Přehled ověřených výroků

New Deal (Nový úděl) byl název souboru ekonomických a sociálních programů, které byly uplatňovány od roku 1933 do začátku čtyřicátých let 20. století za vlády prezidenta USA Franklina D. Roosevelta. Cílem programů bylo reformovat finanční systém, boj proti chudobě a nastartování ekonomiky USA po vypuknutí Velké hospodářské krize, kterou vyvolal krach na Wall Street v roce 1929. Zejména za zásadní reformy je považováno pojištění vkladů do bank a usnadnění procesu získávání úvěru. Byly také zavedeny programy na poskytování půjček farmářům a refinancování hypoték. Situace se skutečně začala po zavádění změn z programu New Deal zlepšovat. Zlepšení ekonomické situace je také přičítáno přípravám na válku, které přinesly nové pracovní pozice a investice.

Pokud budeme vycházet z běžně užívaného českého překladu New Deal neboli Nový úděl, tak skutečně nejbližším překladem Green New Deal může být Nový zelený úděl, tedy pouze verze překladu s jiným slovosledem, než je použito ve výroku. Překlad Nový zelený úděl se již v českém zpravodajství objevuje a ve výroku použitá obměna s jiným slovosledem Zelený nový úděl také.

V kontextu výroku je odkazováno na nový program Evropské komise European Green Deal, který má za cíl do roku 2050 z Evropy vytvořit kontinent s nulovou emisní stopou. Tohoto cíle se snaží dosáhnout návrhem opatření, které se zejména zakládají na podpoře (.pdf, str. 1) veřejných služeb, veřejné ekologické dopravy, ekologického bydlení, obecného snížení emisí, vytvoření nových pracovních míst, růstu kvality života a ukončením růstu HDP jako primárního měřítka pokroku (nahrazení měřítkem úrovně zdraví a životního prostředí).

Pro konečnou část výroku je nejdůležitější částí plánu European Green Deal financování výše avizovaných změn. Program nabízí řešení, kdy celý projet bude z významné části financován (str. 15–19) rozpočtem členských států EU a také zdaněním, které bude zaměřené na boj s emisemi. Dále přesměrováním dotací, které směřují na projekty v souvislosti s fosilními palivy na jiné zelenější projekty.

Z programu vyplývá, že investice do rozvoje Evropy bude probíhat v souladu s výrokem pomocí půjček s velmi nízkým úrokem (levných půjček), jako například v případě nové potravinové politiky. Nová potravinová politika je založena na podpoře drobných zemědělských hospodářů a udržitelných metod zemědělství, jejichž nedostatek je vytýkán dosavadnímu systému podpory velkých zemědělských podniků.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která spadá pod Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Úmluva podepsaná členskými státy v prosinci 2015 si klade za cíle udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C a snížení emisí skleníkových plynů.

Dle zprávy Evropské komise z roku 2019 v posledních letech za největší mírou znečišťování ovzduší skutečně stojí Čína. Zatímco v rozmezí let 1990 až 2005 byly na prvních dvou příčkách v celkové produkci emisí oxidu uhličitého USA a členské státy EU (všech 28 v součtu), od roku 2005 až do současnosti prudce stoupala produkce Číny. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt emisí oxidu uhličitého, což je 29,71 % celkové světové produkce. Druhé místo co se rozsahu znečišťování ovzduší týče pak připadá od Pařížské dohody odstupujícím USA s 13,92 %. Třetí a čtvrtá pozice patří Indii (6,92 %) a Rusku (4,61 %). A například státy EU (opět v součtu) se podílí 9,13 %.

Druhou část výroku, tedy že Čína k dohodě „příliš nepřistoupila“, pak lze chápat ve dvojím smyslu, a sice jako nedostatečného nastavení cílů, či jejich nedodržování. Dle agentury Climate Action Tracker (CAT) není primárním problémem to, že by Čína od svých závazků odstupovala, ale skutečnost, že závazky jsou nastaveny velmi nedostatečně v tom smyslu, že i při jejich splnění se Čína nedostane k naplnění obecného cíle Pařížské dohody, kterým je udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 1,5–2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

Čína se v rámci dohody zavázala ke snížení uhlíkové náročnosti HDP o 60 % až 65 % do roku 2030 pod úroveň roku 2005, do téhož roku zvýšit podíl nefosilních zdrojů energie cca na 20%, a zvýšit objem lesů v porovnání s rokem 2005 o 4,5 miliardy kubických metrů.

Skutečně relevantní a nejvíce zmiňovaný krok, který Čína v rámci plnění dohody provedla, je systém obchodování s emisními povolenkami, který se má v první fázi týkat pouze elektráren a v budoucnosti slibuje rozšíření do dalších odvětví. Systém by měl pokrývat cca 1700 společností a redukovat nad 3 Gt emisí oxidu uhličitého.

Čína zůstává na první pozici zemí nejvíce znečišťujících planetu, což je nejen dle CAT možné přičíst velké míře urbanizace a s tím vzniklé nutnosti používání oceli a cementu na výstavbu nových budov a infrastruktur (lze najít v odkazu v podsložce Industry). Přesto je jedním z leaderů bojujících za klimatickou odpovědnost a v rámci summitu G20 v Osace Čína (společně s Francií) přislíbila o navýšení svých dosavadních cílů v rámci Pařížské dohody.

V přepisu rozhovoru Andreje Babiše pro Novinky.cz je uvedena suma 30,6 mld. Kč, proto jsme ověřili právě znění výroku tak, jak jej Novinky.cz uvedly. Máme však pochybnosti o přesnosti přepisu rozhovoru vzhledem k tomu, že Andrej Babiš opakovaně (a to i v den rozhovoru pro Novinky.cz - čas 2:49) v souvislosti s uvedeným výrokem argumentuje sumou 35 či 36 mld. Kč.

Ministryně Schillerová uvedla, že od vstupu do Evropské unie byly aplikovány finanční opravy v celkové výši 38,4 mld. Kč. Podle informací (.pdf) poskytnutých Ministerstvem financí činila za programové období 2007–2013 celková částka 34,8 mld. Kč.

Částka 38,4 mld. Kč zahrnuje jak opravy provedené na základě nálezů ze strany členského státu, tak na základě nálezů auditů Evropské komise. Vzhledem k tomu, že byly tyto opravy vždy uplatněny ze strany členského státu, mohly být využity na financování dalších projektů. Nesnižovala se o ně disponibilní alokace pro Českou republiku.

Co se týče korekcí provedených ze strany EK, jedná se o tzv. čisté finanční opravy. Na rozdíl od korekcí prováděných členským státem nelze částky, které jsou předmětem čisté opravy, již znovu použít a představují snížení alokace pro členský stát.

V ČR byly od jejího vstupu do EK aplikovány čisté korekce pouze v programovém období 2007–2013, a to ve výši 38,1 mil. Kč (.pdf, str. 2) u kohezní politiky a 1,1 mld. Kč v případě zemědělské politiky. Čisté finanční opravy jsou v případě kohezní politiky nicméně stále předmětem sporu (.pdf, str. 2) mezi ČR a EK. ČR podala žalobu k Soudnímu dvoru EU v souladu s čl. 263 Smlouvy o fungování EU, kterou se domáhá zrušení výše uvedeného prováděcího rozhodnutí EK. V současné chvíli se v této věci čeká na rozhodnutí Soudního dvora.

Andrej Babiš zde mluví o auditu, který proběhl (str. 9) 8.–9. ledna 2019 a 14.–15. ledna téhož roku. Jeden z cílů tohoto auditu bylo mimo jiné (str. 7) „zjistit zda-li existuje důkaz střetu zájmů v procesu přidělování dotací EU nebo sektorů, které by preferovaly operace představeny firmami skupiny AGROFERT“.

Tato auditní zpráva (str. 2) byla vypracována dvěma generálními ředitelstvími Evropské komise: EMPL (Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování) a REGIO (Regionální a městská politika). Generální ředitelství AGRI (Zemědělství a rozvoj venkova) bylo pouze (str. 2) takzvaným asociovaným GŘ. Dohromady je těchto ředitelství 32. Tyto instituce spadají pod Evropskou komisi, konkrétně politické vedení zajišťuje 28 komisařů (z každé členské země jeden, za ČR je to Věra Jourová). Běžný chod Komise je zajišťován jejími zaměstnanci, kteří pracují pro tato generální ředitelství, která jsou zodpovědná za konkrétní oblasti politiky. Nejenže tedy zpráva nebyla napsaná jedním, ale dvěma GŘ, také je ale nejde oddělit od zbytku Evropské komise. Ostatně k zprávě auditu se vyjadřoval oficiálně i mluvčí Evropské komise.

Termín „unijní ministerstvo“ není příliš používaný a není to oficiální označení pro generální ředitelství. Je pravdou, že generální ředitelství představuje úřední aparát Evropské komise, stejně jako české ministerstvo je úředním aparátem vlády. Nicméně komisař, jakožto politické vedení a pomyslný ekvivalent českého ministra, nestojí v čele generálního ředitelství. V čele každého generálního ředitelství stojí generální ředitel. Dalším rozdílem mezi generálním ředitelstvím a ministerstvem je chybějící pravomoc vydávat právně závazné předpisy. Zatímco česká ministerstva mohou vydávat např. vyhlášky, generální ředitelství takovou pravomoc nemají.

Závěrečnou zprávu auditu si můžete přečíst online.

Do České republiky dorazila finální zpráva (.pdf) auditorů Evropské komise v angličtině dne 29. listopadu 2019. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu zprávy, které bude následovat. Podle vyjádření mluvčího Evropské komise bude mít Česko od toho dne dva měsíce na to, zaslat zprávu, jak plní obsažená doporučení. Nebude tak možné již audit rozporovat, ale pouze reagovat na jednotlivá doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu. Komise a Česká republika se poté mohou další měsíce dohadovat o částce, která by případně měla být stržena z české alokace do unijních fondů, nicméně rozhodnutí Komise o střetu zájmu premiéra Babiše je konečné a Komise svůj názor již nehodlá měnit.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že premiér Babiš nepovažuje auditní zprávu za finální vzhledem k tomu, že ji podle něj doposud Komise „neřešila“ a teprve „poté nastane proces, kdy o tom EK může jednat“. Naznačuje tak (nesprávně), že po doručení oficiálního překladu auditní zprávy bude následovat jednání mezi ČR a Komisí o samotném meritu zprávy. Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že byť Česká republika bude mít možnost vyjednat snížení finanční korekce, zpráva jako taková je finální.

Čerpáme z finální auditní zprávy z 8. ledna až 15. února 2019, jak ji zveřejnil Deník N. Ta je uvedena závěrem předběžného návrhu auditu, který přišel české straně 29. května 2019, na stranách 13 až 24. Zde poukazují na porušení paragrafu 4 odst. 1 zákona 156/2006 Sb. (existující před tzv. novelou „lex Babiš“), článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 (.pdf, str. 25) a později paragrafu 4c zákona 156/2016 (obsažený v novele tohoto zákona 14/2017 Sb. tzv. „lex Babiš“) a článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018 (.pdf, str. 44).

Na stranách 24 až 42 jsou zmíněny argumenty české strany jako členského státu. Ty rozporují některé nálezy uvedené v původním závěru a vyjadřují nesouhlas s výkladem paragrafu 4c zákona 156/2006 Sb. Na stranách 42 až 67 Komise na tyto námitky reaguje.

Na stranách 68 až 69 dochází Komise k opětovnému závěru, že došlo k porušení článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 a později článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018. Dále setrvávají na tom, že došlo k porušení paragrafů 4 odst. 1 a 4c zákona 156/2016 Sb., tedy českého zákona o střetu zájmů.

Zdroj: Deník N

Andrej Babiš se stal v souladu s výrokem ministrem financí 29. ledna 2014 a v úřadu vytrval do 24. května 2017, kdy ho v úřadu vystřídal Ivan Pilný.

Ve výroku obsažené tvrzení o odchodu z řídících orgánů firmy se týká vzdání se řídícího postu v holdingu Agrofert Andrejem Babišem v roce 2014, před nastoupením do úřadu ministra financí. Andrej Babiš opustil post předsedy představenstva společnosti Agrofert, a. s. k 22. lednu 2014. Ve vedení firmy byl nahrazen dlouholetým spolupracovníkem Zbyňkem Průšou. Avšak i nadále zůstal vlastníkem firmy.

Důvodem změny ve vedení Agrofertu byl právě zákon 159/2006 Sb., o střetu zájmů, jehož § 4 členu vlády neumožňuje „být členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká“.

Zákon o střetu zájmů si v průběhu času prošel četnými novelizacemi. Zejména zásadní novela je z roku 2017, která díky svému vlivu na Andreje Babiše získala pro celý zákon neoficiální přízvisko Lex Babiš. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení majetku do svěřenských fondů AB private trust I. a II.

Podle výzkumů stranických preferencí společnosti STEM se hnutí ANO v průběhu roku 2016 skutečně pohybovalo mezi hranicemi 18 % až maximálně 25 % (jednotlivé měsíce zde nalézt zde) a jednalo se o nejvyšší preference parlamentních stran. Premiérem uvedený rok ale nesedí na celkové časové ose (viz níže), preference hnutí ANO za rok 2016 jsou proto v tomto případě irelevantní.

Návrh zákona (sněmovní tisk č. 564), kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, totiž prošel Sněmovnou v rámci prvního čtení již 16. prosince 2015. Návrh byl předložen vládou Bohuslava Sobotky, jejímž členem byl i Andrej Babiš. Po odhlasování byl poslanci přikázán k projednání výborům, které ho následně doporučily k dalšímu projednávání na plénu PS. Samotná novela č. 14/2017 Sb. vešla v platnost 25. ledna 2017. Díky svému vlivu na Andreje Babiše získala novela neoficiální přízvisko lex Babiš. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení majetku do svěřenských fondů AB private trust I a II.

Původní návrh (.pdf) novely neobsahoval v prvním čtení paragrafy 4a, 4b a 4c, které postupně veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným zakazují provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace.

Uvedené paragrafy byly do konečného znění zákona navrženy (.doc) pozměňovacími návrhy poslanců Chvojky (ČSSD) a Plíška (TOP 09). Třetí čtení návrhu zákona proběhlo 14. září 2016 na 49. schůzi PS, kde byl projednán. Zde se celý návrh na podnět poslance Schwarze (ANO) hnutí ANO pokusilo neúspěšně dostat zpět do druhého čtení. Konečná verze návrhu byla přijata 187. hlasováním 135 hlasy ze 182. Proti bylo pouze ANO (a dva nezařazení poslanci).

V prosinci 2016 nabyl účinnosti zákon č. 321/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku. V květnu 2017 vypukla krize Sobotkovy vlády, která skončila odvoláním Andreje Babiše z funkce ministra financí i prvního místopředsedy vlády. Premiér Bohuslav Sobotka dne 2. května 2017 oznámil, že podá demisi vlády. Reagoval tím na kauzu tzv. korunových dluhopisů a dalších nejasností ohledně majetku Andreje Babiše. Vládní krize skončila 24. května 2017, kdy prezident odvolal Andreje Babiše z vlády a jmenoval nového ministra financí Ivana Pilného.

Co se týče kauzy Čapí hnízdo, tak Policie ČR začala vyšetřovat v září 2015 možný dotační podvod na základě tehdy anonymního trestního oznámení Tomáše Kaplera. Policie zažádala o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka 10. srpna 2017. O vydání k trestnímu stíhání se hlasovalo v Poslanecké sněmovně 6. září 2017. Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek byli následně 9. října 2017 obviněni. Volby do Poslanecké sněmovny se konaly ve dnech 20. a 21. října 2017.

Policie své vyšetřování ukončila 26. března 2019. V dubnu byl spisový materiál k případu předán dozorujícímu státnímu zástupci Jaroslavu Šarochovi. Na začátku září 2019 zveřejnil mluvčí městských státních zástupců Aleš Cimbala informaci, že Jaroslav Šaroch změnil v kauze Čapí hnízdo právní názor, což znamená, že státní zástupce navrhl zastavení trestního stíhání. 13. září 2019 potvrdil městský státní zástupce Martin Erazím rozhodnutí Jaroslava Šarocha a trestní stíhání Andreje Babiše bylo zastaveno.

Mezi pravomoci nejvyššího státního zástupce patří mimo jiné také kontrola již skončených věcí, které byly rozhodnuty státními zastupitelstvími nižších stupňů. Nejvyšší státní zástupce může po provedené kontrole uložit nižším úrovním státního zastupitelství závazný způsob nápravy. Této možnosti nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman 4. prosince 2019 využil a trestní stíhání Andreje Babiše tedy pokračuje.

Nakonec nelze vynechat tvrzení, že Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek „rozehráli“ hlasování o vydání k trestnímu stíhání. Podle § 12 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny „předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do pěti dnů od jeho přijetí“. Tudíž situaci, že se o vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání hlasovalo před volbami, nemohl „rozehrát“ Bohuslav Sobotka či Miroslav Kalousek, ale jedině orgán činný v trestním řízení tím, že požádal o vydání 10. srpna 2017, přičemž první následující schůze Sněmovny se konala od 5. září 2017.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý zejména kvůli tvrzení premiéra Babiše o tom, že Miroslav Kalousek a Bohuslav Sobotka před volbami do PS v roce 2017 „rozehráli“ kauzu Čapí hnízdo, ale také kvůli nesprávnému posouzení autorství tzv. lex Babiš. Ani poslanec Kalousek, ani tehdejší premiér Sobotka nebyli předkladateli návrhu zákona, ani pozměňovacích návrhů, které se dotkly Andreje Babiše. Předkladatelem zákona byla toliko vláda Bohuslava Sobotky, ve které byl Andrej Babiš vicepremiérem.

Zdroj: ČT24

V souvislosti se zakázkou na monitorovací systém evropských fondů, tedy na IT systém připravovaný Ministerstvem pro místní rozvoj, kvůli netransparentnímu výběrovému řízení vyčíslila Evropská komise Česku korekci ve výši cca půl miliardy korun.

Podnětem k neproplacení zakázky byl audit týmu z Ministerstva financí, vypracovaný na žádost Evropské komise, který jako první pochybení odhalil a auditní zprávu zaslal Evropské komisi. Je však důležité podotknout, že v době auditu bylo Ministerstvo financí řízeno právě Andrejem Babišem a Lukáš Wagenknecht byl prvním náměstkem. Jelikož o vypracování auditu MF požádala oficiální cestou Evropská komise a ministr Babiš tak o auditu samotném měl informace, obvinění, že za korekcemi stojí udavač, není na místě.

Po obdržení auditní zprávy od MF pak Komise odmítla proplácet některé projekty až do skončení policejního vyšetřování, které vedla Policie ČR. Kvůli této pauze České republice vznikla škoda cca 820 milionů korun, korekce jako takové se však týkaly pouze zmíněné půl miliardy korun.

„Finanční korekcí / opravou se rozumí zrušení celého nebo části finančního příspěvku na operaci nebo program z veřejných zdrojů v souvislosti se zjištěnými nesrovnalostmi individuálního nebo systémového charakteru,“ vysvětluje informační portál Dotace EU.

Výrok, že Česká republika musela vrátit 800 milionů, je tedy nepravdivý, neboť již zmíněné korekce se týkaly jen cca 500 milionů korun. Žádné dotace ČR vracet nemusela, EU však některé projekty již zaplacené ze státního rozpočtu odmítla proplatit.

Policie odložila trestní věc podezření ze spáchání zločinu a stejně jako Finanční správa se neztotožnila s názorem, že zakázku provázela kartelová dohoda.

Ve volbách do evropského parlamentu v roce 2019 kandidoval na 13. místě pirátské kandidátky Michal Šalamoun. Podle Deníkem N zveřejněného dokumentu (str. 1) se na auditu podílela dvě Generální ředitelství Evropské komise DG EMPL a DG REGIO, Šalamoun však není veden jako pracovník ani jednoho z nich. Michala Šalomouna jsme kontaktovali, a ten nám v této věci popřel jakoukoliv spolupráci s Evropskou komisí.

Je možné, že Andrej Babiš měl na mysli jiného kandidáta Pirátů, Petra Jirmana, který kandidoval na 17. místě kandidátky. Petr Jirman je zaměstnancem Evropské komise (od roku 2010 Generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku) již 13 let. Petra Jirmana jsme kontaktovali, a ten nám popřel jakoukoliv spolupráci s Evropskou komisí na přípravě zprávy o auditu možného střetu zájmů Andreje Babiše.