákupů. Jelikož však ministr obrany hovoří o hodnotách uzavřených smluv v jednotlivých letech, a ne o částkách reálně vynaložených na tyto nákupy za rok, nemůžeme pravdivost této části výroku hodnotit. Pro doplnění nicméně uvádíme graf, který znázorňuje, kolik finančních prostředků Ministerstvo obrany použilo obecně na nákup za roky 2003 až 2019.

V roce 2019 vydávala ČR 1,19 % HDP na obranu (.pdf, str. 8), tímto se umisťujeme na 5. místo od konce v přepočtu na podíl k HDP z roku 2019. Po nás následují tyto země s těmito procenty podílu z HDP:

• Slovinsko – 1,04 %
• Belgie – 0,93 %
• Španělsko – 0,92 %
• Lucembursko – 0,56 %

Když porovnáme výdaje (.pdf, str. 6) na obranu z roku 2018 s rokem 2019, zjistíme, že je většina členů NATO zvýšila. Výjimku tvoří pouze Turecko, Řecko a Lotyšsko, v jejichž případě se tyto výdaje (porovnávané v cenách roku 2015) zmenšily. Generální tajemník Jens Stoltenberg prohlásil, že celkově se reálné výdaje zvýšily o 4,6 %.

V pátek 27. března 2020 vstoupila do NATO Severní Makedonie, a počet členů aliance tak stoupl z 29 na 30. Souhrnné statistiky pro všech 30 členských států však zatím nejsou k dispozici, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslední rozpočet Ministerstva obrany, který byl nad hranicí 2 % HDP, byl v roce 2005, tedy před patnácti lety. Podle statistik Ministerstva obrany tvořily výdaje na obranu v roce 2005 celkem 2,0015 % HDP.

Hranice 2 % z HDP představuje závazek členských států vůči NATO. Ty se v roce 2006 zavázaly, že právě alespoň tolik bude činit jejich rozpočet na obranu.

Krizový zákon (zákon č. 240/200 Sb.), který poslanec Bartoš zmiňuje, předpokládá vznik Ústředního krizového štábu v případech krizové situace, jíž se rozumí:

„Mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen ‚krizový stav‘)“ (§ 2, písm. b).

Vláda podle § 4, odst. 1 písm. c) „zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací“.

Ústřední krizový štáb podle čl. 2 odst. 4 ve znění usnesení vlády (.pdf, str. 1) ze dne 15. března 2020 zejména:

a) zabezpečuje operativní součinnost s orgány krizového řízení mezinárodních organizací,

b) zabezpečuje posouzení vývoje situace, obsah a přiměřenost opatření přijímaných správními úřady a orgány územních samosprávných celků a informuje Bezpečnostní radu státu,

c) posuzuje, projednává a koordinuje přijímání opatření meziresortního charakteru navrhovaných ministerstvy,

d) připravuje Bezpečnostní radě státu nebo vládě návrhy opatření k řešení situace a podklady pro přijímání rozhodnutí vyžadujících schválení vládou, případně schválení Parlamentem České republiky.

Mimo předsedy štábu jsou dalšími členy štábu náměstci jednotlivých ministrů, předseda Správy státních hmotných rezerv, policejní prezident České republiky, generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky, náčelník Generálního štábu Armády České republiky, ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, hlavní hygienik, ředitel Státního zdravotního ústavu a vedoucí Úřadu vlády ČR (.pdf, str. 2). Podle čl. 7 „Štáb může na svá zasedání přizvat představitele dalších ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů územních samosprávných celků a další odborníky.“ (.pdf, str. 4)

V souvislosti s šířením koronavirové nákazy byl na území České republiky v souladu s Ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky (Ústavní zákon č. 110/1998 Sb.) vyhlášen nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů.

Od vyhlášení nouzového stavu o opatřeních jednala a rozhodovala pouze vláda. O způsobu krizového řízení v době nouzového stavu se v den jeho vyhlášení vyjádřil premiér Babiš například takto: „My jsme se jasně domluvili, že tento nouzový stav řídí vláda. Byl bych velmi rád, kdyby ustaly spekulace o tom, jak se to má řídit a jestli se to má řídit. My jsme jasně uložili na vládě členům vlády požádat vládu o předchozí souhlas k opatřením souvisejícím s vyhlášením nouzového stavu, která člen vlády nebo jím řízené ministerstvo činí v rámci svých pravomocí, a to ještě před uplatněním.“

Do ustavení Ústředního krizového štábu (tedy v období mezi 12. a 15. březnem 2020) vláda rozhodla například o:

• opatření o zákazu vstupu do ČR a cestování do rizikových zemí (.pdf),
• opatření o zákazu pořádání kulturních, sportovních a dalších akcí s účastí nad 30 osob (.pdf),
• opatření o dočasném znovuzavedení ochrany hranic ČR (.pdf)
• rozšíření rizikových zemí, po návratu z nichž se nařizuje povinná čtrnáctidenní karanténa,
• pracovní povinnosti pro studenty v denní formě studia vyšších odborných a vysokých škol v oborech souvisejících se sociální péči či sociální pedagogikou a dalších oborech,
• uzavření všech obchodů kromě prodejen potravin, lékáren, drogerií, čerpacích stanic a některých dalších,
• zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb,
• zákazu volného pohybu osob.

Aktivace Ústředního krizového štábu proběhla 15. března 2020, jeho předsedou se stal náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. První jednání štábu se uskutečnilo 16. března 2020. 30. března 2020 jej ve funkci předsedy Ústředního krizového štábu vystřídal ministr vnitra Jan Hamáček. Náměstek Prymula byl jmenován do funkce předsedy Centrálního řídicího týmu COVID-19, nově zřízenému poradnímu orgánu vlády, který koordinuje organizaci tzv. chytré karantény.

Podle Zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) je Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) „pracovním orgánem vlády pro řešení krizových situací. Jeho složení a činnost upravuje Statut Ústředního krizového štábu, který schvaluje vláda.“

Podle usnesení vlády (.pdf, str. 2) ze dne 24. listopadu 2008 č. 1 500 ve znění usnesení vlády ze dne 13. ledna 2020 č. 43 má ÚKŠ 18 členů a

„Předsedou Štábu jmenuje předseda vlády podle charakteru situace:

a) ministra vnitra, kromě případů uvedených v bodě b), nebo

b) ministra obrany v případě vyhlášení stavu ohrožení státu v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, za válečného stavu či za dalších situací vojenského charakteru, jež se významně dotýkají bezpečnostních zájmů České republiky.“

Usnesením č. 213 (.pdf) ze dne 15. března 2020 vláda ČR změnila Statut ÚKŠ. Podle nového znění Statutu (.pdf, str. 2) „Předsedou Štábu jmenuje předseda vlády podle charakteru situace některého z členů vlády nebo členů Štábu.“

15. března vláda pak aktivovala ÚKŠ a premiér Andrej Babiš jeho předsedou jmenoval Romana Prymulu, náměstka ministra zdravotnictví pro zdravotní péči. Den poté, v pondělí 16. března, pak proběhlo první zasedání ÚKŠ.

V pondělí 30. března pak v čele ÚKŠ vystřídal Romana Prymulu ministr vnitra Jan Hamáček. Roman Prymula se od té doby věnuje přípravě chytré karantény, která, pokud by se osvědčila, by mohla vést k uvolnění plošných omezení.

Nouzový stav byl „z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky“ vyhlášen však už 12. března, a to na dobu 30 dnů. Pokud by byl tedy současně s vyhlášením nouzového stavu sestaven i ÚKŠ tak, jak tomu u nás bylo například při velkých povodních v roce 2006, jeho předsedou by byl jmenován ministr vnitra Hamáček hned od začátku, neboť nedošlo k žádné ze situací vyjmenovaných v Článku 4, odstavce 2, písmene b) (.pdf, str. 2) Statutu ÚKŠ, ve kterých by v čele štábu stanul ministr obrany.

Při svém úvodním projevu na zasedání vlády v úterý 24. března nabídl Andrej Babiš opozici tři místa v Ústředním krizovém štábu. Řekl: „Myslím si, že bychom měli spolupracovat a ukázat lidem, že jsme schopni jít příkladem a v důležitých chvílích nehledět na stranické preference. Všichni. Proto bych rád nabídl zástupcům opozice tři odborná místa v Ústředním krizovém štábu, který epidemii koronaviru řeší a bojuje s ní na denní bázi.”

Piráti na svém webu ve středu 25. března zveřejnili, že spolu s hnutím STAN navrhují jako svého kandidáta do Ústředního krizového štábu Filipa Matějku. 

„Jsem přesvědčen, že pohled renomovaného ekonoma s takto silným profesním zázemím, zkušenostmi a navíc s velmi potřebnou specializací na roli informací v ekonomice i politice, nesmí v krizovém štábu chybět. Se STAN tu máme velmi podobný pohled na věc, proto jsem rád, že jsme se shodli na společném kandidátovi, kterého panu premiérovi představíme.” - Ivan Bartoš

„Také musím ocenit konstruktivní přístup k dohodě na společné nominaci. Jednotný postup bude při jednáních s vládou výhodou. V současné době je zcela klíčové nalézt a aplikovat takové nástroje, které zmírní dopady krize na českou ekonomiku, proto přicházíme s nominací zkušeného makroekonoma.” - Vít Rakušan

Filip Matějka byl zvolen do krizového štábu nakonec spolu s dalšími třemi kandidáty. Těmi jsou lékař a poslanec KDU-ČSL Vít Kaňkovský, prezident České stomatologické komory Roman Šmucler a senátor a bývalý policejní prezident Martin Červíček (ODS).

doc. RNDr. Filip Matějka, PhD. je český ekonom, který se zaměřuje zejména na studium makroekonomie, ekonomické teorie, ekonomie informací a behaviorální ekonomie. V roce 2004 vystudoval na Univerzitě Karlově fyziku. Na Princetonské univerzitě v USA pak získal doktorát z aplikované matematiky. Od roku 2010 působí jako výzkumný pracovník Národohospodářského ústavu AV ČR. Od roku 2011 je členem akademického sboru CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. V roce 2016 převzal od Nadačního fondu Neuron na podporu vědy Cenu Neuron pro mladé vědce v oboru společenské vědy.

V souladu se zněním výroku ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová uvedla, že dodání ochranných pomůcek pro domovy důchodců a jiná zařízení sociálních služeb je prioritní úkol pro Ministerstvo zdravotnictví. Uvedla tak v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Komentář uvedený ve výroku, že si Jana Maláčová „přisadila“, odkazuje na debatu ministra vnitra Jana Hamáčka a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, která se rozvinula pod twitterovým příspěvkem Josefa Středuly, jenž komentoval nedostatek ochranných prostředků v domovech pro seniory. Ministři vnitra a zdravotnictví následně pod příspěvkem začali rozebírat, pod které ministerstvo již zmíněný dodej ochranných pomůcek spadá.

Domovy pro seniory nemají ochranné pomůcky, může to být fatální, varuje šéfka zdravotnických odborů Dagmar Žitníková. Jde o celkem 140.000 osob (zaměstnanců a klientů). https://t.co/3Gm8T43qtO via @infocz_web @VrataDostal cc @tripartita_cz @ZdravkoOnline @adamvojtechano pic.twitter.com/T1C0z0HkMp

— Josef Stredula (@JStredula) March 28, 2020

Tzv. Pandemický plán byl publikován na stránkách Ministerstva zdravotnictví 18. října 2011. Jedná se o období vlády Petra Nečase a ministrem zdravotnictví byl tehdy Leoš Heger.

Plán (str. 5) uvádí v kapitole Hlavní principy Pandemického plánu ČR, že „mezi klíčové principy PP ČR patří (…) “whole of society” postoj, který zdůrazňuje nejen centrální roli zdravotnického sektoru, ale také významné role všech sektorů společnosti“.

Dále (od str. 16) jsou popsány různé fáze vývoje pandemie. Konkrétně jde o období před pandemií, pandemické pohotovosti, samotné pandemie, období ústupu a období po pandemii. V každé fázi jsou rozepsaná daná opatření a k nim přidružené státní orgány a resorty, které mají danou oblast v kompetenci, navíc každá pandemická fáze obsahuje oddíl popisující intersektorální spolupráci. Vzhledem k tomu, že u většiny opatření je orgánů a resortů více, tak je jasné, že se počítá se spoluprací jednotlivých orgánů a resortů.