Přehled ověřených výroků

Miloš Zeman 21. ledna 1992 vystoupil ve Federálním shromáždění ČSFR s projevem, v němž mimo jiné říká:

„…populistické krédo ostatně napadá i psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září přednesl v pražském Karolínu. Chtěl bych velkou většinu svého diskusního příspěvku vyplnit právě touto citací, neboť se domnívám, že tak jako k tomuto ctihodnému shromáždění mluví zástupci různých profesí, neuškodí, jestliže k němu promluví - byť zprostředkovaně - i psychiatr.

Dovolte mi tedy, abych citoval. Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“

Drahoš tedy necituje Zemana zcela přesně, zachovává však smysl jeho slov. Zeman přímo ve svém projevu neoznačuje část Čechů jako slaboduché atd., ale odvolává se na slova psychiatra Höschla (který sám autorství těchto slov potvrdil v časopisu Reflex 14/2004). Vůči Höschlovým slovům však Zeman nic nenamítá, naopak je zcela používá na podporu své argumentace proti referendu a přímé demokracii.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nepodařilo dohledat přesné počty vězňů, kteří byli po amnestiích znovu odsouzeni, a zda se jich tedy vrátila většina. Dodáváme, že velké množství vězňů opravdu skončilo opět ve vězení a počty vězňů se do tří let dostaly na původní úroveň.

Poslední dvě amnestie vězňů byly v ČR vyhlášeny v letech 1998 a 2013. V roce 1998 bylo v důsledku amnestie propuštěno podle dostupných údajů 930 vězňů, v roce 2013 bylo propuštěných 6 471.

Řada vězňů se v průběhu několika let vrátila zpět do vězení. Během dvou let od vyhlášení amnestie z roku 2013 policie znovu obvinila 3 400 amnestovaných, což činí více než polovinu původního počtu. Ovšem dostupné údaje o tom, kolik z těchto obviněných skončilo ve vězení, chybí. Na počátku roku 2015 jich za mřížemi bylo 1 498, tedy necelá čtvrtina původního počtu.

Podobně neexistují dostupná data ani pro amnestii z roku 1998. Pro srovnání lze uvést, že během dvou let po velké amnestii z roku 1990 se zpátky do vězení vrátila zhruba polovina vězňů.

V říjnovém (nejaktuálnějším) průzkumu agentury CVVM (.pdf, str. 5), kterého se zúčastnilo 905 respondentů, uvedlo 27 % dotázaných, že Jiřího Drahoše neznají. Výzkumy dalších agentur nabízejí podobná čísla. Např. v listopadovém výzkumu společností MEDIAN a Kantar TS pro Českou televizi (str. 6) uvedlo 32 % lidí, že Drahoše nezná.

Aktuální data tedy potvrzují, že Drahošova neznámost v české veřejnosti dosahuje necelé třetiny voličů. Pokud se zaměříme na začátek kampaně, tak Jiří Drahoš svou kandidaturu oznámil na konci března 2017.

V prvním průzkumu veřejného mínění po ohlášení kandidatury (v dubnu 2017), uvedlo z 959 respondentů pro agenturu MEDIAN (.pdf, str. 5) 32 % dotázaných, ze Jiřího Drahoše nezná. Více výzkumů z počátku Drahošovy kampaně dostupných není, tudíž pro hodnocení výroku vycházíme z dat MEDIANu.

Z veřejně dostupných výzkumů se tedy zdá, že Drahošovo prohlášení neobstojí. Nicméně v daném případě nelze vyloučit, že měl prezidentský kandidát a jeho tým zpracován vlastní výzkum např. před ohlášením kampaně, který daná čísla potvrzovaly. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Jiří Drahoš je podle volbeních modelů několika agentur na druhém místě za Milošem Zemanem, má také druhý nejvyšší volební potenciál.

Ve volebním modelu listopadového průzkumu agentur Kantar TNS a MEDIAN, kterého se zúčastnilo 1500 respondentů, Jiří Drahoš získal pro první kolo podporu 30,5 procent a umístil se na druhém místě (.pdf, str. 5) právě za Milošem Zemanem. Třetí skončil s šestnácti procenty Michal Horáček. Dodejme, že volební model je konstruován na základě odpovědí těch lidí, kteří nevylučují účast, uvedli kandidáta a jsou alespoň do určité míry rozhodnuti o své volbě.

Nejvyšší volební potenciál (.pdf, str. 5) měl podle tohoto výzkumu opět Miloš Zeman (45 %), druhý byl Jiří Drahoš (40,5 %) a na třetím místě skončil Michal Horáček (28,5 %). Potenciál ukazuje, kolik lidí uvažuje o volbě kandidáta (jde tedy o vyšší číslo než v modelu).

Také říjnový průzkum CVVM (.pdf) ukázal, že Miloš Zeman vede ve voličských preferencích, a to s 34 %. Na druhém místě se objevil opět Jiří Drahoš s 22 % (.pdf, str. 5). Třetí Michal Horáček získal podporu u třinácti procent respondentů. Voličské preference zde ukazují, kolik lidí z těch, kdo plánují jít volit, preferuje toho kterého kandidáta. Zahrnuti jsou zde i ti, kteří nejsou rozhodnuti.

Říjnový výzkum agentury MEDIAN pro Seznam.cz také ukázal, že Jiří Drahoš je nejvážnějším protikandidátem Miloše Zemana, a to dlouhodobě. MEDIAN sestavoval volební model pro druhé kolo prezidentských voleb, kde je vidět, že pozice Drahoše a Zemana je poměrně vyrovnaná (nicméně voliči Miloše Zemana jsou silněji rozhodnutí, že jej budou volit).

Zdroj: Median (.pdf, str. 15)

Za nejvážnějšího vyzyvatele Miloše Zemana označuje Jiřího Drahoše i projekt Kdovyhrajevolby.cz, který ve svém modelu kombinuje průzkumy veřejného mínění a sázkové kurzy. K 6. prosinci měl aktuální pravděpodobnost zvolení nejvyšší Jiří Drahoš (43,7 %), druhý byl Miloš Zeman (43,15 %), na třetím místě se umístil Michal Horáček (5,79 %) následovaný Mirkem Topolánkem (5,26 %).

Oprava (22. prosince): Výrok je hodnocen jako neověřitelný a to na základě prohlášení samotného Drahoše, který na jaře 2017 uvedl pro Aktuálně.cz, že do kampaně vložil prostředky mimo transparentní účet. Tudíž nelze skutečně vyloučit, že se tomu tak stalo. V dané době mluvil kandidát o 200 tisících z vlastních zdrojů. O konkrétní potvrzení jsme požádali tým Jiřího Drahoše, doposud na naši žádost nereagoval. Níže ponecháváme původní odůvodnění v nezkráceném znění.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť na transparentním účtu, který Drahoš pro potřeby své kampaně musel ze zákona zřídit, není dohledatelné, že by osobně přispěl uvedenou částkou. Prozatímní celkové výdaje skutečnosti odpovídají.

Na transparentním účtu Jiřího Drahoše bylo v poledne 6. prosince 2017 evidováno 1 515 finančních transakcí. Mezi nimi nalezneme však také bankovní poplatky nebo dary ve výši několika haléřů – těmi voliči ve většině případů vyjadřují averzi ke kandidátům, kteří za jejich platbu musí bance zaplatit poplatek, nebo slouží jako reklamy.

Mnohem jednodušší se proto jeví zjištění údajů z webu Hlídač státu. Monitoring transparentních účtů ve zkušebním provozu vyčíslil výdaje na kampaň na zhruba 14,86 milionu Kč, což odhad bývalého předsedy Akademie věd potvrzuje.

Platba ve výši 300 tisíc od samotného Drahoše však i po prohlédnutí všech plateb zůstává nenalezena, z toho důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se ve zmiňované statistice Česká republika umístila v roce 2016 na 18. místě a v téže statistice za rok 2017 dokonce na místě 17.

Vratislav Kulhánek hovoří o výzkumu francouzské společnosti Natixis Global Asset Management, která kromě jiných výzkumů každoročně zveřejňuje výsledky Global Retirement Index (volně přeloženo jako globální důchodový index), který zkoumá faktory přispívající k důchodovému zabezpečení a poskytuje srovnávací nástroje pro osvědčené postupy v důchodové politice.

Ve výzkumu jsou nejen evropské země porovnávány na základě 18 faktorů, které jsou tematicky rozděleny do čtyř kategorií. Země (.pdf, str. 6), jež jsou do výzkumu zahrnuty, jsou vybrány na základě členství v Mezinárodním měnovém fondu (IMF), v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), a země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína).

Některými ze z míněných kritérii jsou (.pdf, str. 4) např. zdraví, délka života, výdaje na zdravotní péči na obyvatele, inflace nebo vládní dluh.

V roce 2016 (.pdf, str. 8) se v rámci tohoto výzkumu Česká republika skutečně umístila na 18. místě ze 43 zkoumaných zemí. Ve výzkumu pořádaném stejnou společností o rok později, tedy v roce 2017 (.pdf, str. 11), se Česká republika umístila dokonce na 16. místě ze 43 zemí.

Průměrný starobní důchod v České republice dosáhl v polovině roku 2017 11 807 korun. U mužů je to cca 13 000 a u žen 10 700. Jde tedy zhruba o 40 % průměrné mzdy.

Stran držení zbraní schválili poslanci návrh (.pdf) ústavního zákona, který by umožňoval majitelům legálně držených zbraní zasáhnout, pokud by bylo potřeba zajistit bezpečnost ČR. Jednalo se o „protiopatření“ kvůli přijaté evropské směrnici, jež naopak držení a obchod se zbraněmi zpřísňuje. Rovněž tak je prokazatelná přílišná vyhraněnost vůči relokačním kvótám, za niž Evropská komise (nejen) Českou republiku zažalovala. Dodejme, že návrh odmítl Senát, jehož souhlas byl v daném případě nezbytný.

V druhé části naráží Vratislav Kulhánek na tzv. gold-plating – zabývali jsme se jím již v našich předchozích analýzách výroků Jana Farského či Pavla Teličky.

Stručně řečeno: Gold-plating (pozlacování) je výraz pro postup členského státu, implementujícího přijatou legislativu EU (zejména směrnice) do svého právního systému nad rámec minimálních požadavků nebo naopak při nevyužití plného rozsahu výjimek, které evropské právo umožňuje. Jinými slovy státní aparát zatíží adresáty přijaté evropské legislativy více, než z oné legislativy EU vyplývá. Více v Briefing Paper Asociace pro mezinárodní otázky z listopadu 2015.

Vratislav Kulhánek poukazuje na příklady gold-platingu týkajících se bezdotykových baterií v umyvadlech pro zaměstnance v českých stravovacích zařízeních nebo na výjimku v oblasti zákazu kouření v rakouských restauracích a kavárnách, kde se skutečně mohou jednotlivé podniky s rozlohou do 50 čtverečních metrů rozhodnout, zda umožní návštěvníkům kouřit, či nikoli. V České republice je od 31. května kouření ve vnitřních prostorách restaurací, kin či divadel zcela zakázáno.

Dalšími příklady gold-platingu v našich končinách je například transponování evropské směrnice o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě, přičemž dle směrnice EU bylo požadováno, aby podíl biopaliv v pohonných hmotách byl 2 % (roku 2005) a následně 5,75 % (rok 2010).

V rámci české legislativy se ovšem přijala mnohem přísnější opatření. Od roku 2009 měla biosložka tvořit 3,5% podíl u motorových benzinů a 4,5% podíl u motorové nafty. Od června roku 2010 dokonce 4,1% podíl u motorových benzinů a 6% podíl u motorové nafty. Ovšem předpis byl k 1. září 2012 zrušen.

Jiným notoricky známým příkladem budiž mýtus o zákazu volného prodeje pečiva ze strany Bruselu a jeho balení do mikrotenových sáčků. Tuto povinnost ovšem před vstupem ČR do Evropské unie zavedlo ministerstvo zdravotnictví, nikoli orgány EU.

„Evropská unie vydala v roce 2002 nařízení stanovující obecné zásady a požadavky pro bezpečnost potravin, které státům ukládaly povinnost prevence vzniku a rozšíření zdravotních rizik. Tato norma ovšem nestanovovala konkrétní nástroje, jakými potravinové bezpečnosti dosáhnout, a už vůbec nestanovovala požadavek balení koblih do sáčků.

Zmíněná ‚koblihová vyhláška‘ vznikla na českém Ministerstvu zdravotnictví, které se rozhodlo přijmout přísnější normu, než bylo pro sladění s právem EU nutné.“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť po proběhlém katalánském referendu (které ovšem ještě neznamená, že se tato část Španělska odtrhne) se některé firmy skutečně rozhodly změnit své sídlo.

Španělská vláda schválila nařízení, kterým se ulehčil proces přemisťování sídel firem z Katalánska do jiných částí Španělska. Vedení firem už k přesunu sídla nepotřebuje souhlas valné hromady akcionářů.

Některé společnosti vyjádřily záměr přemístit svá sídla mimo Katalánsko až po uskutečněném referendu o nezávislosti Katalánska, protože měly obavy z následujících událostí. Jednou z nich byla i třetí největší španělská banka Caixbank a nadace Caixa, která ji kontroluje. Dále to byl finanční dům Banco Sabadell, distributor plynu a elektřiny Gas Natural, biotechnologická firma Oryzon Genomics a telekomunikační společnost Eurona Wireless Telecom.

O dalších společnostech pak referuje např. CNN.

Režim v Kubě skutečně kvůli embargu ze strany USA nepadl. Embargo bylo dokonce v roce 2015 po půl století uvolněno. Vzájemná kontinentální námořní blokáda Francie a Británie také nevedla k pádu Napoleona. Jeho pád se blížil až s tažením do Ruska v roce 1812. Sankce vůči Íránu byly z velké části staženy v roce 2016. Jak známo, k Íránské revoluci nedošlo kvůli sankcím a sankce, trvající po revoluci, se nepodepsaly na změně režimu. Severní Korea navzdory současným sankcím zatím funguje.

Nedá se však říci, že by různé formy sankcí byly nefunkční. Washington Post popisuje konkrétní příklady sankcí, které zafungovaly.

Sankce například výrazně pomohly k pádu režimu v dnešním Zimbabwe. Avšak sankce většinou fungují ve spojení s dalšími prostředky, stejně tak tomu bylo v tehdejší Republice Rhodesie.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, samotné sankce bez dalších prostředků v historii sice k pádu režimu nevedly, často to ovšem není ani jejich cílem. Výsledkem sankcí není automaticky pád režimu, proti kterému jsou vedeny, tudíž nelze jejich hodnocení chápat pouze skrze tuto jedinou kondicionalitu.

Na základě dat Českého statistického úřadu lze konstatovat, že je Kulhánkův výrok pravdivý. Dovoz z Číny převyšuje český export do této země zhruba desetkrát.