Přehled ověřených výroků

Senátor Jiří Růžička v rozhovoru poukazuje na fakt, že ve školách je zapotřebí zajistit dostatek administrativních pracovníků, kteří se vypořádají s povinnostmi typu GDPR. Tímto se zamezí, aby administrativu vykonávali pedagogové a předejde se snižování kvality výuky. Označním „tyhle lidi“ jsou tedy myšleni administrativní pracovníci jako např. hospodář nebo učetní.

Podle informací uvedených na stránkách Ministerstva školství jsou mezi hlavními cíli změny financování regionálního školství narovnání systému pro rozdělování peněz a zjednodušení ekonomické administrativy. Nedá se však přímo říci, že by cílem této reformy bylo navýšení administrativních pracovníků ve školách, to změna nezaručuje.

V současné době je financování škol založené na počtu žáků. To má za důsledek nepředvídatelný finanční plán, protože při snížení počtu studentů dochází ke snížení celkového rozpočtu školy. Tento styl rozdělení peněz se má však změnit až od roku 2020, což znamená, že se tato změna ještě v praxi nemůže naplno projevovat.

Školy budou dostávat finance na základě rozsahu výuky a odučených hodin. Přestože tato změna znamená, že by ředitelé škol měli disponovat stabilnějším a větším rozpočtem, není přímo jasné, jak se reforma projeví ve vztahu ke zvýšení počtu administrativních pracovníků. Pravdou stále zůstává, že i školy jako Gymnázium Jana Keplera, kde byl v průběhu let dle výročních zpráv stabilní počet studentů (v roce 2005 i 2018 zde studovalo 584 studentů – .pdf, str. 5 a .pdf, str.6) mají pouze jednotky administrativních pracovníků. Zmiňované Gymnázium Jan Keplera má pouze dva administrativní pracovníky (hospodářku a účetní). Na druhou stranu Gymnázium Boženy Němcové (velikostně srovnatelné s Gymnáziem Jana Keplera) ztratilo za posledních 13 let 13,6 % studentů, přesto má vedení školy ve svých řadách vedle ředitele a jeho zástupců hned tři administrativní pracovníky.

Dá se tedy říci, že pouhá stabilizace školních rozpočtů nemusí na navýšení administrativních pracovníků na školách stačit, dle tehdejší ministryně školství i samotného ministerstva však díky návrhu ubude administrativní práce spojené s financováním, uvolněný čas tedy bude moci být využit na jiné administrativní povinnosti.

Reforma financování regionálního školství měla vejít v platnost už k prvnímu lednu 2019, ale na konci června 2018 byla posunuta o rok, tedy od 1. 1. 2020. Obě změny jsou obsaženy v zákonech č. 101/2017 Sb. a č. 167/2018 Sb.

V praxi se reforma dotkne školek, základních škol, středních škol a jiných školských zařízení vyjma (.pdf, str. 5) škol a školek církevních a soukromých. Změny ve financování se budou týkat jak pedagogických, tak nepedagogických pracovníků.

Změny ve školkách (.pdf, str. 18) se budou týkat určení maximálního počtu státem dotovaných odučených hodin na jeden výukový den (tzv. hodnoty PHmax). Od toho se odvíjí např. počet dotovaných pedagogických zaměstnanců na pracoviště a jejich úvazky. Hodnoty PHmax se přitom odvíjí od počtu tříd ve školce i od počtu hodin, po které je školka přes den v provozu. Tato novela se týká vyhlášky č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání. Také bude zavedena hranice maximálního počtu žáků. Za děti nad limit pracoviště peníze nedostanou.

Co se týče změn ve struktuře a financování základních škol (.pdf, str. 25 a násl.), tak zde se opět setkáváme s výpočtem hodnoty PHmax, od které se odvíjí maximální počet odučených hodin dotovaných ze státního rozpočtu. Právě podle počtu hodin budou školy finančně ohodnoceny, nikoliv podle počtu žáků, jako tomu bylo doposud. Novelizována bude kvůli tomu vyhláška č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání.

Změny se budou také konat v organizaci a financování školních družin a zájmového vzdělávání (.pdf, str. 38). Konkrétně u školních družin bude nastaven nový způsob financování, bude nově definovaná docházka (denní, pravidelná, nepravidelná, příležitostná). Také dojde k regulaci maximálního počtu odučených hodin. Co zůstane nezměněno, tak je počet žáků na oddělení družiny (30).

U středních škol (.pdf, str. 52 a násl.) dojde k nastavení maximálního počtu hodin. Ten bude nastaven podle počtu studentů, případně podle počtu oborů na jednu třídu. Opět se setkáváme s faktem, že školy nedostanou zaplaceno za hodiny, které překročí hodnoty indexu PHmax.

Obecně řečeno, zřizovatelem mateřských škol a základních škol je podle školského zákona skutečně obec. Tento zákon pak umožňuje zřídit mateřskou nebo základní školu i tzv. svazku obcí. Zřizovatelem středních škol je podle stejného zákona kraj. Z těchto obecných pravidel však existuje několik výjimek.

Kraj kromě povinnosti zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, má také povinnost zajistit vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, stejně tak jazykové, umělecké a zájmové vzdělávaní. Za tímto účelem kromě středních škol a vyšších odborných škol, zřizuje také mateřské a základní školy pro děti a žáky, kteří vyžadují speciální péči (děti, žáci, studenti s mentálním, tělesným, zrakovým, sluchovým a jiným postižením). Pro vyšší úroveň postižení nebo kumulaci postižení kraj zřizuje základní školy speciální. Stejně tak zřizuje základní školy umělecké. Všechny tyto zmíněné případy lze označit za výjimky z obecného pravidla, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

V roce 2002 vešla v platnost novela zákona o státní správě a samosprávě ve školství, která mimo jiné https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-284#cl1-64">zaváděla povinnost pro obce a kraje u předškolního zařízení, školy nebo školského zařízení, které nemá právní subjektivitu, změnu právní formy, a to na příspěvkovou organizaci. Příspěvková organizace je právnickou osobou veřejného práva, zřízená k plnění úkolů ve veřejném zájmu. Právní subjektivitu ji výslovně přiznává zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Koncem roku 2004 vešel v platnost zcela nový školský zákon, který právní subjektivitu školám ponechává. Nově navíc zavedl pojem školská právnická osoba, která na rozdíl od příspěvkové organizace může vlastnit majetek a může být zřízena soukromou osobou.

Obě tyto právní formy týkající se škol mají právní subjektivitu a byly zavedeny v prvním případě před 17 lety, v druhém téměř před 15 lety.

Mezi nepedagogický personál řadíme (.pdf, str. 55–56) například školníky, uklízečky, kuchaře, úředníky či mistry zaměstnané na školách.

V současnosti funguje financování školství následovně: Na základě informací o počtu žáků a pedagogů je na oblast financování školství vymezena určitá částka ze státního rozpočtu, která je následně přidělena MŠMT. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (.pdf, str. 7–8) rozděluje mezi jednotlivé krajské úřady peníze na přímé výdaje na vzdělávání. Množství peněz je určeno tzv. republikovými normativy, čili výdaje na jednoho žáka příslušného věku. Úřad poté rozděluje obecním a krajským školám a školským zařízením určitý obnos peněz odpovídající skutečnému počtu žáků uvedených ve školní matrice pro daný rok. Ředitel pak přerozděluje peníze mezi pedagogické i nepedagogické zaměstnance.

Výrok jsme označili za zavádějící, jelikož nepedagogičtí pracovníci jako takoví nejsou placeni přímo státem. Jejich plat sice pochází ze státního rozpočtu, ale v konečném důsledku je přerozdělován krajskými úřady do škol a až ředitel rozhoduje o konečné výplatě. Prostředky navíc škola může získat z rozpočtu svého zřizovatele (obce či kraje), z vlastní hospodářské činnosti či z účasti v mezinárodních hospodářských programech. Stát tedy pouze poskytuje prostředky, ze kterých je možné zaplatit i nepedagogické pracovníky. Příkladem může být ZŠ a MŠ Janovice, která z celkového rozpočtu (.pdf, str. 27-28) 17,8 milionů získala od státu pouze 11,6 milionů. Další 4,5 milionu pak poskytl zřizovatel (obec Janovice). Další peníze pak škola získala ze své hospodářské a jiné činnosti, např. z pronájmu tělocvičny či výroby jídel.

Druhou část výroku, tedy zda má mít nepedagogický personál souvislost s pedagogickou činností, neposuzujeme, jelikož se jedná o názor ministra Plagy, nikoliv faktické tvrzení.

Zřizovatelem (.pdf, str. 1) školy mohou být Ministerstvo školství, kraj, obec, svazek obcí, církev nebo soukromá osoba. Nejvíce škol je zřízených obcemi, nejméně církvemi. Příkladem mohou být základní školy. V Česku obce zřizují 3 635 základních škol, zatímco církve jen 42. Soukromých zřizovatelů je 113. Speciální případ jsou základní školy zřizované ministerstvem. Je jich 50 a jedná se o základní školy pro žáky se speciálními potřebami.

Ve školském zákoně je uvedeno, že obec zřizuje a zrušuje mateřské školy. Dále může zřizovat a rušit školy základní. Kraj zajišťuje podmínky pro uskutečnění vzdělání středního, vyššího odborného, a také vzdělání pro děti a studenty se speciálními potřebami. A stejně tak může zřizovat školy základní školy speciální.

Dle školského zákona může zřizovatel vytvořit školu jako příspěvkovou organizaci, či jako školskou právnickou osobu. V prvním případě se jedná neziskovou veřejnoprávní organizaci, kterou zřizuje pouze kraj, obec, nebo svazek obcí. U školské právnické osoby je ten rozdíl, že školu může zřizovat soukromá osoba.

Co se týče majetku, tak příspěvkové organizace nemají svůj majetek, ale se svěřeným majetkem hospodaří na základě zřizovací listiny. U školských právnických osob je tomu jinak. Školská právnická osoba (.doc, str. 13) používá ke svému chodu buď majetek vlastní, nebo majetek zapůjčený. Například při vzniku školské právnické osoby zřizované svazkem obcí je nutné odpovídající materiální zajištění pro chod. Docílí se toho převodem majetku od dosavadní příspěvkové organizace do dispozice nově vzniklé školské právnické osoby. Majetek je možno užívat také dočasně. Často formou nájmu nebo svěření. Takto zřízená škola může mít vlastní budovu, vybavení a může přijímat dary.

Dle zákona o veřejných zakázkách je možné, aby příspěvkové organizace vypisovaly veřejné zakázky. U právnických osob je to komplikovanější. Mohou tak činit pouze v případě, že slouží k nějakému veřejnému zájmu. Což školská právnická osoba určitě je.

Z logiky věci, když má škola majetek svěřený od zřizovatele, je v nájmu, nebo majetek vlastní, tak je nutno majetky spravovat. Možnost vykonávat tyto záležitosti tu je, zároveň jsou zde možnosti vypsání veřejné zakázky. Jako je například tato zakázka Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku na opravu učebny či zakázka Gymnázia Karla Čapka na nákup nového hardwaru.

Z konkrétních příkladů se dá vybrat třeba článek serveru Učitelské noviny z ledna 2011, ve kterém je vyzpovídáno několik ředitelů. Stalo se tak půl roku po nástupu 11. ministra školství Dobeše. Ten sliboval snížení administrativní zátěže škol a ředitelů. Většina z dotázaných ředitelů mluví o zachovávání dosavadního stavu, často i o nárůstu byrokracie. Ředitelé zde zmiňují i fakt, že jejich zřizovatel přesouvá na školy čím dál více administrativy.

Mgr. Jiří Růžička je od 1. července 1990 ředitelem (.pdf, str. 1) Gymnázia Jana Keplera v Praze 6, v souvislosti s výkonem veřejné funkce senátora v Senátu Parlamentu České republiky je z funkce ředitele uvolněn. Kapacita gymnázia je podle webu České školní inspekce 600 žáků.

Na gymnáziu se o administrativu starají dvě osoby – jedna hospodářka a jedna ekonomka.

V Anglii jsou alternativou k českým gymnáziím tzv. grammar schools, které jsou výběrové, a jednou z mnoha jejich funkcí je příprava studentů na univerzity.

Vyhledáním v databázi britského ministerstva školství jsme vybrali 3 podobně velké školy. Předně uveďme, že ve statistikách britského ministerstva školství jsou níže zmíněné Support staff popsány jako podpůrný personál, do kterého jsou započítávány jak administrativní pracovníci, jako např. pokladník či sekretářka, tak i pracovníci neadministrativní, jako např. správce IT sítě. Počet administrativních pracovníků tedy může být nižší než deklarovaný počet tzv. support staff zaměstnanců, nemůže však být vyšší.

Do první z nich, Caistor Grammar School, podle posledních dat ze školního roku 2017/2018 chodilo 686 žáků. Ve škole pracovalo celkem 95 zaměstnanců. Z tohoto počtu bylo v pedagogických profesích 44 učitelů a 3 asistenti výuky. Na podpůrných pozicích (tzv. Support staff) však bylo ve škole zaměstnáno pouze 25 osob. V přepočtu na plně zaměstnané (FTE) se jedná o 66,2 plných úvazků, z nichž 38,5 zastupují učitelé, 1,6 asistenti výuky a 15,6 osoby na support staff.

Přepočtem na plně zaměstnané (FTE – full time equivalent) se myslí přepočtení evidenčního počtu zaměstnanců ve fyzických osobách podle délky jejich pracovních úvazků na zaměstnavatelem stanovenou plnou pracovní dobu (.pdf, str. 3). V praxi to znamená, že počet zaměstnanců je větší než počet přepočtený na plně zaměstnané, protože učitelé, asistenti i další mají zkrácené úvazky.

Další vybranou školou je The Boston Grammar School, do níž v uvedeném školním roce chodilo 671 studentů. Z celkového počtu 76 zaměstnanců pracovalo 36 osob jako učitelé a 4 jako asistenti výuky. V administrativě pracovalo 17 lidí. V přepočtu na FTE se jedná o 59,2 plných úvazků na škole, z toho 34 učitelů, 3,2 asistentů výuky a 13,2 připadá na support staff.

Poslední vybranou školou je Queen Mary's High School, kde ve školním roce 2017/2018 studovalo 756 žáků. Ve škole pracovalo v tento rok 77 zaměstnanců, z nichž bylo 52 učitelů a 2 asistenti výuky. V administrativě pracovalo celkem 20 zaměstnanců. V přepočtu na FTE jde o 63,8 plných úvazků, z nichž 44,9 zastupují učitelé, 1,9 asistenti výuky a 15,5 připadá na support staff.

Počty administrativních pracovníků v námi vybraných školách tak neodpovídají výroku senátora Růžičky, který uvedl, že v administrativě pracuje kolem 45–50 zaměstnanců. Vedle těchto administrativních pozic jsou na školách i další podpůrné profese (např. stravování, technická správa), které se však do administrativy nepočítají.

Pokud bychom se podívali na celostátní statistiky, které však zahrnují školy jak mnohem větší, tak i menší než je gymnázium Jana Keplera, tak v Anglii studuje na státních základních školách 5 035 029 žáků, na které připadá 87 157 zaměstnanců na „support staff" pozicích, průměrně tedy připadá 1 takový zaměstnanec na 58 žáků. V případě středních škol je to celkem 3 343 780 žáků a 85 395 zaměstnanců na „support staff" pozicích, tedy 1 takový zaměstnanec na 39 žáků. V přepočtu na plné pracovní úvazky (FTE) pak na základních školách připadá jeden plný úvazek „support staff" na 87 žáků. U středních škol je to jeden plný úvazek na 46 žáků.

Dle ČSÚ v roce 2017/2018 chodilo na základní školy 95 631 žáků (10,3 % z celkového počtu žáků) s nějakou formou speciální podpory vzdělávání (SVP). V následujícím školním roce 2018/2019 už byl počet 10 1983 žáků (10,8 % z celkového počtu žáků), tedy došlo k nárůstu o 0,5 procentního bodu (p.b.) dle ČSÚ. V předchozích letech se podíl žáků s nějakou formou postižení pohyboval stabilně kolem 9 % z celkového počtu žáků na základních školách.

V posledních dvou letech je ale patrný nárůst počtu žáků s speciálními vzdělávacími potřebami, jak ukazuje tabulka ČSÚ.

zdroj: ČSÚ

V počtech jsou patrné trendy snižování počtu žáků s tělesným a mentálním postižením. Zároveň se ale ukazuje nárůst počtu žáků s diagnostikou poruch učení či chování.

Výjimečnou pozici velice roztříštěné sídelní struktury – velkého počtu sídel a obcí – potvrzuje jak samotný český stát skrze Ministerstvo vnitra, tak zejména šetření mezinárodní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jak ukazuje následující graf, je patrné, že v rámci sídelní struktury ČR jsou dominantní svým počtem malé obce pod 500 obyvatel, které tvoří více než polovinu (55 %) z celkového počtu sídel.

Dle OECD a jeho průzkumu 105 států (.pdf, s. 286 a násl.) se s průměrným počtem 1640 obyvatel na jednu správní jednotku (obec) řadí ČR na přední příčku mezi státy s nejmenším počtem obyvatel na jednu obec. Na prvních třech místech je spolu s ČR ještě Slovensko s 1850 obyvateli (tamtéž, s. 286) a Mongolsko s 1676 obyvateli (tamtéž, s. 289). Malý počet obyvatel v obci souvisí s velkým počtem malých sídel.

S počtem 6258 obcí s pravomocí veřejné správy se ČR také nachází v předních příčkách (.pdf, s. 286–287). Například v rámci Evropy jsme na pátém místě za Francií, Německem, Španělskem a Itálií, tedy zeměmi s mnohonásobně větším počtem obyvatel. Počtem obyvatel podobné země jako třeba Řecko, Portugalsko či Rakousko zaostávají citelně s počtem 325, respektive 308 a 2100 obcí za ČR.

Nutno podotknout, že neexistuje žádný výzkum či statistický soubor dat zaobírající se všemi typy veřejné správy na úrovni obcí ve všech zemích.

Svazkové školství je pojem, který podle metodického pokynu (.doc, str. 2) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT), obsahuje školy a školská zařízení zřizovaná dobrovolnými svazky obcí. Tento metodický pokyn MŠMT aktualizovalo v letošním roce a měl by sloužit jako průvodce a metodický návod pro obce při zřizování takového typu škol nebo školských zařízení. Pojednává o kladech a záporech takového modelu spolupráce z pohledu ekonomického, účetního, pedagogického a právního.

Při hledání informací o podpoře svazkových škol ze strany MŠMT se nám podařilo dohledat Program pro rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol. Ministerstvo školství zde mimo jiné informuje, že se snaží „podpořit nárůst kapacit mateřských a základních škol zřizovaných dobrovolnými svazky obcí v lokalitách, kde není zajištěna dostatečná dostupnost předškolního či základního vzdělávání“. Tato podpora je ale spíše nastavením rovných (.pdf, str. 3) podmínek pro ty školy, jejichž zřizovatelem je obec, a těch, jejichž zřizovatelem je svazek obcí, tedy konstatováním, že se do výzvy mohou přihlašovat i školy svazkové.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy tedy kromě vydaného metodického pokynu svazkové školy nijak zvlášť nepodporuje. Jejich podpora je stejná jako podpora škol zřizovaných jedinou obcí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.