Přehled ověřených výroků

Mezi nejviditelnější podporovatele Petra Hanniga patří aktivista Aleš Hodina, Adam B. Bartoš (známý svými antisemitskými postoji), novinář Jan Hloch a boxer Rostislav Osička.

Mezi politickými stranami pak našel podporu u těchto stran či hnutí: Strana zdravého rozumu (Rozumní), Rozumní – stop migraci a diktátu EU (volební aliance vlasteneckých stran a hnutí), Národní demokracie (ND), Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska (SPR-RSČMS), Změna pro lidi (politické hnutí), Konzervativní a sociální hnutí (KSH), České hnutí za národní jednotu (ČHNJ) a Demokratická strana zelených (DSZ).

Dále Petru Hannigovi vyjádřily podporu Vlastenecké noviny Radka Veličky. Jedná se tedy o osoby, které nejsou celostátně známy a také o strany, které mají marginální sílu.

Trestní oznámení z důvodu šíření poplašné zprávy podal na Jiřího Drahoše aktivista Pavel Danys.

Pavel Danys neúspěšně kandidoval ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2014 za Stranu soukromníků, dříve byl členem Strany práv občanů - Zemanovci.

S drobným dovětkem hodnotíme Hannigův výrok jako pravdivý, byť ne všechny mezinárodní smlouvy mají toto privilegium.

Dle článku 10 české Ústavy má mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána a k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, přednost v případě rozporu mezi takovou smlouvou a zákonem. Sousloví „kterou je vázána“ se vztahuje k tomu, že ČR nesměla k aplikované části vyjádřit výhrady.

Další podmínkou je souhlas Parlamentu s prezidentovou ratifikací, tedy slavnostním podpisem; ten není vyžadován u každé smlouvy – jde pouze o okruh lidskoprávních a jiných klíčových smluv, které jsou vyjmenovány v čl. 49 Ústavy. Ratifikací se totiž stávají součástí právního pořádku ČR, čemuž ještě může předcházet přezkum Ústavního soudu, zda nejsou v rozporu s ústavním pořádkem.

Aplikační přednost pak nemá zbytek smluv – tedy ty s jednodušší přijímací procedurou, jež byly ratifikovány samostatně vládou nebo pověřeným ministrem, a dále také smlouvy v té části, ve které k ní ČR vyjádřila výhrady.

Andrej Babiš uvádí částečnou pravdu, proto je výrok hodnocen jako zavádějící. Babiš opravdu třikrát vyhrál spor se slovenským Ústavem paměti národa (ÚPN) o to, zda jej oprávněně vedou ve spisech StB. Ústavní soud však případ vrátil krajskému soudu s tím, že ÚPN neodpovídá za obsah spisů. Tam Babiš nakonec prohrál a jedná se zároveň o poslední rozhodnutí. Soud totiž vyslovil, že ÚPN není osoba zodpovědná za obsah svazků, pro tento nárok měl tedy žalovat někoho jiného. Zavádějící je výrok i proto, že soud v případě jeho žaloby ani nemohl říci, zda byl nebo nebyl estébák - otázkou bylo, zda jej ÚPN vede ve svazcích oprávněně, či nikoli.

Poté, co Okresní soud pro Bratislavu I dal Babišovi zapravdu, ÚPN se odvolal, ale rozsudek potvrdil krajský i Nejvyšší soud. Zvrat způsobil Ústavní soud (ÚS), který celý případ vrátil na začátek. Podle něj ÚPN neodpovídá za obsah vedených spisů. Odmítl také výpovědi bývalých agentů StB, kteří svědčili ve prospěch Babiše. Jeho rozhodnutí následoval Krajský soud, kterému se spor vrátil. Babiš tedy zůstal dále vedený jako agent a zároveň podal dovolání na Nejvyšší soud Slovenské republiky.

Během debaty Jan Outlý, člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH), napsal na svém twitterovém účtu, že do chvíle, kdy výrok ve vysílání zazněl, nebyl obeznámen s tím, že by byl úřadu takový seznam odevzdán (přiznává, že může být ještě na cestě).

Zároveň Outlý připomíná, že takový seznam ÚDHPSH po lidech vedoucích kampaň bez vědomí kandidáta nevyžaduje. Naopak tento seznam finančních přispěvatelů musí být vyvěšenna webových stránkách této tzv. třetí osoby, která je zároveň povinna zřídit transparentní účet. Spolek Přátelé Miloše Zemana však provádí kampaň na podporu s jeho vědomím, proto nemusí mít transparentní účet, prostředky kampaně musí obsahovat pouze informaci o zadavateli a zpracovateli jednotlivých reklam, jakuvádí ÚDHPSH.

Martin Nejedlý, člen spolku Přátelé Miloše Zemana, zároveň prohlásil, že seznam dárců a sponzorů spolku zveřejní až několik měsíců po volbách, jak je zmíněno včlánku Respektu analyzujícím problematiku financování kampaně spolku.

Financování kampaně podporující Miloše Zemana prošlo kontrolou Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí jen zčásti. Respekt totiž 24. ledna uvedl, že nakladatelství Olympia bude udělena pokuta, poněvadž se neregistrovalo jako třetí osoba podporující prezidentského kandidáta.

Miloš Zeman výrok pronesl při loňské návštěvě Královéhradeckého kraje. Doslova řekl: „Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi.” Následně dodal (1:30 a dále), že poplatek pokrývá stravu, topení a svícení.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

V současné době skutečně není stíhaný ani kancléř Mynář ani poradce prezidenta Nejedlý. U kancléře Mynáře se však při udělování bezpečnostní prověrky stupně „přísně tajné“ objevily informace o jeho 30 let staré nehodě, za kterou měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen. V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádná vznesená obvinění, případně trestná stíhaní. Součástí trestního stíhání se však stala firma Lukoil Aviation Czech, ve které působí Martin Nejedlý jako jednatel a která musela vyplatit státu odškodné ve výši 27,5 milionu korun. To nakonec za Nejedlého zaplatila ruská společnost Lukoil.

Vratislav Mynář byl před více než 30 lety účastníkem dopravní nehody. Podle jeho slov se jednalo o nehodu pod vlivem alkoholu, kdy Mynář měl vypít pár piv a s vozidlem svých rodičů nabourat do budovy obecního rozhlasu. Za tuto nehodu měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen.

Na Vratislava Mynáře dále podal trestní oznámení bývalý hradní právník Pavel Hasenkopf, který kancléře Mynáře obvinil z pomluvy za jeho tvrzení, že Pavel Hasenkopf je spoluautorem amnestií bývalého prezidenta Václava Klause. Vedoucí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 však uvedl, že „policejní orgán založil trestní oznámení jako nedůvodné. Ani v jedné jeho části neshledal důvody k zahájení trestního řízení“.

V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádné vznesené obvinění či trestné stíhaní, které by se přímo vztahovalo k jeho osobě. U soudu se však ocitla společnost Lukoil Aviation Czech, kde Martin Nejedlý působil jako jednatel. Obvodní soud pro Prahu 1 v tomto stíhání rozhodl, že firma porušila smlouvu při skladování leteckého paliva a musí státu zaplatit 27,5 milionu korun. Firma se osm dní po rozsudku ocitla v likvidaci.

Rada České televize každý rok předkládá Poslanecké sněmovně dvě zprávy: Výroční zprávu o činnosti ČT a Výroční zprávu o hospodaření ČT. V případě, že by jedna z nich nebyla dvakrát za sebou Poslaneckou sněmovnou schválena, může být Rada České televize odvolána, neznamená to ovšem, jak pan prezident Miloš Zeman uvádí, že „všechno padá“. Je pak dále na uvážení Poslanecké sněmovny, zda Radu odvolá, či nikoliv.

Podle Miloše Zemana mělo několikrát v minulosti dojít k dvojímu nepřijetí výročních zpráv Poslaneckou sněmovnou, které by umožnilo odvolání Rady České televize. V minulosti skutečně došlo k nepřijetí, ale pouze v jednom případě, nikoliv tedy k opakovanému nepřijetí, jak uvádí Miloš Zeman. Následující pokus byl o několik měsíců později Poslaneckou sněmovnou přijat. Nelze tak tvrdit, že došlo k naplnění podmínky pro možnost odvolání Rady České televize.

Druhý případ, kdy může být Rada České televize odvolána, je pokud Rada neplní povinnosti zadané zákonem. Neschválení výročních zpráv tak není jediná situace, kdy je možné odvolat Radu České televize.

Nevystupovat veřejně proti vládě byl jeden ze slibů Miloše Zemana, který jsme ověřili a vyhodnotili jako porušený. Zeman proti vládě vystoupil téměř záhy po převzetí prezidentského úřadu. Z mnoha příkladů uvedených v detailním rozboru slibu zmiňme pro ilustraci rozhovor z listopadu 2014 pro Český rozhlas, kde se Zeman vyjádřil kriticky k tehdejší vládě takto:

„… nejsem člověk, který by vládu nekritizoval, pokud si nemyslí, že si to zaslouží. Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zk****la služební zákon.”

Krom toho zde zůstává i fakt, že Miloš Zeman svůj slib porušil ještě předtím, než do úřadu vůbec nastoupil, když během kampaně řekl, že by jako levicový prezident tehdejší pravicovou vládu nedestabilizoval, „ale minimálně kritizoval za chyby, které dělá”.