Přehled ověřených výroků

Společnost Huawei byla založena roku 1987 ve městě Šen-čen, provincii Guangdong. Zakladatelem je Žen Čeng Fej, absolvent stavebního inženýrství a architektury na Chongqingské univerzitě. V roce 1974 narukoval do armády Čínské lidové republiky, kde působil jako technik a inženýr. Nakonec se vypracoval na zástupce ředitele (nejednalo se o armádní hodnost). Za své výkony byl pozván v roce 1978 na Národní vědeckou konferenci a v roce 1982 na Národní sněm Komunistické strany Číny. V roce 1983 z armády odešel a posléze založil Huawei.

Společnost Huawei je v soukromém vlastnictví. Podle vyjádření české mluvčí společnosti Huawei, Magdy Teresy Partyky, jsou veškeré akcie společnosti rozděleny mezi její zaměstnance a vstup na burzu společnost neplánuje.

Adresa hlavního sídla společnosti zní: Huawei Base, Bantian, Longgang District, Shenzhen, China. Ani s pomocí ChinaCheckup se nám podařilo nalézt čínský Národní vyhledávací systém registrovaných firem. Stránka je však pouze v čínské lokalizaci a vyhledávání je možné pouze s originálními čínskými názvy firem. Za použití funkce automatického překládání v prohlížeči Chrome se nám podařilo nalézt údaje o zapsání společnosti Huawei k 15. září 1987 ve městě Šen-čen (Shenzhen). Spolehlivost těchto výsledků je však vzhledem k výhradně čínské jazykové lokalizaci diskutabilní. Hypertextový odkaz na vyhledané údaje je nefunkční. Pro případné ověření navštivte National Enterprise Credit Information Publicity System a do vyhledávacího pole zkopírujte 华为. Následně vyřešte captcha kód a pomocí překladu stránky v Google Chrome můžete přečíst nalezené výsledky v češtině. Pro zjednodušení uvádíme screenshot z výsledků našeho vyhledávání:

Jelikož se jedná o soukromou společnost registrovanou v ČLR, má vůči tomuto státu určité závazky. Upozornil na to v prosinci 2018 Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB). Ve zprávě NÚKIB (.pdf, str. 1-2) se mj. v bodě 4. uvádí: „Právní a politické prostředí Čínské lidové republiky, ve kterém uvedené společnosti primárně působí, a jejímiž zákony jsou povinny se řídit, vyžaduje po soukromých společnostech součinnost při naplňování zájmů ČLR včetně podílu na zpravodajských aktivitách aj. tyto společnosti se zároveň takové spolupráci se státem povětšinou nebrání; úsilí chránit zájmy zákazníků na úkor zájmům ČLR je v tomto prostředí značně sníženo. Podle dostupných informací existuje organizační a personální propojení mezi těmito společnostmi a státem. Uvedené tedy vytváří obavy, že zájmy ČLR mohou být stavěny nad zájmy uživatelů technologií uvedených společností (Huawei a ZTE, pozn. Demagog.cz).“

Podle vyjádření IT expertů pro server HlídacíPes.org je tak například možné obávat se odposlechů, monitoringu provozních a lokalizačních údajů nebo dokonce kompletního vyřazení komunikační infrastruktury.

Podobně se pro BBC vyjádřil australský expert na kybernetickou bezpečnost Tom Uren, který prohlásil, že "spojitost mezi firmami a čínskou vládou podněcuje obavy, že by stát mohl skrze tyto firmy provádět špionáž", neboť "dle loni schválených čínských zákonů mohou čínské zpravodajské služby vyžadovat pro své snahy na čínských firmách spolupráci".

Proti těmto zprávám se do médií vyjádřil i zakladatel Žen Čeng Fej. Uvedl, že by Huawei odmítla případné žádosti Číny o důvěrné informace zahraničních zákazníků Huawei, dále uvedl: „Miluji svou zemi a podporuji komunistickou stranu. Neudělal bych ale nic, co by poškodilo jinou zemi světa. (...) Mezi mými politickými názory a podnikatelskou činností firmy Huawei neexistuje žádná spojitost.“

Znění Mezinárodního paktu o politických a občanských právech přijalo usnesením č. 2200 na svém 21. zasedání Valné shromáždění OSN v roce 1966. V účinnosti je tento pakt od 23. března 1976, přičemž do dnešního dne k němu přistoupilo 172 států, šest dalších (např. Čína či Kuba) pakt sice podepsalo, avšak nepřistoupilo k němu a není pro ně tedy závazný. Není tedy pravda, že by tento pakt platil všude, samotné OSN má totiž 193 členů, kromě již zmíněné Číny a Kuby pakt nebyl přijat např. Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty či Singapurem.

Mezinárodním paktem o politických a občanských právech je chráněno např. právo na život (čl. 6) či je zakázáno otroctví a mučení (čl. 7 a čl. 8). Listovní tajemství je pak chráněno v rámci čl.17, podle kterého „nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo
korespondence ani útokům na svou čest a pověst.“

Výslovně pak pojem listovní tajemství používá až česká Listina základních práv a svobod v čl. 13:
„Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů...“

Informace o odposlouchávání Angely Merkelové Spojenými státy pocházejí ze dvou zdrojů. Jedním z nich jsou dokumenty zveřejněné bývalým zaměstnancem americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Edwardem Snowdenem, druhým je server WikiLeaks.

Skandál týkající se možného sledování kancléřky Merkelové propukl v roce 2013. Na jednom ze Snowdenem zveřejněných dokumentů je například uvedeno jméno Angely Merkelové mezi dalšími sledovanými světovými politiky (Document, str. 7). Spojené státy nepotvrdily, že by Merkelovou skutečně odposlouchávaly. Kancléřka své možné sledování označila za nepřijatelné. Německo se pokusilo vyšetřit, zda jsou Snowdenovy dokumenty pravdivé. Podle zveřejněných informací však toto vyšetřování skončilo, protože Německo nemá přístup k oficiálním dokumentům americké strany a zveřejněné kopie k potvrzení podezření nestačí.

K Filipovu vyjádření doplňme, že byla informace o údajném odposlechu zveřejněna před více než pěti lety, což nelze rozumně pokládat v kontextu rozhovoru za „nedávno“. Časové určení však není hlavní pointou výroku, proto zůstává hodnocen jako pravdivý.

Narozdíl od jiných států se Německo zatím nepřipojilo k opatření, které by zabránilo německým společnostem v nákupu síťových technologií od společnosti Huawei. Německé ministerstvo průmyslu a energetiky pouze vydalo prohlášení, podle kterého je otázka bezpečnosti sítí nové generace pro spolkovou vládu velmi relevantní. Tímto opatřením se bude řídit při výstavbě nových sítí. Německá vláda tak prozatím nedosáhla jednotného postoje, nicméně je možné, že se firma nebude podílet na budování mobilní sítě páté generace (5G).

Německá telekomunikační společnost Deutsche Telekom již dříve sama uvedla, že bere vážně celosvětovou diskusi o bezpečnosti síťového zařízení od čínských prodejců a že Deutsche Telekom přehodnocuje svoji obchodní strategii.

Nelze tedy s určitostí tvrdit, že německá vláda nechystá žádná opatření. Vláda zatím nezaujala jednotný postoj a o dalších krocích bude teprve jednat.

Většinový podíl 51,1 % akcií společnosti Český Telecom byl prodán společnosti TELEFÓNICA v roce 2005 za částku 82,6 mld korun. Rozhodnutí o prodeji učinila vláda Stanislava Grosse (Usnesení č. 407, .doc) a stát tímto rozhodnutím ztratil nad Českým Telecomem kontrolu.

Prodej tohoto balíku akcií byl však připravován delší dobu. Privatizaci nastartovala již předchozí vláda Vladimíra Špidly a neúspěšně se pokusila většinový balík akcií prodat i vláda Miloše Zemana (.pdf, str. 10). Historii prodeje státního podílu ve společnosti Český Telecom (včetně odprodeje menšinových podílů) mapuje článek na serveru idnes.cz, avšak pouze do roku 2002.

Mluví-li Filip o prodeji bezpečnostních sítí od státu do soukromých rukou, je otázkou, o jakých všech prodejích mluví. V souvislosti s tématem rozhovoru se však nabízí například prodej většinového podílu ve společnosti České radiokomunikace. O tomto prodeji rozhodla vláda Miloše Zemana v roce 2001.

O žádném z těchto prodejů Filip nerozhodoval a na privatizaci uvedených společností se tak nepodílel.

Andrej Babiš mluví o veřejné zakázce vypsané ŘSD, kterou získalo stavební konsorcium tvořené českou Geosan Group, italskou Toto Costruzioni Generali a kazašskou SP Sine Midas. To opravuje úsek 12, EXIT 90 Humpolec – EXIT 104 Větrný Jeníkov. V úseku, který firma opravuje, došlo v prosinci ke kolapsu dopravy, přičemž řidiči trávili mnoho hodin v kolonách. Konsorciu již nabíhají pokuty za nedodržené termíny.

Zákon o zadávání veřejných zakázek možnost, kterou zmiňuje Andrej Babiš, nabízí. U nadlimitních zakázek (spodní hodnota nadlimitních zakázek je 149.224.000,- Kč, hodnota předmětné zakázky pak byla větší než 2 miliardy Kč) dle § 125 zákona o zadávání veřejných zakázek je možné uzavřít smlouvu s druhým v pořadí v soutěži, pokud vítěz výběrového řízení smlouvu se zadavatelem nepodepíše v důsledku jeho vyloučení. Mimo to je ovšem možné v samotné veřejné zakázce vyhradit změnu dodavatele v průběhu plnění, a to dle § 100 odst. 2 téhož zákona. Pokud jsou podmínky změny a způsob výběru nového dodavatele (např. pořadím) určeny předem, lze si toto v zakázce vyhradit. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 345):

„Příkladem možnosti změny v osobě dodavatele je taková změna, kdy veřejnou zakázku bude za vybraného dodavatele plnit například dodavatel, který se umístil jako druhý v pořadí. Takový postup zadavatele (změna vybraného dodavatele za dodavatele, který se umístil jako druhý v pořadí) nebude v rozporu se zákonem, pokud zadavatel již v zadávacích podmínkách jasně vymezil okolnosti, za kterých může k takové změně dojít, tj. (i) v zadávacích podmínkách byly jasně a nezpochybnitelně vymezeny podmínky pro změnu osoby dodavatele a (ii) způsob jakým bude nový dodavatel určen.“

Tuto praxi lze vidět na příkladu veřejné zakázky malého rozsahu – sedacího nábytku pro Statutární město Ostrava (.pdf), obvod Ostrava-Jih – kde je rozhodujícím kritériem cena, vítěz i druhý v pořadí byli podle tohoto kritéria určeni (.pdf, str. 18–19), a v případě odstoupení vítěze zakázky je možné jej jednoduše nahradit takto dříve určeným „náhradníkem“. Kombinací rozhodujících faktorů se pochopitelně komplikuje vytvoření pořadníku.

Je pravdou, že pro velkou část veřejných zakázek je rozhodující cena. Podle studie (.pdf, str. 15) CEEC Research je cena rozhodujícím faktorem pro 45 % zadavatelů, u 42 % pak rozhoduje i kvalita, pokud však nemá vliv na cenu. Kvalitu i na úkor ceny pak volí jen 13 % zadavatelů.

Na základě tiskových zpráv výše zmíněných institucí nebo online zpravodajských portálů nelze určit, zda Andrejem Babišem zmiňované schůzky proběhly, protože o nich nejsou veřejně dostupné informace. V médiích se objevila pouze zpráva, že premiér jednal s ekologickým spolkem Děti Země, který nesouhlasí s vedením tranzitní dopravy z Rakouska přes Mikulov nebo Brno. Zpravodajství Idnes informovalo o tom, že Andrej Babiš navštívil obyvatele Dluhonic, aby se pokusil změnit jejich názor na vedení dálnice D1 přes jimi obývané území.

Pochybnosti ohledně řešení problémů na českých silnicích a dálnicích se v poslední době objevily především v souvislosti se zastavením dopravy na dálnici D1 a otevřením pouhých čtyř kilometrů nových dálnic.

Výrok odkazuje na kalamitu a dočasný kolaps na dálnici D1 ve dnech 12–13. prosince 2018, který byl způsoben několika faktory. Příčinou bylo především zhoršení klimatických podmínek (sníh a náledí), dále hustota dopravy a problematický úsek dálnice, který byl umocněn nedokončenou modernizací úseku včetně omezení z důvodu těchto oprav (zúžení vozovky).

Kalamitní stav na místě pokračoval i v následujících dnech, kdy se Ředitelství silnic a dálnic povedlo částečně rozšířit dálniční pruhy tak, aby bylo možné provozovat zimní údržbu. Situací na problematickém úseku se měla zabývat i Poslanecká sněmovna na své 24. schůzi ve dnech 20–21. prosince 2018, k zařazení tohoto bodu do programu Sněmovny však nakonec nedošlo, a tím pádem ani k jeho projednání.

Dle ČTK dojde na popud ŘSD k odstranění betonových svodidel na 4 kilometrech dálnice v místě, kde ještě nezačaly opravy. Zbývajících 10 kilometrů bude i nadále omezeno na dva pruhy oběma směry. K úplnému zlepšení situace by mělo dojít až s ukončením oprav, které jsou však nyní kvůli kolapsu předchozího dodavatele plánovány až na letní období. Situaci ani neulehčuje fakt, že nového zhotovitele pro dokončení oprav na tomto úseku dálnice bude nutno znovu vysoutěžit a vybrat. Kalamitní situace se tak může na zmiňovaném úseku opakovat.

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterou navrhla skupina poslanců dne 20. 12. 2018 a která aktuálně čeká na stanovisko vlády, zakazuje řidičům v pracovních dnech od 6.00 do 22.00 hodin jízdu v levém krajním jízdním pruhu. Týká se to řidičů nákladních automobilů o celkové hmotnosti převyšující 3 500 kg a řidičům jízdní soupravy, jejíž celková délka přesahuje 7 metrů (.pdf, bod 1).

Návrh novely zákona posoudí před projednáváním v zákonodárných sborech vláda. Předkladatelé navrhli, aby ji sněmovna schválila zrychleně už v prvním čtení a byla účinná hned po případném přijetí, tedy vyhlášením ve sbírce zákonů.

Výhrady ohledně činnosti ministra dopravy Daniela Ťoka vznesl Vojtěch Filip například v srpnu 2018 po odvolání pěti členů dozorčí rady ČD. V souvislosti s těmito změnami pohrozil, že by KSČM nemusela hlasovat pro státní rozpočet na rok 2019, pokud s ní vláda nebude předem konzultovat takto významné změny. Vojtěch Filip se postavil také proti návrhu ministra dopravy na prodej ČD Cargo: „Považuji to za další hazard s majetkem státu a s národním dopravcem. Pan ministr si asi neuvědomuje, že jsme tranzitní zemí, kde doprava je strategickou záležitostí, a to nejen u dopravy osobní, ale i v dopravě zboží, tedy v nákladní dopravě.“

KSČM kritizuje Daniela Ťoka také kvůli prosincovému kolapsu dopravy na dálnici D1, a nebránila by se tak případným změnám na postu ministra dopravy.