Přehled ověřených výroků

Zřizovatelem (.pdf, str. 1) školy mohou být Ministerstvo školství, kraj, obec, svazek obcí, církev nebo soukromá osoba. Nejvíce škol je zřízených obcemi, nejméně církvemi. Příkladem mohou být základní školy. V Česku obce zřizují 3 635 základních škol, zatímco církve jen 42. Soukromých zřizovatelů je 113. Speciální případ jsou základní školy zřizované ministerstvem. Je jich 50 a jedná se o základní školy pro žáky se speciálními potřebami.

Ve školském zákoně je uvedeno, že obec zřizuje a zrušuje mateřské školy. Dále může zřizovat a rušit školy základní. Kraj zajišťuje podmínky pro uskutečnění vzdělání středního, vyššího odborného, a také vzdělání pro děti a studenty se speciálními potřebami. A stejně tak může zřizovat školy základní školy speciální.

Dle školského zákona může zřizovatel vytvořit školu jako příspěvkovou organizaci, či jako školskou právnickou osobu. V prvním případě se jedná neziskovou veřejnoprávní organizaci, kterou zřizuje pouze kraj, obec, nebo svazek obcí. U školské právnické osoby je ten rozdíl, že školu může zřizovat soukromá osoba.

Co se týče majetku, tak příspěvkové organizace nemají svůj majetek, ale se svěřeným majetkem hospodaří na základě zřizovací listiny. U školských právnických osob je tomu jinak. Školská právnická osoba (.doc, str. 13) používá ke svému chodu buď majetek vlastní, nebo majetek zapůjčený. Například při vzniku školské právnické osoby zřizované svazkem obcí je nutné odpovídající materiální zajištění pro chod. Docílí se toho převodem majetku od dosavadní příspěvkové organizace do dispozice nově vzniklé školské právnické osoby. Majetek je možno užívat také dočasně. Často formou nájmu nebo svěření. Takto zřízená škola může mít vlastní budovu, vybavení a může přijímat dary.

Dle zákona o veřejných zakázkách je možné, aby příspěvkové organizace vypisovaly veřejné zakázky. U právnických osob je to komplikovanější. Mohou tak činit pouze v případě, že slouží k nějakému veřejnému zájmu. Což školská právnická osoba určitě je.

Z logiky věci, když má škola majetek svěřený od zřizovatele, je v nájmu, nebo majetek vlastní, tak je nutno majetky spravovat. Možnost vykonávat tyto záležitosti tu je, zároveň jsou zde možnosti vypsání veřejné zakázky. Jako je například tato zakázka Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku na opravu učebny či zakázka Gymnázia Karla Čapka na nákup nového hardwaru.

Z konkrétních příkladů se dá vybrat třeba článek serveru Učitelské noviny z ledna 2011, ve kterém je vyzpovídáno několik ředitelů. Stalo se tak půl roku po nástupu 11. ministra školství Dobeše. Ten sliboval snížení administrativní zátěže škol a ředitelů. Většina z dotázaných ředitelů mluví o zachovávání dosavadního stavu, často i o nárůstu byrokracie. Ředitelé zde zmiňují i fakt, že jejich zřizovatel přesouvá na školy čím dál více administrativy.

Mgr. Jiří Růžička je od 1. července 1990 ředitelem (.pdf, str. 1) Gymnázia Jana Keplera v Praze 6, v souvislosti s výkonem veřejné funkce senátora v Senátu Parlamentu České republiky je z funkce ředitele uvolněn. Kapacita gymnázia je podle webu České školní inspekce 600 žáků.

Na gymnáziu se o administrativu starají dvě osoby – jedna hospodářka a jedna ekonomka.

V Anglii jsou alternativou k českým gymnáziím tzv. grammar schools, které jsou výběrové, a jednou z mnoha jejich funkcí je příprava studentů na univerzity.

Vyhledáním v databázi britského ministerstva školství jsme vybrali 3 podobně velké školy. Předně uveďme, že ve statistikách britského ministerstva školství jsou níže zmíněné Support staff popsány jako podpůrný personál, do kterého jsou započítávány jak administrativní pracovníci, jako např. pokladník či sekretářka, tak i pracovníci neadministrativní, jako např. správce IT sítě. Počet administrativních pracovníků tedy může být nižší než deklarovaný počet tzv. support staff zaměstnanců, nemůže však být vyšší.

Do první z nich, Caistor Grammar School, podle posledních dat ze školního roku 2017/2018 chodilo 686 žáků. Ve škole pracovalo celkem 95 zaměstnanců. Z tohoto počtu bylo v pedagogických profesích 44 učitelů a 3 asistenti výuky. Na podpůrných pozicích (tzv. Support staff) však bylo ve škole zaměstnáno pouze 25 osob. V přepočtu na plně zaměstnané (FTE) se jedná o 66,2 plných úvazků, z nichž 38,5 zastupují učitelé, 1,6 asistenti výuky a 15,6 osoby na support staff.

Přepočtem na plně zaměstnané (FTE – full time equivalent) se myslí přepočtení evidenčního počtu zaměstnanců ve fyzických osobách podle délky jejich pracovních úvazků na zaměstnavatelem stanovenou plnou pracovní dobu (.pdf, str. 3). V praxi to znamená, že počet zaměstnanců je větší než počet přepočtený na plně zaměstnané, protože učitelé, asistenti i další mají zkrácené úvazky.

Další vybranou školou je The Boston Grammar School, do níž v uvedeném školním roce chodilo 671 studentů. Z celkového počtu 76 zaměstnanců pracovalo 36 osob jako učitelé a 4 jako asistenti výuky. V administrativě pracovalo 17 lidí. V přepočtu na FTE se jedná o 59,2 plných úvazků na škole, z toho 34 učitelů, 3,2 asistentů výuky a 13,2 připadá na support staff.

Poslední vybranou školou je Queen Mary's High School, kde ve školním roce 2017/2018 studovalo 756 žáků. Ve škole pracovalo v tento rok 77 zaměstnanců, z nichž bylo 52 učitelů a 2 asistenti výuky. V administrativě pracovalo celkem 20 zaměstnanců. V přepočtu na FTE jde o 63,8 plných úvazků, z nichž 44,9 zastupují učitelé, 1,9 asistenti výuky a 15,5 připadá na support staff.

Počty administrativních pracovníků v námi vybraných školách tak neodpovídají výroku senátora Růžičky, který uvedl, že v administrativě pracuje kolem 45–50 zaměstnanců. Vedle těchto administrativních pozic jsou na školách i další podpůrné profese (např. stravování, technická správa), které se však do administrativy nepočítají.

Pokud bychom se podívali na celostátní statistiky, které však zahrnují školy jak mnohem větší, tak i menší než je gymnázium Jana Keplera, tak v Anglii studuje na státních základních školách 5 035 029 žáků, na které připadá 87 157 zaměstnanců na „support staff" pozicích, průměrně tedy připadá 1 takový zaměstnanec na 58 žáků. V případě středních škol je to celkem 3 343 780 žáků a 85 395 zaměstnanců na „support staff" pozicích, tedy 1 takový zaměstnanec na 39 žáků. V přepočtu na plné pracovní úvazky (FTE) pak na základních školách připadá jeden plný úvazek „support staff" na 87 žáků. U středních škol je to jeden plný úvazek na 46 žáků.

Dle ČSÚ v roce 2017/2018 chodilo na základní školy 95 631 žáků (10,3 % z celkového počtu žáků) s nějakou formou speciální podpory vzdělávání (SVP). V následujícím školním roce 2018/2019 už byl počet 10 1983 žáků (10,8 % z celkového počtu žáků), tedy došlo k nárůstu o 0,5 procentního bodu (p.b.) dle ČSÚ. V předchozích letech se podíl žáků s nějakou formou postižení pohyboval stabilně kolem 9 % z celkového počtu žáků na základních školách.

V posledních dvou letech je ale patrný nárůst počtu žáků s speciálními vzdělávacími potřebami, jak ukazuje tabulka ČSÚ.

zdroj: ČSÚ

V počtech jsou patrné trendy snižování počtu žáků s tělesným a mentálním postižením. Zároveň se ale ukazuje nárůst počtu žáků s diagnostikou poruch učení či chování.

Výjimečnou pozici velice roztříštěné sídelní struktury – velkého počtu sídel a obcí – potvrzuje jak samotný český stát skrze Ministerstvo vnitra, tak zejména šetření mezinárodní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jak ukazuje následující graf, je patrné, že v rámci sídelní struktury ČR jsou dominantní svým počtem malé obce pod 500 obyvatel, které tvoří více než polovinu (55 %) z celkového počtu sídel.

Dle OECD a jeho průzkumu 105 států (.pdf, s. 286 a násl.) se s průměrným počtem 1640 obyvatel na jednu správní jednotku (obec) řadí ČR na přední příčku mezi státy s nejmenším počtem obyvatel na jednu obec. Na prvních třech místech je spolu s ČR ještě Slovensko s 1850 obyvateli (tamtéž, s. 286) a Mongolsko s 1676 obyvateli (tamtéž, s. 289). Malý počet obyvatel v obci souvisí s velkým počtem malých sídel.

S počtem 6258 obcí s pravomocí veřejné správy se ČR také nachází v předních příčkách (.pdf, s. 286–287). Například v rámci Evropy jsme na pátém místě za Francií, Německem, Španělskem a Itálií, tedy zeměmi s mnohonásobně větším počtem obyvatel. Počtem obyvatel podobné země jako třeba Řecko, Portugalsko či Rakousko zaostávají citelně s počtem 325, respektive 308 a 2100 obcí za ČR.

Nutno podotknout, že neexistuje žádný výzkum či statistický soubor dat zaobírající se všemi typy veřejné správy na úrovni obcí ve všech zemích.

Svazkové školství je pojem, který podle metodického pokynu (.doc, str. 2) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT), obsahuje školy a školská zařízení zřizovaná dobrovolnými svazky obcí. Tento metodický pokyn MŠMT aktualizovalo v letošním roce a měl by sloužit jako průvodce a metodický návod pro obce při zřizování takového typu škol nebo školských zařízení. Pojednává o kladech a záporech takového modelu spolupráce z pohledu ekonomického, účetního, pedagogického a právního.

Při hledání informací o podpoře svazkových škol ze strany MŠMT se nám podařilo dohledat Program pro rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol. Ministerstvo školství zde mimo jiné informuje, že se snaží „podpořit nárůst kapacit mateřských a základních škol zřizovaných dobrovolnými svazky obcí v lokalitách, kde není zajištěna dostatečná dostupnost předškolního či základního vzdělávání“. Tato podpora je ale spíše nastavením rovných (.pdf, str. 3) podmínek pro ty školy, jejichž zřizovatelem je obec, a těch, jejichž zřizovatelem je svazek obcí, tedy konstatováním, že se do výzvy mohou přihlašovat i školy svazkové.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy tedy kromě vydaného metodického pokynu svazkové školy nijak zvlášť nepodporuje. Jejich podpora je stejná jako podpora škol zřizovaných jedinou obcí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Ministerstvo školství v letošním roce zpracovalo šetření, které obsahuje řadu informací o věkové struktuře učitelů. V něm (pdf, str. 8) se uvádí, že učitelů starších 40 let je v ČR 72,4 %, učitelů starších 45 let 56,9 %. Proti tomu učitelů mladších 30 let pracuje v českém školství jen 8,5 %. Nejpočetnější skupinou učitelů jsou učitelé ve věku kolem 55 let (tamtéž).

Zdroj: MŠMT

Lidé odcházející v současnosti do důchodu se narodili v letech 1954–1962 a do důchodu odcházejí ve svých 57–65 letech. Věk odchodu do důchodu závisí na pohlaví a u žen pak na počtu dětí. Podle grafu zjistíme, že se v dlouhodobém srovnání jedná o populačně spíše průměrné ročníky. V porovnání s ročníky dnešních lidí ve věku 20–30 let, tedy lidem narozeným v 90. letech, se však jedná o ročníky silné. Populačně silné jsou především ročníky 1970–1980. (Viz graf.) V absolutních (tab. 1) číslech se v letech 1954–1962 narodilo v součtu 1 300 000 obyvatel, v 70. letech pak 1 750 000 obyvatel. Naproti tomu v 90. letech se narodilo jen 1 070 000 lidí.

Populačně silné ročníky, tedy lidé narození v 70. letech, budou do důchodu odcházet ve svých 65 letech. Jedná se o lidi ve věku 40–50 let a do důchodu budou odcházet zhruba za 15–25 let.

Odchod populačně nejsilnějších ročníků nastane zhruba za 15–25 let. Učitelů ve věku 45–54 let je v systému (.pdf, str. 8) 29 %. Ročníky učitelů, které odcházejí do důchodu jsou však populačně stále silnější než ročníky lidí ve věku 20–30 let, kteří nestíhají odcházející učitele nahrazovat.

Současně s tím tvoří v systému učitelé ve věku nad 65 let 3 % učitelů (.pdf. str. 8).

Ročníky učitelů odcházejících do důchodu jsou tedy spíše průměrné. Ovšem v porovnání s ročníky nastupujících učitelů se stále jedná o ročníky populačně silné.

Po 12 letech vyučování češtiny a tělocviku se Jiří Růžička v roce 1990 stal ředitelem. Mandát senátora získal 15. října 2016. Aktuálně je na Gymnáziu Jana Keplera v Praze ředitelem uvolněným z funkce.

Školský zákon byl novelizován (.pdf, str. 12) v květnu roku 2016. Změny v rámci této novely se v praxi týkají povinné státní maturity z matematiky, ale také se týkaly uzákonění jednoho roku předškolního vzdělávání.

Tato novela č. 178/2016 Sb. zavedla povinnou maturitu z matematiky pro studenty, kteří úspěšně dokončí poslední ročník středního vzdělání po 30. září 2020. V praxi to znamená, že první povinná maturitní zkouška z matematiky bude žáky skládána skutečně na jaře 2021.

Toto ustanovení je však dále zpřesněno nařízením vlády č. 445/2016, které vyjmenovává obory, pro které bude matematika povinnou maturitní zkouškou. V březnu 2017 pak bylo toto nařízení novelizováno tak, že žáci gymnázií a lyceí budou povinnou maturitní zkoušku z matematiky skládat od roku 2021, strojírenské, technické a podobné obory pak od roku 2022.

Zejména uměleckých, sociálních a zdravotnických škol (s výjimkou lyceí) se pak povinná maturita z matematiky netýká.

Jiří Růžička ve výroku odkazuje na Gymnázium Jana Keplera v Praze 6, kde působí jako ředitel (v současné době je však uvolněn z funkce). Na stránkách školy se můžeme dočíst, že je na ní kladen vysoký důraz na volitelnost a možnost profilace žáků. Úroveň výuky si studenti mohou volit, jak již ve zmíněné matematice, tak i v jazycích, informatice či estetické výchově. Nejstarší zmínky (.pdf, str. 12) o zavedení volitelnosti úrovně matematiky se nám podařilo najít ve školním roce 2005/2006, kdy se o této možnosti zmiňuje výroční zpráva o činnosti.

Na náš dotaz ohledně zájmu o vyšší úroveň matematiky nám dočasná ředitelka školy Ivana Landsingerová e-mailem odpověděla, že škola nabízela 3 úrovně: Super A (vyšší úroveň), A (standard) a B (nižší úroveň). Od doby uzákonění povinné maturity z matematiky úroveň B zrušili. Podle vyjádření školy si tuto úroveň vybíralo „bezvýznamné minimum studentů“.

V současnosti tak škola nabízí pouze 2 varianty maturity z matematiky. Budeme-li opět citovat z vyjádření školy, pak „v každém ročníku jsou 4 třídy, celkem cca 120 studentů. Většina studentů si volí matematiku A, do matematiky Super A musí na konci 1. ročníku napsat test a nejlepších max. 20 studentů jde do této skupiny. Skupina se každoročně bohatě naplní."

Souhrně lze tedy říci, že Růžička má pravdu v té části výroku, kde popisuje zavedení víceúrovňové výuky matematiky na Gymnáziu Jana Keplera za jeho působení. Růžička není přesný ohledně doby, před kterou se tato výuka zavedla. Zatímco sám mluví o horizontu 10 nebo 12 let, diferencovaná výuka na zmiňované škole probíhá už alespoň 14 let. Mluví-li ale Růžička o tom, že nižší variantu maturity si na gymnáziu vybírá menšina studentů (max. 10 %), pak neříká pravdu. Podle vyjádření školy si naopak v současnosti nižší variantu matematiky volí většina žáků a studuje ji tak 100 ze 120 žáků v ročníku. Z tohoto důvodu hodnotíme celý výrok jako nepravdivý.

Státní maturity byly zavedeny v roce 2011 za působení ministra školství Josefa Dobeše. Právními předpisy, které upravují průběh a formu maturitní zkoušky, jsou školský zákon a další prováděcí předpisy, např. vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou.

Pokud žák u některé části maturitní zkoušky neuspěje v řádném termínu, má možnost vykonat opravnou zkoušku. Na opravnou zkoušku jsou celkem dva pokusy. Podle závěrečné zprávy Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) bylo z těch, kteří se v letech 2011–2017 přihlásili k maturitní zkoušce, 24,5 tisíc na třetí pokus neúspěšných maturantů (.pdf, str. 61).

Zdroj: Závěrečná zpráva Cermat za rok 2018 (.pdf, str 61)

Ve výroční zprávě CERMATu za rok 2018 ani v jiných dokumentech však nelze dohledat údaje, které by hovořily o počtu maturantů, kteří se přihlásili k maturitní zkoušce v roce 2018 a neuspěli u třetího pokusu. Neúspěšné maturanty z roku 2019 třetí termín teprve čeká.

Dostupné jsou pouze částečné údaje o neúspěšnosti maturantů v těchto letech. Podle výsledků didaktických testů (.pdf, str. 3) například v roce 2019 vykonalo didaktické maturitní testy 69 183 maturantů. Z toho jich ani v opravném termínu neuspěly necelé 3 tisíce. Protože se nám nepodařilo dohledat, kolik bylo neúspěšných maturantů skládajících maturitu na třetí pokus v roce 2019, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zdroj: Signální výsledky didaktických testů (.pdf, str. 3)