Přehled ověřených výroků

První várka respirátorů, která měla do České republiky přiletět z Číny, dorazila podle ČTK v pátek 20. března 2020. Celkem přiletělo 1,1 milionu respirátorů kategorie FFP2. Další 2 miliony respirátorů téže kategorie dorazily z Číny spolu s dalšími ochrannými pomůckami hned následující den krátce před půlnocí.

Z Číny tak k datu 22. března 2020 přiletěly více než 3 miliony respirátorů kategorie FFP2.

Šéf hmotných rezerv Pavel Švagr pro Českou televizi 19. března uvedl, že ve Správě státních hmotných rezerv bylo uloženo 10 000 respirátorů. Co se týče lékáren, prezident České lékárnické komory Aleš Krebs řekl, že v lékárnách nejsou ochranné prostředky prakticky žádné.

V nemocnicích měly v polovině března zásoby ochranných pomůcek vystačit už jen na několik dní. Ve většině nemocnic se zásoby respirátorů pohybovaly v řádech tisíců, v některých nemocnicích zbývaly poslední kusy.

„50000 respirátorů první dávky pro záchranu české stomatologie je v Domě českých stomatologů. Z Číny díky dobrým lidem z Vnitra, naší komory, hasičů. Speciální dík @jhamacek a bezejmení přátelé,“ napsal v sobotu 21. března na svůj twitter Roman Šmucler, prezident České stomatologické komory. Stejnou informaci poskytl také facebookový účet České stomatologické komory.

Počet 50 000 kusů respirátorů potvrzují i distribuční seznamy zveřejněné Romanem Šmuclerem.

Auta za pár minut jedou do všech okresů stomatologům na pomoc. Jednotlivé okresy samy nastavují péči. Spolupráce a organizace . Průhledné seznamy. Každá pomoc od státu a lidí této země zaevidovaná a každý ať vidí. Důvěra všech v systém a že nikdo neparazituje, je klíčová. pic.twitter.com/KBynPUst40

— Roman Šmucler (@smucler) March 22, 2020

První informace o objednávce na 1,1 milion respirátorů a 5 milionů roušek z Číny se objevila 15. března na twitterovém účtu Jana Hamáčka.

Podle Aktuálně.cz se tak mělo stát poté, co nákupem respirátorů a roušek pověřil premiér Andrej Babiš právě resort ministra vnitra. To mu umožňuje zákon č. 240/2000 Sb. Důvodem měla být neschopnost Ministerstva zdravotnictví objednat právě toto vybavení.

„Takže my máme rychlý platební styk a můžu vám říct, že teď máme zaplaceno a pod smlouvou v Číně víc než 30 milionů roušek, 6 milionů respirátorů, 250 000 ochranných bioobleků pro lékaře a pro zdravotnický personál a 250 000 brýlí a štítů. To je věc, která by měla zásadně situaci změnit.“ Tak znělo vyjádření ministra vnitra 17. března na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády. Podle tohoto vyjádření se počet objednaných pomůcek z Číny zvýšil.

Zatím poslední informace s vyšším počtem ochranných pomůcek zazněla právě 22. března v Otázkách Václava Moravce (čas 26:25). O stejném počtu oznámeném ministrem Hamáčkem podle ČTK informovala i mluvčí Asociace krajů ČR Pavlíková již o dva dny dříve a stejnou informaci poskytl také server Info.cz, který se odkazuje na informace vyžádané od Ministerstva vnitra. Zde se liší pouze počet ochranných obleků, kdy Info.cz uvádí počet 300 000, namísto 250 000 avizovaných Janem Hamáčkem.

Informace o smlouvě na ústenky, respirátory třídy FFP2, brýle, ochranné štíty ani jednorázové testy nejsou dohledatelné v registru smluv.

Nárůst počtu nakažených nemocí COVID-19 v Itálii se v posledních týdnech urychloval. Nejenže tedy počáteční růst v Itálii byl dramatický a křivka mezidenních nárůstů neklesala, ona se naopak zvedala, a to v průměru rychleji než dny předchozí. Šlo o růst sledující exponenciální křivku, která je typická pro epidemie, aspoň do doby, než je větší část populace nakažená.

První dva případy nákazy v Itálii byly 31. ledna. Rapidní nárůst ale následoval až cca od 20. února (viz graf níže). K 24. březnu má Itálie téměř 64 tisíc nakažených. 19. března nebyl podle WHO v Itálii žádný nový nakažený, což nesedí s informacemi z jiných zdrojů, tudíž jsme ji nahradili počtem 5322. Jde ovšem o počet pozitivně testovaných a reálný počet nakažených je pravděpodobně vyšší.

Zde se můžete podívat na celkový vývoj počtu nakažených v Itálii či porovnat nárůst počtu nakažených v různých státech světa.

V České republice zatím stále přibývá počet osob nakažených koronavirem. Přibývá ale také počet provedených testů na nemoc COVID-19. Graf, který měli k dispozici v Otázkách Václava Moravce přímo od Ministerstva vnitra, ve svém výroku Jan Hamáček komentuje tak, že mezidenní nárůsty pozitivně testovaných u nás klesají (OVM, 34:46).

K tomuto grafu uveďme, že jsme se pokoušeli ověřit jeho správnost, bohužel se nám ale nepodařilo přijít na metodu, podle které byly jednotlivé údaje vypočteny, resp. žádným z námi zkoušených postupů jsme se k uvedeným číslům nedopracovali.

Co se týče vývoje celkového počtu nakažených a mezidenních procentuálních nárůstů, ten je zachycen v následujícím grafu.

Pokud se pak podíváme na růst počtu nakažených v absolutních číslech, tj. kolik nakažených přibylo v jednotlivé dny, pak od 19. března, kdy počet nově nakažených dosáhl vrcholu, můžeme skutečně pozorovat, že i počet nově nakažených se procentuálně postupně snižuje.

Pro kontext uveďme, že k tématu se vyjádřil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v Událostech, komentářích (čas 1:12) z 23. března 2020. Podle něj je možné mluvit o zmírnění některých opatření až tehdy, když budou denní přírůstky nakažených klesat. Například k otevření menších obchodů je podle něj přijatelným denním nárůstem 10 %. To se však týká jen vnitřních opatření, ne uzavření hranic.

Ošetřovné je jednou ze šesti dávek českého systému nemocenského pojištění a je upraveno v zákoně č. 187/2006 Sb., zákon o nemocenském pojištění. Podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-187#p39-1-a">§ 39 odst. 1 písm. a) tohoto zákona má na ošetřovné nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu péče o nemocného člena domácnosti (výjimka je u péče o dítě mladšího 10 let rodičem). Ošetřovné může podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-187#p39-1-b">§ 39 odst. 1 písm. b) stejného zákona zaměstnanec získat také v případě, že musí pečovat o zdravé dítě mladší 10 let proto, že školské nebo jiné dětské zařízení bylo uzavřeno (například z důvodu epidemie). Doba pobírání ošetřovného činí podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-187#p40-1">§ 40 odst. 1 stejného zákona nejdéle 9 kalendářních dnů (16 u rodičů samoživitelů, kteří pečují o dítě do věku 16 let s neukončenou školní docházkou).

Vláda dne 19. března 2020 předložila Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o některých opatřeních v souvislosti s epidemií koronaviru. Návrh byl poslancům rozeslán jako tisk 784/0. Kvůli vyhlášení stavu https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-90#p99">legislativní nouze byl návrh projednán ve zkráceném jednání s vynecháním 1. čtení na 42. schůzi konané dne 24. března 2020. K vládnímu návrhu zákona bylo podáno celkem 23 pozměňovacích návrhů, z toho jeden podala za SPD Lucie Šafránková. 

Pozměňovací návrh (.docx) SPD (předložený Lucií Šafránkovou, Tomiem Okamurou a Radimem Fialou) navrhuje rozšířit okruh osob, které budou mít v době mimořádných epidemiologických opatření nárok na ošetřovné. 

Návrh předpokládá (.docx, str. 2–4), že v důsledku okolností způsobených epidemií koronaviru budou muset na dlouhou dobu opustit z důvodu péče o dítě své zaměstnání také lékaři, zdravotní sestry, záchranáři, příslušníci bezpečnostních sborů. Dále například pracovníci obchodu a služeb nebo dalších, pro společnost v současné době obzvláště důležitých profesí. 

Tento pozměňovací návrh by umožnil rodinám volbu toho, kdo se státem finančně kompenzované péče ujme. Místo takto pracujícího člena domácnosti by ošetřovné mohla pobírat jiná osoba, která je k ošetřovanému v příbuzenském stavu podle § 771 a https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p772">§ 772 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.  

Pozměňovací návrh byl zamítnut v rámci 44. hlasování 42. schůze dne 24. března 2020. Pro návrh hlasovaly poslanecké kluby SPD, ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Proti návrhu hlasovalo 36 poslanců z hnutí ANO (3 se zdrželi), 4 poslanci za ČSSD (2 se zdrželi). Z KSČM pro návrh hlasoval pouze Stanislav Grospič, dalších 7 poslanců se zdrželo. V konečném výsledku pro návrh hlasovalo 45 poslanců, proti návrhu 40 poslanců a 13 se zdrželo. Přítomno bylo celkem 98 poslanců, pro přijetí návrhu bylo potřeba 50 hlasů.

Vládní návrh zákona jako celek byl ve stejný den Poslaneckou sněmovnou schválen a postoupen Senátu jako tisk 216/0. Senát návrh projednal a schválil beze změn na 18. schůzi dne 25. března 2020.

Nově budou mít na ošetřovné nárok i rodiče dětí do 13 let, a to po celou dobu, kdy budou zavřeny školy. Výše ošetřovného zůstane na stávajících 60 % ze mzdy či platu a bude se týkat jen zaměstnanců. Ošetřovné budou navíc dostávat i lidé, kteří se starají o postižené členy rodiny po uzavření stacionářů a dalších sociálních služeb. Ošetřovné se bude vztahovat na všechny nezaopatřené děti s postižením v nejméně prvním stupni, které nyní nemohou navštěvovat školu. V těchto případech nebude existovat věkové omezení. Rodiče se nově také budou moci na ošetřovném i vícekrát vystřídat. Příslušníci bezpečnostních sborů budou dostávat nekrácený průměrný služební příjem.

Respirátory typu FFP3 v žádných zásilkách z Číny, které do České republiky dorazily do 22. března, skutečně nebyly. Respirátory evropské třídy FFP3 (srovnatelné s americkým standardem N100) dokáží vyfiltrovat alespoň 99 % částic ze vzduchu a jsou tak jediné, které poskytují téměř jistou ochranu proti nakažení koronavirem. Jsou proto vhodné pro zdravotnický personál, který přichází do intenzivního kontaktu s nakaženými.

Problém s dostupností respirátorů je nyní prakticky všude, a tak se je snaží skupovat i ostatní státy. Například ve Spojených státech existuje zásadní nedostatek i respirátorů nižší třídy – N95 (ekvivalent FFP2). 

V Číně podle místních zdrojů tamní vláda údajně žádné oficiální zákazy vývozu roušek a respirátorů z Číny nevydala. Některé zahraniční společnosti, které je byly zvyklé v minulosti importovat, však tvrdí, že respirátory v současné době není možné získat a že Čína pravděpodobně jejich vývoz omezuje a využívá je zejména sama pro vlastní potřebu. To potvrzuje i zástupce čínské asociace výrobců lékařských materiálů. Možným způsobem vývozu tohoto materiálu mimo Čínu je určitá forma humanitární pomoci. Kupříkladu v podobě vládních darů, které již putovaly například do Japonska či Íránu, nebo darů od soukromých společností, jako tomu bylo v případě čínské společnosti Xiaomi, která desítky tisíc masek FFP3 darovala Itálii. 

Dalším důvodem, proč není momentálně možné v Číně sehnat respirátory té nejvyšší třídy a často i nižších, je také to, že během velmi přísných protiepidemických opatření, která Čína v posledních měsících zaváděla, nebyly v provozu mnohé továrny a výroba těchto ochranných prostředků tak značně poklesla. Před vypuknutím epidemie Čína zároveň byla největším producentem roušek a respirátorů na světě, vyráběla přibližně 80 % světové produkce. 

Dalším faktorem je i to, že k výrobě masek jsou potřeba netkané polypropylenové textilie, které sama Čína musí dovážet a které se při aktuální vysoké poptávce po respirátorech samy stávají nedostatkovým zbožím. 

Respirátory typu FFP3 nebyly součástí ani žádné z dalších zakoupených leteckých dodávek, které v poslední době dorazily z Číny do jiných evropských zemí. V úterý 24. března doletěly zásoby zdravotnického materiálu na Slovensko a do Maďarska, obě zásilky obsahovaly pouze roušky a další ochranné pomůcky. Stejně na tom byla i zásilka do Polska, Ukrajiny či Srbska. Francie v současnosti z Číny objednává pouze ochranné roušky a rukavice a například Litva sice z Číny objednala 2 miliony respirátorů, ale typ FFP3 musí stejně odebírat od místní litevské společnosti. Z toho, že respirátory typu FFP3 nebyly součástí obchodních dodávek do jiných států, usuzujeme, že ve větším množství v Číně opravdu zakoupit nejdou. 

Nedá se tedy říci, že Čína respirátory třídy FFP3 momentálně vůbec neprodukuje, ale je pravda, že „minimálně v této fázi nejsou v nabídce“.

Typický exponenciální růst celkových případů COVID-19 vykazuje například Írán a Itálie, jak se lze přesvědčit na grafu níže. Naopak v zemích jako je Japonsko nebo Singapur, které zavedly intenzinvní testování a přísnější karanténní opatření dříve od vypuknutí nákazy, počty nakažených nerostou tak dramatickou rychlostí. Aktuální data pro jednotlivé země lze nalézt také v datovém přehledu Světové zdravotnické organizace (WHO).

Graf: Růst celkového počtu případů COVID-19 ode dne výskytu 1. případu v zemi, data k 11. březnu 2020

Zdroj: npr.org

Zvláštním případem na grafu je pak Jižní Korea, kde do určité chvíle křivka nakažených rostla exponenciálně i přes poměrně přísná opatření. Jedním z důvodů je pravděpodobně také výskyt tzv. superpřenašeče, který mohl nakazit tisíce lidí. Díky intenzivnímu testování se zde však situace opět uklidňuje.

K zavedení přísných či „drakonických“ opatření, jak uvádí ministr Vojtěch, vyzývá státy také Světová zdravotnická organizace (WHO). Její ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus například uvedl: „Vyzýváme každý den, aby země podnikly naléhavé a agresivní kroky, všechny můžou určit další směr pandemie.“

Zajímavý výklad o nutnosti zavést rázná opatření co nejdříve podává článek Tomase Pueya, který je dostupný i v českém překladu. Jeden z grafů ilustruje dopad zavedení omezení pohybu osob, konkrétně zákazu vycházení, na podobu křivky, která znázorňuje přírůstek nových případů COVID-19 v čínské provincii Chu-pej za den.

Zdroj: medium.com

Na grafu je žlutými sloupci označen „oficiální denní počet nových případů“, zatímco sloupce šedé představují skutečný počet nových případů za den, „čínští odborníci je vyvodili tak, že se ptali pacientů při diagnóze na to, kdy se u nich začaly projevovat příznaky nemoci“. Zákaz vycházení ze dne 23. ledna 2020 ve Wu-chanu a 24. ledna 2020 v dalších 15 městech v provincii Chu-pej se na křivce oficiálních nových případů začal projevovat až 4. února, tedy až za 12 dnů.

Od tohoto data lze také pozorovat změnu na grafu, který ukazuje celkový počet nakažených novým typem koronaviru v celé Číně. Od data 4. února 2020 si lze všimnout, že křivka přestává mít typický exponenciální tvar, jako například výše zmiňovaný Írán. Skok v tomto grafu ve dnech 12. února a 13. února 2020 je způsoben změnou metodiky určování nakažených v Číně.

Graf: Vývoj celkového počtu případů COVID-19 v Číně

Zdroj: gisanddata.maps.arcgis.com

Matematické modely v článku Tomase Pueya také ukazují, jaký rozdíl může znamenat zavedení omezení pohybu osob (přesněji odstupu mezi lidmi, v angličtině „social distancing“) jen o jeden den později. Autor článku uvádí, že „v tomto teoretickém modelu, který volně připomíná Hubei, vytváří čekání jeden den o 40 % více případů“. Rozdíl jednoho dne v zavedení omezení pohybu „může vést až k 10násobku případů koronaviru ve vaší komunitě a mnohem vyšší smrtnosti“. Vyčkávání se zavedením karanténních opatření má podobný vliv na tvar křivky také podle studie australských vědců z roku 2009, kteří vytvářeli modely vývoje pandemie chřipky.

Graf: Model celkového počtu případů COVID-19 při zavedení omezení pohybu osob s rozdílem 1 dne

Legenda: černá křivka představuje vývoj při nezavedení žádných opatření; zelená křivka znázorňuje vývoj při zavedení opatření 20 dnů po vypuknutí nákazy; červená křivka ukazuje vývoj při zavedení opatření 21 dnů po vypuknutí nákazy

Zdroj: Tomas Pueyo, medium.com

Co se týče smrtnosti, důležitým faktorem je zde míra zahlcení nemocnic. Tedy čím více pacientů je nemocných v jednom okamžiku, tím větší bude smrtnost, protože nemocnice nebudou schopné zajistit péči pro takové množství pacientů najednou. Právě proto je důležité začít zavádět přísná opatření brzy, aby křivka nemocných COVID-19 nepřesáhla hranici kapacity zdravotnictví a množství pacientů se rozložilo v čase.

Zdroj: zoommagazin.iprima.cz

Podle Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 3) se riziko vážnějšího průběhu onemocnění COVID-19 „zvyšuje s věkem a případně jinými zdravotními komplikacemi“. Dle nedávného čínského výzkumu jsou nejvíce ohroženi na životě lidé, kteří trpí dalšími nemocemi a mají tak oslabený imunitní systém. Jedná se především o pacienty se srdečními chorobami, u nich se smrtnost pohybuje kolem 10,5 %. Ohroženou skupinou pacientů jsou také diabetici (smrtnost 7,3 %), lidé s chronickým respiračním onemocněním (6,3 %), vysokým krevním tlakem (6 %) či rakovinou (5,6 %). Z pohledu věkových skupin jsou nejvíce ohroženi lidé starší 60 let.

Graf: Smrtnost COVID-19 v Číně podle věku

Zdroj: SeznamZpravy.cz

Vliv zavádění opatření, která omezují pohyb obyvatel, na podobu tvaru křivky nemocných dobře znázorňují také animace deníku The Washington Post.

Tento článek vychází z dat dostupných 17. března 2020.

V Itálii se objevily první případy koronaviru SARS-CoV-2 v pátek 31. ledna, kdy byli hlášeni dva nakažení. Tato informace vyplývá ze situační zprávy WHO z 31. ledna (.pdf, str. 1). První nakažení v Evropě se objevili ve Francii 24. ledna. První případy v České republice eviduje WHO až od 2. března (.pdf, str. 4), kdy jsou zaznamenáni první tři nakažení. Všichni tři byli nakaženi v již zmíněné Itálii, která v této době evidovala již 1 689 nakažených (.pdf, str. 4).

Pokud bychom měli porovnávat samotnou Českou republiku s Itálií, tak začátek epidemie, v Itálii posuzujeme od propuknutí kolem 22. – 23. února, kdy se počet identifikovaných případů nákazy v Itálii skokově zvýšil z původních 2 na přibližně 75 případů. V České republice se podobný počet nakažených objevil 11. (.pdf, str. 4) – 12. (.pdf, str. 4) března, což odpovídá zpoždění 17–18 dnů. Tato hodnota se udržuje do nynějška, neboť 17. března (.pdf, str. 4) měla Česká republika podle WHO 383 nakažených. Této hodnoty Itálie dosahovala kolem 26. (.pdf, str. 3) – 27. února (.pdf, str. 4), kdy byl počet zjištěných nakažených mezi 322–400. Tento rozdíl odpovídá přibližně 18–19 dnům.

Jako příklad dalších evropských států můžeme uvést např. Německo, které mělo podle grafu k 5. březnu okolo 545 nakažených. Této hodnoty dosáhla Česká republika 18. března, tedy o 13 dnů později. Jako další příklad můžeme uvést např. Francii, která měla mezi 5. – 6. březnem mezi 423–653 nakaženými, což také odpovídá 12–13 dnům rozdílu oproti České republice. O pár dní později (mezi 7. – 8. březnem) ke stejnému počtu nakažených došlo např. ve Španělsku, kdy bylo v těchto datech mezi 525–674 nakaženými.

Zde je např. srovnání vývoje počtu nakažených z přenosu ČT24. Daniel Stach pro pořad Interview ČT24 říká (čas 0:59): „Česká republika dosáhla sta pacientů o 18 dní později než Itálie. Zjednodušeně řečeno to znamená, že jsme o 18 dní za Itálií, 11 dní za Německem a 4 dny za Rakouskem.”

Zdroj: ČT24

Číselný průběh počtu nakažených v čase ve vybraných zemích

Zdroj: Studio ČT24 (v čase 2:50)

Počet evidovaných nakažených se může lišit od počtu skutečně nakažených. Uvedená data je tedy nutné brát čistě orientačně.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat přesná data o počtech plicních ventilátorů v Itálii, a z toho důvodu ani ověřit, jestli je tento počet v přepočtu na 100 tisíc obyvatel skutečně nejnižší v Evropě. Situaci v Itálii jsme se proto rozhodli analyzovat s pomocí několika mezinárodních studií, jako je například Global Health Security Index (GHS index) nebo dostupných dat z Eurostatu.

GHS index hodnotí připravenost jednotlivých zemí světa na případnou pandemii. Na prvním místě se v celkovém hodnocení (.pdf, str. 20–29) umístily Spojené státy s výsledkem 83,5, na posledním potom Rovníková Guinea s výsledkem 16,2. Itálie (.pdf, str. 200) se v tomto žebříčku umístila na 31. místě ze všech 195 hodnocených států s výsledkem 56,2. V rámci Evropy obsadila Itálie 18. místo.

Nejlepších výsledků dosahuje Itálie v kategorii detekování případné nákazy. Do této kategorie (.pdf, str. 90–93) spadá například vybavenost laboratoří, schopnost státu zajistit zdravotnické vybavení, zda stát pravidelně provádí monitoring infekčních onemocnění. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 78,5, průměr všech států je 41,9.

Další kategorie (.pdf, str. 94–98) sledovala, jak rychle a efektivně dokáže země na případnou nákazu reagovat. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 47,5, průměr činí 34,8. Přesto se v této kategorii vyskytlo několik položek, ve kterých Itálie zaostává. Takovou položkou může být například počet nemocničních lůžek, kterých je v Itálii podle GHS indexu 340 na 100 tisíc obyvatel. Údaje z Eurostatu z roku 2017 poskytují velmi podobný údaj, 318 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Zde se Itálie pohybuje pod průměrem Evropské unie, který byl 541 lůžek na 100 tisíc obyvatel.

Trojice italských profesorů v otevřeném dopise Evropské společnosti pro intenzivní medicínu uvádí, že asi 10 % pacientů nakažených koronavirem musí být ošetřováno na jednotkách intenzivní péče. V tomto dopise proto doporučují evropským státům zajistit dostatek lůžek na jednotkách intenzivní péče a mít k dispozici dostatek plicních ventilátorů. Podle studie z roku 2012 má Itálie k dispozici asi 12,5 lůžek na jednotkách intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel. V současné situaci se tento počet ukazuje jako nedostatečný.

Zdroj: SpringerLink

Italské ministerstvo zdravotnictví ve své statistické zprávě z roku 2017 uvádí (.pdf, str. 43), že v Itálii bylo na jednotkách intenzivní péče 5 090 lůžek, což představuje 8,42 lůžek na 100 tis. obyvatel.

V žádné zkoumané kategorii se Itálie neumístila na posledním místě, a to ani v rámci Evropy. Jak už bylo zmíněno, přesný počet plicních ventilátorů, které má Itálie k dispozici neznáme, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.