Přehled ověřených výroků

Čína zrušila od června do září koncerty čtyřem českým hudebním tělesům, které měly na jejím území koncertovat. Jako první odložily čínské úřady na neurčito turné PKF – Prague Philharmonia. V srpnu pak následovalo zrušení koncertu SOČR – Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Pražákova kvarteta. V září přišlo zamítnutí koncertování souboru Guarneri Trio Prague.

Důvodem pro rušení vystoupení českých hudebníků v Číně jsou podle vyjádření čínské strany postoje primátora hlavního města Prahy Zdeňka Hřiba, týkající se čínské suverenity a otázek ohledně Tchaj-wanu a Tibetu. Hřib totiž usiluje o vyjmutí té části partnerské smlouvy (.pdf, str. 3) mezi Prahou a Pekingem, která uznává tzv. politiku jedné Číny. Primátor Prahy zdůvodňuje tuto svoji snahu tak, že „vyjmutí nadbytečné politické deklarace ze smlouvy o partnerských městech mezi Pekingem a Prahou nevnímám jako narušování česko-čínských vztahů. Chceme mít apolitická partnerství založená na kulturní výměně, která budou oboustranně výhodná.“

Hlavní město Praha ve snaze kompenzovat PKF ztráty za neuskutečněné turné nabídlo tomuto souboru slevu na pronájem Obecního domu, ve kterém je 11. září uskutečnilo zahájení sezony. Pražský primátor v červenci po zrušeném turné zároveň uvedl, že by chtěl PKF pomoci k výjezdu do jiné země: „Jednáme s ostatními partnerskými městy o tom, že by filharmonie vyjela jinam. Ta jednání s tchajwanskou stranou stále pokračují a myslím si, že je to na dobré cestě.“

Z veřejně dostupných zdrojů není možné ověřit, zda byla poskytnuta podpora i dalším uvedeným souborům. Proto se Demagog.cz rozhodl je kontaktovat. Na náš dotaz, zda byla souboru poskytnuta nějaká podpora jakéhokoli druhu mimo slovní proklamace, nám jako jediný doposud odpověděl Symfonický orchestr Českého rozhlasu: „K vašemu dotazu mohu sdělit, že v této věci SOČR s žádnými politiky v kontaktu není.“

Michálek dále ve výroku tvrdí, že za zrušené koncerty proběhly náhradou koncerty solidarity. Tato slova uvádí v kontextu podpory Prahy uvedeným hudebním souborům. Náhradní koncert skutečně proběhl v případě PKF – Prague Philharmonia. Koncert však byl uspořádán ambasádou USA v Praze, nikoli samotným městem Prahou.

Souhrnně tedy můžeme říci, že koncerty v Číně byly zrušeny čtyřem souborům. Michálkovo tvrzení, že jim byla poskytnuta Prahou podpora, se podařilo potvrdit pouze u PKF – Prague Philharmonia. Symfonický orchestr Českého rozhlasu nám sdělil, že neprobíhají jakákoli jednání s Prahou v tomto směru. Michálek hovoří v souvislosti s podporou Prahy o pořádání náhradních koncertů solidarity. Aktivní v tomto směru však byla ambasáda USA v Praze, z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící.

Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem jsou od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni, diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky.

Tento přístup zastává také Evropská unie, postoj ČR je tedy zcela v souladu s evropskou politikou. EU uznává politiku jedné Číny a Tchaj-wan bere jako ekonomickou entitu, s kterou má silné obchodní vztahy. Dále vyzývá k dialogu mezi oběma stranami a jakákoliv dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podle ní musí být akceptována oběma stranami a přihlížet k zájmům tchajwanského obyvatelstva.

Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015, a vznikla tudíž v době, kdy byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí. O ní tedy pravděpodobně mluví, když zmiňuje respektování politiky jedné Číny. Tato koncepce vztahy k Tchaj-wanu doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Styky s Tchaj-wanem tak stále zůstávají na ekonomické a kulturní úrovni.

Především ale současná koncepce zdůrazňuje zakotvení České republiky v Evropské unii. Zmiňuje se v ní jasné hodnotové zakotvení ČR v EU a unijní politika je základním rámcem, ve kterém se česká zahraniční politika uskutečňuje. Vzhledem ke státům mimo EU se v ní doslovně píše: „Zahraniční politika ČR vůči státům mimo EU se pohybuje v rámci Společné zahraniční a bezpečností politiky a dalších politik EU, rovněž využívá jejich nástrojů a snaží se je uzpůsobit svým zájmům.“

Lze tedy říci, že český přístup k otázce politiky „jedné Číny“ vychází primárně ze zájmu být politicky v souladu s politikou evropskou. Ta se od politiky čínské liší v mnohém. Kromě přístupu k Tchaj-wanu, který Čínská lidová republika dlouhodobě považuje za území, na nějž má nárok, zatímco EU podporuje dialog dvou stran, je dalším významným rozdílem také jasný rozpor mezi Čínou a EU v otázce lidských práv. Ta ČLR v takové podobě, jak jsou vnímána v Evropě, dlouhodobě negarantuje, což jsme ověřovali například zde.

Ministr Zaorálek poukazuje na situaci kolem záměru pražské koalice, vedené primátorem Hřibem, vypustit z Dohody o spolupráci a navázání vztahu sesterských měst mezi Pekingem a Prahou.

Tehdejší primátorka Adriana Krnáčová podepsala dohodu o navázání vztahu sesterských měst s primátorem Pekingu Wangem An-šunem v březnu 2016. Dohoda o spolupráci se týká obchodu, zdravotnictví, cestovního ruchu i dopravy. V tomto ohledu je smlouva obsahově podobná se smlouvami jiných měst.

Problematickou částí smlouvy byl pro část politické reprezentace článek č. 3 (.pdf, Veřejný vstup - str. 3).

„Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“

Tento článek je v souladu s českou zahraniční politikou vůči Číně. Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle níž Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem se udržují od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni. Diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky. Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015, a vznikla tudíž v době, kdy byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí.

V červenci tohoto roku, tedy po zahájení jednání o vypuštění článku č. 3 z dohody, oznámila čínská strana pražskému souboru PKF – Prague Philharmonia, že se plánované podzimní turné PKF v Čínské lidové republice odsouvá na dobu neurčitou, a to bez udání konkrétního termínu. Prohlášení mluvčího Ministerstva zahraničních věcí ČLR Keng Šuanga zároveň potvrdilo, že jde o reakci na vyjádření a postoje primátora hlavního města Prahy, Zdeňka Hřiba, týkající se čínské suverenity a otázek ohledně Tchaj-wanu a Tibetu.

Dále Čína v srpnu 2019 zrušila koncert smyčcovému souboru Pražákovo kvarteto. To přitom v Číně již vystupovalo. Letos mělo naplánované čtyři koncerty a smlouvu mělo již podepsanou. Na konci srpna byla z čínské strany zrušena série šesti koncertů Symfonického orchestru Českého rozhlasu, která se měla konat na podzim. V září následovalo zamítnutí koncertování souboru Guarneri Trio Prague.

Lubomír Zaorálek po svém jmenování ministrem kultury na konci srpna 2019 v rozhovoru pro Novinky.cz uvedl, že by se chtěl ve sporu angažovat. V pondělí 9. září se ministr Zaorálek sešel s čínským velvyslancem, se kterým mluvil o česko-čínských vztazích ve světle postupu pražského vedení a čínské reakce vůči pražským souborům. V následném rozhovoru pro iRozhlas.cz Lubomír Zaorálek nekomentoval kroky primátora Hřiba, nicméně se ohradil vůči jednání čínské strany. Konkrétně uvedl, že jej současná situace popuzuje, protože "oni (čínská strana, pozn. Demagog.cz) svými kroky úplně vyhazují do povětří to, na čem jsem jako ministr zahraničí pracoval".

Ministr Zaorálek čínskému velvyslanci podle svých slov také zdůraznil, že „u nás žádný ministr nemůže stavět do pozoru starosty a primátory měst, protože u nás je komunální politika svrchovaná a jejich rozhodnutí i výroky jsou prostě jejich a já nejsem schopen je změnit“.

Informace o tom, že by Lubomír Zaorálek apeloval veřejně na primátora Hřiba, aby se o situaci bavil s ministerstvem zahraničí, případně aby koordinoval pražskou politiku vůči Číně s pozicí české zahraniční politiky, se nám nepodařilo dohledat. Stejně tak se nám nepodařilo najít informaci o tom, že by se v poslední době ministr kultury s pražským primátorem osobně setkal.

Podle ministra zahraničí Petříčka, který s čínským velvyslancem o rušení koncertů v Číně podle svých slov několikrát mluvil, koordinuje ministerstvo zahraničí svůj postup s ministerstvem kultury. To, že by ministerstvo zahraničí koordinovalo svůj postup také s pražským magistrátem, se nám ověřit nepodařilo.

V současné době probíhá v Hongkongu série protestů. Jejich prvotním a hlavním důvodem je návrh změny extradičního zákona. Ten by umožňoval vydávat obyvatele Hongkongu úřadům Čínské lidové republiky (ČLR) za páchání vymezených trestných činů. Protesty provází jak násilí ze strany policie, tak násilí ze strany demonstrantů.

Hongkong je v současné době Zvláštní administrativní oblastí ČLR, kterou si Čína nárokuje. Podle principu „jedna země, dva systémy“ má rozsáhlou autonomii, a to až do roku 2047, kdy plně přejde pod správu ČLR. Tato autonomie se týká i hongkongské policie, která je formálně, stejně jako právní systém, na Číně nezávislá. Jediné dvě oblasti, o kterých nerozhoduje Hongkong, ale Peking, jsou obrana a zahraniční politika. O autonomii hongkongské policie svědčí i její vymezení se vůči případnému silovému zásahu Pekingu vůči demonstracím. Na druhou stranu má Peking významný vliv na složení Hongkongského zákonodárného sboru.

K represivním akcím ze strany ČLR dochází také v Čínou nárokovaném Východním Turkestánu nebo Tibetu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož hongkongská policie skutečně podniká represivní akce vůči demonstrantům. Podobné akce pak podniká i samotná Čína v jiných regionech, které spravuje.

Dohnáním úrovně vztahů, které mají s Pekingem jiné evropské země, argumentoval především tehdejší premiér Sobotka, jenž tvrdil, že České republice ve vztazích s Čínou ujel vlak. Mimo jiného pronesl, že by se ČR měla stát vstupní branou Číny do EU. Bohuslav Sobotka i Lubomír Zaorálek se shodli na ekonomickém významu Číny pro ČR.

Podle Lubomíra Zaorálka byly investice zásadním důvodem pro obnovení kontaktů s Pekingem. Vedle nich uvedl i vybudování technologického parku v České republice. Vyjádřil se také, že vztahy s Čínou byly řadu let zmražené, avšak Čínu nelze ignorovat. Čínské investice byly navíc jedním z témat už během první cesty Lubomíra Zaorálka v pozici ministra zahraničí do Pekingu. Ministr Zaorálek také připravil tzv. Prohlášení čtyř a označil jej jako důležité pro strategické partnerství s Čínou. V souvislosti s ním prohlašoval, že s Čínou je potřeba jednat, neboť jde o důležitého hráče. Mimo to vyjádřil naději ve spojitosti s Čínou a lidskými právy.

Tvrzením Lubomíra Zaorálka nejblíže odpovídajícím zkoumanému výroku je vyjádření pro Český rozhlas, že Čína je již významným partnerem pro země jako USA, Francie, Německo nebo Velká Británie. Zda skutečně řekl, že nejde o konkrétní čísla, se nám bohužel nepodařilo dohledat. Na podobné prohlášení se však odvolával při projevu (7:00) v Poslanecké sněmovně ČR, kde vyjádřil i podporu politickým vztahům s Čínou. Stejně tak se na svá vyjádření odkazoval při jiném projevu v Poslanecké sněmovně. Oddělil tehdy ekonomickou rovinu od samotného dialogu s Pekingem. Vymezil se také proti tomu, že by vztahy s Čínou byly navazovány čistě z obchodních důvodů. Významově podobný výrok však pronesl i tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (viz výše).

Meziročně rostl hrubý domácí produkt v druhém čtvrtletí roku 2019 o 2,7 %. I dlouhodobě můžeme pozorovat nárůst HDP. Ačkoliv jsme v době ekonomické konjunktury, ekonomický růst zpomaluje.

Ministerstvo financí předložilo 16. září 2019 vládě návrh rozpočtu na rok 2020. Tento návrh počítá s výdaji 1 618,1 mld. korun a příjmy 1 578,1 mld., což vytváří schodek 40 miliard korun. Tento návrh byl schválen. V minulém roce byl odsouhlasen rozpočet na rok 2019 také se schodkem 40 miliard korun. O rok předtím byl plánovaný schodek 50 miliard korun, stát však nakonec hospodařil s přebytkem 2,9 miliardy korun.

Podle nejnovější predikce Ministerstva financí z července 2019 byly výsledky české ekonomiky v 1. čtvrtletí roku 2019 příznivé. Ačkoli souhrnný indikátor důvěry naznačuje podle dat ČSÚ od října 2018 postupné mírné snížení důvěry v ekonomiku, Ministerstvo financí dosud aktualizovanou predikci nevydalo.

Statisticky získávaná data (průmyslová produkce, zahraniční obchod či maloobchodní tržby) dle tvrzení Ministerstva financí nadále vykazují velmi dobré výsledky, predikce růstu reálného HDP tedy zůstává téměř nezměněná. Na letošní rok Ministerstvo financí predikuje ekonomický růst o 2,5 %, na rok 2020 pak vlivem nižší dynamiky spotřeby o 2,3 %, tedy stále přes 2 procentní body.

Obecně se mezi ekonomy za recesi považuje pokles růstu reálného, sezónně očištěného hrubého domácího produktu ve dvou, případně třech kvartálech za sebou. I přes to, že se objevuje mnoho dalších definic, které se více či méně liší od této tzv. definice technické, je právě ona celosvětově uznávanou a používanou, a proto se k ní přikláníme v hodnocení výroku i my.

Český statistický úřad konkrétně uvádí další dvě definice recese, z nichž jednu německá ekonomika splňuje, v odborné praxi se však nepoužívá a je velmi neobvyklou. U této tzv. obecné definice ČSÚ stanovuje obdobím recese celé zpomalování ekonomiky (od vrcholu až po krizi). Tato definice je ale nevhodná, jelikož nepočítá se standardními výkyvy ekonomiky a každé krátké zpomalení považuje již za recesi, protože nedefinuje žádný časový úsek měření.

Jelikož byl výrok řečen na sklonku třetího kvartálu, jsou rozhodujícími pro posouzení, jestli se Německo nachází v recesi, poslední dva známé kvartály roku 2019, tedy první a druhý. Dle dat Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie, německý reálný HDP v prvním kvartálu roku 2019 rostl o 0,4 %, ve druhém klesal o 0,1 % (viz tabulka). Definici tzv. technické recese tak Německo nesplňuje, jelikož růst HDP zpomaloval, resp. klesal pouze v jednom z posledních dvou kvartálů.

Často se jako další ekonomický indikátor recese (společně s poklesem růstu, respektive klesáním HDP) používá i růst nezaměstnanosti, ke kterému v prvním ani druhém kvartálu nedošlo. V prvním míra nezaměstnanosti stagnovala, ve druhém, stejně jako začátkem třetího, lehce klesla (viz tabulka). Mimo jiné je nezaměstnanost v Německu mimořádně nízko, což recesi zpravidla nenahrává.

Musíme ale zároveň upozornit na fakt, že Radim Fiala výrok uvedl pouhých osm dní před koncem třetího kvartálu, z nějž data nemáme a který se může prokázat jako klesající. Vše dokonce nasvědčuje tomu, že se Německo do technické recese skutečně dostane.

Německá spolková banka již v půlce třetího kvartálu varovala (.pdf, str. 56), že celkový pokles exportu, jaký Německo zažilo v létě, bude pokračovat i na podzim. S tím zároveň upozornila i na možnou recesi. Německý Institut pro ekonomický výzkum ve své poslední předpovědi snížil předpokládaný meziroční růst německého HDP a uvedl, že ve třetím kvartálu roku 2019 Německo upadne do recese. Podobnou předpověď přinesl také Kiel Institute for the World Economy. Ten počítá s ještě větším snížením a ochlazením ekonomiky než Institut pro ekonomický výzkum. 

Tvrzení Radima Fialy o stavu německé ekonomiky nesplňuje klasicky používanou definici recese, tzv. technické. Nicméně splňuje alespoň jednu ze tří definic užívanou ČSÚ a několik významných institucí zabývajících se německou ekonomikou předpokládá pokračování klesání HDP a snižování objemu exportu ve třetím kvartálu. V současné chvíli, tedy těsně před koncem třetího, rozhodujícího kvartálu, je však využití dat za první a druhý pro vyvození závěru o kvartálu třetím poněkud zavádějící.

Poslanec Fiala naráží v debatě na provázanost české ekonomiky s německou. Z hlediska bilance zahraničního obchodu představuje Německo největšího obchodního partnera České republiky a je zároveň největší exportní destinací. Ve druhém čtvrtletí letošního roku dosahovala hodnota vývozu (.xlsx) zboží do Německa 299 miliard korun. Celková hodnota vývozu zboží do vybraných destinací pak dosahovala ve druhém čtvrtletí přibližně 956 miliard korun. Do Německa tak směřovala zhruba jedna třetina všech vývozů.

Ve druhém čtvrtletí tohoto roku se dovezlo (.xlsx) z Německa zboží přibližně v hodnotě 232 miliard korun, přičemž celková výše dovozů do České republiky z vybraných zemí dosahovala hodnoty 894 miliard korun. Celkově tedy přibližně jedna třetina dovozů pocházela z Německa. Celková bilance (.xlsx) zahraničního obchodu s Německem pak činila ve druhém čtvrtletí přibližně 67 miliard korun. Nejvíce se exportovaly výrobky zpracovatelského průmyslu (bilance 62 miliard korun), konkrétně motorová vozidla, počítače, elektronické přístroje a optické přístroje a jiná elektrická zařízení.

Podle studie ministerstva průmyslu a obchodu (.pdf, str. 31) je obecně česká ekonomika navázána na obchod se zahraničím, a tedy i na Německo, což se projevuje vysokým podílem zahraničního obchodu na hrubém domácím produktu (HDP). V roce 2018 představoval poměr celkového exportu vůči HDP 78,7 %, v roce 2017 to bylo 79,8 %. Podle této studie ale nebude zahraniční obchod nadále takovým „tahounem“ české ekonomiky tak, jak tomu bylo doposud (.pdf, str. 34).

Německá ekonomika v letošním druhém čtvrtletí klesla. HDP se snížil mezičtvrtletně o 0,1 % po nárůstu o 0,4 % v prvním čtvrtletí. V meziročním srovnání se však německý HDP zvýšil o 0,4 %. Podle zpřesněného odhadu Českého statistického úřadu ale v České republice HDP vzrostl: ve 2. kvartálu o 0,7 % a meziročně o 2,7 %. Tento růst byl podepřen především domácí poptávkou.

Ačkoli si česká ekonomika zachovala imunitu vůči nepříznivým zahraničním vlivům, odborníci očekávají postupné zpomalení hospodářské aktivity v následujících čtvrtletích. Ekonom Komerční banky Michal Brožka uvedl, že „jedním z hlavních důvodů, proč čekáme slabší výkon českého průmyslu a potažmo celé české ekonomiky, je nízký výkon německé ekonomiky.“ Analytik Raiffeisenbank Luboš Růžička také uvedl, že jasnou provázanost české ekonomiky s německou lze pozorovat zejména z dat průmyslu: „Na datech z průmyslu je jasně vidět, že dynamika tuzemské produkce následuje tu německou s určitým zpožděním. Podle posledních ukazatelů došlo u našeho největšího obchodního partnera k dalšímu zhoršení stavu, takže můžeme očekávat, že i vyhlídky pro nás jdou negativním směrem.“ Podobnou informaci obsahuje již zmíněná studie ministerstva průmyslu a obchodu (str. 24).

S návrhem na postavení vládní čtvrti, kde by se soustředili úředníci z několika ministerstev, přišel Andrej Babiš už v roce 2016. Celkově čítají pozemky v Letňanech 354 tisíc čtverečných metrů a celkem by zde pracovalo více než deset tisíc úředníků.

Primátor města Prahy Zdeněk Hřib loni na podzim uvedl, že nechtějí budovat jednoúčelově zaměřené čtvrti z důvodu neúměrného zatížení infrastruktury. Navíc by historické budovy, kde sídlí ministerstva nyní, pozbyly využití.

„Nechceme budovat monotematické čtvrti, které by byly takto jednoúčelově zaměřené, tedy buď čistě administrativně, nebo rezidenčně. Znamenalo by to, že se každé ráno zvedne residenční čtvrť a obyvatelé se najednou přesouvají do té administrativní, večer jedou zpět.“

Magistrát uvažoval o poskytnutí pozemků státu pod podmínkou, že dostaví vnější část Pražského okruhu, přispěje na stavbu vnitřního okruhu a postaví nemocnici. V úterý 17. září primátor Hřib a premiér Babiš jednali o vybudování monotematické vládní čtvrti. Premiér Babiš podmínky magistrátu odmítl a nabídl, že vnější okruh zaplatí Ředitelství silnic a dálnic, vnitřní okruh se postaví formou PPP projektu a místo nemocnice postaví traumatologické centrum při fakultní nemocnici Vinohrady. Další jednání se zatím nekonala. Někteří zastupitelé Hřibovo jednání kritizovali. Primátor Hřib uvedl, že pozemky v Letňanech chce využít k řešení dostupnosti bydlení.

Území v Letňanech, kde by měla zmíněná vládní čtvrť vzniknout, je nyní zaneseno v územním plánu ve funkci zvláštní občanská vybavenost. Funkce parcel tedy umožňuje postavit administrativní budovy i nemocnice, nelze ale postavit bytové jednotky. Nejprve by muselo dojít ke změně územního plánu dle § 55 zákona č. 183/2006 Sb. stavební zákon.

Tiskový mluvčí a vedoucí Kanceláře komunikace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Mgr. Marek Vácha na náš dotaz uvedl:

„Dá se říci, že vznik monofunkčních čtvrtí je něco, co Praha nepodporuje. Dnes platný územní plán přímo neříká, zda mají vznikat polyfunkční nebo monofunkční čtvrti. Je pouze jedním z mnoha podkladů, které pomáhají stavebním úřadům k rozhodnutí a řeší zejména menší ‚plošky' než celé čtvrti. Pro každou plochu pak vymezuje různou funkci (obchod, bydlení apod.). Ani v Letňanech platný plán neříká, aby vznikla monotematická čtvrť. Předpokládáme ale, že pokud by se dané území mělo zastavět, bude mu předcházet zpracování podrobnější studie a Praha bude dělat vše pro to, aby budoucí urbanistický celek neměl jen jedu funkci, ale jejich mix.“