Přehled ověřených výroků

Ve výroku uvedený pokus o vypínání webů pro české uživatele naráží na novelu zákona o hazardních hrách, účinnou od 1. ledna 2017. Novela mj. zavedla novou část zákona týkající se nepovolených internetových her, na základě níž musí poskytovatelé připojení k internetu „zamezit v přístupu k internetovým stránkám uvedeným na seznamu internetových stránek s nepovolenými internetovými hrami.“

Ministerstvo financí tak začalo nově uveřejnovat ve veřejně dostupném seznamu znepřístupněné stránky. Po dvou letech provozu se podařilo ukončit správní řízení, a tedy i existenci, nemalého počtu internetových stránek, viz seznam (.pdf) z 19. ledna 2019. Ministerstvo financí pak vydalo i metodický pokyn, jak zakázané stránky blokovat. Již v prosinci 2016 pak mělo 92 % poskytovatelů připojení jasno, jakým způsobem budou zakázané stránky blokovat. Je však pravdou, že navržený postup je možné obejít např. využitím proxyserveru.

Právní úprava se nicméně potýká s problémem obnovování již zrušených stránek pod mírně obměněnou doménou, jak je vidno i z případu stránky 1xbet.com z uvedeného seznamu.

Problematiku novely hazardního zákona komentoval několik měsíců po její účinnosti i tehdejší náměstek ministra financí Ondřej Závodský: „Některé stránky nejsou lehce vyhledatelné, šíří se e-mailem předávanými odkazy nebo je někde zaheslovaná mutace v češtině. Může se stát, že firmy, které své stránky již zablokovaly, budou provozovat nějaké jiné pod identitou svého subdodavatele. Postihujeme hazardní weby, které cílí na české hráče. Tedy jsou v češtině, případně umožňují platební styk v korunách nebo míří reklamou na české hráče nebo na české uživatele Facebooku. Finta, že vypnou českou mutaci a dál pokračují v angličtině v korunách, neprojde.“

Nesplnění povinnosti zablokovat zakázané stránky pak je podle zákona o hazardních hrách přestupkem, za který může být uložena https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-186#p123-11">pokuta až 1.000.000,- Kč. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-186#p129-1">Kontrolu nad dodržováním této povinnosti pak podle zákona vykonává Ministerstvo financí.

Kontrola internetového prostoru ze strany státu je tak zajisté problematická, co se její efektivity týče. Nicméně i s ohledem na výše uvedený seznam zakázaných internetových stránek považujeme výrok „Implementace byla nebo je absolutně nefunkční“ za zavádějící.

Ve čtvrtém bodu svého programu pro volby do Evropského parlamentu ODS uvádí: „EU nemusí směřovat ve všem k jednomu společnému cíli, ale měla by fungovat flexibilně. Budeme posilovat možnosti členských států uzavírat praktická partnerství a volit si takovou hloubku integrace, která jim nejlépe vyhovuje. Oblastí, na jejímž rozvoji je žádoucí, aby se podílely všechny členské státy rovným dílem, je společný trh.“ Koncepce „vícerychlostní“ Evropy však není jedinou navrhovanou reformou, mezi další návrhy patří snaha o redukci byrokracie nebo větší flexibilita národních vlád při rozhodování o využití peněz z EU.

O flexibilní integraci mluvil v Českém rozhlase v březnu tohoto roku také předseda ODS Petr Fiala. „Představujeme si Evropu, která bude dobře fungovat, která toho bude dělat méně, ale bude to dělat efektivněji, a která opustí ideu, a to je velmi podstatné, že všichni musí dosahovat stejného stupně integrace. Naopak mluvíme o flexibilní integraci, aby všichni nemuseli přijímat všechno a ve stejném čase." (čas 2:23)

K otázce evropské integrace se krátce po vzniku smlouvy o užší spolupráci mezi Německem a Francií vyjádřil v lednových Událostech komentářích i lídr kandidátky ODS Jan Zahradil. Na otázku, zda by měla Česká republika následovat Německo a Francii na cestě k hlubší integraci, odpověděl: „Každá z těchto zemí má svoje ambice. A já znovu říkám, my jim v tom určitě nechceme a ani nemůžeme bránit. Otázkou pro Českou republiku je, jestli je v něčem takovém bude chtít následovat. Já tady za sebe a za svoji politickou stranu říkám, že pokud by tady vznikalo tvrdé jádro, my jsme proti tomu, aby do něj Česká republika vstupovala, protože suverenitu v oblasti daňové, bezpečnostní, ale i fiskální, třeba i v oblasti azylové politiky, si prostě chceme uchovat a myslíme si, že by to měly být ústavní orgány České republiky, které o těchto věcech budou rozhodovat.“ (čas 3:30)

Stálého zpravodaje v Bruselu má Česká televize (Lukáš Dolanský), Český rozhlas (Filip Nerad) a Česká tisková kancelář (ČTK; Jakub Dospiva). Ostatní česká média vysílají do evropských institucí zahraniční zpravodaje prostřednictvím dočasných a krátkodobých akreditací.

Filip Horký jezdí do Bruselu opakovaně. Pro Seznam tam natáčel například několik dílů pořadu Obzor, které obsahovaly rozhovory s eurokomisařem Kingem, s poslancem a šéfem skupiny ALDE Verhofstadtem, s prvním místopředsedou Evropské komise Timmermansem či s velvyslancem ČR při NATO Šedivým. Zprostředkoval také střet názorů českých europoslanců v pořadu Duel.

Role zahraničního zpravodaje se z českých médií postupně vytrácí. Jedním z důvodů jsou vysoké náklady na tyto pozice, dále hraje roli možnost přijímat informace ze světových médií a agentur. Stálé zahraniční zpravodaje si dnes mohou dovolit zaměstnávat pouze veřejnoprávní média (ČT, ČRo, ČTK). Odborníci v minulosti upozorňovali mj. na nedostatek zpravodajů sledujících dění EU pro tištěná média.

Evžen Tošenovský v debatě zmínil nízký počet stálých zpravodajů v Bruselu jako jeden z důvodů nedostatečného pokrytí dění v EU, což má podle něj vliv na informovanost veřejnosti a její vnímání Evropské unie.

Evropská unie (EU) má na základě Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU, jedna ze zakládajících smluv EU) tzv. sdílenou pravomoc (.pdf, str. 18, 19, čl. 4) v otázce bezpečnosti veřejného zdraví, pouze však v rámci mantinelů vymezených v SFEU (EU tedy v této oblasti může jednat spolu s členskými státy na základě principu subsidiarity). Pravomoce Evropské unie v oblasti veřejného zdraví pak blíže specifikuje čl. 168 SFEU (.pdf, str. 89–91):

„Činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví. Tato činnost zahrnuje boj proti nejzávažnějším chorobám podporou výzkumu jejich příčin, přenosu a jejich předcházení, jakož i zdravotnické informace a zdravotní výchovu a sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim,“ píše se v prvním odstavci smlouvy.

„Unie podněcuje spolupráci mezi členskými státy v oblastech uvedených v tomto článku a případně podporuje jejich činnost. (...) Ve spojení s Komisí koordinují členské státy mezi sebou své politiky a programy v oblastech uvedených v odstavci 1,“ pokračuje dokument ve druhém odstavci.

Dle čtvrtého odstavce článku 168 má pak Evropský parlament spolu s Radou mimo jiné i pravomoc přijmout standardy kvality a bezpečnosti pro lidské orgány, krev a její deriváty i pro léčivé přípravky či pro zdravotnické prostředky.

Příkladem činnosti Unie v této oblasti je Třetí program pro oblast zdraví pro období 2014–2020, který má čtyři globální cíle:

• podporovat dobré zdraví obyvatelstva, předcházet nemocem, vytvářet prostředí umožňující zdravý životní styl a dodržovat zásadu, že otázky zdraví musí být zohledněny ve všech oblastech politiky EU
• chránit občany Unie před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami
• přispívat k budování inovativních, efektivních a udržitelných zdravotních systémů
• zvyšovat dostupnost lepší a bezpečnější zdravotní péče pro občany Unie

Členské státy naopak rozhodují o podobě zdravotní politiky, organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, včetně rozdělování na ně vyčleněných zdrojů.

Evropská unie se zaměřuje nejen na ochranu lidských práv jejích občanů, ale i na ochranu lidských práv ve světě. „Evropská unie je založena na pevném závazku prosazování a ochrany lidských práv, demokracie a právního státu na celém světě. Lidská práva jsou rovněž prioritou ve vztazích EU s ostatními zeměmi a regiony (...) Evropská unie zahrnuje ustanovení o lidských právech do všech dohod o obchodu a spolupráci se třetími zeměmi.“

Součástí vztahů Evropské unie s Čínou je vytvoření jednotného hlasu pro Evropskou unii v Číně, který bude podporovat lidská práva. Ve Strategické agendě pro spolupráci mezi EU a Čínou do roku 2020 (.pdf, str.4) je napsáno: „Peace and Security will be achieved by following the key initiatives: Deepen exchanges on human rights at the bilateral and international level on the basis of equality and mutual respect. Strengthen the Human Rights Dialogue with constructive discussions on jointly agreed key priority areas.“
Vlastní překlad: „Míru a bezpečnosti bude dosaženo dodržováním klíčových iniciativ: Prohloubením výměny informací o lidských právech na bilaterální a mezinárodní úrovni na základě rovnosti a vzájemného respektu. Posílením dialogu o lidských právech konstruktivními diskuzemi o společně dohodnutých klíčových prioritních oblastech.“

Lidská práva jsou zmíněna i v dalších smlouvách - např. v dohodě o spolupráci (.pdf, str. 21) mezi členskými státy a Irákem z roku 2012 nebo dohodě o volném obchodu (.pdf, str. 9) mezi EU a Jižní Koreou z roku 2011. EU se texty dohod odvolává na Všeobecnou deklaraci lidských práv.

Rozdělení řečnické doby a seznamu řečníků se věnuje článek 162 Jednacího řádu EP. Podle 9. bodu Jednacího řádu Evropského parlamentu platí, že „žádný poslanec nesmí hovořit déle než jednu minutu k jakémukoli z těchto témat: zápisy ze zasedání, procesní návrhy nebo změny konečného návrhu pořadu jednání či k pořadu jednání“. Bod 6 rovněž upozorňuje na skutečnost, že v čase rozpravy, který nebyl předem rozdělen, může předseda poslance vyzvat, aby hovořil zpravidla nejvýše jednu minutu. Obecně však dle jednacího řádu předseda jednominutový limit vynucovat nemusí a řečnickou dobu rozděluje s přihlédnutím k řadě kritérií: počty a zastoupení politických skupin, země původu poslanců, případně jejich fyzický stav.

Jednominutová lhůta se vztahuje také na prohlášení, ve kterých chtějí europoslanci připomenout téma, které není na programu jednání: „Po dobu nejvýše třiceti minut v průběhu prvního denního zasedání každého dílčího zasedání udělí předseda slovo poslancům, kteří chtějí upozornit Parlament na důležitou otázku politické povahy. Řečnická doba pro každého poslance nepřesáhne jednu minutu. Předseda může dát poslancům opět tentýž časový prostor později v průběhu téhož dílčího zasedání.“

Dodejme, že u osobního prohlášení, kde se poslanec vyjadřuje k osobním poznámkám na svou osobu, případně opravuje vlastní výroky, je i dle jednacího řádu časový limit delší: „Pokud Parlament nerozhodne jinak, nesmí žádné osobní prohlášení trvat déle než tři minuty.“

Jednání v Evropském parlamentu tak podléhá přísným pravidlům ohledně doby řečnění. Vzhledem k tomu, že jsou zde výjimky ze striktně jednominutového vystoupení, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Během února a března 2019 přijal Evropský parlament a Komise nařízení ohledně prověřovacího procesu pro přímé zahraniční investice do EU. V podstatě se jedná o formální vymezení společného rámce prověřování přímých zahraničních investic do klíčové infrastruktury a citlivých technologií v zemích EU ze strany třetích zemí, jak přibližuje Komise ve své tiskové zprávě.

V případě Číny a dalších investorů mimo EU bude od roku 2020 nastaven nový systém kontroly a ověřování možných přímých investic, aby se zamezilo případnému ohrožení bezpečnosti a veřejného pořádku. Systém se bude týkat investic a akvizic v oblastech kritické infrastruktury, zásadních technologií, strategických surovin, práce s osobními daty či oblasti médií. Nutno podotknout, že tento proces je dobrovolný, a jednotlivé země budou mít vždy poslední slovo ohledně přijetí či nepřijetí takových „podezřelých“ investic.

Je pravda, že se Dita Charanzová aktivně účastnila projednávání rezoluce v Evropském parlamentu, kde vystupovala se stanoviskem za parlamentní stranickou skupinu ALDE.

Prezident Miloš Zeman navštívil Čínskou lidovou republiku za dobu svého úřadování již pětkrát. Poslední návštěva se konala ve dnech 24.– 28. dubna 2019.

Před nedávnou návštěvou v Číně vyjádřil Miloš Zeman v rozhovoru pro čínskou CCTV nespokojenost s výší čínských investic v ČR: „Pokud jde o čínské investice v Česku, musím říct, že ty zůstávají stále velmi, velmi nízké. A to mne pochopitelně mrzí. Nejsou mi přitom jasné konkrétní důvody.“ Zároveň dodal, že očekává jejich zvyšování.

Jeho rétorika se tedy od návštěvy Si Ťin-pchinga, na jaře 2016, výrazně změnila. V roce 2016 Hrad sliboval astronomické čínské investice 230 miliard korun v rozmezí pěti, které se ale dosud neprojevily, jak je patrné z níže uvedených údajů ČNB. Čína stále patří v ČR mezi zanedbatelné investory. Platí již několik let zaběhlý trend, že čínské peníze proudí do ČR především za účelem nákupu, a ne rozvoje hospodářství spojeného s tvorbou nových pracovních míst.

V současnosti to tedy vypadá, že si Hrad uvědomuje nesplnitelnost původně slíbených čínských investic. Stále s nimi však počítá, ačkoli v menším měřítku. Kancléř Vratislav Mynář konkrétně uvedl (v souvislosti s dubnovou návštěvou prezidenta Zemana v Číně), že čínské investice v ČR by měly v nadcházejících dvou letech dosáhnout „pouze“ jedné miliardy dolarů (asi 23,1 miliardy korun).

Bereme-li v potaz přímé zahraniční investice, tak na základě údajů poskytnutých Českou národní bankou nedosahují čínské investice ani 1 % celkové sumy. Naopak většina zahraničních investic přichází ze zemí Evropské unie (.pdf str. 7). „Z mimoevropských států pochází pouze 6,0 % zahraničního kapitálu a nejvýznamnějšími investory jsou Jižní Korea, Japonsko a Spojené státy americké.“

Na druhou stranu je nutné zohlednit, že celkový objem čínských přímých investic od roku 2014 klesá, což Miloš Zeman nemohl předpokládat.

Data o počtu obyvatel vycházejí z predikcí OSN. V roce 2017 měla Čína podle zprávy OSN (.pdf, str. 18) 1,409 miliardy obyvatel. Predikce pro rok 2019 uvádějí 1,42 miliardy Číňanů. Čína je tak nejlidnatější stát, očekává se (.pdf, str. 5) však, že ji v roce 2024 v počtu lidí dohoní a poté předežene Indie.

V roce 2004 vznikla původně nestálá Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Stala se centrem pro odborné poznatky z oblasti kybernetické bezpečnosti v Evropě. ENISA pomáhá EU a jejím členským státům, aby byly lépe vybaveny a připraveny pro účely prevence, odhalování a řešení problémů v oblasti bezpečnosti informací. V rámci rostoucích kybernetických hrozeb došlo k částečnému rozšíření pravomocí a možností této agentury přijetím Unijního aktu o kybernetické bezpečnosti 17. dubna 2019.

Jedním z úkolů agentury je i podpora a organizace sítě bezpečnostních národních týmů – tzv. CSIRT. V České republice je to tým CSIRT.CZ, jehož náplní je koordinace řešení bezpečnostních incidentů v počítačových sítích provozovaných v České republice a plnění role Národního CSIRT týmu podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-181#p17-2-i">Zákona o kybernetické bezpečnosti.

Evžen Tošenovský se účastnil schvalování aktu. K hlasování konkrétně uvedl: „Jsem velmi spokojený s výsledkem jednání. Kybernetické hrozby a útoky jsou reálným faktem a do budoucna budou tím kritičtější, jak budeme čím dál více závislí na digitálních technologiích. Evropská unie potřebuje nástroje, jak těmto hrozbám předcházet a jak se proti nim bránit.“

Podobně pak ve svém písemném stanovisku reagovala Dita Charanzová, která vypracovala i stanovisko pro jednání Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Tošenovský pak navíc figuroval jako stínový zpravodaj návrhu.