Přehled ověřených výroků

Čínská lidová republika (ČLR) a Ruská federace (RF) jsou často hodnoceny jako autoritářské, nesvobodné nebo nedemokratické země. Bližší pohled na stav demokracie v těchto zemích poskytuje například index demokracie od analytické skupiny Economist Intelligence Unit, mezinárodní organizace IDEA v dokumentu Stav demokracie ve světě (.pdf, např. str. 178) nebo nevládní organizace Freedom House v hodnocení stupňů demokratické svobody.

V posledních letech se vyskytlo několik situací, v nichž především čínská diplomacie kritizovala a vyhrožovala českým představitelům, pokud nebudou jednat podle jejich zájmů. Příkladem je vyhoštění tchajwanského představitele ze setkání v březnu 2019 na Ministerstvu průmyslu a obchodu, který byl na žádost čínského velvyslance požádán o odchod ze sálu. Dalšími konfliktními liniemi v česko-čínských diplomatických vztazích byla také návštěva dalajlámy v říjnu 2016, setkání čínského velvyslance s premiérem Andrejem Babišem v prosinci 2018 kvůli varování Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost před společností Huawei, vyjádření českých politiků k demonstracím v Hong Kongu nebo česko-tchajwanské vztahy, známé konflikty při vypovězení partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, plánování návštěvy Tchaj-wanu zesnulým předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou nebo při přijetí zdravotnické pomoci z Tchaj-wanu přesedou Senátu Miroslavem Vystrčilem.

Ruské velvyslanectví v ČR je známé (.pdf, str. 2) především velikostí svého diplomatického sboru v ČR. Na tento fakt upozornila i výroční zpráva Bezpečnostní informační služby z roku 2018 (.pdf, str. 6), která zde uvádí: „Dlouhodobým bezpečnostním problémem zůstává personální naddimenzování ruské diplomatické mise v ČR, které pro české občany zvyšuje hrozbu vystavení se kontaktu se zpravodajskou službou cizí moci.”

Ve zmiňované výroční zprávě BIS je vedle Ruska jako bezpečnostní riziko zmiňována i ČLR a její diplomatické působení v ČR. Ve zprávě se konkrétně uvádí: „K nátlakovému prosazování čínských zájmů se uchylovali stejně jako v předcházejícím období také čínští kariérní diplomaté.” (str. 7)

Diplomatické vztahy s Ruskem v posledních letech nacházejí, stejně jako česko-čínské vztahy, různé konfliktní linie. Bylo jím například vyhlášení seznamu osob se zakázaným vstupem na území RF, které Rusko vyhlásilo v reakci na hospodářské sankce EU, které je zavedlo po ruské okupaci Ukrajiny. Na seznamu jsou 4 čeští politici (Karel Schwarzenberg, Marek Ženíšek, Jaromír Štětina a Štefan Füle). Další konfliktní událostí bylo zařazení organizace Člověk v tísni na seznam organizací, které jsou v Rusku nežádoucí. Proti tomuto kroku se ohradil ministr zahraničí Tomáš Petříček, který jej považoval za absurdní. Konfliktním bodem ve vzájemných vztazích je také problematika válečných hrobů a pomníků, a to jednak péče o české hroby na území RF a jednak přesun sochy Koněva v Praze 6, na nějž reagovalo Rusko zahájením trestního stíhání.

Ministr Havlíček zmiňuje článek týdeníku Respekt s názvem „Muž s ricinem“, publikovaný 26. dubna 2020.

Respekt zde uvedl, že podle informací jeho zdrojů měl na začátku dubna do České republiky přicestovat člen ruské tajné služby se smrtícím jedem ricinem v kufříku. Reakcí na přílet tohoto pasažéra mělo být následné přidělení policejní ochrany dvěma pražským politikům, pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi a starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi. Ruská strana tyto politiky kritizovala za některá jejich nedávná rozhodnutí. Primátor Hřib stojí za přejmenováním náměstí před ruským velvyslanectvím v Praze 6 na náměstí Borise Němcova a starosta Kolář za odstraněním sochy sovětského generála Koněva z pražského náměstí a jeho přesunem do depozitáře.

Proti tomuto článku se záhy ohradilo Velvyslanectví Ruské federace v České republice na své oficiální webové stránce a označilo jej za fake news:

„(…) Velvyslanectví Ruské federace v České republice striktně odmítá takové nehorázné a lživé pomluvy.

Domněnky uvedené v článku jsou absolutně neopodstatněné. Je zcela zřejmé, že se jedná o pokračování narůstající zde v posledních dnech informační kampaně zaměřené na diskreditaci naší země a vnucování jejího nepřátelského obrazu české veřejnosti.

Takové primitivní provokačně propagandistické metody, které odporují základní novinářské etice, nemůžou vyvolávat nic jiného než nechuť. Věříme, že se zmíněnému hanebnému článku v ČR dostane adekvátního hodnocení.

V této souvislosti Velvyslanectví zaslalo MZV ČR nótu, v které poukazuje na nepřípustnost trvajících nepodložených útoků na Rusko a jeho zastupitelský úřad v Praze.“

Závěrem dodejme, že ministr Havlíček ve svém výroku tvrdí, že jediná dostupná fakta o dané věci pochází z týdeníku Respekt. Ministr Havlíček je členem Bezpečnostní rady státu a z tohoto titulu může disponovat řadou neveřejných informací. Zda disponuje i nějakými takovými informacemi, které by se týkaly příjezdu onoho „muže s ricinem“, se nám z pochopitelných důvodů nepodařilo ověřit.

Zdravotní výbor sněmovny dnes schválil moje doporučení MZ a MŠMT stran vyjasnění situace zahraničních studentů. Je třeba dořešit mmj. přijímání ke studiu v ČR. Slováci tvoří nemalou část našich mediků. Pokud je letos nepřijmeme, za šest let bude o to méně lékařů v praxi.

— Vlastimil Válek (@vlvalek) April 29, 2020

Zdravotní výbor 29. dubna 2020 zasedal a hlasoval souhrnně o třech návrzích (.mp3, 2:31:30) Vlastimila Válka:

1. „Výbor pro zdravotnictví žádá obě dvě ministerstva o stanovení jasných pravidel, za jakých mohou nemocnice přijímat studenty na praxi, resp. praktickou výuku, a současně žádá, aby tuto informaci dostaly písemně příslušné fakulty a přímo řízená zdravotnická zařízení.“
    
2. „Výbor žádá obě ministerstva o jasnou informaci, kdo zajistí a zafinancuje ochranné pomůcky pro všechny studenty, kteří by měli 4. května nastoupit běžnou výuku na vysokých školách.“
    
3. „Výbor pro zdravotnictví žádá Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství o přesné vyjasnění situace týkající se přijímacího řízení pro uchazeče o studium na vysokých školách, a to zejména podmínky pro studenty ze Slovenska a studenty samoplátce.“

Hlasování proběhlo, ale v dostupném audiozáznamu (.mp3) nebyl oznámen jeho výsledek.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat specifickou statistiku ohledně počtů studentů medicíny se slovenským občanstvím.

Podle serveru Lidovky v roce 2017 z 13 000 studentů všeobecné medicíny 2 150 bylo původem ze Slovenska, jde tedy o výraznou část.

Na druhé straně ČSÚ v roce 2018 evidoval na všech vysokých školách v ČR celkem 21 292 slovenských studentů, což představuje přibližně polovinu ze 43 713 zahraničních studentů v ČR. Na lékařských fakultách veřejných vysokých škol pak ve stejné době studovalo kolem 8 069 zahraničních studentů z celkového počtu 26 011 studentů. Podíl slovenských mediků ČSÚ bohužel neuvádí.

Smlouvu mezi ČR a Senegalem o zamezení dvojího zdanění dnes odsouhlasil @SenatCZ. Jsme tak o krok blíže k úspěšnému završení její ratifikace. Senegal je jeden z našich největších obchodních partnerů v subsaharské Africe. Věřím, že smlouva přinese prohloubení spolupráce.

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) April 29, 2020

Senát schválil vládní návrh předložený Alenou Schillerovou usnesením č. 382 na 21. zasedání Senátu ve 12. funkčním období, dne 29. dubna 2020, tedy v den vydání tweetu ministryně Schillerové. Pro toto usnesení hlasovalo v 29. hlasování na této schůzi 54 z přítomných 58 senátorů, zbytek se zdržel.

Samotná smlouva připojená ke sněmovnímu tisku nese název „Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Senegalské republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti“.

Pro porovnání důležitosti Senegalu jako obchodního partnera minimálně číselně pomůže tabulka (.xlsx) Ministerstva průmyslu a obchodu ČR o statistikách obchodu s různými státy za rok 2019. Dle OSN jsou za státy subsaharské Afriky považovány v zásadě všechny africké státy, kromě těch nejsevernějších. Tyto státy se podílejí na celkovém obchodním obratu ČR s ostatními státy, který činí 8 625,2 mld. Kč, pouhými 49,8 mld. Kč, tedy přibližně 0,6 %. 

Senegal se podílí na celkovém obratu ČR se státy subsaharské Afriky přibližně 0,8 %, tedy je až 11. největším obchodním partnerem ČR v subsaharské Africe, měřeno celkovým obchodním obratem, viz graf níže. O tuto příčku navíc soupeří například s Angolou nebo Ugandou. Na většině obratu ČR se zeměmi subsaharské Afriky se podílí Jižní Afrika a po ní Nigérie.

Považujeme-li za měřítko důležitější čistě vývoz z ČR do jiných států, který živí některé tuzemské firmy, pak z celkového vývozu 4 563,3 mld. Kč za rok 2019 je vývoz do států subsaharské Afriky 25,1 mld. Kč. Tedy přibližně opět 0,6 %. Z těchto 25,1 mld. Kč činí 384,2 mil. Kč, tedy přibližně 1,5 %, vývoz do Senegalu, který je díky tomu 7. nejdůležitějším státem regionu pro vývoz z ČR.

Kvůli tomuto považujeme výrok o tom, že je Senegal jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů ČR v subsaharské Africe za zavádějící. Senegal je sice při porovnání obchodu se subsaharskými státy na 7., resp. 11. místě, avšak reálná hodnota obchodu s tímto státem je v zásadě zanedbatelná, a to jak v absolutním srovnání, tak ve srovnání s jinými státy tohoto regionu – Jižní Afrikou či Nigérií.

Výrok ministra vnitra Jana Hamáčka reaguje na prohlášení (video, čas 00:47) předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové učiněného během rozhovoru ve Studiu ČT24.

V něm na otázku, zdali TOP 09 podpoří hlasování o prodloužení nouzového stavu do 25. května 2020, uvedla: „(…) my ty argumenty, které jsou vznášeny (…) považujeme za řešitelné i mimo nouzový stav, (…) další argumentace týkající se těch různých omezení, tak ta lze dělat i bez nouzového stavu podle krizového zákona i podle zákona o ochraně veřejného zdraví.“

Nouzový stav, jeden ze čtyř krizových stavů, se vyhlašuje na základě § 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Samotná opatření, která zasahují do základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod, jsou následně vyhlašována podle § 5 krizového zákona (240/2000 Sb.). Jsou jimi například práva na svobodu pohybu a pobytu nebo právo provozovat podnikatelskou činnost.

Krizový zákon během nouzového stavu vládě umožňuje (§ 6) použít i další opatření, například uložení pracovní povinnosti, nařízení vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou v krizové situaci vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce (například pracovníci IZS ad.) nebo opatření k přednostnímu zásobování složek IZS a ozbrojených sil.

Prakticky tak není možné přijímat opatření podle krizového zákona bez předchozího vyhlášení nouzového stavu.

Ministr Petříček zde hovoří o zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve kterém skutečně v § 69 odst. 1 psím. b) stojí, že je možným mimořádným opatřením v době epidemie „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi“. Městský soud v Praze 23. dubna 2020 ale zrušil část vládních opatření, která v souvislosti s pandemií koronaviru omezila volný pohyb, maloobchod a služby, jelikož dle něj nebyly přijaty v souladu s krizovým zákonem č. 240/2000 Sb. Tato opatření zavádělo samo Ministerstvo zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví a nikoliv celá vláda podle krizového zákona. Pouze vláda totiž může vymezit, která práva a v jakém rozsahu se při vyhlášení nouzového stavu v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají (str. 27).

Městský soud sám v rozsudku uznává (.pdf, str. 26), že je možné do jisté míry omezit volný pohyb osob zákonem o ochraně veřejného zdraví. Domnívá se ale, že v takovém rozsahu, v jakém byl volný pohyb omezen, je toto pravomoc pouze vlády, nikoliv jednotlivých ministerstev. Zdůrazňuje také, že při nouzovém stavu má krizový zákon před obecnými zákony, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví, přednost. A to zejména v případech, kdy dochází k takto masivním zásahům do základních práv a svobod občanů.

Na problematičnost přijatých opatření bez krizového zákona upozorňovalo například i Ministerstvo vnitra na svém twitterovém účtu. Na celkovou problematičnost opatření omezující volný pohyb osob poukazovali i někteří právníci a experti. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda podobná varování přicházela i od právníků Ministerstva zdravotnictví.

Dlouhodobě upozorňujeme, že v době nouzového stavu se má postupovat podle krizového zákona.
Reakce @vnitro a @jhamacek na rozhodnutí Městského soudu v Praze: https://t.co/URBTQSkJd3

— Ministerstvo vnitra (@vnitro) April 23, 2020

Městský soud v Praze dne 23. dubna s účinností od 27. dubna zrušil některá mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR. Konkrétně se jednalo o „mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 o omezení maloobchodního prodeje a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 23. 3. 2020 omezující volný pohyb osob.“

V tiskové zprávě k rozhodnutí Městského soudu stojí: „Soud shledal, že vydáním těchto opatření Ministerstvo zdravotnictví překročilo meze svojí působnosti. (…) Soud plně respektuje, že byl vládou vyhlášen nouzový stav, jakož i důvody, pro které byl vyhlášen. Soud však nemohl pominout, že napadená opatření představují svým rozsahem dosud bezprecedentní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání. (…) Omezení základních práv tedy musí být při mimořádných stavech přijímána právem předvídaným způsobem a zároveň musí šíře jejich omezení odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv a svobod. (…) možností omezení základních práv a svobod za trvání nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu disponuje především vláda. A zákon nepřipouští delegování této pravomoci na kohokoliv jiného, tj. ani na člena vlády.“

Tato opatření nebyla vydána dle krizového zákona, tedy nebyla vydána vládou, ale vydalo je Ministerstvo zdravotnictví dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Soud také uvedl, že nastalá situace byla pro vládu „výjimečnou, a to též z hlediska práva, neboť v minulosti nečelila takovému nebezpečí ohrožujícímu zdraví obyvatel“ a že „nemíní nikterak rozporovat, že jím uplatněný postup se jevil (a jeví) z hlediska zvládnutí nastalé hrozby efektivní. Efektivita však není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky.“ 

V rozsudku Městského soudu v Praze (.pdf, str. 34) také stojí, že při soudním řízení nebyl nalezen důvod, proč by vláda neměla jednat podle zavedeného postupu, tedy schvalovat mimořádná opatření podle krizového zákona. „Zákon sice ustupuje do pozadí a na relevanci nabývají jednotlivá opatření orgánů výkonné moci, nelze však tvrdit, že by zákony nadobro přestaly platit. Naopak je nezbytné lpět na jejich striktním dodržování, neboť poskytují ústavněprávní záruky a jasné mantinely, ve kterých se výkonná moc smí pohybovat, a kam již zajít nesmí.“

K rozhodnutí Městského soudu v Praze se na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády 23. dubna vyjádřil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Soud podle jeho slov „nikterak nezpochybňuje ten záměr Ministerstva zdravotnictví z hlediska obsahu. To znamená, soud nikterak nezpochybňuje ta opatření jako taková, pokud jde o obsah, ale zpochybňuje to, že jsme je vydali podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a nikoliv podle krizového zákona. (…) ale jsem rád, že ten rozsudek v zásadě konstatuje, že skutečně ta naše opatření jsou efektivní, že cílí na omezení šíření pandemie na území České republiky.“ Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo podat proti rozsudku kasační stížnost.

V souvislosti s šířením koronavirové nákazy byl na území České republiky v souladu s Ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky vyhlášen nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Později byl prodloužen do 30. dubna a aktuálně (ke dni 29. dubna) poslanci schválili prodloužení do 17. května.

Čl. 6 odst. 1 zákona o bezpečnosti ČR stanoví:

(1) Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon.

Vyhlášením nouzového stavu tak získává vláda pravomoc, stanovenou krizovým zákonem, na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit práva či nařídit určitou povinnost.

Ve stejný den jako vyhlášení nouzového stavu proto vydala vláda usnesení o přijetí krizového opatření na základě § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, které se týkalo omezení vstupu cizinců na území České republiky s účinností od 14. března, např. zákaz vstupu pro všechny cizince přicházející z rizikových oblastí, zastavení přijímání žádostí o víza nebo zastavení řízení v případě žádostí o krátkodobá víza, o kterých dosud nebylo rozhodnuto.

Aktuálně (ke dni 29. dubna) platí, že po dobu trvání nouzového stavu s účinností od 27. dubna je zakázán vstup na území České republiky pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt. Zákaz neplatí pro několik výjimek.

Do Maďarska se momentálně přes hranice dostane pouze maďarský občan, diplomat a občan státu Evropského hospodářského prostoru s trvalým pobytem či bydlištěm v Maďarsku. Maďarskem je dovolen průjezd nákladní dopravě po vytyčených koridorech a cestujícím z humanitárních důvodů s povolením.

Podobně jako v Maďarsku i v Česku platí restriktivní opatření pro cizince. Podle usnesení vlády č. 203 platí od půlnoci 16. března 2020 zákaz vstupu pro všechny cizince s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území České republiky. Tento zákaz byl následně opakovaně prodlužován.

Ministr Petříček v tomto rozhovoru mluví o návratu pracovní síly z Ukrajiny do České republiky. V případě ukrajinských občanů vracejících se do své vlasti skutečně funguje jistý pozemní koridor z Rakouska a Maďarska. Uvedl to pro ČRo velvyslanec Ukrajiny v Česku Jevhen Perebyjnis. Využití této možnosti však dle jeho slov v poslední době klesá. Na začátku druhé poloviny března bylo Ukrajincům cestujícím zpět do země povoleno překročit maďarsko-ukrajinskou hranici díky speciálním transitům, které ujednaly vlády obou stran.

Informace o ujednáních, která by umožnila pohyb občanů Ukrajiny opačným směrem do České republiky v souvislosti s poptávkou českých firem po pracovní síle, se nám nepodařilo dohledat.

Výrok ministra Petříčka je součástí odpovědi na otázku, která směřuje k zajištění zahraničních pracovníků pro ČR. Patrně tak ministr zahraničí poukazuje na možnou leteckou přepravu ukrajinských pracovníků.

Ministři zahraničí Tomáš Petříček a Dmytro Kuleba byli dle dostupných zdrojů v poslední době v kontaktu několikrát. Můžeme uvést například telefonát z 27. března 2020, ve kterém se oba ministři dohodli na zachování práv občanů Ukrajiny nacházejících se na našem území nebo také na tom, že těmto občanům nebudou udělovány pokuty za prodlení termínu pobytu. Dle stejného zdroje rovněž domlouvali vytvoření speciální tranzitní trasy přes Slovensko. Dále pak můžeme uvést telefonický hovor některých unijních ministrů zahraničí s ukrajinským ministrem zahraničí před zasedáním Rady EU, kterého se podle všeho zúčastnil jak ministr Kuleba, tak Tomáš Petříček.

Nicméně z dostupných zdrojů se nám nepodařilo ověřit, zda se Tomáš Petříček a Dmytro Kuleba věnovali možnosti letecké přepravy. Oslovili jsme i ukrajinské velvyslanectví, dosud jsme ale neobdrželi odpověď.