Přehled ověřených výroků

Podle posledních dat Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo k 3. říjnu 2019 v Turecku registrovaných celkem 3 671 533 syrských uprchlíků, v Jordánsku 654 955 syrských uprchlíků a v Libanonu 919 578 uprchlíků původem ze Sýrie.

Celkový známý počet registrovaných syrských uprchlíků je 5 411 094 osob, které pobývají vedle zmíněných tří zemí i v dalších okolních státech. Celkový počet Syřanů pobývajících v okolních státech je pak dle UNHCR až 7,2 milionů. Toto číslo však zahrnuje (.pdf, str. 2) nejen registrované syrské uprchlíky, ale např. i Syřany, kteří v okolních státech pobývají z jiných důvodů. V Libanonu tak dle publikace bylo v roce 2018 1,5 milionu Syřanů a v Jordánsku 1,4 milionu. Jaká část z tohoto počtu jsou neregistrovaní uprchlíci však není jasné.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit počty neregistrovaných uprchlíků ve zmiňovaných státech.

Web UNHCR nabízí několik přehledných grafů, například:

Celkový počet syrských uprchlíků a jeho vývoj na časové ose (modře – uprchlíci v uprchlických táborech, červeně – ostatní uprchlíci ve městech a dalších oblastech)

Demografie syrských uprchlíků (muži – tmavě modrá, ženy – světle modrá)

Za počátek konfliktu v Sýrii jsou považovány protesty proti režimu prezidenta Bašára Asada, které vypukly v březnu 2011. Protesty v Sýrii byly součástí rozsáhlejší vlny povstání a demonstrací, tzv. Arabského jara.

Asadův režim proti protestům tvrdě zasáhl, včetně zabití řady demonstrantů. Násilné potlačení protestů v Sýrii odsoudil tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

V červenci 2012 označil Mezinárodní červený kříž situaci v Sýrii za občanskou válku. O měsíc později prohlásil nezávislý panel OSN, že během konfliktu došlo k válečným zločinům.

Konflikt v Sýrii započal povstáním proti režimu Bašára Asada v roce 2011 a postupně se vyvinul v občanskou válku s mnoha aktéry se složitými vazbami. Tato válka v Sýrii trvá přes 8 let.

V interpelaci ze dne 18. června 2019 (.pdf, str. 2) se předseda Filip obrátil na ministryni Maláčovou se čtyřmi otázkami, které se týkaly zejména „zavádění jednotného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí a postupného nahrazování informačních systémů společnosti OKsystem“.

V otázkách se Vojtěch Filip zaměřil na průběh zavádění Jednotného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí a dále na dodržování harmonogramu tohoto zavádění. V dalších otázkách se předseda Filip dotazoval na nekonzistenci dat informačních systémů nepojistných dávek z let 2011–2014, na průběh vyšetřování této nekonzistence a na její příčinu.

Ministryně Maláčová mu odpověděla 18. července 2019 (.pdf, str. 2–4). Zavádění klíčových částí Jednotného informačního systému podle ministryně probíhá podle plánovaného harmonogramu. K nekonzistenci dat podle Jany Maláčové došlo kvůli manuálnímu zadávání dat či špatné interpretaci dat systémem. Při této nekonzistenci podle vyjádření ministryně Maláčové „nedošlo k neoprávněnému vyplácení, nebo naopak nevyplácení finančních prostředků“. Vyšetřování vedl Úřad práce ČR. Tato problematika je prý stále prověřována, takže zatím není možné učinit konečné závěry. Ke své odpovědi připojila jako přílohu Aktuální informace o harmonogramu řešení ICT v resortu MPSV (.pdf, str. 5–7) s popisem zavádění klíčových částí Jednotného informačního systému.

Vojtěch Filip následně požádal (.pdf, str. 2) o zařazení své interpelace na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Věc byla projednávána v září letošního roku. Projednávání bylo přerušeno.

Předseda KSČM Vojtěch Filip reaguje na dotazy ohledně údajného lobbování za společnost První chráněná dílna obviněného podnikatele Tomáše Horáčka (je pravda, že zaměstnávala lidi s postižením). Ten měl poskytnout KSČM dva dary v celkové hodnotě zhruba 96 tisíc Kč. Vojtěch Filip následně psal dopisy řediteli Finančního úřadu Ústeckého kraje Janu Havlíčkovi. V nich výrazně kritizoval kontroly úřadu, které v případě Horáčkovy První chráněné dílny upozornily na možné zneužívání evropských dotací, a za tuto firmu se přimlouval.

Interpelace podle čl. 53 Ústavy není to samé jako oprávnění poslance požadovat informace a vysvětlení podle § 11 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Na tom se shoduje i publikace Ústavní systém České republiky na str. 158 od kolektivu Gerloch, Hřebejk, Zoubek:

„Poslanec i senátor má zejména právo na informace. Je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce. Za důraznější institut k získávání informací a vysvětlení od členů vlády je možné označit interpelace. Podle čl. 53 Ústavy má každý poslanec právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.“

Interpelace, která slouží výhradně poslancům k dotazování vlády a jejích členů, je tradiční institut doplňující základní nástroje odpovědnosti vlády vůči Poslanecké sněmovně. Z tohoto důvodu náleží právo interpelace pouze poslancům, nikoli členům Senátu.

Právo na informace je pak širší, kromě členů vlády mohou být dotázáni také vedoucí správních úřadů, zároveň ho mají jak poslanci, tak senátoři (§ 11 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny a § 12 Jednacího řádu Senátu).

Podané interpelace jsou pak zachyceny v databázi Poslanecké sněmovny. Z té můžeme zjistit, že v minulém ani současném volebním období nebyla právo interpelace ve věci zmíněných chráněných dílen využito. Že svého práva interpelace nevyužil je jasné také z adresátů dopisů, které poslanec Filip posílal. Ty byly odesílány ředitelům Finančního úřadu a České správy sociálního zabezpečení, přičemž vůči těmto osobám nemůže být interpelace, která je určena pouze vůči členům vlády, využita.

Vojtěch Filip tedy nemohl využít svého ústavního práva interpelace; mohl využít poslaneckého práva na informace, které ale nevyplývá z Ústavy.

Předposlední sjezd KSČM v Praze byl sjezdem IX. a konal se 14. až 15. května 2016. Na tomto sjezdu byli do vedení strany zvoleni následující:

• Vojtěch Filip, předseda ÚV
• Petr Šimůnek, 1. místopředseda ÚV
• Jiří Dolejš, místopředseda ÚV 
• Josef Skála, místopředseda ÚV
• Zdeňka Lišková, předsedkyně Ústřední revizní komise
• Helena Vrzalová, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise

Takto byly funkce obsazené až do X. sjezdu KSČM 21. dubna 2018, o kterém poslanec Filip v kontextu rozhovoru zřejmě mluví. Dopustil se však nepřesnosti, protože se tento sjezd odehrával v Nymburku, a nikoliv v Praze. Pro hodnocení výroku to však nepovažujeme za podstatné.
Zde byli do vedoucích funkcí strany zvoleni následující:

• Vojtěch Filip, předseda ÚV
• Petr Šimůnek, 1. místopředseda ÚV
• Stanislav Grospič, místopředseda ÚV 
• Václav Ort, místopředseda ÚV
• Kateřina Konečná, místopředsedkyně ÚV
• Marie Pěnčíková, předsedkyně Ústřední revizní komise
• Helena Vrzalová, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise

Z minulého období tak ve vedení strany zůstali 3 funkcionáři. Ve svých funkcích zůstali pouze Vojtěch Filip, Petr Šimůnek a Helena Vrzalová. Ostatní 4 členové vedení jsou noví.

Dle stanoviska 9. zasedání ÚV KSČM bylo svolání X. sjezdu reakcí na výsledky voleb, tento X. sjezd se odehrál 21. dubna 2018 v Nymburku (tedy ne v Praze, zde se poslanec Filip dopustil menší nepřesnosti, která není podstatná pro pravdivost výroku).

Dne 31. října 2017 prohlásil tehdejší místopředseda ÚV KSČM Josef Skála v rozhovoru (čas 10:16) pro DVTV: „...teď bude probíhat standardní série výročních schůzí, okresních a krajských konferencí. A ta bude mít dva úkoly. Za prvé vyhodnotit výsledky voleb a příčiny toho, co se stalo. A za druhé, nominovat lidi, kteří by nakonec na sjezdu byli zvoleni do vedení strany.“

Vskutku tedy došlo k prohlášení ze strany ÚV KSČM o jednání okresních konferencí po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017.

Dne 30. října 2017 v rozhovoru (čas 2:39) pro ČT24 Vojtěch Filip prohlásil: „Je samozřejmé, že takový propad nikdy KSČM neměla a je třeba to hodnotit, jestli to je věcí programu, jestli to je věcí vedení, jestli to je věcí kandidátů nebo volebních štábů...“

Po volbách tedy předseda ÚV KSČM naznačil, že je možná potřeba změny programu.

Nepovedlo se nám nalézt žádné přímé zmínky o novém krátkodobém a dlouhodobém programu KSČM před X. sjezdem. V usnesení (.docx, str. 2) X. sjezdu se však již zmiňuje, že sjezd ukládá nově zvolenému ÚV KSČM „zpracovat krátkodobý politický program (...)“ a „zpracovat aktualizaci programu KSČM (...)“.

Na X. sjezdu se také hlasovalo o zvolení nového vedení KSČM, tedy o členech ÚV. K tomu však došlo na většině polistopadových sjezdů KSČM.

KSČM získala letos ve volbách do Evropského parlamentu 6,94 % hlasů. Tento výsledek jí přinesl jeden mandát a europoslankyní se stala Kateřina Konečná. KSČM tak nedokázala obhájit zisk 10,98 % a 3 mandátů z předešlých voleb v roce 2014.

ČSSD se podařilo získat v letošních volbách do Evropského parlamentu pouze 3,95 % a nezískala tak žádný mandát. V předešlých volbách naopak získala 4 mandáty a 14,17 % hlasů.

Vojtěch Filip svým výrokem naznačuje, že žádný uvedený český nebo světový politik nezpochybňuje či nezpochybňoval politiku jedné Číny. Pro kontext je nutné uvést, že Filipův výrok se týká vypovězení partnerské smlouvy mezi Pekingem a Prahou kvůli odstavci, který slibuje uznání politiky jedné Číny (problematikou jsme se zabývali při ověřování tohoto výroku).

Problematiku jedné Číny jsme již rozebírali například zde. Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem jsou od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni, diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky. Ovšem samotné uznání politiky jedné Číny nemusí automaticky znamenat popření nezávislosti Tchaj-wanu (.pdf str. 11–12). Existence oficiálních diplomatických vztahů s Tchaj-wanem je však faktickou překážkou pro navázání hlubších diplomatických a obchodních vztahů s Čínskou lidovou republikou.

Tento přístup zastává také Evropská unie, postoj ČR je tedy zcela v souladu s evropskou politikou. EU uznává politiku jedné Číny a Tchaj-wan bere jako ekonomickou entitu, s kterou má silné obchodní vztahy. Dále vyzývá k dialogu mezi oběma stranami a jakákoliv dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podle ní musí být akceptována oběma stranami a přihlížet k zájmům tchaj-wanského obyvatelstva.

Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015. Tato koncepce vztahy k Tchaj-wanu doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Styky s Tchaj-wanem tak stále zůstávají na ekonomické a kulturní úrovni. Především ale současná koncepce zdůrazňuje zakotvení České republiky v Evropské unii. Zmiňuje se v ní jasné hodnotové zakotvení ČR v EU a unijní politika je základním rámcem, ve kterém se česká zahraniční politika uskutečňuje. Vzhledem ke státům mimo EU se v ní doslovně píše: „Zahraniční politika ČR vůči státům mimo EU se pohybuje v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších politik EU, rovněž využívá jejich nástrojů a snaží se je uzpůsobit svým zájmům.“

Nyní se zaměříme na vztah politiků uvedených poslancem Filipem k politice jedné Číny.

Václav Havel (československý a český prezident v letech 1989–2003) byl znám svými dlouhodobými negativními postoji k porušování lidských práv v Číně. V roce 1995 se v Praze dokonce účastnil neoficiálního setkání s tchaj-wanským premiérem Lien Čanem. Po tomto setkání pak prohlásil, že nepřítomnost Tchaj-wanu na zasedáních OSN je politováníhodná (.pdf, str. 1). Čína toto považovala za zpochybnění zmíněného principu jedné Číny, což uvádí i na stránkách svého velvyslanectví.

Vzhledem k Havlovu rezervovanému postoji k Číně založenému na zdůrazňování lidských práv a třeba také vzhledem k Dalajlámově návštěvě Prahy v roce 1990 se čínská strana snažila o uznání svých hlavních politických cílů. Jako projev této snahy můžeme považovat sérii bilaterálních setkání a rozhovorů mezi zástupci Číny a středoevropských zemí v letech 1991 až 1995, které vyústily ve vznik „Budapešťských principů“ (str. 4–5). Účastníkem těchto jednání byl v letech 1991–1992 právě předseda vlády Československé federace Marián Čalfa (v úřadě 1989–1992), který například při státní návštěvě Pekingu vysvětlovat postoje Československa k Číně (str. 4–5). Demagog.cz nedohledal, že by Marian Čalfa zpochybnil politiku jedné Číny. Účast na jednáních s Čínou spíše svědčí o opaku.

Miloš Zeman (předseda vlády ČR v letech 1998–2002 a od roku 2013 prezident ČR) je v otázce Číny dlouhodobě konzistentní, o čemž může například svědčit snaha Zemanovy administrativy v roce 1999 pozvat čínského premiéra do Prahy na státní návštěvu (str. 2). V době prezidentství pak rozvíjí vztahy s Čínou dále, a to především na základě svého pragmatismu (str. 1), ale rovněž v souladu s vládní politikou (viz výše). Postoj Zemana je jasně patrný například z vyjádření se ve sporu týkajícího se vypovězení partnerské smlouvy mezi Pekingem a Prahou. Zeman totiž k rušení kulturních akcí pražských umělců čínskou stranou uvedl, že takové akce respektuje jako odvetu za neuznání politiky jedné Číny.

Andrej Babiš (předseda vlády ČR od roku 2017) se nechal slyšet, že jeho vláda politiku jedné Číny respektuje. Oficiální zahraniční politika české vlády k politice jedné Číny je ostatně popsána v tomto článku výše.

Pro úplnost ještě doplníme pozici Donalda Trumpa. Pozice Donalda Trumpa je v této otázce poněkud rozkolísaná. V prosinci 2016 svým výrokem zpochybnil politiku jedné Číny, když si pro její uznání kladl požadavky při vyjednávání obchodní dohody, ovšem již v únoru 2017 toto tvrzení odvolal.

Pro kontext nabídneme ještě pozici Václava Klause a několika dalších evropských politiků:

Hlavní otěže v zahraniční politice a tím i v česko-čínských vztazích převzal po Mariánu Čalfovi v roce 1993 právě Václav Klaus (předseda vlády ČR v letech 1992–1997 a prezident ČR v období 2003–2013). Klaus již jako premiér samostatné České republiky při své návštěvě Číny v roce 1994 čínské představitele ujišťoval, že ČR plně respektuje princip jedné Číny (str. 5), čímž se o rok později dostane do sporu s Havlem a jeho výroky na adresu Tchaj-wanu (str. 5). O konzistentnosti Klausových postojů v delší časové rovině může svědčit i jeho prohlášení týkající se cesty do Číny v roce 2004, ve kterém se vyjadřuje o vzájemném respektu, který je nutné s Čínou udržovat. Faktem rovněž je, že Klausova zahraniční politika je typická velkým pragmatismem, který mu umožňuje neřešit lidskoprávní otázky a tím se vyhýbat sporným bodům s Čínou.

Pragmatický postoj v Evropě není výjimkou. Například kancléřka Angela Merkelová Čínu navštěvuje velmi často. Za dobu svého úřadování ji navštívila celkem dvanáctkrát. Pevnost jejího postoje k Číně je doložitelná například jejím distancování se od Trumpova zpochybnění politiky jedné Číny. Podobně jako kancléřka Merkelová k Číně přistupuje francouzský prezident Emanuel Macron, který na společném setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem prohlásil: „Máme mezi sebou rozdíly… Nikdo z nás není naivní. Ale my respektujeme Čínu… a přirozeně očekáváme od našich velkých partnerů, že také respektují jednotu Evropské unie stejně jako její hodnoty.“

Pokud jde o asijské velmoci, tak například Japonsko jednotnou Čínu a Tchaj-wan jako součást Čínské lidové republiky uznává od roku 1972, a navíc se za vlády japonského premiéra Šinzó Abe mluví o výrazném zlepšení čínsko-japonských vztahů. Jižní Korea pak ustanovila své vztahy s Čínskou lidovou republikou až v roce 1992 po přerušení diplomatických vztahů s Tchaj-wanem.

Čínskou republiku (Tchaj-wan) uznává celkem 17 nezávislých států (většinou zemí třetího světa), mezi nimiž je například africké Svazijsko.

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme jako nepravdivý, protože u celkem dvou jím jmenovaných příkladů osobností se nám povedlo najít výroky zpochybňující politiku jedné Číny. Konkrétně se jedná o Václava Havla, jehož návrh prosadit Tchaj-wan za člena OSN může být považován za zpochybnění námi diskutované politiky. Donald Trump rovněž svým výrokem v minulosti zpochybnil nedotknutelnost politiky jedné Číny.

Jak vyplývá z kontextu rozhovoru, Vojtěch Filip v srpnu letošního roku na svém twitterovém účtu prohlásil (viz níže), že za zdražení vepřového masa u nás může právě výkup vepřína v Letech. Dále zmínil i vysokou efektivitu daného podniku a výkupní cenu půl miliardy. Transakci označil za zločin.

Valná hromada akciové společnosti AGPI 31. července 2017 souhlasila s převodem majetku na stát a vláda 21. srpna 2017 odkup schválila. Koncem listopadu 2017 došlo k podpisu smlouvy o výkupu areálu vepřína v Letech u Písku a ten byl v dubnu 2018 předán Muzeu romské kultury, s. p. o.

Posledních 330 vepřů firma AGPI odvezla na jatka 13. března 2018. K danému dni měl být areál vyklizený, do té doby byl vepřín v provozu. Za rok 2016 zpracování vepřového masa vytvořilo firmě AGPI 44 % tržeb. Oproti předešlému roku, kdy tato společnost skončila ve ztrátě, byla AGPI dokonce zisková.

Tvrzení hodnotíme jako pravdivé, protože podobné zpochybnění Vojtěch Filip uvedl již dříve. V tom, kolik stát zaplatil (s 10% odchylkou) a že to bylo financováno z peněz daňových poplatníků, měl pravdu. Musíme ale zmínit, že ve svých vystoupeních nepřesně definuje předmět prodeje. Stát totiž nevykoupil celou firmu, nýbrž jen jeden její areál z několika, jež tvořily, respektive stále tvoří podnikatelské portfolio akciové společnosti AGPI (dále např. rostlinná výroba a výroba vajec), ve kterých operuje dodnes.

Na tomto výroku neověřujeme to, jestli chce někdo sekyrárnu vymístit a přesunout. Zaměřujeme se na to, jestli MPO využívá prostory bývalé sekyrárny.

Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlí ve čtyřech budovách v Praze. Adresy všech budov Ministerstva průmyslu a obchodu jsou:

• MPO – Na Františku 32, 110 15, Praha 1.
• MPO – Politických vězňů 20, 112 49  Praha 1.
• MPO – Washingtonova 13, 112 49  Praha 1.
• MPO – Gorazdova 24, 128 00  Praha 2.

Sekyrárna bylo místo, které obecně sloužilo jako popraviště vězňů stínáním hlavy. Jedním z těchto míst byla i známá Pankrácká sekyrárna. Umístěna byla ve třech místnostech Pankrácké věznice.

V první místnosti se scházela komise dohlížející nad výkonem trestu, zde byl vězeň identifikován, obeznámen s vykonáním trestu smrti a předán popravčímu Aloisi Weissovi do druhé místnosti. Ta sloužila jako popraviště. Katovi pomocníci (jeden Němec a dva Češi) položili odsouzeného břichem na lavici a hlavu mu upevnili do dřevěného límce. Následně byl vězeň ostřím gilotiny sťat. Tělo bylo přemístěno do poslední místnosti ke kanálku, do něhož odtekla krev. Na závěr bylo tělo i s hlavou uloženo do dřevěné rakve. Celý proces trval asi jednu minutu.

Poprvé zde gilotina ukončila životy pěti lidí 5. dubna 1943. Poslední poprava byla vykonána 26. dubna 1945. Dohromady zde podle několika pramenů zemřelo celkem 1075 lidí, z toho 155 žen.

Během komunistického režimu se Pankrác stal věznicí Ministerstva vnitra, ve kterém byla držena celá řada politických vězňů, označovaných za tzv. třídní nepřátele. Byla zde popravena například i Milada Horáková.

V pankrácké věznici postupně po roce 1989 vznikla tři pietní místa. V bývalé sekyrárně, kde je zřízen Památník, na bývalém popravišti za vězeňskou nemocnicí a v popravčí cele v suterénu objektu věznice.

Předseda KSČM Filip v rozhovoru mohl zaměnit pankráckou sekyrárnu za Petschkův palác (též Pečkárna), ve kterém má dnes sídlo MPO. Tato budova byla za války zabrána gestapem a byli zde vyslýcháni a mučeni čeští vlastenci. Krátce po válce zde byl zřízen památník. V současnosti suterén budovy slouží k potřebám MPO.

Je důležité zdůraznit rozdíl mezi sekyrárnami obecně a Petschkovým palácem (Pečkárnou). Pečkárna sloužila gestapu jako mučírna; nešlo o věznici a popraviště, jako tomu bylo právě u sekyráren, včetně té pankrácké. Jde tedy o dva pojmy, které popisují dvě odlišná zařízení, která byla zřízena pro dva různé účely – jedno zařízení na mučení a výslech vězňů, druhé na jejich popravování.

Tomu, že předseda KSČM Filip pravděpodobně zaměnil sekyrárnu za Petschkův palác, napovídá i fakt, že budova Českého rozhlasu a Pečkárna jsou od sebe vzdáleny jen osm minut chůze. Zde by byl Filipův obrat „tady na rohu“ více na místě, než v případě Pankrácké sekyrárny, která je od budovy Českého rozhlasu vzdálena 36 minut pěší chůze.