Přehled ověřených výroků

Církve, respektive církevní diecéze, kongregace a řády opravdu v reakci na církevní restituce hromadně podávaly (.pdf) na kraje a obce žaloby. Většina žalob na kraje byla stažena poté, co k tomu Česká biskupská konference řády a kongregace v tuzemsku působící vyzvala, a to po svém vzoru, kdy žaloby sama stáhla také. ČBK, sbor českých biskupů, se opravdu vyjádřila tak, neměla pravomoc diecézím stažení žalob nařídit, zároveň však byla ráda, že tak učinily.

Mirek Topolánek má pravdu v tom, že žadatelé o azyl by k nám byli relokováni, přestože zažádali o azyl v jiném členském státě EU. Není ale pravdou, že by žadatelé nebyli kontrolováni. Také zatím neexistuje legislativa o harmonizaci sociálních benefitů pro žadatele o azyl na evropské úrovni.

Návrh nařízení Dublin IV. zavádí povinnost pro první stát, ve kterém podal žadatel o mezinárodní ochranu svou žádost, zkontrolovat (čl. 3 odst. 3), zda žádost není nepřípustná z důvodu, že žadatel přichází z první země azylu nebo bezpečné třetí země. Dále musí posoudit, zda žadatel nepřichází z nebezpečné země nebo nepředstavuje bezpečnostní riziko. Pokud se naplní jedno z kritérií, posuzuje žádost daný členský stát sám (čl. 3 odst. 4). Pokud naopak ani jedno z kritérií naplněno není, zahájí se řízení o určení příslušného členského státu k projednání žádosti o mezinárodní ochranu, který je určen na základě několika hledisek (kapitola III.).

Dublin IV. zavádí dále automatický relokační mechanismus (kapitola VII.), který se zahájí v případě přetížení některého ze států, v takovém případě nebude daný stát příslušným k projednání žádosti. Přesto však musí provést kontrolu výše zmíněných kritérií (5. bod důvodové zprávy, část II.).

Česká republika by tak v případě zavedení automatického relokačního mechanismu byla státem, který by posuzoval žádost o mezinárodní ochranu, již předtím by však musel být žadatel zkontrolován mj. ohledně toho, zda představuje bezpečnostní riziko. Tuto kontrolu by však vykonával první stát, ve kterém podal žadatel žádost o mezinárodní ochranu, nikoliv Česká republika.

V návrhu nařízení se taky nabízí možnost pro členské státy neúčastnit se relokací, a to prostřednictvím tzv. „příspěvků solidarity“, za každého odmítnutého žadatele zaplatit členskému státu, který se pak musí vyrovnat s přetíženým systémem, 250 000 eur.

Na úrovni EU neexistuje legislativa harmonizace sociálních benefitů pro žadatele o azyl. Podle analýzy Evropského parlamentu (.pdf, eng, 3.1.3) mají žadatelé o azyl právo na sociální benefity, ale pouze podle pravidel a výše ve státě ve kterém se nacházejí. Mirek Topolánek nejspíše hovoří o Evropském pilíři sociálních práv (.pdf), přijatém v roce 2017, ten ovšem není závazný a žadatele o azyl jako takové nezmiňuje. Anglicky dostupný zde.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman před poslanci podpořil návrh vlády v minulém volebním období, který ovšem nebyl projednán. V Poslanecké sněmovně leží aktuálně návrh nový, ten ovšem prezident ještě nemohl před poslanci hájit, navíc nejde o identické předlohy.

V prosinci 2017 předložili poslanci SPD do Poslanecké sněmovny návrh zákona o celostátním referendu. Návrh zákona ovšem dosud nebyl přijat do prvního čtení, proto je výrok hodnocen jako nepravdivý. Po předložení do Sněmovny byl návrh zaslán vládě k vyjádření stanoviska. Vláda přijala stanovisko k návrhu v lednu 2018 na svém zasedání.

Návrh zákona o celostátním referendu byl předložen do Poslanecké sněmovny již v minulém volebním období Sobotkovou vládou. Miloš Zeman během projednávání tohoto návrhu Sobotkovy vlády vystoupil v Poslanecké sněmovně a apeloval na poslance, aby návrh schválili.

Od té doby se postoj prezidenta Zemana k zákonu o celostátním referendu nezměnil, neboť kladně se o tomto zákonu vyjádřil např. na schůzkách s Tomiem Okamurou v listopadu 2017 a v lednu 2018.

Dodejme, že podobný výrok Zeman pronesl rovněž na celostátní konferenci hnutí SPD. Tehdy se ovšem zmýlil v tom, že jím veřejně před poslanci podpořeným návrhem jde vyvolat referendum o vystoupení z EU.

Ve zprávě BIS není nikde výslovně napsáno, že zahraniční služby ovlivňovaly výsledky parlamentních voleb. Zpráva z roku 2016 ale uvádí několik údajů o hybridní válce.

„Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti… Exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé ČR stojí na čínské straně.”

Ruské a čínské tajné služby na území České republiky působí a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Ve zprávě však není uvedeno, že by zasahovaly do českých voleb. Dále zpráva hovoří o ruské kyberneticko-špionážní kampani APT28/Sofacy.

„Ačkoliv jde o jednu z nejstarších, nejlépe popsaných a i v otevřených zdrojích identifikovaných kyberšpionážních kampaní, je její efektivita stále značná a lze předpokládat, že bude pokračovat i v budoucnu. Kampaň APT28/Sofacy necílí pouze na data jako taková, ale v poslední době se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů. Zcizená data a informace mohou být využívány k nejrůznějším účelům - ať již k politickým nebo vědecko-průmyslovým, nebo například k dehonestaci určitých osob či přímo států, k dezinformacím, případně k vydírání.”

BIS ve své zprávě uvádí určité útoky cizích tajných služeb, které by mohly poškodit české zájmy, vést k dehonestaci určitých osob nebo k dezinformacím. Dehonestace vrcholných politiků či dezinformace by v takovém případě mohly způsobit ovlivnění výsledků voleb.

Na ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami ale BIS, konkrétně její ředitel Michal Koudelka, reagovala přímo veřejným prohlášením:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Z toho vyplývá, že BIS neměla v době vydání prohlášení žádné podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. BIS ale nevylučuje jiné způsoby ovlivňování, jak sama dokládá na příkladu možnosti dezinformační kampaně v rámci demokratického principu svobody slova.

Miloš Zeman byl členem Poslanecké sněmovny od roku 1996, kdy byl ve volbách zvolen za ČSSD. V tomto dvouletém období byl Miloš Zeman také předsedou Poslanecké sněmovny.

V roce 1998 se konaly předčasné volby, po nichž se stal Miloš Zeman znovu poslancem, tentokrát již na celé, čtyřleté období, tj. do roku 2002. Na konci tohoto volebního období Zeman neobhajoval post předsedy ČSSD, nahradil ho tehdy Vladimír Špidla, a politicky se Miloš Zeman angažoval až v roce 2003 při volbě prezidenta republiky, kde však nebyl úspěšný.

Celkově tedy Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně skutečně strávil jako její člen šest let.

Miloš Zeman popisuje správně příklad Virginie, není ovšem pravdou, že by k rozhodnutí o jeden hlas došlo poprvé v amerických dějinách. Celkem je zaznamenáno již sedm případů, kdy různé volby dopadly remízou a musel rozhodnout los, více jich pak dopadlo rozdílem jednoho hlasu.

Ve Virginii v roce 1971 probíhalo hlasování do místního Parlamentu, kdy republikánský kandidát William Moss vyhrával o jeden hlas nad kandidátem demokratické strany Jimem Burchem. Tento volební lístek byl však panelem tří soudců prohlášen za neplatný kvůli tomu, že hlasující přeškrtnul jména dvou demokratických kandidátů, pro které omylem hlasoval, a napsal „Nepřeji si pro tyto dva hlasova t.“

Přestože později Stephen Burns, který volil v nepřítomnosti a bylo tedy známo jeho jméno, objasnil, že pro republikánského kandidáta hlasovat chtěl, volební lístek nebyl uznán. Později proběhla volba losem, ve které vyhrál William Moss.

V roce 2017 nastala opět ve Virginii stejná situace, kdy nejprve republikánský kandidát David Yancey vyhrával nad demokratkou Shelly Simonds o deset hlasů, po přepočtu se však hlasování zvrátilo ve prospěch Simonds s rozdílem jednoho hlasu. Panel soudců však rozhodl započítat sporný hlasovací lístek, který způsobil, že oba kandidáti dostali stejný počet hlasů. O výsledku opět rozhodl los, ve kterém vyhrál Yancey.

Doplnění: Miloš Zeman ve svém výroku odkazuje na situaci z prosince loňského a ledna letošního roku, kdy o vítězi voleb ve Virginii rozhodl nikoliv jediný voličský hlas, nýbrž los. Neodkazuje na situaci z roku 1971, která nastala také ve Virginii a dopadla také losem.Jím zmiňovaná situace tak není ani prvním případem rozhodnutí voleb losem (neboť již došlo k těmto případům již dříve), ani prvním případem vítězství o jediný hlas (tato situace ve Virginii vůbec nenastala).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože zástupci třech poslaneckých klubů mimo KSČM nezpochybnili erudici Zdeňka Ondráčka, i když se důrazně vymezili proti jeho volbě z důvodu jeho minulosti.

Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik skutečně uvedl v pořadu ČT Otázky Václava Moravce, že KSČM(na pozici předsedy komise pro kontrolu GIBS, pozn. Demagog.cz)nemá nikoho jiného.

Proti volbě Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS se vyjádřili zástupci všech stran v Poslanecké sněmovně kromě KSČM (ČSSD, Piráti, KDU-ČSL, ODS, STAN, TOP09). SPD podle slov svého předsedy považuje jeho nominaci za nešťastnou. Z hnutí ANO se vyjádřil předseda Andrej Babiš, který je proti Ondráčkově nominaci.

Pokud jde o odbornou erudici Zdeňka Ondráčka, tak kromě KSČM se k ní vyjádřili i zástupci ODS, KDU-ČSL a STAN.

Za ODS to byla poslankyně Jana Černochová v ČRo Radiožurnál: „Na druhou stranu musím říct, že z hlediska odbornosti pana Ondráčka, ať už jeho působení na ÚOOZ nebo i co jsem měla s ním zkušenost z minulého volebního období, (…) tak v hodně otázkách jsem se s ním shodovala, co se týče nedostatečného vybavení, co se týče nedostatečného ohodnocení a nějakých návrhů změn. Takže já pana Ondráčka rozhodně nepovažuji za člověka, který by mentálně, vzdělanostně, zkušenostně neměl na to vést takovouto komisi.“

Za KDU-ČSL se vyjádřil Jan Bartošek při jednání ve Sněmovně : „(…)opět nezpochybňuji profesní erudici pana poslance Ondráčka - klub KDU-ČSL nebude volit vašeho nominanta“(Z. Ondráčka, pozn. Demagog.cz).

Konečně, za STAN Vít Rakušan, opět ve Sněmovně: „Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Summit NATO ve Varšavě proběhl ve dnech 8. a 9. července 2016. Prezident Zeman při svém projevu mimo jiné vyjádřil souhlas s postupným zesilováním účasti NATO na boji s tzv. Islámským státem. Prezident zároveň vyslovil naději, že „z toho jednou vypadne koordinovaná, ucelená akce Severoatlantické aliance.“

Jiří Drahoš na své tiskové konferenci vyjádřil obavy z ovlivňování jak parlamentních, tak prezidentských voleb v České republice zahraničními vlivy. Na tento popud na svých stránkách zveřejnil jména dezinformačních webů, které pokládá za potenciálně nebezpečné pro demokratický průběh voleb. Na jeho obavy následně reagoval ředitel BIS – ten prohlásil, že nedisponuje informacemi, které by zahraniční vliv ve volbách potvrzovaly, ale že v případě svobody slova není možno zcela zabránit dezinformačním kampaním.

Jiří Drahoš na své tiskové konferenci 1. prosince 2017 vyjádřil obavy z ovlivňování voleb zahraničními vlivy na půdě České republiky. Drahoš jepřesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou; řekl, že o tom osobně nemá pochyb.

Rovněž vyjádřil znepokojení, že toto ovlivňování bude pokračovat i v prezidentských volbách. Své tvrzení zakládal zejména na výroční zprávě BIS za rok 2016, která zahraniční vlivové operace uváděla jako jedno z bezpečnostních rizik pro Českou republiku.

Jako jeden ze základních problémů uvedl dezinformační weby, které umožňují ovlivňování veřejného mínění na základě šíření nepravd. Jejich seznam následně zveřejnil na svých stránkách. Dezinformační weby sleduje i Ministerstvo vnitra, které jejich aktivity rovněž vyhodnocuje jako potenciálně nebezpečné.

Ředitel BIS, Michal Koudelka, reagoval až poté, co Jiří Drahoš projevil svoje znepokojení. Ve svém prohlášení uvedl, že BIS nemá „k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.“

Avšak rovněž upozornil, že „pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.“ BIS tedy netvrdí, že k žádnému ovlivňování nedochází – naopak nedisponuje relevantními informacemi, které by tuto činnost potvrzovaly, nebo naopak plně vyvracely.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Miloš Zeman během svého funkčního období jmenoval jak předsedu Ústavního soudu, tak guvernéra ČNB. Rovněž doplnil Ústavní soud na odpovídající počet 15 osob a bankovní radu ČNB na sedm osob.

V srpnu 2013 skončil Pavlu Rychetskému jeho desetiletý mandát coby předsedy Ústavního soudu. Miloš Zeman ho ovšem navrhl na další funkční období a v červnu 2013 byla jeho nominace schválena v Senátu. Dne 7. srpna 2013 byl poté Rychetský znovu jmenován ústavním soudcem.

Prezident Zeman dále skutečně doplnil soudce Ústavního soudu na 15 osob, jelikož každý ze soudců byl jmenován prezidentem Zemanem během jeho funkčního období.

Od července 2016 byl Milošem Zemanem jmenován do funkce guvernéra ČNB Jiří Rusnok, jehož ještě předtím v únoru 2014 jmenoval Zeman řadovým členem ČNB. Další jména oznámil prezident Zeman v květnu 2016. Od července 2016 posílili bankovní radu ČNB Vojtěch Benda a Tomáš Nidetzký. V lednu 2017 znovu doplnil prezident bankovní radu na sedm osob, když do ní coby její nové členy jmenoval Oldřicha Dědka a Marka Moru.