Přehled ověřených výroků

Dle čl. 45 Ústavy ČR návrh zákona, se kterým vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas, postupuje bez zbytečného odkladu Senátu.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy ČR Senát projedná a usnese se k návrhu zákona do třiceti dnů od jeho postoupení.

Pokud se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je postoupený návrh zákona přijat.

V Ústavě České republiky se ve čl. 15 odst. 1 uvádí: „Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“  Dále se ve čl. 15 odst. 2 uvádí: „Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“

Podle Ústavy České republiky čl. 46 odst. 1 až 3 mezi kompetence Senátu ČR
patří projednání návrhů zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou, které může schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Bez souhlasu Senátu ČR není možné přijmout ústavní a volební zákony, to je ustanoveno v čl. 39 odst. 4 a čl. 40 Ústavy. Senát jako celek je oprávněn navrhovat zákony dle čl. 41 odst. 2. V čl. 33 odst. 1 až 5 Ústavy je stanoveno, že v případe rozpuštění Poslanecké sněmovny může Senát přijmout nezbytná zákonná opatření na návrh vlády ve věcech, které nesnesou odklad a vyžadovaly by přijetí zákona. Tato pak musejí být schválena na první schůzi nové Poslanecké sněmovny, jinak pozbývají platnosti. Senát dále dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv dle čl. 10a odst. 2 Ústavy. Čl. 43 odst. 1 až 3 Ústavy zmocňuje senát spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlásit válečný stav, rovněž vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysíláním ozbrojených sil mimo ČR.

Senát dále například ve vztahu k ostatním institucím vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu České republiky (podle čl. 84 odst. 2 Ústavy), které navrhuje prezident. Senát také projednává udělení nebo neudělení souhlasu s trestním stíháním soudců Ústavního soudu podle čl. 86 odst. 1 Ústavy. Také však, mimo jiné, podává ústavní žalobu na prezidenta republiky dle čl. 65 odst. 2 Ústavy.

V Ústavě České republiky čl. 42 se uvádí, že "návrh zákona o státním rozpočtu podává vláda" a "tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna". I kdyby došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak Senátu ČR nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech státního rozpočtu podle čl. 33 odst. 2 Ústavy České republiky.

Senát České republiky se nemůže podílet na projednávání a schvalování státního rozpočtu, ale má jiné kompetence, které nemá Poslanecká sněmovna. V Ústavě České republiky se výslovně neuvádí, v jakém vzájemném vztahu jsou Poslanecká sněmovna a Senát. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podíváme-li se na situaci v Poslanecké sněmovně, disponuje v ní hnutí ANO 78 poslanci, SPD 22 poslanci a KSČM 15 poslanci. Dohromady tedy tvoří většinu 115 poslanců z celkového počtu 200. Faktem ovšem zůstává, že vládu nakonec sestavilo ANO a ČSSD s podporou KSČM (dohromady 108 poslanců).

Co se týče tvrzení, že uvedené strany často hlasují společně, je možné se podívat na analýzu monitorující 642 hlasování v Poslanecké sněmovně mezi listopadem 2017 a červencem 2018, kterou zpracovala Česká televize. Z ní plyne, které strany hlasují ve sněmovně častěji shodně a které rozdílně.

Z analýzy vyplývá, že v jednotlivých hlasováních zastávají ANO, SPD i KSČM často podobné postoje. Ze všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji shodně ANO a KSČM, totiž v 77% případů. Největší shodu s hlasováním SPD vykazuje rovněž ANO, vysoké číslo mají vzájemně i KSČM a SPD.

Existuje nicméně řada důležitých hlasování, kde se tyto strany neshodly. Například hlasování o důvěře první Babišově vládě, kterou podpořilo hnutí ANO na rozdíl od KSČM a SPD, a druhé Babišově vládě, kterou podpořilo ANO a KSČM, ale odmítlo SPD. Dalším příkladem může být hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, kde ANO hlasovalo na rozdíl od KSČM i SPD proti jejich vydání. O možné existenci tzv. "hlasovací koalice" jsme psali v rámci jiného výroku.

Souhrnně lze říci, že Wagenknechtovo tvrzení o většině, kterou disponují uvedené 3 strany, je pravdivé. Je stále řada otázek, i důležitých, na kterých se tyto strany neshodnou. Pokud by se však trojce ANO, KSČM a SPD shodla, pak svoji vůli ve Sněmovně prosadí. Statistika České televize pak dokládá, že tyto strany jsou schopny se domluvit poměrně často.

Parlamentní volby 2010 v Maďarsku jasně vyhrál Fidesz Viktora Orbána se ziskem 263 mandátů z celkových 386, což zaručovalo ústavní většinu. Od roku 2012 začaly platit ústavní změny, které v parlamentu prosadila Orbánova vláda.

Ústavní změny zahrnovaly i změnu volebního systému (.pdf). V rámci maďarského supersmíšeného volebního systému došlo k úpravě velikosti volebních obvodů ve většinové složce a ke zrušení druhého kola většinové volby. Vedle toho byl snížen počet poslanců z 386 na 199.

V parlamentních volbách 2018 obhájil Viktor Orbán ústavní většinu a stal se potřetí za sebou maďarským premiérem.

Wagenknecht byl od února 2014 do června 2015 prvním náměstkem tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, působil v sekci Finanční řízení a audit. "Dobrému vládnutí" se věnuje prostřednictvím neziskové organizace Good Governance, kterou Wagenknecht založil společně s Lukášem Pečeňou v roce 2017.

Nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí byl pod taktovkou Wagenknechta dokončen již na podzim 2014. Měl za cíl zprůhlednit nakládání s veřejnými penězi zavedením silnějšího interního auditu a manažerské kontroly ze strany ministerstva. Současně by se zavedla přímá odpovědnost politiků za nakládání s veřejnými prostředky. Mohlo by se tak například zamezit netransparentnímu přerozdělování evropských dotací.

Zákon je inspirovaný holandským Performance Budgeting (.pdf), britskými Accounting Officers (.pdf, str. 9) a kanadským Managment Accountibility Framework.

Zákon byl i před odchodem Wagenknechta z pozice náměstka předmětem kritiky. Proti se vymezovali zejména krajští hejtmani, považovali totiž zákon za rozporný zejména ve vztahu ke služebnímu zákonu. Slovy tehdejšího hejtmana Středočeského kraje Miloš Petera (ČSSD): "Zákon dává větší kompetence ministerstvu financí a my si myslíme, že je to zbytečné." 

Sněmovně byla nová právní úprava (.pdf) představena v prosinci 2016. Rozdíl mezi verzí vypracovanou za Wagenknechta a verzí předloženou Sněmovně však nelze dohledat z veřejných zdrojů. Stejně tak nelze z veřejných zdrojů doložit, že se Wagenknecht zasloužil o zamítnutí zákona ze strany Senátu, byť pravdou je, že Senát v srpnu 2018 zákon doopravdy zamítl a následně Sněmovna senátní veto nepřehlasovala.

Bohuslav Svoboda zastával post pražského primátora v období od 30. listopadu 2010 do 23. května 2013.

Postavení nového bytového domu v Praze v průměru zabere až deset let, a to i přes to, že samotná stavba trvá pouhé dva roky. Developer, krom stavby samotné, musí podstoupit několik desítek administrativních úkonů. Schvalovací procesy jsou zdlouhavé a stavební úřady pomalé, navíc jsou na základě formálních nedostatků schopny stavbu oddálit až o roky.

Developeři tak apelují na magistrát, aby alespoň zmírnil některé požadavky Pražských stavebních předpisů (.pdf). Jedním z v poslední době zrušených požadavků byl požadavek na tzv. oslunění bytu, dle kterého musely 1. března do bytu dopadat přímé sluneční paprsky na třetinu podlahové plochy po dobu 90 minut. Ministerstvo pro místní rozvoj by cestu ke vzniku nových bytů snížením byrokracie podpořilo vznikem nového stavebního zákona. Ten aktuální je k náhledu zde.

Post primátora v letech 2002–2010 zastával Pavel Bém (ODS), jenž byl vystřídán právě Bohuslavem Svobodou (ODS). Ten předsedal metropoli až do května roku 2013 a vystřídán byl Tomášem Hudečkem (TOP 09).

Co se Rady hlavního města Prahy týče, tak minimálně od roku 2006 tvořili velkou část straníci Občanské demokratické strany, a to až do 23. května 2013, kdy byl zastupitelstvem v tajném hlasování odvolán primátor Bohuslav Svoboda. Spolu s ním byli odvoláni i náměstek primátora Josef Nosek a radní Alexandra Udženija; odstoupili i radní Ivan Kabický a Radek Lohynský (všichni ODS).

Zelení mají jako volební prioritu MHD zdarma do 26 let. Není to však blíže specifikováno ve volebním programu (.pdf). Nevíme tak například, zda by se jednalo o MHD zdarma pouze pro Pražany či pro všechny. Studenti do 26 let mají i nyní zlevněné jízdné.

OPRAVA (4. října 2018) Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nám byla zastupitelem Mirovským doručena informace, že hovoří nikoli o návrhu Metropolitního plánu, ale o novele Pražských stavebních předpisů, která byla schválena na schůzi Rady hl. m. Prahy 17. července 2018 (.pdf, str. 9). Vzhledem k neveřejnému hlasování Rady a nemožnosti vzdáleného přístupu k projednávaným dokumentům nejsme schopni ověřit pravdivost výroku zastupitele Mirovského o schválení dokumentu zástupci ANO a ČSSD.

Ondřej Mirovský patrně naráží na návrh Metropolitního plánu, který byl 13. dubna 2018 zveřejněn Odborem územního rozvoje Magistrátu hl.m. Prahy - textová část (.pdf). V období od 27. června 2018 (.pdf) do 26. července 2018 probíhalo tzv. společné jednání, v rámci kterého mohl každý vznést k návrhu připomínky.

Vůči tomuto návrhu se v otázce vnitrobloků ohradila například městská část Praha 2, která „požaduje jasné definování a konkrétní regulaci staveb ve vnitroblocích vč. ochrany stávající a zvyšování podílu nové zeleně“ (.pdf, str. 1 - bod 2).

Tvrzení, že ANO a ČSSD schválily tento materiál, je zavádějící. Dle harmonogramu implementace nového Metropolitního plánu byl nový plán zadán usnesením bývalého zastupitelstva dne 19. září 2013 (.pdf). V té době vládla na magistrátu koalice ODS a TOP 09. Odbor magistrátu pod vedením pražské koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (SZ, KDU-ČSL, Starostové) pouze zveřejnil návrh zhotovený Institutem plánování a rozvoje (IPR) a posunul ho k dalšímu kroku, veřejnému připomínkování v tzv. společném jednání.

Následovat bude vyhodnocování a implementace úprav ze strany IPR, další připomínkování občanů, institucí apod. ve veřejném jednání. Poté další vyhodnocování a implementace úprav ze strany IPR. Tyto kroky mají odhadem trvat do roku 2022, kdy má budoucí obsazení magistrátu hl. m. Prahy nový Metropolitní plán schválit a vydat.

Jelikož se jednotlivá data výrazně liší, oslovili jsme příslušné instituce s žádostí o poskytnutí bližších informací. Výrok prozatím hodnotíme jako neověřitelný.

Data o vytíženosti dopravních vstupů do města ukazuje ročenka dopravy hlavního města Prahy pro rok 2017, zhotovená Úsekem dopravního inženýrství Technické správy komunikací hlavního města Prahy, a. s. (.pdf).

Pro hodnocení výroku jsou zásadní data tzv. kordonových sledování, což jsou ,,periodická dopravní sčítání na místech vytvářejících ucelený kordon všech významných vstupních komunikací do vymezené oblasti“ (.pdf, str. 9). Kordonová sledování se provádějí pro centrální a vnější část města za 24 hodin průměrného pracovního dne.

Vnější kordon značí ,,intenzitu automobilové dopravy na vstupech hlavních silnic a dálnic do souvisle zastavěného území metropole“. Představuje tedy data o vjezdu automobilů do metropole. Dle ročenky 2017 na území hlavního města vjíždělo jednosměrně v průměrný pracovní den 327 000 vozidel, z toho 290 000 osobních automobilů. Nárůst automobilové dopravy na vnějším kordonu byl oproti roku 2016 o 4,5 % (.pdf, str. 10). Tato čísla výrazně převyšují Beranem uvedených 200 000.

Beran ve výroku ovšem hovoří o počtu automobilů přijíždějících denně, nikoli v průměrný pracovní den. Na data o počtu přijíždějících denně odkazuje článek serveru Novinky.cz z 23. dubna 2018. Ten uvádí, že do Prahy přijíždí denně ,,okolo 180 tisíc obyvatel Středočeského a dalších krajů“. Tato data vychází z analýzy společnosti KPMG a číslům z Beranova výroku odpovídají přesněji, avšak i zde překračují tolerovanou odchylku 10 %.

Podle studie spádovosti, kterou v roce 2017 zpracovala společnost Česká distribuční a. s., vjíždí do Prahy z obcí Středočeského kraje pravidelně téměř 140 000 aut. „Za posledních 15 let vzrostl počet dojíždějících o 47 procent,“ říká Jan Senohrábek. Toto číslo je tedy značně vzdáleno od tvrzených 200 000.

Z těchto statistik nicméně nelze spolehlivě ověřit, zda se ve všech případech jedná o řidiče s bydlištěm ve Středočeském kraji. Zmíněná čísla mohou zahrnovat i řidiče z jiných krajů, kteří do Prahy přijíždějí.

Pro zajímavost ještě uvádíme data o intenzitě v centrálním kordonu. Centrální kordon je vymezen Petřínem, Letnou, Negrelliho viaduktem, Riegerovými sady a Vyšehradem a značí širší centrum hlavního města. Dle ročenky 2017 do širšího centra jednosměrně vjíždělo v průměrný pracovní den 265 000 vozidel, z toho 253 000 osobních automobilů (.pdf, str. 9).