Přehled ověřených výroků

Senátor má dle § 93 odst. 3 zákona o obcích právo požádat na obecním zastupitelstvu o slovo, následně mu musí být vyhověno. Uplatňuje se na něj tak jiný režim než na běžného občana, který smí se svým příspěvkem vystoupit pouze v rámci stanoveném jednacím řádem. Ten může vymezovat délku příspěvku či počet vystoupení k jednomu tématu, toto právo však nesmí být jednacím řádem občanovi zcela odepřeno.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy "Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení." Následuje schválení, zamítnutí, anebo vrácení návrhu Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. V případě nevyjádření Senátu k návrhu ve lhůtě 30 dnů platí, že byl vysloven souhlas. Pro úplnost doplňme, že pro případné prodloužení lhůty by bylo třeba novely Ústavního zákona, kterou schvalují tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů.

Debata o prodloužení třicetidenní lhůty na šedesátidenní se v obecném smyslu zřejmě vede. Nasvědčují tomu záznamy ze schůzí Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procesy. Například 13. prosince 2016 senátoři Štěch a Dienstbier vyjádřili změně podporu a předseda Senátu Štěch má podle záznamu "novou šedesátidenní lhůtu za předjednanou" (.doc, str. 2). Na schůzi ze dne 31. ledna 2018 "senátor Štěch informoval o společné večeři vedení obou komor, na níž byl formulován zájem Sněmovny vytvořit společnou platformu pro diskusi o změnách Ústavy. (...) Širší shoda mu připadala patrná na prodloužení třicetidenní senátní lhůty".

Co se týká zmiňovaných osmi měsíců, není možno teleologicky dovodit, zda má Wagenknecht na mysli průměrnou dobu projednávání, anebo jinou. Tak či tak, bezesporu existují návrhy zákonů, které se projednávaly i 8 měsíců (například návrh zákona o evidenci tržeb z minulého volebního období se projednával od rozeslání po schválení ve třetím čtení lehce přes osm měsíců). Z takovéhoto do jisté míry extrémního příkladu však zcela jistě nelze indukovat obecně platné pravidlo.

Obecně lze říci, že pro návrhy zákonů projednávané ve Sněmovně představuje limit pouze volební období a existují relativně rychle a relativně pomalu projednávané návrhy. Dobu projednávání může prodloužit například užití nástroje pozměňovacího návrhu. Na druhou stranu plénum Poslanecké sněmovny jedná zpravidla veřejně a senátoři proto mají možnost se s tisky seznámit i dříve, než návrh doputuje do Senátu.

Výrok se skládá z několika částí. Jako první Wagenknecht tvrdí, že kritizuje především dvě minulé vlády (vládu B. Sobotky 2014 - 2017 a první vládu A. Babiše 2017 - 2018). Podíváme-li se na Wagenknechtův blog, Twitter, nebo například jeho články pro server Neovlivni.cz, pak se skutečně zabývá především působením dvou posledních vlád. Jeho články jsou laděny kriticky, a to zejména vůči Babišovi a práci ministerstva financí. Jako příklad Wagenknechtovy kritiky můžeme uvést poslední titulky článků na jeho blogu: "5 miliard - největší rána současné vlády," "Babišův zmetek na špinavé peníze," "12 lží ministerstva financí," "Single audit ministra Babiše ve stylu Vrchní prchni."

Dále Wagenknecht tvrdí, že v České republice narostla byrokracie, což mělo dle kontextu způsobit právě působení dvou minulých vlád. Budeme-li poměřovat míru byrokracie počtem státních zaměstnanců (nikoli úředníků, ale také učitelů atp), pak ve sledovaném období jejich počet stále stoupá. V návrhu státního rozpočtu na rok 2019 se počet míst státních zaměstnanců opět zvýšil a rozdíl proti roku 2014 činí navýšení o 45 431 míst. Řada míst zůstává neobsazena, úřady však na ně i tak dostávají přiděleny finanční prostředky (pdf, Dokumentace k návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2019, str. 41).

Míru byrokracie lze posuzovat i podle jiných měřítek. Světová banka vydává každoročně žebříček Doing business, který porovnává jednotlivé země podle toho, jak snadno se v nich podniká. Problém žebříčku spočívá v tom, že kvůli změně metodiky nelze říct, jestli se celkově podnikatelské prostředí v posledních letech u nás zlepšuje nebo zhoršuje. Srovnáme-li ale některé konkrétní údaje, pak například počet hodin, které podnikatel potřebuje za rok na zaplacení všech daní, činí podle zprávy Doing business 2018 248 hodin (str. 48), což je nárůst proti předchozímu roku, kdy to bylo 234 hodin (str. 202)

V další části výroku Wagenknecht mluví o miliardách, které platí Česká republika velkým korporacím. Je otázka, co konkrétního má na mysli. Můžeme se ale podívat na seznam investičních pobídek poskytnutých Českou republikou velkým firmám od roku 1998. Z množství firem a poskytnutých částek si vezměme jako modelový případ firmu Škoda auto. Ta dostala v posledních 20 letech 10 investičních pobídek v celkové sumě 5,839 mld Kč. Poslední z těchto pobídek byla poskytnuta v roce 2017. Kompletní seznam pobídek je dostupný zde. (xls., Udělené investiční pobídky k 30. 9. 2018)

Na závěr svého výroku Wagenknecht uvádí, že Evropská komise ustupuje od podpory velkých korporací. Investiční pobídky jsou totiž formou veřejné podpory soukromým firmám. Proto byla výše této podpory omezena Nařízením Komise (EU) č. 651/2014. Konkrétní povolená výše podpory záleží na typu investice.

Dle čl. 45 Ústavy ČR návrh zákona, se kterým vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas, postupuje bez zbytečného odkladu Senátu.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy ČR Senát projedná a usnese se k návrhu zákona do třiceti dnů od jeho postoupení.

Pokud se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je postoupený návrh zákona přijat.

V Ústavě České republiky se ve čl. 15 odst. 1 uvádí: „Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“  Dále se ve čl. 15 odst. 2 uvádí: „Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“

Podle Ústavy České republiky čl. 46 odst. 1 až 3 mezi kompetence Senátu ČR
patří projednání návrhů zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou, které může schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Bez souhlasu Senátu ČR není možné přijmout ústavní a volební zákony, to je ustanoveno v čl. 39 odst. 4 a čl. 40 Ústavy. Senát jako celek je oprávněn navrhovat zákony dle čl. 41 odst. 2. V čl. 33 odst. 1 až 5 Ústavy je stanoveno, že v případe rozpuštění Poslanecké sněmovny může Senát přijmout nezbytná zákonná opatření na návrh vlády ve věcech, které nesnesou odklad a vyžadovaly by přijetí zákona. Tato pak musejí být schválena na první schůzi nové Poslanecké sněmovny, jinak pozbývají platnosti. Senát dále dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv dle čl. 10a odst. 2 Ústavy. Čl. 43 odst. 1 až 3 Ústavy zmocňuje senát spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlásit válečný stav, rovněž vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysíláním ozbrojených sil mimo ČR.

Senát dále například ve vztahu k ostatním institucím vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu České republiky (podle čl. 84 odst. 2 Ústavy), které navrhuje prezident. Senát také projednává udělení nebo neudělení souhlasu s trestním stíháním soudců Ústavního soudu podle čl. 86 odst. 1 Ústavy. Také však, mimo jiné, podává ústavní žalobu na prezidenta republiky dle čl. 65 odst. 2 Ústavy.

V Ústavě České republiky čl. 42 se uvádí, že "návrh zákona o státním rozpočtu podává vláda" a "tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna". I kdyby došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak Senátu ČR nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech státního rozpočtu podle čl. 33 odst. 2 Ústavy České republiky.

Senát České republiky se nemůže podílet na projednávání a schvalování státního rozpočtu, ale má jiné kompetence, které nemá Poslanecká sněmovna. V Ústavě České republiky se výslovně neuvádí, v jakém vzájemném vztahu jsou Poslanecká sněmovna a Senát. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podíváme-li se na situaci v Poslanecké sněmovně, disponuje v ní hnutí ANO 78 poslanci, SPD 22 poslanci a KSČM 15 poslanci. Dohromady tedy tvoří většinu 115 poslanců z celkového počtu 200. Faktem ovšem zůstává, že vládu nakonec sestavilo ANO a ČSSD s podporou KSČM (dohromady 108 poslanců).

Co se týče tvrzení, že uvedené strany často hlasují společně, je možné se podívat na analýzu monitorující 642 hlasování v Poslanecké sněmovně mezi listopadem 2017 a červencem 2018, kterou zpracovala Česká televize. Z ní plyne, které strany hlasují ve sněmovně častěji shodně a které rozdílně.

Z analýzy vyplývá, že v jednotlivých hlasováních zastávají ANO, SPD i KSČM často podobné postoje. Ze všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji shodně ANO a KSČM, totiž v 77% případů. Největší shodu s hlasováním SPD vykazuje rovněž ANO, vysoké číslo mají vzájemně i KSČM a SPD.

Existuje nicméně řada důležitých hlasování, kde se tyto strany neshodly. Například hlasování o důvěře první Babišově vládě, kterou podpořilo hnutí ANO na rozdíl od KSČM a SPD, a druhé Babišově vládě, kterou podpořilo ANO a KSČM, ale odmítlo SPD. Dalším příkladem může být hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, kde ANO hlasovalo na rozdíl od KSČM i SPD proti jejich vydání. O možné existenci tzv. "hlasovací koalice" jsme psali v rámci jiného výroku.

Souhrnně lze říci, že Wagenknechtovo tvrzení o většině, kterou disponují uvedené 3 strany, je pravdivé. Je stále řada otázek, i důležitých, na kterých se tyto strany neshodnou. Pokud by se však trojce ANO, KSČM a SPD shodla, pak svoji vůli ve Sněmovně prosadí. Statistika České televize pak dokládá, že tyto strany jsou schopny se domluvit poměrně často.

Parlamentní volby 2010 v Maďarsku jasně vyhrál Fidesz Viktora Orbána se ziskem 263 mandátů z celkových 386, což zaručovalo ústavní většinu. Od roku 2012 začaly platit ústavní změny, které v parlamentu prosadila Orbánova vláda.

Ústavní změny zahrnovaly i změnu volebního systému (.pdf). V rámci maďarského supersmíšeného volebního systému došlo k úpravě velikosti volebních obvodů ve většinové složce a ke zrušení druhého kola většinové volby. Vedle toho byl snížen počet poslanců z 386 na 199.

V parlamentních volbách 2018 obhájil Viktor Orbán ústavní většinu a stal se potřetí za sebou maďarským premiérem.

Wagenknecht byl od února 2014 do června 2015 prvním náměstkem tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, působil v sekci Finanční řízení a audit. "Dobrému vládnutí" se věnuje prostřednictvím neziskové organizace Good Governance, kterou Wagenknecht založil společně s Lukášem Pečeňou v roce 2017.

Nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí byl pod taktovkou Wagenknechta dokončen již na podzim 2014. Měl za cíl zprůhlednit nakládání s veřejnými penězi zavedením silnějšího interního auditu a manažerské kontroly ze strany ministerstva. Současně by se zavedla přímá odpovědnost politiků za nakládání s veřejnými prostředky. Mohlo by se tak například zamezit netransparentnímu přerozdělování evropských dotací.

Zákon je inspirovaný holandským Performance Budgeting (.pdf), britskými Accounting Officers (.pdf, str. 9) a kanadským Managment Accountibility Framework.

Zákon byl i před odchodem Wagenknechta z pozice náměstka předmětem kritiky. Proti se vymezovali zejména krajští hejtmani, považovali totiž zákon za rozporný zejména ve vztahu ke služebnímu zákonu. Slovy tehdejšího hejtmana Středočeského kraje Miloš Petera (ČSSD): "Zákon dává větší kompetence ministerstvu financí a my si myslíme, že je to zbytečné." 

Sněmovně byla nová právní úprava (.pdf) představena v prosinci 2016. Rozdíl mezi verzí vypracovanou za Wagenknechta a verzí předloženou Sněmovně však nelze dohledat z veřejných zdrojů. Stejně tak nelze z veřejných zdrojů doložit, že se Wagenknecht zasloužil o zamítnutí zákona ze strany Senátu, byť pravdou je, že Senát v srpnu 2018 zákon doopravdy zamítl a následně Sněmovna senátní veto nepřehlasovala.

Pavel Dungl je od roku 1995 přednostou Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, což je 24 let V tomto případě se zřejmě jedná o řečnickou neobratnost.

V českých nemocnicích je podle zprávy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (.pdf, str. 31) za rok 2016 okolo 83 tisíc všeobecných sester a porodních asistentek, ÚZIS však uvádí, že z analýzy dat výkazů nelze usuzovat na dostatečnost či nedostatečnost personálních kapacit v jednotlivých segmentech péče (.pdf, str. 49).

Podle ministra zdravotnictví Vojtěcha schází okolo tří tisíc sestřiček. „Aktuálně chybí ve FN Motol zhruba 110 sester,“ uvedla jako příklad mluvčí motolské nemocnice Pavlína Danková. Zdravotní sestry do nemocnic podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové totiž – prozatím – nepřilákaly ani o něco vyšší mzdy, ale ani zkrácení doby studia, ke kterému přistoupilo loni ministerstvo zdravotnictví, když mimo jiné zkrátilo dobu potřebného studia na všeobecnou sestru ze tří let studia VŠ nebo VOŠ na jeden rok studia VOŠ po absolvování střední školy. S odkazem na informace ÚZIS však nelze hodnotit dostatečnost kapacit.

Dodejme ještě, že ČT uvádí jako počet zdravotních sester „asi 80 tisíc“ a Zdravotnický deník vypočítal „kolem 85 tisíc sesterských úvazků“, přičemž obě mediální zprávy pochází z léta 2018 a dělí je od sebe 18 dní. Zaslali jsme proto dotaz na Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a číslo po obdržení odpovědi upravíme. Platí však, že podle ministra zdravotnictví Vojtěcha chybí tři tisíce sester, což rozhodně nedosahuje na Dunglem vyřčenou třetinu.