Přehled ověřených výroků

Maďarsko odmítlo podepsat Marakéšskou deklaraci a Marakéšský akční plán do roku 2020. Nicméně nadále zůstává součástí Rabatského procesu a mělo by se na konkretních aktivitách podílet prostřednictvím Visegradské skupiny.

Andrej Babiš byl podruhé jmenován premiérem 6. června na Pražském hradě podle čl. 68 odst. 2 Ústavy, který stanoví, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů“. Prezident je tedy dle Ústavy ČR vázán návrhem premiéra a nemá jinou možnost než navrženého ministra jmenovat.

Podobný výrok, tentokrát od Miloše Zemana, již Demagog.cz ověřoval, stejně tak i výrok Karla Schwarzenberga, v němž byl srovnáván český ústavní systém s rakouským - tam má naopak spolkový prezident možnost odchýlit se od návrhů kancléře.

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

Janu Farskému zde dáme za pravdu, neboť existuje několik kauz, ve kterých až soud nařídil Miloši Zemanovi omluvu za řečené nepravdivé informace. Pro ilustraci uvádíme tři příklady, ve kterých figurovala Zemanova omluva. Další případy zmapovaly lidovky.cz.

Jozef Wagner, bývalý sociálnědemokratický poslanec, žaloval Zemana v roce 1997 za nactiutrhání kvůli Zemanovým výrokům o Wagnerově snaze vstoupit do KSČM.

„Z ČSSD jsme vyloučili člověka, o jehož přijetí do poslaneckého klubu KSČM se podle sdělení předsedy klubu hlasovalo a dostal tam pouhé tři hlasy, takže ho nechtějí ani komunisté.“

Wagner dokázal, že Zeman netvrdil pravdu a Městský soud v Praze nařídil Zemanovi omluvu, které se exposlanec Wagner dočkal až v roce 2001.

Další a zřejmě nejznámější případ nařízené omluvy soudem Miloši Zemanovi je kauza novináře Ivana Breziny, o kterém Zeman prohlásil:

„Psal články na podporu dostavby jaderné elektrárny Temelín (...) a měl důvěrnou smlouvu s Českými energetickými závody, to znamená, že psal na objednávku Českých energetických závodů.“

Brezina se začal soudit na podzim 1999 u Městského soudu v Praze, který mu dal za pravdu. Vrchní soud v Praze rozhodnutí nižšího stupně zrušil a nařídil Březinovi zaplacení soudních výloh, dovolání k Nejvyššímu soudu dopadlo obdobně. V roce 2005 zrušil Ústavní soud rozsudky nižších instancí a vrátil věc Vrchnímu soudu. Ten v roce 2007 rozhodl, že Zeman Březinovi vyplatí padesát tisíc korun jako odškodné a veřejně se mu omluví, k čemuž došlo v červnu toho roku v MF Dnes v následujícím znění:

Posledním ilustračním případem je kauza Peroutka, kdy v lednu 2015 Zeman už jako prezident označil zesnulého novináře a autora článku „Hitler je gentleman“ za „fascinovaného nacismem“. Článek stále (k 22. květnu 2018) nebyl nalezen a strany momentálně čekají na zveřejnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je naplánováno do 7. června 2018.

Andrej Babiš má pravdu, že vydání hackera je kompetencí ministra spravedlnosti. Robert Pelikán mohl v době, kdy premiér výrok pronášel, o vydání do USA nebo Ruské federace rozhodnout o své vůli. To se změnilo o dva dny později, kdy Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí do doby, než projedná hackerovu stížnost. Tato informace však nebyla známa a změnila okolnosti případu. Během vysílání OVM byly okolnosti takové, že Robert Pelikán mohl sám o vydání rozhodnout a neohlížet se na další instituce.

Proces tzv. extradice se v České republice řídí zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. § 97 tohoto zákona jasně říká, že vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Stejně tak rozhoduje v případě, že o vydání nějaké osoby žádá více zemí (§ 102 zákona).

Podle § 95 o přípustnosti vydání rozhoduje krajský soud (což se v tomto případě stalo), do tří měsíců od vydání rozhodnutí pak může ministr spravedlnosti podat návrh na přezkum Nejvyššímu soudu v případě, že toto rozhodnutí zpochybňuje. To Pelikán neučinil.

Ruského občana Jevgenije Nikulina zadrželi v říjnu 2016 kriminalisté v Praze kvůli podezření z hackerství. Ve stejný den, tedy 16. listopadu, požádaly o jeho vydání USA a Rusko. Zatykač na Nikulina vydali Rusové o měsíc později než Američané a v té chvíli se už nacházel v české vazbě. Na konci května roku 2017 rozhodl Městský soud v Praze, že je možné Nikulina vydat jak do USA, tak i do Ruska. Přípustnost vydáni Nikulina potvrdil i pražský vrchní soud.

Rozhodnutí, do které země bude vydán, tedy zůstalo na tehdejším ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi. V lednu 2018 Nikulin neuspěl s ústavní stížností proti vazbě. V únoru podal další ústavní stížnost, podle které bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu. Ta ovšem nemá odkladný účinek, a ministr spravedlnosti tak může o vydání Rusa podle zákona rozhodnout již nyní.

Nikulin také neuspěl se žádostí o „humanitární azyl“, proto chtěl podat žalobu na ministerstvo vnitra. Současný ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán ještě nerozhodl, do které země bude nakonec Nikulin vydán.

Výrok je hodnocen jako zavádějící kvůli tomu, že je sice pravdou, že tento cíl v prohlášení opravdu je, ale je zavádějící ho vztahovat k migraci obecně. A to vzhledem k tomu, že je to pouze jeden z cílů jedné z pěti hlavních oblastí deklarace, která se zabývá problematikou legální migrace a zaměstnanecké mobility speciálně.

Marakéšská deklarace zmiňuje pět hlavních oblastí, které by se měly stát hlavním cílem snah deklarujících států v nejbližší budoucnosti:

• oblast výhod migrace a problematiky,
• oblast legální migrace a mobility,
• oblast ochrany a azylového řízení,
• oblast prevence a boje proti nelegální migraci, pašeráctví a obchodu s lidmi,
• oblast návratu, zpětného převzetí a reintegrace.

Oblast legální migrace a mobility (.pdf, str. 5) deklarující strany chápou jako důležitou a chtějí zajistit její posílení a rozvoj především pro určité kategorie cestujících. Vyjadřují se v takto:

„... recognise the need to encourage and to strengthen the pathways to regular migration, based on efficient civil registration systems, and to promote the mobility of certain categories of travellers (in particular, businessmen and businesswomen, young professionals or researchers) between European and North, West and Central African countries.“

V této je oblasti pak vytyčený cíl číslo 3 v překladu: „...podpora legální migrace a mobility, obzvláště u mladých osob a žen, mezi Evropou a severní, západní a centrální Afrikou, a mezi těmito regiony navzájem.“ Cíl by se měl specificky zaobírat jen legální migrací dle možností a potřeb jednotlivých pracovních trhů, ochranou a právy pracovníků a podporou dobrých postupů a faktorů v rámci mezi a mimoregionální mobility.

V otázce dopadů migrace na rozvoj států se deklarující státy v prohlášení (. pdf, str. 4) přihlásily k zásadám rozvojové Agendy 2030 přijaté OSN, která ve svém cíli číslo 10.7 hovoří o tom, že ke snižování nerovnosti mezi a uvnitř států je potřeba zajistit řádnou, legální a bezpečnou možnost migrace a mobility lidí, a to za využití plánované a organizované migrační politiky. Lze tedy tvrdit, že obecně organizovaná (ve smyslu státem kontrolovaná) legální migrace je považována za jeden z pozitivních zdrojů rozvoje a růstu států.

Uniklý návrh programového prohlášení vlády, který 11. května 2018 zveřejnil server iRozhlas.cz, jasně vyjadřuje zahraničně politickou orientaci. Návrh prohlášení říká: „Členství České republiky v Evropské unii a prosazování jejích zájmů v příslušných orgánech je pro vládu prioritní.“ O členství v NATO se v návrhu uvádí, že: „…je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu.“Návrh se konkrétně vyjadřuje také ke vztahům ČR s dalšími důležitými státy, podporuje ekonomickou diplomacii a členství v multilaterálních organizacích jako je OSN, WTO, OECD atd.

Vztah ČR k EU prohlášení rozebírá v bodě Zahraniční politika a Evropská unie. Cílem vlády bude zajistit, aby byla Česká republika aktivním a respektovaným členem EU. Vláda plánuje aktivní zapojení do diskuse o reformě EU s důrazem na posílení role členských států, Evropské rady a principů subsidiarity a proporcionality.

Velkým tématem ve vztahu k EU je pro vládu otázka ilegální migrace. Vláda slibuje navrhnout změnu Společného evropského azylového systému, a zajistit tak subsidiaritu členů EU v otázce přijímání a přesidlování uprchlíků. Zároveň chce vláda v rámci EU a NATO prosazovat u migrace razantnější přístup a řešit problematiku v zemích původu a prvního útočiště, kam uprchlíci přicházejí. K tomu se váže také vládní závazek větší aktivity v rozvojové spolupráci a humanitární pomoci.

O členství v NATO tento bod říká: „NATO je páteří naší bezpečnostní politiky.“
Vztah ČR k NATO se ale podrobněji rozebírá v bodě Obranná politika a Armáda České republiky. Vláda se zavazuje k další účasti na mírových misích a aktivitách NATO a také na zahraničních operacích OSN a EU.

Je vyjádřena podpora, aby vojáci Armády České republiky pokračovali a byli zapojeni do alianční spolupráce. Prohlášení zmiňuje například: „…účast na mírové a výcvikové misi v Afghánistánu (Resolute Support), zvýšíme přítomnost v Iráku. Budeme přispívat do předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Ve vztahu k ostatním státům návrh prohlášení deklaruje zachování nadstandardních vztahů se Slovenskem, pokračování spolupráce v rámci V4, prohlubování vztahů s Rakouskem, vytvoření pragmatických aliancí s Německem a Francií a zachování vztahů s Velkou Británií v ekonomice a bezpečnosti po Brexitu. Detailněji je popsána spolupráce s USA se zaměřením na obchod, investice, obranu, bezpečnost, vědu a výzkum.

Vláda se v návrhu také zavazuje pokračovat ve stávající politice vůči Izraeli a udržet strategické přátelství a partnerství. Podporuje mírové řešení palestinské otázky v souladu s rezolucemi RB OSN.

O vztahu s Ruskou federací se návrh prohlášení zmiňuje pouze takto: „Chceme se v EU mnohem aktivněji účastnit diskuze o budoucích vztazích s Ruskou federací se snahou o nalezení všeobecně přijatelných řešení vedoucích ke snížení napětí v Evropě.“ S Čínou plánuje vláda: „…docílit vyvážených a vzájemně výhodných vztahů na základě uzavřených dohod respektujících pravidla mezinárodního obchodu.“

Z diplomatického hlediska v návrhu vláda deklaruje větší důraz na prosazování lidských práv, a to v rámci členství ČR v Radě pro lidská práva OSN v období 2019 až 2021. V ekonomické diplomacii se zavazuje podporovat české exportéry a zahraniční investiční projekty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože prezident Zeman tvrdí, že pokud soud dopadne pro Mynáře neúspěšně, tak jej odvolá – toto rozhodnutí se ovšem nedá v brzké době očekávat, a prakticky proto prověrka není podmínkou setrvání ve funkci.

O tom, že Vratislav Mynář potřebuje pro setrvání ve funkci kancléře bezpečnostní prověrku, se prezident Zeman vyjádřil v říjnu 2013. Konkrétně v pořadu Otázky Václava Moravce uvedl následující: „Vratislav Mynář si především bude muset urychleně udělat prověrku. To je conditio sine qua non. Nastupují dvě možnosti: buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane a pak zůstane kancléřem, a nebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového.“(video zde, čas 37.07)

V září 2015 (den předtím, kdy se veřejnost dozvěděla, že Mynář prověrku nezískal), Zeman řekl, že očekává Mynářovo odvolání se proti případnému negativnímu výsledku. Nicméně v případě, že odvolání bude neúspěšné, kancléř skutečně ve své funkci skončí:

„Pokud v té obálce bude rozhodnutí o neudělení prověrky na stupeň přísně tajné, předpokládám, že tak jako jakýkoliv jiný občan České republiky, využije možností, které mu dává proces odvolání. A pokud ani tyto možnosti nedopadnou dobře, pak samozřejmě dodržím slovo, které jsem dal.“

V rozhovoru pro Parlamentní listy o den později Zeman uvedl: „Pokud mě sám pan kancléř nebude chtít opustit, vždycky pro něj na Hradě bude důstojné místo.“

V lednu 2016 se ukázalo, že Mynář s odvoláním (tzv. rozkladem) neuspěl. Na to uvedl prezident Zeman: „Jenom bych předeslal, že vy novináři, kteří pořád mluvíte o bezpečnostní prověrce, zapomínáte, že není žádný zákon, podle kterého by kancléř měl mít bezpečnostní prověrku. Čili pan Mynář žádný zákon neporušil.“

Podobnou informaci zopakoval v lednu 2017 v rozhovoru pro Český rozhlas (čas 33.25):

„Žádnou prověrku ze zákona nepotřebuje, a když si o ni z frajeřiny řekl na ten nejvyšší stupeň a když soudní přezkum dopadne v jeho neprospěch, bude za to muset zaplatit.“

V listopadu 2017 už uvedl pouze: „Hradní kancléř prověrku nepotřebuje, a navíc už ji má na stupeň vyhrazené.“

To, jestli kancléř prezidenta ČR prověrku skutečně nepotřebuje, již Demagog.cz ověřoval.

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, a to s ohledem na přirovnání Miroslava Pocheho ke kmotrovi. Je problematické určit, jak přesně by se měla tato charakteristika projevit. Byť lze skutečně ve veřejném prostoru zachytit informace, že Poche je silným zákulisním hráčem, z našeho pohledu nelze objektivně vyhodnotit uvedenou charakteristiku. Dodejme, že zbytek výroku je od Michálka podán korektně.

Piráti se ve své povolební strategii zavázali, že nebudou podporovat ani nevstoupí do vlády, v níž budou lidé s korupční minulostí:

„Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií.“

Andrej Babiš je obviněn od října 2017 spolu s několika dalšími lidmi v souvislosti s padesátimilionovou dotací na farmu Čapí hnízdo. Poté, co byl Andrej Babiš ve sněmovních volbách 2017 zvolen znovu poslancem, a tím získal poslaneckou imunitu, bylo trestní stíhání na několik měsíců přerušeno. Po jeho opětovném vydání poslanci v lednu 2018 jeho trestní stíhání pokračuje.

Co se týče slov o pražském kmotrovi, neexistuje žádná obecně platná definice či vysvětlení toho, kdo může být označen za kmotra pohybujícího se v politickém prostředí a jaké musí splňovat charakteristiky pro takové označení.

Miroslav Poche má za sebou skandál s financováním ČSSD. V roce 2010 se Hospodářským novinám přiznal, že svůj několikasettisícový dar nechal skrytě rozdělit a rozepsat mezi jiné členy strany tak, aby strana z daru nemusela platit daň státu. Po tomto problému Poche rezignoval na stranické funkce.

Poche byl považován za součást známé zákulisní trojice Poche-Hulínský-Březina, která měla dominantní postavení v pražské organizaci ČSSD. Poche platí také za silného a vlivného vyjednavače uvnitř pražské i celostátní sociální demokracie. S Andrejem Babišem si v minulosti přes média o sobě vzájemně vyměnili několik vyjádření.