Přehled ověřených výroků

Visegrádská skupina, neboli V4, nesouhlasila se systémem spitzenkandidátů (vedoucích kandidátů). Po schůzi v Budapešti se tak na svém twitteru vyjádřil Andrej Babiš: „Budapešť, skvělý den. V4 je jednotná a je jedno, kdo je z jaké frakce. Probrali jsme strategii EU, evropský rozpočet a předsednictví V4. Místo navrhování spitzenkandidátů potřebujeme do čela Evropské komise lídra, který bude zohledňovat potřeby všech členských států včetně V4.“ Státy V4 podle něj chtějí při volbách předsedy Komise postupovat jednotně.

Po volbách do Evropského parlamentu musí parlament zvolit předsedu komise. „Členské státy nominují jednoho kandidáta, ale musí při tom zohlednit výsledky evropských voleb. Parlament schvaluje nového předsedu Komise absolutní většinou hlasů (polovina všech poslanců plus jeden). Nezíská-li kandidát požadovanou většinu, musí členské státy ve lhůtě jednoho měsíce navrhnout jiného kandidáta (činí tak Evropská rada kvalifikovanou většinou). Pro volby v roce 2014 Parlament zavedl systém „čelných kandidátů“, známý pod německým pojmem Spitzenkandidaten. Každá evropská politická strana navrhne kandidáta na předsedu Komise a vítězná strana může navrhnout parlamentního kandidáta, který se bude ucházet o post předsedy Komise.“

Vedoucími kandidáty na místo předsedy Evropské komise byli Manfred Weber z poslaneckého klubu Evropské lidové strany a Frans Timmermans ze Strany evropských socialistů. Poprvé se o post ucházel i kandidát z České republiky, Jan Zahradil z ODS, který je v evropském parlamentu součástí skupiny Evropských konzervativců a reformistů. Mezi další vedoucí kandidáty patřila např. Ska Kellerová ze skupiny zelených.

Na summitu G20 se evropští lídři dohodli, že žádný z vedoucích kandidátů se nestane předsedou komise. Evropská rada navrhla Ursulu von der Leyen na post předsedkyně komise. Na svém twitteru o tom informoval Donald Tusk. Do vedoucí funkce Evropské centrální banky navrhla rada Christine Lagarde z Francie, jako Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku byl navržen Španěl Joseph Borrel Fontelles a jako nový předseda Evropské rady Charles Michel z Belgie.

Postup V4 kritizoval např. poslanec KDU-ČSL Ondřej Benešík: „Visegrádská skupina podle Benešíka vyšla úplně naprázdno. ‚Visegrádská skupina a Česká republika v tom výběru, v té volbě, naprosto selhala. Nezaznamenal jsem jediného kandidáta V4 na jednu ze čtyř významných funkcí,‘ uvedl lidovecký politik.“

Pravdou tak zůstává, že východní Evropa (případně Visegrádská čtyřka) nemá nominované zástupce mezi čtyřmi nejvyššími posty. Zda-li je tento stav důsledkem toho, že někteří čeští političtí představitelé (v čele s premiérem) odmítli systém spitzenkadidátů, je komplexní otázka, kterou nehodnotíme. Stejně tak nelze hodnotit, zda bylo „blokování spitzenkadidátů“ zcela zbytečné.

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 se Piráti s 13,95 % hlasů stali v Česku třetím nejúspěšnějším politickým subjektem a získali tři europoslance. Za Piráty byli do europarlamentu zvoleni Marcel Kolaja, Markéta Gregorová a Mikuláš Peksa. Pirátští poslanci se následně připojili v parlamentu do frakce Zelených.

Marcel Kolaja byl navržen politickou frakcí Zelených na pozici místopředsedy Evropského parlamentu a 3. května 2019 byl poslanci zvolen. Evropský parlament má celkem 14 místopředsedů a spolu s Kolajou tuto pozici zastává také další česká poslankyně, Dita Charanzová.

Marcel Kolaja kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 za Českou pirátskou stranu. V lednu 2019 byl ve stranických volbách zvolen lídrem kandidátní listiny. Piráti se ve volbách umístili s 13,95 % hlasů na třetím místě a získali tři europoslance.

Pirátská strana definovala svůj program pro volby do europarlamentu skrze 20 priorit. Jednou z nich byly také transparentnost a otevřenost europarlamentu. Podle programu má být „evropská politika transparentnější a bližší lidem“. Transparentní má být také hospodaření s evropskými penězi.

Na otázku, čemu se chce v evropském parlamentu věnovat, odpověděl 19. ledna 2019 v rozhovoru pro server iRozhlas.cz Marcel Kolaja následovně: „Obecně digitální agendě, informačním technologiím. A všemu, co s tím souvisí: občanským právům, ochraně spotřebitelů, ale například i technologickému rozvoji.“ Digitalizaci a transparentnost označil Kolaja v květnu 2019 za zásadní témata pro Piráty.

V rozhovoru pro server E15.cz 20. května 2019 k tématu transparentnosti Kolaja uvedl: „Budeme české občany více informovat, co v Evropském parlamentu děláme. Chtěli bychom propojit českou a evropskou politiku tak, aby to dávalo smysl – co se děje v EU, v jakém stavu je legislativa, jakým způsobem to navazuje na legislativu v Česku a jaká je naše vize zapojení České republiky v celém dění.“

Marcel Kolaja se tématy digitalizace a transparentnosti zabývá dlouhodobě. Profesně se specializuje na informatiku a tzv. otevřený software, angažuje se také ve spolku Otevřená města, který podporuje radnice a vedení měst ve větší transparentnosti.

Marcel Kolaja se odkazuje na situaci, ve které byla na post předsedkyně Evropské komise navržena německá politička Ursula von der Leyen, která však nekandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019, a tudíž ani nebyla tzv. spitzenkandidátkou.

Ostatní spitzenkandidáti (pdf., str.2-3) v boji o evropské posty představovali sebe i své, celoevropsky zaměřené, programy a vize. Ty tak byly voličům známy již v okamžiku volby. Tito spitzenkadidáti se také účastnili několika debat, v nichž prezentovali své záměry a názory. Kolaja tedy na otázku, zda podpoří von der Leyen na post předsedkyně Evropské komise, uvádí, že bude velmi záležet právě na jejím programu.

Vzhledem k tomu, že Ursula von der Leyen nekandidovala, není její program k 8. červenci 2019 explicitně znám. Politička se tak postupně bude představovat jednotlivým frakcím (ve středu 10. července tak například předstoupí před Zelené).

Výroční zpráva (.pdf str. 58) Agrofertu za rok 2017 (poslední dostupná) ukazuje, že Agrofert přijal v roce 2017 dotace na zemědělskou činnost a jiné dotace o celkové hodnotě 1 954 489 000 Kč (cca 2 miliardy Kč). Podle údajů uvedených ve výroční zprávě (str. 58) jsou zde zahrnuty jak dotace provozní, tak dotace investiční. Je tedy pravda, že výroční zpráva obsahuje všechny druhy dotací, včetně dotací nárokových.

Návrh na vyslovení nedůvěry vládě je legitimním nástrojem opozice. Může ho aktivně využít v průběhu funkčního období, jak je stanoveno v čl. 72 Ústavy:

„(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.“

Není pravda, že každá opozice v historii České republiky návrhu na vyslovení nedůvěry vládě využila. V prvním, druhém, ani třetím volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve čtvrtém volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v pátém a šestém volebním období dokonce pětkrát. V sedmém se o tomto hlasovalo jen jednou. V osmém, současném období, se o nedůvěře vládě hlasovalo již dvakrát. Poprvé proběhlo hlasování v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi ohledně cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Podruhé došlo k hlasování na konci června 2019, a to především kvůli uniklému znění auditní zprávy Evropské komise, dle které je Andrej Babiš ve střetu zájmů.

Předmětný výrok tedy hodnotíme jako nepravdu. Ačkoli je vyvolání hlasování o nedůvěře legitimním nástrojem opozice, není pravda, že by jej opozice v každém volebním cyklu vyvolala několikrát.

Poslanecké kluby patří k základním jednotkám sdružování poslanců. Umožňují skupinám poslanců sdružovat se na základě politické příslušnosti či společného zájmu a organizovat tak společný postup. Podmínky pro jejich vznik a fungování jsou popsány v deváté části jednacího řádu (zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).

V současné době operuje na půdě Sněmovny 9 poslaneckých klubů, které nesou název devíti politických subjektů zvolených do Sněmovny ve volbách v roce 2017. Tyto kluby sdružují dohromady 195 poslanců. 5 poslanců není zařazeno do žádného klubu (tzv. nezařazení). Nejvíce poslanců sdružuje klub ANO 2011 (celkem 78 poslanců). Dalšími kluby jsou klub Občanské demokratické strany (23 poslanců), klub České pirátské strany (22 poslanců), klub hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (19 poslanců), klub České strany sociálně demokratické (15 poslanců), klub Komunistické strany Čech a Moravy (15 poslanců), klub Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové (10 poslanců), klub TOP 09 (7 poslanců) a klub Starostové a nezávislí (6 poslanců).

O služební návštěvě rakouské Vídně ve dnech 24. a 25. června 2019 informoval poslanec Michálek na svém facebookovém účtu statusem a fotografiemi. Cesty se podle všeho účastnil jakožto člen delegace Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny.

Rakouská republika má dvoukomorový parlament. V jeho dolní komoře parlamentu je aktuálně zformováno pět poslaneckých klubů na půdorysu politických stran. Těmi jsou: ÖVP – Rakouská lidová strana (61 poslanců), SPÖ – Sociálně demokratická strana Rakouska (52 posl.), FPÖ – Svobodná strana Rakouska (51 posl.), NEOS – Nové Rakousko a Liberální fórum (10 posl.), JETZT – Nyní (7 posl.). Další 3 členové dolní komory jsou bez poslaneckého klubu.

V horní komoře parlamentu, Spolkové radě, se nacházejí zástupci pouze tří politických formací: ÖVP (22 mandátů), SPÖ (21 mandátů) a FPÖ (15 mandátů). Všechny tyto 3 strany mají zároveň zastoupení i v dolní komoře. 3 členové horní komory jsou nezařazeni.

V rakouském parlamentu tak skutečně nalezneme 5 politických stran.

Marie Benešová kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 na kandidátce ČSSD bez politické příslušnosti. Byla zvolena a v období od 26. 10. 2013 do 26. 10. 2017 patřila v Poslanecké sněmovně pod Poslanecký klub ČSSD. Od roku 2013 byla poradkyní Miloše Zemana pro justici.

Z informací pro rok 2018 dle projektu Media Projekt Unie vydavatelů plyne, že je skupina Mafra nejsilnějším hráčem, který ovládá 28 % trhu tiskovin (včetně magazínů, časopisů apod.). Tato pozice vznikla koupí společnosti Bauer, která byla dokončena v prosinci 2018 poté, co byla schválena antimonopolním úřadem.

Zdroj: Unie vydavatelů (.pdf, str. 37)

Skupina Mafra je součástí holdingu Agrofert. Premiér Andrej Babiš, dle svých slov a informací z holdingu, převedl svoje vlastnictví firmy Agrofert na dva svěřenské fondy v únoru 2017, aby splnil požadavky nového zákona o střetu zájmů. I přes oficiální naplnění zákona stále zaznívají rozporné názory na to, zda se premiér Andrej Babiš vzdal kontroly své firmy i de facto.

Pokud se však zaměříme pouze na trh tištěných deníků (novin), je podíl vydavatelství MAFRA nižší. V roce 2017 byl jeho podíl pouze 24,3 % trhu, v roce 2018 tento podíl klesl na 23,8 %. Nejsilnějším vydavatelstvím je v obou případech Czech News Center, vydávající např. deník Blesk či Sport.

Pokud jde o média, je otázka, zda je možné posuzovat jejich vliv na odchod ministrů. Stejně tak se lze ptát, do jaké míry se může projevovat vliv majitele na témata a zaměření jejich článků. Vliv médií na svůj odchod v době obou Babišových vlád či vlády Bohuslava Sobotky otevřeně přiznaly pouze bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Obě ministryně za hnutí ANO obvinily ze svého odchodu Lidové noviny spadající pod vydavatelství Mafra.

V současné vládě zatím od července 2018 proběhlo šest výměn ministrů, přičemž žádný z nich svoje odvolání nespojoval přímo s mediálním tlakem. U ministrů Taťány Malé (ANO) a Petra Krčála (ČSSD) měly být důvodem jejich problémy s diplomovými pracemi, u navrhovaného ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD) nedošlo k jeho jmenování prezidentem, ministr dopravy Dan Ťok (ANO) skončil na vlastní žádost, ministryně průmyslu Marta Nováková (ANO) byla vyměněna premiérem a vedením hnutí ANO. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (ANO) jako jediný přiznal, že ho v odchodu utvrdil i mediální tlak vůči jeho osobě, ale jen ve smyslu spekulací o jeho odvolání.