Přehled ověřených výroků

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další CO2 ekvivalentní efekty, a ne pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry, např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle ní provoz elektrárny na zemní plyn vyžaduje v mediánu 370 gCO2eq/kWh přímých emisí a 490 gCO2eq/kWh za životní cyklus.

Ačkoliv spalování biomasy má podobné emise (.pdf, str. 877) jako spalování fosilních paliv, tak ke snížení těchto emisí dochází skrze zpětné absorbování oxidu uhličitého biomasou. U spalování biomasy je důležité započíst emise v mnoha částech (.pdf, str. 877) jejího energetického cyklu. Například jsou to emise spojené s dopravou, sklizní a produkcí pomocí klasických fosilní paliv. Dále také přenos oxidu uhličitého mezi ekosystémem a atmosférou způsobený disturbancí půdy nebo i změny v albedu (odrazivosti) země, které můžou mít vliv na výsledné klimatické působení.

Emise jsou také specifické podle konkrétního místa. Například se ukazuje, že na místech rostoucího lesa mohou být emise větší, když je tento les využit na biopaliva, než ekvivalent této energie vyrobené skrze fosilní paliva, a to v časovém měřítku od několika dekád po staletí (.pdf, str. 879).

Aktuálně se v ČR většina biopaliv získává z řepky olejné a jde o biopaliva takzvané první generace. Druhá generace by pak byla například z dřevní štěpky, sena, atp. Podobně jako u pěstování jídla má hlavní podíl na přímých emisích oxid dusný, přičemž emise mezi různými plodinami se můžou lišit až o 700 % (.pdf, str. 879). Mezivládní panel pro změnu klimatu pak udává, že provoz elektrárny na biomasu má v mediánu emise 230 gCO2eq/kWh (.pdf, str. 1335). Dále je zde také rozlišený způsob získávání elektřiny skrze spalování biomasy s fosilním palivem (takzvaný „cofiring“), tento způsob má emise mnohem vyšší, 740 gCO2eq/kWh (tamtéž), a je to způsobené především 80–95 % podílem uhlí.

Nakonec tu máme ještě bioplyn, který se vyrábí hlavně z kukuřice. Obsahuje především metan a oxid uhličitý. Podle IPCC má kukuřice a hnůj za životní cyklus emise přibližně 350 gCO2eq/kWh (odhadnuto z grafu, .pdf, str. 539). Tato čísla ještě můžeme srovnat se spalováním uhlí, které má emise 820 gCO2eg/kWh (str. 1335).

V posledních pěti letech se brutto hodnoty pro podíl výroby energie ve vodních elektrárnách na celkové výrobě elektřiny pohybovaly v rozmezí 1,85 % až 2,56 %. Do brutto hodnot je započítána i spotřeba elektřiny, která je nezbytná pro samotný proces výroby elektřiny. Hodnota energie potřebné pro chod je u vodních elektráren poměrně nízká (oproti např. tepelným elektrárnám), podíl netto hodnot vyrobené vodní energie na netto hodnotě celkové výroby elektřiny je tedy oproti brutto hodnotám vyšší. Podíly netto vyrobené energie ve vodních elektrárnách v posledním pětiletí nabývaly hodnot 1,97 % až 2,72 %.

Zdroje: 2015, 2016, 2017, 2018, 2019. (.pdf, vždy str. 5)

Podle údajů ze čtvrtletní zprávy ERÚ za 3. čtvrtletí byl v roce 2019 (.pdf, str. 5) podíl vodních elektráren na výrobě elektrické energie brutto 2,56 % a netto 2,72 %. Vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici data za 4. čtvrtletí, nejedná se zatím o plnohodnotné meziroční srovnání. Necelá 3 %, která uvádí Jaroslav Holík, ale v rámci naší tolerance odpovídají prozatímním hodnotám pro rok 2019, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ze statistiky národního energetického mixu vidíme, že zdroje sluneční, větrné a vodní energie se řadí mezi obnovitelné. Dále se zde nachází geotermální energie a energie z biomasy. Jaderná energie má svojí vlastní kategorii, která nespadá ani mezi obnovitelné zdroje, ani fosilní zdroje.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty, a ne pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry, např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Tato analýza uvádí nulové přímé emise CO2 u solárních, větrných, vodních, geotermálních i jaderných elektráren. Co se týče emisí nepřímých, pak sluneční elektrárny vyprodukují za svůj životní cyklus v mediánu 41 až 48 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (záleží na druhu), větrné 11 či 12 g/kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), vodní 24 g/kWh. Medián emisí za životní cyklus geotermálních elektráren je 38 g/kWh, zatímco jaderné elektrárny se podílí na emisích 12 g/kWh.

Složitější situace je v případě spalování biomasy. ČT24 přináší zprávu o komentáři Expertní rady evropských akademií k biomase. V ní se píše: „Lesní biomasa se často mylně považuje za uhlíkově neutrální zdroj obnovitelné energie. Zvláště to platí v kontextu Pařížské dohody z roku 2015, jejímž cílem je významné snížení emise skleníkových plynů Evropské unie do roku 2030. Zpráva EASAC (Expertní rada evropských akademií) se snaží upozornit politiky, aby přehodnotili svůj přístup k využívání lesní biomasy. Dosud převládá názor, že při spalování biomasy dojde k produkci stejného množství CO2, který rostlina potom spotřebuje při svém růstu. Může to být sice pravda z dlouhodobého hlediska, ale ve skutečnosti to trvá dost dlouhou dobu, než nová vegetace oxid uhličitý absorbuje. Vědci popisují, že tento návrat oxidu uhličitého do přírody může trvat desítky let, v některých případech to jsou dokonce stovky let. A celou tu dobu uhlík přispívá ke změnám klimatu stejnou měrou jako spalování uhlí nebo ropy.“ Při nesprávném spalování biomasy nelze tedy mluvit o bezemisním zdroji obnovitelné energie.

Pro hodnocení výroku jsme použili pouze emise vyprodukované při provozu elektrárny, tedy emise přímé. Poslancem Holíkem vyjmenované zdroje energie mají nulové přímé emise CO2. Geotermální elektrárny mají také nulové přímé emise a patří mezi obnovitelné zdroje elektrické energie. V České republice však v současnosti nefunguje žádná geotermální elektrárna a pochopitelně i podíl elektřiny z geotermálního zdroje je nulový. Z kontextu ověřovaného rozhovoru vyplývá, že poslanec Holík hovoří o současném stavu českého energetického mixu, a proto v rámci ČR je tvrzení, že jsou pouze tři obnovitelné bezuhlíkové zdroje, pravdivé. Státní energetická koncepce však do budoucna s využíváním geotermální energie v ČR počítá (str. 107).

Lídři členských států EU se ve čtvrtek 12. 12. 2019 shodli na záměru dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Jedna ze zpráv IPCC, tedy expertského panelu OSN, jehož členové jsou nominováni jednotlivými členskými státy, však skutečně ukazuje, že dosažení uhlíkové neutrality je možné i dříve.

Zpráva IPCC (.pdf str. 12–13), která státům poskytuje informace o možných variantách dosažení uhlíkové neutrality, cílí na snížení emisí CO2 do roku 2030 o 40–60 % oproti roku 2010. Uhlíkové neutrality pak může být dle zprávy dosaženo v letech 2045–2055. Tyto ambice přitom vycházejí ze snahy zamezit globálnímu oteplení o více než 1,5 °C.

Zdroj: (IPCC, .pdf, str. 13)

Modrý pruh na velkém grafu na levé straně ukazuje rozpětí možných rychlostí snižování emisí CO2 a z něj tedy plyne, že uhlíkové neutrality lze dosáhnout i dříve než v roce 2050.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty, nikoliv pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle této zprávy vyžaduje například provoz elektrárny na zemní plyn v mediánu 370 g/kWh přímých emisí a 490 g/kWh za životní cyklus. Uhelné elektrárny produkují v mediánu 760 g/kWh přímých emisí a 820 g/kWh za životní cyklus.

Obnovitelné zdroje, které jsou považovány za bezemisní, mají sice nulové přímé emise, ale nemají nulové emise za celý životní cyklus. Medián jejich hodnot je v aktuálních ekonomických podmínkách o řád nižší. Větrné elektrárny za životní cyklus vyprodukují v mediánu 11 či 12 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), solární elektrárny vyprodukují 27/41/48 g/kWh (záleží na jejich druhu), vodní elektrárny vyprodukují 24 g/kWh, biomasa pak 230 g/kWh.

Z této studie tedy vyplývá, že nahrazením uhlí jako zdroje výroby elektřiny některým z obnovitelných zdrojů by došlo ke snížení množství vyprodukovaného CO2 více než 60×. Solární panely však dle studie produkují v mediánu 41 g či 48 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (dle druhu), což představuje zhruba dvacetinu emisí produkovaných uhelnými elektrárnami za životní cyklus. Vzhledem k tomu, že europoslanec Peksa nespecifikoval, kterým obnovitelným zdrojem by mělo být uhlí nahrazeno, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Lukáš Wagenknecht se v roce 2018 ucházel o post senátora jako kandidát Pirátské strany. Ve volbách uspěl, když ve druhém kole získal 54,45 % a porazil tak nestraníka za TOP 09 a hnutí STAN Pavla Dungla. Dle oficiálních stránek Senátu však Lukáš Wagenknecht není členem Pirátů.

Senátor Wagenknecht se před svým vstupem do Senátu věnoval profesi interního auditora, později také podnikání v oblasti maloobchodního prodeje. Během své auditorské činnosti odhalil například zmanipulování dotací v Regionálním operačním programu Severozápad nebo napojení firem odpovídajících za stavbu metra A v Praze na některé politiky. Jako jeden z hlavních důvodů své spolupráce s Piráty uvádí Lukáš Wagenknecht například snahu o boj s korupcí.

Úmysl, který stál u vzniku tzv. Lex Babiš, nemůžeme ověřit. Můžeme však hodnotit, zda-li tento zákon prosadili politici z tradičních demokratických stran, tedy stran, které se právem odvolávají na svoji dlouhodobou historickou tradici. Dále můžeme hodnotit, zda-li tento zákon nějak ovlivnil Andreje Babiše, respektive firmu AGROFERT, a.s., jejímž jediným akcionářem byl dle veřejného rejstříku od 30. června 2005 do 3. února 2017 Andrej Babiš.

Návrh zákona, o kterém premiér Babiš mluví, vznikl za vlády Bohuslava Sobotky, která se sestávala z koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Návrh zákona byl vládou schválen na schůzi z 29. července 2015.

Poslanecké sněmovně byl návrh předložen jako sněmovní tisk 564. Po prvním čtení 16. prosince 2015 na 36. schůzi byl návrh přikázán k projednání ústavně právnímu (hlasování č. 329) výboru jako výboru garančnímu usnesením č. 1028 (.pdf). Tato dvě hlasování byla opřena o valnou většinu přihlášených poslanců včetně hlasů poslanců z ANO.

Tento původní návrh neobsahoval v prvním čtení paragrafy 4a, 4b a 4c, které postupně veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným zakazují provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace. Právě tyto paragrafy se nejvýznamněji dotkly i tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, který o nich ve výroku tvrdí, že mu byly „ušity na míru".

Pozměňovací návrh obsahující § 4a byl na jednání Ústavně právního výboru předložen poslancem Chvojkou (ČSSD) (původně jakožto § 4c) a § 4b (původně jako § 4a) poslancem Plíškem (TOP09, dříve KDU-ČSL) 30. března 2016 (.doc, str. 7-11) v konečném znění. Pozměňovací návrhy z výboru byly vydány jako sněmovní tisk 564/9 (.pdf). V druhém čtení předložil poslanec Plíšek pozměňovací návrh, který vešel do konečného znění jako § 4c a je obsažený ve sněmovním tisku 564/10 (.pdf, str. 9).

Třetí čtení proběhlo 14. září 2019 na 49. schůzi PS, kde byl návrh zákona projednán. Verze návrhu byla přijata 187. hlasováním 135 ze 182 hlasů. Proti bylo pouze ANO. Podobně přitom vypadalo i hlasování o pozměňovacích návrzích, které do zákona vnesly již zmiňovaný § 4a, § 4b a § 4c.

Po vrácení prezidentem a Senátem byl návrh zákona opět schválen stejnými stranami a zákon byl nakonec dne 25. ledna 2017 vyhlášen jako zákon č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.

Ve třetím čtení pro návrh novely zákona o střetu zájmů, která díky svému vlivu na Andreje Babiše získala neoficiální přízvisko Lex Babiš, hlasovali poslanci ČSSD, KSČM, TOP09, ODS, KDU-ČSL a Úsvitu. ČSSD a KDU-ČSL jsou strany, které odvozují svoji historii minimálně od první republiky. ODS se historicky považuje za stranu, která vznikla z rozštěpení OF. Při hlasováních přispěla i KSČM, která se vznikem odvolává na totalitní KSČ. Je tedy pravdou, že tzv. tradiční strany hlasovaly dohromady 106 hlasy pro návrh.

Úmysl politiků tzv. tradičních politických stran „ušít“ novelu zákona na míru Andreji Babišovi nelze prokázat, nicméně přijetí novely (konkrétně výše zmíněné paragrafy 4a, 4b a 4c) opravdu mělo významný vliv právě na Andreje Babiše. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení (str. 57) majetku, respektive společnosti Agrofert, do svěřenských fondů AB private trust I. a II.

AGROFERT, a.s. se dle veřejného rejstříku stal 16. října 2013 jediným akcionářem společnosti MAFRA, a. s., která již tou dobou vydávala například MF DNES a Lidové noviny. Dle výroční zprávy (.pdf, str. 53) za rok 2016 přijala firma AGROFERT, a.s. 1,13 mld Kč provozních a 372 milionů Kč investičních dotací. Společnost UNILES, a. s., jíž byla společnost AGROFERT, a.s. jediným akcionářem dle veřejného rejstříku od 26. února 2014 do 28. prosince 2018, byla dodavatelem několika veřejných zakázek, například zakázky číslo P14V00000606. Činnosti Agrofertu, jakožto společnosti vlastněné Andrejem Babišem, se tak novela zákona o střetu zájmů dotkla.

Dne 15. února 2017 Ústavní soud obdržel návrh od prezidenta Zemana na zrušení tzv. lex Babiš. Ústavní soud stále nerozhodl, jestli je zákon v souladu s ústavou. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Text návrhu je pak k dispozici zde.

„Tato věc… byla počítačem přidělena jednomu mému kolegovi. Plenární rozhodování máme každé úterý, ale na program mohu zařadit jen to, co připravil soudce-zpravodaj… On mi to ale do dnešního dne nepředložil, říká, že je to složité a má s tím práci. (...) Já s tím spokojen nejsem. Podle mého soudu,… by žádná věc u nás neměla být nerozhodnuta déle než 1,5–2 roky. Tady jsme lhůtu už překročili, soudce-zpravodaj mi pravidelně slibuje, že už to bude… takže doufám, že se dočkám,“ vysvětluje předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Ministryně Dostálová uvedla v souvislosti s auditní zprávou Evropské komise o údajném střetu zájmů premiéra Andreje Babiše pro server iDNES: „Dokument má být zachován jako důvěrný do té doby, než budou ukončeny všechny navazující procedury.“ Podobně píší i ostatní zpravodajské servery. Web ČT24 uvedl: „Šéfka resortu Klára Dostálová (za ANO) vysvětlila, že Evropská komise zprávu označila jako důvěrnou.“ Bývalý eurokomisař Oettinger přitom v minulosti slíbil, že s výsledky auditu seznámí veřejnost po jeho skončení.

Mluvčí Evropské komise na dotaz ČT uvedl (2. video, čas 1:05), že se jedná o důvěrný materiál a Komise se k němu nyní nemůže vyjadřovat.

Ve volbách do evropského parlamentu v roce 2019 kandidoval na 13. místě pirátské kandidátky Michal Šalamoun. Podle Deníkem N zveřejněného dokumentu (str. 1) se na auditu podílela dvě Generální ředitelství Evropské komise DG EMPL a DG REGIO, Šalamoun však není veden jako pracovník ani jednoho z nich. Michala Šalomouna jsme kontaktovali, a ten nám v této věci popřel jakoukoliv spolupráci s Evropskou komisí.

Je možné, že Andrej Babiš měl na mysli jiného kandidáta Pirátů, Petra Jirmana, který kandidoval na 17. místě kandidátky. Petr Jirman je zaměstnancem Evropské komise (od roku 2010 Generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku) již 13 let. Petra Jirmana jsme kontaktovali, a ten nám popřel jakoukoliv spolupráci s Evropskou komisí na přípravě zprávy o auditu možného střetu zájmů Andreje Babiše.