Přehled ověřených výroků

V tiskové zprávě společnosti Agrofert je uvedeno následující: „Představenstva společností AGROFERT a SynBiol dnes byla svým dosavadním jediným akcionářem Andrejem Babišem informována o skutečnosti, že všechny akcie společností byly v souladu s novelou zákona o střetu zájmů vloženy do dvou svěřenských fondů. Do fondu AB private trust I, svěřenský fond, bylo vloženo 90 % akcií společnosti AGROFERT a 100 % akcií společnosti SynBiol, přičemž správcem tohoto fondu byl ustanoven Zbyněk Průša. Do fondu AB private trust II, svěřenský fond, bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti AGROFERT a správcem byl ustanoven Alexej Bílek. Systém dvou fondů byl zvolen jako pojistka a kontrola, neboť v určitých záležitostech se oba správci budou muset dohodnout na společném postupu. Na každý fond bude dohlížet kontrolní orgán, tříčlenná rada protektorů, ve složení Alexej Bílek, Václav Knotek a Monika Babišová u prvního fondu a u druhého fondu ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová.“

Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Podle serveru Hlidacipes.org zastával Zbyněk Průša od roku 1999 post předsedy představenstva a generálního ředitele DEZY, který spadá pod Agrofert, v roce 2014 nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu. Podle stejného zdroje se právník Alexej Bílek s Andrejem Babišem přátelí od roku 1994 a právník Václav Knotek působil v 16 Babišových firmách. Václavu Knotkovi také svěřil plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

Dle návrhu auditní zprávy (str. 19–20) pak Andrej Babiš ovládá svěřenské fondy mimo jiné i kvůli tomu, že svěřenského správce i členy rady protektorů sám zvolil a může je sám odvolat. Protože se však jedná pouze o nezávazný návrh konečné zprávy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V současné době Ústavní soud projednává zákon č. 159/2006 o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2007 Sb. (dále jen "zákon") ve třech případech.

Návrh Miloše Zemana (.pdf str. 1) odkazuje na skutečnost, že podle jeho názoru překračují některá ustanovení zákona rámec čl. 70 Ústavy ČR, který omezuje vykonávaní činnost pro členy vlády tak, aby nedocházelo ke střetům zájmů.

V obou dalších případech stojí za návrhem zrušit části zákona vždy skupina senátorů. Oba návrhy, návrh z 30. července 2018 i návrh z 30. listopadu 2017, byly spojeny ke společnému řízení a jsou projednávány jako jeden návrh. Senátoři v něm upozorňují, že v některých případech je zákonem nastaven příliš přísný metr. Poukazují především na situace, kdy hrozí střet zájmů občanům vykonávající neplacené pozice na komunální úrovni (např. starostové a místostarostové malých obcí), kteří však mají potřebu vedlejších příjmů. Dále senátoři poukazují na případy, kdy má tento zákon nežádoucí vliv na třetí osoby (např. rodinné příslušníky z důvodu společného jmění manželů).

Ze seznamu (.pdf, str. 5) soukromých zájmů ministrů Velké Británie zveřejněného v prosinci 2016 vyplývá, že Theresa May vložila svůj majetek do slepého fondu. Majitel takového fondu nemá nad svým majetkem žádnou kontrolu a neví, jak je s ním nakládáno – tyto pravomoci má pouze nezávislý správce.

Přestože tento krok zamezuje možnému střetu zájmů, není ani toto řešení bezproblémové. Po svěření majetku do slepého trustu už není možné zjistit, jakou hodnotu majetek má. Jakou přesnou hodnotu měl majetek Theresy May před převedením do fondu, není jisté. Odhady mluví o 145 000 librách, ale přesné číslo premiérka nezveřejnila. Člen opozičních labouristů Andrew Gwynne tak proti kroku premiérky protestoval se slovy, že „v situaci, kdy není možné pečlivě prozkoumat finanční poměry premiérky, nemůžeme vědět, jestli v této chvíli nedochází ke střetu zájmů s jejími vládními povinnostmi.‟

Slepý svěřenský fond (thrust), pak spočívá v tom, že svěřenský správce je na zakladateli absolutně nezávislý, má úplnou volnost s nakládání s majetkem. Zakladatel pak o fondu nemá vůbec žádné informace ani možnost, jak svěřenského správce kontrolovat. Odborníci se však neshodnou, zda v Česku lze takový slepý svěřenský fond založit.

Z dalšího pokračování vyjádření europoslance Polčáka vyplývá, že důvody, proč nepovažuje svěřenský fond za skutečně oddělený, jsou především personálního charakteru, konkrétně uvádí: „Je tam prostě ta rada protektorů, která je prostě z rodiny, je tam jeho manželka, jsou tam jeho dvorní právníci, s kterými prostě podniká třicet let.“

Podle § 1453 odst. 1 občanského zákoníku může být svěřenským správcem každý svéprávný člověk. Andrej Babiš tedy mohl jmenovat kohokoliv, i nezávislé osoby. Na tento post však jmenoval své blízké spolupracovníky a přátele. Svěřenským správcem fondu AB private thrust I byl jmenován Zbyněk Průša, který nahradil Andreje Babiše v čele představenstva Agrofertu a ve statutárních orgánech jeho firem se objevuje od roku 1999. Alexej Bílek, se kterým se Andrej Babiš přátelí již 25 let, je pak svěřenským správcem fondu AB private thrust II.

V tzv. radě protektorů, která na činnost svěřenského správce dohlíží, se pak, kromě výše zmíněných (Zbyněk Průša jako člen rady protektorů fondu AB private thrust II a Alexej Bílek jako člen rady protektorů fondu AB private thrust I) objevuje i manželka Andreje Babiše Monika Babišová a právník Václav Knotek, který působil v šestnácti Babišových firmách, a dokonce Andreje Babiše i zastupoval na jednání jeho firem. Zákon přitom ani zde nestanoví žádné podmínky pro osoby vykonávající dohled nad svěřenským správcem. Je tedy pravdou, že Andrej Babiš mohl svěřenské fondy AB private thrust I a AB private thrust II od své osoby více oddělit tím, že by do jednotlivých funkcí dosadil osoby, ke kterým nemá tak úzký vztah.

Andrej Babiš mohl také teoreticky vložit svůj majetek do tzv. slepého trustu.

Podle stránek společnosti Trusty.cz je blind trust (slepý trust) „typ svěřenského fondu, kam klient vloží svůj majetek, aby pro něj byl spravován. Po dobu trvání svěřenského fondu, nebude mít klient nad tímto majetkem kontrolu, ani nebude vědět, jakým způsobem je spravován. Plnou kontrolu nad majetkem v blind trustu bude mít nezávislý správce, který klientovi nebude sdělovat žádné informace o tom, co bylo nakoupeno nebo prodáno. Jakmile klient svou politickou funkci ukončí, svěřenský fond bude ukončen také a veškerý majetek se navrátí přímo klientovi nebo jeho rodině,“ a „Plná kontrola nad správou majetku v blind trustu je v rukou nezávislého správce (většinou jím bude investiční manažer nebo privátní bankéř). Jiná společnost navíc obsadí roli dohlížitele, nahradí tak roli klienta v tom, aby zajišťoval, že majetek bude investován řádně a v souladu s cíli klienta. Dohlížitel zároveň zajišťuje kontrolu jednání správce a má pravomoc jej nahradit, pokud by svou činnost nevykonával dobře.“ V případě vložení svého majetku do slepého trustu by premiér nemohl ovlivňovat spravování svého majetku.

Odborníci oslovení redakcí Aktuálně.cz se však neshodují na tom, zdali je vůbec možné slepý svěřenský fond v Česku založit. „Hrušková se domnívá, že parametry fondu lze nastavit tak, aby jeho definici splňoval. Kolář je však opačného názoru, české zákony podle něj dávají zakladateli právo požadovat po správci předložení vyúčtování, zprávu nebo jinou informaci, což založení slepého fondu vylučuje.“ Zda tedy Andrej Babiš mohl, či nemohl založit svěřenský fond jiným způsobem, již nelze hodnotit.

Poslanec Polčák hovoří o blokování zákona o střetu zájmů v souvislosti s údajným střetem zájmů premiéra Andreje Babiše.

Poslanci za hnutí TOP 09 v minulém volebním období předložili návrh zákona na změnu zákona o střetu zájmů dne 19. června 2015. Vláda však k tomuto návrhu podala negativní stanovisko s odůvodněním, že podobnou problematikou se zabývá i připravovaný vládní návrh zákona, a návrh tak nebyl projednán. Tento návrh byl pak Sněmovně předložen na konci července 2015. První čtení zákona proběhlo 16. prosince 2015, následně byl návrh přikázán výborům, které tisk projednávali cca tři měsíce. V červnu 2016 pak zákon prošel i druhým čtením a s pozměňovacími návrhy byl znovu přikázán výborům. Při třetím čtením konaném dne 14. září 2016 pak Poslanecká sněmovna návrh schválila.

Projednání v Poslanecké sněmovně tedy trvalo cca 1 rok, což vzhledem ke kontroverznosti návrhu (jedná se o tzv. lex Babiš) není nijak excesivní, když některé zákony jsou projednávány i násobně déle, a např. v období 2002–2006 trval (.pdf, str. 21) celý legislativní proces (tedy včetně projednání v Senátu a podpisu prezidentem republiky) v průměru osm měsíců.

Následující měsíc byl tisk projednávám v Senátu, který 19. října vrátil zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ani zde tedy nemůžeme mluvit o blokování. Vyhlášení ve sbírce zákonů se dále zpozdilo i kvůli vetu prezidenta republiky, které bylo Sněmovnou přehlasováno, prezidentské veto však nelze dávat za vinu hnutí ANO.

V tomto volebním období zamítnuté návrhy novel zákona o střetu zájmů se pak týkají pouze dílčích změn zákona o střetu zájmů, tedy odstranění povinnosti starostů, místostarostů apod. podávat oznámení o majetku, popřípadě omezení platů veřejných funkcionářů z druhých a dalších funkcí. Tyto změny se však netýkají střetu zájmů premiéra Andreje Babiše.

Penam dostal na inovační linku toastového chleba od Evropské unie dotaci v hodnotě 100 milionů korun. Penam na svých stránkách o projektu inovační linky uvádí: „Cílem projektu je instalovat nejmodernější technologickou linku na výrobu toastového chleba zahrnující několik dílčích inovačních technologických částí, která by umožnila vyrábět nové produkty na základě originálních receptur, jejichž vývoj byl předmětem vlastního vývoje.“

Firmy z koncernu Agrofert dostávaly peníze z fondů na inovace, za které nakoupily běžně dostupné technologie. Podle auditorů není linka inovativní, stejný produkt vyráběly Babišovy firmy v Německu již v roce 2013:

„(...) inovační produkt oznámený firmou Pekárna Zelená louka, a.s., neměl být považován za inovační, protože tento produkt byl již využit skupinou Agrofert, konkrétně firmou Lieken AG.‟ (str. 48, překlad Demagog.cz)

Evropská komise v auditu (str. 48) shledala, že rizikový analytik neprověřil skutečnosti zadané žadatelem v analýze nákladů a přínosů.

Polčákova slova se vztahují k návrhu auditu Evropské komise, který dorazil do ČR na konci letošního května a který se zabývá evropskými dotacemi pro skupinu Agrofert.

Vzhledem k tomu, že v závěru auditní zprávy (str. 65) se píše, že České republice hrozí ztráta více než 451 milionů korun z fondů EU, lze považovat tuto zprávu za závažnou. Závažnost samotnou nehodnotíme, nicméně Polčák se odvolává na názor nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten tento názor sdílí, v České televizi (od 47:35) prohlásil, že auditní zprávu v současnosti analyzuje a „to, co je tam napsané, je závažné a mohlo by to zakládat podezření z trestného činu.“

Smlouva o Evropské unii v článku 17 odst. 1 uvádí, že Evropská komise zajišťuje uplat­ňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě. To znamená, že mezi její kompetence patří dohled nad plněním smluvních závazků jednotlivých členských států. Dále v článku 17 odst. 3 Smlouvy o EU stanovuje, že „komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevy­žadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jaké­hokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.‟

I proti činnosti Komise je však možné bránit se u Soudního dvora EU, podle čl. 263 Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 116) je možné napadnout legalitu (zákonnost) právních aktů Komise. Dle článku 265 stejné smlouvy se lze pak bránit i proti nečinnosti Komise.

Oprava:

Původně jsme tento výrok hodnotili jako nepravdivý, protože Stanislav Polčák uváděl, že firmy skupiny Agrofert jsou přímo vlastněny premiérem. Avšak z kontextu a na základě upozornění europoslance Polčáka jsme zjistili, že tento výrok lze v kontextu sémanticky chápat jako tvrzení, že firmy jsou vlastněny přímo premiérem. Zde slovo přímo tedy klade důraz na osobu premiéra (ve smyslu podobnému "dokonce"), nikoliv na přímost vlastnictví. Hodnocení tedy opravujeme na neověřitelné, a to vzhledem k tomu, že zjištění vyplývající ze zprávy Evropské komise jsou teprve předběžná. Za nepřesné hodnocení se omlouváme.

Původní odůvodnění:

Jedním ze závěrů návrhu auditní zprávy Evropské komise z konce letošního května, je, že „pan Babiš je skutečným vlastníkem skupiny firem Agrofert a od února 2017 dvou fondů, které plně kontroluje, a proto má přímý ekonomický zájem na úspěchu skupiny Agrofert" (str. 21, překlad Demagog.cz).

Nicméně audit obsahuje taky informaci, že „tato zpráva uvádí prozatímní nálezy, závěry a doporučení auditorů Evropské komise. Může být opravena s ohledem na připomínky a další informace obdržené od národních orgánů." (str. 2, překlad Demagog.cz)

Máme tak před sebou šetření, které ještě nebylo ukončeno a s jehož závěry Andrej Babiš nesouhlasí. Proto do vydání konečné zprávy je nutné považovat zjištění za předběžná.

Nicméně Andrej Babiš vložil své firmy do svěřenského fondu a nelze tedy tvrdit, že je vlastní přímo. Tuto část je nutné považovat za nepravdivou.

Dodejme, že rozsah dotací, které pobírá skupina Agrofert, popisují výroční zprávy této společnosti. V poslední dostupné výroční zprávě z roku 2017 (.pdf) se uvádí, že v tomto roce získala firma na dotacích téměř 2 miliardy při konsolidovaném výsledku hospodaření 4,799 miliard. Dotace se tak na zisku společnosti podílejí přibližně ze 40 % (str. 4 a 58).

Rozhlas se věnoval tématu podnikání evropských politiků. Například v Německu probíhala debata o kandidátovi CDU na post předsedy strany Fridriechu Merzovi. Ten dlouho pracuje pro největšího světového správce soukromých majetků, americkou firmu BlackRock. Pro případ, že by byl zvolen, ale slíbil vzdát se všech svých funkcí. Se svým majetkem se musel vypořádat i ukrajinský prezident Porošenko, který ho nakonec vložil do slepého trustu. Do slepého trustu vložila svůj majetek i britská premiérka Theresa May.

V prvním volebním období během vlády Václava Klause (1992–1996) neproběhlo žádné hlasování o nedůvěře vlády.

V druhém volebním období (1996–1998) se taktéž neuskutečnilo hlasování o nedůvěře, a to ani v období vlády Václava Klause, ani Josefa Tošovského.

Ani ve třetím volebním období (1998–2002) za vlády Miloše Zemana se neuskutečnilo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.

Ve čtvrtém volebním období (2002–2006) bylo pak o nedůvěře vládě hlasováno dvakrát. Poprvé k tomu došlo v období vlády Vladimíra Špidly (2002–2004) v září 2003, a to v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž opozice nesouhlasila. Návrh byl zamítnut. Podruhé bylo o nedůvěře hlasováno během vlády Stanislava Grosse (2004–2005) v dubnu 2005 v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse. Návrh byl však také zamítnut.

V pátém volebním období (2006–2010) bylo o nedůvěře vládě hlasováno celkem pětkrát, všechny pokusy proběhly během vlády Mirka Topolánka (2007–2009), poprvé v červnu 2007 v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Návrh byla zamítnut. Druhý pokus o vyslovení nedůvěry v prosinci 2007 se uskutečnil např. kvůli kritice reformy veřejných financí, návrh byl však také zamítnut. Korupční aféra Jiřího Čunka byla důvodem i třetího návrhu na vyslovení nedůvěry v dubnu 2008. Návrh opět nebyl přijat. Čtvrtý pokus pak proběhl v říjnu 2008, po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. Návrh však opět nebyl přijat. Popáté zkusili opoziční poslanci vyslovit vládě nedůvěru v březnu 2009, v hlasování, které iniciovala ČSSD po lednových personálních změnách. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, a ta byla nucena podat demisi.

V šestém volebním období za vlády Petra Nečase (2010–2013) bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zahájeno opět pětkrát. Poprvé v prosinci 2010, kdy návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a Státního fondu životního prostředí České republiky.  Návrh však nebyl úspěšný. Druhé hlasování o vyslovení nedůvěry se uskutečnilo v dubnu 2011. Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizí. Návrh nebyl přijat. Potřetí bylo vyslovení nedůvěry naplánováno v březnu 2012 v souvislosti s reformami vlády a úspornými opatřeními. Návrh opět nebyl přijat. Počtvrté byla nedůvěra vládě v červenci 2012 kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Návrh nebyl opět úspěšný. Popáté bylo hlasování o nedůvěře vyvoláno v lednu 2013 v souvislosti s kontroverzní amnestií Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas. Návrh nebyl přijat.

V sedmém volebním období (2013–2017) se opozice snažila svrhnout vládu pouze jednou, a to v květnu 2015 kvůli zachování daňové podpory biopaliv spojované s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Návrh nebyl úspěšný.

V osmém, současném, volebním období (od roku 2017) bylo o nedůvěře hlasováno prozatím jednou, a to v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi kolem cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Návrh však ani tentokrát neuspěl.