Přehled ověřených výroků

Koncem června Vratislav Kulhánek oficiálně oznámil svou kandidaturu na prezidenta za znovu obnovenou stranu Občanské demokratické aliance (ODA). Stejnou politickou příslušnost, tedy za stranu ODA, má uvedenou v seznamu všech platných prezidentských kandidátů, který byl zveřejněn Českým statistickým úřadem.

ODA mu také přislíbila pomoc se sehnáním 50 tisíc nominačních podpisů a finanční podporu. Nakonec však získal podporu (.pdf) 23 poslanců a nepotřeboval tak dále sbírat podpisy občanů.

Jednání o belgické vládě, na které Miloš Zeman odkazuje, trvalo 589 dní (anglicky). Přesněji se jedná o 19měsíční období od 26. dubna 2010 do 6. prosince 2011. Sice se nejedná přesně o dva roky, toto rozmezí se k nim ale blíží, a proto výrok v tomto kontextu hodnotíme jako pravdivý.

Od poslední vlády, která rezignovala v roce 2010, vládl zemi úřednický kabinet. Dlouhá jednání zapříčinily neshody mezi valonským (francouzsky hovořícím) jihem a vlámsky hovořícím severem Belgie.

Ač zhruba pětina zahraničních cest prezidenta Miloše Zemana směřovala na východ, skutečně v rámci prosazování ekonomické diplomacie nenavštívil ani jednu z uvedených zemí.

Miloš Zeman v červnu letošního roku navštívil Kazachstán a Vietnam, jak správně uvádí Vratislav Kulhánek. Cestou kvůli technické zastávce nakrátko přistál v Novém Dillí, kde se setkal s českým velvyslancem. O oficiální státní návštěvu však nešlo. Další země, které zmínil Vratislav Kulhánek, Miloš Zeman za svůj pětiletý mandát skutečně nenavštívil.

Cesty prezidenta Zemana byly zpracovány do přehledné grafiky webem Aktuálně.cz. Od doby, kdy byl tento materiál vypracován, Miloš Zeman navštívil pracovně USA, kde se zúčastnil zasedání valného shromáždění OSN, dále již jmenovaný Vietnam, Kazachstán, Čínu, Rusko a jeho poslední cestou za hranice Republiky bylo Slovensko.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Miloš Zeman porovnává své zisky po prvním kole prezidentské volby v roce 2013 a v roce 2018.

V prvním kole prezidentské volby v roce 2013 získal Miloš Zeman 24,21 % hlasů, což při volební účasti 61,31 % oprávněných voličů odpovídalo 1 245 848 platným hlasům.

V letošním prvním kole prezidentské volby, které proběhlo 12. a 13. ledna, získal Miloš Zeman 38,56 % hlasů při volební účasti 61,92 % voličů, což odpovídá 1 985 547 platným hlasům. Oproti výsledkům prvního kola v roce 2013 získal Miloš Zeman po letošním prvním kole o 739 699 hlasů více.

První vládu Mirka Topolánka jmenoval tehdejší prezident České republiky Václav Klaus 4. září 2006. Tato vláda byla složena pouze z členů ODS a nestraníků. Hlasování o důvěře vládě proběhlo 3. října 2006. Vládu podpořilo 96 poslanců, 99 bylo proti. Vláda tak důvěru nedostala a 11. října podal Topolánek demisi. Od tohoto dne až do 9. ledna 2007, kdy byla jmenována druhá vláda Mirka Topolánka, vládla první Topolánkova vláda v demisi. Toto období bylo dlouhé tři měsíce.

Navíc Zeman srovnává Topolánkovu vládu se současným kabinetem Babiše. Nicméně Topolánek od voleb vedl jednání s partnery o podpoře pro svou vládu, jeho kabinet podpořili kromě poslanců ODS také poslanci Strany zelených a část lidovců. Babiš kromě poslanců hnutí ANO nezískal jediný hlas navíc.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

V rámci Akademie věd působí řada výzkumníků, kteří se zabývají uvedenými tématy. Např. sucho je studováno na Ústavu výzkumu globální změny, extrémní srážky na území ČR jsou jedním z hlavních témat výzkumu Ústavu fyziky atmosféry a ekologickými tématy z různých pohledů se zabývá např. Ústav výzkumu globální změny.

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

V nejaktuálnější Národní bezpečnostní strategii z 31. prosince 2015 a následně i v dokumentu Koncepce zahraniční politiky RF z 30. listopadu 2016 je akcentován problematický vztah RF k NATO, kdy na jedné straně je NATO chápáno jako hrozba, na straně druhé je považováno za jeden z prvků decentralizovaného uspořádání mezinárodních vztahů, kterýžto systém RF upřednostňuje.

V dokumentech je NATO chápáno jako soupeř - především svým rozšiřováním na východ a zvyšováním vojenských kapacit. Podle analýzy (.pdf, str. 9) dokumentů ze strany Evropského parlamentu je NATO vedle USA a ostatních států takzvaného Západu považováno za překážku současných ambicí RF. Symbol Západu jako překážky či protivníka RF je například patrný v bodu 61 zmíněné Koncepce:

„Systemic problems in the Euro-Atlantic region that have accumulated over the last quarter century are manifested in the geopolitical expansion pursued by the North Atlantic Treaty Organization (NATO) and the European Union (EU) along with their refusal to begin implementation of political statements regarding the creation of a common European security and cooperation framework, have resulted in a serious crisis in the relations between Russia and the Western States. The containment policy adopted by the United States and its allies against Russia, and political, economic, information and other pressure Russia is facing from them undermine regional and global stability, are detrimental to the long-term interests of all sides and run counter to the growing need for cooperation and addressing transnational challenges and threats in today’s world.“

I když v dokumentech není přímo označen žádný „hlavní protivník”, z textu vyplývá, že RF bere NATO jako jednoho z hlavních soupeřů, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. Ruskými strategickými dokumenty jsme se na Demagog.cz nedávno zabývali zde.