Přehled ověřených výroků

Délku výstavby jaderného bloku nelze přesně určit bez započtení všech faktorů, které mohou stavbu ovlivnit. Mj. jde i o politický rozpor mezi investicemi do stále méně podporovaného jádra a investicemi do zelených zdrojů, které v současnosti zažívají prudký rozmach.

V posledních letech se u jaderných elektráren v Evropě množí komplikace výstavby vč. prodlužování a významného růstu nákladů. V Evropě se přitom staví pouze jednotky nových reaktorů, statistický vzorek tedy není dostatečný k určení průměrné délky stavby. Pro příklad však uveďme, že mezi rozestavěné jaderné elektrárny patří např. Slovenské Mochovce, jejichž stavba byla započata již v 80. letech minulého století, a s problémy se tedy potýkají dlouhodobě (stavba 3. a 4. bloku byla také na několik let přerušena). Dalším příkladem může být Finská Olkiluoto, kde se od r. 2005 (Reuters) staví nejnovější, dosud nikde nezprovozněný, typ reaktoru. Naopak poměrně bez problémů jsou stavěny jaderné bloky v Bělorusku, tato výstavba je však kritizována např. litevskými politiky. Poslední dostavěnou jadernou elektrárnou v Evropě je pak Temelín, nacházející se v České republice.

Podle zprávy organizace World Nuclear Association pro rok 2019 se celosvětově délka výstavby jaderného bloku pohybuje (str. 3) kolem 8,5 roku (medián), průměrná doba pak byla kolem 5 až 6 let. Když však uvážíme celý proces přípravy a realizace stavby vč. evropských specifik, můžeme dát ministru Havlíčkovi za pravdu. Např. podle serveru iRozhlas totiž trvá celý proces výstavby od počáteční byrokracie až po zprovoznění elektrárny přibližně dvě desetiletí.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty a ne pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle ní provoz elektrárny na zemní plyn vyžaduje v mediánu 370 g/kWh přímých emisí a 490 g/kWh za životní cyklus. Elektrárny na jiné fosilní palivo – uhlí – vyprodukují v mediánu 760 g/kWh přímých emisí a 820 g/kWh za životní cyklus.

Zdroje, které považujeme za bezemisní, mají nulové přímé emise, ale mají nenulové emise za celý životní cyklus. Medián jejich hodnot je v aktuálních ekonomických podmínkách o řád nižší. Jaderné elektrárny za život vyprodukují v mediánu 12 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh, větrné 11 či 12 g/kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), solární 27/41/48 g/kWh (záleží na druhu) a vodní 24 g/kWh.

20. listopadu v Bruselu jednala česká delegace s Evropskou komisí o stavbě dalšího bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Tímto jednáním byl zahájen proces tzv. notifikace, tedy jednání o povolení ke stavbě bloku.

Nový jaderný blok se začne stavět v roce 2029 a do sedmi let by měl být hotov. Dodavatel by měl být vybrán do roku 2022. Generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš odhadl cenu na 140 až 160 mld.

Předsedkyně státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v červnu odhadla cenu mezi 160 a 200 mld. za předpokladu, že práce budou dobře organizované. Odhady převyšující 300 mld. jí přijdou přehnané.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ve svém výroku uvádí názorný příklad zvyšování nákladů na dostavbu jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku.

Výstavba slovenské jaderné elektrárny Mochovce začala roku 1981. Dva původně plánované bloky o celkovém výkonu 880 MW byly dokončeny a spuštěny v roce 1998, resp. 2000, přičemž stavba 3. a 4. bloku, o kterých mluví ministr Havlíček, byla roku 1992 pozastavena (.pdf, str. 1–3) a dlouhodobě zakonzervována (.pdf, str. 11).

Samotná dostavba se rozbíhá (.pdf, str. 12) v roce 2008 s plánovaným dokončením již v roce 2013 či 2014, ovšem dochází k několika odkladům a rovněž ke zdražení stavby například kvůli zavádění nových bezpečnostních prvků. Dle aktuálního plánu by měla být elektrárna dokončena v roce 2020. Ovšem vývoj nasvědčuje tomu, že k dokončení či ke spuštění provozu v termínu možná opět nedojde.

Výstavba 3. a 4. bloku byla zastavena již v poměrně pokročilé fázi. V době zakonzervování stavby bylo provedeno (.pdf, str. 11) již zhruba 70 % stavebních prací a dodáno asi 30 % zařízení. Mluví-li ministr Havlíček o tomto základu ve výstavbě jaderné elektrárny v hodnotě 1 až 2 miliard eur, pak tuto částku se nám nepodařilo ověřit. Vzhledem k rozsahu provedených prací je však pravděpodobné, že se jedná o sumy v řádech miliard eur, jak správně uvádí Havlíček.

Pokud se nyní podíváme blíže na financování dostavby elektrárny v Mochovcích, tak poslední uváděné zvýšení nákladů hovoří o částce 5,67 miliardy euro, což je v přepočtu kurzu na koruny ze dne 25. 11. 2019 144,6 miliard korun. Například v roce 2014 byly předpokládané náklady ve výši 4,6 miliardy eur, což by bylo v přepočtu na dnešní kurz 117,3 miliard korun. V případě ceny elektrárny stanovené na 7 miliard eur by cena elektrárny k dnešnímu kurzu byla ve výši 178,5 miliard korun. Podobné ceny přitom nejsou nijak neobvyklé.

Dodejme, že výkon dostavovaných částí jaderné elektrárny by měl být 2 x 471 MWe, dohromady tedy blízko Havlíčkem uvedeným 1000 MW.

V rozhovoru se probírá dostavba jaderné elektrárny Dukovany. Mluví se o schůzkách s představiteli společností, které mají zájem o získání zakázky na její dostavbu. Zatím projevilo zájem šest zahraničních firem. Konkrétně ruský Rusatom, korejská společnost KHNP, čínská CGNP, francouzká EDF, francouzko-japonské konsorcium Areva / Mitsubishi Atmea a americký Westinghouse. Ověřovat schůzky politiků z veřejně dostupných zdrojů je vždy velice náročné, neboť není pravidlem, že z nich je vždy nějaký mediální výstup. I v tomto případě se nepodařilo dohledat informace, které by potvrdily uskutečnění všech zmíněných schůzek.

Informace jsou pouze o dvou z těchto schůzek, a to o schůzce ministra Havlíčka se zástupcem ruského Rosatomu. V červnu se pak Karel Havlíček setkal i se zástupcem korejské KHNP. O dalších schůzkách se nám bohužel nepodařilo dohledat žádné informace, s dotazem jsme se však obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Do dnešního dne nám však bohužel nedošla odpověď.

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu „soutěžní návrh může podat obec, město, městys, statutární město, městský obvod, nebo městská část na území ČR“. V prvním kole se přihlašovala města, která měla o testování 5G sítě zájem, ve druhém kole již musejí podat konkrétní koncepty. Druhé kolo soutěže bylo spuštěno 14. října 2019. Na základě návrhů bude porota posuzovat, zda je 5G síť pro návrh a město potřeba, svou roli zde bude hrát i originalita podávaného návrhu a atraktivita města pro podnikatele.

Ministerstvo průmyslu a obchodu na svých webových stránkách uvádí, že termín uzávěrky do druhého kola přihlášení do tendru o 5G síť byla prodloužena do úterý 26. listopadu 2019 v 15:00. Nakonec by mělo být vybráno 5 měst, ve kterých se bude 5G síť testovat. Vyhlášení výsledků by pak mělo proběhnout 12. prosince 2019.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť v době rozhovoru, dne 22. listopadu 2019, nebylo druhé kolo ukončeno. To skončilo až o čtyři dny později, 26. listopadu.

Nejprve musíme uvést kontext výroku. Ministr Havlíček mluví o projektu „Soutěž 5G pro 5 měst“. O samotné soutěži už se jednalo v září roku 2019. Mluvilo se o vypsání soutěže na podzim téhož roku a také byla spuštěna možnost registrovat sedo projektu. První kolo skončilo 30. září. Přihlašování do kola druhého pak bylo spuštěno 22. října 2019 a poslední možnost poslat elektronickou přihlášku byla 26. listopadu 2019 v 15 hodin.

Samotná soutěž spočívá v tom, že se do projektu může přihlásit obec, město, městys, statutární město, městský obvod nebo městská část na území ČR. V přihlášených útvarech se bude posuzovat vhodnost pro zkoušení sítě 5G, která už se zkouší v praxi v jiných zemích, například v Číně. Záměrem soutěže je vyzkoušet v praxi samotnou spolupráci mezi městy, veřejností, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími aktéry celé akce, jimiž jsou tři poskytovatelé (Vodafone, T-Mobile, O2).

Během celé akce a po jejím ukončení má být vše vyhodnoceno (.pdf, str. 2) a vybráno 5 měst. Hlavními kritérii mají být (.pdf, str. 3) potřebnost a účelnost. Vybraných pět měst má získat podporu pro samotné testování. Cílem testování v praxi je vytvoření modelu, podle kterého se bude síť 5G zavádět v jiných městech v budoucnu.

Síť 5G má mít význam hlavně v rozvoji tzv. Smart Cities. Konkrétně má být zásadní vysoká rychlost a rychlá odezva připojení při propojování více zařízení najednou. Koncept Smart Cities je založen na propojení a harmonizaci samotných komponent měst pomocí moderních technologií.

Soutěž vyhlásilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvo pro místní rozvoj. Návrhy má posoudit tzv. soutěžní porota (.pdf, str. 3) a výsledky mají být vyhlášeny ve čtvrtek 12. prosince 2019. Nezávislost poroty je však otázkou, vzhledem ke skutečnosti, že uvedené materiály blíže neinformují o složení soutežní poroty a MPO zatím neodpovědělo na náš dotaz. Hodnotíme tedy výrok jako neověřitelný.

Karel Havlíček v kontextu mluví o jednom z tlaků na operátory, kterými se vláda snaží snížit ceny dat v České republice. Na legislativní úrovni k snížení cen má přispět novela zákona o elektronických komunikacích, která byla 13. září schválena Sněmovnou, 30. října pak prošla Senátem a následně byl zákon 14. listopadu podepsán prezidentem. Účinná bude (.docx, str. 6) od 1. dubna 2020.

Podle důvodové zprávy (.pdf) je cílem novely především podpořit konkurenci mezi operátory (str. 4) a zmenšit zákazníkovi finanční a administrativní nároky spojené s přechodem mezi dvěma operátory. To by mělo zvýšit pravděpodobnost, že zákazník operátora změní, pokud bude jeho podmínky považovat za nevyhovující (str. 5), a poskytovatelé by se tak v důsledku měli více snažit zlepšovat a zlevňovat své služby.

Novela přináší hlavně tyto změny:

• Uzákoňuje, že ponechání čísla při změně operátora bude bezplatné (odst. 1 novely, .docx, str. 1).
• V případě, že si zákazník chce převést číslo, zkracuje se lhůta pro zánik smlouvy z původních 10 dnů na 2 dny (odst. 7 novely, .docx, str. 4).
• Bude zřízen nástroj pro nezávislé srovnání cen u různých operátorů (odst. 9 novely, .docx, str. 4).
• Sníží se poplatek, který zákazník platí v případě ukončení smlouvy na dobu určitou před koncem jejího trvání. Z původních maximálních 20 % z ceny, která ještě zbývá uhradit do konce smlouvy, se mění na maximálně 5 %. Zároveň tento poplatek bude moci být požadován pouze u smluv kratších než tři měsíce (odst. 6 novely, .docx, str. 3).

Přechod mezi operátory se tedy má především zjednodušit, zrychlení procesu zákon ošetřuje zkrácením lhůty pro zánik smlouvy při převodu čísla.

Výrok byl pronesen v souvislosti s cenami mobilních dat. Nejnovější analýza finské společnosti Rewheel srovnávající tyto ceny k září 2019 potvrzuje, že v České republice došlo ke zlevnění mobilních dat oproti stavu k dubnu 2019. Mediánová cena za 1 GB dat klesla z 3,9 € v dubnu 2019 na 2,5 € v září 2019 (str. 3).

Kolik GB je možno pořídit za 20 € (cca 510 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Kolik GB je možno pořídit za 30 € (cca 765 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Kolik GB je možno pořídit za 40 € (cca 1020 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Kolik GB je možno pořídit za 50 € (cca 1275 Kč)?

Zdroj: Rewheel

Jak je zřejmé z uvedených grafů, ministr Havlíček má pravdu, že nabídka českých mobilních operátorů v segmentu levných tarifů není příliš konkurenceschopná ve srovnání s nabídkami v jiných evropských zemích. Například za cenu odpovídající 30 € získá zákazník v České republice takové množství dat, které nás řadí mezi 5 nejslabších zemí v uvedeném srovnání.

Proti tomu v oblasti dražších tarifů patříme, jak říká Karel Havlíček, mezi země konkurenceschopné a situace se proti dubnu letošního roku opravdu zlepšila (str. 20). Toto zlepšení je důsledkem zavedení nových neomezených tarifů všemi operátory. Ministr Havlíček se dopustil nepřesnosti, když uvedl, že patříme mezi nejlepší třetinu v Evropě v oblasti drahých tarifů. Z uvedených dat plyne, že patříme mezi přibližně polovinu zemí, ve kterých získá zákazník neomezené množství dat za cenu odpovídající 50 €. Tato nepřesnost však na našem celkovém hodnocení nic nemění.

NÚKIB je ústředním správním orgánem pro kybernetickou bezpečnost včetně ochrany utajovaných informací v oblasti informačních a komunikačních systémů a kryptografické ochrany. Zkratka NÚKIB znamená Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Tento úřad vydal 17. prosince 2018 varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE. Ve zprávě úřadu (.pdf, str. 1) se mimo jiné píše, že „použití technických nebo programových prostředků výše vyjmenovaných společností představuje hrozbu v oblasti kybernetické bezpečnosti“. Úřad svoje stanovisko odůvodňuje mimo jiné tím, že čínské zákony a politické prostředí „vyžadují po soukromých společnostech součinnost při naplňování zájmů ČLR, včetně podílu ve zpravodajských aktivitách" (str. 1).

Státní úřady i soukromé firmy, které spravují kritickou informační infrastrukturu či významné informační systémy, podle zákona musí na základě varování NÚKIB provést bezpečnostní audit. Dané instituce nemají povinnost svou analýzu zveřejnit či předložit vládě. Ze zákona může prověrky zkontrolovat jen kybernetický úřad.

Analýzy kritických systémů, spadajících pod zákon o kybernetické bezpečnosti, již byly dokončeny v první polovině tohoto roku. Analýzou prošly i další systémy, například Ministerstvo vnitra plánovalo analýzy všech systémů dokončit až koncem třetího čtvrtletí 2019. To bylo však dáno velkým počtem systémů, které ministerstvo spravuje. Naopak např. ministerstva zdravotnictví či práce a sociálních věcí audity veškerých svých systémů dokončila již na jaře 2019.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť i přes to, že nedokážeme vyloučit, že nějaký audit skutečně probíhá, většina z nich, zejména audity kritické infrastruktury, je již ukončena.