Přehled ověřených výroků

Podle tiskové zprávy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, který stávku pořádal, zůstalo uzavřeno 1 221 škol. Provoz omezilo 2 743 škol. Dalších téměř 3 000 škol vyjádřilo stávkujícím podporu. V žádné tiskové zprávě ČMOS neuvádí, kolik z těchto škol bylo středních, základních, mateřských či vyšších odborných.

Podle Statistické ročenky MŠMT se ke školnímu roku 2018/2019 na území České republiky nachází veřejně spravovaných 4 838 MŠ, 3 891 ZŠ, 349 ZŠ speciálních, 962 SŠ, 13 konzervatoří a 114 VOŠ. To je dohromady 10 167 škol. Uzavřeno tak bylo 12 % z nich a svůj provoz omezilo 27 %. Celkem se tedy do stávky podle odborářů zapojilo 39 % škol. Ministerstvo školství však na základě svého šetření mezi školami v 9 krajích dospělo k jiným číslům. Podle něj se do stávky zapojilo pouze 10–25 % škol. O jedné desetině stávkujících mluví také Sdružení místních samospráv.

Podívejme se blíže na to, co si představit pod 27 % škol, které podle odborářů omezily svůj provoz. Předseda Sdružení místních samospráv ČR Stanislav Polčák upozorňuje, že na řadě škol bylo například zrušeno pouze odpolední vyučování, byl vytvořen náhradní program nebo došlo k úpravě rozvrhu. Jak zmiňuje článek serveru Novinky.cz, důvodem k těmto opatřením mohlo být například to, že se na dané škole do stávky zapojilo jen několik učitelů. Zbylí vyučující tak museli práci stávkujících kolegů zastat.

Výsledné hodnocení tohoto výroku je tak závislé na otázce, zda je možné interpretovat procento stávkujících škol jako velmi malé. Hodnocení je znesnadněno tím, že není známý přesný počet škol, které se do stávky zapojily. Vzhledem k velkému rozptylu, který činí zmiňovaných 10–39 % a absenci konkrétnějších dat, hodnotíme daný výrok jako neověřitelný.

V následujícím hodnocení se budeme zabývat tím, zda počet státních zaměstnanců vzrostl skutečně o 60 000. Hodnotit, zda se tak stalo nezodpovědně, nám nepřísluší.

Ze Zprávy k novému návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2013 (.pdf, str. 40) pro roky 2012 a 2013, vládního zákona o státním rozpočtu na rok 2019 (.pdf, str. 126) pro roky 2014 až 2018 a 2020 (.pdf, str. 127) pro roky 2015 až 2020 lze zjistit rozpočtovaný počet míst v organizačních složkách státu (OSS) a příspěvkových organizacích (PO) a finance na ně vynaložené včetně míst spolufinancovaných z EU/FM.

Pokud však nezahrneme místa spolufinancována z EU/FM, dostaneme čísla o něco menší; jsou udána ve Střednědobých výhledech státního rozpočtu České republiky na léta 2017 a 2018 (.pdf, str. 43) pro roky 2012 až 2015 a Přípravách státního rozpočtu České republiky na rok 2020 a střednědobém výhledu na léta 2021 a 2022 (.pdf, str. 19) pro roky 2015 až 2020 rozpočtená místa.

Rozpočtená místa se však liší od čísel skutečných, která jsou známa vždy ke konci roku. Skutečný počet míst se započtením EU/FM pro roky 2014 až 2018 lze získat z vládního zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf, str. 129) , pro roky 2013 a 2014 z Návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2014 dokumentace C. (.pdf, str. 119) a pro roky 2012 a 2013 Návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2014 dokumentace C. (.pdf, str. 116).

Pro skutečný počet míst bez započtení EU/FM se nám nepodařila nalézt konzistentní časová rada, proto tyto čísla neuvádíme.

Od roku 2013, jehož rozpočet připravovala vláda s Miroslavem Kalouskem jako ministrem financí, došlo k navýšení počtu míst placených včetně zdrojů EU/FM v OSS a PO o 50 551 a o 43 750 bez těchto zdrojů. Od nástupu současné vlády došlo k roku 2020 k nárůstu rozpočtovaných míst placených včetně zdrojů EU/FM o 21 938 míst. Ve všech těchto případech je to tedy znatelně méně než Kalouskem prohlášených 60 000 míst.

Pokud se zaměříme ne na rozpočtovaná pracovní místa, ale na skutečný počet obsazených míst, pak tento počet narostl mezi lety 2013 a 2018 o 26 154 míst. Data o počtu obsazených míst v následujících letech nejsou zatím logicky dostupná. Porovnáme-li ovšem počet obsazených míst z roku 2013 s počtem rozpočtovaných míst v roce 2020, pak získáme nárůst o 61 477 míst. Vzhledem k tomu, že v minulosti nikdy nedošlo k situaci, že by se počet rozpočtovaných míst kryl s počtem skutečně obsazených míst, lze důvodně předpokládat, že počet skutečně obsazených míst nevzroste o poslancem Kalouskem deklarovaných 60 000.

Měříme-li ekonomický růst podle HDP, pak se Česko v posledních několika letech skutečně nachází v období ekonomického růstu. Co se týče nezaměstnanosti, v současnosti opravdu dochází k jejímu poklesu. Pohybuje se na historických minimech.

Neinvestiční dotace či transfery podnikatelským subjektům, které míří na jejich provoz, dosáhly v roce 2019 výše 49,5 mld. korun, což znamená 3,3 % (.pdf, str.24) veškerých výdajů státního rozpočtu. V návrhu rozpočtu na rok 2020 se objevuje mírný pokles, a to 48,5 mld. korun (.pdf, str.106).

V roce 2009, kdy došlo k propadům příjmů státního rozpočtu, a naopak byly navýšeny výdaje, se neinvestiční dotace podnikatelským subjektům dostaly na 28,5 mld. korun (.pdf,str. 69), což je 2,4 % z celkových výdajů státního rozpočtu za rok 2009. V roce 2010 to bylo 28,1 mld. korun, tedy opět 2,4 % výdajů státního rozpočtu. (.pdf, str. 51)

Můžeme tak říci, že neinvestiční dotace podnikatelským subjektům jsou vzhledem k ekonomickému růstu vyšší než v době ekonomické stagnace v roce 2009. Oproti roku 2009 jde v roce 2019 z celkových výdajů státního rozpočtu na neinvestiční dotace o 0,8 p.b. více.

Střednědobý výhled státního rozpočtu na rok 2021 a 2022 byl podle zákona zveřejněn Ministerstvem financí společně s rozpočtem na rok 2020.

Střednědobý výhled (.pdf, str. 54) pro roky 2021–2022 obsahuje v rozpočtu jednotlivých kapitol pouze zdroje z Evropské unie a dalších finančních mechanismů. Proto budeme pro rok 2020 pracovat s rozpočtem bez těchto zdrojů. Dle zmiňovaného výhledu je rozpočet Ministerstva kultury pro rok 2020 bez zdrojů z EU/FM 14,93 mld. Kč. V případě Ministerstva vnitra jde o 80,13 mld. Kč. Poslanec Kalousek ve svém výroku srovnává (čas 16:58–17:15) tato čísla s údaji o plánovaných výdajích resortů uvedených ve střednědobém výhledu státního rozpočtu pro rok 2021.

Jak plyne z tohoto výhledu (.pdf, str. 54), výdaje ministerstev (opět bez zdrojů z EU/FM) mají v daném roce činit 79,68 mld. Kč pro Ministerstvo vnitra a 14,31 mld. Kč pro Ministerstvo kultury. Výdaje Ministerstva vnitra tak mají klesnout proti roku 2020 o 0,45 miliardy a výdaje Ministerstva kultury o 0,62 mld. korun. Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože se Miroslav Kalousek ohledně Ministerstva kultury vyjádřil nepřesně, přičemž přesáhl námi uváděnou 10% míru tolerance.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje jak na slib Andreje Babiše, že navýší platy učitelů o 15 % průměrné mzdy, tak i na programové prohlášení vlády (.pdf):

„Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“ (str. 14).

Státní rozpočet pro rok 2020 ale s takovým razantním navýšením nepočítá. Alena Schillerová k tomu uvádí: „V regionálním školství vzroste příští rok objem prostředků na platy učitelů o 10 % a na platy nepedagogických pracovníků o 7 %. Pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy učitelů o 9 % a v případě nepedagogických pracovníků s dodržením závazku, aby jejich platy dosáhly v tomto roce na 150 % jejich výše z roku 2017. Na konci volebního období v roce 2021 tak budou učitelé vydělávat v průměru více než 45 tisíc korun.“

Jak například uvádí Český rozhlas, průměrná mzda ve školství je velice obtížně odhadnutelná a musíme proto vycházet z dat uváděných vládou v analýze MŠMT, z níž ovšem neznáme výchozí data, ze kterých její tvůrci čerpají. Mluvčí MŠMT Aneta Lednová pro Český rozhlas k těmto údajům uvedla: „Do odhadů průměrného platu na rok 2019 bylo promítnuto rozpočtem garantované zvýšení pro pedagogy o 15 procent a pro nepedagogy o 10 procent oproti roku 2018.“

Pro rok 2019 je odhadovaná hodnota průměrného platu učitele rovna 39 098 Kč a nepedagogického pracovníka ve školství 20 980 Kč (dle analýzy MŠMT, str. 7). Hodnota průměrného platu byla v roce 2017 pro učitele 30 228 Kč, pro nepedagogy 17 509 Kč.

Hodnota slibovaná vládou, tedy 150 % průměrné mzdy roku 2017, je pro učitele 45 342 Kč. Vláda si tak 45 000 Kč stanovuje jako hranici, které chce do roku 2021 dosáhnout nově postupnými navýšeními o 10 % pro rok 2020 a o 9 % pro rok 2021.

Postupné navýšení platů učitelů o 10 % by znamenalo zvýšení průměrného platu na 43 008 Kč v roce 2020 a následně o 9 procent pak dosáhnutí konečné hodnoty 46 879 Kč v roce 2021. Pro srovnání by původní 15 % navýšení platů učitelů znamenalo dosáhnutí hodnoty 44 963 Kč již v roce 2020. Výpočet však vychází z výše zmíněného odhadu hodnoty průměrného platu v roce 2019, nikoliv z reálných dat. Podle nejnovějších dat byl v prvním pololetí roku 2019 průměrný plat téměř o dva tisíce Kč nižší než původně pro rok 2019 odhadovalo MŠMT.

Ve střednědobém výhledu státního rozpočtu se v tabulce predikovaných výdajů jednotlivých resortů uvádí navýšení výdajů MŠMT mezi léty 2020 a 2021 o více než 5 mld. korun, ale mezi léty 2021 a 2022 je nárůst pouze v rámci 1 mld. (.rar v .pdf D02, tab. č. 2). Ze střednědobého výhledu pro rok 2022 lze tedy skutečně usoudit, že prostředky navíc pro další zvyšování platů učitelů po roce 2021 nejsou.

Ve stejném souboru v dokumentu D01 se uvádí:

„V platové oblasti střednědobého výhledu státního rozpočtu na roky 2021 a 2022 není vyjma pedagogických a nepedagogických pracovníků v regionálním školství uvažováno s meziročním plošným nárůstem objemu prostředků na platy a ostatní platby za provedenou práci (ostatní osobní náklady)." (str. 25)

Dále se uvádí:

„Návrh dále obsahuje vlivy z letošního roku, z nichž nejvýraznějším je navýšení prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 9 % s dopadem ve výši 8,0 mld. Kč a nepedagogických pracovníků v regionálním školství o cca 4,3 % s dopadem ve výši 0,79 mld. Kč, čímž bude u obou skupin zaměstnanců splněn cíl stanovený v Programovém prohlášení vlády, kterým je zajištění nárůstu platů učitelů a nepedagogických pracovníků v regionálním školství na konci volebního období v roce 2021, aby se průměrné platy dostaly minimálně na 150 procent jejich rozpočtované výše pro rok 2017, tj. u pedagogických pracovníků na min. 45 000 Kč a u nepedagogických pracovníků min. na úroveň 24 000 Kč." (str. 25)

O roku 2022 se ovšem už v dokumentu nic blíže neuvádí. Tabulka č. 5 (.rar D02, str. 6) již také neuvádí žádné zvýšení prostředků na platy ve školství, naopak mírný úbytek.

Lze tedy říci, že vláda plánuje dosáhnout svého slibu o navýšení platů učitelů na 150 % průměrného platu z roku 2017 v roce 2021. Vzhledem ke zmírnění růstu platů z 15 % na 10 % a 9 % ve dvou letech lze skutečně říci (pokud budeme zaokrouhlovat na stovky), že vláda odložila dosáhnutí hranice 45 000 Kč z roku 2020 na rok 2021. Ve střednědobém výhledu pak další výrazné navyšování platů plánováno není.

Výrok navazuje na poznámku moderátorky Marcely Augustové směřující k možnostem opozice prosadit zvýšení platů učitelů. Poslanec Kalousek uvádí, že navyšování platů je předpokládáno v rámci pozměňovacích návrhů TOP 09 ke státnímu rozpočtu.

Pozměňovací návrhy týkající se ministerstva školství, které předložili poslanci TOP 09, chtějí navýšit rozpočet kapitoly MŠMT především na úkor (.docx) slev na jízdném (například návrhy poslance Feriho). Růstu platů se pak týká (.docx) hlavně návrh poslankyně TOP 09 Pekarové Adamové. Ten počítá s navýšením kapitoly MŠMT ve specifickém ukazateli nazvaném „Výdaje regionálního školství a přímo řízených organizací“ celkem o 5,5 miliard korun za účelem zvýšení platů učitelů (str. 1). V odůvodnění návrhu se uvádí:

„Schválením pozměňovacího návrhu dojde k navýšení kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o 5,5 mld. korun, které v současnosti chybí na dofinancování regionálního školství. Tato částka by měla finančně pokrýt nárůst platů učitelů dle požadavků školských odborů o 15 %, namísto vládou navrhovaného růstu pouze 10 %. V praxi by to mělo vést ke zvýšení mezd o cca 3500 Kč, čímž dojde alespoň k částečnému přiblížení se závazkům, které si vláda sama stanovila v programovém prohlášení, tedy aby v roce 2021 měli učitelé 150 % svého výdělku z roku 2017.“

V programovém prohlášení (.pdf, str. 14) vlády je jako jeden ze závazků zmíněno: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“

Zdroj: Analýza MŠMT, zveřejnila Pedagogická komora

Dle této analýzy dosáhl za rok 2017 průměrný plat učitelů 30 228 Kč. Zmíněné minimální zvýšení o 50 % se tedy rovná částce 45 342 Kč.

Pro rok 2019 byly skutečně naplánovány a vyhrazeny peníze navíc, které mají zajistit navýšení platu učitelům o 15 %.

„Jsem rád, že se nám podařilo vyjednat podstatné navýšení platů učitelů, přiblížíme se tak deklarovanému cíli vlády, a to 45 tisíc korun průměrného platu pedagoga. Důležité je, že rozpočet pamatuje i na platy školníků, kuchařů a dalších nepedagogických zaměstnanců,“ uvedl ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga po jednání kabinetu.

Pro rok 2020 je v návrhu státního rozpočtu naplánováno zvýšení učitelského platu o 10 %, jak dokládá i průvodní Zpráva ke státnímu rozpočtu 2020 (.pdf, str. 100–101). V roce 2021 se má učitelský plat zvednout o 9 % (.pdf, str 25).

„Jsme blízko splnění vládního slibu a ty prostředky, jak byly slíbeny, tedy 150 % výše platů oproti roku 2017, do sektoru školství skutečně doputují,“ upozornil Plaga.

Z kontextu předpokládáme, že Alena Schillerová zde mluví o zemích mimo Evropskou unii, ale v OECD. To jsou Austrálie, Kanada, Chile, Island, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Švýcarsko, Turecko a Spojené státy americké. Nelze u všech z nich určit poměr minimální a průměrné mzdy, konkrétně Island, Norsko a Švýcarsko nemají národní minimální mzdu, místo toho mají minimální mzdu určenou podle sektorů. OECD zároveň nemá data o průměrné mzdě v Turecku.

Když spočítáme poměr minimální a průměrné mzdy v ostatních státech z roku 2018 (novější data nejsou zatím veřejně dostupná), dostaneme hodnotu 38 %, tedy velmi blízkou hodnotě Aleny Schillerové. Námi zpracovaná data z OECD si můžete prohlédnout v tabulce. Všechny převody mezi měnami byly provedeny k hodnotám z 31. prosince 2018.

Tripartita, celým jménem Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, je dobrovolným dohadovacím orgánem mezi vládou, zaměstnanci (zastoupenými odbory) a zaměstnavateli (zastoupenými podnikatelskými svazy). Cílem tripartity je pak dle jejich stránek udržování sociálního smíru za pomoci dialogu mezi zúčastněnými stranami. Proto také ministryně Schillerová odkazuje na jednání tripartity a její stanovisko, protože cílem tripartity je společná dohoda, na které se všechny strany shodly – v tomto případě dohoda o nové výši minimální mzdy.

Tripartita se na nejvyšší (plenární) úrovni schází v průměru jednou za dva měsíce. Konkrétně se letos sešla 21. 1., 25. 3., 27. 5., 10. 6., 16. 9. a 18. 11. s tím, že jednání 27. května bylo mimořádné a týkalo se jen navyšování platů ve veřejném sektoru. Na úrovni předsednictva se pak schází každý měsíc a odborné pracovní skupiny se scházejí dle potřeby.

Ačkoliv byla otázka minimální mzdy řešena tripartitou v červnu, září i listopadu, tak se nepodařilo najít mezi stranami kompromis. Na základě listopadového neúspěchu se proto koaliční partneři dohodli na zvýšení minimální mzdy a v prosinci by toto nařízení měla schvalovat vláda. Rozhodnutí o výši minimální mzdy je velmi důležité pro podnikatele, pro které je tato informace klíčová při finančním plánování na následující rok, jelikož jsou mzdové náklady významnou položkou jejich rozpočtů. Za vlády Bohuslava Sobotky se navýšení minimální mzdy schvalovalo většinou v srpnu, září či říjnu. V roce 2018 již Babišův kabinet schvaloval navýšení 14. listopadu a letos by formální schválení mělo být až 9. prosince na dalším zasedání vlády.

Tvrzení ministryně Schillerové, že o navýšení minimální mzdy nebylo možno rozhodnout dříve, protože neexistovala shoda tripartity, hodnotíme jako nepravdivé. Jelikož je tripartita dobrovolným dohadovacím orgánem, tak vláda nemá povinnost se řídit výstupy z tripartity a nutně nemusí čekat na shodu na projednávaných bodech. Vláda je finálním orgánem, který o výši minimální mzdy rozhoduje svým nařízením (v současnosti je to nařízení vlády 273/2018 Sb.). Historicky se v posledních letech tripartitě nedařilo najít kompromis, na kterém by se strany dohodly, proto o výši minimální mzdy rozhodovala vláda, např. v roce 2018, 2017, 2016 a 2015.

Na závěr pak dodejme, že se tripartita nesešla před 14 dny, jak ministryně Schillerová tvrdí, ale 10 dny (18. listopadu) před jejím výrokem z 28. listopadu. Tato nepřesnost však na celkovém hodnocení nic nemění.

Programové prohlášení vlády České republiky z června roku 2018 obsahuje větu: „Připravíme závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd“ (str. 10). Jinou zmínku o minimální mzdě přitom prohlášení neobsahuje.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť ve vládním prohlášení se vláda zavázala pouze k přijetí pravidel, kterými by se případné zvyšování minimální mzdy mělo řídit. Koalice se však nezavázala k reálnému zvýšení minimální mzdy.