Přehled ověřených výroků

Společnost Home Credit International a.s. (její mateřská společnost je Home Credit B.V., zde má majoritní podíl 91,12 % PPF N.V.) uzavřela 30. září 2019 s Univerzitou Karlovou smlouvu o spolupráci (.doc). V ní se společnost Home Credit International a.s. Karlově univerzitě zavazuje opakovaně poskytovat roční finanční příspěvek na realizaci spolupráce ve výši 500 000 Kč (bez daně) a Univerzita Karlova se zavazuje využít příspěvek pro účely financování spolupráce. Účinnost smlouvy měla skončit 30. září 2022, byla tedy sjednána na tři roky.

Výrazné kontroverze způsobila formulace (.doc, str. 3), že „strany se zavazují zdržet se všeho, co by mohlo poškodit dobré jméno a pověst stran nebo co by mohlo negativně ovlivnit jejich spolupráci“. Projekt Sinopsis (projekt Ústavu Dálného východu FF UK v Praze a AcaMedia z.ú.) se tudíž obával, zda nebude narušena jeho činnost, jelikož podnikatelské aktivity Home Creditu v Číně sleduje a kritizuje.

Kritizováno je také označení Home Credit International a.s. za „hlavního partnera Univerzity Karlovy“ v rámcové smlouvě o partnerství. Jednak z důvodu podnikatelské praxe Home Creditu, ale také z důvodu ročního příspěvku ve výši 500 000 Kč (bez daně). Ten byl považován kritiky smlouvy za neúměrně nízký. Jen pro srovnání: roční provozní rozpočet UK na rok 2019 je zhruba 11,4 miliardy Kč (.pdf), z toho tvoří přijaté příspěvky (dary) 4 miliony Kč.

Událost uzavření smlouvy, stejně jako následný vývoj, byly médii podrobně sledovány. Demonstrativně uvádíme např. Echo24, České noviny (ČTK), Novinky.cz, Reflex, Lidové noviny, Seznam Zprávy, Aktuálně.cz, iDnes, A2larm, Info.cz, Forum24, Parlamentní listy, Deník, Respekt a další média. Výraz „mediální bouře“ se tedy jeví jako příznačný.

Kromě mediálního pokrytí však uzavření smluv s Home Creditem kritizovala i celá řada akademiků. Vedle již zmíněného projektu Sinopsis zareagoval např. Jiří Přibáň, který rezignoval na své místo v Čestné radě absolventů. Smlouvy pak kritizovala i Filosofická fakulta, včetně jejího děkana i akademického senátu. Celou kauzu pak projednával i akademický senát univerzity.

Důležité je připomenout, že Home Credit International a.s. inicioval vypovězení smlouvy dříve než Univerzita Karlova. „Nechceme být nadále vtahováni do iracionálních debat o smyslu naší spolupráce, které oba subjekty poškozují ještě před tím, než spolupráce byla vůbec zahájena,“ napsal ČTK mluvčí Home Creditu Milan Tománek. Proto zástupci Home Creditu a Univerzity Karlovy 10. října sepsali dohodu o ukončení spolupráce (.docx).

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť společně s Univerzitou Karlovou „odpískal“ partnerskou smlouvu také samotný Home Credit. Celá záležitost navíc nebyla kritizována pouze novináři, ale také podstatnou částí akademické obce univerzity.

Porada nejvyšších ústavních činitelů, na které byly probírány vztahy Jaroslava Kubery s Tchaj-wanem, se odehrála 10. října 2019. Tato část jednání byla vyústěním Kuberovy návštěvy tchaj-wanských oslav a jeho vůle ostrov navštívit. Na této schůzce byli přítomni všichni nejvyšší ústavní činitelé, tedy prezident Zeman, premiér Babiš a předseda Poslanecké sněmovny Vondráček. Dále byli přítomni šéf diplomacie Petříček, ministr vnitra Hamáček a ministr obrany Metnar. Dle vyjádření Kubery jej všichni přítomní odrazovali od blízkých vztahů s Tchaj-wanem. Českému rozhlasu sdělil, že nesouhlasili ani s cestou na ostrov. Ostatní ústavní činitelé odmítli jednání komentovat.

Prezidentu Zemanovi tedy dáváme za pravdu, ačkoliv se jeho tvrzení opírá pouze o svědectví Jaroslava Kubery z jednání, které probíhalo neveřejně. Dle Deníku N potvrdil Kuberův výklad také nespecifikovaný „dobře informovaný zdroj z Hradu“.

Šetření ohledně důvěryhodnosti profesí provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění. Neprovádí jej však pravidelně (.pdf, s. 2). V období 2004–2019 se na prvním místě skutečně drží profese lékař, vědec je na místě druhém (.pdf, s. 2). Učitelé na vysokých školách měli v letech 2004–2007 třetí, od roku 2011 mají čtvrtou pozici. Učitelé na základních školách měli zatím pozici vždy o 1 nižší než vysokoškolští učitelé. Tedy čtvrtou a pátou, z celkových 26 dotazovaných profesí. Povolání uklízečka a povolání poslanec bylo pokaždé hodnoceno 25. nebo 26. místem.

Celkově dáváme prezidentu Zemanovi za pravdu s jedinou výtkou týkající se pravidelnosti výzkumu. Interval mezi publikováním jednotlivých průzkumů se totiž pohybuje od 2 do 4 let. Je však pravdou, že poslední 2 průzkumy byly publikovány se shodným odstupem 3 let.

Ve výroku není jasně uvedeno, o jakém druhu znečištění je řeč. Tento výrok byl ale pronesen jako odpověď na otázku týkající se nakládání s plastovým odpadem.

Podle dat OWID z roku 2010 se na produkci plastových odpadků nejvíce podílí Čína (59 Mt ročně), Spojené státy (38 Mt), Německo (14 Mt) a Brazílie (12 Mt). Indie se v tomto žebříčku umístila na 15. místě (4,5 Mt). Tato data ale nereprezentují množství plastů, které ohrožují životní prostředí. Podle dat ze stejného zdroje se na plastovém odpadu, se kterým je neadekvátně naloženo, podílí nejvíce Čína (28 %), Indonésie (10 %), Filipíny (6 %) a Vietnam (6 %). Podíl USA na tomto odpadu je 0,86 %, Brazílie se podílí 1,48 % a Indie 1,88 %.

V souvislosti se znečišťováním životního prostředí se ovšem nejčastěji hovoří o emisích skleníkových plynů. Podle dat zveřejněných ve zprávě Evropské komise z roku 2019 se na celkové produkci emisí oxidu uhličitého, které v roce 2018 byly za celou planetu ve výši 37,89 Gt, nejvíce podílí Čína. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt oxidu uhličitého. Na druhé pozici se umístily Spojené státy, jejichž emise oxidu uhličitého dosáhly 5,28 Gt, Indie je se svými 2,62 Gt třetí v pořadí. Čtvrté místo pak připadá Rusku (1,75 Gt). Brazílii, kterou ve svém výčtu „největších znečišťovatelů“ zmínil prezident Zeman, náleží 12. pozice (0,5 Gt). Emise vyprodukované všemi státy Evropské unie v roce 2018 dohromady dosáhly hodnoty 3,46 Gt. EU by se tedy v tomto srovnání zařadila hned za Čínu a USA. Podíl států Evropské unie na celkových emisích oxidu uhličitého činil v roce 2018 9,13 %. Pro srovnání, emise Číny tvořily 29,71 % celkových emisí, Spojeným státům připadá z celku 13,92 %.

Údaje ve výroku tak zhruba odpovídají dostupným informacím o emisích oxidu uhličitého produkovaných jednotlivými státy. Zasazení těchto informací do kontextu diskuse o nakládání s plastovým odpadem však není na místě. Divák by mohl oprávněně nabýt dojmu, že pořadí uváděné Zemanem se týká pořadí největších znečišťovatelů plasty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Zpravodajský server Aktuálně.cz se předávání státních vyznamenání při příležitosti 28. října věnoval mimo jiných článků také svou on-linovou reportáží. V té postupně publikoval krátké zprávy, fotografie či příspěvky ze sociálních sítí. Tato reportáž byla následně dostupná na webu s nadpisem: On-line: Řád Bílého lva získal Klaus, Baťa, Boček a Ečer. Zeman projev přednesl vsedě.

Tento Zemanův výrok jsme původně chybně ohodnotili jako nepravdivý. Za tuto chybu se Miloši Zemanovi i čtenářům omlouváme.

V červnu 2016 označil Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Reflex Andreje Babiše a jeho hnutí za „nebezpečné pro českou demokracii“. Spolu s ním dle poslance Kalouska také do české společnosti vstoupilo zlo ohrožující svobodnou společnost. Na konferenci o budoucnosti české pravice (4. video, čas 20:50) v listopadu 2016 mluvil Miroslav Kalousek o možnosti spojení pravicových stran proti hnutí ANO. Varoval, že silná pozice ANO ohrožuje českou liberální demokracii. Navrhl však dvě řešení. Prvním z nich bylo společné předsevzetí, že demokratická strana vstoupí do vlády pouze s demokratickou stranou a vítězné ANO by se tak ocitlo v opozici.

Druhým bylo právě spojení pravicových stran do jednotného volebního bloku. Nutno dodat, že návrhu společné kandidátky před volbami dával přednost s tím, že je to dlouhodobě udržitelné řešení. Povolební spolupráce by dle poslance Kalouska znamenala ve výsledku oslabení demokratických stran a naopak posílení hnutí ANO. Sestavení společné kandidátní listiny tedy skutečně prezentoval jako jediné řešení, jak zachovat liberální demokracii déle než po jedno volební období.

Návrh na společnou kandidátku pak zopakoval (.mp4, čas 8:30) i v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. V něm už jiný návrh nezmiňoval a dokonce tuto kandidátku vymezil proti socialistům (čas 8:00). Nutnost tohoto postupu nicméně v obou případech nezdůvodňuje konkrétně ochranou právního státu, ale české liberální demokracie.

Nebyl však jediným politikem, který takové řešení navrhoval. Kromě něj spolupráci pravicových stran za účelem vítězství ve volbách prosazoval také Petr Fiala.

Tvrzení o pravděpodobném vítězství ANO má oporu v předvolebních průzkumech. Například volební model agentury Median z října 2016 dával hnutí ANO nejvyšší potenciál (.pdf, s. 8) a ukazuje i největší jádro. Předpokládaný zisk mandátů byl ze všech stran nejvyšší i podle agentury STEM. Následující graf ukazuje volební model v říjnu roku 2016 podle agentury STEM.

Miroslav Kalousek tedy skutečně navrhl společnou kandidátku pravicových stran roku 2016. Toto řešení pak v dlouhodobém horizontu označil za jediné možné. Neargumentoval však právním státem, nýbrž zachováním liberální demokracie. Protože však demokracii můžeme považovat ze jednu ze složek právního státu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro ověření výroku jsme sledovali údaje zejm. o zákoně o státním rozpočtu pro r. 2013 a 2020, o rozpočtu po změnách v r. 2013 a nakonec o státním závěrečném účtu.

V roce 2013 byly plánované příjmy státního rozpočtu 1 076 miliard korun. Podle vládního návrhu zákona o státním rozpočtu (.pdf, str. 1, § 1) pro rok 2020 bude Česká republika v příštím roce hospodařit s příjmy ve výši 1 578 mld. Kč, tedy s částkou o 502 miliard vyšší, než s jakou bylo v rozpočtu počítáno v roce 2013. Kalouskem udané hodnotě 466 miliard odpovídá rozdíl mezi výdaji (.pdf, str. 1, § 1) státního rozpočtu pro r. 2020 a skutečnými výdaji (.pdf, str. 5) státu v r. 2012 uvedenými v závěrečném účtu 2013. Údaj je tedy nepřesný, ovšem nikoli závažně.

Dle Rady pro výzkum, vývoj a inovace byl rozpočet vědy a výzkumu v roce 2013 (.pdf) 26,1 miliardy korun, v roce 2020 to však má být 37 miliard korun, o téměř 11 miliard více než v roce 2013.

Na kapitálové výdaje (investice) pak bylo v roce 2013 nejdříve k dispozici (.pdf, str. 121) 97 miliard, následně však byl rozpočet kapitálových výdajů navýšen až na 115,9 miliard. Oproti tomu v rozpočtu ministerstva financí pro rok 2020 se počítá s kapitálovými výdaji ve výši 146,2 mld. Rozdíl mezi roky 2013 a 2020 je tedy 49,2 mld. resp. 30,3 mld. u srovnání s rozpočtem po změnách.

Na platy státních zaměstnanců podle posledních dostupných informací ministerstvo financí pro rok 2020 počítá s částkou 227,4 miliard korun. V roce 2013 byly k dispozici prostředky na platy státních zaměstnanců v hodnotě 134,3 miliard Kč. Oproti roku 2013 bylo tedy pro příští rok na platy státních zaměstnanců v rozpočtu vyhrazeno o 93,1 mld. korun navíc.

Učitelé jsou skutečně ve stávkové pohotovosti od 24. září 2019, kdy ji vyhlásili jako odezvu na neuspokojivé jednání o výši nárůstu platů pedagogických pracovníků. Rozepře se týká výše nárůstu, který je momentálně plánován jako 10%. Původně bylo školskými odbory (ČMOS PŠ – Českomoravský odborový svaz pracovníků školství) vyžadováno zvýšení platů o 15 %, které ze začátku podporoval ve svém prohlášení také ministr Robert Plaga, avšak později po jednáních byl požadavek snížen na již zmíněných 10 %.

Dále se jedná o velmi rozporuplné rozdělení oněch 10 % mezi tarifní část (fixní část) a odměny. Dle prohlášení ministra školství Roberta Plagy je počítáno s tarifní částkou 2 700 Kč a částkou 900 Kč sloužící k odměnám.

Je důležité si připomenout, že vláda ve svém programovém prohlášení deklaruje, že platy učitelů vzrostou do roku 2021 na 150 % úrovně z roku 2017. Podle ministra školství Roberta Plagy by tak učitelé v roce 2021 měli dostávat průměrně 46 000 korun. V současnosti průměrný příjem učitelů v prvním čtvrtletí činil 36 224 korun, což odpovídalo 106 % průměrné mzdy.

Výdaje na 10% nárůst platů učitelů dle informací v otevřeném dopise předsedy ČMOS PŠ Františka Dobšíka poslancům a poslankyním činí zhruba 11,1 miliardy Kč, z čehož můžeme jednoduchým výpočtem získat číslo velmi podobné 5 miliardám při nárůstu platů z 10 % na 15 %, zmíněných ve výroku Miroslavem Kalouskem (10 % = 11 095 165 000 Kč, 15 % = 16 642 747 500 Kč, takže zvýšení o 5 p. b. = 5 547 582 500 Kč).

Slevou na jízdné je ve výroku odkazováno na srážku 75 % z jízdenky ve vlacích a autobusech pro žáky, studenty od 6 do 26 let a seniory nad 65 let. Sleva platí od 1. září 2018 na všech vnitrostátních dálkových regionálních autobusových a železničních linkách, v rámci integrovaných dopravních systémů a také na linkách městské hromadné dopravy, které zajíždějí za hranice města. Ve vlacích sleva platí pouze ve 2. třídě. Stát také nařídil 100% slevu na jízdném pro děti do šestého roku života.

Sleva na jízdném si dle vyjádření Ministerstva dopravy vyžádala za rok fungování přes 5,6 miliardy Kč, což odpovídá sumě, na kterou je odkazováno ve výroku. Původně byla Ministerstvem dopravy předpokládána suma na výdaje 6 miliard Kč. Nejnákladnějším měsícem za první rok byl letošní květen, kdy stát dopravcům vyplatil 527 milionů korun.

Jak už bylo výše zmíněno, sleva na jízdné platí od 1. září 2018. Z tohoto důvodu můžeme v tabulce níže pozorovat značný nárůst kompenzace jízdného, kdy pouze za září 2018 musel stát vyplatit téměř dvojnásobnou kompenzaci oproti celému předchozímu roku 2017. Slevě 75 % před 1. zářím 2018 předcházela dotace 25 % z jízdného pro studenty, 62 % pro žáky při cestě do školy, 50 % pro děti do 15 let, 100 % pro děti do 6 let a 75 % pro zdravotně postižené.

Dotace jízdného jsou dle vyfakturované částky rozdělovány mezi soukromé i státní dopravce, avšak částka, která připadá na jeden projetý lístek se může na stejné trase významně lišit i o několik set korun. Tento nepoměr mezi utrženými penězi u různých dopravců na jeden lístek je způsoben odlišným systémem určování ceny (pohyblivé ceny v závislosti na vytíženosti a čase). Dle vyjádření (čas 3:27) předsedy vlády Andreje Babiše slevy zůstanou i nadále v platnosti pro studenty a důchodce, dokud bude premiérem.

Počet zaměstnanců Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) vyčteme z výročních zpráv Finanční správy. Výroční zprávy uvádí počet zaměstnanců vždy k 31. prosinci daného roku. Miroslav Kalousek opustil ministerské křeslo Ministerstva financí 10. července 2013. Počet zaměstnanců GFŘ ke dni 31. prosince 2012 činil 493 (.pdf, str. 69).

Na počátku roku 2013 vešel v účinnost nový zákon o Finanční správě, v jehož důsledku proběhla reorganizace Finanční správy. Osm finančních ředitelství a desítky finančních úřadů se přeměnily na 14 finančních úřadů se sídlem v krajských městech a jejich územní pracoviště. Ve struktuře dále funguje i Specializovaný finanční úřad, Odvolací finanční ředitelství či Generální finanční ředitelství. Restrukturalizace pak měla ušetřit přibližně 150 milionů korun. V rámci této reorganizace byli pod GFŘ přeřazeni někteří zaměstnanci, kteří do té doby působili na Ministerstvu financí. Tato změna se projevila ve velmi skokovém nárůstu zaměstnanců GFŘ na číslo 899 zaměstnanců (.pdf, str. 70). Od té doby roste jejich počet zhruba o 20–70 za rok a aktuálně (ke konci roku 2018) je zaměstnanců GFŘ 1 119 (.pdf, str. 69).

Tvrzení Miroslava Kalouska odpovídá posledním zveřejněným datům před jeho odchodem z Ministerstva financí, tedy údajům z 31. prosince 2012. Počet zaměstnanců byl však následně významně ovlivněn zmíněnou reorganizací účinnou k 1. lednu 2013, která byla předložena vládou Petra Nečase, a při projednávání v Poslanecké sněmovně vládu zastupoval právě Miroslav Kalousek coby ministr financí. Nelze tudíž říci, že by o ní nevěděl nebo se na ní přímo nepodílel.
Oficiální dokumenty uvádí počet zaměstnanců pouze ke konci roku, tudíž nemůžeme přesně určit, kdy k nárůstu v průběhu roku 2013 došlo.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť dle posledních dostupných dat před odchodem Miroslava Kalouska z postu ministra financí byl počet zaměstnanců GFŘ skutečně přibližně 500, avšak největší nárůst nastal v důsledku reorganizace připravené vládou, v níž Miroslav Kalousek působil.

Předně uveďme, že jakožto průměrné náklady na jednoho zaměstnance budeme počítat pouze náklady platové. Miroslav Kalousek v rozhovoru totiž dále uvádí "To jsou obrovské náklady, které se ale nedají snížit ze dne na den, protože je třeba počítat s odstupným." Ve svém výroku tedy dává do přímé souvislosti snížení výdajů státního rozpočtu s úbytkem počtu zaměstnanců. Za takové náklady se pak dají považovat pouze náklady platové.

Tzv. quasi mandatorní výdaje (tj. náklady na údržbu budov, ve kterých zaměstnanci pracují, jejich vytápění, platby za energie atp.) totiž s počtem zaměstnanců souvisí jen nepřímo. Pokud např. dojde ke snížení počtu zaměstnanců pracujících ve stejné budově o 2, dojde ke snížení výdajů státního rozpočtu určených na platy těchto zaměstnanců. Quasi mandatorní výdaje však zůstanou prakticky stejné, neboť stát musí o budovu pečovat stále. Ke snížení quasi mandatorních výdajů tedy může v souvislosti s úbytkem zaměstnanců dojít pouze nepřímo, a to tak, že bude propuštěno tolik zaměstnanců, že stát celou budovu prodá (popř. využije k jinému účelu).

Dle návrhu státního závěrečného účtu 2018 (.pdf) bylo ke konci roku 2018 evidováno 440 046 státních zaměstnanců (str. 135), tj. zaměstnanců pobírajících plat dle Zákoníku práce. Průměrný plat poté činil 33 806 Kč (str. 136). Celkové měsíční náklady na průměrného zaměstnance tedy po přičtení nákladů zaměstnavatele (tj. odvodů sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatelem v celkové výši 34 %, více níže) činí 45 300 Kč (tzv. superhrubá mzda dle § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb.), roční náklad na jednoho zaměstnance je tedy 543 600 Kč.

Schválený rozpočet (.pdf) na rok 2019 počítá s průměrnou mzdou 35 853 Kč (str. 41), měsíční platové náklady zaměstnavatele 48 044 Kč. Náklady na jednoho zaměstnance tedy vycházejí na 576 528 Kč za rok (vč. odvodů sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatelem v celkové výši 33,8 %, více níže).

Poznámka:

Sazba výše pojistného na všeobecném zdravotním pojištění je stanovena na 13,5 % (§ 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb.) s tím, že jednu třetinu pojistného hradil zaměstnanec (tj. 4,5 %) a dvě třetiny zaměstnavatel (tj. 9,0 %) dle §9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb.

Sazba výše pojistného u sociálního zabezpečení hrazená zaměstnavatelem je ve výši 24,8 % dle § 7 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. Tento zákon byl nedávno novelizován, kdy do 30. června 2019 byla sazba pojistného ve výši 25 %.