Přehled ověřených výroků

Pirátská strana (společně s poslanci z ODS a KDU-ČSL) dne 21. června 2019 navrhla novelu zákona (.pdf), kterou se mění zákon o státním zastupitelství. Tato novela zavádí (.pdf, str. 4) funkční období pro vedoucí státní zástupce, u nejvyššího státního zástupce je to 10 let, u vrchních, krajských a okresních jen 7. Bod 2 v sekci „Přechodná ustanovení“, by pak znamenal, že Pavel Zeman by ve své funkci zůstal dalších sedm let (.pdf, str. 6):

„Nejvyššímu státnímu zástupci, který tuto funkci vykonává ke dni účinnosti tohoto zákona, končí funkční období uplynutím 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

O budoucnosti opozičního návrhu se bude rozhodovat v Poslanecké sněmovně, už teď je však zřejmé, že vláda bude prosazovat původní návrh ministryně Benešové, jak uvádí ve svém nesouhlasném stanovisku k pirátskému návrhu.

Názory české veřejnosti dlouhodobě sleduje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Podle květnové zprávy (.pdf, str. 1), která se týká provedení průzkumu důvěry vůči vrcholným ústavním činitelům, vyjádřilo ministryni Benešové důvěru 23 % dotázaných. Nedůvěru projevilo 47 %. Zbylí respondenti si buď nebyli svou (ne)důvěrou v ministryni jisti, a nebo uvedli, že ji neznají. Podle tabulky (.pdf, str. 3) zobrazující vývoj veřejného mínění byl tento výzkum prvním (a ke dni 23. září 2019 jediným), ve kterém byly posuzovány preference Marie Benešové.

Zmiňovaného průzkumu se zúčastnilo 1026 dotázaných, kteří byli vybráni na základě metodiky vypracované CVVM (tj. za zohlednění regionální příslušnosti, věku, pohlaví, apod.).

Předně uveďme, že poslanec Michálek ve svém vyjádření pokračuje slovy: „No, a to, co se tady připravuje za paní Benešové, že chce zeliminovat toto vedení státního zastupitelství, byť v příštím volebním období, tak to je pro nás nepřijatelné." Z tohoto lze vyčíst, jaké období je pro něj „velmi brzké“ - tedy příští volební období.

Na konci června 2019 představila ministryně spravedlnosti Marie Benešová novelu zákona o státním zastupitelství, která má vejít v platnost v roce 2022. A to přestože ministryně Benešová uvedla, že datum, kdy novela vejde v platnost, zajistí, že současná vláda již nebude zasahovat do soustavy státního zastupitelství. Dle přechodných ustanovení (.doc, str. 9-10) má funkční období stávajícímu nejvyššímu státnímu zástupci skončit ke konci roku 2023, tedy dva roky po nabytí účinnosti zákona. U dalších vedoucích státních zástupců je pak navrhováno několik možných variant data konce jejich funkce.

Účinnost novely od roku 2022 kritizuje například Transparency International (ředitel české pobočky David Ondráčka). Především jim vadí, že současná legislativa (§ 9) umožňuje vládě na návrh ministra odvolat státního zástupce (novela by měla umožnit odvolání státního zástupce pouze rozhodnutím kárného soudu).

Kauza okolo státního zastupitelství byla dále přiostřena výroky Pavla Zemana, který naznačil, že cílem ministerstva je zbavit se co nejdříve některých předních představitelů státního zastupitelství:

„Ministerstvo spravedlnosti také úplně mimo systém stanovilo ukončení funkčního období oběma vrchním státním zástupcům. Nelze se tak zbavit dojmu, že účelem toho zákona je zejména přeobsadit funkce nejvyššího a obou vrchních státních zástupců tak, aby Zeman, (Ivo) Ištvan, (Lenka) Bradáčová skončili co nejdříve po účinnosti zákona.“

Pavel Zeman posléze své tvrzení mírnil tím, že novela nevyhovuje především proto, že je systémově vadná a nejde pouze o konkrétní osoby. Pravdou však stále zůstává, že má k návrhu zákona výtky.

Trojice opozičních poslanců z ODS, KDU-ČSL a Pirátské strany pak připravila vlastní návrh novely, který by mohl vejít v platnost ještě letos. Tato novela zavádí (.pdf, str. 4) funkční období pro vedoucí státní zástupce, u nejvyššího státního zástupce je to 10 let, u vrchních, krajských a okresních jen 7. Bod 2 v sekci „Přechodná ustanovení“, by pak znamenal, že Pavel Zeman by ve své funkci zůstal dalších sedm let (.pdf, str. 6):

„Nejvyššímu státnímu zástupci, který tuto funkci vykonává ke dni účinnosti tohoto zákona, končí funkční období uplynutím 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Mezi hlavní rozdíly mezi návrhem ministerstva a změnami předloženými opozicí patří především délka mandátu nejvyššího státního zástupce. Ministerský návrh počítá se sedmi lety, přičemž opozice navrhuje období desetileté (shodné s délkou funkčního období předsedů nejvyšších soudů).

Další tvrzení Jakuba Michálka, že Lenka Bradáčová je jedním ze státních zástupců, kteří jako první začali stíhat přední politiky, je pravdivé. Její případ s Davidem Rathem je například dle Respektu milník v historii české spravedlnosti, kdy se státnímu zastupitelství podařilo dostat předního politika za mříže. Nějaký čas také dozorovala kauzu Mostecké uhelné či mediálně sledovanou kauzu vraha Miroslava Ritticha.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Novela, na kterou Jakub Michálek naráží, má totiž vejít v účinnost v roce 2022, tedy v příštím volebním období. Pro současné vedoucí státní zástupce jsou pak ponechány relativně krátké doby do konce jejich období. Pravdou je také, že státní zástupkyně začala vyšetřovat kauzu Davida Ratha, dozorovala také jiné významné kauzy, například kauzu Mostecké uhelné.

Z kontextu výroku vyplývá, že se jedná o novelu zákona o státním zastupitelství. Zákon o státním zastupitelství stanovuje, že „vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce odvolat“. Proti tomuto článku zákona se staví Piráti, ODS, TOP 09 i KDU-ČSL.

V rámci novely zákona o státním zastupitelství podali poslanci Marek Výborný (KDU-ČSL) a Jakub Michálek (Piráti) pozměňovací návrhy. V rámci pozměňovacího návrhu (.pdf, str. 5) poslance Michálka stojí, že „vedoucí státní zástupce může být odvolán z funkce pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení“. Původní článek zákona má být zrušen (.pdf, str. 4).

Vedoucími státními zástupci jsou přitom míněni všichni státní zástupci, kteří stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství, vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství. O jejich odvolání podle současné úpravy spolurozhoduje vláda či ministr spravedlnosti.

Další projednávání novely zákona o státním zastupitelství by mělo pokračovat nejdříve od 27. září. Ústavně právní výbor vydal usnesení (.pdf) garančního výboru, ve kterém k pozměňovacím návrhům poslance Michálka nebylo přijato stanovisko (.pdf, str. 2).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož z něj samého ani z kontextu není jasné, jestli Jakub Michálek myslel výrok v měřítku evropských zemí, nebo celého světa. A protože je informace o odvolatelnosti nejvyšších státních zástupců velmi často nedohledatelná nebo neúplná, je tvrzení prakticky neověřitelné.

Výroku předchází jen informace o jednání u kulatého stolu, které proběhlo pod názvem „Záruky nezávislosti státního zastupitelství“ v Poslanecké sněmovně PČR. V rámci debaty pozvaných ústavních expertů docent Wintr uvedl, že nejvyššího státního zástupce může vláda bezdůvodně odvolat jen v několika dalších státech v rámci Evropy, a to v Německu, Polsku a Portugalsku. Nicméně, z ověřovaného výroku Jakuba Michálka toto omezení na evropský kontext zřejmé není.

Připomínku docenta Wintra podporuje i studie Parlamentního institutu (.pdf). Podle ní není nejvyšší státní zástupce (případně jeho ekvivalent) bezdůvodně odvolatelný v mnoha evropských státech, kupříkladu ve Francii, Itálii, Rakousku, Slovensku a Maďarsku. Odvolání nejvyššího státního zástupce je ve vyjmenovaných státech obvykle založeno na výsledku disciplinárního řízení nebo schválení parlamentem.

Ve Francii (str. 4-5) je samotné odvolaní státních zástupců založené na kárném řízení zahájeném Nejvyšší soudcovskou radou, která ministrovi spravedlnosti může doporučit odvolání jakožto jednu z možných disciplinárních sankcí. V Itálii (str. 6) je to podobné, proces se liší jen v tom, že sankci ukládá už soudcovská rada.

V Rakousku (str. 11) může státního zástupce odvolat disciplinární komise při spolkovém ministerstvu spravedlnosti za provinění proti jeho povinnostem. Na Slovensku (str. 12) může být nejvyšší státní zástupce odvolán prezidentem na návrh Národní rady SR. Pro odvolání zákon o prokuratuře stanovuje důvody.

V Maďarsku (str. 7) může být nejvyšší státní zástupce (generální prokurátor) odvolán parlamentem na návrh prezidenta. Ten však musí návrh podložit platnou příčinou. Prezident zde ale může navrhnout parlamentu, aby schválil neslučitelnost funkcí generálního prokurátora, a to i těch, které současně vykonává.

V Austrálii pak může být vedoucí prokuratury odvolán (§ 23) jen pro kárné provinění či mentální nebo fyzickou neschopnost vykonávat úřad. V USA je pak v čele prokuratury Attorney General, který je součástí vlády jako ministr spravedlnosti a může být odvolán prezidentem. V Kanadě je pak hlava prokuratury odvolatelná (§ 5, odst. 1) guvernérem jen se souhlasem dolní komory parlamentu.

Novela zákona o státním zastupitelství se začala řešit v květnu 2019, kdy skupina poslanců předložila návrh k projednání Poslanecké sněmovně. Od té doby se o tomto návrhu diskutuje, přičemž jedním z nejčastějších témat je pravomoc odvolání nejvyššího státního zástupce. V současnosti může být nejvyšší státní zástupce odvolán rozhodnutím vlády bez udání důvodu, a právě to by měla novela změnit.

K tomuto tématu se konal kulatý stůl s názvem Záruky nezávislosti státního zastupitelství, pořádaný Jakubem Michálkem. Proběhl 23. května 2019 a zúčastnila se ho ministryně spravedlnosti Marie Benešová, zástupci rozličných poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, prezident Unie státních zástupců Jan Lata, náměstek legislativní sekce ministerstva spravedlnosti Michal Franěk či ústavní právník Jan Wintr.

Podle § 9 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, může vláda odvolat nejvyššího státního zástupce z funkce na návrh ministra spravedlnosti. Zákon dále nespecifikuje jakýkoliv důvod, proto jej může odvolat prakticky bez odůvodnění.

Podobná praxe je v okolních státech neobvyklá. Dle studie Parlamentního institutu (.pdf) je v několika zemích nejvyšší státní zástupce (tj. generální prokurátor) odvolatelný v rámci disciplinárního řízení (Franci, Itálie, Rakousko, Německo). Na Slovensku ho může odvolat prezident na návrh parlamentu ze stanovených důvodů, naopak v Maďarku je odvolatelný parlamentem na návrh prezidenta na základě příčin, za které je přímo odpovědný.

Státní zástupce Jaroslav Šaroch v usnesení Městského státního zastupitelství v Praze v kauze Čapí hnízdo (.pdf, str. 90) uvedl, že „obvinění jednali vědomě účelově tak, aby byla poskytnuta dotace v rámci ROP NUTS 2 na výstavbu MKA ČH“. V usnesení se také píše, že faktický vlastník a ovládající osoba podniku dali pokyn představenstvu společnosti, aby účelově vyvedlo podnik z holdingu (.pdf, str. 1–2). Tímto jednáním se snažili zakrýt svou totožnost, jakožto ovládající osoby. Jména osob, firem a další osobní údaje v usnesení jsou z důvodu ochrany osobních údajů začerněny.

Dále se v dokumentu (.pdf, str. 90) uvádí: „přestože existovalo spojení mezi společnostmi XXX a XXX, případně dalšími společnostmi ze skupiny XXX, prostřednictvím fyzických osob, které jednaly společně, nepodařilo se opatřit důkazy, které by prokazovaly, že společnost XXX nebyla v době podání žádosti o poskytnutí dotace či v následné době (...) do uzavření smlouvy o poskytnutí dotace mezi společností XXX a Regionální radou, nezávislým podnikem a nesplňovala definici MSP.“

Spis ke kauze Čapí hnízdo obsahuje zhruba 23 tisíc stran. Tento spis je neveřejný, a proto není k dispozici veřejnosti ani ministru Zaorálkovi. Možnost nahlédnout do spisu upravuje § 65 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Podle odstavce 1 tohoto paragrafu pouze "obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů (...). Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv."

Veřejně dostupné je Usnesení Městského státního zastupitelství v Praze v kauze Čapí hnízdo (.pdf). Tento dokument má 90 stran, z nichž byla velká část začerněna z důvodu ochrany osobních údajů zaangažovaných osob a podniků. Státní zástupce Jaroslav Šaroch v tomto dokumentu zastavil stíhání obviněných v kauze Čapí hnízdo. Šaroch v něm uvádí (str. 90), že se nepodařilo prokázat, že Čapí hnízdo nebylo nezávislým podnikem a nesplňovalo definici MSP (malého a středního podniku). V dokumentu však potvrzuje, že došlo k účelovému jednání ze strany obviněných ve snaze dosáhnout na dotace regionálního operačního programu NUTS 2.

Dále byla na některých zpravodajských webech zveřejněna přeložená zpráva OLAF (Evropského úřadu pro boj proti podvodům) týkající se kauzy Čapí hnízdo. Tato zpráva má 50 stran.

Rozhovor s profesorem Václavem Pavlíčkem pro Parlamentní listy z 23. srpna 2019 se věnuje především tématu ústavní žaloby na prezidenta republiky a s ní spojené výměně ministra kultury Staňka. Profesor Pavlíček prezentuje názor, že to, za co je v rámci ústavní žaloby žalován prezident Zeman, dělali jeho předchůdci ve funkci ve stejné míře. A z toho důvodu nevidí důvod k ústavní žalobě: „Lze to doložit zejména na tom, že skutky, které jsou prezidentovi vytýkány, činili i předcházející prezidenti a za protiústavní delikt se to u nich nepovažovalo.“

Jako příklady uvádí u prezidenta Havla nejmenování navrženého kandidáta profesorem: „Přitom již za úřadování prezidenta Havla rozhodl Ústavní soud o stížnosti jednoho docenta, který nebyl jmenován profesorem.“ Dále pak nejmenování poslance Grégra místopředsedou vlády: „Vezměme si třeba příklad poslance Miroslava Grégra, kterého Václav Havel odmítl jmenovat místopředsedou vlády.“ A nejmenování viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu: „Poslanecká sněmovna navrhla prezidentu Havlovi sociálního demokrata Františka Brožíka za viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. A prezident Havel jej nejmenoval. Nejmenoval jej až do té doby, než té Poslanecké sněmovně skončilo funkční období, a nová mu pak předložila jiného kandidáta.“

U prezidenta Klause uvádí Václav Pavlíček příklad přezkušování ministrů: „To ale neznamená, že [předsedovi vlády] prezident každého kandidáta skutečně musí jmenovat. Vzpomeňme si, jak si prezident Klaus některé ministry přezkušoval.“

Profesor Pavlíček tedy vyjmenovává několik příkladů z minulosti, kdy se prezidenti pohybovali na hraně Ústavy či se snažili vykonání svých kompetencí oddalovat. Vyjádření Václava Pavlíčka je tedy možné interpretovat slovy "jsme neustále konfrontováni s tím poměrně volným vykládání Ústavy". Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý i přesto, že tato konkrétní slova z úst profesora Pavlíčka nezazněla.